Na ryby jen s Ježíšem

Na ryby jen s Ježíšem
Rožnov, Střítež, 8.7.2012
Kazatel: Josef Hurta
Čtení: Jr 16, 14 - 21
Text:
L 5, 1 - 11
Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi.
Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu.
Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl:
"Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb,
až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že
se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť
jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy.
Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Lov ryb je v přečteném textu obrazem misie. Ano, misie je lov. A to je na naše zvyklosti dost provokativní
přirovnání. My za misii pokládáme pouhou příležitost, pozvání, nabídku nebo dokonce jen samotnou pasivní
existenci církve ve světě. A očekáváme, že lidé buď zareagují a sami přijdou, anebo nezareagují a pak mají holt
smůlu. Ale lov je něco jiného. Lov znamená, že lovec sám aktivně vychází a obětuje všechny své síly, někdy
i nasazuje svůj život, aby ukořistil, uchvátil zvíře a získal je pro sebe. Rybář vynakládá veliké úsilí, nespí celou noc,
namáhá se denně mnoho hodin, aby ráno přinesl domů úlovek. Misie skutečně není jen pozvání - chceš nechceš,
dělej si jak chceš, nám je to jedno. Misie je námaha, veliké úsilí, oběť, nasazení, dřina za cenu nejistého výsledku.
Misie není jen vedlejší produkt našeho křesťanství, ale je to prvoplánový úkol, jehož plněním se prokazuje naše víra,
je-li pravá. Jestliže neusilujeme získávat lidi pro Krista, pak jsme nepochopili, že víra je otázkou života a smrti.
Ale pojďme se podívat podrobně na dnešní perikopu. „Jednou se na Ježíše lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo,
a on stál u břehu jezera Genezaretského.“ Zástup, který se na Ježíše tlačil, aby slyšel Boží slovo, je u Lukáše
předobrazem církve. Aby bylo Ježíše dobře slyšet i vidět, využil Ježíš lodě, která patřila Šimonovi, a z ní kázal
zástupům na břehu. Tak je tomu v církvi dodnes. Pán církve využívá služeb ochotných lidí, aby mohlo být
zvěstováno Boží slovo. Šimon ochotně poskytl pro Pána Ježíše svoji loď. Co poskytujeme ke službě Pánu Ježíši my?
Šimon měl svoji loď jako prostředek ke své obživě, ale ve službách Ježíše se proměnila na prostředek šíření Božího
slova. Stejně tak my můžeme své vlastní prostředky, své schopnosti, svá obdarování, svoji odbornost, svůj čas, svůj
majetek, tedy to, co jinak slouží nám samým, dávat do služeb Pána Ježíše a vynakládat ve prospěch šíření Božího
slova. A také to mnozí z nás tak dělají.
V tomto týdnu začal ve Stříteži sborový dětský tábor. Když se takový tábor pro děti chystá, tak to znamená
hodiny a hodiny příprav, promýšlí se program na přípravných schůzkách, vyrábějí se doma pomůcky, a když se pak
dospělí s dětmi vydají do tábořiště, berou na sebe zodpovědnost, musí být celý týden ve střehu, obětují na to svoji
dovolenou, kterou by jinak mohli využít ke svému odpočinku, a také do toho investují své peníze. Nedělají to pro
nějakou svoji zábavu. Ani proto, aby jenom nějak zabavili děti o prázdninách. To všechno se dělá proto, aby bylo
malým i velkým zvěstováno Boží slovo. To všechno zprostředkovává setkání s Kristem. Je to duchovní,
sborotvorná služba. To je hlavní cíl a smysl všech křesťanských táborů, campů a festivalů. Dětský tábor se tak jako
ta Šimonova loď stává jedním z prostředků, poskytnutých Pánu Ježíši, který pak skrze to koná své dílo. Je to taková
loď, která slouží Bohu, aby v ní svým slovem oslovoval skupinky malých i velkých. Ale tábor jistě není jediným
služebným prostředkem ve věci evangelia. Takových lodí a lodiček může stát ve službě evangelia mnoho a různých.
Vlastně skoro všechno, co nějak slouží nám, lze také poskytnout do služeb Božích. A tak máme přemýšlet, jakou
svoji loďku můžeme dát Bohu k dispozici. To znamená, jak pohotově a ochotně jsme připraveni se nabídnout, když
to je potřeba.
Už jsem zmínil, že u Lukáše jsou ony zástupy učedníků předobrazem církve. Ale Ježíš se s tím nespokojuje.
A my se také nesmíme spokojit s tím, že se v našem kostele řádně neděli co neděli zvěstuje slovo Boží. Ježíš po svém
kázání dává příkaz odrazit s loďkou od břehu a vyplout na jezero. "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" říká náhle
Šimonovi. Po kázání Božího slova mají následovat činy. I my víme, že máme po bohoslužbách vyplout do světa, a tam
lovit ne ryby ale lidi. Že máme svědčit o Ježíši Kristu a získávat mu učedníky. Je to Ježíšovo přikázání. Ale naše
zkušenost s lovením lidí je prachbídná. Nechceme se snížit k praktikám podomních prodejců, kteří by se lákavou
reklamou snažili u lidí vzbudit poptávku po spasení. Naší hlavní starostí bývá, abychom nepůsobili násilně. A kolikrát
nás naše misijní neúspěchy ani moc netrápí. A když někde někdo zahoří novou misijní iniciativou, tak hned
vyrukujeme se svými skeptickými zkušenostmi: „My už jsme mnohé zkoušeli, a bez úspěchu.“ Stejně tak Šimon
namítá Ježíšovi: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili.“ A v duchu si mohl Šimon navíc říkat: „Ten
Ježíš tomu ale vůbec nerozumí. Ryby se přece chytají v noci, to my, zkušení rybáři víme lépe. A když jsme nic nechytli
v noci, jak bychom mohli chytit něco přes den. Jestliže teď na Ježíšův pokyn budeme lovit na denním světle, tak se
můžeme taky hezky ztrapnit. Takhle se přece ryby neloví.“ Jenže nic takového si Šimon neřekl. Naopak čteme, že
dodal: „Ale na tvé slovo spustím sítě." Tady se u Šimona projevila víra navzdory jeho zkušenostem. Víra často věří tak
trochu navzdory. Na zdi varšavského gheta stojí nápis: „Věřím ve slunce, i když nesvítí. Věřím na lásku, i když ji
necítím. Věřím v Boha, i když mlčí.“ Šimon uvěřil Ježíšovu přikázání, i když jeho zkušenost říkala něco jiného. A zajel
s lodí na hlubinu. A když to učinil, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.
Možná jsme už také leccos zkoušeli. Už jsme podnikali všelijaké pokusy, jak zvěstovat království Boží v tomto
světě. A možná nevidíme žádné výsledky. V takových chvílích se člověka zmocňuje pocit marnosti. Má vůbec to naše
snažení nějakou cenu? Má to úsilí, které vynakládáme na službu Bohu, na misii, na různé aktivity ve sboru, všechna ta
vyřčená kázání, vše co konáme pro děti, ty tábory, nedělní školy, setkávání rodin, apod. má to nějaký smysl, nejsou-li
vidět nějaké misijní úspěchy? „Celou noc jsme se namáhali a nic jsme nechytili.“ Bratři a sestry, podobně jako v tom
dnešním příběhu, jestliže se něco podaří navzdory okolnostem, pak je to vždycky zázrak. Pak je to veliká Boží milost
a ne naše zásluha. My se můžeme snažit sebevíc, ale naše snaha vyjde naprázdno, jestliže nebude při díle sám Pán Ježíš
Kristus. A je-li on při díle, a objeví se nějaké ovoce, pak naše zásluhy nic nejsou, ale jeho milost je převeliká a zasluhuje
si obrovskou vděčnost. Šimon si to uvědomil a poznal, že to, co se stalo je veliký zázrak, nic naplánovaného
a vypočítaného, žádný úspěšný marketingový tah, nýbrž nadpřirozený zázrak. Jestliže se něco podaří, pak to berme
jako zázrak, jako něco, co se nemuselo nutně stát, ale z Boží milosti se stalo. Šimon pak také vyznal, že je jen člověk
hříšný. Rybáři byli Ježíšovým působením překvapeni. Občas, když něco uspořádáme, tak býváme nespokojení
a zklamaní z toho, co se přitom nepodařilo a co se mohlo udělat lépe, než abychom byli překvapeni tím, že se také
něco přece podařilo. Četli jsme, že Šimona „i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba
a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy.“ Pojal je úžas. Už nebyli zklamaní z té nepodařené noci, ale byli
plni úžasu z toho Ježíšova zázraku. Přitom na první pohled se nic mimořádného nestalo. Prostě ulovili hodně ryb. Ale
všem bylo jasné, že to není zásluhou nikoho z těch zkušených rybářů. Bratři a sestry, tak se můžeme dívat i na
sborovou práci, na misijní a evangelizační dílo kolem nás. Vidíme jistě mnoho neúspěchů, ale přitom se kolem nás dějí
i překvapivé i zázraky. A lepší je radovat se z těch nezasloužených Ježíšových zázraků, než být zklamaní z těch našich
vlastních neúspěchů.
Oddíl končí Ježíšovým utěšujícím slovem: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Proč říká Ježíš Šimonovi
„neboj se“? Šimon byl Ježíšovým úspěchem možná tak trochu zaskočen. Viděl, že Ježíš to umí lépe i bez rybářských
zkušeností. Šimon v něm poznal Pána nad nebem i zemí. A říká: „Odejdi ode mne.“ Možná se proti takové moci cítil
trochu zbytečný, v každém případě hříšný, ne dost dobrý, neschopný Boží moci konkurovat. Jeho rybářské znalosti
a moudra zůstaly nevyužity. Jeho rybářské sebevědomí bylo v konfrontaci s Ježíšem otřeseno. Ale Ježíš ho ujišťuje, aby
se o sebe a o svou práci nebál. Už sice nebude lovit ryby, ale bude dělat něco mnohem většího – bude lovit lidi. Stane
se Ježíšovým apoštolem. A když Šimon a jeho přátelé poznali, že Ježíš si jich cení i přes jejich hříšnost, že je dokonce
potřebuje, byli tím přemoženi, všechno tam nechali a šli za ním.
Bratři a sestry, všeho nechat a jít za Ježíšem – to je velmi radikální přelom v životě učedníků i těch současných.
Jen těžko vše opustí pro Ježíše ten, kdo si stále věří, kdo doufá ve svůj vlastní úspěch a nenechá ve svém životě žádný
prostor pro Ježíšovo působení. Ale kdo postoupí tu svoji loďku Ježíšovi, udělá mu tam místo, aby Ježíš mohl kázat
a lovit, ten může prožít stejný úžas nad Boží mocí, jako zažili Ježíšovi učedníci. Neboť Boží moc nás vždy znovu
překvapí. Záleží jen, jak se na svět kolem sebe díváme. Boží působení ve světě lze při troše víry vidět, lze vidět, že
Boží moc přináší plody navzdory našim zkušenostem. Bůh skrze Jeremiáše říká: „Dám jim poznat svou moc
a bohatýrskou sílu, poznají, že moje jméno je Hospodin.“ Boží činy lze poznat a pak vzbuzují údiv a radostnou
vděčnost. A tak můžeme i ten údiv nad Božím dílem zahrnout do svých učednických zkušeností s Kristem.
Modlitba: Pane Ježíši, zde jsem a vydávám ti tu svoji „loďku“, svoji práci, svoji snahu a vše, co dosud sloužilo jen mě, aby to nyní
sloužilo tobě a lidem kolem nás. Děkuji ti, že ty máš větší moc, než naše sebevětší a sebevědomé úsilí. Dej, ať se nebojíme pustit se do
toho zvláštního rybolovu, v němž ty sám zachraňuješ lidi. Dej, ať jdeme se svou kůží na trh a neseme svoji víru statečně a vyznavačsky.