koňské przewalskis

Chov koní
Michal Hejcman
Charakteristiky chovaných plemen
koní
• Třídění podle velikosti
– Velký kůň (165 cm a více, Hannoverský nebo Holštýnský
kůň)
- Střední kůň (155 – 164 cm, většina jezdeckých plemen)
- Malý kůň (154 cm a méně, horská a primitivní plemena)
- Třídění podle užitkového typu
- Koně klusoví a cvaloví – (dýchací typ, lehká hlava)
- Koně tažní – krokoví (mohutní, těžká hlava, lymfatičtější
končetiny)
- Koně nosní – soumaři (menší tělesná stavba, delší tělo)
Plemena koní podle stupně
prošlechtění
• Primitivní plemena – původní
plemena se znaky svých divokých
předků, žijí v tvrdých podmínkách,
tvrdá konstituce, prodloužená doba
vývoje, dlouhověká, snáší extrémní
teploty, chlad, žízeň
• Kulturní plemena – dlouhodobě
šlechtěna podle konkrétních
chovných cílů s využitím záměrného
výběru, v 16. – 18. stol. velký vliv
španělských koní v celé Evropě,
plemena náročnější jak na
ošetřování, tak na výživu
• Přechodná plemena – na pomezí
mezi primitivními a kulturními
Třídění plemen podle
fylogenetického hlediska
• Skupina koní stepních, mongolského typu
• Skupina koní orientálních, východního
typu
• Skupina koní okcidentálních, západních
• Skupina koní severských, nordických
Skupina koní stepních,
mongolského typu
•
•
•
•
•
•
•
Předkem byl kertak – kůň
Převalského (Equus przewalski)
Jediný dosud žijící předek koní,
ostatní byly vyhubeny
1880 – ruský kartograf objevil stádo v
Džungarské poušti
Část populace později odchycena a
chována v zoologických zahradách
(Praha – plemenná kniha)
Naposled pozorován v přírodě v roce
1967 – 1968.
Program reintrodukce do volné
přírody – Národní park poušť Gobi,
dnes již stabilizovaná populace
Malý obdelníkový rámec (130 – 140
cm), těžká hlava s náznakem
klabonosu, kátký a silný krk se
stojatou hřívou
Skupina koní stepních,
mongolského typu
• Baškirský kůň – vznik v okolí
Uralu a Volhy, jezdecký kůň,
soumar, produkce masa a
mléka
• Kazašský kůň – plemeno
známé již 5. stol. před n. l.,
chováni celoročně pastevně,
tabunní chov, později
zušlechťováni mnoha plemeny
• Altajský kůň – soumarský
kůň adaptovaný na drsné
horské podmínky, chová se v
různých barvách včetně
hermelínové
Mongolský kůň
• Primitivní plemeno malého
krátce obdelníkového
tělesného rámce (132 – 142
cm)
• Přímý potomek kertaka
• Konstitučně velmi tvrdý,
vhodný k tabunnímu chovu
(bez ustájení, stádo klisen s
hřebcem)
• Mongolská expanze v 13.
století – koně se dostali až
do východní Evropy
• Využití: jezdectví, soumar,
mléko, krev, maso
Čingischán (1162 – 1227)
Skupina koní orientálních,
východního typu
• Odvozují původ od tarpana –
původní výskyt od Španělska po
centrální Rusko
• Poslední tarpan zemřel 1876 v
Ascania Nova, Ukraina.
• Příčina vyhubení: konflikty se
zemědělci, hřebci odváději říjné
klisny ze stád
• Ve srovnání s kertakem lehčí,
ušlechtilejší, menší hlava, stejná
výška v kohoutku
• Regenerace tarpana v Polsku v
Bělověži – „polský tarpan“
Skupina koní orientálních,
východního typu
• Podskupina íránských koní (Achaltekinský
kůň)
• Podskupina arabských koní (Arabský
plnokrevník, Perský arab, Berberský kůň,
Karabašský, Azerbajdžánský, Shagya – arab,
Těrský, plemena odvozená z berberskoarabské krve, plemena anglických koní,
atd....)
• Podskupina tarpanovitých koní (Hucul, Konik,
Boseňský kůň)
Achaltekinský kůň
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Podskupina arabských koní –
arabský plnokrevník
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Vyšlechtěn v suchých stepích a polopouštích
Arabského poloostrova
Šlechtěn arabskými nomády v první polovině 1.
tisíciletí
Nejvíce ovlivnil vývoj všech ostatních kulturních
plemen koní
Největší rozvoj chovu v 7. století v souvislosti s
expanzí islámu
Selekční kritéria: vytrvalost, rychlost, skromnost
Získané vlastnosti upevněné příbuzenskou
plemenitbou
Jako jedni z prvních využili liniové a meziliniové
plemenitby
Vytvoření plnokrevných kmenů Al-Kham-Sa
Cesty jimiž se dostal do Evropy: maurskou expanzí ve
Španělsku, kořist při křížových výpravách, tureckou
expanzí, Napoleonovým výbojem do Egypta, obchody
a dary
Výrazný jezdecký typ, malý čtvercový rámec (145 –
155 cm), suchá štičí hlava s širokým čelem, vysoko
nasazený ocas, vysoký a dlouhý kohoutek
Nejčastější barvy: bělouš, hnědák, ryzák, méně často
vraník.
Rychlý, vytrvalý a temperamentní jezdecký kůň
Typy arabů: původní (selekce na exteriér, typ a
vytrvalost), dostihový (selekce prostřednictvím
rovinových dostihů)
Patří k historicky nejstarším plemenům
Pochází z Turkmenistánu z hraničních
oblastí s Íránem
Dlouhodobá selekce jezdeckých koní
kočovnými kmeny na vytrvalost
Jméno podle kmene Achal Teke
Označováni za „nebeské koně“ a stávali
se pro svoji vzácnost válečnou kořistí
Ovlivnění mnoha evropských chovů
Střední tělesný rámec (157 – 161 cm),
konstitučně tvrdí, velmi vytrvalí koně s
velmi dobrou mechanikou pohybu ve
všech chodech, dobří skokani, měně
přizpůsobiví chladnému klimatu
V roce 1935 absolvovalo 34 jezdců
distanční jízdu na 4 200 km z
Ašchabadu do Moskvy za 84 dnů, 1/3
trasy pouští, tři dny bez napájení!
1960 – vítěz na OH v Římě
Chovná základna: 261 plemeníků, 1122
klisen, Turkmenistán, Uzbekistán,
Tádžikistán, Írán, Evropa, USA
Karabašský kůň
• Vznikal pod vlivem arabských,
perských a turkmenských koní
na horských pastvinách
Náhorního Karabachu (mezi
Arménií a Azerbajdžánem)
• Ušlechtilý, harmonický
jezdecký kůň malého rámce
(143 – 145 cm)
• Tvrdá kopyta a mimořádná
obratnost v horském terénu
• Často selekce na bizarní
zbarvení
Berberský kůň
• Alžír, Tunis – pouštní a
polopouštní oblasti
• Lokální užitkové typy byly
pravděpodobně ovlivněny
západními koni za
vandalských výbojů,
později zušlechťování
arabským koněm
• Podobný arabu, ale má
klabonosou hlavu,
skloněnou záď a nízko
nasazený ocas
Shagya-arab
• Rozšíření: Maďarsko, Slovensko,
Rakousko, Německo, Švýcarsko,
Česká republika
• Koncem 18. století zřízeny vojenské
hřebčíny Mezöhegyes, Bábolna a
Radovec pro produkci jezdeckých
koní.
• Chovná stáda klisen sestavena na
základě lokálních užitkových typů
ovlivněných orientálními koňmi
vlivem tureckých výbojů
• Připařování arabských plemeníků –
vznik kmenů arabského
polokrevníka
• Hřebec Shagya importován ze Sýrie
v roce 1836 – vznik nejznámějšího
kmene který se postupně rozšířil
Plemena odvozená z berberskoarabské krve – španělský kůň
• Mimořádný význam španělských koní v 16. – 18. století
na vývoj mnoha evropských plemen
• Dali vznik westernovým plemenům (Appaloosa, Pain
horse, Quater horse) a jihoamerickým plemenům (Paso
fino, Criollo)
• Vliv arabské a berberské krve s příchodem Maurů (r. 711
-1492)
• Genetické předpoklady k drezurním požadavkům,
vysoký kadencovaný klus, vysoká karpální akce, využití
k ceremoniálním obřadům
• Základ pro chov Lipického a Starokladrubského koně
Andaluský kůň (para raza
espaňola)
•
•
•
•
•
Nejušlechtilejší z původních iberských koní
Tři hypotézy o původu: 1) zušlechťování
původních koní po příchodu Maurů, 2) je
přímím potomkem 2000 numidských klisen
přivezených do Hispánie za punských
válek, 3) je potomkem Equus iberius (podle
Caesara), kterého přivezli vandalové do
Severní Afriky, kde se podílel na vzniku
Berbera, vrátil se později s Maury
Ušlechtilý jezdecko – kočárový kůň
středního rámce (154 – 157) s mírně
klabonosou hlavou
Bělouš převládá, hnědák méně, vzácně
vraník
Velice učenlivý, vhodný na drezurní činnost
Lipický kůň (Lipicán)
Starokladrubský kůň
•
• Vyšlechtěn v hřebčíně Lipica
na Istrijském poloostrově
• Hřebčín založen v r. 1580,
stádo 24 andaluských klisen
a 3 hřebců, dále uplatnění
italských a rakouských klisen
pod vlivem španělských koní
• Cílem byla produkce
jezdeckých koní
• Ušlechtilý harmonický
jezdecko-kočárový kůň
menšího rámce (152 – 157
cm)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Plemena anglických koní –
Anglický plnokrevník (A 1/1)
Fríský kůň
• Vznikl na severním
pobřeží Holandska z
původních
okcidentálních koní
zušlechtěných
starošpanělskými
koňmi
• Střední tělesný
rámec ( 152 – 158
cm)
• Těžší protáhlá hlava,
vysoko nasazený krk
• Tah, vozatajství,
jízda koňmo,
cirkusová drezura
Naše autochtonní plemeno pojmenované podle hřebčína
kde vzniklo.
Od roku 2002 je plemeno a hřebčín národní kulturní
památkou
Hřebčín byl založen 1579 Rudolfem II na místě
dřívějšího chovného zařízení.
Cílem byla produkce španělských koní pro potřeby
císařského dvora a armády.
Později produkce majestátných karosierů předurčených
k ceremoniálním účelům.
Již 200 let chováni pouze bělouši a vraníci
Ve 30. letech chov vraníků téměř zanikl. Program
regenerace vypracoval Prof. Bílek.
Vraníci: chov ve Slatiňanech, bělouši v Kladrubech
Ušlechtilý kočárový kůň (galakarosier) velkého (162170 cm), mírně obdélníkového rámce, typická těžká
klabonosá hlava, delší a vysoko nasazený krk
Vyniká vysokou klusovou akcí a kadencovanými chody.
Pozdní plemeno
•
•
•
•
•
•
•
Selekce podle maximální výkonnosti prověřované
prostřednictvím rovinových dostihů
Vznikl z domácích anglických koní
zušlechťovaných španělskými, germánskými a
orientálními (arabskými) plemeny
Došlo ke zvětšení tělesného rámce
Obliba dostihů v Anglii již v 16. století – selekce
nejrychlejších koní
1750 – vznik Jockey Klubu – povýšil maximální
rychlost ve cvalu na jediné selekční kritérium
Výkonostní typy: sprinteři (1000 – 1300 m), mílaři
(1400 – 1850 m), koně středních tratí (1900 –
2100 m), derby koně (2200 – 2400 m), vytrvalci
(2800 m a více)
Jezdecký kůň středního obdélníkového rámce
(155 – 165 cm), ušlechtilou suchou hlavu,
Německá teplokrevná plemena
• Důležitá pro vznik Českého teplokrevníka
(za první republiky dovoz Oldenburských
hřebců, Hannoverských klisen)
• Trakenský kůň (východopruský),
Oldenburský kůň, Hannoverský kůň,
Holštýnský kůň, Bavorský kůň,
Württemberský kůň, Meklenburský
teplokrevník, Brandenburský teplokrevník
Český a moravský teplokrevník
• Moravský – ušlechtilejší ovlivněn
uherskými polokrevnými kmeny
Furioso, Przedswit, Gidran, poté
využití oldenburského koně pro
zvětšení rámce a zvýšení tažné
užitkovosti, uznán jako samostatné
plemeno v roce 2005
• Český – dříve spíše tažný, ovlivněn
oldenburskými a výchofrískými
hřebci, dříve univerzální
zemědělský kůň, dnes šlechtění na
sportovní potřeby – jezdecký kůň,
zaměření především na skokovou
výkonnost
• Střední až větší tělesný rámec (161
– 167 cm), hnědák, ryzák, bělouš,
vraník
Podskupina tarpanovitých koní Hucul
Kůň Kinských
•
•
•
•
•
•
•
Ušlechtilý kůň středního rámce
Základem chovu byly žluťáci a plaváci
chované chlumeckou větví rodu
Kinských
Oktavián Kinský – vedl plemennou knihu
již od roku 1836
Cílem byl kůň pro překážkové dostihy a
parforsní hony, využití A1/1.
Z chovu pocházeli vítězové Velké
Pardubické: Magyarád 1897, Sláva
1900, Pohanka 1931, Norma 1937,
Nestor 1966.
Chov po roce 1948 vyvlastněn,
zachráněn jenom díky osobní iniciativě
několika nadšenců
Uznání samostatného plemene v roce
2005
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Předkem pravděpodobně domestikovaný
karpatský tarpan
Méně ušlechtilý a harmonický malého, krátce
obdelníkového rámce (134 – 144 cm)
Barva plavák, hnědák, častý úhoří pruh
Všestranně využitelný soumar, jezdecký,
lehký tah, pozdní, odolný
1852 zřízen hřebčín Lučina – cíl produkce
soumarů pro armádní účely, po rozpadu
monarchie byly drženi v Topolčiankách
Snahy po zušlechtění lipicánem a arabem
byly neúspěšné
Další snahy o zmohutnění těla využitím
haflinga a norika
Chov: hřebčín státních lesů na Muráni –
snahy o zmohutnění využitím fjordského
koně
Všechny snahy byly neúspěšné
Po válce krize chovu – dnes jeho stabilizace
Boseňský kůň
•
Chov v Bosně, Hercegovině a Černé Hoře – vemni podobný huculovi
•
Konik – podobný huculovi, Litva, Polsko, Bělorusko, polodivoký chov zřízen v rezervaci
Bialowiesza v roce 1936
Norický kůň
• Vznikl ve stařímské
alpské provincii
Noricum
• Šlechtěn po dobu
delší než 2000 let
• Keltské kmeny 600
BC chovali podobné
koně
• Mohutný tažný kůň
(155 – 167 cm)
• Barva: ryzák, hnědák,
skvrnitý bělouš
Skupina koní okcidentálních,
západních
• Předkem byl diluviální západní kůň (Equus
robustus)
• Nápadná robustní tělesná stavba velkého rámce
• Domestikační centra: Alpy, Pyreneje, západní
Evropa
• Dříve uplatnění jako rytířský kůň
• Většina plemen později šlechtěna na výkonnost
v tahu
• Plemena se člení podle zemí vzniku
Belgický kůň
• Nejrozšířenější chladnokrevné
plemeno na světě
• Mohutný, poměrně ušlechtilý
kůň středního, krátce
obdelníkového rámce (160 –
164 cm)
• V Belgii se chovaly tři rázy:
Ardenský, Brabantský a
Vlámský
• Poptávka zesílila v 19. století –
význam hluboké orby
Hafling
• Jihotyrolské
lokální typy koní
byly
zušlechťovány
arabskými
plemeníky
• Malý (130 – 150),
výkonný kůň
přizpůsobený
vysokohorským
podmínkám
Skupina koní severských,
nordických
• Odvozují původ od malého
severského koně (Eguus
gracilis ewarti)
• Původně jsem patřila plemena
skupiny Pony
• Dnes je termín pony používán
pro všechna plemena s výškou
do 148 cm
• Fjordský kůň – vyšlechtěn v
Norsku na základě původních
koní zušlechtěných
chladnokrevnými koni,
• Primitivní plemeno malého
rámce (131 – 144 cm)
• Klidný temperament a pracovní
spolehlivost
Stav plemenných koní v ČR v roce
2003