Bronislav Chocholáč: Matice moravská. Dějiny spolku od počátku do

Bronislav Chocholáč: Matice moravská. Dějiny spolku od počátku do

Obsah
Dějiny Matice moravské.
3
Ediční činnost spolku
11
Přehled předsedů MM a odpovědných redaktorů ČMM
15
Literatura a prameny
16
Stanovy Matice moravské v Brně. . . .
17
Obrazová příloha
22
Dějiny Matice moravské
Rok 1848 přinesl do mnoha evropských států řadu politických
a společenských změn. Ani rakouská říše nezůstala stranou. Zrušení poddanství a cenzury, svoboda tisku, shromažďování, spolčování a další ústupky
vídeňského dvora dávaly možnost a naději rozvíjet v širším měřítku v našich
zemích kulturní a vzdělávací činnost. Po celých Čechách a na Moravě vzni­
kaly knihovny, spolky, byly vydávány české časopisy, pořádány národní
bály atd.
Z revolučního kvasu doby čerpala své impulzy i předchůdkyně dnešní
Matice moravské Národní jednota moravská sv. Cyrila a Metoděje, jejíž
ustavující schůze se konala 17. dubna 1849 v Brně. Zúčastnilo se jí okolo
sedmdesáti moravských a českých vlastenců, mj. Karel Havlíček. Valné
hromadě předcházelo vypracování návrhu stanov spolku Janem Ohéralem pro Moravský klub v říšském sněmu (v této době zasedal v Kroměříži),
který jeho vznik přímo inicioval. Jeho účelem mělo být zakládání knihoven, čtenářských spolků a povzbuzování českého národního povědomí.
Z počátku byl spolek řízen výborem, v jehož čele stanul starobrněnský
augustinián František Matouš Klácel, jeho náměstkem byl F. Uherek, jednateli byli prof. A. V. Šembera a A. Kudla, pokladníkem dr. A. Pražák. Většina výboru byla tvořena mimobrněnskými členy. Zapojení většího počtu
venkovských vlastenců mělo zabezpečit lepší působnost spolku ve vzdálenějších místech Moravy a Slezska. Během pětileté existence Jednoty došlo několikrát ke změnám ve složení výboru a k úpravám stanov.
O tom, že zpočátku o činnost Jednoty byl velký zájem, svědčí růst
členské základny. V květnu 1849, tj. měsíc po svém ustavení, registrovala
245 členů (na konci prvního roku působnosti bylo členů přes tři sta, z toho
více než čtvrtina kněží). Mezi prvními členy byli např.: hr. E. Belcredi,
K. Havlíček, ryt. P. Chlumecký, F. Palacký, J. E. Purkyně, hr. B. SylvaTaroucca a mnoho dalších.
Záměry spolku nejvýstižněji charakterizuje úvodní článek jeho prvních stanov: „Národní Jednota sv. Cyrilla a Methuda má účel vzdělávati
lid moravský a toho dosahuje: Vydáváním kněh, časopisů (listů) a díl uměleckých, zakládáním kněhoven a čítáren, přírodozpytných a uměleckých
sbírek “ Jednota vždycky vystupovala jako sdružení apolitické.
Hned na svém počátku chtěl dosáhnout spolek nelehkého cíle - sesta3
vit seznam všech knihoven a čítáren na Moravě, což se mu nepodařilo.
Většího úspěchu bylo dosaženo při zakládání knihoven a jejich doplňování
vhodnými přírůstky. Ročně měly být zakládány dvě knihovny o rozsahu
100 svazků. Na jejich nákup byl vyčleněn finanční příspěvek, mnoho knih
bylo získáno darem. Jednota založila i vlastní knihovnu, jejímž prvním
titulem získaným koupí byl říšský zákoník. Přírodní vědy měly být rozvíjeny zakládáním a doplňováním oborových sbírek.
Finačními dary byla podporována výuka mateřského jazyka na školách. Nejedna brněnská, ale i venkovská školní knihovna byla obohacena
darovanými knihami od Jednoty. Počala i mezinárodní výměna knih
např. s „Maticí Illyrskou“ v Záhřebe.
Vedení Jednoty bylo zaměstnáváno řešením ještě jednoho úkolu. Jednalo se o převezení soch sv. Cyrila a sv. Metoděje, které nechal původně
zhotovit císař Ferdinand pro Týnský chrám v Praze od sochaře Em. Maxe v
Římě, na Moravu. Výbor se této příležitosti v roce 1849 okamžitě ujal,
zorganizoval sbírku na získání finančních prostředků a vyjednal možnost
umístění soch na Velehradě. Liknavost Maxe způsobila oddálení instalace až na rok 1853.
Už na počátku své existence měla Jednota problémy se schválením
svých stanov, které byly potvrzeny až po jednoznačném zdůraznění apolitického charakteru spolku. Další obtíže nastaly uvnitř spolku mezi částí
kněžskou a světskou zejména po vydání druhého svazku Bidpajových bajek počátkem roku 1850. Rostoucí snahy o liberálnější produkci spolku
narazily na odpor nábožensky konzervativnější části členské základny. Byť
pokles členů po rozhodujícím všeobecném shromáždění 18. dubna 1850
nebyl zpočátku velký, ztráta takových osobností, jakými byli např. hr. Sylva-Taroucca nebo Fr. Sušil, byla citelná. K definitivnímu rozkolu Jednoty s církevní hierarchií napomohlo vydaní několika anekdot na kněze
v Koledě pro rok 1852. Zejména v tomto období krize Jednoty stále více
vyvstávala potřeba změny. Předseda výboru J. Helcelet jako jediné řešení
viděl splynutí se silnější Maticí českou, ovšem ta se taktéž nacházela
ve svízelné situaci. O spojení nebylo pravděpodobně vůbec jednáno.
Za těchto okolností se prosadila ve výboru Jednoty varianta druhá nerozpouštět ji, ale zúžit pole její působnosti a změnit její název. Valné
shromáždění konané dne 1. března 1853 schválilo nové stanovy a změnu
názvu spolku na M a t i c i m o r a v s k o u . Po opětné úpravě byly
stanovy potvrzeny místodržitelem hr. Lažanským 29. prosince 1853. Definitivně skončila činnost Jednoty podle protokolů a pokladní knihy dne
18. ledna 1854 a byla vystřídána Maticí moravskou.
Omezení působnosti spolku je patrné již z prvního článku nových
stanov: „Účelem spolku jest: podporovati literaturu českoslovanskou
4
s obzvláštním ohledem na potřeby Moravy vydáváním dobrých spisův aneb
přispíváním k tomu.“ Matice moravská rezignovala na podporu knihoven,
přírodovědných sbírek atd. Avšak ani pouhá orientace na ediční činnost
nepomohla spolku z dřívější krize. Navíc nové stanovy neznaly instituci
valných hromad, řízení spolku bylo v rukou sedmičlenného ředitelství
s téměř neomezenou mocí, které mělo jednou do roka svolat osmičlenný
výbor s velmi omezenými kontrolními a volebními kompetencemi. Řízení
spolku de facto bylo v rukou pouze těchto 15 osob, navíc bez zastoupení
venkova. Tůn se vedení spolku značně vzdálilo od řadových členů, což
v přímém důsledku vedlo k úbytku členské základny. Nadále přetrvával
přezíravý postoj většiny duchovenstva. Tím klesal odbyt Koledy a její vydávání se stávalo ztrátové. Situace byla původně řešena omezováním
jejího nákladu z 5 000 až na 1 800, když to nepomohlo, bylo vydávání
kalendáře v roce 1858 zastaveno. Na konci 50. let za neoabsolutismu tak
vrcholil útlum spolkového života a zdálo se, že i Matice přestala existovat
(v letech 1859-1862 kolísal počet členů okolo 135 osob).
První známky probuzení bylo možné spatřovat na konci roku 1859,
kdy byla vydána zpráva o spolkové činnosti za léta 1857-1858. Dalším
signálem obnovy Matice bylo poskytnutí finanční podpory vydání spisu
prof. A. Šembery Paměti a znamenitosti města Olomouce. Do čela spolku se po pětileté přestávce v roce 1861 opět vrátil Jan Helcelet. Na vyzvání
místodržitelství se Matice moravská účastnila světové výstavy v Londýně
roku 1862 se všemi ročníky Koledy a několika dalšími tituly. I přes tyto
nepopiratelné úspěchy vniřní poměry spolku nebyly růžové. Zastaralé stanovy svazovaly nový rozvoj spolkové činnosti.
Nové zestručněné regule zachovávající název spolku umožnily reorganizaci a novou správu sdružení (úředně byly schváleny až koncem roku
1864, i když sestaveny byly již o rok dříve). Bylo zjednodušeno jeho řízení, členství bylo zpřístupněno většímu počtu i méně solventních osob.
Ve výboru byla jen 1/3 vyhrazena členům z Brna. Do čela spolku byl místo
politicky zaneprázdněného J. Helceleta zvolen dr. František Mathon a jednatelem se stal Vincenc Brandl. Následující dny nutně vyžadovaly konsolidaci majetku Matice. Dřívější členové byli požádání o úhradu členských
příspěvků, knihy na skladě měly být Brandlem sepsány a rozprodávány.
Knihovnu spolku za stanovených podmínek mohl užívat Čtenářský spolek v Brně. Brandl dále organizoval propagaci Matice za účelem rozšíření
členské základny.
Práce výboru nebyla marná. V roce 1866 byla korunována úspěchem.
Po několikaleté přestávce byla obnovena vydavatelská činnost spolku tiskem 1. svazku Spisů Karla staršího ze Žerotína. Oddělení I. Žerotínovi
zápisové o soudě panském, edičně připraveného V Brandlem.
5
I přes nepopiratelné úspěchy nového vedení k řešení zůstávala ještě
řada otázek. V dostatečné míře nebyly obnoveny kontakty s duchovenstvem, zeslabené spory v 50. letech. Novému spolku chyběl samostatný
orgán, kde by mohl informovat o své činnosti a zároveň uskutečňovat základní body svého programu. Vlastní časopis - přání již zakladatelů Jednoty - se začalo na konci šedesátých let naplňovat.
Zřízení prvního gymnázia v Brně, kde vyučovací řečí byla čeština, sem
přilákalo řadu pedagogů, kteří se později velmi aktivně zapojili do práce
Matice. K nim patřil Václav Royt a Theodor Lazar, který se stal již v roce
1868 jednatelem nového výboru pod vedením hr. E. Belcrediho a společně s ním se zasloužil o výrazné zesílení počtu členů i majetku spolku. Již
na valné hromadě konané 22. května 1868 byl jednomyslně přijat návrh hr.
Sylvy-Tarouccy vydávat časopis. O několik dní později byla zvolena komise, která měla připravit program a rozpočet časopisu.
Program vypracovaný V. Brandlem předpokládal vydávání vědeckého
časopisu, který se nebude stranit ani popularizace vědy, územně a obsahově bude zaměřen na vlastivědu Moravy v širokém smyslu slova. Pozornost
bude věnovat nejenom historii a topografii Moravy, ale i filologii, geografii, ekonomii a dalším vědním oblastem. Z počátku neměly být vylučovány ani příspěvky z přírodních věd. Schválen byl i Brandlem navrhovaný název - Časopis Matice moravské. Prvním redaktorem se stal Václav
Royt. V této době se zvažovala také otázka, aby spolek pořádal přednášky,
nenašla však dostatečnou odezvu a byla odsunuta do pozadí.
Nástupem hr. Egberta Belcrediho do čela spolku v roce 1868 byl zdárně vyřešen i vztah k domácímu kléru. Na žádost výboru MM o podporu
svých aktivit adresovanou na moravské konsistoře odpověděl olomoucký
arcibiskup i brněnský biskup kladně, a dokonce se stali zakládajícími členy spolku. Šedesátá léta 19. stol. znamenala pro Matici moravskou období
postupné obnovy spolkové a především vydavatelské činnosti.
Počátkem 70. let doznívala ještě zvýšená aktivita ediční činnosti. Postupem času se však stále zřetelněji projevuje zhoršující se politická situace v zemi, vyprchává vlastenectví. Z potřeby oslovit větší okruh čtenářů
dochází od roku 1872 k uvolnění vědeckosti časopisu ve prospěch popularizace poznatků.
Pro vnitřní agendu spolku mohl být jistou ztrátou (pro jeho právnické
znalosti) odchod dr. A. Pražáka v roce 1879 do vlády jako ministra
bez portfeje, ve funkci pokladníka jej výtečně zastoupil T. Lazar. O dva
roky později zemřel štědrý mecenáš Matice moravské hr. Sylva-Taroucca,
který jí odkázal nejenom 700 zl., ale i svoji knihovnu a cenné sbírky mincí,
rytin, starožitností aj. I když se výbor snažil, nepodařilo se mu v této době
uskutečnit výstavu těchto předmětů.
6
Jak byl konec 60. let jedním z vrcholů činnosti Matice moravské, tak
počátek let osmdesátých byl dobou prohlubující se krize, která vrcholila
zastavením vydávání ČMM v roce 1882. Příčiny nejsou zcela jednoznačně
zdůvodněny. Pravděpodobně se časopis stal obětí různých názorů na právě
probíhající boje o rukopisy, svoji neblahou úlohu mohla sehrát zanedbaná
propagace periodika v tehdejším tisku jednatelem spolku Višňákem, zhoršil se opět kontakt s řadovými členy, když se od roku 1883 po dvě léta
nekonaly valné hromady.
K úvahám obnovit vydávání časopisu došlo na konci 80. let především
zásluhou nové vědecké generace. Na výborové schůzi 11. dubna 1890 byl
schválen návrh Fr. Kameníčka znovu pravidelně vydávat ČMM. Přestože
hlavními redaktory byli zvoleni V. Brandl a F. Bartoš, největší díl odpovědnosti a práce nesl spolupracovník výboru F. A. Slavík (od roku 1894
F. J. Rypáček) a především odpovědný redaktor F. Kameníček. Mělo
se jednat o vědecký časopis, který by byl srozumitelným výkladem dostupný i širší veřejnosti.
Obnově spolkové činnosti a posílení členské základny mělo napomoci
zřízení funkce důvěrníků Matice moravské z kruhů středoškolských učitelů v Čechách a na Moravě. Jejich úkolem bylo zprostředkovat kontakt výboru MM se členy spolku v jejich okolí a snažit se jejich počet zvyšovat.
Výsledkem toho byl dosud nejvyšší počet členů v dějinách spolku (1321
členů), na kterém nezanedbatelný podíl měli právě středoškolští učitelé.
O rostoucí prestiži MM svědčí mj. žádost knihovny vatikánského archivu o zaslání knih vydaných spolkem. Stinnou stránkou roku 1894 bylo
úmrtí dlouholetého předsedy spolku hr. Egberta Belcrediho, jehož nástupcem se stal V. Brandl.
Nadějnou první polovinu 90. let střídá recese. Vedení spolku (zejména
F. Kameníčkovi) je zřejmá potřeba jeho reorganizace v opravdovou učenou společnost. Pouhé vydávání časopisu nestačí a je nutné činnost doplňovat širokou přednáškovou a konzultační aktivitou. Bohužel, Kameníčkova snaha udělat z Matice vědeckou společnost srovnatelnou s Král.
společností nauk v Praze ztroskotala.
Počátek nového století přinesl skon generace zakladatelů časopisu, kteří
byli od roku 1900 čestnými členy Matice moravské. Nejdříve zemřel Vincenc Brandl, pak F. Bartoš a V. Royt. Zejména Brandlova dlouholetá činnost ve spolku byla nesmírně záslužná. Bylo velkým štěstím Matice, že tyto
osobnosti byly úspěšně zastoupeny mladou generací.
F. Kameníček stál u zrodu návrhu, aby byl ustaven zvláštní odbor Matice moravské, který měl vydávat moravské historické památky. Došlo
k prozatím dočasnému sblížení Matice moravské a Vědeckého klubu (jednalo se o volné sdružení svobodně smýšlejících intelektuálů, kteří počát7
vkem
století zaujímali kritické stanovisko k činnosti MM a úrovni ČMM).
Výsledkem dohody bylo zřízení Komise pro vydávání historických pramenů moravských při MM. V jejím čele stanul F. Kameníček, jedním
z redaktorů byl B. Navrátil (po Kameníčkově odchodu jako místopředseda
komisi vedl a v roce 1927 se stal jejím předsedou). Z její činnosti vyšlo
5 svazků Pramenů dějin moravských, které svou kvalitou povznesly
úroveň ediční práce na Moravě.
V roce 1913 B. Navrátil vypracoval novou koncepci ČMM. Po jejím
přijetí se dva reprezentanti klubu - S. Souček a B. Navrátil - stali v roce
1914 spoluredaktory ČMM a o pět let později i členy výboru MM. Tím
se postupně naplňoval Kameníčkův záměr vytvořit z Matice silné vědecké
středisko na Moravě.
Zásadně byla vyřešena otázka uložení spolkové knihovny. Díky péči
F. Šujana byla v počtu 3 500 svazků přestěhována z nevhodných prostor
v Besedním domě do dnešní Moravské zemské knihovny. Do trvalé úschovy zemského muzea byla předána numizmatická sbírka, která byla počátkem roku 1911 vystavena.
Z dalších aktivit Matice moravské se sluší připomenout úspěšná vystoupení na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895, kde obdržela zvláštní diplom a bronzovou medaili. Účastnila se výstavy rakouských
časopisů a knih na světové výstavě v Paříži, byla připravena obeslat Všeslovanskou výstavu v Petrohradě roku 1904, která se nekonala pro vypuknutí
válečného konfliktu Ruska s Japonskem. Nadále pokračovala výměna knih
a časopisů s různými vědeckými institucemi a univerzitami.
Meziválečné období je výrazně ovlivněno vznikem Masarykovy univerzity v Brně. Řada pedagogů zde působících se aktivně zapojila do činnosti MM. V roce 1923 byl zvolen jejím předsedou filolog V. Vondrák
(1921-22 děkan FF, 1923-4 rektor MU) a místopředsedou historik B. Navrátil, ten po smrti V. Vondráka byl předsedou MM v letech 1925 až 1933,
kdy svěřil funkci V. Grohovi. Nový výbor zvolený v roce 1935 si do svého
čela postavil generálního sekretáře Obchodní a živnostenské komory v Brně
J. Chylíka, místopředsedy byli V. Groh a F. Chudoba a jednateli J. Šebánek a J. Dřímal. Pokladníkem se stal představitel obchodního světa Karel
Balbinder. Po smrti Navrátilově (zemřel v roce 1936) se členem výboru
stal J. Macůrek.
Ve vývoji spolku došlo vstupem představitelů průmyslového a obchodního světa k výraznému posílení členské základny. V roce 1936 pokladník
K. Balbinder získal za členy 20 majitelů obchodních závodů. Zásluhou
J. Chylíka se stalo zakládajícím členem Matice Ředitelství Československé zbrojovky v Brně, Ředitelství Středomoravských akciových elektráren v Přerově a Vítkovické horní a hutní těžířstvo.
8
Velmi záhy po zvolení nového předsedy spolek vykazoval čilou „diplomatickou“ aktivitu. Dne 16. června 1936 dosáhlo předsednictvo Matice
moravské v čele s J. Chylíkem slyšení u prezidenta republiky dr. Edvarda
Beneše na Zemském úřadě v Brně. Podrobně jej informovalo o úkolech,
činnosti a stavu spolku. Posléze navštívili zástupci spolku zemského prezidenta Jana Černého a požádali jej o pomoc při získání zemské subvence. V této záležitosti J. Chylík několikrát intervenoval u Ministerstva školství a národní osvěty.
Příchod podnikatelských vrstev do Matice neznamenal pouze stabilizaci finanční situace sdružení, ale i posílení výzkumu zejména hospodářských dějin. Díky řadě členů z těchto kruhů došlo ke zkoumaní dějin
jednotlivých odvětví řemeslné a průmyslové výroby, počátků bankovnictví a obchodu. Mezi takové patřil J. Chylík, K. Balbinder, F. Wenzl
a další.
V 50. letech se podařilo Matici moravské překonat období všeobecné
likvidace spolků totalitním režimem, ale nikoliv bez několika šrámů. Citelnou hmotnou ztrátou byla provedená měnová reforma. Matice přišla
nejen o podstatnou část svého majetku, ale poklesl i počet starších členů,
kteří z existenčních důvodu nemohli platit příspěvky. Dalším limitujícím
faktorem činnosti MM bylo odnětí jejího vydavatelského práva
pro neperiodické publikace. Vznikly spory o tom, zda je nutné ČMM chápat jako neperiodickou publikaci či nikoliv a vydávání časopisu bylo zajištěno až na konci roku 1949. Vinou vzniklého zpoždění nebyl ČMM v roce
1949 vydán. Snížil se i počet pořádaných exkurzí.
Složitá finanční situace v polovině 50. let nutila výbor MM iniciovat
jednání s prezidiem ČSAV o převzetí vydávání ČMM. Pod tlakem ČSAV
se stala Matice moravská na základě usnesení výroční členské schůze
z 10. března 1967 tzv. samostatnou sekcí Československé historické společnosti a kromě redakce ČMM fakticky neměla další orgány. Hlavním
důvodem vstupu MM do Čs. historické společnost bylo zajištění trvalé
finanční dotace na vydávání časopisu z prostředků Rady vědeckých společností při ČSAV. Jako kolektivní člen CSHS existovala MM až do jejího
zrušení v roce 1990. Do roku 1994 byla členem znovuobnoveného Historického klubu při AV ČR. Zhoršující se finanční situace Matice moravské v rámci Historického klubu donutila redakci ČMM, která prakticky
od roku 1967 suplovala činnost výboru MM, hledat nové řešení situace
změnou jejího právního postavení. Redakce ČMM v čele s prof. J. Janákem vypracovala návrh nových stanov spolku (předchozí byly schváleny
v roce 1935), které byly předloženy Ministerstvu vnitra ČR, a to zaregistrovalo Matici moravskou pod číslem II/s-05/l-23478/94-R jako občanské
sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
9
Na základě stanov se konalo ustavující valné shromáždění Matice
moravské za účasti 35 členů a 2 hostů dne 26. dubna 1994 v prostorách
Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která je od svého počátku úzce svázána s činností MM. Valné shromáždění mimo jiné schválilo složení výboru MM. Prvním předsedou obnovené Matice moravské byl
zvolen prof. Jan Janák, místopředsedou PhDr. Milan Šmerda, jednatelem
PhDr. Bronislav Chocholáč, pokladníkem PhDr. Ladislav Hladký a členy:
PhDr. Slavomír Brodesser, doc. PhDr. Jiří Malíř a PhDr. Bohumír Smutný.
Později k nim byli kooptováni zástupci mimobrněnských pracovišť: prof.
Miloš Trapl za UP v Olomouci, doc. Jiří Paclík za Univerzitu v Ostravě
a Mgr. Radek Fukala za Slezskou univerzitu v Opavě
Základními úkoly nově vzniklého občanského sdružení bylo:
1. Finančně zabezpečit vydávání ČMM.
2. Posílit členskou základnu MM.
3. Podílet se na přednáškové činnosti ve spolupráci s MZM v Brně.
4. Po případném zlepšení finanční situace pokusit se obnovit dřívější ediční činnost.
Na konci roku 1994 byl splněn jeden z úkolů stanovený valným shromážděním. Matice moravská byla jednomyslně přijata do Rady vědeckých
společností při AV ČR. Počátkem následujícího roku se MM písemně nebo
osobně obrátila na řadu domácích i zahraničních historiků s nabídkou členství ve sdružení a odběru ČMM. I přes výrazné zvýšení počtu členů (k 31.
březnu 1996 jich bylo 192), si je výbor MM plně vědom nutnosti získat
další odborníky z řad historiků a jim příbuzných oborů. Největší reservy je
nutné spatřovat v malém zastoupení studentů těchto oborů, i přesto, že jejich
členství je bezplatné.
Krizová finanční situace sdružení v prvním roce se v následujících letech prozatímně stabilizovala. V tomto roce po dlouhých letech absence
byly učiněny přípravy na obnovení knižní vydavatelské činnosti Matice
moravské. Jako 6. sv. Pramenů k dějinám Moravy je připravena práce prof.
C. Nečase T. G. Masaryk a východní Morava. Bohužel, každoroční nejistota množství získaných finančních prostředků svazuje plánování našich
aktivit v delším časovém horizontu.
Sdružení i touto formou hledá zájemce o členství v řadách vysokoškolsky vzdělaných dějepisců nebo badatelů příbuzných oborů (což platí
i o studentech), kteří mají zájem podpořit jeho aktivity.
10
Ediční činnost spolku
Vrcholem publikační činnosti Jednoty bylo vydávání kalendáře
s názvem Koleda. Měl vycházet již od roku 1850, ale po organizačních
potížích vyšel poprvé v roce 1851. O jeho vydání se v přípravné fázi nejvíce zasloužil Josef Chytil, později Jan Helcelet. Měl to být novoroční literární dárek především lidovým vrstvám. Později pod tlakem jiných kalendářů převládla jeho orientace na vyšší společenské vrstvy. Jeho náplní mělo
být soustavné rozšiřování vědomostí čtenářů.
Nezanedbatelná pozornost byla věnována oblasti historie. K nejkvalitnějším článkům doby jistě patřil výtah J. Chytila Přehled dějin moravských (do roku 1197) z dějin F. Palackého. Frekventovanou tematikou byly
dějiny slovanských etnik (Přehled dějů polských, Obrazy ze slovenského
povstání, Slované a církev řecká v Evropě).
V kalendáři můžeme naleznout drobné články z oblasti národopisu,
zeměpisu, ale i pedagogiky a filozofie. Větší pozornost byla věnována poučení z hospodářské oblasti. Pravděpodobným autorem většiny těchto příspěvků byl pozdější člen moravského sněmu a říšské rady Jan Helcelet.
Opět několik názvů přiblíží obsahovou náplň: Jakým způsobem mohou řemeslníci vedle továren čili fabrik obstáti?, Rozkouskovanost a složitost
dědin, O anglických trativodech aj.
Zastoupení v Koledě měla i zábavná literatura. Svých uměleckých vrcholů dosáhla v příspěvcích B. Němcové. Po několika původních i přeložených pohádkách zde otiskla známou novelu V zámku a v podzámčí.
Vedle běžné kalendářní části Koleda obsahovala tisky nových zákonů
a nařízení, ceníky poštovného, železniční dopravy a samostatný oddíl, který tvořily výroční zprávy o Národní jednotě a později o Matici moravské. Při jejím zenitu bylo pravděpodobně vydáváno okolo 3 až 5 tisíc výtisků, později počet klesal. Především díky zájmu výše zmíněného
J. Helceleta bylo vydáno v letech 1851-1858 8 ročníků kalendáře. Tím
se stala Koleda svorníkem mezi počátkem roku 1854 zanikající Národní
jednotou moravskou a nově vznikající Maticí moravskou.
Národní jednota se snažila rozšiřovat vzdělanost obyvatelstva Moravy
vydáváním knih vlastním nákladem nebo koupí několika desítek či stovek
již vydaných knih, které distribuovala svým členům. Jednou z prvních prací bylo např. posmrtné vydání knihy Antonína Bočka Přehled knížat
11
a markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v Markrabství moravském (1850). Zdárný úvod vydavatelské činnosti Národní jednoty byl
však střídán hlubokým úpadkem od roku 1851, jehož příčinu je nutné hledat ve vnitřních rozporech spolku.
O počátcích obnovení ediční činnosti MM v 60. letech a především
založení Časopisu Matice moravské (1869) bylo psáno výše. Nový časopis v sobě zahrnoval jak problematiku historickou, tak z počátku i přírodovědnou. Pozornost byla věnována nejen politickým a církevním dějinám,
ale i právní historii, postavení stavů, městského a venkovského obyvatelstva, uměnovědě a topografii (především Moravy). Vyloučeny nebyly studie z jiných věd, zejména takové, které se zajímaly o česko-moravské vztahy.
První číslo nového čtvrtletníku bylo zahájeno Brandlovým článkem
Příspěvky k historii práva českého. Dále sem přispěli: A. Matzenauer.
J. Reichert, F. Bartoš a první redaktor časopisu Václav Royt, který dokázal
vtisknout periodiku odborný historicko-filologický ráz. K první úpravě
programu ČMM ve prospěch popularizace vědy mělo dojít již v roce
1872. Ve skutečnosti se náplň časopisu změnila až o několik let později.
Z knižní produkce vydané v těchto letech stojí za připomenutí práce
A. Matzenaura Cizí slova ve slovanských řečech (1870), pokračování Brandlem vydávaných Žerotínových spisů, 2. oddělení Listové psaní jazykem
českým (1. a 2. sv. v letech 1870-1871).
80. léta jsou poznamenány zastavením vydávání ČMM, a to od roku
1883. Místo něj měl být vydáván sborník Letopisy Matice moravské, který
vedle přísně vědeckých studií měl publikovat články populárně vědné
a vybranou beletrii. Jeho rozsah regulovalo množství knih, které v daném
roce MM vydala. Ve skutečnosti žádný speciální sborník nevyšel, pouze
v roce 1883 bylo vydáno dílo V. Brandla Život Josefa Dobrovského jako
1. ročník Sborníku Matice moravské (Pokračování Časopisu Matice
moravské). V následujících letech spolek vydával pouze jednotlivá díla,
z nichž nejvýznamnější byl l. díl práce F. Bartoše Dialektologie moravská
(1886).
Počátek 90. let přinesl obnovu vydávání ČMM. Nový časopis
se postupně vracel k dřívějšímu vědeckému charakteru, zachovával však
široké spektrum odborného zájmu. Právě tento fakt byl nepřijatelný
pro členy Vědeckého klubu, kteří v osobě B. Navrátila v roce 1913 vypracovali novou koncepci ČMM. Měly být vypuštěny studie z oboru přírodních věd. Časopis měl obsahovat z široce pojatého hlediska příspěvky všech
disciplín z historie českého národa a ze slovanské filologie založené na důsledném uplatňování zásad historické kritiky. Velká pozornost byla věnována posudkům vědecké literatury. Kritické recenze, popisné referáty,
ale i stručné registrování všech moravik vyšlých v odborných časopisech
12
a denním tisku ukazovaly pozornému čtenáři časopisu šíři vědeckého bádání na Moravě. Úroveň časopisu v období před vznikem ČSR výrazně
povznášela účast řady vědeckých osobností především z Prahy, jako byl
J. Goll, J. Pekař, G. Friedrich, V. Novotný, O. Odložilík, B. Mendl a další.
V meziválečném období došlo k další úpravě struktury časopisu. Počet
článků se snížil na tři až pět, ale rozsahem se blížily knižním publikacím. V další rubrice byly zveřejňovány drobnosti v počtu asi pěti příspěvků. Následovala rubrika recenzí a zpráv. Styk s členstvem zajišťovala
příloha Věstník MM, obsahující jednatelskou zprávu o činnosti. Pochopitelně, že stejně jako ve vedení MM se řada pedagogů MU autorsky uplatnila i v jejím časopise.
Jistě lze plně souhlasit s hodnocením časopisu F. Kutnarem, když napsal, že mezi dřívější historické časopisy se svou kvalitou povznesl ČMM
jako druhá obecně historická česká revue a orgán nového univerzitního
střediska v Brně. Soustředila se v něm mladší a progresívnější generace
moravských historiků, když se jeho redaktory stali po roce 1918 pozdější
profesoři brněnské univerzity B. Navrátil a St. Souček.
Už dříve bylo vzpomenuto vzniku Historické komise při Matici moravské, jejímž úkolem bylo vydávat Prameny dějin moravských. Prvním
svazkem nové řady, který vyšel v roce 1910, byla edice: Korespondence
a zápisky Jana Helceleta od Jana Kabelíka. O čtyři roky později následoval 2. s v. Ukazatel jmen k latinským zemským deskám brněnským a olomouckým (vydaných P. ryt. Chlumeckým, J. Chytilem, K. Demuthem a A. ryt.
Wolfskronem r. 1856), který sestavil František Černý. Třetí a čtvrtou část
Pramenů tvoří Akta Jednoty bratrské od Jaroslava Bidla (l. sv. vyšel v roce
1915, druhý v roce 1923). Posledním dosud vydaným svazkem řady je
edice z roku 1935: Knihy počtů města Brna z let 1343 až 1365, kterou
připravil Bedřich Mendl. Bez nadsázky lze říci, že uvedené práce jsou do¬
dnes zdrojem poučení mnoha badatelů.
Po 2. světové válce pokračoval spolek v ediční činnosti vydáváním
několika svazků Knižnice Matice moravské. První dílem této knižní řady
se stala posmrtně vydaná práce Františka Hrubého s názvem Severní Morava v dějinách (k vydání ji připravil J. Šebánek, Brno 1947). Měla být
historickou polemikou proti nárokům nacismu na tuto oblast. O rok později byly vydány dvě publikace. Nejdříve to byl sborník věnovaný postavení Moravy v českém státě (Morava v českém státě. Brno 1948). Poslední
svazek řady představuje pokus Jindřicha Chylíka synteticky zpracovat dějiny moravského průmyslu (Přehled dějin moravského průmyslu, 1. díl
Do polovice 18. století. Brno 1948).
Nacistická okupace Československa téměř zlikvidovala vydávání časopisu. Byl vydán pro rok 1939 a 1940 souborně (63.-64. ročník) a samo-
13
statně pro rok 1943 (65. roč.). První poválečný ročník vyšel v roce 1946.
Nevyjasněná situace ohledně periodicity časopisu způsobila ochromení
redakčních příprav, a proto v roce 1949 opět ČMM nevyšel. Tíživé finanční poměry především po měnové reformě komplikovaly práci redakce.
Navíc při reorganizaci vydávání časopisů prováděné na konci 50. let ČMM
ztratil charakter periodicky vydávaného časopisu a stal se sborníkem, který vycházel pouze jedenkrát ročně. V této souvislosti došlo ke změně názvu na Sborník Matice moravské, který vycházel v letech 1958 až 1967.
Snahy vrátit zpět periodiku charakter časopisu jsou datovány již rokem 1966. K definitivnímu úspěchu vedly až v roce 1968. Od tohoto roku
je opět vydáván Časopis Matice moravské v dřívější podobě, tj. v jednom
ročníku jsou vydávány vždy 2x dvě čísla najednou. Dnes jsou vydávána
v každém ročníku dvě čísla v celkovém rozsahu 420-430 tiskových stran.
Poválečné období v náplni časopisu je zejména po roku 1948 ovlivněno tehdejší vládnoucí ideologií. Vysokou úroveň získanou v meziválečném období časopis postupně ztrácel, i když toto hodnocení nelze přijmout
paušálně. I v tomto období se zde objevily studie, které dodnes neztratily
nic na svém objektivním vědeckém přístupu.
Vývoj po listopadu 1989 se projevil v nové obsahové náplni časopisu
i v personálních změnách redakce. Novým odpovědným redaktorem se stal
prof. Jan Janák. V současné době redakci dále tvoří: doc. Jiří Kroupa, doc.
Jiří Malíř (tajemník redakce), prof. Milan Myška, dr. Milan Šmerda a prof.
Josef Válka. S Maticí moravskou dále spolupracují známí badatelé nejen
z Čech, ale i z ciziny. Jak se novému vedení daří plnit jeho záměry, může
nejlépe posoudit laskavý čtenář časopisu sám.
14
Přehled předsedů MM a odpovědných redaktorů ČMM
Předsedové nebo starostové
Moravské národní jednoty
Odpovědní, vedoucí nebo
hlavní redaktoři
Časopisu Matice moravské
František Matouš Klácel (1849)
Josef Chytil (1849-1850)
Jan Helcelet (1850-1853)
V. Royt (1869-1876)
Fr. Bartoš (1876-1882)
V. Brandl a Fr. Bartoš
(1891-1900)
V. Brandl (1901)
Fr. Kameníček (1902-1907)
Fr. Kameníček a F. J. Rypáček
(1908-1913)
F. Kameníček, B. Navrátil,
F. J. Rypáček a St. Souček
(1914-1917/1918)
F. Kameníček, B. Navrátil
a St. Souček (1919/20-1922)
B. Navrátil a St. Souček
(1923-1930)
B. Navrátil, O. Odložilík
St. Souček (1931-1935)
B. Navrátil, O. Odložilík
J. Šebánek (1936)
V. Helfert, O. Odložilík,
J. Šebánek (l937-1938)
J. Šebánek (1939-1940,1943)
t V. Helfert, O. Odložilík
J. Šebánek (1946)
O. Odložilík a J. Šebánek (1947)
J. Šebánek (1948)
V. Sameš (1950-1952)
B. Šindelář (1952-1986)
B. Čerešňák (1986-1989)
J. Janák (od roku 1990)
Matice moravské
Josef Chytil (l853-1859)
* Jan Helcelet (1859-1863)
František Mathon (1863-1868)
Egbert Belcredi (1868-1894)
Vincenc Brandl (1894-1901)
Václav Royt (1901-1907)
František Kameníček (1907-1922)
Václav Vondrák (1923-1925)
Bohumil Navrátil (1925-1933)
Vladimír Groh (1933-1935)
J. Chylík (1935-1948)
Josef Macůrek (1948-1961)
Bedřich Šindelář (1961-1986)
Bedřich Čerešňák (1986-1990)
Jan Janák (od roku 1990)
* v čele spolku jako zástupce starosty
15
Literatura a prameny k dalšímu rozšíření informací
MZA v Brně, G 83 Matice moravská Brno 1849-1953. Inventář k fondu vypracoval
J. Radimský. Fond v sobě zahrnuje nejen nejstarší písemnosti spolku, ale i pozůstalost
V. Royta a opisy dokumentů vzniklé z činnosti Historické komise při MM. Mladší dokumenty sdružení z let 1954 až do současnosti jsou uloženy v prostorách Historického ústavu
F F M U v Brně.
D ř í m a l , J.: Bohumil Navrátil a Matice moravská (K stému výročí narození historika).
ČMM LXXXÍX, 1970, s. 253-274.
C h o c h o l á č , B . : Zpráva o činnosti Matice moravské za rok 1995. ČMM CXV, 1996,
s. 218-219. Zde též publikován seznam členů MM (s. 219-221).
J a n á k , J.: Profesoři Masarykovy univerzity a české historické spolky na Moravě v meziválečném období. In: Brněnská věda a umění meziválečného období (1918-1939)
v evropském kontextu (sborník z konference). Brno 1993, s. 94-97.
J a n á k , J.: Valná hromada Matice moravské. ČMM CXIII, 1994, s. 227-228.
J a n á k , J.: 145 let Matice moravské - 125 let Časopisu Matice moravské. ČMM CXIII,
1994, s. 453-455.
J a n á k, J.: Jindřich Chylík - hospodářský historik Moravy a Slezska. ín: K poctě Jaroslava Marka. Sborník prací k 70. narozeninám prof. dr. Jaroslava Marka. Uspořádali
L. Slezák a R. Vlček. Praha 1996, s. 105-115.
J a n á k , J.: Časopis Matice moravské od vlastivědy k historické revui (v tisku).
K a b e 1 í k , J.: Moravská Národní Jednota (K 60. ročnici jejího založení jako příspěvek
k dějinám národního obrození Moravy). ČMM XXXIII, 1909, s. 225-252 a 321-355.
Š e b á n e k , J.: Archiv Moravské Národní Jednoty a Matice Moravské. Brno 1940, 78 s.
T r a u b , H.: Dějiny Matice Moravské. ČMM XXXIV, 1910, s. 197-229, 313-341; ČMM
XXXV, 1911, s. 60-102 a 154-192.
Bibliografie ČMM
Š e b á n e k , J.: Rejstřík bibliografický k Časopisu Matice moravské (roč. 1.-50.) Brno
1929, 91 s.
Tu r e k, A.: Rejstřík bibliografický k Časopisu Matice moravské (roč. 51 .- 60.) Brno 1937.
K u b í č e k , J.: Rejstřík bibliografický k Časopisu Matice moravské (61.-100.). Příloha
ČMM CII, 1983, s. 131-211.
16
Stanovy Matice moravské v Brně
1. Název sdružení je Matice moravská.
2. Sídlem Matice moravské je Brno.
3. Matice moravská sdružuje vysokoškolsky vzdělané pracovníky
z oboru historie a příbuzných oborů, které spojuje zájem o společenskovědní bádání na Moravě. V zájmu rozvoje činnosti mohou
být ustaveny pobočky Matice moravské i v jiných moravských
a slezských městech za podmínek, které stanoví valné shromáždění Matice moravské.
Cílem tohoto sdružení je:
a) rozvíjet a podporovat vědecké poznání minulosti se zvláštním zřetelem k dějinám Moravy, českých zemí a střední Evropy,
b) usilovat o postižení dějin Moravy v širších souvislostech dějin českých zemí, dějin střední Evropy a obecných dějin a jako nedílné
součásti obecně kulturních dějin,
c) sledovat a rozšiřovat výsledky nejnovějšího bádání v oboru,
d) udržovat vzájemné styky s historiky a ostatními sdruženími historiků v České republice i v zahraničí,
e) ochraňovat svobodu bádání členů Matice moravské i celého oboru
a přispívat k dodržování kolegiátních vztahů a loajality při pracovním a badatelském styku.
K tomuto cíli Matice moravská zejména:
a) sdružuje pracovníky s vytčeným zaměřením, kteří působí v různých,
často svým předmětem nebo teritoriálně vzdálených pracovištích,
a vytváří tak vědomí oborové pospolitosti,
b) vydává Časopis Matice moravské a jiné vědecké publikace,
c) pořádá přednášky, diskuse, konference, výstavy, sjezdy a exkurze,
d) získává členy a spolupracovníky z řad odborníků a studentů,
e) vytváří materiální podmínky pro svou činnost členskými příspěvky,
dotacemi, dary, stipendii, knihami apod.
4. Hlavními orgány Matice moravské jsou valné shromáždění a výbor.
5. Valné shromáždění.
Valné shromáždění svolává výbor Matice moravské jednou ročně buď
písemnou pozvánkou zaslanou každému členu nebo řádným oznámením v moravském denním tisku aspoň tři dny předem. Právo zúčastnit
17
se valného shromáždění má každý řádný a registrovaný člen.
Mimořádné valné shromáždění může svolat výbor, uzná-li to za potřebné nebo požádá-li o to nejméně jedna třetina členů. V tomto případě je výbor povinen svolat valné shromáždění do šesti týdnů.
Valné shromáždění je schopno se usnášet, je-li přítomno aspoň třicet
členů. Nesejde-li se ve stanovený čas dostatečný počet členů, může se
konat po půl hodině nové valné shromáždění za jakéhokoliv počtu přítomných členů. Projednávat se může pouze to, co bylo na programu
původního valného shromáždění.
Valné shromáždění řídí předseda nebo jím pověřený člen výboru. Valné shromáždění se usnáší prostou většinou hlasů přítomných.
Valné shromáždění
a) vykládá stanovy a usnáší se na jejich změně,
b) stanoví a mění svůj jednací řád, jakož i jiné řády,
c) rozhoduje o jmění Matice moravské v základních dispozicích,
d) volí čestné členy Matice moravské,
e) volí návrhovou a volební komisi,
f) volí výbor Matice moravské a revizní komisi a na základě návrhu
výboru volí potřebné členy komisí a sekcí,
g) usnáší se o návrzích výboru a jednotlivých členů, kteří jsou oprávněni k hlasování, ale jen tehdy, když byly návrhy oznámeny písemně nejméně dva dny předem výboru nebo jestli jim byla přiznána
pilnost aspoň jednou čtvrtinou přítomných členů,
h) odvolává funkcionáře na jejich žádost nebo neplní-li své povinnosti,
ch) vylučuje členy,
i) stanoví na návrh výboru výši zápisného a členských příspěvků,
j) rozhoduje o zřízení poboček Matice moravské.
Za usnesený se považuje návrh, pro který hlasovala nadpoloviční většina přítomných nebo pro který hlasoval při rovnosti hlasů předseda,
popř. za jeho nepřítomnosti předsedající valného shromáždění.
6. Výbor Matice moravské.
Výbor je výkonným orgánem valného shromáždění, řídí veškerou činnost Matice moravské, pokud to není vyhrazeno pouze valnému shromáždění. Výbor pečuje o naplňování cílů Matice moravské a provádí
usnesení jejich valných shromáždění.
Členy výboru volí tajným hlasováním valné shromáždění, a to na tři
roky. Valné shromáždění stanoví rovněž počet členů výboru.
Výbor volí ze svého středu předsedu, místopředsedu, jednatele a pokladníka.
Výbor volí redaktory Časopisu Matice moravské, popř. i redaktory dalších publikací.
18
Výbor se usnáší o vydávání publikací do dvaceti tiskových archů, rozhodnutí o vydávání rozsáhlejších publikací přenechává valnému shromáždění.
Předseda svolává výbor nejméně třikrát ročně, popř. i častěji, byl-li
o to požádán aspoň čtyřmi členy výboru.
Výbor je schopný usnášení, když je přítomna aspoň polovina jeho členů. Za usnesení výboru se považuje návrh, pro který hlasovala většina
přítomných nebo pro který hlasoval při rovnosti hlasů předseda nebo
předsedající člen výboru.
Výbor sestavuje koncem každého roku program činnosti, hospodářský
plán na příští rok a návrh účetní uzávěrky za uplynulý rok a předkládá
je valnému shromáždění ke schválení.
Spolkové písemností podpisuje předseda a jednatel a písemnosti finančního charakteru kromě nich i pokladník.
Matici moravskou zastupuje navenek předseda a jednatel.
7. Členství v Matici moravské.
Členství a podmínky jeho nabytí:
a) členem Matice moravské se může stát každý vysokoškolsky připravený dějepisec (občan České republiky i cizinec) nebo badatel příbuzných oborů.
Ve výjimečných případech může být přijat za člena Matice moravské i občan, který neabsolvoval vysokou školu, pokud svou činností
(zvláště publikační) prokázal schopnost vědecké práce.
Studenti dějepisu a příbuzných oborů mohou být registrováni bezplatně a zúčastňovat se akcí Matice moravské, nemají však hlasovací právo.
b) Členství se nabývá vyplněním přihlášky, přijetím za člena výborem
Matice moravské a zaplacením zápisného a členského příspěvku.
c) Členství registruje výbor Matice moravské, který o něm ve sporných případech rozhoduje. Proti jeho výroku je možno odvolat se
k valnému shromáždění,
d) čestným členem Matice moravské může být zvolena osoba zvláště
zasloužilá o vědecké poznání dějin českých zemí, zejména Moravy
a Slezska, jestli ji doporučí výbor a tento návrh schválí valné shromáždění dvoutřetinovou většinou přítomných.
8. Práva členů.
Členové mají právo:
a) zúčastnit se veškeré činnosti Matice moravské, volit a být voleni do
jejích orgánů,
b) podávat návrhy výboru a hlasovat o návrzích na valném shromáždění,
19
c) být informováni o činnosti Matice moravské, zejména o jejích odborných a jiných akcích, které Matice moravská pořádá nebo je jejich spolupořadatelem, a těchto podniků se zúčastnit,
d) odebírat se slevou Časopis Matice moravské, popř. další publikace
Matice moravské, jejichž ceny stanoví výbor.
9. Povinnosti členů.
Členové mají povinnost:
a) zachovávat stanovy a zájmy Matice moravské a usnesení valného
shromáždění a výboru,
b) podílet se podle možností aktivně na uskutečňování cílů Matice moravské,
c) platit členské příspěvky.
10. Zánik členství.
Členství v Matici moravské zaniká:
a) úmrtím člena,
b) písemným prohlášením adresovaným výboru o vystoupení z Matice
moravské,
c) neplacením členských příspěvků. Výbor má právo zrušit členství
pro neplacení členských příspěvků po dvou upomínkách, nejpozději
pak po nezdůvodněném neplacení příspěvků po dva po sobě jdoucí
roky,
d) člen může být z Matice moravské vyloučen, jedná-li v zásadním
rozporu s jejími stanovami nebo poruší-li obecně platné zásady etiky historické práce, a to na návrh výboru dvoutřetinovou většinou
přítomných na valném shromáždění.
11. Zásady hospodaření Matice moravské.
Hospodaření Matice moravské se řídí obecně platnými zákony a nařízeními pro hospodaření občanských sdružení.
Matice moravská získává prostředky ke splnění svých cílů:
a) ze zápisného a členských příspěvků,
b) z dotací a darů státních a samosprávných orgánů, právnických a fyzických osob, a to jak tuzemských, tak i zahraničních,
c) z příjmů vyplývajících z vlastní činnosti.
Matice moravská spravuje popř. i jiný movitý i nemovitý majetek. Výbor Matice moravské může zvolit kromě pokladníka i účetního, který
je pověřen správou financí a majetku Matice moravské.
Způsob hospodaření, rozpočet a kontrolu hospodaření stanovuje na návrh výboru valné shromáždění a v průběhu běžného rokuje kontroluje
tříčlenná revizní komise volená valným shromážděním na tři roky. Revizní komise zvolí na ustavující schůzi svého předsedu.
20
12. Řešení sporů.
O orgánu pověřeném řešením případných sporů rozhoduje valné shromáždění.
13. Zánik organizace.
O rozchodu Matice moravské a o tom, co se stane se spolkovým jměním, rozhoduje valné shromáždění svolané zvláště za tímto účelem.
K tomuto rozhodnutí je potřebný souhlas dvou třetin všech členů Matice moravské.
V případě, že by k této valné hromadě nedošlo a Matice moravská
zanikla, utvoří se z jejího jmění zvláštní fond, jehož správu převezme
děkan Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ten přejímá
závazek, že tento fond odevzdá novému spolku, který by vyhovoval
duchu těchto stanov a sídlil v Brně.
Kontaktní adresa:
Matice moravská
Arna Nováka l
602 00 Brno
tel. 05/41 12 11 87, 4112 14 28
21
1. Část návrhu stanov Národní jednoty sv. Cyrila a Metoděje z 15. března 1849.
22
2. Ukázky ze seznamu členů Národní jednoty.
23
3. Jmenovací dopis pro člena výboru spolku (23. dubna 1850).
24
4. Ukázka z korespondence věnované zakládání knihoven (1850).
25
5. Dopis Františka Palackého Josefu Chytilovi z 15. dubna 1850.
26
27
7. Úvod stanov Matice moravské schválených místodržitelstvím 29. prosince 1853.
28
8. Seznam publikací zaslaných na výstavu do Londýna (1862).
29
9. Titulní list prvního ročníku Časopisu Matice moravské (1869).
30
10. Spolková legitimace z 80. let 19. století.
31
11. Dohoda se Zemským archivem v Brně o rozdělení vydávání pramenů k dějinám Mora­
vy (21. září 1907).
32
Bronislav Chocholáč
Dějiny spolku od počátků do současnosti
Vydala Matice moravská v Brně
ve spolupráci s Moravským zemským archivem v Brně roku 1997
Odpovědný redaktor prof. PhDr. Jan Janák
AA textu 1,44, ilustr. 0,94, VA 2,62
Vytiskla tiskárna KIRAMO, spol s r. o. Brno
ISBN 80-902304-0-7