září 2014 - Cesta Opava

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
v Opavě
září 2014
Slovo na cestu
A je to zase tady. Září a s ním nový školní, pro jiné akademický rok. Nejen pro
školáky a pro studenty, ale taky pro mnohé rodiče a prarodiče. Vstávat, chodit do školy,
chystat svačiny, respektovat rozvrh, nezmeškat odpolední kroužky, vyzvedávat po škole,
plánovat, kdo kdy bude kde, zápasit s trémou před písemkami a zkoušením, přemáhat
lenost a nechuť, prožívat večery nad zapomenutými úkoly, vysedávat nad učením do
noci, užívat si radostí nebo strastí nad otevřenými žákovskými v reálu či na webu školy
a ještě mnoho dalšího. Po prázdninách se život vrací do normálu ke svému rytmu. Školní
rok zdaleka nevytváří řád jen těm, kdo usedají do školních lavic. Je nás mnohem víc, pro
které 1. září přináší předěl a opět pravidelný rytmus.
Čas je jeden z nejvzácnějších darů, které máme. Není jedno, kdo nebo co náš čas
určuje. Někdo je zapřažen školním rokem, jiný ranní a odpolední směnou, další
pracovním kolotočem dva, dva, dva nebo tři a tři, jinému čas určuje píchání inzulínu
nebo dávkování léků, další je pod bičem nepředvídatelnosti, když každý den je jinak
podle požadavků klientů a zákazníků.
Biblický svět přináší jednu úžasnou
intuici, kterou si osahali židé v
babylónském vyhnanství bezmála šest
set let před Kristem, že člověk ze své
strany se může rozhodnout prožívat
svůj čas s Bohem. Věřícímu člověku
může být odcizeno mnohé – svatyně,
posvátné předměty, knihy, upomínky,
náboženští vůdcové atd. Ale nedá
se mu vzít jeho rozhodnutí myslet v
určitý čas na Boha. Díky tomu i dnes mezi námi křesťany potkáte lidi, kteří si propojili
ranní sundávání nohou z postele se znamením kříže nebo poledne s modlitbou Anděl
Páně, třetí hodinu odpoledne se vzpomínkou na Ježíšovo utrpení, pokládání rukou na
volant s modlitbou o ochranu Boží na cestách, večerní usínání dětí s křížkem na čelo,
devátou hodinu večerní s modlitbou za farnost, večerní ulehnutí s modlitbou k Panně
Marii nebo jakkoli jinak.
Je jedno, jakou konkrétní podobu naše rozhodnutí propojit určitý čas se vzpomínkou
na Boha má. Na délce až tak moc nezáleží. Důležitější je spíš poznání, že i přes vnější
okolnosti, přes frustrující pocit, že nám neustále chybí tolik potřebného času, můžeme se
v pravidelném okamžiku povznést myšlenkou k Bohu. Pak zakusíme, že On je skutečně
s námi na naší životní cestě.
otec Petr Smolek, administrátor farnosti Rychvald u Karviné
Pane, můj Bože
Pane, můj Bože,
tak silně toužím,
abych se dokázal modlit
s nejvroucnější odevzdaností.
Vnořit bych se chtěl
do tvé přítomnosti,
nemyslet na nic
než být před tebou,
aby mi nezabraňovala má únava
a neochromoval mě
pocit prázdnoty v nitru,
aby mě neodváděla má přání
a neskličovaly mě pochybnosti.
Na tvého Ducha čekám,
aby mi přišel na pomoc.
Přijď, Bože,
a proraz si cestu k mému srdci,
ať se rozepne
v bezmezné důvěře.
Děkuji ti,
že mám touhu
být ti nablízku,
vždyť má touha znamená,
že ty mě voláš.
Čekání
Hledám tě radarem své touhy
Nedočkavost srdce
se rozvlnila do všech stran
na vážkách nejistoty
houpá se neustále
Přijde Nepřijde
A potom najednou
zacinkají klíče
To ostatní už znáš
Světlo úsměvu
Zpěvavé pozdravení
Hřejivý stisk ruky
Políbení pokoje
Mons. Josef Veselý
2
Změny ve farnosti
S příchodem letních prázdnin se udály změny ve farnosti Nanebevzetí Panny Marie.
Místo otce Pavla Cieslara, který odešel do farnosti Nový Bohumín, přišel z Ostravy-Staré
Bělé do Opavy jako nový děkan a farář otec Jan Czudek. Máme také nového kaplana,
kterým je otec Aleš Písařovic, který dříve působil v Kravařích. Otec Mieczysław
Augustynowicz odchází od září do farnosti Orlová.
Otci Pavlovi i otci Mieczyslawovi děkujeme za vše, co v naší farnosti vykonali,
a zároveň jim přejeme, ať je v nových působištích provází Boží požehnání a milost Ducha
Svatého.
Otce Jana i otce Aleše v naší farnosti vítáme a vyprošujeme jim všechny potřebné dary.
Zajímá nás…
Způsobuje Bůh záměrně přírodní katastrofy?
Bůh respektuje svobodu člověka i zákonitosti přírody.
Řada lidí, kteří uvažují o náboženských otázkách, se nedostává k pochopení Boha
a jeho jednání, a to proto, poněvadž Pánu Bohu připíší vlastnosti a možnosti, které má
člověk, a potom se samozřejmě nedoberou uspokojivého výsledku.
Kdo tedy vidí v Bohu „dispečera“, který vše, co se kolem nás děje, spouští, zastavuje
a reguluje, ten ho udělá za všechno zlo zodpovědným (dobro mu většinou nepřipíše?!),
a tak ho odsoudí. Někdo jiný v něm vidí
jen nějakou nadzemskou sílu, k té zas
sotva bude mít osobní vztah.
Víra, kterou nám ukazuje Bible, která
se zrodila v izraelském národě a která
je dva tisíce let rozvíjena v křesťanství,
stojí v zásadě na tom, že Bůh se stává
účastníkem dějin Izraele (ve Starém
zákoně) a potom díky Ježíši Kristu
účastníkem, partnerem života křesťana,
tedy člověka, který v něho uvěřil.
Je to potom Bůh v našich dějinách, který ještě ke všemu respektuje svobodu člověka
(a tak se děje kromě dobra i zlo – války, vraždy apod.) i zákonitosti v přírodě (tsunami,
zemětřesení, vichřice jsou přírodní jevy, které nejsou jako takové zamířeny proti člověku,
které mu ale ublíží, když se s nimi „nechráněn“ setká).
P. Aleš Opatrný (zdroj www.vira.cz)
3
150 km se svatým Janem XXIII.
Již po sedmé se poutníci rozhodnuti jít tentokrát spolu se svatým Janem XXIII. na
Velehrad shromáždili před konkatedrálou v Opavě, aby si naložili svá zavazadla, ale
především aby společně začali své putování mší svatou. Mši sloužil otec Pavel Cieslar
a na jejím konci všichni poutníci od něj obdrželi požehnání na cestu. Toto požehnání
všechny určitě povzbudilo a namotivovalo je celou pouť prožít spolu s Pánem Ježíšem.
Ještě před odchodem se s poutníky rozloučil i otec Mieczysław Augustynowicz,
který je také posílil svým slovem v putování. Poté již zavelel otec Bartłomiej: „Poprosím
kříž, tabuli, vlajky a kytary a JDEME!“ Mimochodem, těmito slovy nás otec Bartłomiej
vyzýval k odchodu pokaždé.
Cesta z Opavy do Fulneku byla
zpočátku
slunečná,
avšak
před
Fulnekem se spustila obrovská průtrž
mračen. Což nás sice neodradilo v
putování, ale dosti všechny zmohlo a
především pořádně namočilo. Všichni
byli skutečně mokří až na kost. Avšak
otec Bartłomiej neztrácel hlavu a ve
chvíli největší průtrže vymyslel krásnou
písničku s názvem: „Děkuji ti, Bože, za
počasí“. Jakmile jsme dorazili do Fulneku, tak nás ještě zdejší pan farář pokropil svěcenou
vodou a rozdělili jsme se do rodin, kde jsme strávili nadcházející noc. U našich hostitelů
nezůstal žádný radiátor chladný. Všechny radiátory byly rozpáleny, jen aby nám naše
věci co nejvíce vyschly a mohli jsme dále pokračovat v našem putování. Za tuto pomoc
ještě jednou velké Pán Bůh zaplať.
Ráno jsme se probudili do dalšího deštivého dne, ale čekala nás mše svatá s otcem
biskupem Františkem, takže každý jistě vstával s radostí. Otec biskup nás ve svém kázání
také podpořil v putování a ještě před odchodem jsme od něj obdrželi požehnání. Na
oplátku jsme mu zazpívali krásnou písničku.
Cesta z Fulneku do Bělotína byla
asi pro všechny tou nejtěžší, jelikož
opravdu celý den vytrvale pršelo.
V Odrách, kde jsme měli pauzu,
jsme načerpali další síly, koupili si
nové pláštěnky a suché ponožky
a pokračovali v cestě. I přes déšť nás
neopustil elán a zpívali jsme dál a dál.
Naše modlitby, aby přestalo pršet,
byly vyslyšeny až v Bělotíně, kde jsme
4
se ve zdejším kostele všichni modlili Korunku k Božímu milosrdenství. Čekala nás první
noc v tělocvičně.
Po noci zaslouženého odpočinku jsme se již probudili do prosluněného dne. Jako
každé ráno nechyběla mše svatá, tentokrát sloužená otcem generálním vikářem
Martinem Davidem. Po mši svaté jsme již vyrazili do dalšího dne putování.
Samozřejmě, že naše putování nebylo pouze bezduchým „výletem“ na Velehrad. Celá
pouť nesla tuto intenci:
•
Za mír a pokoj na Ukrajině.
•
Za závislé na drogách, alkoholu aj.
•
Za hojnost Božích milostí na diecézním setkání mládeže v Odrách.
Každý den při modlitbě jsme také měli prostor přidat svou soukromou intenci
a prosby.
Další zastávka na nocleh byla v obci Paršovice,
kde nás místní již tradičně přivítali teplým gulášem.
Při odchodu z Paršovic se s námi přišly rozloučit
také děti z místní mateřské školy, které se k nám
přidaly ke společnému zpěvu písně: „Anděle Boží“.
Následovala cesta do Holešova. Cesta byla plná
legrace, ale samozřejmě také modlitby. Při zpěvu
jsme se opravdu pořádně pobavili, jelikož spolu s
námi Slezany putovali také poutníci z Moravy spolu
s otcem Františkem, kteří svými nápady uměli
opravdu oživit text písní, a tím pobavit ostatní.
Jistěže my Slezané jsme se nenechali zahanbit
a okamžitě jsme na jejich nápady reagovali a
společně jsme tak utvořili super společenství, ve
kterém se spolu s Boží pomocí krásně putovalo.
Doputovali jsme do Holešova, kde na nás již čekala teplá večeře v miskách, což každému
z nás doslova bodlo. Při společné večerní modlitbě jsme pak děkovali Pánu Bohu za vše
dobré co, nás na naší cestě potkalo.
Ráno v Holešově nás opět čekala mše svatá a poté si každý individuálně posnídal. Jako
tradičně byl odchod naplánován na 9 hodin z tamějšího náměstí, kde jsme se společně
vyfotili a pustili jsme se do dalšího dne našeho putování.
Jak vlastně takový den putování vypadal?
Jak jsem již uvedl, každý den začínáme mší svatou a pokračujeme snídaní. Již během
chůze pokračujeme ranní modlitbou, čteme evangelium daného dne a poté zase opět
společně zpíváme či konverzujeme. V poledne nesmí chybět modlitba Anděl Páně
a oběd. Jakmile jsme připraveni vyrazit na další cestu - posíleni obědem a modlitbou -,
5
opět si ji zpříjemňujeme společným zpěvem. Kolem
13. hodiny odpolední se společně modlíme růženec
a v 15 hodin Korunku k Božímu milosrdenství.
Jakmile dorazíme na místo odpočinku, trávíme
společný čas rozličnými aktivitami. Jednak jsou
to různé hry, ale například v Kvasicích, kde jsme
dorazili z Holešova, jsme společně prožívali
křížovou cestu. Po křížové cestě je také samozřejmě
čas si zajít někam na Kofolu a společně strávit chvíle,
které zbývají do doby, kdy se zavře tělocvična, ve
které spíme.
Je zde předposlední den poutě. Cesta do Kvasic. Osobně mi tento úsek přišel naprosto
nejlepší. Jednak jsme si již zvládli vytvořit super společenství, ale také jsme již věděli, že
nám chybí už jen pár kilometrů a dojdeme do cíle naší společné pouti – na Velehrad.
Tento pocit byl dokreslován ještě dalšími okolnostmi. Jednak tím, že nás ještě jednou
po telefonu povzbudil otec Mieczysław, ale také tím, že otec Bartłomiej ve chvílích
společné konverzace uměl opravdu rozproudit zábavu a s touto jeho podporou se šlo
také mnohem lépe a na kilometry, které nás ještě čekaly, jsme tolik nemysleli. Jakmile
jsme dorazili do Traplic, vůbec nám nepřišlo, že jsme již ušli 143 kilometrů a k Velehradu
je to co by kamenem dohodil.
V Traplicích jsme společně adorovali před Nejsvětější Svátostí oltářní a na závěr jsme
společně zazpívali „Te Deum laudamus“.
6
K Velehradu to bylo, jak jsem již uvedl, co by kamenem dohodil, a proto se každému šlo
dobře a těšili jsme se na slavnostní mši svatou celebrovanou otcem arcibiskupem Mons.
Janem Graubnerem. Jakmile jsme poprvé spatřili slavný Velehrad, poklekli jsme do tiché
modlitby a děkovali Bohu za všechna milosrdenství během naší pouti. Od Velehradu nás
dělil pouze poslední prudký kopec dolů. Samozřejmě, že začalo pršet. Jelikož se někteří
poutníci rozhodli poslední kilometry dojít k Velehradu pěšky a onen prudký kopec se
změnil v jedno obrovské kluziště, byly ony poslední kilometry dosti zajímavé a mnohdy
i zábavné. Jakmile jsme sešli kopec, zastavil nás okamžitě tým jedné české televize a začal
nám klást dotazy, zda nám to v takovém dešti stálo za to atd. Každý dotázaný odpověděl,
že mu to stálo za to a že to bylo pěkné putovat spolu s dalšími mladými.
Těsně před hraniční tabulí městečka Velehrad přestalo pršet a my jsme se pustili
z plných plic do zpěvu. Všichni lidé nám mávali a radovali se spolu s námi. Jakmile jsme
došli před baziliku, pustili nás do přední části, takže jsme měli celou mši svatou „z první
ruky“. Po mši svaté se s námi opět setkal náš otec biskup František a společně jsme si
zase zazpívali. Na úplný závěr se s námi přišel vyfotit i místopředseda vlády pan Pavel
Bělobrádek, kterého jsme obdarovali naší poutnickou plackou a zpěvníčkem. Co všechny
potěšilo, bylo to, že si okamžitě darovanou placku připnul na klopu svého saka. Poté nám
nezbývalo nic jiného než si zajít koupit něco na zub a pořídit nějaký ten suvenýr domů.
V 15 hodin odpoledne jsme všichni společně nastoupili do autobusu, který nás dovezl
zpět do Kvasic, kde jsme si naložili svá velká zavazadla a pokračovali jsme, tentokrát již
autobusem, na své cestě domů.
Ano, zvládli jsme to!
Ale nezvládli bychom to bez pomoci všech dobrých lidí, kteří nám během poutě
pomáhali. Počínaje naším duchovním otcem této poutě, otcem Bartłomiejem, otcem
Františkem z Oder, panem řidičem doprovodného auta a konče všemi našimi blízkými
doma, kteří na nás mysleli v modlitbách. Poděkování samozřejmě patří Pánu Bohu, který
během celé pouti na nás shlížel a opatroval nás. Dík patří i všem, kteří nezůstali sedět
doma za pecí a šli s námi.
A proto Ty nebo Vy, kteří jste letos zůstali doma, neváhejte a příští rok na konci června
pojďte spolu s námi na 8. pěší pouť z Opavy na Velehrad!
Jiří Brňák
7
DSM ODRY 2014
Ve dnech 29. července až 3. srpna se uskutečnilo letní diecézní setkání mládeže
v Odrách. Motto, které nás provázelo celým setkáním, znělo: „Není dobré, aby byl člověk
sám.“ (Gn 2,18). Kromě motta nás doprovázela také oderská hymna letošního setkání.
Ze všech koutů naší ostravsko-opavské diecéze se do Oder sjelo okolo 500 účastníků.
Organizátoři měli celý program setkání pečlivě připravený a pro nás velmi přínosný.
Každý den začínal společnou modlitbou u pódia v prostorách zámeckého parku.
Během dne nám byly nabídnuty různé aktivity. Například katecheze, o kterých jsme
následně diskutovali v menších skupinkách rozdělených podle věku. Odpoledne jsme
se potom mohli zúčastnit různých workshopů, tvořivých dílen, adorací v kostele nebo
si zasportovat. Nabídka přednášek byla opravdu veliká, takže si každý mohl vybrat, co
ho zajímá. Večerní program byl také bohatý. Pokaždé obsahoval plno vtipných scének
a různých koncertů. Nejvíce se nám líbil koncert komorního seskupení Prague Cello Quartet.
Čtvrtý den, pátek, byl zpestřen tím,
že jsme šli na poutní místo Panny
Marie ve skále ležící v překrásném
lesním údolí na území městečka
Spálov. Ve skále, ze které vyvěrá
pramen pitné vody, se nachází
kamenný oltář se sochou Panny Marie.
Zde se konala mše svatá a po obědě
jsme se modlili růženec. Tato pouť byla
pro nás vyčerpávající, protože poutní
místo bylo vzdáleno od Oder asi 11
km. Přesto v nás převládal dobrý pocit
z přinesené oběti.
V sobotu se v Odrách konala pouť
rodin. Společně s mladými rodinami a jejich dětmi jsme prožili mši svatou a po mši byl
pro děti připravený pohádkový program. V neděli proběhla závěrečná mše, rozloučení
a požehnání od otce biskupa, který tady strávil s námi celý týden.
Na závěr bychom chtěly poděkovat organizátorům a všem, kteří se podíleli na
přípravách a chodu celého setkání. Nesmíme také zapomenout na scholu, která se
postarala o naše nezapomenutelné hudební zážitky. Patří jí velký dík.
A i když nám počasí zprvu nepřálo, setkání se nám velmi líbilo a doufáme, že stejně
tak ostatním. Zůstává v nás pocit radosti a pokoje a nová energie do dalších všedních
dní.
Aňa Rubešová a Jana Kepová
8
Z pokladů naší farnosti
Ornát od císařovny Marie Terezie
Moravský historiograf a rajhradský benediktin Řehoř Wolný
ve své církevní topografii Moravy zmiňuje, že v opavském kostele
Nanebevzetí Panny Marie se nachází „ornát z těžké hedvábné látky
vyšívané zlatem, který byl darem Marie Terezie velmistru Karlu
Lotrinskému z roku 1776“.. Jestliže dnes si pod pojmem ornát
představíme liturgický oděv pro jednoho kněze, dříve tak byla
rovněž označována celá souprava ke sloužení tzv. tridentské mše sv.
pro kněze a dva přisluhující. Obvykle se skládal z kasule, pluviálu,
dvou dalmatik a štol a manipulu, náročnější soupravy pak měly vyšší
počet některých součástí. Opavský soubor zahrnoval pluviál, kasuli,
čtyři dalmatiky, štoly, manipul, bursy, paly a dvě vela. Ornát byl
vyroben z nachově červené hedvábné látky protkávané zlatými
nitkami, se středními díly z bílého hedvábí s aplikovanými
barevnými květinovými výšivkami a se zlatými portami
a krajkami podél okrajů. Podšívka byla z fialové hedvábné
látky. Na dalmatikách byly ve výplni ze stříbrného plechu
vyšity iniciály MT a letopočet 1775.
Podle tradice tento soubor liturgického textilu osobně
vyšívala císařovna Marie Terezie, o které je známo, že se skutečně
věnovala vyšívání, a je jí připisováno několik ornátů vyšívaných tzv. uzlíčkovou barevnou
výšivkou. Literatura uvádí např. liturgickou soupravu z vévodského paláce ve Florencii
z roku 1765 nebo pontifikální parament hradeckého biskupa. Jako pravděpodobnější se
však jeví to, že císařovna Marie Terezie nechala soupravu ušít z některých svých šatů,
odložených po smrti svého muže Františka Štěpána Lotrinského (1765). Připomeňme
si, že se nejednalo o výjimečnou věc – až do 18. století byla s ohledem na vysokou cenu
drahých látek řada liturgického textilu zhotovována přešitím z nemoderních šlechtických
oděvů, odložených svatebních šatů, nepotřebných vojenských uniforem, šatů královen
po korunovaci, ale také ze závěsů nebo tapet protkávaných zlatem či stříbrem. Mít
paramenta a roucha ze zcela nové látky si mohli dovolit jen významné kostely a kláštery,
zpravidla díky štědrým dárcům.
Vraťme se ale zpět k císařovně. Ta po smrti svého manžela na znamení smutku
rozdala své šaty a chodila jen v černém oděvu. Zhotovený soubor liturgických rouch pak
darovala svému švagrovi Karlu Alexandrovi Lotrinskému, velmistrovi Řádu německých
rytířů. Z majetku velmistrů jej před rokem 1835 opavskému kostelu daroval velmistr
Antonín Viktor, který je rovněž dárcem známé tzv. Lehrbachovy monstrance s černým
řádovým křížem. O hodnotě celé soupravy, nadto zvýšené významem dárkyně v osobě
9
císařovny, svědčí fakt, že byla v roce 1909 zapůjčena na výstavu křesťanského umění do
Düsseldorfu, a to jako jeden ze dvou předmětů z Opavy.
Naší smutnou vizitkou je skutečnost, že byť byl ještě v roce 1972 soubor kompletní,
v roce 1988 nebyla při kontrole památkářů nalezena většina jeho částí a v novém tisíciletí
se dohledalo již jen velum a manipul (= úzký, krátký pruh látky - rouška - podobný štole,
který měl kněz při mši sv. na levé ruce, dnes se běžně neužívá). Přestože se jedná o pouhé
torzo celého souboru, právem patří k pokladům farnosti. Osud nezvěstných dalmatik
a dalších částí souboru opavských liturgických rouch od císařovny Marie Terezie bohužel
(pro některé však bohudík) zůstává tajemstvím.
Petr Tesař
Některé věci se musí vidět naživo
Jak už bylo zmíněno v úvodu tohoto čísla, je od
prázdnin v naší farnosti nový farář otec Jan Czudek. Rády
bychom vám jej v následujícím rozhovoru představily.
Otče, odkud pocházíte?
Pocházím z Jablunkova u Bukovce (předpokládám,
že všichni vědí, kde je Bukovec, teď už budou všichni
vědět, kde je Jablunkov).
Jste z věřící rodiny?
Rodina je věřící, otec pracoval v Třineckých
železárnách
jako
kovomodelář,
maminka
byla prodavačkou v potravinách, teď jsou oba
v důchodu. Ze sourozenců jsme tři kluci, nejstarší Stanislav je ženatý a má tři děti.
Mladší bratr Roman je knězem a momentálně působí jako vicerektor české koleje
v Římě (Nepomucenum).
Jak dlouho jste knězem a kde všude jste působil?
Knězem jsem patnáct let. Za tu dobu jsem byl jeden rok v Karviné, sedm let
v Břidličné, čtyři roky v USA a tři roky v Ostravě-Staré Bělé.
Co bylo náplní Vaší pastorační práce, když jste byl jako kněz v USA?
Hlavní úmysl pobytu českého kněze v USA je starost o české krajany - já měl na
starosti New York a dojížděl jsem do Washingtonu, D.C. Jelikož ve Spojených státech
vždycky byla odluka církve od státu, znamená to, že kněz musí být „zaměstnancem“
10
nějaké instituce, která za něj bude platit sociální a zdravotní pojištění. Kromě služby
pro krajany jsem byl tedy „zaměstnán“ i v americké farnosti, ke které patřila základní
škola, několik domovů důchodců a dvě nemocnice. Vynikající zkušenost.
Jací jsou věřící v Americe?
Ve zkratce - zapojeni. Zapojeni do organizace a aktivit farnosti. Každý má na starost
třeba maličkou část něčeho a zodpovědně se o ni stará.
Oslovily Vás Spojené státy natolik, že jste uvažoval o tom tam zůstat?
O tom jsem uvažoval, ale snažím se také dávát pozor na to, o čem uvažuje otec biskup,
takže těsně předtím, než mi vypršelo pracovní vízum, jsem se vrátil zpátky.
Máte nějaký zajímavý zážitek z Ameriky?
Vzpomínám si na svou první svatbu v americké farnosti. Den předtím je vždycky
praktický nácvik se snoubenci a celou rodinou. Začal jsem všechny organizovat a říkat,
kdo kde bude stát a co kdo bude dělat. Každou chvíli jsem byl přerušován, protože
nevěsta to vše překládala své rodině do čínštiny, ženich zase své rodině do španělštiny.
Hotový Babylón.
Jinak bylo pro mě obrovským zážitkem projet o prázdninách skrz naskrz Spojené
státy - jeli jsme s bratrem autem, kde jsme chtěli, tam jsme zastavili, spali v kempech
ve stanu. Ta příroda se nedá popsat. Parky, vodopády, skály, jezera, poušť, oceán. Dojeli
jsme například navečer do Grand Canyonu, stáli jsme nad tou „dírou v zemi“ beze
slova nějaký čas. Když zašlo slunce, řekli jsme si, že tady musíme přespat a vidět to ještě
jednou, po ránu. Některé věci nejdou ani nafotit, musí se vidět naživo.
Na co kladete důraz ve svém povolání?
Asi na rovnováhu mezi vnějším a vnitřním. Aby to, co dělám navenek, bylo podložené
časem stráveným v tichu. Dále pak se modlím, abych neztratil vnitřní radost z kněžství
a také o vytrvalost.
11
Kromě každodenních kněžských povinností jste činný také na akademické půdě. Kde
a co učíte a jak Vás to baví?
Přednáším na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor morální
teologie, konkrétně předměty Etika manželství a rodiny a Sociální etika. Posluchači
jsou budoucí kněží, proto je dobré, když o tom mluví někdo, kdo to zná ze života. Tím
odpovídám i na další otázku - baví mě to proto, že vidím vyrůstat novou kněžskou
generaci, vidím to jako užitečné spojení teorie s praxí.
Když se v Opavě řekne jméno Czudek, spoustě lidí se vybaví slavný basketbalista. Jak
jste na tom se sportem Vy?
Sportuji rád, v pořadí oblíbenosti například lyže, tenis, kolo, brusle, fotbal… a pár
sportů chci ještě vyzkoušet.
Máte i nějaké jiné záliby, kterými vyplňujete volný čas?
Čtu, rád zajdu do kina nebo do divadla.
Co Vás dokáže „vytočit“ nebo naopak potěšit?
Potěší mě, když vidím opravdově prožívanou víru, spokojené manželství, krásnou
rodinu, šťastného kněze. Vytočí mě zatvrzelost a naschvály.
Co byste chtěl popřát čtenářům Cesty?
Aby vždy cítili, že na své cestě nejsou sami, aby hledali tu správnou životní cestu
a jednou došli k tomu, který řekl: Já jsem cesta, pravda a život.
Děkujeme za rozhovor.
Marie Štrauchová a Mirka Řeháková
In memoriam P. Antonín Harazin
Narodil se 27. května 1918 v Oticích-Rybníčkách. Po
absolvování gymnázia nastupuje do semináře ve Vidnavě. Na
kněze byl posvěcen 21. března 1942 ve Vratislavi. V letech 1942
až 1951 působí v Neplachovicích a pak ve Velkých Heralticích.
V jeho korespondenci jsme našli dokument, který objasňuje
příčinu, proč musel odejít do českého pohraničí, tak jako řada
jiných kněží, kteří neohroženě přečetli pastýřský list kardinála
Berana v roce 1949.
Citujeme: Přestupku jste se dopustil tím, že jste v neděli dne
19. 6. 1949 v kostele ve Vel. Heralticích uváděl ve známost na
místě veřejně přístupném oběžník ze dne 15. června 1949 vydaný
12
pražským arcibiskupem jménem katolických biskupů a ordinářů, čímž byl ohrožován
veřejný pořádek. Úředními orgány byl jste včas upozorněn, abyste od čtení listu upustil
v zájmu veřejného pořádku, takže Vám bylo známo, že v opačném případě mohl býti
veřejný pořádek ohrožen.
Česká farnost Bzí u Železného Brodu se stala jeho dlouhodobým působištěm. Pro
litoměřickou diecézi to byla velká výpomoc, pro něj osobně to byla cesta pouští.
Po krátké zastávce u sester Panny Marie Jeruzalémské v Chrastavě u Liberce vrací se do
Opavy v roce 1993. P. Antonín jako by tu prožíval nové jaro svého kněžského života.
Navštěvoval pravidelně nemocné, sloužil sestrám a sloužil i farnosti Panny Marie,
především vytrvalou službou ve zpovědnici. V radostném společenství sester, přátel
a příbuzných oslavil svou osmdesátku.
Ale pak se jeho zdravotní stav zhoršoval a všechno vyvrcholilo letos (v roce 1999 - pozn.
red.) v závěru měsíce srpna. Umírá 1. září snad právě ve chvíli, kdy v kapli Povýšení sv.
Kříže je mše svatá, a snad právě ve chvíli, kdy zaznívají slova proměnění a slova tvou
smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Toto
tajemství víry, z něhož denně žil, se na něm naplnilo ve chvíli jeho smrti.
Jsme mu vděčni za krásný příklad obětavé služby pro církev, za jeho svědectví statečnosti
ve víře i v nesení kříže.
Mons. Josef Veselý (převzato ze zpravodaje Cesta, ročník 1999, číslo 10)
STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!
Milí čtenáři,
doufám, že už jste zase vklouzli do „normálního“ rytmu života, vzpomínáte na to
hezké a příjemné, co Vás v letních měsících potkalo, že jste také přijali změny ve farnosti
Nanebevzetí Panny Marie a zůstáváte nám věrni.
Připomínáme, že
Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO vás zve na autobusový zájezd do Bruntálu
a okolí, který pořádá 23. září. Odjezd z Rybího trhu v Opavě je v 7 hodin. V Bruntálu
půjdeme v 8 hodin na mši svatou, prohlédneme si kostel Nanebevzetí Panny Marie,
potom půjdeme na prohlídku pravoslavného kostela a nakonec navštívíme bruntálský
zámek. Po obědě odjedeme na Uhlířský vrch, kde si prohlédneme kostel Panny Marie
Pomocné a křížovou cestu. Cena zájezdu včetně oběda a vstupného do zámku je 300 Kč.
Přihlášky do 17. září přijímá Anna Foldynová (telefon 553 711 106 nebo 737 355 999)
a Karel Klein (telefon 728 382 711).
Výzva k pomoci potřebným
Společnost sv. Vincence z Pauly v Praze organizuje (kromě pletení obvazů pro
malomocné) také pomoc pro obyvatele Nepálu – země uprostřed Himalájí.
13
Pomoci mohou všichni, kdo mají doma zbytky vlny jakýchkoliv barev a umí plést.
Potřební mají zájem o ponožky, rukavice, čepice – kulichy. Hotové výrobky či jen
zbytky vlny noste každé první úterý v měsíci do domu U sv. Anežky na Kylešovské 4 od
15 do 16 hodin.
Díky všem, kteří se zapojí.
Anna Foldynová
Program na říjen: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním
stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není
uvedeno jiné místo.
7. 10.
informativní schůzka, oslava Dne seniorů s pohoštěním a autorským
přednesem básní paní Jany Schlossarkové
14. 10.
prohlídka kaple Neposkvrněného početí Panny Marie (v areálu
kláštera františkánek na Kylešovské ulici) s výkladem Mgr. Petra
Tesaře
21. 10.
beseda o církevních „restitucích“ s generálním vikářem Mons.
Martinem Davidem a otcem ThDr. Danielem Víchou, akce proběhne
v pastoračním středisku minoritského kláštera
za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO
Drahomíra Ziffrová
K zamyšlení
Vážení čtenáři Cesty,
také vás během prázdnin napadlo, proč je na světě tolik těžko pochopitelných věcí,
událostí, záhad – proč mnoha věcem prostě nerozumíme? Proč je jeden zdravý a druhý
nemocný, proč jeden hladoví, zatímco druhý žije v nadbytku? Proč jsou naše sny tak
velké a naše možnosti tak malé, proč se stále
musíme tolika věcí vzdávat? Proč je všechno tak
malé? Proč je život tak omezený a těsný? Nejsme
snad stvořeni pro něco většího než pro to málo,
co můžeme na zemi uskutečnit?
Ježíš dobře ví o napětí mezi naší neomezenou
touhou a hranicemi, jimiž jsme tady
v čase a prostoru limitováni. Ví, že toto napětí
může být někdy až nesnesitelné. Proto prosí
Otce, aby nám poslal Přímluvce, který by s námi zůstával navždy (srov. Jan 14,16).
Duch Svatý sídlí v nás, takže jsme i ve svém omezení neomezení a ve své chudobě
nekonečně bohatí. Přesto je třeba neustále volit mezi jedním a druhým, máme zároveň
všecko, protože v sobě nosíme Boha.
14
Kdykoli poslechneme Ducha Svatého, má každá drobná událost jeho přičiněním
kosmické důsledky. Všecko, co vychází z Boha, z jeho Ducha, je božské, a proto přesahuje
čas a prostor. Nasloucháme-li Utěšiteli, jehož nám dal Ježíš, všechny hranice se prolomí.
V modlitbě pronikáme ke skutečnosti hlubší než je ta, kterou vnímáme a chápeme,
ke skutečnosti, která nám dává všechno, co potřebujeme, abychom dokázali dovést svůj
úkol do konce.
Boží pomoc a požehnání přejí všem senioři z Klubu sv. Anežky.
Zdroj: Stinissen, Wilfrid: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství,
2004.
Dětem
Ve službě
Každý den se dědeček Petr hlásil do služby. Nejprve vozil miminko Lucinku v kočárku. Když
Lucinka povyrostla, změnil se kočárek v buginu. Děvčátko rostlo, na procházky už vycházelo
s dědečkem po svých. Hrdě si Lucinka vykračovala vedle svého ochránce a pevně se ho držela
za ruku. Kolik to přitom bylo otázek, na které dědeček odpovídal. „Vám to spolu sluší,“ říkaly
sousedky a Lucinka věděla, že má nejlepšího dědečka na světě.
Pak se dědeček hlásil do služby, když odváděl vnučku do školky. Chodil schválně dříve, aby
si cestu tam a odpoledne zpět s vnučkou protáhli.
I v první den nového školního roku se dědeček hlásí do služby. Doprovodí přece
Lucinku do školy. Vnučka kráčí mezi ním a maminkou. Dědeček je i ve třídě
a vidí, jak jeho Lucinka usedá poprvé do své lavice. Po skončení prvního
vyučování jdou spolu na zmrzlinu a pak do parku, když maminka spěchá
vařit oběd pro Lucinku a starší sourozence.
Na druhý den se dědeček hlásí znovu do služby.
Doprovodí přece vnučku do školy. „Dědečku, už mě
nemusíš vodit, půjdu s Pavlínkou,“ oznamuje Lucinka
svému průvodci.
Dědečkem projede odmítnutí jako blesk. A rána bolí.
Maminka to vidí a chce to zachránit, když říká: „Pavlínka
půjde se svou babičkou a ty půjdeš se svým dědečkem.“
„Ne, my už jsme se tak domluvily,“ odpovídá Lucinka
a je ráda, že dědeček odchází.
Ale kam jít, když najednou všechno bolí – nohy, záda i hlava? Dědeček usedá na nejbližší
lavičku a nedokáže zadržet slzy. Muselo to jednou přijít, utěšuje sám sebe. Musím jí dopřát
svobodu. Zajdu do kostela, všechno to svěřím Pánu Bohu.
15
„Pane Ježíši,“ modlí se za chvíli dědeček před svatostánkem, „pomoz mi, ať to zvládnu. Ukaž
mi, co mám teď dělat. Chci chodit i nadále do služby.“
Vychází z kostela, v parčíku běží kolem kočárku Miladka, kterou honí její bráška Toník.
Těhotná maminka se těžce zvedá, aby ho pozdravila: „Dobrý den, kde máte Lucinku?“
„Ta už mě nepotřebuje,“ odpovídá dědeček a jeho pohled posmutní.
„Já bych takového dědečka potřebovala,“ povzdechne ustaraná maminka.
Dědečka najednou přestávají bolet nohy, napřimuje se jako voják a říká: „Mám volnou
kapacitu, mohu nastoupit do služby, třeba hned zítra.“
„A nešlo by to už teď?“ poprosí mladá žena, která potřebuje zajít s Miladkou a Toníkem
k lékaři a čeká, až se probudí Jeníček.
„Jistě, a rád,“ odpovídá dědeček a zkušeně se ujímá kočárku. Přitom se modlí: „Děkuji ti,
Bože, že mě necháváš ve službě. Ty víš, že budu vychovávat Jeníčka pro tebe.“
Po poledni vychází Lucinka s Pavlínkou ze školy. Rozhlíží se, zdali uvidí dědečka, protože je
jí po něm smutno.
jáhen Josef Janšta
ilustrace Marie Hankeová
Ze života skautek
Vyvrcholením celoroční oddílové činnosti je skautský tábor, který skautky a světlušky
3. dívčího oddílu již potřetí mohly prožít na Annabergu u Andělské Hory v Jeseníkách.
Po celý pobyt je provázela Legenda o panně Lýdii, s níž se děvčata vydala až z daleké
Bretaně zachránit Lýdiiny rodiče ze zajetí Vikingy. Na této cestě je provázely dobré kmotry, které
představovaly starší skautky. Družinky se musely vypořádat s různými nástrahami putování
a postarat se o sebe. Nejprve si vytvořily ohniště a pekly rybu v popelu, pak se musely bránit
ohromnému hadovi a přemoci silného medvěda. Dostaly se až na území Čech, kde se seznámily
s hlaholicí. Učily se obchodovat s různými komoditami a zhodnocovat své peníze. Odvahu
a statečnost dívek prověřilo noční setkání se smečkou vyhladovělých vlků. Svou fyzickou
zdatnost prokázaly v souboji s rakem Drondalem i při překonávání bouře na moři. Když pak
dorazily do vikingské vesnice, podařilo se jim osvobodit Lýdiiny rodiče. Na oslavu po návratu
pak společně vystrojily parádní hostinu.
A co dalšího zajímavého se na táboře odehrálo? Tak například hra Pevnost Boyard, náročná
finská stezka s lanovými překážkami, povídání s Vlaďkou Kuntovou o jejích cestách po
Ukrajině, Rusku a Čečensku, seriál Sanitka prověřující znalosti a dovednosti z první pomoci,
utkání v baseballu, výlet do Karlovic a návštěva Kosárny, muzea venkovského bydlení a lesnické
techniky. Vyrábění popkornu v kotlíku, běhací hra Latrína, tvoření korálků z papíru, vlastivědný
kvíz či pořad Hádej, kdo jsem či sportovní Recesiáda.
V průběhu tábora děvčata plnila nováčkovskou zkoušku a další stupně stezky či cestičky. Své
úsilí završily složením skautského či světluškovského slibu u slavnostního slibového ohně. Řady
světlušek rozšířily Elenka, Inuška a Ráchelka, družiny skautek jsou bohatší o Katku, Uršulu,
Stázku, Mášu, Zouzu, Žabku a Aničku. Kuře splnila první stupeň stezky – Cestu země.
16
Velmi oblíbenou táborovou kratochvílí byl
pravidelný večerní program nazvaný Horké křeslo. V něm se
každý večer ocitl jeden z tatínků či hostů, kteří nám pomáhali s programem a zabezpečením
tábora. O každém z nich naše pohotové moderátorky Kuře a Žabka zjistily zajímavé informace,
třeba čím chtěli v dětství být, jaké mají povolání, co rádi dělají, jak se jim líbí na táboře. Mnohdy
nám tekly slzy smíchu a i tatínkové se dobře bavili, i když v Horkém křesle bylo někdy pekelně
horko. Za zapůjčení křesla patří poděkování Pralince a Bobovi Laifertovým, kteří nás jistili
nejenom v táborové kuchyni.
O duchovní podporu se zasloužili naši otcové Petr Smolek a Marek Žukowski. Poděkování
míří otci Petrovi za to, že nám v neděli na táboře sloužil mši svatou. Děkujeme otci Markovi
za poutní mši svatou na Annabergu i za setkání ve Světlé Hoře, za zásobu originálních dárků
z farnosti Malá Morávka i za skladování táborového vybavení na faře v Andělské Hoře.
Celotáborové snažení pak vyvrcholilo vyhodnocením bodování úklidu, osobního bodování
a vyhlášením výsledků etapové hry u závěrečného ohně a předáním drobných odměn a diplomů.
Na závěr patří poděkování všem, kdo se na letošním táboře podíleli: skautům z Domoradovic
a Dolních Životic za uvolnění termínu pro náš tábor, za jeho postavení i následné bourání,
bez jejich pomoci bychom tábořit nemohly. Panu Miroslavu Novotnému, starostovi Andělské
Hory, za povolení tábora a za zajištění pitné vody a posekání louky. Marušce Laifertové –
Pralince za obětavou službu v kuchyni a výborné kuchařské umění. Pavlu Rychtovi – Paulovi
za zásobování, organizaci stavění a bourání tábora a za péči o vlčata. Jirkovi Laifertovi za odvoz
táborového vybavení. Obětavým tatínkům, kteří se postarali o hostující vlčata a pomáhali
nám s programem i hlídáním tábora: Petru Vlkovi, Tomáši Svrčkovi, Janu Petkovovi, Josefu
Aronovi, Martinu Hroškovi – Soptíkovi, Milanu Pobořilovi (také za Tany tany), Petru Tesařovi,
Janu Rychtovi a Petru Štěpánkovi – také za vaření v kuchyni a pomoc všeho druhu. Zejména
děkujeme všem, kdo se podíleli na vybudování tábora i na závěrečném bourání a úklidu,
a to: Petru Tesařovi, Tomáši Svrčkovi, Martinu Hájkovi, Ondráčkovým a Vadinským, Martinu
Kusákovi – Zákuskovi, Petkovovým a Laifertovým.
Děkujeme také všem, kdo jste nás podpořili svou modlitbou a povzbuzením či milou
návštěvou.
Lucie Rychtová
17
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily
Prázdninové vzpomínky
Žáci naší školy měli možnost společně prožít několik
prázdninových dnů. V prvním prázdninovém týdnu Občanské
sdružení Aktovka připravilo netradiční cyklo-tábor. Během šesti
dnů děti se svými vedoucími zdolaly 300 km
v nádherném okolí Pavlovských vrchů na Jižní Moravě.
Od 14. do 18. července se v budově školy v Hradci nad
Moravicí uskutečnil ve spolupráci s organizací salesiánské
hnutí mládeže – Klub Hradec nad Moravicí příměstský
výtvarný tábor. Děti se seznámily s několika řemesly
a tvořily nejrůznějšími výtvarnými technikami - např.
tvorba misek z pilin, práce s pergamenovým papírem,
výroba korálků z papíru, batikování, zdobení tašek, výroba
rámečku na fotku, deskových her, pletení ošatek z pedigu.
Vedle výtvarného tvoření zbyl čas na hry, brouzdání
v řece Moravici, hry na hřišti a školní zahradě i na zmrzlinu.
Ve čtvrtek děti navštívily galerii v Obecním domě v Opavě
a také galerii dřevěné plastiky pana Břetislava Tvarůžky,
kde si některé děti vyzkoušely pár vrypů do dřeva. Na závěr
malovaly na plátna své zážitky z celého týdne.
V polovině prázdnin ožila také opavská pobočka školy čilým
ruchem a dětským smíchem. Děti se vydaly na „Putování sedmi
asijskými státy“, při kterém závodily, tvořily, plnily nejrůznější
úkoly a sbíraly odměnu v mincích daných států. Na konci
tábora následoval „bleší trh“, kde si své úspory mohly směnit
za nejrůznější předměty. Během týdenního putování Asií
účastníci školního příměstského tábora navštívili také
Arboretum v Novém Dvoře a aquapark v Kravařích.
O blížícím se začátku školního roku svědčily také
prázdninové přípravné práce v obou budovách školy.
V Hradci nad Moravicí proběhly stavební a rekonstrukční
úpravy, na opavské pobočce jsme připravili pro žáky
jako překvapení novou tematickou výmalbu tříd.
Nově máme také upraven školní vzdělávací program
a velikou novinkou je, že ve škole vítáme nového spirituála
– jaktařského kněze otce Petra Kříbka. Těšíme se na
spolupráci a věříme, že nový školní rok bude s pomocí Boží
podobně úspěšný a radostný jako ten předchozí.
Více informací na czs.proit.cz.
Marie Šoltisová, zástupce ředitele
18
Centrum pro rodinu – středisko Opava
Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro;
e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617;
internetové stránky: www.prorodiny.cz,
osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.
Adorace pro maminky
Od září zveme opět všechny maminky, které touží po ztišení, načerpání duchovní síly
a které se také mohou připojit ke společné modlitbě za své děti, ať ještě malé, nebo už
dospělé. Společná modlitba za děti následuje po půlhodinové adoraci.
Uskuteční se ve středu 17. září ve 20 hodin v minoritském klášteře v Opavě.
Víkend pro ženy na Cvilíně
Víkend se uskuteční 19.-21. září v poutním domě na Cvilíně u Krnova. Příjezd
v pátek do 18. hodiny a ukončení v neděli po obědě ve 13 hodin.
Na programu budou přednášky: „O lenosti“ – Fany Böhmová, „Jak se nechat vést
Duchem Svatým“ – o. Sebastián Gruca a „Žena z Bible RÚT“ – Gita Vyleťalová, dále
výtvarné tvoření, tanec, procházka, adorace, modlitba, mše svatá.
Cena: 700 Kč za celý pobyt
Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]
Kurz biblických židovských tanců – pro pokročilé
Od středy 1. října začíná opět kurz biblických židovských tanců, na který se mohou
přihlásit ženy, které už tyto tance navštěvovaly. Kurz bude mít 7 lekcí – termíny: 1. 10.,
15. 10., 22. 10., 5. 11., 9. 11., 3. 12. Vždy ve středy od 19 do 21 hodin v Církevní základní
škole v Opavě-Jaktaři. Lektorka je Gita Vyleťalová z Krnova. Cena za celý kurz je 300 Kč.
Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]
Výtvarné odpoledne – malování na hedvábí
Uskuteční se v neděli 5. října od 15 do 19 hodin v pastoračním středisku minoritského
kláštera v Opavě. Hedvábný materiál, rámy a barvy budou zajištěny.
Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]
Škola partnerství – kurz bližší přípravy na manželství
Kurz je určen pro svobodné mladé páry ve věku přibližně 20–35let.
Nový ročník začne ve středisku mládeže ve Staré Vsi n/O od 17. října. Jedná se o pět
víkendových setkání na sebe navazujících.
Termíny: 17.–19. 10. 2014, 14.–16. 11. 2014, 16.–18. 1. 2015, 13.–15. 3. 2015, 1.– 3.
5. 2015
19
Seznámíte se s tématy: Co si přinášíme z původní rodiny, Rozdíly mezi mužem
a ženou, Vzájemná komunikace, Rozumné řešení konfliktů, Od zamilovanosti k lásce
a dalšími.
Přihláška musí obsahovat: jméno, adresu, kontaktní telefon, e-mail a věk.
Cena za osobu a víkend je 400 Kč.
Přihlášky a informace: S. Dostál, 731 625 606, [email protected]
Jana Dostálová
Charita Opava
Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař;
telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788;
e-mail: [email protected];
internetové stránky: www. charitaopava.cz.
Charita Opava otevírá dveře
Jedenáct sociálních služeb, dvě zdravotnická zařízení, tři chráněné dílny a mateřské
centrum – toto vše provozuje Charita Opava ve svých sedmnácti střediscích. Na akci
CHARITA OPAVA OTEVÍRÁ DVEŘE, která se uskuteční od úterý 16. do čtvrtku
19. září, do těchto středisek pozývá opavskou veřejnost.
Charita Opava si po celý letošní rok připomíná výročí 25 let od svého založení. Čtvrt
století své služby na Opavsku oslavujeme řadou kulturních, vzdělávacích a společenských
akcí pro širokou veřejnost. Široce pojatý den otevřených dveří je jejich součástí.
Záběr středisek Charity Opavě je velmi široký, od služeb pro maminky na mateřské
dovolené a jejich děti, péči o seniory v domácím prostředí i v denním stacionáři, péči
o tělesně handicapované a duševně nemocné až po domácí hospicovou péči. Charita
Opava poskytuje také poradenství pro lidi v těžkých či krizových situacích a zaměstnává
ve svých chráněných dílnách více než stovku handicapovaných občanů. Zvažujete-li,
že byste Vy nebo Vaši blízcí potřebovali nyní či třeba v nedaleké budoucnosti jednu
z mnoha služeb, které Charita Opava poskytuje, je právě akce CHARITA OPAVA
OTEVÍRÁ DVEŘE vhodnou příležitostí dovědět se více. Všem zájemcům se budou
v jednotlivých střediscích věnovat profesionální pracovníci, kteří odpovědí na dotazy
a poskytnou rady i písemné materiály a letáky. Každé ze středisek si na den, v němž bude
k dispozici široké veřejnosti, připravilo vlastní program. Nachystány jsou komentované
prohlídky, přednášky, ukázky služeb a podobně. Podrobnější informace najdete na adrese
www.charitaoava.cz.
20
Akce CHARITA OPAVA OTEVÍRÁ DVEŘE je součástí oslav, které probíhají po celý
rok 2014 pod společným názvem „25 LET SLUŽBY – CHARITA OPAVA VE VEŘEJNÉM
PROSTORU“. Celoroční podrobný program, který bude dále doplňován a aktualizován,
můžete najít na www.charitaoava.cz, vstup na jednotlivé akce je vždy zdarma. Charita
Opava je již pětadvacet let důležitou součástí veřejného prostoru Opavska. Díky Charitě
Opava víte, že nejste na své problémy sami. Jsme vám již čtvrt století nablízku a můžete
s námi počítat i nadále. Přijďte se o tom od 16. do 19. září přesvědčit na akci CHARITA
OPAVA OTEVÍRÁ DVEŘE.
Angličtina pro maminky na mateřské
Mateřské centrum Neškola Charity Opava nabízí maminkám na mateřské či
rodičovské dovolené kurzy anglického jazyka. Začátek těchto kurzů je stanoven na
15. září a probíhá ve dvou skupinkách podle úrovně znalostí, kterou si každá účastnice
zvolí sama. Kurz pro pokročilé trvá od 9 do 10 hodin, kurz pro mírně pokročilé od 10 do
11 hodin. Výhodou je služba hlídání dítěte během výuky. Cena za jednu hodinu výuky
je 60 Kč, cena za službu hlídání dítěte je 20 Kč. Mateřské centrum sídlí v minoritském
klášteře na Masarykově třídě 39 v 1. poschodí. Přihlásit se na tyto kurzy můžete na
e-mail [email protected] nebo na tel. 733 676 707.
Charita Opava
Oznámení
Mše svatá v německém jazyce
modlitba růžence, od 17.30 soukromá tibude v sobotu 27. září v 16.30 v kapli sv. chá adorace, od 17.50 společná adorace
Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny s knězem nebo jáhnem.
• Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 5. září – prvMarie.
ní pátek v měsíci – s pobožností k NejsvěMše svatá na zahájení školního roku tějšímu Srdci Páně; v pátek 19. září – třetí
• Pátek 5. září v 18 hodin v kostele sv. Voj- pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou
k Božímu milosrdenství; v pátek 3. října –
těcha.
první pátek v měsíci – s pobožností k NejSlavnost sv. Václava, neděle 28. září
světějšímu Srdci Páně. Vždy po mši svaté
Mše svaté budou ve všech kostelech naší začínající v 18 hodin.
• Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 7. září
farnosti jako obvykle v neděli.
a 5. října po mši svaté začínající v 16.30,
Adorace před Nejsvětější svátostí
jako obvykle v první neděli v měsíci.
• Kostel Sv. Ducha – každou středu od 16 • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovihodin do začátku mše svaté, která začíná cích – v pátek 5. září – první pátek v měsíci
– s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně;
v 17 hodin.
• Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí v pátek 26. září – poslední pátek v měsíPanny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin ci – s pobožností s Korunkou k Božímu
21
milosrdenství; v pátek 3. října – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Vždy po mši svaté začínající v 18 hodin.
Fatimská pobožnost
bude v sobotu 13. září v chrámu Sv. Ducha. Pobožnost začíná v 16.15 modlitbou
svatého růžence. V 17 hodin je mše svatá,
po ní litanie a průvod se sochou Panny
Intence na mše svaté
Marie. Tato pobožnost je každého 13. dne
• V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v měsíci.
se zapisují průběžně po celý rok, vždy po
Růžencové pobožnosti
každé mši svaté v sakristii.
• V kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence Od středy 1. října po celý měsíc říjen
na listopad v pátek 19. září od 16.45 do 17 se budeme opět scházet k modlitbě růžence
hodin.
v kostele sv. Vojtěcha, začátek vždy v 17.15.
Celý rozpis jednotlivých dnů a modlících
Společenství dospělých
se společenství bude na vývěskách a v příšvedené jáhnem Janem Gilíkem se opět bude tím čísle Cesty.
scházet každé druhé úterý na faře. První
Slavnost „TRANZITUS“ – přechod sv.
schůzka bude v úterý 9. září v 18 hodin.
Společenství mládeže
se opět bude scházet každý pátek při večerní mši svaté, která začíná v 18 hodin
v kostele sv. Vojtěcha a poté na faře při
konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie.
Zváni jsou všichni mladí, nejen ti, kteří se
již společenství zúčastňovali. První setkání bude v pátek 5. září.
Modlitební společenství
Františka do nebe
si připomeneme v pátek 3. října, po mši
svaté, která začíná v 17 hod. v chrámu
Sv. Ducha, bližší informace na plakátcích.
Nejbližší plánované sbírky
• Neděle 14. září – sbírka na církevní školy
– proběhne ve všech kostelech.
• Neděle 21. září – sbírka na opravu konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie.
ve farnosti Sv. Ducha se bude scházet každé úterý v 18 hodin (po mši svaté a po Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení
CHO nabízí
večerních chválách).
• V úterý 23. září – připomínáme autobuFatimské společenství
sový zájezd do Bruntálu a okolí.
zve každou středu, vždy po večerní mši • V úterý 14. října v 16 hodin – prohlídka
svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné kaple Neposkvrněného početí Panny Mamodlitbě růžence a litanií. Začátek přibliž- rie.
ně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin.
• V úterý 21. října v 16 hodin – beseda
o církevních „restitucích“.
Společenství vysokoškoláků
Další informace o těchto akcích a také
se schází každé úterý v 19 hodin v pasto- z činnosti Klubu sv. Anežky, najdete na str.
račním středisku minoritského kláštera.
13 tohoto čísla Cesty pod titulkem „STÁŘÍ
JE DAR – tak si ho užívejme!“
22
li v 10.30 a v 15 hodin. Informace jsou z
webových stránek mariahilf.hyperlink.cz.
Diecézní centrum mládeže – kompletní Kontakt pro dotazy: Duchovní správa
program akcí Diecézního centra mládeže poutního místa P. Marie Pomocné, Pouta Diecézního střediska mládeže naší diecéze ní kostel č. 170, 793 76 Zlaté Hory; tel./fax
najdete na webových stránkách dcm.doo.cz. 584 425 916; e-mail: mariahilf@mariahilf.
cz; webové stránky: mariahilf.hyperlink.cz.
Informace pro mládež
Poutní místo Cvilín u Krnova
• Neděle 14. září – Hlavní pouť – Povýšení
svatého kříže a Panny Marie Sedmibolestné. Mše svaté budou v 8, v 9 a v 11 hodin,
v 16 hodin mše svatá v polštině; v 10 hodin
křížová cesta.
• Neděle 28. září – Pouť sv. Václava. Mše
svatá bude v 10 hodin.
• Neděle 5. října – Růžencová pouť. Mše
svaté budou v 8 a v 10 hodin.
Kromě poutí se konají každou neděli mše
svaté v 10 hodin.
Návštěva poutního místa je možná kdykoliv po předběžné domluvě. Kontakt: o. Sebastian Gruca OFMConv. – rektor kostela.
Poutní dům, Výletní 3, 794 01 Krnov; tel.:
732 664 763; e-mail: [email protected].
Program poutí na celý rok 2014 najdete na
webových stránkách http://kostelcvilin.cz/.
Slezská pouť u sv. Salvátora v Dolních Životicích
Poutní místo Panny Marie Pomocné
Zlaté Hory
• Pondělí 6. až pátek 10. října – Velehrad
Duchovní cvičení s Pannou Marií
P. Josef Hladiš SJ
• Úterý 7. až sobota 11. října – Hostýn
Ignaciánské exercicie
P. František Lízna SJ
• Pátek 24. až neděle 26. října – Velehrad
Víkend pro seniory
P. Stanislav Peroutka SJ
• Pátek 24. až neděle 26. října – Hostýn
Duchovní obnova
P. Jiří Pleskač
• Sobota 20. září ve 12 hodin – Pouť národů.
Další program poutního místa je:
Každý první pátek v měsíci se konají kající
pěší noční křížové cesty z města Zlaté Hory
až na poutní místo jako pokání za hříchy
umělých potratů a eutanazie v naší vlasti.
Odchod vždy ve 21 hod od 1. zastavení (u
Bohemy).
Celoroční provoz poutního místa: otevřeno denně od 8 do 18 hodin (v září). Mše
svaté po celý rok v sobotu v 10.30, v nedě-
bude v neděli 14. září. Poutní mše svatá
bude v 10 hodin před poutní kaplí.
Tradiční františkánská pouť na Svatý
Hostýn
Sekulární františkánský řád zve na
tradiční pouť na svatý Hostýn, která se
uskuteční v sobotu 13. září. Odjezd je od
kostela Sv. Ducha v 6.30, předpokládaný
návrat mezi 16. a 17. hodinou. Cena je 250
Kč. Zájemci se mohou hlásit každou neděli
po mši svaté v 9.30 v sakristii. Zapsán bude
pouze ten, kdo hned na místě zaplatí celou
částku.
Exercicie v říjnu
Kontakt – Hostýn: Matice svatohostýnská,
23
• Úterý 30. září v 18 hodin – kaple Božského Srdce Páně – Marianum Opava.
Závěrečný koncert 57. ročníku festivalu
Bezručova Opava „Návraty ke kořenům“
k 100. výročí vypuknutí I. světové války
a vzniku Československých legií, k 100. výročí otevření ústavu Marianum – Kongregace Dcer Božské lásky, který se proměnil
v lazaret, ve kterém se léčilo 10 000 vojáků.
Připomeneme si a uctíme památku legionářů a všech bojovníků z Opavska, kteří
se nevrátili a zůstali na bojištích v letech
1914-1918. Účinkují: Pěvecký sbor StěboKoncerty
řice, Chrámový sbor Opava, varhany Alois
• Sobota 20. září – kostel Narození Kostera, dirigent Karel Kostera.
P. Marie ve Stěbořicích. Slavnost odhalení pamětní desky P. Ludvíku Ochranovi, Prosebné a významné dny v září
národnímu buditeli slezského lidu, spolu- pátek 5. září – první pátek v měsíci;
zakladateli a prvnímu předsedovi Matice pondělí 8. září – Mezinárodní den graopavské a faráři ve Stěbořicích. Slavnost se motnosti;
koná za účasti ministra kultury ČR Danie- neděle 14. září – Svátek Povýšení svatého kříže;
la Hermana. Program: 16 hodin mše svatá úterý 16. září – Den církevních škol;
za P. Ludvíka Ochranu v kostele Narození neděle 21. září – Mezinárodní den míru;
P. Marie ve Stěbořicích, 17 hodin vystou- pátek 26. září – Mezinárodní den neslyšících;
pení Pěveckého sboru Stěbořice, Chlapec- sobota 27. září – Den charity;
kého sboru ZŠ Stěbořice, zdravice hostů neděle 28. září – Slavnost sv. Václava, mua slavnostní odhalení pamětní desky na čedníka, hlavního patrona českého národa –
budově fary. Pořádá obec Stěbořice, farnost doporučený svátek;
Stěbořice a Matice slezská Stěbořice.
středa 1. října – Mezinárodní den hudby;
pátek 3. října – první pátek v měsíci.
Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod
Hostýnem; tel.: 573 381 693; fax: 573 381
694; webové stránky: www.hostyn.cz.
Kontakt – Velehrad: Poutní a exerciční
dům Stojanov, Salašská 62, Velehrad 687
06; tel.: 572 571 531, fax: 572 571 420;
Skype: stojanovvelehrad; e-mail: velehrad@
stojanov.cz; webové stránky: www.stojanov.cz.
Jakékoliv informace o všech jezuitských
duchovních cvičeních získáte na webových
stránkách www.exercicie.cz/nabidka.php,
kde se také můžete přihlásit.
Příspěvky do Cesty můžete předat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Vojtěcha
nebo na faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na adresu redakce, nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected] – vždy do uzávěrky.
Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923.
Zpravodaj Cesta a ohlášky z aktuální neděle najdete na internetových stránkách: cesta.opava.biz.
Přehled bohoslužeb v celé Opavě na stránkách: bohosluzby.opava.biz.
Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected]
Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa
redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider.
Ročník 21., číslo 9. Náklad 750 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání
zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR.
Příští číslo 5. 10. 2014, uzávěrka 14. 9. 2014