list - isb

Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru
botanika a učitelství biologie
CZ.1.07/2.2.00/15.0316
letní semestr 2011/2012
Léčivé rostliny
(BOT/LER)
Přednáška 14. dubna 2012
Hlavní druhy léčivých a kořeninových rostlin ve
střední Evropě - skupina A (separanda)
fytofarmakologická hodnota drog etnofarmakologické údaje, výsledky
vědeckého zkoumání
 Český lékopis, Vyhlášky Ministerstva
zdravotnictví

Lékopis - část 6.1. Léčivé a pomocné látky - ukázka informace u
oficinální drogy




















Althaeae folium
Proskurníkový list
Synonymum. Folium althaeae
Je to usušený list druhu Althaea officinalis L.
Vlastnosti
Droga bez pachu, chuti mdle slizovité.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.
Zkoušky totožnosti
List šedozelený, krátce řapíkatý, vejčitý až trojúhle srdčitý, třílaločný až pětilaločný, zubatý, na obou stranách hustě šedě hedvábně
plstnatý. Žilnatina dlanitá, na spodní straně silně vyniklá.
Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka listu na svrchní straně z buněk se stěnami mírně, na spodní straně se
stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Některé pokožkové buňky vyplněny slizem. Četné krycí hvězdovité chlupy tvoří dvě až osm
jednobuněčných, na bázi tečkovaných ramen. Žlaznaté chlupy (typ Malvaceae) s jednobuněčnou nohou a jednobuněčnou až
pětibuněčnou hlavičkou. Anizocytické průduchy (2.8.3) na obou stranách listu. List bifaciální. Palisádový parenchym nejvýše dvouřadý s
malými intercelulárami, houbový parenchym třířadý až pětiřadý s velkými intercelulárami a se slizovými buňkami, jejichž stěny jsou
výrazně ztlustlé. V mezofylu v blízkostí žilnatiny drúzy šťavelanu vápenatého. Kolaterální svazky cévní provázeny dvěma pruhy
kolenchymu.
Práškovaná droga. Prášek je šedozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky hvězdovitých chlupů s tečkovanou bází, úlomky
pokožky a mezofylu s drúzami šťavelanu vápenatého, slizové buňky vzhledem k rozpustnosti slizu jsou jen těžce patrné.
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5,0 % jinak zbarvené drogy; nejvýše 10,0 % jiných částí matečné rostliny; nejvýše 3,0 % listů napadených
rzí Puccinia malvacearum MONTAGNE; nejvýše 1,0 cizích organických příměsí; nejvýše 0,5 % anorganických příměsí.
Práškovaná droga může jen v míře dané limitem obsahovat tečkované cévy, zdřevnatělá sklerenchymatická vlákna a velké
parenchymatické buňky dřeně (lodyha) a krátce stopkaté, žlutohnědé, dvoubuněčné, podlouhle eliptické teleutospory se stěnami
ztlustlými (Puccinia malvacearum MONTAGNE).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 16,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %.
Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 12; stanoví se s 0,200 g práškované drogy (355).
Uchovávání.
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

















Althaeae radix
Proskurníkový kořen
Synonymum. Radix althaeae
Je to loupaný nebo neloupaný, celý nebo řezaný usušený kořen druhu Althaea officinalis L.
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Neloupaná celá droga je tvořena válcovitými, mírně zkroucenými kořeny až 2 cm tlustými, hrubě podélně
brázditými. Na povrchu je šedohnědá, s četnými jizvami po postranních kořenech. 10m je v obvodové
části vláknitý, ve vnitrní části nepravidelně zrnitý. Úlomky kořene mají více nebo méně silnou vrstvu
bělavé kůry, s nahnědlým peridermem; kůra je nahnědlým kambiem zřetelně oddělena od bíle
zbarveného ďřeva. Po navlhčení j e zřetelný vrstevnatý vzhled kůry a paprsčitá struktura dřeva.
Loupaná droga je na povrchu šedobílá, jemně vláknitá. Korek a zevní vrstva parenchymu kůry chybí.
Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědavě šedý (neloupaný kořen) nebo bělavý (loupaný kořen).
Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky:
úlomky bezbarvých, převážně nezdřevnatělých, na konci špičatých nebo rozštěpených sklereid; úlomky
schodovitě, tečkovitě nebo síťovitě ztlustlých cév; drúzy šťavelanu vápenatého o průměru 20 µm až 35
µm, většinou však 25 µm až 30 µm; buňky parenchymu obsahující sliz; u neloupaného kořene úlomky
korku s tenkostěnnými, deskovitými buňkami. Pozoruje se pod mikroskopem ve vodě R. Prášek
obsahuje četná škrobovitá zrna o průměru 3 µm až 25 µm, občas s podlouhlou trhlinou, většinou
jednotlivá, někdy zhloučena po dvou až čtyřech.
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % zhnědlé drogy. U loupaného kořene nejvýše 2 % kořenů s vrstvou
korku.
Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; stanoví se s práškovanou drogou (710).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100
°C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 % (loupaný kořen). Nejvýše 8,0 % (neloupaný kořen).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.






















Veratri albi radix
Kořen kýchavice
Synonymum. Radix veratri albi
Je to usušený oddenek a kořeny druhu Veratrum album L. Obsahuje nejméně 1,0 % alkaloidů, vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Droga bez pachu; práškovaná droga silně dráždí ke kýchání. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Oddenek někdy podélně rozpůlený, jednohlavý nebo vícehlavý, opakvejčitý nebo téměř vákovitý, až 5 cm dlouhý, o průměru 2 cm až 3
cm, nahoře někdy se zbytky listů. Na povrchu šedohnědý nebo černohnědý, hrubě prstencovitě zaškrcovaný, s četnými kořeny nebo s
kořenovýmijizvami. Oddenek na lomu bělošedý; kůra úzká, centrální cylindr široký. Kořeny o průměru až 3 mm, na povrchu šedožluté až
nažloutle hnědé, svraskalé, na lomu bělošedé; kůra široká, centrální svazek cévní velmi malý.
Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je
charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu s velkými mírně ztlustlými buňkami; kulovitá až vejčitá škrobová zrna o průměru 2 µm
až 25 µm, někdy i dvojčetná až čtyřčetná zrna; malé rafidy šťavelanu vápenatého; úlomky černohnědého metadermu; úlomky pokožky
kořenů a jednořadé endodermis s buňkami podkovovitě ztlustlými; tečkovaně a schodovitě ztlustlé cévy; mírně ztlustlá nezdřevnatělá
vlákna.
Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF2541č
Zkoušený roztok. 50 ml filtrátu ze zkoušky Stanovení obsahu se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R
Porovnávací roztok. 10 mg chininiumchloridu R a 50 mg atropiniumsulfatu R se rozpustí v 10 ml lihu 96% R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 µl zkoušeného roztoku a 40 µl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů
diethylaminu R a cyklohexanu R (30 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě dvakrát za výše
uvedených podmínek. Pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná intenzívní
skvrna pod čelem chromatogramu (zygadenin) a další odpovídající přibližně polohou skvrně atropiniumsulfatu na chromatogramu
porovnávacího roztoku (veratroyl-zygadenin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzívní skvrny.
Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (veratroyl-zygadenin a
protoveratrin B) odpovídají přibližně polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnou odpovídající veratroylzygadeninu a čelem chromatogramu j sou patrné dvě intenzívní skvrny (protoveratrin A a germitetrin). Na chromatogramu zkoušeného
roztoku mohou být patrné další skvrny.
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % nadzemních částí matečné rostliny a nejvýše 1 % zčernalé drogy.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %.2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.
Stanovení obsahu
7,000 g práškované drogy (355) se smíchá se 70,0 g etheru R a 3,0 ml amoniaku zředěného RSI a protřepává se intenzívně 30 min. Pak
se přidají 3 ml vody R a znovu se intenzívně protřepe. Po usazení částic drogy se rychle zfiltruje přes chomáček vaty, nálevka se během
filtrace přikryje hodinovým sklem. Filtrát se použije i ve Zkoušce totožnosti C.
40,00 g filtrátu (odpovídá 4,00 g drogy) se v dělicí nálevce protřepává 15 ml a pak třikrát 10 ml směsi složené z objemových dílů kyseliny
chlorovodíkové 10% RS a vody R (1 + 9). Spojené spodní vrstvy se v další dělicí nálevce zalkalizují amoniakem zředěným RSI a
protřepávají se pětkrát 15 ml etheru R. Spojené horní vrstvy se v předem zvážené baňce odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se suší 1
h v sušárně při 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.







Seznam rostlin využívaných pro farmaceutické a terapeutické
účely
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 75 odst. 1 zákona č.
79/1997 Sb ., o léčivech a o změnách a doplnění některých
souvisejících zákonů
Přílohy k vyhláškám, např. č. 343/2003 Sb.:
skupina
a) Rostliny, popřípadě jejich části obsahující velmi silně
účinné látky (26)
b) Rostliny, popřípadě jejich části obsahující silně účinné látky
(19)
c) Ostatní používané rostliny, popřípadě jejich části (170)
Systematika drog




organografický systém – nejstarší,
nejjednodušší, podle užívané části
farmakologický systém – drogy zařazeny do
skupin podle přirozeného rostlinného systému
farmakodynamický systém – třídění drog podle
převládajícího účinku (např. laxativa, sedativa,
diuretica)
farmakochemický systém – založen na obsahu
účinných látek do12 základních sklupin (např.
drogy alkaloidní, glykosidní, tříslovinné)
A
Fungi
Apocynaceae
Colchicaceae
Convallariaceae
Ephedraceae
Euphorbiaceae
Euphorbiaceae
Fumariaceae
Liliaceae
Lobeliaceae
Loganiaceae
Melanthiaceae
Papaveraceae
Papaveraceae
Ranunculaceae
Ranunculaceae
Ranunculaceae
Scrophulariaceae
Solanaceae
Solanaceae
Solanaceae
Solanaceae
Solanaceae
Solanaceae
Taxaceae
Claviceps sp.
Nerium oleander L.
Colchicum sp.
Convallaria majalis L.
Ephedra sp.
Euphorbia sp.
Ricinus communis L.
Corydalis sp.
Urginea maritima (L.) J. G. BAK.
Lobelia sp.
Strychnos sp.
Veratrum sp.
Chelidonium majus L.
Papaver somniferum L.
Aconitum sp. div
Adonanthe sp. (Adonis sp.)
Helleborus sp.
Digitalis sp.
Atropa sp. div.
Datura sp.
Hyoscyamus sp.
Mandragora officinarium L.
Nicotiana sp.
Scopolia carniolica JACQ.
Taxus sp.
paličkovice
oleandr obecný
ocún
konvalinka vonná
chvojník
pryšec
skočec obecný
dymnivka
urginea přímořská, mořská cibule
lobelka
kulčiba
kýchavice
vlaštovičník větší
mák setý (s výjimkou semen)
oměj
hlaváček
čemeřice
náprstník
rulík
durman
blín
mandragora lékařská (pokřín obecný)
tabák
pablen kraňský
tis
sklerocium
List, nať
kořen , nať, plod, semeno
květ, list, nať
nať
Nať, zaschlá šťáva
semeno
Kořen
cibule
Nať
semeno
kořen
kořen, list, nať
Plod, zaschlá šťáva
kořen, list
nať
kořen
list
list, nať, kořen
list, nať, semeno
List, nať
Kořen
List
kořen
větve
Fungi
(řada dalších zástupců - viz např. Jahodář L., 2010)
Claviceps purpurea – paličkovice nachová, námel
Popis, životní cyklus v přírodě: namísto zrna se v žitě, ječmeni, pšenici
a travách objevuje fialový 20–30 mm dlouhý růžkovitý útvar = dozrálé
SKLEROCIUM houby Claviceps purpurea, který vypadává a přezimuje v
půdě. Uvnitř je sklerocium bělavé. Zjara vyrůstají na jeho povrchu
červenofialové (nachové) paličky PERITHECIA z nich se uvolňují
ASKOSPORY (pohlavní výtrusy) a jsou rozšiřovány větrem na blizny trav.
Při očkování na blizny žita, se tato fáze nazývá PRIMÁRNÍ infekcí.
Askospory vyklíčí a proniknou hyfami do mladého semeníku hostitele,
tam se MYCELIUM větví a rozrůstá na úkor pletiv semeníku, který zbytní.
Na povrchu vyrůstají KONIDIOFORY, z nich se odškrcují KONIDIE, ty
jsou rozšiřovány hmyzem který je lákán na medovici, dochází k
SEKUNDÁRNÍ (letní) infekci. Konidie jsou přenášeny na zdravé
semeníky, které po prorůstání hyf zbytní, prodlužují se a vzniká znovu
růžkovitý útvar – SKLEROCIUM (nepohlavní výtrus).
Droga: Secale cornutum
Obsahové látky: do 1 % alkaloidů (eronovin, ergotymin, ergokornin,
ergokristin aj.)
otravy: ergotismus
Fytoterapeutické skupiny: sympatolytikum (tlumí sympatikus), antimigrenika,
venofarmaka, terotonikum aj.
Pěstování: jen smluvně s podnikem TEVA (dříve IVAX CZ.)
Výběr pěstitelské oblasti v závislosti na typu (ergotoxinový je pěstovaný v podhorských
oblastech a ergotaminový v nižších nadmořských výškách).
K získání drogy se v oblastech s prům. srážkami nad 500 mm pěstují vnímavá odrůda žita –
Secale cereale ‘Ergo’. V podzimním termínu se žito vysévá na více plochách po vydatně
hnojené předplodině. Těsně před kvetením v dubnu, když na okraji listů vyčnívají osiny a část
klasů opouští listovou pochvu (v mléčné zralosti), se klasy UMĚLE INFIKUJÍ (očkují)
NÁMELOVINOU (KONIDIE + VODA). Námelovina se aplikuje do klasů očkovacím strojem.
Očkovací dávka je 20 l na 1 ha + 600–1000 l vody
Podmínkou infekce je vlhké, podmračné počasí.
Vývoj sklerocií:
° infikované semeníky zbytňují a mění se ve sklerocia
° za 14 dnů vylučují medovici, vytvářejí se v nich jedovaté alkaloidy
° dozrávají za 5–6 týdnů
Nové technologie kultivace:
a) na sterilním žitě
b) v laboratorních podmínkách – kultivace na živných mediích (saprofytická kultura) –
výsledkem jsou polosyntetické alkaloidy se specifickými účinky.
Sklizeň: v VI.–VII- upraveným očkovacím strojem 3–6x do sklizně žita
Sušení: musí být rychlé, přirozeným teplem nebo umělým do 35 °C na 6–8 % vlhkosti. Námel
je třeba obracet, následuje čištění strojem Petkus.
Výnos drogy: 0,80–1,0 t.ha -1, droga je citlivá na světlo a vlhkost!
Gymnospermophyta, Pinophyta, Taxales
Taxaceae
Taxus sp. – tis
rostliny dvoudomé
T. brevifolia – t. krátkolistý
metabolity: diterpeny s taxanovým skeletem –
taxiny (taxol)
účinky: protinádorové
T. baccata – tis červený, T. wallichiana – t.
himalájský
metabolity: neprodukují taxol, ale jeho prekurzor 10deacetylbaccatin III využitelný k jeho syntéze
sbíraná část: větve
celá rostlina významně jedovatá, s výjimkou
dužnatého míšku
wikipedie
Gymnospermophyta (nahosemenné rostliny), Gnethophyta
Ephedraceae
Ephedra sp. chvojník
E. distachya L. - chvojník dvojklasý
rozšíření: Středomoří, v Evropě až na našem
území
dvoudomý, bez pryskyřičných kanálků,
nepravý plod podobný načervenalé peckovici
nebo nažce
opylení hmyzem, dvojí oplození (blíží se
krytosemenným rostlinám)
obsahové látky: protoalkaloidy (efedrin a
jeho deriváty), flavonoidy, protanthocyanidiny
v současnosti: výroba efedrinu synteticky
(perník)
botany.cz
entomedicína: při astmatu a zánětu průdušek,
proti nízkému tlaku, proti narkolepsii
(chorobná spavost) také jako léčivo
uvolňující zduření nosní dutiny.
Ze začátku byl používán jako tabletka na
hubnutí, dokud se neprokázaly jeho vedlejší
účinky. Při užití s větší dávkou kofeinu v
některých případech dochází k třesení
rukou, silnému bušení srdce a nastává
střídání tělesné teploty (teplo-zima).
Vedlejší účinky
Vyvolává euforii, mobilizuje sily, stimuluje CNS,
odstraňuje únavu.
Angiospermophyta, Magnoliophyta, Liliopsida
Colchicaceae
Colchicum autumnale L. - ocún jesenní
vytrvalá bylina, podzemní hlíza s 1-3 květy
rozšíření: mírný pás Evropy, střední Asie,
sbíraná část: kořen?, nať, plod, semeno
hlavní metabolity: toxické tropolonové
alkaloidy kolchicin, demekolcin,
kolchikosid aj. (nejvíce v semenech a
hlízách), olej v semenech, škrob - hlízy
kolchicin - kapilární, mitotický jed
použití: protizánětlivě při artritidě způs.
sodnými solemi kys. močové (dna),
kolchicin blokuje rozvíjející se zánět
(snižuje fagocytární aktivitu leukocytů), ale
nsnižujer hladinu kys. močové v krvi
dříve: také při kožních nádorech, lupence, cévních zánětech, cirrhóze
jater, revmatismu, chronické leukémii
pro vysokou toxicitu postupně nahrazován jinými přípravky
i přesto je lékopisnou drogou
kolchicin - jed trávicího ústrojí, srdce, nervové tkáně, buněčného dělení
antimitotická aktivita - v biologických experimentech
Postup při šlechtění bezsemenného vodího
melounu
výběr vhodné 2n linie
produkce 4n rostlin (kolchicin na semenáčky
po vyvinutí děložních lístků, 1-2 kapky
roztoku 1-%, nízká úspěšnost – asi 1%)
3.
detekce 4n rostlin (cytologie, morfologie)
4.
vývoj 4n linie (selfing, stabilizace, zvýšení
fertility)
5.
hodnocení 4n linie (kombinační schopnost)
6.
křížení 4n (šedá barva plodu) x 2n
(pruhovaný plod) – ruční opylování nebo
opyl. v izolačních klecích, odstraňování
prašníkových květů u mateřské linie
4n
7.
F1 hybrid je 3n=33 (pruhovaný), netvoří
semena
Vlastní produkce bezsemenných melounů:
pěstování 3n a 2n rostlin v poměru 3:1
2n – produkce pylu, stimulace tvorby plodů
1.
2.
2n
x
F1 3n
*
Convallariaceae
Convallaria majalis - konvalinka vonná
rozšíření: Evropa, severní Asie, Severní Amerika.
U nás roste na kyselých podkladech nejčastěji ve světlých
listnatých a smíšených lesích,
v křovinách, luzích, na pasekách i horských loukách.
POPIS: Vytrvalá bylina, s tenkým plazivým, větveným
oddenkem a dvěma až třemi listy.
PLODY: Plodem je kulovitá oranžově červená
několikasemenná bobule.
JEDOVATÁ ČÁST: Celá rostlina.
OBSAHOVÉ LÁTKY: Rostlina obsahuje více než 20
různých kardioaktivních glykosidů v celkovém množství
0,2-0,3%, v květech pak asi dvojnásobek. Jsou to např.
konvalatoxol, konvalosid, konvalatoxin. Obsahuje
významně toxickou aminokyselinu azetidin-3karboxylovou. Dále obsahuje směs steroidních saponinů,
např. konvalamarosid s výrazně dráždivými účinky na
sliznici, a malé množství vonné silice, jejíž hlavní složkou
je farnesol.
využití: při arytmii, srdeční nedostatečnosti, srdeční neuróze - působí
diureticky, zužují cévy
tradiční medicína: epilepsie, edémy, cévní mozková příhoda, zánět
spojivek - vždy jen krátkodobě pro vysokou toxicitu
Rostlina nesmí být použita bez vědomí lékaře
PŘÍZNAKY OTRAVY: Otravy konvalinkou jsou poměrně vzácné, ale
byly pozorovány u člověka i drůbeže pravděpodobně po požití
zralých plodů. Smrtelné otravy byly popsány po žvýkání listů, plodů i
květů. Jedovatá je rovněž voda ve váze, v níž se konvalinky
přechovávaly.
projevy otravy: nevolnost, zvracení, bolest hlavy, arytmie
současné podání chininu, digoxinu, vápenatých solí, diuretik,
projímadel může způsobit vážené interakce
saponiny - mohou být kontaktními alergeny
azetidinkarboxylová kys. je prokázaná teratogen (prolinový
antimetabolit)
v poslední době není rostlina předmětem cíleného výzkumu
Liliaceae (Hyacinthaceae)
Urginea maritima (L.) J. G. BAK.
(syn. Scilla maritima L., Drimia
maritima)
urginea přímořská, mořská cibule
vytrvalé, až 150 cm vysoké byliny se
suknicovou cibulí; hustý hrozen
bílých květů
výskyt: Středomoří
cibule
var. alba: kardioaktivní glykosidy –
bufadienoly (scillaren A,
proscillaridin A)
var. rubra: glykosid scillirubrosid
(jako rodenticid)
současné využití jako léčivé rostliny
je minimální
Melanthiaceae
Veratrum album - kýchavice bílá
výskyt: Eurasie, Sev. Amerika
vytrvalá bylina, bohatě větvená lata
bělavě zelených květů, plod –
tobolka
sbíraná část: oddenek s kořeny
obsahové látky: 1,5% steroidních
alkaloidů (jervinové a
cerveratrolové typy), alkaminy aj.
užití: hypotenzivum
v ČR chráněná rostlina, kategorie
C2
Angiospermophyta, Magnoliophyta, Magnoliopsida
Apocynaceae
Nerium oleander L. oleandr obecný
výskyt: oblast Středozemního moře, Přední Asie
sbíraná část: list, nať v době květu
jedovatá část: celá rostlina, zvláště listy
obsahové látky: listy obsahují až 1,5% kardioaktivních
glykosidů, především oleandrin, deacetyloleandrin, neriin, neriantin;
dále pryskyřici, třísloviny a silice
působení: kardiotonikum (kardiakum), diuretikum, emetikum, stimulans, tonikum
příznaky otravy: k otravě dochází žvýkáním listů nebo květů, nebezpečný je extrakt ze dřeva;
otrava je projevuje zvracením, rozšířením zorniček, nepravidelným tepem, závratěmi, křečí;
smrt nastává zadušením; na těle vyvstává studený pot, dochází k promodrání pokožky, teplota
stoupá až ke 40 °C, objevují se kolikové bolesti ve střevech, zvracení a průjem;
při kontaktu se šťávou vznikají dermatitidy
poznámka: v jižní Evropě se oleandru užívalo jako jedu proti krysám, potkanům a myším;
otravy oleandrem byly zjištěny nejen u člověka, ale také u koně, skotu a drůbeže - zejména
jsou citlivé husy
první pomoc při otravě: je stejná jako u rodu Digitalis (náprstník), to znamená: jestliže se
nedostaví spontánní zvracení, je potřeba ho vyvolat, provést výplach žaludku a aplikovat
aktivní uhlí, neodkladně přivolat lékařskou pomoc
Euphorbiaceae
Euphorbia pulcherrima Willd. ex Klotsch
syn. Poinsettia pulcherrima
pryšec překrásný, vánoční hvězda
původ: Mexiko a Střední Amerika
jedovatá část: celá rostlina
obsahové látky: běžné rostlinné triterpeny a steroly (β-amyrin,
pseudotaraxasterol, pulcherol, germanikol, β-sitosterol apod.)
sbíraná část: nať, zaschlá šťáva
toxicita: byla zveřejněna řada protichůdných údajů od nejedovatosti až po
smrtelnou otravu dítěte;
příznaky otravy: po požití listů je uváděno zvracení a průjem spojené s deliriem,
latex je uváděn jako vysoce iritantní, vyvolávající zpuchýřkovatění pokožky
U člověka z více než dvou set případů podezření na požití této rostliny
byly pouze u 14 zaznamenány příznaky otravy. I přes rozporné názory na
jedovatost této rostliny je dobré mít její případnou toxicitu na zřeteli.
druhy naší květeny: T. peplus T. helioscopia, T. peplus, T. escula, T. dulcis –
toxické deriváty diterpenického ingenanu a forbolu, kyanogenní sloučeniny aj.
Ricinus communis L. skočec obecný
popis: jednoletá bylina bez mléčnic,
latnaté květenstvé (dole - samčí květy,
nahoře samičí), pouze kalich, koruna
chybí; pestík je ostnitý, plod - ostnitá
tobolka
sbíraná část: semeno - olej
(triacyglyceroly s kys. ricinoleovou,
20% proteinů, 60% lipidů, vysoce
toxický lektin ricin, nitrilový derivát 2oxo-pyridinu - ricinin)
použití: přímý biologický efekt na trávicí
ústrojí
Fumariacaeae
Corydalis cava – dymnivka dutá
stejně toxická je i C. solida
vytrvalé byliny, bez mléčnic,
obsahové látky: alkoloidy bulbocapnin
sbíraná část: kořenová hlíza
účinek: halucinogen
Lobeliaceae
Lobelia sp. - lobelka
L. inflata - lobelka nadmutá
původ: Severní Amerika
v ostatních částech světa se pěstuje
jednoletá bylina, chlupatý stonek,
kopinaté až vejcovité listy, bleděmodré
květy s nafouklým kalichem
sbíraná část: nať
obsahové látky: piperidinové alkaloidy
- lobelin
účinky: bronchodilatační prostředek
(uvolnění křeče svalstva průdušek)
L. erinus - l. nízká, pův. J Afrika)
Loganiaceae
Strychnos sp. - kulčiba
asi 200 druhů, asi 150 jako stromy v Asii,
ostatní jako liány v Jižní Americe
S. nux-vomica - kulčiba dávivá
15 m vysoký strom, pěst. v Záp. Africe, v Indii, Malajsii
wikipedia
sbíraná část: semeno (v bobulích)
obsahové látky: indolové alkaloidy strychnin a brucin
dřívější použití: strychnin - dráždivý účinek na spinální míchu,
křečovité stavy, zástava dechu; praktické použití jen v
experimentální medicíně (in-vitro blokace růstu nádorových buněk)
brucin - standard hořkosti
S. toxifera - k. jedovatá - J Amer. liána, součást šípového jedu - kurare
(alkaloid tubokurarin)
Papaveraceae
Chelidonium majus - vlaštovičník větší
vytrvalá rostlina
sbíraná část: kořen, list, nať
obsahové látky: alkaloidy koptistin,
bernerin, stypolin, chelidonin, sanguinarin,
chelerytrin, protopin, kryptotin
užití: nať - léčba jaterních a žlučníkových
potíží (cholagogní účinek), antimikrobní,
analgetický účinek, některé alkaloidy - jako
inhibitory acetylcholinesterazy - možné využití
při zlepšení Alsheimerovy nemoci
lidové využití: odstraňování bradavic latexem
intoxikace: záněty pokožky, poškození
spojivky, při požití - poškození sliznic, krvavé
průjmy, koliky
sušením ztrácí droga mnoho ze své toxicity
mák setý – Papaver somniferum L.
rod Papaver – asi 100 druhů (P. rhoeas, P.
alpinum, P. strigosum, P. dubium, P.
agremone, P. orientale)
P. somniferum – řada ekologických
poddruhů – (euroasijský, ťan-šanský,
jihoasijský, atd.)
n=11, většina odrůd diploidní 2n = 22
subsp. somniferum – opiový
subsp. hortensis – olejný
domestikace: zvětšení tobolky, neotevírá se,
větší semena
planě rostoucí máky – tradičně nazývané P.
segiterum 2n=22, 44; diploidní se mohou
křížit s P. somniferum (zásoba
progenitorů)
Historie
původ: Blízký Východ - Turecko, Z Středomoří
nálezy semen a tobolek v Evropě z doby neolitu 4 000 let př.n.l.
Německo, Polsko – Krakov, Španělsko; ale nejsou nálezy z JV
Evropy a Blízkého Východu
vyobrazení – egyptská ikonografie, římské skulptury, bůh spánku –
Hypnos, Somnos
Egypt – opiové preparáty „thebacium" - podle vysoce účinných forem
máku pěstovaných u Théb
asi v 6. stol. př.n.l. – opium se rozšířilo do Arábie, Indie a Číny
(Arabové – organizace trhu s opiem)
Robert Burton, autor Anatomie Melancholie - laudanum – opium
rozpuštěné ve vínu proti nespavosti
*
obsahové látky: 50 alkaloidů, modifikací izochinolinu,
terapeutické využití - nejčastěji - morfin, kodein, noskapin,
thebain, papaverin
součást řady vyráběných léčivých přípravků
použití: morfin - analgetikum (euforie, zklidnění, narkotický
spánek), kodein - antitusikum, papaverin - spasmolytikum
tradiční medicína: při tyfu, střevní tuberkuloze, vředech,
spazmech hladkého svalstva žlučovodů, při žluč. a ledvinových
kamenech
účelové předávkování – toxikomanie
Opium is the dried latex from unripe seed capsules; each
capsule yields about 20 to 50 mg.
Opium for smoking (chandu [च डू]) is roasted over fire and
fermented, which reduces the alkaloid content to about one
quarter and leads to the development of a typical flavour.
využití:
potraviny,
makovina - narkotika (opiové alkaloidy – morfin 0,44-2% -sedativa),
olej na vzduchu vysychá – kvalitní malířský olej
ČR – největší producent a vývozce v Evropě; Turecko
tzv. bezztrátová technologie – „vše se využije“
pěstování – zákon167/1998 (ohlašovací povinnost pro plochy nad 100 m2 a při
vývozu a dovozu makoviny), u nás – zprac. – Zentiva a.s.
snížení od roku 2011
odrůdy: černá, fialová, bílá semena (vzájemné přechody)
odrůdy: potravinářské (všechny u nás pěstované) do 1% morfinu
průmyslové – tasmánské – až 3% morfinu
samosprašný – při křížení nutná kastrace
šlechtění: výběry, křížení, hybridní odrůdy (Hanácký modrý)
*
Papaver rhoeos - mák vlčí
jako lékopisná droga - květy
užití: antitusikum, sedativum při nespavosti,
korigens barvy v čajích
informace o obsahových látkách nejsou zcela
známy
při konzumaci v čerstvém stavu může způsobit
zažívací potíže
Ranunculaceae
Aconitum callibotryon - oměj
šalamounek
vytrvalá rostlina, květy zygomorfní,
prostřední lupen přilbicovitě
vyklenutý, oddenek s řepovitými
bulvami a postranními tenkými
kořeny, listy řapíkaté, plod - tvrdka
účinné látky: hlíza, oddenek diterpenové alkaloidy - akonitin
sbíraná část: kořen, list
užití: antirevmatikum
atlas rostlin.cz
Adonis sp. (Adonanthe
sp.) - hlaváček
A. vernalis – h. jarní
účinné látky:
kardioaktivní glykosidy a
alkaloidy
sbíraná část: nať
Helleborus niger – čemeřice
černá
vytrvalá bylina, kalich je
korunovitě zbarven, koruna
přeměněna v nektária
účinné látky: kardioaktivní
bufadienoly
sbíraná část: kořen
wikipedia
Scrophulariaceae
rod Digitalis
asi 20 druhů
dvouleté nebo vytrvalé byliny,
výskyt – hlavně evropské Středomoří
květenství hroznovité
koruna zvonkovitá nebo trubkovitá, souměrná
4 tyčinky
plod – tobolka
účinné látky: kardioaktivní glykosidy (digitoxin), steroidní saponiny (digitonin)
Digitalis lanata Ehrh. – náprstník vlnatý
‘Progres’
biolib
Celá rostlina prudce jedovatá !
Popis: dvouletá, zřídka vytrvalá rostlina, pěstovaná jako jednoletá. Kořeny bohatě větvené. Lodyha je přímá,
0,3–1,0 m vysoká, olysalá, často načervenalá. Listy jsou podlouhle kopinaté, lysé, ve spodní části výrazně
plstnaté, se sbíhavou žilnatinou. Kvetení v VI.–VII. květy v hustém hroznu v paždí listenů, ušty kališní
kopinaté, žláznatě vlnaté; koruna je trubkovitá 20–30 mm velká, dvoupyská, bledě žlutá až bělavá s hnědou
nebo fialovou žilnatinou, střední cíp spodního pysku je mnohem delší než postranní, tyčinky jsou čtyři.
Plodem jsou přehrádkosečné tobolky uzavřené v kalichu, semena jsou četná, velmi drobná, hranatá, rezavě
hnědá (semena: 1 - 2).
Droga: Folium digitalis lanateae – surovina pro izolaci lanatosidů – významná kardiotonika
Fytoterapeutické skupiny: kardiotonikum
Původ, rozšíření: Maďarsko – Podunají, Balkán, v Turecku od nížin do hor. V ČR pěstovaný z kultury občas
zplaňuje Havlíčkův Brod, Chlumec nad Cidlinou.
Pěstování, nároky: hlavními producenty jsou Ukrajina, Švýcarsko, Itálie, Rumunsko, Maďarsko. V ČR se
pěstuje v řepařském výrobním typu, na půdách hlinitopísčitých až písčitých s dostatkem Ca, nesnáší půdy
těžké, slévavé a jílovité. Náprstník je plodina druhé trati, nutná je pečlivá příprava půdy.
Množení: generativně
a) z přímého výsevu v X.–XI. nebo III., do řad vzdálených 0,45–0,55 m, 1,5–5 kg.ha-1 osiva, hloubka 5 –1 0
mm, po výsevu je nutné povrch uválet.
b) z předpěstované sadby na 1 ha cca 65 000 ks, spon 0,40 x 0,30 m, spotřeba osiva 156 g.
Choroby: mozaika náprstníku způsobená, septorióza náprstníku (Septoria digitalis), antraknoza náprstníku
(Colletotrichum fuscum), plíseň šedá (Botrytis cinerea), Fusarium oxysporum
Škůdci: pidikřísek zemákový (Empoasca pteridis), mšice broskvoňová (Myzus persiceae), mšice maková
(Aphis fabae).
Sklizeň: špenátovým sklízečem co nejníže k povrchu půdy; v 1. roce pěstování v IX.–X. (snáší i mráz -10 °C).
Sušení: umělým teplem do 45 °C, sesýchací poměr 5–4 : 1.
Výnos: 3,5–5,2 t.ha-1
Matečnou rostlinou pro oficinální drogu je pouze náprstník červený (Digitalis purpurea)
koruna nachová, vzácně bílá, prašníky žluté, červeně tečkované
účinné látky: purpurea alkoaloidy
Solanaceae
Atropa bella-donna L. rulík zlomocný
ROZŠÍŘENÍ: V Evropě, západní Asii a severní Americe.
U nás se vyskytuje roztroušeně na pasekách listnatých lesů, zvláště bučin.
POPIS: Vytrvalá, až 1,5 m vysoká bylina. Kvete od června do srpna, květní koruna je asi 3 cm dlouhá,
zvnějšku hnědě fialová, zevnitř šedožlutá.
PLODY: Kulatá bobule, v době zralosti leskle černá, sedící ve zvětšením hvězdovitě rozšířeném
vytrvávajícím kalichu.
Dozrává v srpnu až září.
JEDOVATÁ ČÁST: Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté, nejvíce kořen.
dodnes je zdrojem lékopisné suroviny
OBSAHOVÉ LÁTKY: Nadzemní část obsahuje 0,2-1% tropanových alkaloidů. Největší podíl mají Lhyoscyamin, atropin, L-skopolamin a belladonnin. V malém množství jsou přítomny těkavé báze
pyridin a N-methylpyrolin, v kořenech i alkaloid kuskohygrin. Dále třísloviny, kumariny, steroidní
glykosidy
lékopisná surovina: list, nať, kořen
použití pouze pod dozorem lékaře
použití: spasmolytikum, antiastmatikum, analgetikum, antiparkinsonikum, prostředek úlevy při
žlučovodů, při zvýšené potivosti, bronchiálním astmatu
účinek je zaměřen především na vegetativní nervový systém a na hladkou svalovinu olikových
bolestech zažívacího traktu
droga má řadu kontraindikací, např. žaludeční vředy
PŘÍZNAKY OTRAVY:
U dětí mohou být smrtelnou dávkou již 3-4 bobule, u dospělého
10-12.. Otrava se projevuje čtyřmi výraznými symptomy:
překrvením obličeje, suchostí sliznic, zrychlením tepu,
rozšířením zorniček., mnohomluvnost, záchvaty křiku,
halucinace. Bez léčby končí komatem a respirační paralýzou.
PRVNÍ POMOC: Je vhodné již před příchodem lékaře vyvolat
zvracení.
Lékařská pomoc je nezbytná a musí být poskytnuta včas. Jsou
známy účinné léky.
naopak: atropin může být účinným jedem při otravě strmělkami
a muchomůrkou červenou
pěstovaná odrůda ‘Satan‘
Popis: vytrvalá bylina, lysá nebo žláznatě pýřitá. Oddenek má krátký, vícehlavý, prstencovitě ztloustlý s několika válcovitými, do 15 mm
tlustými, žlutohnědými kořeny dlouhými až 1 m. Lodyha je přímá 0,50–1,0 (2,0) m vysoká, plná, odstále větvená, tupě hranatá, listnatá. Listy
střídavé, na kvetoucích lodyhách zdánlivě vstřícné, vejčité , krátce řapíkaté, celokrajné, zašpičatělé, 70–180 mm dlouhé, široké 30–80 mm.
Kvetení v VI.–VIII., květy jednotlivé, úžlabní, stopkaté, kalich i koruna pětičetná, zvonkovitá, koruna 2x delší než kalich, hnědě fialová, červeně
žilkovaná. Plodem je dvoupouzdrá mnohosemenná bobule 15–20 mm velká, černá, lesklá, vzácně žlutozelená, dužina nachová, semena
síťovitá, lépe klíčí po přemrznutí semena: 1- 2).
Pěstování: pěstována jako vytrvalá nebo jednoletá kultura. Nepěstujeme v blízkosti jiných rodů č. Solanaceae a v následném roce po jejich
pěstování (Phytopthora, dřepčíci).
Množení:
1. generativně
a) přímo v X.–XI., 10–12 kg.ha-1, nebo po stratifikaci v IV.–V. 8 kg.ha-1 do řádků vzdálených 0,60 m, 20 - 30 mm hluboko.
b) z předpěstované sadby:
ve skleníku (III.), výsadba rostlin se 4 - 6 pravými listy v IV. –V. na 0, 60 x 0,40 - 0,30 m
na množitelský záhon v X., sazečka se třídí na podzim dalšího roku, průměr kořenového krčku 15–25 mm, a zakládá se do sklepa, zbytek lze
očistit, sušit a použít jako drogu, výsadba v IV.–V. příštího roku na 0, 60 x 0, 40–0,30 m.
2.vegetativně:
a) dělením oddenků s „puky“, jaro výsadba na 0,60 x 0,40–0,60 m.
b) řízkováním kořenovými nebo vrcholovými řízky.
Choroby: mozaika rulíku (způsobena virem bronzovitositi rajčete TSWV), plíseň bramborová (Phytopthora infestans).
Škůdci: klopuška bramborová (Lygocoris pabulinus), klopuška hajní (Lygus lucorum), mšice-kyjatka zemáková (Aulacorthum solani),
mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), dřepčík bramborový (Psylliodes affinis), Epitrix atropae, můra zelná (Mamestra
brassicae), květilka řepná (Pegomya hyoscyami).
Sklizeň: kořen IX.–X., po seříznutí nati z 1–3 letých rostlin, vyorání, očištění; list z 1–2 letého porostu, ručně, v plném květu.
Sušení: teplotami 70–80 °C kořen; 50–60 °C list.
Výnos: radix 1–3 t.ha-1, folium 0,7–2,5 t.ha-1
Hyoscyamus niger L. – blín černý
Popis: Celá rostlina je jedovatá. Kořen je vřetenovitý, rozvětvený se silným kořenovým krčkem.
Celá rostlina lepkavě žláznatě vlnatá, myšinou páchnoucí. Lodyha je přímá, vysoká 0,2–1,0 m,
větvená. Přízemní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité, peřenolaločnaté; lodyžní
přisedle objímavé, podlouhle kopinaté 150–200 mm dlouhé, zubaté. Kvetení v V.–VIII. květy
jsou zvonkovité pětičetné uspořádané ve vijanech, kalich za plodu na bázi rozšířený, ušty
pichlavě špičaté, koruna je 20–30 mm velká, bledě žlutá fialově žilkovaná. Plodem jsou vejčité
tobolky otevírající se víčkem, semena jsou šedohnědá (semena: 1 - 2).
Rozšíření, původ: není dobře znám, rozšířen ve Středozemí a v Přední Asii. V ČR dosti hojný
na rumištích, úhorech, pustých místech, dříve pěstovaný.
Droga: Hyoscyami folium – blínový list, nať (kořen, semena)
Obsahové látky (list): tropanové alkaloidy – hyoscyamin, skopolamin, silice, třísloviny,
glykosidy, kumariny aj.
Fytoterapeutické skupiny: spasmolytikum, antiastmatikum, analgetikum,
parasympatikolytikum
Znám již Egypťanům, Indům, Řekům a Římanům do počátku novověku rostlina magická a
travičská, jako léčivo od konce XVIII. stol., význam izolovaných látek stoupá ve XX. stol.
toxicita je srovnatelná s rulíkem,
vyšší obsah skopolaminu prohlubuje účinek na CNS,
nižší dávky – spavost,
vyšší dávky – excitace, nepokoj, halucinace, delirium, mánie
Pěstování, nároky: náročný na teplo a světlo. Pěstován jako jednoletá kultura jen v
nejteplejších oblastech. Půdy mírně kyselé až mírně zásadité, dusíkaté, živné, vlhčí i
vysýchavé, písčité i hlinité, hluboké, v teplejších a slunečných letech je vyšší obsah alkaloidů.
Množení: generativně z přímého výsevu, spotřeba 8–10 kg.ha-1 v X.–XI. po nabobtnání
máčením v teplé vodě (40 °C, 12–24 hod.) v IV.–V. nebo po stratifikaci při –12 °C. Výsev do
řádků vzdálených 0,3–0,4 m, hloubka 15 mm, vzchází při 10 °C, jednocení na 0,3 m ve fázi 3–4
pravých listů, na 1ha 80–83 300 rostlin, nesnáší přesazování, zpočátku citlivý na sucho,
okopávka, přihnojování N.
Choroby: padlí čekankové (Erysiphe cichoriacearum), Ascochyta hyoscyami.
Škůdci: dřepčík (Psylliodes hyoscyami), Epitrix atropae, Epitrix pubescens, květilka řepná
(Pegomyia hyoscyami), mandelinka, slimáci.
Sklizeň: v období plného květu v prvním roce v VII.–VIII. celé růžice listů sekačkou. Z
dvouletých rostlin v V–VI jednotlivé listy ručně, (ochranné pomůcky – rukavice).
Sušení: v tenké vrstvě při 40–60 °C, sesychací poměr 7–5 : 1, droga je hygroskopická.
Výnos: 0,8–2,5 t.ha-1
Datura stramonium – durman obecný
původ: Amerika, D. ferox, D. innoxia, D. metel – Asie
všechny jsou jedovaté
jednoletá bylina,
účinné látky: tropanové alkaloidy – hyoscyamin
(atropin), skopolamin (hyoscin), flavonoidy,
hydroxikumariny
sbíraná část: list, nať, semeno
léčivé přípravky na našem trhu je neobsahují (jsou
zastoupené izolovanými alkaloidy)
užití: podobně jako rulík, vliv na CNS, halucinace,
delirium, mánie,
tradiční medicína: při astmatu
příznaky otravy: zčervenání pokožky, dilatace zornic,
suché sliznice, tachykardická arytmie, respirační
deprese
wikipedia
Mandragora officinarium L mandragora lékařská (pokřín
obecný)
vytrvalá bylina jižní Evropy, dužnatý
řepovitý kořen, ve středu listové
růžice květy téměř přisedlé,
podobné blínu
sbíraná část: kořen
účinné látky: tropanové alkaloidy s
převahou hyoscyaminu, v
současnosti popsáno více než 80
obsahových látek
dříve: při nespavosti, epilepsii,
žaludečních vředech, černém kašli,
nyní jen sporadicky
mechanismus působení a toxicita –
jako rulíkové drogy
Nicotiana sp.
Nicotiana tabacum – tabák
virginský
jednoletá rostlina, žláznaté
chlupy, plod – tobolka
účinná látka: pyridinový
alkaloid nikotin, deriváty –
nornikotin, anabasin,
nicotyrin
sbíraná část: list
Scopolia carniolica JACQ.
- pablen kraňský
vytrvalá bylina Karpat,
koruna zvonkovitá, bledě
žlutá
účinné látky: tropanové
alkaloidy (hyoscyamin,
scopolamin)
sbíraná část: kořen,
oddenky
současné využití je sporné








Baloun J., Jahodář L., Leifertová I., Štípek S., 1989. Rostliny
způsobující otravy a alergie. Avicenum, Praha.
Bartík M., Piskač A. (eds.), 1974. Veterinární toxikologie, Státní
zemědělské nakladatelství, Praha.
Domin K., 1942. Užitkové rostliny. Praha.
Korbelář J., Endris Z., 1970. naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha.
Mikula A., Vanke P., 1979. Kapesní atlas - Plody planých a parkových
rostlin. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. (z této publikace byly
převzaty obrázky částí rostlin s plody)
Riedl O., Vondráček V. (eds.), 1980. Klinická toxikologie. Avicenum,
Praha.
Rubatzky V.A., Yamaguchi M., 1997. World vegetables, principles,
production, and nutritive values. Chapman & Hall, New York.
http://tilia.zf.mendelu.cz/ - studijní materiály ZF Mendelu, J. Neugebauerová