Námořní kadet - Historicky Kaleidoskop

Námořní kadet - Historicky Kaleidoskop - Historicky Kaleidoskop
Úterý, 26 Leden 2010 11:18
Praha tenkrát ležela pod příkrovem dvaceti centimetrů sněhu, bylo zataženo s teplotou
–4 °C až –7 °C a vál slabý východní vítr. Při ideálním pohledu se přímo nabízelo srovnání
s Šetelíkovým obrazem Zimní den na Nebozízku. Psala se však středa 4. února 1942 a
nad Prahou vlála v tento den z jižního křídla Pražského hradu pouze zlověstná říšská
vlajka s hákovým křížem bez třímetrové protektorátní standarty státního prezidenta.
Dr. E. Hácha nebyl v původním sídle českých králů toho dne přítomen pro své zdravotní
indispozice. Heydrich, 486 českých občanů poslaných na smrt za čtyřměsíčního výjimečného
stavu, který skončil před 16 dny, 2242 českých mužů a žen odvlečených do koncentračních
táborů, to byla smutná bilance k počátku února 1942.
Nahlédněme však do novin zmíněného dne. Národní politika oznamuje palcovými titulky
potopení nepřátelských 400 000 BRT (brutto tuny—lodní náklad) v měsíci lednu a zdůrazňuje
postup Japonců proti britskému Singapuru. V sloupku Češi a válka od Kurta Tiegeho jsou
občané žádáni
o pokorný vděk Říši za to, že se nemusí zúčastnit spravedlivé války. Jinak stránky hýří
posměšnými řádky o českých občanech židovského původu, sympatizuje se s Palestinci a jejich
antisemitským postojem. Churchill je „výtržník“ a „šašek“ Dolní sněmovny a inzeruje se
Hakenův hlas na deskách Ultraphonu. Sportovní stránka si všímá Jardy Drobného v hokeji a J.
Bíny, který se stává trenérem AFK Kolín. Na druhé straně prvního listu vlevo však přesto
nalezneme drobný malý článek, ve kterém se dá dobře číst i mezi řádky a pozorný čtenář zde
tenkrát mohl proto vnímat víc než pár vhodně volených slov. Pod titulkem Proslulý britský letec
sestřelen je následující text: Berlin (ČTK) – Jeden z nejznámějších britských letců kommandeur
Robert Roland Stanford Tuck byl sestřelen v uplynulých dnech při pokusu o útok na pobřeží
obsazených západních zemí. Letec, jemuž je 25 let a který při pádu svého letadla nebyl zraněn,
byl zajat.
´
Jeden z nejlepších
Robert Roland Stanford-Tuck byl svým vzhledem a štíhlou postavou prototyp britského
válečného letce. Byl pilotem-stíhačem s elegantním knírkem, kterým zakrýval hlubokou jizvu ve
tváři, způsobenou uvolněným výztužným lankem při akrobacii s Gladiatorem při kolizi v dubnu
1938 s F/O L. C. Bicknellem. Oba letci se tehdy zachránili padákem.
Narodil se 1. 7. 1916 v jižním Londýně v rodině Stanley Lewise Tucka, dělostřeleckého kapitána
příslušného k Queen’s Royal West Surrey Regimentu, účastníka 1. světové války. V jejich
rodině působila ruská guvernantka, která malého Tucka učila svému rodnému jazyku, což Bob
ocenil o dvě desítky let později po svém útěku z německého zajetí. Již ve svých dvanácti letech
vynikl ve střelbě na honební zvěř pod vedením svého otce a umístil se jako premiant ve
střelecké soutěži Sherwood Trophy v Bisley. Po absolvování St. Dunstan’s College v Readingu
se stal ve svých šestnácti letech kadetem obchodního námořnictva firmy Lamport and Holt Line.
1/4
Námořní kadet - Historicky Kaleidoskop - Historicky Kaleidoskop
Úterý, 26 Leden 2010 11:18
Při plavbách do Jižní Ameriky si získal obdiv svého kapitána při střílení žraloků jedním
zásahem. Zde se naučil mentální tvrdosti, pevnosti, houževnatosti a spoléhání se sama na
sebe. V září 1935 se rozloučil s mořem, nastoupil k RAF a již v srpnu příštího roku se
kvalifikoval jako pilot. V roce 1938 byl vybrán jako reprezentant 65. peruti při testování Spitfirů,
nových vojenských letounů. Od 1. května 1940 byl poslán do služby k 92. peruti, po které
následovala od září 1940 257. peruť – Burma. Jako vynikající stíhač s výbornými válečnými
výsledky odjel v říjnu 1941 spolu s dalšími pěti letci na 6 týdnů do Spojených států na
přednáškové turné. Také projednával se zástupci USA upřesnění požadavků RAF o dodávce
výzbroje a zúčastnil se manévrů amerických leteckých sil. Jeho osobní průvodkyní v New Yorku
byla tenkrát Rita Hayworthová.
Při svých vzdušných soubojích vždy vyvázl Bob Tuck jen s lehkým zraněním a více než
polovinu svých vítězství získal od 15. září 1940 do 7. srpna 1941 na Hurricanech I, IIc a II. Ve
své jednadvacetiměsíční, poměrně krátké, vojensko-letecké kariéře spojil dovednost a štěstí.
Patřil k vynikajícím střelcům RAF, který často vyžadoval do své výzbroje dostatečné množství
de Wildeova kontrolního svítícího střeliva z důvodu přesných zásahů. V žebříčku leteckých es
se řadí dle britských tabulek na páté místo, dle českých je v pořadí třetím.
R. R. S. Tuck má na svém kontě 27 sestřelených nepřátelských letounů, 6 pravděpodobně, 6
poškozených a řadu podílů. Své jméno obohatil o DFC + 2 bars (Distinguish Services Order),
kdy poslední vyznamenání obdržel přímo od krále Jiřího VI. v Buckinghamském paláci 11. 4.
1941 po svém 22. vítězství, dále DSO (Distinguish Services Cross), který přijal již 28. 1. 1941
za své 18. vítězství rovněž z rukou britského panovníka na Costal Command Station v Norfolku.
Po válce dne 14. 6. 1946 byl ještě dekorován americkým DFC.
Poslední sestřel
Pro tohoto vynikajícího letce a prvotřídního střelce to byl již třetí sestřel v jeho kariéře. Po
druhém válečném sestřelu měl Tuck situaci jednodušší. Svého Hurricana opustil 21. 6. 1941 za
slunného počasí nad širokým ústím Temže a dvě hodiny spal ve své dinghy, než byl vzat na
palubu uhelné lodi z anglického přístavu Gravesend. Svůj poslední válečný let však ukončil
nešťastně nad okupovanou Francií s těžce poškozeným trupem svého Spitfira a s proudem
černého oleje a glykolu vyvěrajících z Rolls-Royceova motoru. Sestřel následoval po
zneškodnění vojenského transportu, stožárů vysokého napětí a stojící lokomotivy. Ještě s těžce
poškozeným strojem provedl Bob Tuck přesný zásah jako poslední odvetu přímo do hlavně
německého 20mm protiletadlového děla značky Bofors. Protektorátní noviny neuvádějí, že tento
let se odehrál 28. 1. 1942 s nouzovým přistáním poblíže severofrancouzského města Boulogne.
Dle starých německých tradic byl perfekcionista R. R. S. Tuck jako letecké eso ještě téhož dne
osobně pohoštěn slavnostní večeří velitelem německé stíhací jednotky JG 26 pplk. let. Adolfem
Gallandem, který svým původem patřil k pronásledovaným francouzským hugenotům. V zápětí
byl Tuck nemilosrdně poslán do vojenských zajateckých táborů, kde strávil další tři roky
počínaje místem Dulag Luft (Oberussel) a následovaly další tři včetně Stalag Luft – Sagan. Zde
se jako člen přípravného výboru podílel na tunelování pod vedením S/Ldr R. Bushella, později
zavražděného na konci března 1944 spolu s Čechoslovákem Arnoštem Valentou a dalšími 48
spojeneckými letci po útěku tunelem. Jihoafričan Bushell, známý londýnský právník, byl
2/4
Námořní kadet - Historicky Kaleidoskop - Historicky Kaleidoskop
Úterý, 26 Leden 2010 11:18
původně Tuckovým velitelem v 92. peruti při záchraně obklíčených britských jednotek u
francouzského Dunkerque. Zde byl také 23. 5. 1940 sestřelen.
Po třech letech a třech pokusech se Bobu Tuckovi podařil 2. 2. 1945 úspěšný útěk při pěším
přesunu z tábora Stalag Luft 3 (Belaria) ve spolupráci s polským letcem F/Lt. Z. Kustrzynskim a
za obdivuhodné pomoci ruských venkovanů. Po 20 mrazivých dnech a za nelidských podmínek
strávených v senících a pomocných zemědělských staveních se oba letci připojili k
postupujícímu ruskému vojsku. Následuje Czestochowa, Lvov a Odessa, odkud odjel Stanford
Tuck lodí Duchess of Richmond 27. 3. 1946 do Neapole. Z tohoto italského přístavu byl letecky
přepraven dne 4. 4. 1945 do Spojeného království (informace dle válečného protokolu M.I.
9/S/P.G.). Z řad RAF odešel 13. 5. 1949 v hodnosti Wing Commander, kdy byl penzionován.
Keep it warm
R. R. Stanford-Tuck se po válce zúčastnil výslechu generála A. Gallanda a později se oba stali
blízkými přáteli, často se navštěvovali, jezdili spolu na hony. Oba byli také nesmlouvanými a
nekompromisními poradci slavného Saltzmanova a Fiszova filmu z roku 1968 Bitva o Británii.
Standford-Tuck byl šťastně ženat a spolu s manželkou Joyce (zemřela 1985) vychovali dva
syny a věnoval se rozsáhlému a úspěšnému pěstování hub na své farmě v kentském
Sandwich. S půvabnou Joyce Ackermannovou se seznámil během své služby v 257. peruti –
Burma. Písemný kontakt spolu udržovali během celých třech let, kdy byl Robert v německém
zajetí. Vzali se týden po jeho návratu do Spojeného království v roce 1945. W/Cdr R. R. S. Tuck
zemřel 5. 5. 1987 ve věku 71 let, kdy jeho zdravotní stav ovlivnil i odchod jeho ženy.
Tak, jako jeho spolubojovníci z letiště Biggin Hillu, zůstal i po válce věrný tradičním setkáním v hostinci Bílý jelen (White Hart) v městečku Brasted v Kentu, kdy se toto místo stávalo jejich
častým útočištěm. Bylo to zvláště po leteckých soubojích během 2. světové války. Zde po
jednom akustickém signálu, který znamenal výzvu k nástupu do bojové akce, R. R. S. Tuck
prohlásil, stojíce u své pinty: „Keep it warm for me.“ (Podržte mi tady místo.). Nedopil a zmizel.
Po svém dalším úspěšném letu se vrátil, aby sklenici vyprázdnil.
Zde také vznikla přičiněním W/Cdr R. Griceho, velitele Biggin Hillu od listopadu 1938 do
prosince 1940, před jeho odjezdem do Austrálie v prosinci 1940 podpisová prezentace na
zatemňovací desce hlavního vchodu. Postupem válečných let zde jmen stíhačů z Biggin Hillu
přibývalo a dnes je zde 45 slavných podpisů. Bob Tuck se nachází uprostřed a najdeme zde
jména jako Lord Tender (GCB, DCL, KB), J. E. Johnson (DSO + 2 bars, DFC + bar), A. G.
Malan (DSO + bar, DFC + bar), A. C. Deere (OBE, DSO, DFC + bar) a mnoho dalších.
Po válce byla upravená deska vsazena do prostého dřevěného rámu se znakem britských
křídel v záhlaví, později byla přemístěna na čestné místo Muzea RAF v Hendonu a nyní se
nachází v Shoreham Aircraft Museum v Sevenoaks v kentském hrabství. Uvnitř White Hart je
dnes zdařilá velkoplošná fotokopie. A tak mně to trochu připomíná vyšívaný ubrus paní Hany
Fischlové-Voglové s podpisy našich letců 311. perutě. Kde je ale dnes jeho konec? Paní Hana
zemřela v kanadském Suttonu uprostřed roku 2005.
Když jsem opouštěl White Hart, a není tomu tak dlouho (mj. toto místo s měkkým a pohodlným
polstrováním a nízkým dřevěným trámovým stropem, na který dosáhnete lehce rukou, je ve
svém interiéru vkusně vyzdobeno unikátními leteckými fotografiemi), byl jsem pevně
přesvědčen o trvající, nezaprášené a žijící tradici, která je samozřejmou součástí britského
3/4
Námořní kadet - Historicky Kaleidoskop - Historicky Kaleidoskop
Úterý, 26 Leden 2010 11:18
života. List Independent napsal o Standford Tuckovi v květnu 1987: „… on a jemu podobní se
zasloužili o svobodu, které se těšíme a jsme za ní odpovědni my všichni dodnes, kdy tato
skutečnost překonává jakýkoliv pomník.“
Za poskytnutí informací k výše uvedeným řádkům děkuji následujícím osobám a institucím: paní
S. A. Dickinsonové, Ministry of Defense UK, panu Bobu Ogleymu, Froglets Publications, panu
Alanu T. Currierimu, Otford Sevenoaks UK, panu Dr. Coufalovi a Dr. L. Němcovi, Český
hydrometeorologický ústav Praha, paní Mgr. E. Javorské, Kancelář prezidenta České republiky
panu Ing. M. Janečkovi, Kanada, paní Y. Oliverové, Imperial War Museum London UK.
František Srp
Foto: autor, archiv the Imperial War Museum, London a B. Ogley, Froglets Publications
4/4