ivana lomová - mikulov

Margita Titlová Ylovsky, kurátor MVS 2004
Narozena 16. června 1957 v Praze; studia: Akademie výtvarných umění v Praze
http://artlist.cz/?id=1219
Margita Titlová-Ylovsky často kombinuje různé umělecké postupy a obory. Vychází
především z techniky malby a kresby, které ale občas získají širší časoprostor pro svou
existenci a stanou se součástí akcí či instalací. Autorka pracuje ve své tvorbě na jednu
stranu s velmi tradičními až archetypálními představami o světě a lidském bytí, na druhou
stranu některá její díla mohou připomenout i některé moderní exaktní teorie z oblasti fyziky či
matematiky (např. teorie chaosu, kvantová fyzika apod.). Základním vyjadřovacím
prostředkem autorky je záznam bezprostředního gesta, které reaguje na aktuální emoční
stav. Na podkladovém materiálu se vrství dynamické zásahy nejrůznějšími výtvarnými
prostředky. Do této sítě, která nemá pevný tvar, začátek či konec, jsou postupně vpisovány
magické znaky. Tato znamení díla scelují a dávají jim symbolické významy. Autorka se při
tvorbě dynamického psycho-grafu neomezuje pouze na tradiční umělecké prostředky (štětec
atd.), ale zasahuje do plochy obrazu celým tělem. Tělo se zde určitým způsobem otiskuje,
zapisuje, zůstává zde jeho stopa. Tato stopa má povahu indexového znaku, kdy část
přirozeným způsobem reprezentuje celek. Autorka tedy na jednu stranu promítá do díla
neodmyslitelným způsobem svůj subjekt, ale na druhou stranu se snaží svoji osobnost a
autorství redukovat v zájmu autonomního díla, které vzniklo spíše jako otisk než
kontrolovaný a záměrně komponovaný tvar.
Autor anotace: Václav Hájek
Praxe v oboru
FaVU VUT v Brně, studijní obor Výtvarné umění grafika, vedoucí ateliéru grafiky a vizuální
komunikace
Výstavy - výběr
Díla zastoupena v největších sbírkách v ČR (např.: NG v Praze, Galerie Hl. města Prahy)
2010 Galerie ARS, Brno. Ikony.
2009 Galerie Nod – Roxy Praha. Ikony; European Comission Brussel, Brusel.
2008 Galerie Školská, Praha. Projekt Irbis.
2007 Galerie města Blansko. Na hranici stínu. Kurátorka V. Čiháková-Noshiro.
2006 Galerie města Plzeň. Kresbou. /kresby a fotografie z rodinného alba/
2005 Galerie ARS, Brno. /obrazy, kresby, sochy/
2004 Zahrada vidění, výstava ve veřejném prostoru v centru Prahy, Pasáž Senovážné
náměstí - Na Příkopech
Společná zahraniční výstava v USA (9/2004) DIALOG PRAHA - LOS ANGELES
Margita Titlová Ylovsky byla účastnicí šestého ročníku MVS v roce 1999, kdy vytvořila
výtvarné dílo „Nebeští chodci" - (zrcadlovou bránu, která je umístěna na východní terase
zámku) a obraz „Zatmění slunce v Mikulově". Obě díla jsou součástí sbírky města Mikulova.
Jiří Sobotka, kurátor MVS 2005
narozen 3. 12. 1955 v Brně; studia: Akademie výtvarných umění v Praze
http://www.jirisobotka.com/
Jiří Sobotka je český sochař, jehož dílo navazuje na tvorbu skupiny umělců okolo Roye
Lichtensteina, Andyho Warhola a Claese Oldenburga v době vrcholící moderny v USA. Od
začátku 80. let začal, jako čerstvý absolvent Akademie výtvarných umění v Praze,
vystavovat a účastnit se mezinárodních sympozií v České republice i zahraničí. V jeho tvorbě
se prolínají různé směry moderního výtvarného umění, zejména pop art. Je členem
uměleckého sdružení TT klub výtvarných umělců a teoretiků. Pro ranou tvorbu Jiřího
Sobotky jsou typickým motivem všední předměty našeho každodenního života, zvětšené do
nadživotní velikosti. V 80. letech je to zejména automobil, často doprovázený lidskou figurou.
Později autor symbol automobilu a člověka opouští, což je nejvíce patrné z účasti Jiřího
Sobotky na kolektivní výstavě s bezpříznakovým názvem „8“ v pavilónu Morava na
brněnském výstavišti, a následující díla se nesou v duchu náznaků, dvojsmyslů, ironických
povzdechů. Od symbolických soch z přelomu 80. a 90. let vede cesta k dosud
neukončenému cyklu, v němž autor pracuje s motivem tuby od barvy, krému či zubní pasty.
Pop-artová tuba různých tvarů a barev se během 90. let stává jedním z nejtypičtějších prvků
tvorby Jiřího Sobotky.
Studia
1992–1993 Fakulta architektury – odborný asistent
1993–1998 Fakulta výtvarných umění – odborný asistent
2001 habilitace v oboru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
2002 vedoucí oboru Prostorová tvorba, výstavnictví na Střední škole uměleckých řemesel
v Brně
Výstavy - výběr
1992 Plastiky, Cheb, Galerie umění; Sochy, objekty, instalace, Galerie Fronta, Praha;
Nástěnné a jiné práce, Galerie Ambrosiana, Brno
1994 Možnosti reliéfu (s V. Dosbabou), Galerie Dialog, Brno; Anamnesis, Galerie V. Špály,
Praha, Galerie de l'École des Beaux Arts, Lorient (Francie); Sochy, Galerie Aspekt, Brno
1995 Recyklovaná příroda (s T. Lahodou), Galerie Aspekt, Brno
1996 Recyklovaná příroda II. (s T. Lahodou), Galerie bratří Špilarů, Domažlice
1997 Perfektní stíny navždy, kostel Povýšení sv. Kříže, Moravský Beroun; Nová krajina,
Galerie u Štreitů, Sovinec
1998 Obrazy a sochy (s L. Ochrymčukem), Muzeum, Prostějov
1999 Ikebama (s T. Lahodou), Atrium Pražákova paláce, MG, Brno
2001 e-Matutinum, Galerie výtvarného umění, Ostrava; Matutina, Městská galerie, Plzeň
2003 Sensi (s T. Lahodou), galerie Ars, Brno
2003 Modulato cantabile, Dům umění, Brno
2007 Pop Fiction (s T. Lahodou), galerie Ars, Brno
Eva Eisler, kurátor MVS 2006
Narozena 27. 7. 1952 v Praze, v letech 1983–2008 žije a pracuje v New Yorku (USA),
v současnosti opět v Praze
http://www.vsup.cz/cs/uzite-umeni/atelier-kov-koncept-objekt-vyznam
Eva Eisler je absolventkou Parsons School of Design v NYC, přednášela na New York
University, v současnosti vede ateliér K.O.V (koncept-objekt-význam) na VŠUP v Praze.
Eva Eisler se plynule pohybuje mezi sochařstvím, architekturou, designem a kresbou.
Překračováním hranic jednotlivých umění dochází k jejich vzájemnému propojování a
obohacování. Eva Eisler pracuje se základními geometrickými tvary a nebojí se experimentu
v poloze volných instalací. Získala nespočet ocenění a její práce najdete ve sbírkách galerií
po celém světě. Mezi lety 1983 a 2006 žila v USA, přednášela na New York University,
Parsons School of Design i Rhode Island School of Design. Na Vysoké škole
uměleckoprůmyslové v Praze vede od roku 2007 Ateliér K.O.V.
Tvorba Evy Eisler je rozsáhlá. Patří mimo jiné k významným světovým uměleckým
šperkařům a zároveň působí v oblasti architektury, designu, výtvarného umění a věnuje se
kurátorské činnosti a vyučování na vysokých školách. Její díla jsou zastoupena v řadě
významných sbírek ve Spojených státech i v Evropě, například v Brooklyn Museum of Art,
Cooper-Hewitt National Design Museum a Museum of Arts & Design v New Yorku ; Renwick
Gallery, Smithsonaian American Art Museum ve Washingtonu, D.C. Museum of Fine Arts v
Montrealu a Museum of Decorative Arts v Praze. Eva Eisler patří k nejkreativnějším
osobnostem v oblasti umění a designu konce 20. a počátku 21. století. Eva Eisler také
navrhuje nábytek, interiéry a interiérové doplňky.
Ocenění:
Residency, 1993, Rockefeller Study Center, Bellagio, Itálie
Fellowship 1993, New York Foundation for the Arts
Form 2003, for “mono cimetric”, Bundesverband Kunsthanwerk, Germany
Výstavy - výběr
2004 Czech Center, New York; Galleria Paolo Marcolongo, Padova
2004 Bayer & Bayer Galerie, Praha; Treasures from the Vault, Museum of Arts and Design,
New York; Ecpace Solidor, Permanent collection, Cagnes-sur-Mer, Francie; La Biennale di
Venezia, Metamorph 9 mostra internazionale di architettura, Venice, Itálie; Galeria Paolo
Marcolongo, guest Giampaolo Babetto, Padova, Itálie
2003 Museum Kampa, Permanent collection, Praha; Hergetova Cihelna, Jewellery as
Object-Object as Jewellery, Praha; Prague Castle, Czech Jewellery 1950-2000, Praha
Hunterdon Museum of Art, Jewelry Beyond Jewelry, NJ; International Schmuckschau Schmuck’ 03, Munich, Německo
2003 Museum od Decorative and Applied Arts, Praha; Julie Artisan’s Gallery, New York
Antonín Kratochvíl, kurátor MVS 2007
Narozen 12. dubna 1947 v Lovosicích
http://www.antoninkratochvil.com/
Významný český fotograf žijící ve Spojených státech, nositel cen World Press Photo a
Czech Press. Antonín Kratochvíl patří k předním světovým fotožurnalistům. Patří také mezi
zakládající členy fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency). Věnuje se hlavně
dokumentární fotografii, za kterou byl několikrát mezinárodně oceněn. V roce 1999 ho
časopis American Photo zařadil mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie.
Svými fotografiemi přinesl mnohá svědectví z míst konfliktů (Rwanda, Zimbabwe, Myanmar,
Irák) a jedinečným způsobem zachytil země východní Evropy. Autor proslul také portréty
slavných osobností z oblasti kultury - herců, režisérů a hudebníků. Antonín Kratochvíl je
nezávislý, světově uznávaný fotograf, jeho práce byly vystavovány v Milánu, Mnichově,
Cologne, Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu a mnoha dalších městech. Jeho
fotografie najdete i ve sbírce "Bibliotheque Nationale" v Paříži, v muzeu moderního umění v
San Franciscu a dalších místech po celém světě. V roce 2009 si také zahrál ve filmu, když
dostal výraznou roli sochaře ve filmu Jana Hřebejka Kawasakiho růže.
Antonín Kratochvíl je nyní počtvrté ženatý, žije s českou manželkou Gabrielou střídavě v
New Yorku a Praze.
Knihy, výstavy a ocenění
V dubnu 2005 vydal knihu Vanishing zachycující ničení přírody, která obdržela v USA titul
nejlepší knihy roku v oblasti dokumentární fotografie. Získal též velmi prestižní americkou
cenu Lucie Award 2005. Jeho práce byly vystavovány v Milánu, Mnichově, Kolíně n. L.,
Praze, Houstonu, New Yorku, Perpignanu, Amsterodamu a dalších městech. Fotografie
Antonína Kratochvíla najdete ve sbírce Bibliotheque Nationale v Paříži nebo v Muzeu
moderního umění v San Franciscu.
V červnu 2010 ve výstavní síni Mánes po čtyřech letech opět vystavoval v České republice.
Představil unikátní soubor fotografií Moscow nights (Moskevské noci), ve kterém svým
typickým nadčasovým rukopisem zachytil život moskevské zlaté mládeže, uzavřeného světa,
který se řídí vlastním rytmem a pravidly.
Jiří David, kurátor MVS 2008
Narozen roku 1956 v Rumburku; žije a pracuje v Praze
www.jiri-david.cz/cz/index.html
Studia:
1982 - 1987 studium na AVU Praha
1987 - 1991 člen umělecké skupiny Tvrdohlaví
1995 - 2002 vedoucí ateliéru vizuální komunikace na AVU Praha
od 2004 vedoucí intermediálního a konceptuálního atelieru VŠUP Praha
březen 2009 vybrán v anketě časopisu Reflex osobností XX výtvarného umění
Jiří David patří k vůdčím postavám v utváření postmoderny v české kultuře v druhé polovině
osmdesátých let. Podobně jako jeho vrstevníci se zpočátku vyjadřoval v intencích
neoexpresionismu, který prezentoval na neoficiálních výstavách Konfrontace (od r. 1984).
Poté prošla jeho práce, stejně jako u řady jeho generačních spolupracovníků, proměnou a
orientací na postmoderní zacházení s obrazem. Jeho malby byly tehdy blízké aktuální italské
transavantgardě a německým divokým. Jako základní vizuální informaci začal využívat znak,
jenž někdy doprovázel i textem. Jeho díla, postavená na práci s barvou a občas i
monochromně laděná, nesla jasné, dobře srozumitelné poselství. Významnou roli v jeho
práci sehrává kresba, objekt, instalace a zejména fotografie. Davidovu různorodou
uměleckou práci spojuje performativní přístup k tvorbě a zájem o paradox, přičemž umně
osciluje mezi romanticky estetizujícím přístupem a racionálním odstupem. Jiří David
spoluzakládal - pro prosazení postmoderny zcela stěžejní - skupinu Tvrdohlaví a od roku
1990 také patřil ke kmenovým autorům pražské Galerie MXM.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se mu, jako jednomu z mála, podařilo prosadit
na mezinárodní scéně. O jeho díle se zmiňoval v letech 1987 až 1993 časopis Flash Art, do
své knihy Superart jej zařadil guru italské transavantgardy A. B. Oliva a v roce 1990 se
David představil na Apertu v Benátkách. Doprovodných výstav Benátského bienále se pak
účastnil ještě několikrát. Kromě tematizování paradoxu Davidovu tvorbu charakterizují ještě
dvě další ústřední linie: sklon provokovat a téma identity. Identitu David chápe jako aktuální
kulturní problém i jako svou autentickou pozici, ze které může svým dílem promlouvat k
divákovi. Řadě Davidových děl se podařilo rozvířit debaty o současném českém umění. K
těm nejdiskutovanějším patřil bezesporu cyklus fotografií Skryté podoby, monumentální
neonové instalace Trnová koruna nad Rudolfinem a Červené srdce nad Pražským hradem
anebo cyklus inscenovaných fotografií Moji rukojmí. Do mezinárodního kontextu se také
dostal jeho cyklus manipulovaných fotografií Bez soucitu.
Autor anotace: Terezie Petišková
Petr Zubek, kurátor MVS 2009
narozen 17. 2. 1967, Frýdek-Místek; žije a pracuje v Kolíně nad Rýnem (DE)
studia: Akademie výtvarných umění v Praze, Kunstakedemie Düsseldorf, Kunsthochschule
für Medien Köln
http://petr-zubek.de/
Petr Zubek (1967) patří k mladším autorům, který svou systematickou uměleckou prací na
poli video umění a nových médii dosahuje nezaměnitelných kvalit. Strukturovaná práce s
obrazem upozorňuje diváka na otázky vidění a přenosu reality. Jeho zobrazování viděného
poukazuje na ambivalentní vztah relace mezi subjektem a objektem (V. Flusser). Používá
širokou škálu postupů od reálných záznamů předmětů až po 3D animaci. Vytváří prostorové
video - struktury, které svou dekonstrukcí obrazů poukazují na svět lidského nevědomí a
archetypů (C. G. Jung). Jsou to citlivé sondy do autorova podvědomí. Charakteristická pro
myšlení autora je zároveň forma hry, ironie a paradoxů. Například ve videu „Přání“ je vidět
naplnění této ironie a paradoxu, kde mužská ruka, snažící se o uchopení světelného
laserového bodu, ukazuje zjevnou marnost svého počínání. Diváci paradoxně současně
prožívají i určité uspokojení, když se uchopení na chvíli podaří. Toto napětí se přenáší i do
výsledné estetické kvality. Forma tak osciluje mezi imaginací elektronických obrazů a
hmotnou kvalitou zobrazovaného. Používáním biomorfních tvarů či zdvojování obrazů jasně
dokládá tento koncept například ve videoinstalacích „Mezičas“(1995) nebo „Manual“ (1998).
Ještě složitější postup vytváří v instalaci „Doors“ (1998-2000). Vizuální struktura „otevřených
obrazů“ zkoumá naše možnosti viděného a je oknem k objevování skrytých forem.
Nalezneme zde téměř všechny možnosti virtuálních obrazů. Je na nás, kterou formu
upřednostníme a tím i potvrdíme autorův záměr komunikačních konceptů. Umělec k nám
vysílá obrazy, které mají až terapeutický účinek. V posledním projektu MINULOSTI 2004
(Videoprojekce, 3D-Animace) jde, stejně jako již ve starší animaci „Kugelwelten" (Kulaté
světy, 1999), o animaci s modelovanými amorfními 3D-objekty, jejichž povrchovou texturu
tvoří fotografie a filmy (super8). Fragmentálně zde opět vystupují obrazy z autorových
vzpomínek: obrazy všední, cizokrajné (z cest), obrazy přírody, architektury atd. Tyto
vzpomínky jsou transformovány do plastických, živých, organických těles (molekul), které se
setkávají ve virtuálním světě v nově vzniklých souvislostech a vztazích. Lyrická
dekonstrukce, návraty zpět či nové začátky, ...temporární kosmos minulého. Jedná se o
pokus zobrazení procesů v našich hlavách. Je to zároveň, jak dodává autor, snaha najít
novou výrazovou formu či systém, který je našemu myšlení bližší než obvykle čtyřúhelné
obrazy filmů.
Autor anotace: František Kowolowski
Milena Dopitová, kurátor MVS 2010
Narozena 25. 10. 1963, Šternberk; žije a pracuje v Praze
Studia: Akademie výtvarných umění v Praze; Průmyslová škola stavební v Praze
http://www.milenadopitova.cz/
Milena Dopitová vytváří od počátku 90. let instalace, objekty, videa, fotografie. Často je
instalace složena, příznačně pro 90. léta, z vícera médií. Milena Dopitová je konceptuální
umělkyně sociálního zaměření. Mimo jiné také aktivně reflektuje pozici ženy v současné
společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně – žena, se stala v roce 1989 členkou skupiny
Pondělí. Ve své tvorbě zpracovává témata týkající se sociální identity. Zabývá se obecnými
fenomény, se kterými se potkává každý z nás, ale které jsou často společensky tabuizované.
Dospívání, stárnutí, smrt, nejistota, krutost nebo násilí prezentuje s osobním vkladem, ale
zároveň nám je dovoluje pozorovat začleněné do širokých sociálních a společenských
vztahů. Přestože poselství se týká nás všech, mají východiska tvorby velice osobní až
intimní kořeny. Jde často o velmi autentické zážitky, které prožila třeba ve vlastní rodině.
V posledních letech se dílo Dopitové oprošťuje od „těžkých“ témat jako zrození, stárnutí a
smrt. Sama autorka říká, že se dostala do období, kdy, jak říká: „baví mě přinášet pozitivní
energii, protože ta v dnešní společnosti chybí. Lidé potřebují dostávat úplně jiný druh injekcí.
Nezajímá mě frustrace, to člověk vidí v televizi od rána do večera. Pozitivní vztah k životu je
pro mě teď důležitý“. Hravý je video projekt M.M.D. (2009), v němž použila jako protagonistu
cvičky, zvané jarmilky, - jeden ze symbolů světa před sametovou revolucí. Zatím poslední
prezentací tvorby Mileny Dopitové byla výstava v Brně s názvem Ještě chvíli se zdržím, která
představila autorčinu tvorbu zhruba z posledních dvou let. Tyto nejnovější práce působí
vyrovnaně – jakoby autorka nalezla vlastní rovnováhu a životní jistoty. I v těchto dílech, jak
autorka říká, jde především o osobní výpověď a o interpretaci vlastního života, pocitů a
emocí. Emotivnost, s níž Dopitová svět reflektuje, je ale v těchto dílech viditelná jen
minimálně. Nastupuje zdrženlivý, neokázalý a na první pohled velmi prostý jazyk, jímž
autorka prezentuje nadčasová a obecně platná témata jako jsou mezilidské vztahy, paměť,
pomíjivost, krása a odpovědnost vůči základním lidským hodnotám.
Autor anotace: Ivona Raimanová
Profesní životopis
1986-94 AVU, Praha (ateliér Milan Knížák)
1990 Internationale Sommerakademie, Salzburg, AT
1991 Galerie 68elf, Kolín nad Rýnem, DE
1992 Nottingham Polytechnic, Nottingham, UK
1993 Progetto 93, Civitella d´Agliano, IT
1994 The Institute of Contemporary Art, Boston, USA
1994 The Canberra School of Art, Canberra, AU
1995 The Mattress Factory, Pittsburgh, USA
1996 The Fabric Workshop, Philadelphia, USA
1997 MAK Schindler Residency, Los Angeles, USA
1997 The Sculpture Place, Utica, NY, USA
2002 ISCP - International Studio and Curatorial Program, New York, USA
Dopitová vystudovala pražskou AVU (1986 - 94), od počátku 90. let vystavuje v Čechách i v
zahraničí, je zastoupena v mnoha muzeích po celém světě. V současné době je také
pedagožka na pražské VŠUP a vedoucí ateliéru meziprostředkových dialogů na plzeňské
škole umění a designu ZČU.
Ceny:
2003 Tranzit.cz
1997 The Central European Culture Institut Prize, Vídeň
JIŘÍ PTÁČEK, kurátor / teoretik MVS 2011
http://jiriptacek.blogspot.cz/
Jiří Ptáček (1975) je kurátor a kritik umění. Působil jako šéfredaktor časopisu Umělec,
později jako kurátor Galerie NoD v Praze. V letech 2009 – 2011 působil jako pedagog v
Ateliéru video na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Na rok 2011 připravil celoroční
výstavní program Galerie Mládí pro Galerii mladých v Brně. Pravidelně přispívá do
odborných periodik a katalogů, vede výtvarnou rubriku časopisu Nový prostor. Uspořádal
řadu kolektivních i samostatných výstav v různých galeriích u nás i v zahraničí. Pravidelně je
kurátorem výstav Václava Stratila (2004 – Kino Noki Tokio, Galerie České pojišťovny, Praha;
2006 – Country není smrt, Dům umění / Dům pánů z Kunštátu, Brno; 2008 – Jak se
zachovat, když tě pozvou /s Janem Nálevkou/, Galerie Brno aj.). Na sklonku roku 2011
představil výběr ze Stratilových děl z MVS „dílna“ na autorově výstavě Zlatá kolekce v
pražské Galerii Jelení. Do programu Galerie mládí zařadil rovněž samostatnou výstavy
Johany Merta Had. V roce 2009 byl pozván tehdejším kurátorem MVS „dílna“ Petrem
Zubkem, aby se stal externím teoretikem ročníku zaměřeného na nová média.
Martin Dostál, kurátor / teoretik MVS 2012
Kurátor a režisér Martin Dostál se narodil 18. února 1962 v Praze, kde také žije a
pracuje. Vystudoval v letech 1984 až 1988 produkci na Filmové a televizní fakultě
Akademie múzických umění v Praze, v letech 1990 až 1995 studoval dějiny umění
na Filozofické fakultě UK v Praze. Mimo období, kdy zastával funkci ředitele
Východočeské galerie v Pardubicích (2004 až 2006), působí jako freelance kurátor a
režisér. V letech 2000 až 2005 působil jako externí pedagog na Fakultě architektury
Technické univerzity v Liberci. Od začátku své profesní kariéry se věnuje jako kritik a
zejména nezávislý kurátor problematice současného umění, vedle toho natáčí jako
režisér dokumenty a publicistické pořady pro Českou televizi i pro jiné producenty,
jeho specialitou jsou filmy o umění a umělcích. K nejvýznamnějším filmovým
počinům patří spoluautorství scénáře filmu Jízda (s Janem Svěrákem, společnost
Luxor, 1994), společně s Janem Svěrákem pak jako dva režiséři natočili celovečerní
dokument s písničkami Tatínek (Biograf Jan Svěrák a Česká televize, 2004).
„Kurátoroval“ množství skupinových a individuálních výstav, a to napříč generacemi.
Specializuje se zejména na malířské projekty, blízký vztah má k autorům
osmdesátých let, nevyhýbá se spolupráci ani s nejstarší, ani s nejmladší uměleckou
generací. Je autorem množství katalogů a monografií, spolupracuje s
nakladatelstvím Kant v Praze. Z knih je dobré připomenout monografii Jiřího Davida
z roku 2001, fotografickou publikaci David-David (2002), menší profilovou práci
Tomáš Císařovský (2003), fotografickou monografii Jiřího Davida Inside Out (2006),
s Vítem Boučkem výběr z fotografického díla Jiřího Tomana ze sbírek Východočeské
galerie v Pardubicích (2006), dále velkou monografii Stanislava Diviše (2008),
monografii sochaře Michala Gabriela (2009), těsně před vydáním je velká publikace
o díle malíře Antonína Střížka (2012). Za zmínku také stojí dva knižní katalogy výstav
v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli, a to Zrození fauna – Bohdan Kopecký (2011)
a David-Diviš ...probatum est (2012). Pro nakladatelství Arbor Vitae připravuje profil
mladého malíře ze skupiny Obr. Karla Štědrého (2012), publikačně se věnuje i
dalším členům této skupiny, Josefu Achrerovi či Davidu Hanvaldovi.
Libor Lípa, kurátor MVS 2013 a odborný garant akce
www.lipaart.cz
Libor Lípa je výtvarný umělec, hudebník a umělecký organizátor. Od roku 1994 je garantem
Mikulovského výtvarného sympozia „dílna“. Podařilo se mu společně s řadou pracovníků
vytvořit nejprestižnější výtvarné sympozium v naší zemi a zařadit tak výrazným způsobem
město Mikulov na aktuální výtvarnou mapu České republiky. Libor Lípa se narodil 12. září
1963 ve Valticích, vystudoval v letech 1979 až 1983 Střední uměleckoprůmyslovou školu v
Brně, žije v Praze a v Mikulově. V roce 1984 byl zakládajícím členem hudební skupiny U nás
se svítí (fungovala v letech 1984 až 2004) a výtvarné skupiny A6 (její činnost je ohraničena
roky 1984 až 1986). V roce 1995 se stal zakládajícím členem názorového hnutí Přecitlivělí.
Ve své výtvarné tvorbě, řetězící se do cyklů, se věnuje především malbě. V ní střídá různé
způsoby vyjádření, když osciluje od silně iluzivních figurálních kompozic až ke krajně
oproštěnému malířskému výrazu. V posledních, jak se zdá, volí koloristicky ztlumenou, často
uhlem, sprejem, či barvou vytvářenou černobílou škálu, kterou s různou intenzitou barevně
akcentuje. Typické jsou pro něj také stříbřitě hliníkové zrcadlící se obrazy s minimalistickými
černými tahy, otisky a stíny. Pracuje také s fotografií a vytváří objekty.