14 způsobů, jak vytočit Čecha

14 způsobů, jak rozčílit Čecha
aneb Kulturní odlišnosti
Španělský originál tohoto textu byl zveřejněn na blogu „Ve stověžatém městě“.
Vzhledem k velkému zájmu, který u publika vzbudil (více než 20 000 zhlédnutí za týden),
nyní nabízíme i jeho českou verzi.
Španělé se mě občas ptají, jakou že mají Češi povahu, a chtějí ode mě slyšet rady, jak se
k nim vlastně chovat. Nakonec jsem se rozhodl, že tady shrnu několik praktických
doporučení na téma kulturní odlišnosti. Asi ale bude zábavnější a daleko více názorné,
když se do toho pustím s humorem a použiju negativní motivaci. Jinými slovy se tu teď
pokusím ironicky popsat, čeho všeho by se člověk vůči Čechům rozhodně NEMĚL
dopouštět, pokud se jich nechce dotknout. Tak tedy – věnováno se vší láskou mým
českým přátelům – tady je mých
14 ZPŮSOBŮ, JAK ROZČÍLIT ČECHA:
1. Říkej jim, že Česká republika leží ve východní Evropě. Podíval ses někdy do
mapy? Praha leží na západ od Vídně. Svou zeměpisnou polohou i dějinným
vývojem patří Česká republika do střední Evropy. A že Češi mluví slovanským
jazykem a kdysi byli součástí východního bloku, ani zdaleka neznamená, že se
jejich země posunula o dva tisíce kilometrů směrem na východ.
Mapa: http://europacentaludd.wordpress.com
2. Říkej jim, „u vás je to jako v Rusku“ a „čeština zní jako ruština, ale jako
kdybyste ji divně vyslovovali“. Ačkoli se čeština a ruština možná trochu podobají
(asi tak jako se španělština podobá francouzštině), Česká republika a Rusko jsou dvě
naprosto odlišné země. Krámky se suvenýry, které v centru Prahy prodávají ruské
matrjošky americkým turistům, k objasnění celé situace samozřejmě moc
nepřispívají. Jak se cítíš ty, jako Španěl, když si zahraniční turista odváží ze
Španělska mexické sombrero jako suvenýr? Takže asi tak. Jen si pěkně pleť Českou
republiku s Ruskem - a uvidíš!
3. Nezouvej si boty, když tě pozvou na návštěvu. Tohle je základ. Čech se při
příchodu domů přezouvá. Vždycky. Kdyby ne, zanechal by za sebou citelnou stopu
– hlavně v zimě, když se vrací s botami špinavými od bláta a sněhu. Možná k tobě
budou chtít být milí a na půl úst ti řeknou, že není potřeba, aby ses zouval. „To je
dobrý, nezouvej se.“ V tu chvíli pozor! Pokud se nezuješ a zašpiníš jim podlahu,
bude to považováno za smrtelný hřích.
4. Ignoruj češtinu jako jazyk. Bez okolků na ně mluv rovnou anglicky. Nesnaž se
naučit ani slovo česky. Čeština je pro ně důležitá. Je spjatá s jejich dějinami i
národní identitou. Hýčkají si ji, ve školní výuce jí věnují velkou pozornost a děti se
dlouho učí pravopis. Pokud jim chceš být naopak sympatický, snaž se mluvit česky
a naučit se aspoň to, co je nezbytné pro přežití. Bude to pěkná fuška. Oni sami
přiznávají, že čeština není ani trochu jednoduchá. Ale na oplátku budeš nezávislejší
– a šťastnější!
5. Říkej jim, že české pivo není nic extra a že Budvar je americký. Pivní kultura je
v České republice zdrojem národního uvědomění. Pivo představuje staletou tradici,
vysoce kvalitní produkt i součást chápání volného času. Češi jsou světovými lídry v
konzumaci piva (159 litrů piva ročně na osobu!). Pokud je chceš naštvat, říkej jim,
že české pivo není nic moc a že ti víc chutná pěkně vychlazené Cruzcampo nebo
Estrella.
6. Choď pozdě. Pokud se chceš vůči Čechovi dopustit něčeho, co si vyloží jako
opravdu velkou neslušnost, choď na schůzky minimálně s pětadvacetiminutovým
zpožděním a nesnaž se to nijak vysvětlit. A ještě si pak dej načas, než začneš mluvit.
Na vražedné pohledy, jež budou následovat, jen tak nezapomeneš.
7. Konči se zpožděním. Pokud máš pracovní schůzku například od pěti do šesti večer
a víš, že tvůj český partner končí v práci o šesté, nepřestávej mluvit, bezdůvodně se
do toho zamotávej, vykládej nejmíň do šesti dvaceti pěti a ani trochu si nevšímej
významných pohledů na hodinky a otrávených obličejů. Pro bezdůvodné
protahování pracovní doby neexistuje v České republice ospravedlnění. Češi se
během pracovní doby snaží být efektivní. A mimo ni žít svůj život.
8. Vyjadřuj se nejasně. Až se tě Čech bude ptát, jestli se chceš zítra sejít, pokoušej se
mlžit - „tak uvidíme a kdyžtak si potom třeba dáme nějak vědět“. Zpravidla se jim to
moc nezamlouvá. Budou raději, když jim rovnou řekneš, jestli se chceš sejít nebo
ne. Řekl bych, že mají raději bolestnou upřímnost než nejasné vyjadřování.
9. Buď neorganizovaný. Neveď si diář, měň plány za pochodu, improvizuj,
zapomínej na schůzky a klidně na ně na poslední chvíli nechoď. Češi si většinou
dopředu plánují nejen práci, ale i svůj volný čas, aby si života užili na maximum a
vytěžili z něj, co se dá. Takže se jim určitě bude moc líbit, když jim to budeš kazit.
Uvidíš!
10. Říkej jim, že výlety a chalupaření jsou naprostá příšernost. Češi si rádi vyjedou
na čerstvý vzduch a chalupaření představuje celonárodní fenomén s dlouholetou
tradicí, který některé cizince přímo fascinuje. Takže se je snaž přesvědčit, že příliš
čerstvého vzduchu škodí.
Foto: www.sumavska-chalupa.cz
11. Hned od počátku se dopouštěj přehnaných důvěrností. V práci rovnou tykej
lidem, které jsi právě poznal. Dotýkej se jich, plácej je po zádech a štípej do tváří.
Hned na prvním setkání to přeháněj s tím, jak jsi hrozně sympatický. V České
republice si člověk musí zpočátku udržovat distanc. Teprve s postupem času se lidé
sblíží a jsou kamarádští. Kulturní odlišnosti občas vedou k tomu, že se obě strany
snaží chovat slušně – jenomže každá svým způsobem. Pak to dopadá tak, že si Čech
udržuje zdvořilý distanc ve snaze získat si sympatie u daleko uvolněnějšího Španěla,
takže si nakonec obě strany myslí, že jejich protějšek je neomalený. Opatrně!
12. Zásadně nepij, buď radikální a antagonistický abstinent. Říkej, že alkohol zabíjí
a neochutnej nikdy ani kapku. To je ani tak nerozčílí, jako spíše překvapí. V České
republice si lidé užívají volného času, rodiny a přátel při popíjení piva, vína a
dalších nápojů. Pokud jsi úplný abstinent a antagonistický nepřítel alkoholu, budeš
jim připadat divný a nápadný. A podezřelý.
13. Dávej hlasitě najevo, že ponožky v sandálech považuješ za naprosto
nepřijatelné. Že je to estetický zločin. Že způsobují ztrátu libida. Že by to EU měla
trestat. Je mi líto, vím, že tohle téma je poněkud omšelé, ale pokud jde o tuto otázku
- z mojí strany nic než nulová tolerance. A kdo v těchto končinách někdy pobýval,
bude vědět, o čem mluvím...
Foto: Zuzana Víšková
P. S.: Pokud chceš Čecha trochu pošťouchnout, napiš blog, pojmenuj ho „14 způsobů,
jak rozčílit Čecha“ a uveď jich tam jen 13. Čechovi to bude okamžitě připadat
podezřelé a automaticky se zeptá: „A neříkal, že jich bude 14?“
Věnováno Járovi Cimrmanovi, mému nejlepšímu českému příteli,
od něhož jsem se naučil to všechno a ještě mnohem víc...