Sborový zpravodaj nás informu- je o životě v

1/2012
Sborový zpravodaj nás informuje o životě v našem sboru. Je
svědectvím o Božích skutcích,
které Pán Bůh uskutečňuje v nás a
skrze nás mocí svého Slova. Naše
životy ovšem mohou být svědectvím
Boží milosti a Boží slávy podle toho,
čím pro nás Písmo svaté skutečně je.
Dr. Martin Luther v šedesáté
druhé z devadesáti pěti tezí nám
připomíná, že „pravým pokladem
Církve je nejsvětější evangelium
slávy a milosti Boží“. Je otázkou, jak
s tímto pokladem nakládáme?
V naší ekonomice zdomácněl
pojem tunelování. Pána Boha a Jeho
slovo ovšem ošálit nelze. Přehlíží-li
člověk Boží poselství, okrádá sám
sebe a zbavuje se oné jedině a trvale
platné valuty pro svůj tento i věčný
život.
Písmo samo se nám představu-
je na mnoha místech. Jeho úžasná
moc je zřetelná již v úvodu stvoření:
„I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo“
(Gn 1,3). Pán Bůh řekl a stalo se. O
jeho dokonalosti, čistotě a moci
svědčí Boží lidé (Ž 19 a 29; 2 Tm 3,1617). Evangelista Jan píše, že „všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest“ (J 1,3).
Nejrozhodnější svědectví vydává o
sobě sám Bůh skrze svého Syna,
Pána Ježíše Krista (J 1,1; Žd 1,1-2).
V Jeho zástupné oběti za naše hříchy
poznáváme svůj smrtonosný dluh
před Bohem i Jeho úžasnou, zachraňující milost. Toto nám zjevuje
Slovo Boží Starého i Nového zákona,
proto bez něj nemůžeme poznat ani
sebe, ani svého Stvořitele a Spasitele.
Ve 119. žalmu, který je uprostřed
Bible, každý ze 176 veršů nám představuje význam Božího slova pro náš
život. Verše jsou členěny do 22 oddílů
po 8 a jsou označeny písmeny hebrejské abecedy od „Álef“ do Táv“, tj.
od „A“ do „Z“. Nechme se povzbudit
autorem tohoto žalmu: „Veselím se z
cesty tvých svědectví více než ze
všeho jmění“ (Ž 119,14).
Čerpejme s radostí z této nejcennější
pokladnice a sdílejme se s tímto darem s našimi bližními! Tento poklad je
určen i pro naše bližní. Podávejme jej
dál, abychom také mohli vyznat: „Mé
rty budou vypravovat o všech
soudech tvých úst“ (Ž 119,13)!
Stanislav Piętak
ADVENTNÍ SETKÁNÍ
SESTER DVOU
SBORŮ
Začíná se stmívat, je úterý 29. listopadu 2011, do třineckého SBOROVÉHO CENTRA HUTNÍK se
sjíždějí i scházejí sestry dvou sborů:
tři-neckého a bystřického. Míst je najednou málo, i když sál je velký! A tak
se doplňují židle a přinášejí další stoly. Je nás hodně přes sto.
Po písni JAK ÚŽASNÁ, MUSÍ TA
LÁSKA BÝT zahajuje naše společné
setkání modlitbou a BOŽÍM SLOVEM místní pastor Michal Klus. Mluví
o světle, o adventu, o tom
nejkrásnějším Světle = PÁNU JEŽÍŠI.
Slavnost uvádějí bystřické sestry, které mají na starost i celý program. Ten je opravdu bohatý: k
poznání a přiblížení, co se dělo
nedávno v bystřickém sboru, mají test
o 200. výročí jeho založení, sou-těž
ve zručnosti (pečení rohlíčků) i znalostech PÍSMA, recitaci, zpívají se společně koledy. Nechyběla ani hudební
vystoupení místních HALEVAJEK,
pak i dívčího sborečku z Gutů SVĚTLUŠEK. To pak byla ta pravá
atmosféra adventní, u rozsvícených
svíček na stolech!
Hlavním SLOVEM na téma:
ČEKÁNÍ A PŘÍPRAVA, posloužila sestra VLASTA CHABIBULLIN. Umíme
oslavit skutečné Vánoce a vítáme
právě narozeného PÁNA JEŽÍŠE,
jako svého živého, jediného Pána?
Nebo uklízíme, běháme po obchodech, pečeme a na NĚHO v tom shonu zapomínáme?
Nesmíme opomenout i bohaté
a chutné pohoštění, o které se zase
velmi dobře postaraly třinecké sestry.
Nádherně vyzdobily i sál a všechny
jsme se tady cítily moc dobře.
Všem, kdo se podíleli na přípravách
této zdařilé společné akce, patří velké
poděkování. Největší dík pak náleží
našemu PÁNU, který nás svou láskou
spojuje. Naučme se MU každý svůj
krok odevzdat, a jak uváděla i sestra
Vlasta, Vánoce jsou o něčem jiném,
než jen o pečení, mytí oken…..
Myslíme si, že by takových společných setkání nás sester mělo
přibývat, můžeme se více sdílet,
poznávat a především spolu chválit
PÁNA .
Jarmila Hejnochová
KDO JSME?
... Ženský pěvecký soubor LAUDATE,
seskupení mladých žen, především
maminek se svými dcerami, které
rády zpívají, hrají na hudební nástroje,
chválí Pána Boha a rozdávají kolem
sebe úsměv a radost ...
Prvotní myšlenka vzniku se zrodila v hlavě dirigentky A. Kostkové.
Jak sama říkala: "trvalo mi čtyři
měsíce, než jsem se odhodlala
k tomu, abych pozvala děvčata na
první zkoušku. Odvahu konečně
začít, mi dál Pán Bůh až po
čtyřměsíčních modlitbách“.
První zkouška se tedy konala v únoru
2001 a první naše vystoupení - na bohoslužbách o Velikonočním pondělí
v roce 2001 s písní žen pod křížem:
„Jsme Pane slabé“.
Po třech letech působení jsme
si vybrali své jméno LAUDATE. Latinsky LAUDATE znamená chvalte,
vzdávejte chválu! Naším posláním je
tedy oslavovat našeho Pána Ježíše
Krista a vzdávat mu čest a chválu.
Při založení souboru měla nejmladší
LAUDATKA 9 let a nejstarší 55 let.
Postupem času LAUDATKY „dcerky“
dorůstaly v dospělé ženy a některé z
nich se odstěhovaly z domova - za
studiem, za prácí nebo za manželem
– do Frýdku, Ostravy, Olomouce,
Brna, Prahy, ale i přes tuto vzdálenost
se dále zúčastňují zkoušek i
vystoupení. Až na malé výjimky se
členství souboru v průběhu celých 10ti let nezměnilo.
Před 5-ti lety obohatil členství
souboru náš pastor Roman Raszka
se svým skvělým hudebním doprovodem. Často nás také doprovází známý
houslista pan Tomáš Konderla.
Kromě společných akcí v
našem bystřickém sboru, kromě
zkoušek, vystoupení, různých zájezdů
do okolních sborů i do ciziny, se
scházíme s našimi drahými polovičkami, např. při novoročních setkáních,
při našich životních jubilejích, na soustředěních nebo jen tak např. na za-
hradních grilovačkách. Jednoduše
spolu trávíme mnoho času i mimo
zkoušky, koncerty a vystoupení.
Na konci roku 2009 jsme vydali
své první CD s názvem Laudate S
LÁSKOU. Druhé vánoční CD s
názvem Tmou dobrou zprávu hlásej“
jsme vydali v listopadu 2010.
LAUDATE znamená pro nás
členky velkou Boží rodinu, ve které se
cítíme velmi dobře. Naší snahou je,
aby naše písně promlouvaly do všech
srdcí, aby náš zpěv byl plný radosti, a
aby s námi odevzdávaly čest a chválu
našemu Stvořiteli všechny národy
světa ...
Alena Kostková
Mládežové
bohoslužby
„Zrcadlení“ - report
20. listopadu se v bystřickém
chrámu uvolnil prostor mladým, kteří
se chopili bohoslužeb. Celá pobožnost nesla název "Zrcadlení", který
nás celým programem provázel.
Společně jsme se zamýšleli nad
tím, koho v sobě, ve svém konání
zrcadlíme. Je to Kristus nebo bezbožník? Přemýšleli jsme, jestli náš
obraz, vytvořený Bohem, jako jeho
dokonalé dílo, je ještě dnes stejně
dokonalý. Doufám, že nejen pro mne
osobně, ale i pro všechny zúčastněné
to byl čas meditace nad vlastním životem Bohem vytvořeným. Meditace o
touze po dokonalosti, dokonalém
obrazu a snaze jej naplňovat, stále se
mu přibližovat.
Čteními, která zazněla hned
z úvodu byli jistě mnozí překvapeni.
Měli jsme možnost zaposlouchat se
do mnohosti řečí a exkluzivně vyslechnout i pramenné jazyky. Texty jsme
slyšeli vždy v polštině a češtině, starozákonní text pak v hebrejském
znění, novozákonní zas řecky.
Je osvěžující si zavzpomínat na
kořeny, ze kterých vyšla naše víra,
věrouka i vší způsob pojímání našeho
Boha. Judaismus, který přemýšlí v
semitském jazyce, je zcela odlišně
strukturalizovaný než jsou ty naše slovanské. Myšlení, kterému je opravdu
někdy velmi těžké přijít na kloub, má
právě pro některé tak zajímavý odlesk, že se do něj rádi noří. Jazyk, který
je psán abecedou, která je pro nás
nečitelná, ke všemu používá v psané
formě pouze souhlásky. Samohlásky
jsou do textu dopisovány pro
začátečníky a co se týče biblického
textu, byly tam ve stabilizované formě
dosazeny až v 16. století. Tím se chce
říci, že mnohost různočtení hebrejského textu je velmi široká.
První část bohoslužeb se tedy
zaměřila na odrazy a zrcadlení nás
samotných. Jako lidé v sobě
navzájem vyvoláváme různé pocity,
akce a reakce. Chtěli jsme se podívat
zblízka na to, co vlastně spouští
občas přehnaný tah či chování vůči
jiným. Nejsou to právě ty věci, které
sami nemáme tak úplně vyřešené?
Nejsme sami vinni a přesto vesele
očerňujeme ostatní? K této části nám
posloužil text Matoušova evangelia.
"Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou
měrou měříte, takovou Bůh naměří
vám. Jak to, že vidíš třísku v oku
svého bratra, ale trám ve vlastním
oku nepozoruješ? Anebo jak to, že
říkáš svému bratru: "Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka" a hle, trám ve tvém
vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve
prohlédneš, abys mohl vyjmout
třísku z oka svého bratra." (Mt 7,1-5).
Mohli jsme vyslechnout krátké zamyšlení Bronislava Kantora o tom, jak
vidět v jiných to lepší, avšak ne
slepě. O vzájemném přijímání, toleranci. O mezilidském zrcadlení,
o přenášení emocí a nálad na ostatní,
o fungování ve sboru.
Ve druhé části jsme měli
možnost poslechnout si pastora sboru, Romana Raszku, se zamyšlením
na téma zrcadlení našeho Boha.
V této části jsme se opět vrátili k hebrejskému textu knihy Genesis, jehož
český překlad zní :"Bůh stvořil
člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem Božím,
jako muže a ženu je stvořil." (Gn 1,27)
. Není to jistě vůbec jednoduché si
uvědomit tu zodpovědnost, která na
nás křesťany tímto padá. Žít zodpovědný život je mnohdy cesta na dlouhou trať a nejde to vždy hned, jsme
však povoláni k tomu žít uvědoměle,
moudře nakládat s tím, co nám
bylo dáno a svědomitě jednat vůči
sobě i ostatním lidem kolem nás.
Své místo v bohoslužbě měla i
mládežnická scénka a blok chval.
Scénka znázornila rétorické otázky,
které by se měly dotknout nás všech
a ty zní : „Odrážíme dostatečně jasně
Boží jas? Jsme světlem, které svou
sílu čerpá od Boha pro dnešní svět?“.
Společně prožitý čas byl jistě
plodný pro každého jiným způsobem.
Jsme všichni rádi, že i my mladí
můžeme říct, co nám leží na srdci,
můžeme se společně zapojovat do
Kristova díla.
Michaela Steblová
Bohoslužba v režii
dětí NeBe
Loňská adventní rodinná bohoslužba 11. 12. 2011 se mohla jevit
zvláštní tím, že byla představena a
vedena dětmi. S odvahou, zodpovědně a s velkým nasazením se děti
ujaly ztvárnění události očekávání a
narození Ježíše – události, která jednou provždy změnila svět.
Malé děti zahrály scénku o tom,
jak si anděl vybíral zvířata do
betlémské stáje a větší děti měly
scénku o mudrcích s názvem
Vzdálení blízcí.
Po vyslechnutí „lekce pro děti“ hosta
Petra Unucky, který nás mimo jiné postavil před otázku „ Kým je pro tebe
Ježíš?“, se znovu utvrzuji v tom, že lek-
ce pro děti je lekcí pro všechny, kteří
chtějí slyšet. „…pokud se neobrátíte
a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete“ (Matouš 18,2).
Nejsou to honosná slova, je to prostá
pravda, že „Ježíš totiž přišel hledat a
zachránit, co bylo ztracené“ (Lukáš
19,10). Přijal(a) jsi už tento dar?
Daniela Klusová a Jana Szmeková
Nydecka Gwiazdka
W 4. niedzielę adwentową
18.12. 2011 w Nydku przeżyliśmy
Gwiazdkę pod tytułem Dar. Dzieci
zagrały scenkę Czerwone kozaki,
w której zabrzmiało jasne poselstwo
o wyjątkowym darze – Panu Jezusie.
Lekcję przygotowała dla nas Beatka
Rychlá na podstawie wersetu z listu
do Rzymian 6:23 – Albowiem zapłatą
za grzech jest śmierć, lecz darem
łaski Bożej jest żywot wieczny w Chrystusie Jezusie, Panu naszym.
Nydecka szkółka przesłała 4
podarunki dzieciom na Ukrainę. Wierzę, że sprawiły radość.
Urszula Szymeczek
NAROZENINOVÁ
PÁRTY
To bylo pro nás překvapení,
když jsme uviděli pozvánku na Narozeninovou párty. Všichni jsme přemýšleli, koho to můžou být narozeniny.
Obdrželi jsme narozeninové čepice
a v místnosti byla krásná narozenino-
zazpívali písně a pak jsme se zaposlouchali do lekce. I když jsme příběh
všichni znali, příběh o narození Ježíše,
trpělivě jsme poslouchali, protože
hlavní pomůckou při vyprávění byl
polštář.
A pak přišlo překvapení: velký
narozeninový dort! To jsme si pochutnali. Později jsme se rozdělili do tří
skupin a zasoutěžili si. Na párty přišly
i některé naše maminky, aby nám
pomohly poděkovat učitelům za jejich službu. Na konec jsme mohli
všichni společně
říct modlitbu: Milý
Bože, děkuji Ti za
mé narozeniny, ale
hlavně za narozeniny Ježíše. Amen.
Děti NeBe
vo-vánoční výzdoba. Prvně jsme mohli
spatřit scénku našich učitelů. Byl to televizní pořad, do kterého si moderátor
pozval hosty a ptal se jich, o čem jsou
Vánoce. Byly různé odpovědi.
Malé káčátko však odpovědělo:
CHRISTMAS IS CHRIST (Vánoce
jsou Ježíš). Tehdy jsme pochopili, že
tato narozeninová párty je pro Pána
Ježíše.
Společně jsme na oslavu Pána
Večer
koled 2011
Již tradičně, jako každý rok i letos proběhl „Večer koled“. Každý, kdo
se rozhodl strávit chvíli v chrámovém
prostředí v Bystřici, mohl odcházet s
naplněním vánoční pohody, poselství,
naděje, ale hlavně s radostí v srdci,
že se nám narodil Kristus Pán.
V tento večer jsme mohli
zhlédnout dětský pěvecký sboreček D.E.CH s několika rytmickými písněmi
o Boží zvěsti a o tom
jak máme prožít
svátky. Dále jsme
také mohli vidět
spojené smíšené
sbory
SCEAV
Bystřice a CB
Hrádek, pod společným jménem
ECHO. V jejich
podání jsme mohli
slyšet mnoho skladeb o Božím narození, ale také
o
velké vděčnosti z
blízkosti Pána –
překvapením byla skladba v
pěveckém provedení Tomáše Konderly. Jejich vystoupení bylo podtrženo
jemnou melodií houslí s vánoční tématikou.
A našich rozechvěných srdcí se
dotkly i podmanivé tóny písní LAUDATE za klavírního doprovodu pastora
Romana Raszky. I když nás cokoliv tíží,
mohli jsme si během písní uvědomit
to nejdůležitější – narození Pána
Ježíše Krista v Betlémě a naději o
novém životě každého z nás. Je jen
na nás, jak se k tomu postavíme a zda
mu dveře na, které tluče - otevřeme
nebo je necháme před světem spasení zavřené.
Celým večerem nás provázeli
manželé Kostkovi – Alenka a Bronek.
Slovem nám posloužil náš pastor Stanislav Pietak.
Anna Pinkavová
Wigilijka mládeže
a dorostu
Čekám. Čekáš?Čekej! to bylo
téma letošní mládežovo-dorostové
wigilijky, která se uskutečnila
17.12.2011. Po letech, kdy jsme
vymýšleli různé variace této akce, jsme
se rozhodli, že letos ji uděláme úplně
tradiční.
Sešlo se nás tam kolem 50 (možná i víc) kdo ví… a prožili jsme společně požehnané chvíle. Vedoucí odpoledne Danek R. a Luki P. pro nás přichystali program skládající se z úvodního Slova, které měl pastor Roman Raszka,
nechyběla skvělá hra, koledy, hlavní Slovo, které pro nás připravil O.Rusnok,
lámání oplatků, scénka, svědectví, fotky a další překvapení. Byla to tradiční
wigilijka, proto nesměl chybět ani bramborový salát a řízek.
Co mě na této akci nejvíc oslovilo? Proč se Ježíš nenarodil v dobách
Davida, kdy bylo bezpečno a jistě by nebylo pronásledování, nebo v dobách
Šalamouna, kdy se království rozvíjelo? Bůh má plán, který uskuteční ve
správný čas. Možná, my bychom to udělali jinak, možná bychom chtěli, aby
se Král Králů narodil někde v paláci, a i když by se nám mohlo zdát, že některé
věci bychom i ve svém životě chtěli jinak, Bůh ví, co je nejlepší! Důvěřujme mu!
To je jedna z myšlenek, které mě na wigilijce oslovily.
Myslím, že to byl dobrý čas, kdy jsme se mohli trochu zklidnit a
popřemýšlet nad událostmi, které jsou pro nás tak významné a staly se už
před mnoha lety. Bohu buď sláva!
Beata Młynek
Sborová wigilijka
Pohled zpět ke „Sborové
wigilijce“ mi chvíli trvá, přece jen se
jedná o spoustu útržků v mé paměti
a chvílemi se její obrazy mísí s
jinými akcemi během adventního
času. Přes veškeré snažení nám
často z akcí ulpí v mysli něco
naprosto jiného, než bylo
záměrem.
Co si pamatuješ, drahý
spolusborovníku, ty? Je to plný sál a lidé, se kterými jsme měli čas si povídat,
myšlenky, které zazněly během proslovů nebo jiný program připravený k našemu
pobavení? Střípky z wigilijky, které si skládám já:
•
„přelet nad Alpami“ aneb jak vrátit slovům doslovný význam. Tombola
byla těchto slovních hrátek plná, a i když nepatřím k příznivcům cen - „necen“,
musím přiznat, že na tohle budu vzpomínat ještě hodně dlouho.
•
Zamyšlení nad dokonalostí vesmíru, který Pán Bůh stvořil a opětovné
připomenutí myšlenek Žalmů, ve kterých se David diví kráse všeho stvořeného
– i já se divím a plní mě to radostí.
•
Rámus malých dětí, poletování těch starších, tetelení párů, úsměvy rodičů a nastražené uši starších v jedné místnosti – připomenutí toho, že jsme
rodina, ve které jsou, díky Pánu, zastoupeny stále všechny generace.
Scénka dorosťanů, ve které v ženských rolích zazářili kluci v šatečkách
a parukách, až oči přecházely, video z cyklovýletu rodin, které sice nedošlo
cíle, ale bylo výborným zážitkem, zocelením svalů a poznáním přírody nebo
vítání nových „sborovníčků“ i společný zpěv za doprovodu dorostových hudebníků
– to vše nám připomnělo život sboru v mezičase, kdy se nevidíme.
A když vnímáme, kdo všechno náš sbor tvoří, je za co být vděčný –
a i když byli hosté příjemným zpestřením, jsem vždy mile překvapena tvorbou
„domácích“, která nese prvek sdílení se a prohlubování vztahů v různých
podobách.
Díky za přípravu této akce i jiné vzpomínky na letošní čas Vánoc. Možná
vás moje zamyšlení povede k dalšímu vzpomínání a povídání s vašimi blízkými
a nakonec – kéž nás vede k vděčnosti Pánu Bohu za prožitý čas.
Leona Niemiec
VÁNOCE-CO PRO TEBE
ZNAMENAJÍ?
Święta pono są świętami
pokoju, miłości.. A jednak czasami mi się wydaje, że najpóźniej
27 grudnia wszystko powraca
do „normalności”. I tak jakbyśmy
przeżywali parę dni iluzii. Przez
te święta uświadomiłam sobie,
że Bóg chce byśmy żyli w pełni. I
o tym mogłam powiedzieć innym, bo dla niewierzącego jest dziwne, że mu
ktoś oferuje pomoc przy pieczeniu ciastek lub opiekę nad dzieckiem. Gosia
Co pro mne znamenají Vánoce?
Skutečnost, že se narodil Pán Ježíš nejen jako malé dítě, ale jako Zachránce
tohoto světa. Janka
Vánoce jsou chvíle, kdy se
každý z nás aspoň na malou chvíli zastaví. Nevím, jak Vy, ale já určitě.
Nemám ráda shon za dárky, běhání
za nákupem na poslední chvíli, ale
jsem ráda, když si mohu vychutnat
chvíli pohody u voňavého stromečku
a kafíčka s rodinkou, pochutnat na
cukroví, shlédnou nějakou tu pohádku,
navštívit své známé a strávit s nimi
krásné chvíle, ale hlavně ztišit své srdce před Pánem a uvědomit si jeho
největší a nejkrásnější dar, který nám
nikdo v životě nedá – jen On sám.
Narodil se pro každého z nás, tak
neváhej a otevři mu své srdce – čeká
na to, až mu jej otevřeš! Anička
Pokud se mám vyjádřit, co pro
mě znamenají Vánoce, tak především
je to čas klidu, pokoje a tiché radosti
v kruhu nejbližších, milovaných, který
pramení z jistoty Božího zásahu pro
záchranu člověka. To, že za mě, a za
Tebe, zemřel Ježíš Kristus, abychom
měli život věčný, je pro mě zdrojem
hluboké vděčnosti a radosti s nadějí
do budoucna. Vánoce mi tuto jistotu
připomínají. David
Okres Świąt Bożego narodzenia jest dla mnie uroczystością urodzin Jezusa, więc staram się go spędzić „inaczej” niż inne dni w roku. Cieszę się obecnością Chrystusa i przebywam więcej u jego stóp, jak kiedyś
Maria. Również ten czas mam połączony ze służbą, ale prawdę mówiąc
więcej w tych dniach „odpoczywam” z
książką w ulubionym krześle, odwiedzam bliskich, przyjmuję gości, nic nie
robiąc cieszę się świąteczną atmosferą i poprostu czerpię nowe siły do
dalszych dni i nowych przygód ze
swym Panem. Monia
Silvestr
„Člověče nezlob se! Buď
vděčný!“ Tímto heslem jsme zakončili
rok 2011. Jako každý rok se náš sbor
setkal po bohoslužbách v kostele na
nějakou tu hodinku v sále, aby se
vzájemně sdílel, co prožil v právě uplynulém roce.
Na setkání byly zastoupeny
téměř všechny generace. Mládež totiž
už předchozí den odjela na sil-vestrovský pobyt na chatu v Milíkově s tématem „Od minulosti k budoucnosti“,
ale byl zde alespoň náš Dorost, který
trávil poslední noc v roce ve vedlejší
budově „Kanaanu“ a tedy zde nemohl
chybět.
Touto chvílí nás provedl bratr
Jeník Brchaň a jako asistentku si zvolil svoji milovanou ženu. Jedno
svědectví střídalo druhé a opět jsme
viděli, že za tento rok opravdu
můžeme být Bohu za mnohé vděčni.
Všichni odvážlivci, kteří se s námi
podělili s tím, co prožili, měli za úkol
hodit kostkou a postoupit figurkou o
daný počet polí. Na těch se skrývaly
symboly exotického ovoce, které
obdrželi jako dárek nebo museli sami
někomu darovat. Mělo nám to připo-
menout věci, kterými nás Bůh obdarovává na naší cestě životem, a že i my
máme dávat druhým. Strávili jsme spolu velmi požehnaný čas a odcházeli plni
vděčnosti za vše, co jsme mohli z Boží milosti prožít.
Dorota Brchaňová
Silvestrovský pobyt starší mládeže
SCEAV Bystřice - Malenovice
(30. 12. 2011 – 1.1. 2012)
15. listopadu 2011 jsme slavili 7 let fungování skupinky, a tak jsme
chtěli prožít i „slavnostně“ závěr roku. Ještě na podzim se stavěly dřevěnice,
které patří KAMu v Malenovicích a tak jsme byli jedni z prvních hostů v krásném
prostředí nově postavených „roubenek“.
Prožili jsme požehnaný čas v malebném prostředí. I když nás
bylo více jak 20, včetně
malých dětí, radovali jsme
se z Boží blízkosti, pokojných vztahů, rozhovorů, a
rovněž dobrého jídla. V sobotu na Silvestra jsme podnikli turu na Lysou horu a rodiny s dětmi a část skupiny
trávily čas u chaty a těšili se
ze sněhové nadílky, která
právě 31.12. přibyla.
Silvestrovský večer
jsme prožili v pásmu chval,
modliteb a díků Pánu za celý
minulý rok s tažením si
osobních veršů Písma do
roku 2012.
Nový Rok jsme uvítali
poslechem Slova na téma jak si uchovat radost v
životě. (Žalm 73, 28) Rád
Vás seznámím alespoň se
základními body:
1.
Znát a plnit Boží vůli.
2.
Milovat někoho nebo něco – předně Boha a druhé, pak sebe. (rodina,
práce, koníčky)
3.
Uchovat si stálou naději do budoucna a mít se na co těšit. (radost z
„Nebe“)
Děkujeme za Vaše modlitby za starší mládež a veškerou podporu sboru, kterou vnímáme a jsme za ni vděční.
Děkuji těm, kteří se přičinili o požehaný průběh pobytu – (Věrka Fukalová s rodinou, Miriam Paszová, Monika Turoňová, Danka Kocyanová s rodinou, Karin Roiková, Dorota Sikorová, Lenka Hájková, a Piotro Mates).
MUDr. David Polednik
Vedoucí skupinky „starší mládeže“ ve SCEAV v Bystřici.
Dárečky pro Zakarpatskou Ukrajinu
1900 dárečků naložených do auta MAN a doprovodná posádka v Octavii vyrazila dne 28. 12. 2011 do Mukačeva na Zakarpatskou Ukrajinu. LADA,
která již několik let vozila nedočkavou posádku na místo, si tentokrát řekla, že
to vzdá (pokazila se a nešlo ji opravit) a proto musela nastoupit její náhrada v
podobě Škody Octavia Combi.
I přes deštivé počasí, byla cesta dobrá.
Přechod přes hranice ve Vyšném Německém
proběhl také překvapivě rychle a bez problémů. Dobrodružství na Ukrajině mohlo začít.
Musím přiznat, že jsem tuto cestu chtěla
absolvovat především proto, abych na vlastní oči
viděla to, o čem jsem slyšela a co jsem také měla
možnost vidět na fotografiích misionářů, kteří na
Ukrajině pracují již několik let. Za těch pár dnů, co jsme tam byli, jsme toho
sice moc neviděli, ale mně to stačilo. Zvláště mě oslovilo setkání s místními
lidmi, jako Naďa
a Fjedor z Mukačeva, Ivan s manželkou z Rudnikové
Huty, Marie z Rachova a manželé z Bilenu. Jejich životní příběhy a nasazení
pro službu potřebným mi stačil na to, abych věděla, že dárečky, které od nás
dostanou k další distribuci, jsou skutečně v dobrých rukou. Není totiž v silách
návštěvní skupiny, aby všechny dárečky rozdala. Proto si je vyzvedávají distributoři a rozvážejí na předem určená místa.
Střípky ze života Nadi, kterým jsem jako neznalá ukrajinského jazyka
stačila porozumět:
Víra v Ježíše Krista vedla tuto ženu, aby viděla kolem sebe ty, kteří
potřebují pomoc. S manželem měli 5 dětí a k tomu si přibrali z dětského
domova dalších 6 dětí. Setkali jsme se i s otcem, který měl adoptovaných 8
dětí. Adopce dětí je
mezi křesťanskými rodinami
docela
běžná
záležitost.
Naďa s rodinou
bydlela v bytě, který byl dost daleko od kostela, do
kterého chodili. Neměli auto,
proto chodili pěšky.
Když si děti cestou stěžovaly,
že nemají auto a jiní
si jezdí v autech, a že ten a ten
má to a to a oni to
nemají, tak je Naďa napomínala, ať se nedívají na to, co mají druzí, ale ať se dívají kolem sebe a hledají
žebráky a pak přemýšlejí o tom, jak jim pomoci. Dnes už i její děti mají své děti
a k tomu adoptovaných dalších 3 – 5 dětí.
Protože byt byl pro rodinu Nadi nevyhovující, modlila se: „Pane, pokud
mi dáš dům, já ti slibuji, že se budu starat o potřebné“. Pán Bůh modlitbu
vyslyšel, Naďa s manželem se pustili do stavby domu a svůj slib splnili. Celé
přízemí domu tvoří velká jídelna s kuchyní a výdejnou jídel. A pro ty, kteří přišli
z ulice špinaví, byla možnost se umýt ve sprše a pak si sednout čistý ke stolu.
Protože nevařili během víkendu, připravovali pro strávníky potravinové balíčky,
aby nestrádali.
Dnes se Naďa, kromě jiného, věnuje rekreačnímu středisku. Toto středisko vybudovala s rodinou z ruin a organizují zde ozdravné pobyty pro děti,
mládež i dospělé z černobylské oblasti.
Podobné životní příběhy i nasazení jsem slyšela i od lidi již výše vyjmenovaných. A já pochopila, že nemusím vidět chudobu dětí a mládeže a
dospělých na vlastní oči. Mně stačí, že jsem poznala takové lidi, jako Naďa a
to je pro mě záruka, že balíčky, které jim předáváme, se dostanou tam, kde je
jich skutečně potřeba. Navíc obdarovaní pokud chtějí, mohou rozbalovat i ten
nejvzácnější dar jaký lidstvo dostalo a to je zvěst evangelia.
A ještě jeden zážitek, který mnou docela otřásl. Byla to návštěva střediska v Jasinii. V bývalých kasárnách je vybudované „Středisko se sociální péčí“, kterému se skoro 30 let nikdo nevěnoval. Název píšu v uvozovkách, protože ke středisku
v našich podmínkách to má skutečné hoooooodně
daleko, ale na místní poměry je to super. Obyvatelé
jsou za ubytování a služby jim poskytované velmi
vděční. Nemusí být na ulici. V pokojích až 8 členných
žijí pohromadě lidé mladí
i staří, slepí i bez
nohou, mentálně i jinak postižení. Světýlkem pro
nás v tomto prostředí bylo to, když jsme viděli, s jakou radostí, nedočkavostí a vděčností si její obyvatelé od nás dárečky přebírali. Velkým vyznamenáním a potěšením bylo, zvláště pro babičky,
když se mohly s námi vyfotit. A tuto radost jsme jim
velmi rádi rozdávali. Zde ještě chci připomenout sociální pracovnici Marii. Protože díky jejímu úsilí se
situace ve středisku začíná viditelně, sice krůček
za krůčkem, ale přece jenom měnit k lepšímu.
Tak, jak má vše začátek, má i vše konec. 1.
1. 2012 odpoledne jsme se vydali na zpáteční cestu domů obohacení o různé dojmy a zážitky. Všichni
tři, Marta, Bronislav a René, kteří jsme na Ukrajinu jeli poprvé, jsme rádi, že
jsme těch pět dnů mohli takto prožít.
Chtěla bych touto cestou moc poděkovat Vám všem za připravené balíčky
nebo peníze, které jste věnovali na nákup balíčků. Díky tomu mohlo z Bystřice
odjet 102 balíčků, z toho 42 pro babičky a dědečky a 60 pro děti. Mimoto
jsme mohli věnovat částku 30 800,-Kč, které jste darovali na štědrovečerní
bohoslužbě nebo osobně ve farní kanceláři.
„Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu,
upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte. Otec
sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém
svatém.” Žalm 68,5-6
Marta Czyžová
SŁOWO BOŻE DLA WSZYSTKICH NARODÓW - POTĘŻNE
BOŻE DZIAŁANIE W DZISIEJSZYM ŚWIECIE NA POLACH
MISYJNYCH
(KAZANIE - ZAKAMIEŃ, 2CZĘŚĆ)
LUTER
Wkrótce jego idee zostały podchwycone przez innych. W Niemczech
Marcin Luter, przetłumaczył NT na język niemiecki. Przekładu dokonał podczas pobytu na zamku w Wartburgu w okresie 10 tygodni.
Pracując nad przekładem napisał taką myśl: “Ta jedna księga powinna zaj-
mować język, oczy, uszy i serca wszystkich ludzi.” Po powrocie do Wittenbergi zabrał się Luter wraz z Melanchtonem nad uporządkowaniem rękopisu NT, aby wydać go drukiem. We wrześniu 1522 wyszło z druku pierwsze
wydanie w dwóch tomach, liczące trzy tysiące egzemplarzy. Aż do roku 1533
dokonano 58 wydań Nowego Testamentu według przekładu Lutra.
W ciągu jedenastu lat dokonano 58 wydań Nowego Testamentu, co
świadczy o tym, jak wielkie było zainteresowanie Słowem Bożym wśród ówczesnych Niemców. Historyk kościoła Merle d'Aubigné tak opisuje wpływ przetłumaczonego Słowa na naród niemiecki: „Pismo Święte wyrwało wiarę
pierwotnego kościoła z zapomnienia, w którym przez tyle wieków była
pogrążoną, i usprawiedliwiło w oczach narodu opór, który reformatorzy
stawili Rzymowi.” Kto tylko po niemiecku czytać umiał, kobiety, rzemieślnicy, wszyscy, jak jeden z najzaciętszych wrogów Reformacji, Kolchleusz, poświadcza], z zapałem Pismo Święte pochłaniali. Każdy miał NT w kieszeni
i zgoła umiał go na pamięć.”
TYNDALE
W Anglii ideę tę podchwycił William Tyndale, który aby tłumaczyć Nowy
Testament, musiał uciec z Anglii i ukrywać się w Europie przed tymi, którzy nie
chcieli pozwolić na to, aby światło ewangelii zaświeciło w języku angielskim.
W końcu został zdradzony, wydany i spalony na stosie.
OLIVETAN
Dla Francuzów Słowo Boże przetłumaczył Robert Olivetan, który rozpoczął przygotowania do przekładu Biblii, gdy miał 20 lat, pracę nad samym
przekładem rozpoczął gdy miał 26 lat, a ukończył go w niecałe 3 lata, gdy miał
29 lat. Zmarł, gdy miał 32 lata, zostawiając po
sobie trwały
owoc służby – Biblię, która służyła wielu pokoleniom Francuzów.
CZECHY
Powszechnie używaną Biblią w języku czeskim była tzw. Biblia Kralicka, wydana w Kralicach w południowych Morawach.
Przekładu dokonali z inspiracji seniora Jana Blahoslava
bracia czescy. Wydanie pierwsze liczyło sześć tomów i ukazało się w
latach 1579 – 1593. Wydanie trzecie z 1613 r. stało się najbardziej popularną
i jest do dziś najszerzej rozpowszechnioną i najczęściej używaną wersją Biblii
w języku czeskim.
SŁOWACJA
Ewangelicy na Słowacji otrzymali po raz pierwszy Biblię w swoim języku
w roku 1936. Do tego czasu używali czeskiej Biblii Kralickiej. Przekładu dokonał jeden z wychowanków domu dziecka prowadzonego przez Krystynę Roy
w Starej Turze.
Krystyna Roy jest dla nas wielkim przykładem miłości do Słowa
Bożego. Od czasu, kiedy powierzyła swoje życie Jezusowi, czytała ją codziennie tak, aby przeczytać ją całą raz w ciągu roku. Czytała ją po czesku, gdyż nie
było Biblii po słowacku, aż została przełożona na słowacki przez jednego z jej
wychowanków. Zanim ukazał się słowacki przekład, przeczytała ja 49 razy
po czesku, 50-ty raz przeczytała ją po raz pierwszy w języku swego serca, po
słowacku.
POLSKA
Biblię w języku polskim wydano po raz pierwszy w roku 1563, w
nakładzie 500 egzemplarzy, dzięki staraniom księcia Radziwiłła, który sfinansował przekład i druk Biblii. Niestety, swoich synów oddał na wychowanie Jezuitów. Jeden z nich, konwertowany przez jezuitów na katolicyzm Mikołaj Krzysztof Radziwiłł (Sierotka), jako pokutę za "grzechy ojca-heretyka" postanowił wykupić i zniszczyć wszystkie egzemplarze Biblii Brzeskiej. Mimo
wydania na ten cel ogromnej sumy 5000 dukatów (czerwonych złotych), (więcej niż ojciec wydał na przekład i druk), udało mu się zniszczyć nie wszystkie,
ale większość biblii, które uroczyście spalił na rynku w Wilnie. Pozostałe egzemplarze zostały zniszczone w okresie kontrreformacji; ocalało zaledwie
20 do 40 egzemplarzy.
BIBLIA GDAŃSKA
Kolejny przekład po polsku to Biblia wydana w Gdańsku w roku 1632. Był to przekład, którym karmili swoje dusze nasi praojcowie, którzy byli
prześladowani za wiarę w latach 1654 – 1709, kiedy pozamykano im kościoły, a miejscami ich nabożeństw stały się kościoły leśne jak ten, w którym
jesteśmy. Biblia ta była powszechnie do roku 1975.
KOŚCIOŁY LEŚNE
W wydanej przez ks. Piotra Wowrego książce pt. „Kościoły Leśne” jest
udokumentowane czternaście takich miejsc, gdzie odbywały się tajne nabożeństwa, na które przychodzili słudzy Słowa Bożego nawet ze Słowacji, aby
pocieszać Słowem Bożym ludność Śląska Cieszyńskiego. Najbardziej znanymi miejscami to Kamień na Równicy, na Bukowej czy Zakamień pod Czantorią.
[Miejsce w którym jesteśmy upamiętnia okres, kiedy to ewangelikom z Nydku
zabrano kościół. W dniu 21 marca 1654 roku nydeckim ewangelikom
odebrano ich kościół (badacy jednym z najstarszych kościołów na Śląsku
Cieszyńskim) oraz zakazano odprawiania ewangelickich nabożeństw.
Wierzący ewangelicy nie dali się zastraszyć i potajemnie zbierali sie na stoku Czantorii, ukryci za duza skala, dlatego to miejsce nazwano Zakamieniem. Nabożeństwa były tu odprawiane w latach 1654-1709. Pozostałością
po nich jest krzyż wyryty na
wychodni skalnej. Dla uczczenia pamięci przodków, w
miejscu tym 24 maja 1992
z okazji 400
rocznicy urodzin ks. Jerzego Trzanowskiego gmina Nydek ufundowała tablice pamiątkową. ]
Nasi przodkowie,
czy to po tej, czy
polskiej czy czeskiej
stronie Czantorii,
wytrwali w wierze między
innymi dlatego,
że mieli dostęp do pisanego Słowa Bożego w swoim języku, czy to po
czesku, czy polsku. Mieli dostęp do takich skarbów jak Biblia, Postylle domowe
tzw. Dambrówki, czyli zbiór kazań ks. Samuela Dambrowskiego z początku
XVII wieku, oraz kancjonały z pieśniami, w tym kancjonał Jerzego Trzanowskiego, tzw. Cithara sanctorum, wydana w Lewoczy w 1636. Ten czeski kancjonał zawierający ponad 400 pieśni doczekał się ponad 150 wydań, był używany jeszcze w XX w. i odegrał ogromną rolę w krzewieniu idei reformacji w
krajach słowiańskich, w tym Polski. Z tego powodu Trzanowski zwany jest
"Słowiańskim Lutrem".
Dzięki dostępowi do Słowa Bożego przetrwała wiara w wielu domach
w czasach faszyzmu i komunizmu. Przetrwała czasy ucisku, ale czy przetrwa
w naszych sercach teraz, kiedy mamy wolność religijną, ale jesteśmy
wystawieni na ułudę bogactwa i różnych przyjemności życia?
(ciąg dalszy w dalszym numerze)
KŘTY:
Viktorie Vazdová
Eliška Gráfová
Šimon Pomykacz
Jiří Rusz
Adriana Mokrošová
Anita Kostková
Samuel Podolewski
DAT.NAR.
DAT.KŘTU
26.7.2011
15.8.2011
29.03.2011
05.10.2011
21.07.2011
04.10.2011
14.03.2011
03.09.2011
02.10.2011
29.10.2011
13.11.2011
13.11.2011
20.11.2011
27.11.2011
SŇATKY:
Filip Malík a Lucie Vaďurová
30.09.2011
Mojmír Rychlý a Beáta Rakowská
08.10.2011
Eduard Oborný a Monika Walczysko 15.10.2011
POHŘBY:
Ing.Ervin Kaczmarczyk
Adam Cieślar
08.11.2011
16.12.2011
JUBILANTI:
Czerneková Lydie 20.01.1982 - 30 let
Rakowski Martin
25.01.1952 - 60 let
Maroszová Jana
30.01.1992 - 20 let
Neumanová Helena 05.02.1952 - 60 let
Klimek Daniel
08.02.1982 - 30 let
Plintová Štěpánka 14.02.1942 - 70 let
Szymeczková Anna 04.03.1932 - 80 let
Walachová Jarmila 06.03.1962 - 50 let
Niemiec Jiří
12.03.1982 - 30 let
Szmek Daniel
14.03.1972 - 40 let
Lisztwanová Daniela14.03.1992 - 20 let
Kaczmarzyková Marie 24.03.1942 - 70 let
Rusz Karel
28.03.1932 - 80 let