Stáhnout materiál Otázky ke zkoušce

Slezská univerzita v Opavě
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Otázky ke zkoušce z Makroekonomie B
studijní opora
Vypracováno studenty
Karviná
Otázky ke zkoušce z Makroekonomie B
1. Ekonomický růst a hospodářský cyklus
Pojetí ekonomického růstu. Základy analýzy dlouhodobého ekonomického růstu, vývoj teorie ekonomického
růstu.. Zdroje a bariéry růstu. Prorůstová politika. Charakteristika hospodářského cyklu a jeho fází. Příčiny a
mechanismus cyklu. Hospodářský cyklus v pojetí monetaristů nové klasické makroekonomie. Teorie reálného
hospodářského cyklu. Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu. Keynesovsky orientované teorie
hospodářského cyklu a kritika keynesovské spotřební funkce. Hospodářský cyklus v neklasické teorii
racionálních očekávaní. Proticyklická politika.
2. Inflace a protiinflační politika
Inflace a její měření. Stupně inflace podle její závažnosti. Charakteristika poptávkové inflace, vztah mezi
poptávkovou inflací a změnou reálného produktu, očekávaná inflace. Vztah nominálního produktu, míry inflace
a reálného. Nabídková inflace, nabídkové šoky a jejich vliv na nabídkovou inflaci a reálný produkt, typy
hospodářské politiky při řešení efektu nepříznivého nabídkového šoku, dezinflace. Důsledky a náklady inflace.
Vyrovnaná a anticipovaná inflace. Možnosti protiinflační politiky. Inflace v ČR.
3. Nezaměstnanost, makroekonomické problémy trhu práce
Měření nezaměstnanosti. Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky. Dobrovolná a
nedobrovolná nezaměstnanost. Přirozená míra nezaměstnanosti a hystereze.. Úroveň nezaměstnanosti v ČR.
Rovnováha na trhu práce, klasický a keynesovský model trhu práce, náklady nezaměstnanosti. Phillipsova křivka
v keynesiánském a friedmanovském pojetí. Lucasova verze Phillipsovy křivky a její pojetí novou klasickou
makroekonomií. Philipsova křivka a koncepce NAIRU.
4. Platební bilance,
Platební bilance, její kategorie. Mezinárodní tok zboží služeb a kapitálu a domácí ekonomika. Vyrovnávaní
bilance na běžném účtu a platební bilanci jako celku. Automatický vyrovnávací mechanismus v systému
pevných kurzů. Keynesiánský model vyrovnávání bilance na běžném účtu. Monetrání přístup k platební bilanci.
Přizpůsobování platební bilance v systému plovoucích kurzů. Marshallova a Lernerova podmínka. Portfolio
modely platební bilance. Vývoj platební bilance ČR.
5. Fiskální politika
Pojetí veřejných financí, jejich funkce, pojetí rozpočtové politiky, státní rozpočet, příjmy a výdaje, přebytek a
schodek státního rozpočtu a jeho typy. Vládní dluh a její důsledky pro ekonomiku, způsoby jeho řešení. Pojetí
fiskální politiky, její vymezení, cíle, mechanizmus působení, nástroje fiskální politiky. Expanzivní a restriktivní
fiskální politika při nedostatečném a plném využívání zdrojů. Dlouhodobé účinky expanzivní fiskální politiky.
Vývoj státního rozpočtu České republiky.
6. Monetární politika
Předpoklady monetární politiky a její vymezení, mechanizmus působení monetární politiky, cíle a nástroje
monetární politiky. Expanzivní, restriktivní a neutrální monetární politika. Dilema centrální emisní banky.
Expanzivní monetární politika při nedostatečném a plném využití zdrojů. Dlouhodobé efekty monetární politiky.
Vývoj monetární politiky České republiky.
7.
Model IS-LM, jeho struktura a formalizace
Předpoklady pro vybudování modelu IS-LM. Konstrukce křivky IS a křivky LM, jejich sklon, poloha a body
mimo křivky. Současná rovnováha na trhu statků a trhu aktiv, rovnovážný produkt a rovnovážná úroková míra,
multiplikátor fiskální politiky, multiplikátor monetární politiky.
8. Fiskální a monetární politika v modelu IS - LM
Účinnost fiskální politiky prizmatem modelu IS – LM, částečný a úplný vytěsňovací efekt. Multiplikátor fiskální
politiky. Účinnost monetární politiky prizmatem IS - LM, keynesiánský transmisní mechanismus, monetární
kritéria a determinanty jejich použití. Dilema centrální banky - volba monetárních kritérií peněžní zásoby nebo
úrokové míry jako nástrojů monetární politiky. Multiplikátor monetární politiky. Kritéria volby fiskální politiky
a monetární politiky a jejich kombinace.
2
9. Model IS – ELM, hospodářská politika v modelu IS-ELM
Nedostatky modelu IS-LM – východiska konstrukce modelu IS-ELM. Reálné úrokové sazby versus nominální
úrokové sazby a dlouhodobé úrokové sazby versus krátkodobé úrokové sazby a jejich vliv na trh statků a trh
finančních aktiv. Výnosová křivka a časová struktura úrokových sazeb. Konstrukce křivky ELM a její vztah ke
křivce LM, faktory ovlivňující polohu křivky ELM. Vliv změn v očekávané míře inflace na úroveň důchodu
v ekonomice. Hospodářsko-politické implikace modelu IS-ELM.
10. Makroekonomie otevřené ekonomiky
Rovnovážná úroveň produktu v otevřené ekonomice. Determinanty dovozu a vývozu, vliv změny měnového
kurzu (devalvace, revalvace, depreciace, apreciace) na tuzemské dovozy a vývozy, autonomní vývozy, funkce
dovozu, autonomní dovozy, mezní sklon k dovozu. Faktory determinující čistý vývoz v systémech pevných a
pružných měnových kurzů. Multiplikátor otevřené ekonomiky (zahraničního obchodu), multiplikátor běžného
účtu. Křivka BP, její odvození a charakteristika. Model IS - LM - BP (Mundell - Flemingův) a rovnovážný
produkt. Vnitřní a vnější rovnováha – politiky k prosazování vnitřní a vnější rovnováhy. Swanův diagram.
Efektivní tržní klasifikace. Účinnost fiskální a monetární politiky prizmatem modelu IS - LM - BP v podmínkách
dokonalé a nedokonalé mobility kapitálu.
11. Agregátní poptávka a agregátní nabídka
Odvození křivky agregátní poptávky pomocí modelu IS–LM a její formalizace, její sklon a poloha, body mimo
křivku agregátní poptávky. Agregátní nabídka a východiska pro její vymezení, konstrukce klasické křivky
agregátní nabídky.
12. Fiskální a monetární politika v modelu AD-AS
Vliv fiskální a monetární politiky na křivku agregátní poptávky. Agregátní nabídka, produkční funkce, křivka
agregátní poptávky po práci, determinanty agregátní nabídky. Klasická křivka agregátní nabídky, její
charakteristika a odvození, fiskální politika za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky, úplný vytěsňovací
efekt, monetární politika za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky, kvantitativní rovnice a neutralita
peněz. Keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky, analýza účinnosti fiskální a monetární politiky.
Krátkodobé a dlouhodobé efekty fiskální politiky a monetární politiky za předpokladu pozitivně skloněné
křivky krátkodobé agregátní nabídky.
13.
Teorie racionálních očekávání
Východiska teorie racionálních očekávání. Teoretický pohled na problematiku očekávání. Hypotéza racionálních
očekávání. Lucas a jeho teze o neúčinnosti hospodářské politiky. Nová klasická makroekonomie versus
racionální očekávání v keynesovské ekonomii.Účinky očekávané a neočekávané hospodářské politiky v modelu
nových klasických makroekonomů a neklasickém modelu racionálních očekávání a z toho vyplývající
doporučení pro tvůrce hospodářské politiky.
14. Jednoduchý keynesiánský model a jeho využití v analýze třísektorové a čtyřsektorové ekonomiky
Východiska jednoduchého keynesiánské modelu. Využití modelu při určení rovnovážného produktu. Vliv
vládních spotřebních výdajů za zboží a služby, daní, transferových plateb a čistého exportu na úroveň produktu v
ekonomice. Multiplikátory a multiplikační efekt. Vymezení agregátní poptávky v třísektorové a čtyřsektorové
ekonomice.
3
1) EKONOMICKÝ RŮST A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
A) Pojetí ekonomického růstu
Ekonomický růst = změna tokových veličin (GNP, nár. důchodu) v čase. Lze zkoumat rozdíl
(odečíst), koeficient růstu a tempo růstu.
Pod pojmem ekonomický růst se nejobecněji rozumí růst potenciálního reálného důchodu
v čase.
Ekonomický růst – představuje zvýšení potenciálního GNP. Požije-li se pojem hranice
produkčních možností (PPF), může se znázornit ekonomický růst jako posun této hranice
severovýchodním směrem.Ekonomický růst se většinou měří jako roční tempo růstu reálného
GNP (nebo reálného potenciálního produktu) určité země.
Hranice produkčních možností – je graf kombinující statky. Které může daná země s danými
zdroji a prostředky produkovat. Bodů ležících vně PPF (severovýchodně od ní) nelze
krátkodobě dosáhnout. Oproti tomu body, které leží uvnitř představují neefektivnost produkce
dané země (nejsou využity všechny zdroje a prostředky).
B) Základy analýzy dlouhodobého ekonomického růstu, vývoj teorie ekonomického
růstu..
Teorie ekonomického růstu:
1) Smithovy a Malthusovy klasické modely – popisují ekonomický vývoj za podmínek
neměnného rozsahu půdy a rostoucího počtu obyvatel. To má za následek, nedochází-li
k technologickým změnám, to, že rostoucí počet obyvatel nakonec vyčerpá zásobu nevyužité
půdy. Malthusiánská rovnováha nastává, když mzdy poklesnou na existenční úroveň a
obyvatelstvo se nebude reprodukovat a tím se sníží nabídka práce.
2) neoklasický růstový model – tento model zdůrazňuje úlohu prohlubování kapitálu (tj. růst
kapitálového vybavení práce) a technologických změn při vysvětlování růstu potenciálního
reálného GNP. K prohlubování kapitálu dochází, jestliže zásoba kapitálu roste rychleji než
ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Při neexistenci technologické změny povede prohlubování
kapitálu k růstu výstupu na jednoho pracovníka, k růstu mezního produktu práce a k růstu
mezd, to povede k poklesu výnosů z kapitálu (zákon klesajících výnosů) a k následnému
poklesu reálné úrokové sazby. Při dosažení dlouhodobé rovnováhy ovšem toto prohlubování
kapitálu ustává a reálné úrokové sazby přestávají klesat. Technologický pokrok zvyšuje
produktivitu práce, výši kapitálu na pracovníka, a tím pádem i celkový produkt.
V historickém pohledu bylo tempo technologických změn dostatečně rychlé, aby
vykompenzovalo klesající výnosy z kapitálu přičemž udržovalo úrokovou sazbu a míru zisku
téměř neměnné, zatímco reálné mzdy nepřetržitě rostly.
Akumulace kapitálu zvyšuje produkt a mzdy, ale snižuje výnos (respektive úrokovou sazbu)
z kapitálu
V krátkém časovém období je úroveň rovnovážného produktu určená změnami agregátní
poptávky. V dlouhém časovém období lze zvyšování životní úrovně udržet pouze růstem
potenciálního produktu (potenciální produkt musí růst rychleji než obyvatelstvo).
Základním problémem je tedy určení determinantů růstu a jejich působení v delším časovém
období (v zásadě charakteristiku determinantů agregátní nabídky v dlouhém časovém
období).
4
C) Zdroje a bariéry růstu
Mezi hlavní zdroje ekonomického růstu patří: růst výrobních faktorů (zejména práce a
kapitál), růst celkové produktivity výrobních faktorů, kterou zapříčiňují faktory jako vzdělání,
inovace, technologie, úspory z rozsahu, vědecký pokrok apod.
Bariéry ekonomického růstu
nízké tempo růstu
kapitálu
nízké úspory
BLUDNÝ KRUH
NEROZVINUTOSTI
nedostatečná vybavenost
práce kapitálem
nízký důchod/ob.
D) prorůstová politika; L) Proticyklická politika
Proticyklická a prorůstová politika
- cyklické kolísání ek. aktivity
nevyužití produkčních možností daného hospodářství (mezera produktu)
nestabilita cen. hladiny s nežádoucími důsledky (růst míry inflace)
destabilizující prvek ve vývoji společnosti
- možná řešení:
A/ Regulace AD – keynesiánský směr
a) politika vysoké zaměstnanosti - snaha o snižování cyklické nezaměstnanosti
b) protiinflační politika
- monetární pol.: CB ovlivňuje množství peněz v EKO úrok. sazbu AD
- fiskální pol.: změna vlád. výdajů a daň. zatížení
- ZO: usměrňování vývoje měn. kurzů, cla, importní kvóty
B/ Absence regulace AD – neoklasický směr
- tvrdí, že výkyvy jsou důsledkem vládních zásahů (jde o vládní selhání)
C/ Ekonomie strany nabídky
- snaha o udržení stabilní vysoké zaměstnanosti a produktu
- nezaměřuje se na kolísání, ale na stimulaci ek. růstu ve smyslu růstu pot. produktu dlouhodobé řešení (prorůstová politika)
- klíčovým problémem je míra zdanění
E) Charakteristika hospodářského cyklu a jeho fází
- HC = víceméně pravidelné kolísání skutečného produktu kolem reál. produktu
Fáze cyklu
1) kontrakce – pokles skut. produkce; recese = pokles skut. produktu po dobu 6 měsíců;
deprese = dlouhodobý a hluboký pokles
2) dno (sedlo) – bod, ve kterém skut. produkt dosahuje minima (dolní bod zvratu)
5
3) vzestup (expanze) – skut. produkt roste rychleji než PP; je vždy na vyšší úrovni než
předchozí vzestup konjunktura = období, kdy skut. produkt převyšuje úroveň
dosaženou v předchozím cyklu
4) vrchol – bod, ve kterém skut. produkt dosahuje maxima (horní bod zvratu)
Typy cyklů
- periodičnost cyklu = doba trvání jednoho cyklu (opakování jednoho cyklu po urč. době)
a) Kitchinovy – krátkodobé (36 – 40 měsíců); výkyvy v zásobách a rozprac. výrobě
b) Juglarovy – střednědobé (10 – 11 let); investice do strojů a zařízení
c) Kodantěvovy (Kuznetsovy) – dlouhodobé (50 – 60 let); změny ve výr. technologiích,
monetární jevy a politické události
F) Příčiny a mechanismus cyklu
a) teorie externích příčin
- nerovnoměrné tempo objevu nových vynálezů
- nedostatečné informace, kterými disponují tržní subjekty
- politické příčiny (války, revoluce, volby)
- korelace mezi výskytem slunečních skvrn a objemem zeměděl. produkce
- urč. HP státu
např. monetaristická teorie (příčinou fluktuace je nevhodná monetární pol. státu)
b) teorie interních příčin
- snaha firem maximalizovat zisk úsporami mzdových N zaostávání P za N
- výkyvy v AD nestabilita inv. výdajů (je dána také střídáním optimistických a
pesimistických odhadů podnikatelů o budoucích výnosech investic)
- bohatí nebo šetrní lidé získávají příliš velké příjmy v relaci k možným investicím ve
společnosti
např. keynesiánská teorie (cykly jsou způsobeny výkyvy AD, zejména výkyvy investic)
c) kombinace příčin
- prvotní impulz je externí, proticyklicky začnou působit i faktory interní
G) Hospodářský cyklus v pojetí monetaristů nové klasické makroekonomie
Změny tempa růstu peněžní nabídky a hospodářský cyklus
Ekonomové, kteří mají blízko k monetarismu a nové klasické makroekonomii, nalézají
častou příčinu cyklického kolísání ekonomiky v kolísání tempa růstu peněžní nabídky. Snaží
se dokázat, že tempo růstu nabídky peněz před recesí klesá a před konjunkturou roste.
Hospodářský cyklus má tak na svědomí restriktivní či expanzivní monetární politika centrální
banky.
Monetaristé staví své chápání hospodářského cyklu na teorii přirozené míry
nezaměstnanosti a na hypotéze adaptivních očekávání. Podle jejich teorie jsou příčinou
kolísání ekonomické aktivity změny tempa růstu nabídky peněz. Tyto změny způsobují
nesoulad mezi očekávanou a skutečnou mírou inflace, dochází k "pomýlení" ekonomických
subjektů a odchýlení jejich aktivity od dlouhodobé přirozené úrovně.
Podle M. Friedmana je hospodářský cyklus důsledkem nedokonalých informací jednotlivci
tvoří svá očekávání adaptivně na základě minulých zkušeností. Nesoulad mezi očekávanou a
skutečnou mírou inflace může trvat jen krátkodobě, v dlouhém období ekonomické subjekty
svá očekávání opravují a přizpůsobují podle skutečného vývoje ekonomiky.
6
Mechanismus hospodářského cyklu ukazuje obr. 14.3. Předpokládejme, že centrální banka
náhle zvýší tempo růstu nabídky peněz. Následkem tohoto nepředvídaného šoku dojde k růstu
agregátní poptávky (z AD1 na AD2), zatímco krátkodobá agregátní nabídka zůstává zpočátku
na původní úrovni SRAS1 (očekávaná míra inflace zůstává zatím na stejné úrovni). Růst
cenové hladiny vede k tomu, že zaměstnanci přijímají nižší reálné mzdy, než se domnívají
(trpí "peněžní iluzí"), reálný produkt se zvyšuje z QK na Q2 a ekonomika se přesunuje do
bodu B. Po určité době si zaměstnanci uvědomí, že míra inflace vzrostla, upraví svá inflační
očekávání, požadují obnovení původní úrovně reálných mezd, krátkodobá agregátní nabídka
následně klesá z SRAS1 na SRAS2 a ekonomika se vrací do bodu C na křivce LRAS. Snížení
tempa růstu peněžní nabídky ze strany centrální banky by vedlo k opačnému vývoji.
H) Teorie reálného hospodářského cyklu
Teorie reálného hospodářského cyklu se naopak zaměřuje na reálné veličiny a na
nabídkovou stranu ekonomiky. Tvrdí, že některé cyklické pohyby ekonomiky vznikají
zdánlivě jakoby na straně poptávky, ale ve skutečnosti jsou vyvolány změnami nabídkové
strany ekonomiky. Recese či konjunktura mohou být vyvolány nabídkovými šoky, které
snižují či zvyšují výrobní kapacitu ekonomiky. Za nabídkové šoky lze označit různé reálné
poruchy. Ty mohou být vyvolány změnou přírodních podmínek (mimořádně příznivé či
nepříznivé počasí, přírodní katastrofy), politickými událostmi (např. válka v Perském zálivu,
vystřídání republikánů demokraty v USA, sjednocení Německa), technologickými šoky
(objevení nových technologií, zavedení převratných inovací), nákladovými šoky (výrazné
zvýšení cen ropy či jiných surovin) nebo změnou spotřebitelských preferencí.
I) Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu
Hlavním "zdrojem" jsou vláda a vládnoucí část parlamentu, které mají zájem na expanzivní
fiskální politice v období těsně před novými volbami, neboť se tím zvyšují jejich naděje na
znovuzvolení. Druhým "zdrojem" je centrální banka, která (ač třeba relativně nezávislá)
často podléhá politickým tlakům a zásadám fungování byrokratické instituce.
Mechanismus politického hospodářského cyklu si můžeme naznačit s pomocí politické
Phillipsovy křivky (dále PPC). Hypotéza PPC je založena na předpokladu, že politikové si
uvědomují existenci krátkodobého substitučního vztahu mezi inflací a nezaměstnaností a
možnost využití tohoto vztahu k politickým ziskům.
7
- zjistí se, že ekonomika vykazuje rostoucí
míru inflace (bod A), neboť hospodářská
politika minulé vlády byla příliš expanzivní.
vláda se rozhodne výrazně snížit míru inflace.
Proto přijímá opatření ke snížení AD,
navrhuje např. zvýšení některých daní
a snížení státních výdajů a parlament tato
opatření bez větších problémů schválí.
Zároveň vyvine vláda silný tlak na centrální
banku, aby snížila tempo růstu peněžní
nabídky. Následkem těchto opatření se
ekonomika posune do bodu B. Míra inflace
výrazně klesá, roste ale výrazně míra
nezaměstnanosti. Po čase se inflační
očekávání sníží, ekonomika se přesunuje
z PPC1 dolů na PPC2 a vrací se zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti v bodě C.
- rozhodne se posílit své volební vyhlídky prostřednictvím expanzivní hospodářské politiky.
Nyní je vládou navrženo snížení daní, zvýšení státních výdajů a centrální bance je doporučeno
zvýšení tempa růstu nabídky peněz. Je-li alespoň část z těchto návrhů úspěšná, ekonomika
přejde těsně před volbami do bodu D. Vládní koalice opět volby vyhraje, ale po čase je
konfrontována se skutečností, že míra inflace dále vzrostla a nezaměstnanost dále klesla,
ekonomika je nyní v bodě E. Je-li ekonomika ponechána svému vývoji, přesune se po roce či
dvou zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti do bodu F.
J) Keynesovsky orientované teorie hospodářského cyklu a kritika keynesovské spotřební
funkce
Mnoho keynesiánsky orientovaných ekonomů považuje za příčinu cyklického kolísání
ekonomiky změny objemu investic a státních výdajů a jimi následně vyvolané změny
objemu spotřebních výdajů. Zejména investičním výdajům je přisuzována značná míra
nestability, což lze demonstrovat pomocí keynesiánské investiční funkce: I = I0 + e.Ye - b.r
Teorie nepružných cen a mezd
Keynesiánsky orientovaní ekonomové tvrdí, že ekonomika může i dlouhodoběji uváznout v
recesi spojené s vysokou mírou nedobrovolné nezaměstnanosti. ceny a mzdy jsou nepružné
zejména směrem dolů. Nepružnost mezd způsobuje jednoduše to, že mzdové sazby nemohou
čistit trh práce, tj. vyrovnávat nabízená a poptávaná množství práce na jednotlivých dílčích
trzích práce. Zároveň nepružnost mezd znemožňuje přizpůsobování mzdových nákladů
změnám cenové hladiny a tudíž vede k fixování krátkodobé agregátní nabídky.
Důležitou úlohu při nepružnosti mezd mají dlouhodobé pracovní smlouvy.
Princip akcelerátoru.
Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice. Je to teorie investičních
výdajů, podle níž je úroveň investic určována tempem růstu reálného GNP. To znamená, že
čisté investice jsou kladné (vysoké), jestliže GNP roste, a nulové (nízké), jestliže se GNP
nemění (dokonce i když je GNP velmi vysoký).
Akcelerační princip vyjadřuje skutečnost, že čisté indukované (In) investice (vyvolané
investice – určené velikostí GNP) jsou funkcí míry změny reálného produktu (Y).
In = a * Y
8
Interakce multiplikátoru a akcelerátoru.
Uvažujeme-li, že začal růst HDP. To vyvolá na základě akceleračního principu nové
indukované investice. Tyto nové investice v souladu s multiplikačním efektem podnítí další
růst GNP. GNP roste až do okamžiku, kdy dosáhne potenciálního produktu a poté začne
tempo růstu GNP klesat, až se zastaví. Při poklesu tempa začne působit akcelerátor a
multiplikátor opačně – GNP proto v důsledku jejich působení klesá až do okamžiku, kdy
dosáhnou sedlového bodu. Protože se ale celkové investice skládají nejen z indukovaných
investic, ale i z obnovovacích investic, slouží tyto restituční investice jako dolní hranice
poklesu investic. Jakmile tyto investice dosáhnou této spodní hranice, pokles se zastavil a
zastavil se i pokles GNP. V této situace poslouží obnovovací investice v souladu s principem
akcelerátoru a multiplikátoru k novému růstu investic a tím i GNP. Celý hospodářský cyklus
se tak opakuje.
Spotřební funkce
Keynesiánští ekonomové pracují ve svých modelech se spotřební funkcí, ve které je spotřeba
funkcí běžného důchodu (tj. důchodu obdrženého v běžném období). V kap. 3 jsme
definovali jednoduchou keynesiánskou spotřební funkci: C = C0 + mpc . YD
Ze spotřební funkce založené na hypotéze permanentního důchodu vyplývá důležitý závěr:
spotřeba reaguje mnohem méně na změny běžného důchodu než předpokládají keynesiánské
modely. Hodnota multiplikátoru je proto mnohem nižší a multiplikační efekt mnohem slabší
než ukazují rovnice v kap. 3. Ekonomika je proto jako celek mnohem stabilnější. K
podobným názorům došli také někteří keynesiánští ekonomové. Franco Modigliani např.
sestavil spotřební funkci založenou na hypotéze životního cyklu, která rovněž předpokládá, že
spotřebitelé vyrovnávají svou spotřebu v průběhu času. I to je svým způsobem důkaz, že
keynesiánci a monetaristé nejsou v mnoha otázkách natolik názorově vzdáleni, jak to
naznačují mnohé učebnice ekonomie.
K) Hospodářský cyklus v neklasické teorii racionálních očekávání
9
2) INFLACE A PROTIINFLAČNÍ POLITIKA
A) Inflace a její měření
Míra inflace je definována jako míra změny cenové hladiny. K inflaci dochází, roste-li
celková cenová hladina.
Cenová hladina představuje průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v běžném období
ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období.
Vývoj cenové hladiny – používá se tempo jejich růstu. Jde o tempo růstu cenové hladiny =
míru inflace
cenová hladina (rok t) – cenová hladina (rok t-1)
Míra inflace (rok t) =
* 100
cenová hladina (rok t-1)
Nejčastěji používanými indexy k vyjádření všeobecné cenové hladiny jsou:
index spotřebitelských cen
index cen výrobců
deflátor HDP (HNP)
1. Index spotřebitelských cen (CPI) – cenová hladina vyjádřena jako průměrná úroveň cen
souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovaných průměrnou domácností.
Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný
statek. Jsou zde problémy, že časem se faktické výdaje domácností odchylují od vah
použitých v indexu – může dojít ke skryté inflaci.
2. Index cen výrobců (PPI) – bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen
průmyslových výrobců. Koše obsahují příslušné výrobky a služby (suroviny, polotovary).
Pracuje stejně jako CPI s fixními vahami a to dle struktury tržeb. Všeobecně se uznává, že
vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.
3. Deflátor HDP (HNP) - košem jsou v tomto případě všechny statky, obsažené v daném
ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu.
HDP v běžných cenách
deflátor HDP =
HDP v cenách základního období
* 100
Rozdíl mezi CPI a deflátorem HDP spočívá:
- v deflátoru HDP je zahrnuta mnohem širší skupina statků
- koš statků v deflátoru HDP se každý rok mění, CPI je stejný
- CPI zahrnuje i ceny importovaných statků, kdežto deflátor jen ceny statků vyráběných
v dané ekonomice
Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny, jde o deflaci. Deflace je
vzácným jevem. Častější je pokles (decelerace) míry inflace, klesající procentní přírůstky
cenové hladiny = dezinflace.
Nevyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem (dochází ke
změně cenových relací) x vyrovnaná inflace kdy rostou stejně.
10
B) stupně inflace podle její závažnosti
Tři stupně podle závažnosti inflace: mírná, pádivá, hyperinflace
Mírná inflace (plíživá) – rostou ceny pomalu. Ceny jsou relativně stabilní, lidé
důvěřují penězům. Míra inflace je řádově jednociferná.
Pádivá inflace (cválající) – Ceny rostou dvou či trojcifernými tempy (20,100,200
%).Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, vznikají vážné hospodářské poruchy.
Finanční trhy odumírají. Lidé hromadí statky.
Hyperinflace – extrémní případ. Tempo růstu cen je obrovské (Německo 1920-1923).
Neustále se tisknou peníze.
další členění:
Zjevná inflace – pokud je ekonomická nerovnováha spojena s růstem cenové hladiny
Potlačená (blokovaná) inflace - státní orgány se snaží brzdit inflaci. Nejsou schopny
odstranit příčiny.
Skrytá inflace – když cenové indexy nevykazují skutečný růst cenové hladiny, nebo když má
velký podíl stínová ekonomika.
C) Charakteristika poptávkové inflace, vztah mezi poptávkovou inflací a změnou
reálného produktu, očekávaná inflace
Inflace je nepřetržitý růst cenové hladiny v dlouhodobém časovém horizontu. Změna
agregátní cenové hladiny mezi dvěma obdobími je míra inflace (vyjádřená zpravidla indexem
spotřebitelských cen CPI, nebo cenovým deflátorem HDP a indexem cen výrobců PPI).
Poptávková inflace – inflace tažená poptávkou (růst agregátní poptávky)
Nabídková inflace – na straně nabídky nadměrným růstem cen v důsledků růstu nákladů
firem díky růstu cen vstupů).
Poptávková inflace a změna reálného produktu – zdrojem růstu poptávky jsou snahy o
udržení míry nezaměstnanosti pod přirozenou mírou a rozpočtové schodky vlády, které se
pokrývají emisí peněz. Hlavní důvodem je tedy silná fiskální nebo monetární politika.
Bod E0 je výchozí, zvýší se
agregátní poptávka AD
(díky expanzi), vzroste
cenová hladina, nominální
mzda se nezměnila ale
změnila se reálná. Bod E1 je
pouze
krátkodobý.
Pracovníci usilují o zvýšení
mezd, tím rostou náklady a
cena se posune do p2.
Nastane nová rovnováha
v E2 a dochází k poklesu Y.
Očekávaná
11
inflace
–
vychází z poznatků subjektů z minulosti a na základě předvídaní prostřednictvím modelových
situací (pojem adaptivní chování). Dalším postupem je statické očekávání (budoucí =
současné). Závěr – je-li skutečná produkce rovna potenciálnímu produktu a vliv nabídkové
inflace je nulový potom očekávaná inflace je rovna skutečné a ekonomika je na dlouhodobé
Phillipsově křivce.
D) Vztah nominálního produktu, míry inflace a reálného
Vztah nominálního a reálného produktu a míry inflace – východiskem je, že nom. Produkt
= P.Y. rovnice nominálního produktu je tedy Y* = γ*Aa + µ * M/P (nominální nabídka
peněžních zůstatků, multiplikátory monetární i fiskální, cenová hladina). Z toho vyplývá že
tempo růstu nominálního produktu se rovná součtu tempa růstu inflace a tempa růstu reálného
produktu.
E) Nabídková inflace, nabídkové šoky a jejich vliv na nabídkovou inflaci a reálný
produkt, typy hospodářské politiky při řešení efektu nepříznivého nabídkového šoku,
dezinflace
Jako příklad nabídkového šoku jako zdroje nabídkové iflace je např. devalvace tuzemské
měny (zdražuje dovoz – zvyšuje agregátní cenovou hladinu). Dochází k růstu cenové hladiny
∆π = π 1 − π 0 . Vliv na inflaci a reálný produkt.
E0 je výchozí – šokem se dostane do E1.
Volbou hospodářské politiky lze ovlivnit
konečný stav po nepříznivém šoku.
Neutrální politika – současný růst míry
inflace a pokles produktu (nedělají se zásahy
bod E1)
Přizpůsobovací politika – monetární expanzí
dosáhnout růstu agregátní poptávky, nezmění
se zaměstnanost a expanze umožní vstřebat
cenovou hladinu – zvýší se inflace ale produkt
je nezměněn E2.
Potlačovací politika – inflace zůstane na
stejné úrovni za cenu snížení produktu a růstu
nezaměstnanosti E3.
Poslední dvě politiky se označují jako
přizpůsobovací.
Dezinflace – snižování míry inflace (hlavně poptávková inflace). Restriktivní monetární nebo
fiskální politika. Existují dvě metody: Cold turkey (výrazný a krátkodobý) recese je
krátkodobá ale hlubší. Cenou je výrazný pokles skutečného produktu pod jeho potenciální
úroveň.
Gradualistická metoda (pomalé a postupné) recese je mírnější, ale delší doba trvání. Cold
turkey je důvěryhodnější. V obou případech je rozhodující chování subjektů a jejich
přizpůsobování očekávané inflaci.
12
F) Důsledky a náklady inflace
Lze vymezit v následujících směrech:
-
-
1. Vliv inflace na reálné důchody a bohatství
za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rostou rozdílným
tempem. Bude-li inflace nevyrovnaná, reálné mzdy a jejich podíl na reálném HDP
poklesnou. Inflace pak povede k přerozdělení reálných mezd ve prospěch jiných důchodů.
jev taxflace, neboli jev fiskální brzdy – efekt spojení inflace a zdanění. S růstem
nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny se příjemci mezd dostávají do
vyšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně). Rostou-li reálné mzdy
pomalu, klesá reálný disponibilní důchod domácností. Proti tomuto účinku se zavádí
odečitatelné položky od základu daně.
Zvláštní pozornost je věnována transferovým platbám – každoroční indexace. Inflace dále
také postihuje důchody vlastnické jako úroky z úspor.
-
-
-
2. Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady
náklady spojené s řízením struktury aktiv – snaží se minimalizovat držbu peněz a vhodně
investovat
náklady spojené se změnou ceníků, seřizování prodejních automatů, apod.
3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu. Pracovníci i podnikatelé tím
mohou být destimulováni od své aktivity a také od tvorby úspor. Inflace tak může vést
k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace, při
nízké míře naopak se úspory mohou zvyšovat).
Inflace vnáší nejistotu do investičních plánů, podněcuje spekulace a překupnictví oproti
dlouhodobým investičním plánům.
G) Vyrovnaná a anticipovaná inflace
Vyrovnaná inflace – znamená, že růst cenové hladiny postihuje všechny ceny stejně
Anticipovaná inflace – znamená, že průběh inflace je rovnoměrný (nejsou náhlé výkyvy, lze
předpokládat)
Vyrovnaná i plně anticipovaná inflace slouží jako teoretický model, kdy veškeré ceny rostou
každý rok stejně. Nikdo není cenovými změnami překvapen. Potraviny, mzdy, renty –
všechno roste každý rok o stejné procento, úrokové sazby jsou takové, jako by byly ceny
stabilní.
H) Možnosti protiinflační politiky
Lze rozdělit do základních třech přístupů:
1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
- Vhodné volit takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který
nestimuluje růst agregátní poptávky při plné zaměstnanosti, případně na restriktivní
charakter těchto politik který by působil proti růstu agregátní poptávky (zabránit posuvu
křivky agregátní poptávky doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti)
13
-
Působit na snižování inflačních očekávání. To je možné uskutečnit omezením měnové
akomodace. Důsledkem však bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu
(aktuálního a potencionálního)
2. Důchodová politika
Další metodou je omezit růst nominálních mzdových sazeb (je-li tento vyšší než růst
produktivity).Používá různé formy:
- zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády
- limity růstu mezd (někdy se paradoxně tyto limity stávají nástrojem růstu mezd)
- Dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků
pod vlivem vládních doporučení.
- Dále je možná regulace cen statků (obvykle jen na některých dílčích trzích)
Výhodami zde je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Nevýhodami:regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky a
omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů, spočívají-li příčiny inflace v nadměrné
poptávce, je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).
3. Monetární politikou – zabezpečením stabilní cenové hladiny v podobě monetaristického
měnového pravidla
I) Inflace v ČR
RŮMĚRNÁ MÍRA INFLACE
Rok
1998
Meziroční index v % 10,7
1999
2,1
2000
3,9
2001
4,7
2002
1,8
2003
0,1
2004
3-3,5
Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) při odhadu vývoje inflace na rok
2004 vychází jednak z převažujících trendů ve vývoji hladiny spotřebitelských cen v roce
2003, z dosud schválených opatření v oblasti spotřebních daní a z vládních návrhů na úpravu
systému DPH a rovněž ze skutečnosti, že vláda dosud nedeklarovala své záměry jak v oblasti
postupu deregulace cen, tak ani v oblasti privatizace energetiky, telekomunikací a dalších
oborů, ve kterých stát vlastní významnější majetkové podíly.
14
3) NEZAMĚSTNANOST, MAKROEKONOMICKÉ
PROBLÉMY TRHU PRÁCE
A) Měření nezaměstnanosti
Základní skupiny které je třeba rozlišovat:
1. Zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání, nebo sebezaměstnání (včetně
osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání)
2. Nezaměstnaní – nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně
hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Jde o osoby schopné a ochotné
pracovat.
= ekonomicky aktivní obyvatelstvo – pracovní síla dané země
3. ostatní – studenti, penzisté,invalidé, ženy v domácnosti – pokud nesplňují podmínky
předchozích skupin.
= ekonomicky neaktivní obyvatelstvo
Pro účely měření se tedy využívá:
- absolutní vyjádření počtu nezaměstnaných (0,5 mil.)
- míry nezaměstnanosti jako procentního podílu nezaměstnaných na ekonomicky aktivním
obyvatelstvu
míra nezaměstnanosti (u)=nezaměstnaní (U) / ekonomicky aktivní
(zaměstnaní+nezaměstnaní - L+U)
Některé teorie namítají, že toto měření nevystihuje určité skupiny (minimálně tyto)
• pracovníci s nuceným zkráceným pracovním úvazkem
• osoby, vyloučené z pracovní síly, jako odrazené pracovníky. Přestali práci hledat, nevěří,
že ji ještě najdou. Dále bychom zde mohli uvést pracovníky kteří se rekvalifikují, případně
osoby, které práci našli, ale nastoupí až později (vůle zaměstnavatelel)
V některých vyspělých zemích se počítají různé odvozené míry od míry nezaměstnanosti.
Např. v USA míry U1-U7, které se pokouší vystihnout vždy určitý problém nezaměstnanosti
(dlouhodobost, zkrácené úvazky,atd.)
B) Typy nezaměstnanosti a její ekonomické a sociální důsledky
Základní typy nezaměstnanosti: frikční, strukturální a cyklická
Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a
pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu. Dokonce i kdyby se
ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, byla by zde vždy určitá fluktuace - lidé
kteří hledají zaměstnání po absolvování školy, nebo se stěhují do jiného města, ženy se
mohou vracet do práce poté, co měly děti. Protože frikčně nezaměstnaní pracovníci často
přecházejí z jedné práce do druhé, nebo shánějí lepší zaměstnání, má se obvykle za to, že jsou
nezaměstnaní "dobrovolně".
15
Strukturální nezaměstnanost se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou a poptávkou
po pracovnících. Nesoulad může vzniknout proto, že se poptávka po určitém druhu práce
zvyšuje, zatímco poptávka po jiném druhu se snižuje, a nabídka se ani v jednom případě
nepřizpůsobuje dostatečně rychle. Díky tomu se často setkáváme s nerovnováhami u
jednotlivých povolání nebo oblastí, protože určité sektory se rozvíjejí, zatímco jiné upadají.
Např. těžební oblasti, kde jsou převážně pracovníci školení pro důlní činnost, která je pro jiné
obory nepoužitelná.
O cyklické nezaměstnanosti hovoříme, je-li celková poptávka po práci nízká. Jestliže se
celkové výdaje a produkt snižují, nezaměstnanost se zvyšuje prakticky všude. Tento stav
nastává zejména v období hospodářské recese (část hospodářského cyklu směřující ke dnu),
pracovníci jsou propouštěni bez nároku na návrat.
Důsledky nezaměstnanosti:
Nezaměstnanost se uvádí jako jeden z ústředních sociálních problémů soudobého kapitalismu.
Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké, během
takových období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život. Uvádí se
dvě základní kategorie dopadu: ekonomický a sociální.
Ekonomický dopad - vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože během
depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, nevytváří ekonomika tolik, kolik je schopna. Ztráty,
ke kterým dochází v obdobích vysoké nezaměstnanosti, jsou největším doloženým mrháním
zdroji v soudobé ekonomice. Většinou jde hlavně o dopad cyklické nezaměstnanosti. To
kvantifikuje Okunův zákon
-
Okunův zákon říká, že na každá 2 %, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu
produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1 %.
Sociální dopad - Je to hlavě dlouhodobá (delší než 1/2 roku) nedobrovolná nezaměstnanost,
která přináší lidské sociální a psychologické škody. Je dokázáno, že nezaměstnanost vede ke
zhoršování fyzického i psychického zdraví, vede k vyššímu výskytu srdečních chorob,
alkoholismu a sebevražd.
C) Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost
Dobrovolná nezaměstnanost – takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen
o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Nezaměstnanost způsobená dobrovolným
ukončením jednoho zaměstnání a způsobená prodlevou nástupu do jiného. Nezaměstnanost
při modelu pružných mezd.
Nedobrovolná nezaměstnanost – se poznačuje cyklická nezaměstnanost, která je podmíněna
nepružností směrem dolů (růst nezaměstnanosti), vůči této nezaměstnanosti neexistují volná
pracovní místa. Vzniká důsledkem nepružných mezd.
16
pružné mzdy
nepružné mzdy
zaměstnaní
mzdová sazba
nedobrovolná
nezaměstnan
dobrovolně
nezaměstna
D
S
L*
Práce (osoby)
D) Přirozená míra nezaměstnanosti a hystereze
Nezaměstnanost – vyvolaná pohybem ekonomiky nad a pod úrovní potenciálního produktu
(nezaměstnaný je ten kdo dosáhl věku, je schopen pracovat a práci hledá). Velikost
nezaměstnanosti (počet nezaměstnaných/počet pracovních sil) formy nezaměstnanosti –
frikční (důsledek pohybu prac. Sil je složkou přirozené míry), strukturální (nesoulad mezi
kvalifikací pracovníků a potřebami trhu je částí přirozené míry), cyklická (souvisí
s hospodářským cyklem a lze ji měřit jako rozdíl mezi skutečnou a přirozenou mírou
nezaměstnanosti) jednoduchý a rozšířený model dynamiky nezaměstnanosti - popisuje
stav kdy se nepředpokládá rozdíl v práci a kvalifikaci (měří se jen počet těch co práci našli a ti
co byli propuštěni), rozšířený model potom zahrnuje ještě oblast osob mimo pracovní síly
(tam se přesouvají jak zaměstnaní tak nezaměstnaní) a pohyby v rámci zaměstnání– vztah
mezi zaměstnanými pracovníky a nezaměstnanými pracovníky (modely) přirozená míra
nezaměstnanosti – jestliže se ekonomika pohybuje na potenciálním produktu jedná se o
přirozenou míru (míra nezaměstnanosti, kdy je ekonomika v dlouhodobé rovnováze),
současně je to stav kdy skutečná a očekávaná inflace je stejná hystereze – dlouhé období
vysoké nezaměstnanosti se může projevit jako zvýšení hodnoty přirozené míry (nezaměstnaní
si zvyknou nepracovat a ztrácejí kvalifikaci) náklady nezaměstnanosti – je obtížné vyčíslit
(rozdělovat dle druhů nezaměstnanosti)
E) Úroveň nezaměstnanosti v ČR
V letech 1990 až 1996 se míra nezaměstnanosti pohybovala pod hranicí 5 %, kterou poprvé
přesáhla v roce 1997. Ve druhé polovině devadesátých let a po roce 2000 přibývalo
bankrotujících firem a subjektů s druhotnou platební neschopností, což vedlo v roce 2003 k
dosud historicky nejvyšší nezaměstnanosti v České republice.
Negativní trend stoupajícího počtu neumístěných uchazečů o zaměstnání v letech 1996 až
1999 (a zároveň s tím rostoucí míra nezaměstnanosti) byl sice rokem 2000 přerušen, ale
počínaje rokem 2001 opět pokračuje. Pozitivním jevem v roce 2000 a 2001 byl naopak nárůst
počtu hlášených volných pracovních míst, což ovlivnilo příznivě počet nezaměstnaných,
připadajících na 1 volné pracovní místo.
Podíl osob s délkou nezaměstnanosti do 3 měsíců proti roku 1991 klesl v roce 2003
prakticky na polovinu, naopak podíl osob s délkou nezaměstnanosti delší než 1 rok je více než
desetinásobný. Dlouhodobá nezaměstnanost se týká především již výše zmíněných rizikových
skupin obyvatel s případnou kumulací rizik (vyšší věk a nevyhovující zdravotní stav, vyšší
věk a nedostatečná kvalifikace, u mladších žen pak kombinace absolvent a péče o dítě apod.).
2003 10,31% nezaměstnanost.
17
F) Rovnováha na trhu práce, klasický a keynesovský model trhu práce, náklady
nezaměstnanosti
Trh práce – trh, na kterém domácnosti (pracovníci) nabízejí práci (nabídka NS) a firmy práci
poptávají (poptávka ND). Předpoklady tohoto trhu: jednotka práce je stejná, tj. že mezní
produkt práce všech pracovníků je stejný a mzdy a ceny jsou dokonale pružné. Dále se
předpokládá krátké období s jediným proměnný VF (práce).
Prodávající dostávají pracovní důchod Ih a poptávající platí mzdové náklady Wr (pracovní
důchod před daní je tedy celkový mzdový náklad firem).
Wr = W . ND = W . NS = Ih (W-nominální mzdová sazba).
Rovnováha na trhu práce nastává při rovnosti agregátní poptávky s nabídkou
W 
W 
ND  = NS   Křivka agregátní poptávky po práci je klesající a vyjadřuje tak vztah, že
P
P
poklesem reálné mzdy roste poptávka po práci. Křivka agregátní nabídky práce je křivka
rostoucí - při růstu reálných mezd nabídka práce roste. Obě křivky se protínají v bodě E - v
bodě, kde nabídka i poptávka po práci odpovídají reálné mzdě. Úroveň zaměstnanosti je v
tomto bodě N*, což je úroveň plné zaměstnanosti, a úroveň reálné mzdy je na hodnotě (W/P)*
- rovnovážná reálná mzda
Klasický model trhu práce.
∗
Formalizovaný zápis: ND  W  ∗ = N ∗ a NS  W  = N ∗ (výše plné zaměstnanosti přímo určuje
 P 
 P
velikost nabídky produktu. Dalším určujícím prvkem je cambridgeská kvantitativní teorie
peněz M.V=P.Y a při konstantní rychlosti obratu peněz V=1/k je pak ve tvaru M=k.P.Y.
Posledním předpokladem je že nominální mzda W je určena reálnou W/P a cenovou úrovní P
platí tedy W=NS(W/P).P.
18
Keynesiánský model trhu práce.
Předpokladem jsou nepružné mzdy (nom. mzda je vyšší než rovnovážná). N = ND  W  <
 P 
NS  Wn  . úroveň produkce je determinovaná zaměstnaností, která je ale nižší než plná
 P 
zaměstnanost, což je důsledkem nepružnosti nominální mzdové sazby Wn, která nemůže
klesnout na úroveň, která by vyčistila trh. Dále platí vztahy z modelu IS-LM tedy S=I a
L=M/P.
Znázornění úplného keynesiánského modelu za předpokladu nepružných nominálních mezd,
pozitivně skloněné křivky LM a citlivosti poptávky po autonomních investicích na úrokovou
míru větší než nula.
19
G) Phillipsova křivka v keynesiánském a friedmanovském pojetí
Rozdíl mezi keynesiánskou a Friedmanovou verzí Phillipsovy křivky
- monetaristé chápou vztah mezi nezaměstnaností a inflací zcela opačně, než stoupenci
původní Phillipsovy křivky, kteří vycházeli z toho, že nezaměstnanost ovlivňuje ceny.
Friedman však vychází naopak z toho, že hybnou silou vývoje nominálního GDP je množství
peněz v oběhu, které při svém zvýšení vede k růstu cenové hladiny, což má vliv na
nezaměstnanost.
- rozpad závěrů původní Phillipsovy křivky v 70. letech zpochybnil tuto křivku jako obecně
použitelný nástroj pro účely ekonomické teorie i pro účely hospodářské politiky. Přesto není
možno přijmout názor, že neexistuje určitý vztah mezi mírou inflace a mírou
nezaměstnanosti. Platí pouze to, že je třeba rozlišovat dlouhé a krátké období a inflaci
očekávanou a neočekávanou. V dlouhém období neexistuje žádný trvalý vztah mezi mírou
inflace a mírou nezaměstnanosti, ekonomika se vrací zpět na svou přirozenou míru
nezaměstnanosti. Pro zastánce aktivní hospodářské politiky tento závěr představuje špatnou
zprávu - za nižší míru nezaměstnanosti nelze "zaplatit" vyšší mírou inflace!
H) Lucasova verze Phillipsovy křivky a její pojetí novou klasickou makroekonomií
Lucasova verze Phillipsovy křivky
- založená na nedokonalé informovanosti mikroekonomických subjektů a neočekávaných
změnách makroekonomické politiky, popírá možnou úlohu aktivistické makroekomické
politiky ve snaze systematicky ovlivňovat výstup a zaměstnanost v ekonomice. Jakákoli
systematická politika zaměřená např. na zvyšování státních výdajů v obdobích zvýšené míry
nezaměstnanosti je odsouzena k nezdaru, neboť veřejnost dříve či později pochopí "pravidla
hry" a mzdy a ceny bude stanovovat podle racionálních očekávání. Pokud státní orgány
nemají lepší informace a nejsou schopny reagovat s menším zpožděním než soukromé
subjekty, nemůže mít makroekonomická politika trvalý reálný efekt.
20
Phillipsova křivka v pojetí nových klasických makroekonomů
Phillipsova křivka v podání ekonomů NKM je určitou parafrází Friedmanova přístupu.
Friedmanova verze je postavena na přirozené míře nezaměstnanosti a adaptivních
očekáváních. Rozeznává dvě Phillipsovy křivky, dlouhodobou a krátkodobou. Verze
představitelů NKM je založena také na přirozené míře nezaměstnanosti, ale na
racionálních očekáváních. Rozeznává v podstatě pouze jednu Phillipsovu křivku - vertikální
"pravdivou" Phillipsovu křivku. Klesající Phillipsova křivka může vzniknout jen jako
"jevová" Phillipsova křivka např. tehdy, když dojde k neočekávanému poptávkovému šoku.
Centrální banka např. naprosto neočekávaně zvýší tempo růstu nabídky peněz, následkem
toho rostou ceny, reálný důchod a klesá míra nezaměstnanosti. Pokud by však byla akce
centrální banky předvídána, jevová Phillipsova křivka by splynula s pravdivou Phillipsovou
křivkou a rostla by pouze míra inflace. Z výše uvedeného je zřejmé, že R. Lucas namísto
vztahu nezaměstnanost-inflace řeší vztah reálný důchod-inflace, resp. chápe svou verzi
krátkodobé agregátní nabídky jako specifickou vezi Phillipsovy křivky. Vzhledem k tomu, že
mezi vývojem reálného důchodu a mírou nezaměstnanosti existuje poměrně těsný vztah, jde o
nepříliš výrazný rozdíl, lze proto také považovat za moderní verzi Phillipsovy křivky.
Rovnice říká, že relativní růst skutečné míry inflace oproti očekávané míře inflace se projeví v
relativním růstu skutečného reálného důchodu oproti potenciálnímu reálnému důchodu. Tato
verze Phillipsovy křivky je v současnosti standardní verzí používanou ve většině
makroekonomických modelů.
I) Phillipsova křivka a koncepce NAIRU
NAIRU - inflací neakcelerující míry nezaměstnanosti. Je to taková míra nezaměstnanosti,
která nemění tempo růstu inflace, představuje rovnováhu na trhu práce.
Dlouhodobá Phillipsova Křivka je vertikální, rovnováha však nastává při nižší než plné
zaměstnaností koncepce NAIRU.
21
4) PLATEBNÍ BILANCE,
A) Platební bilance, její kategorie
- deficit (či přebytek) obchodní bilance nebo deficit (či přebytek) platební bilance, se
používají při hodnocení zahraničně-obchodní pozice země.
Platební bilance je statistický účetní záznam (sestavený dle pravidel podvojného účetnictví),
který sumarizuje všechny ekonomické transakce mezi subjekty domácí země a subjekty
ostatních zemí během určitého časového období. Termín platební bilance není zcela výstižný,
nejde pouze o bilanci plateb, ale o bilanci veškerých peněžních toků mezi domácí
ekonomikou a zahraničím.
22
Platební bilance je rozdělená do čtyř částí:
1) Běžný účet
- Soukromé transakce • Zboží (neboli obchodní bilance); • Neviditelné položky
nebo služby (cestovní ruch, doprava, příjmy z investic aj.); • Důchody z výrobních
faktorů; • Transferové platby;
- Vládní vývozy a dary.
2) Kapitálový účet
- Soukromý • Přímé zahraniční investice; • Portfoliové investice.
- Vládní
3) Statistická diskrepance
4) Úřední vyrovnání
Platební bilance ze zásady podvojného účetnictví jako celek musí nakonec z definice vykázat
nulový závěrečný zůstatek a to proto, že co se koupí se musí buď zaplatit, nebo se musí
zadlužit. Tedy součet salda běžného účtu, salda kapitálového účtu, statistických diskrepancí a
oficiálního vyrovnání (tzn. formální celkový zůstatek bilance) se musí rovnat nule. Po rozboru
jednotlivých finančních toků se určuje, zda vznikl přebytek nebo deficit platební bilance.
Hlavními kategoriemi platební bilance jsou:
1. obchodní bilance (TB) - odráží toky zboží
2. výkonová bilance (VB) - zachycuje toky zboží a služeb
3. bilance na běžném účtu (CA) - zahrnuje toky zboží, služeb a transferů
4. bilance na kapitálovém účtu (KA) - sleduje toky investic a půjček
5. bilance na účtu oficiálních devizových rezerv (RA) - zachycuje změny v držbě zlata a
cizích měn u centrální banky
B) Mezinárodní tok zboží služeb a kapitálu a domácí ekonomika
a) Domácí úspory a investice versus běžný a kapitálový účet
- základní národohospodářskou identitou je rovnost národního důchodu a agregátních výdajů,
kterou tradičně zapisujeme vztahy: AD = C + I + G + EX – IM; Y = AD; Y = C + S + Gt
Jestliže národní důchod převyšuje domácí výdaje (země více vyrábí než utrácí), vzniká
přebytek na běžném účtu. Export musí převyšovat import, neboť "nadbytečná" produkce
nerealizovaná v domácí zemi musela být nutně realizována v zahraničí. Zároveň rovnice
říkají, že jestliže národní důchod převyšuje domácí výdaje, musí úspory převyšovat domácí
investice. "Přebytečné" úspory nerealizované v domácí ekonomice musí být realizovány v
zahraničí, neboli úspory se rovnají domácím investicím plus čistým zahraničním investicím
(S = I + IF). Čisté zahraniční investice v tomto případě samozřejmě znamenají deficit na
kapitálovém účtu. Přebytek na běžném účtu se rovná deficitu na kapitálovém účtu a naopak.
b) Deficit státního rozpočtu a bilance na běžném účtu
- nadměrné výdaje: E - Y = (I - S) + (G - T) + (EX - IM)
- přebytečné národní výdaje jsou dány převisem domácích investic nad domácími úsporami,
deficitem státního rozpočtu a přebytkem obchodní bilance. CA = (S - I) - (G - T) bilance
na běžném účtu se rovná rozdílu mezi úsporami a investicemi mínus deficit státního rozpočtu.
země, která má deficit na běžném účtu, nemá pravděpodobně dostatečné úspory k financování
svých investic a hospodaří nejspíše s deficitním rozpočtem.
23
C) Vyrovnávaní bilance na běžném účtu a platební bilanci jako celku
Nerovnováhu bilance na běžném účtu nebo platební bilance jako celku nelze udržovat
nekonenčně dlouho. Země s přebytkem může po určitou dobu snižovat své závazky vůči
cizině, půjčovat deficitním zemím či zvyšovat investice v cizině nebo zvyšovat své devizové
rezervy. Na určitém stupni však bude další úvěrování deficitních zemí nebo hromadění
devizových rezerv stěží únosné. Země s deficitem může naopak po určitou dobu zvyšovat své
závazky vůči cizině, snižovat své pohledávky vůči cizině nebo snižovat své devizové rezervy.
Po určité době však může zahraniční zadlužení nabýt hrozivých rozměrů a devizové rezervy
se mohou vyčerpat. V obou případech limitují ekonomické síly dobu trvání nerovnovážného
stavu. Nerovnováha v delším období povede ke vzniku tlaků na zhodnocení nebo
znehodnocení měny.
- deficity těchto bilancí, neboť deficity jsou obvykle (víceméně nesprávně) považovány za
větší zlo než přebytky.
a) automaticky působící mechanismy, které jsou uváděny do pohybu automaticky při
vzniku nerovnováhy,
nevyžadují zásahy státních orgánů a fungují tak dlouho, dokud není obnoven rovnovážný
stav. • cenové mechanismy (jsou založeny na změnách relativních cen); • důchodové
mechanismy (jsou založeny na změnách relativních důchodů) a • monetární mechanismy (jsou
založeny na relativních změnách peněžních zásob). Modely založené na cenových
a důchodových mechanismech se zabývají vyrovnáním deficitu bilance na běžném účtu,
zatímco monetární modely se vztahují k vyrovnávání deficitu platební bilance jako celku.
b) mechanismy působící prostřednictvím hospodářské politiky, což jsou určité kroky
státních orgánů zaměřené na odstranění nerovnovážného stavu. Působí většinou s určitým
zpožděním.
D) Automatický vyrovnávací mechanismus v systému pevných kurzů
Automatický vyrovnávací mechanismus při zlatém standardu (price-specie-flow
mechanism), který vyrovnává mezinárodní platby a cenové hladiny mezi zeměmi.
Fungování automatického cenového vyrovnávacího mechanismu je jednoduché. Dejme
tomu, že máme dvě země, mezi kterými probíhá mezinárodní obchod. U domácí země vznikl
deficit na běžném účtu a u zahraniční země přebytek na běžném účtu. Protože peněžní zásoba
v rámci zlatého standardu byla tvořena buď zlatem nebo papírovými penězi krytými zlatem,
deficit na běžném účtu znamenal odliv zlata z deficitní země a snížení peněžní zásoby v této
zemi a příliv zlata do přebytkové země a zvýšení její peněžní zásoby. To způsobilo pokles
vnitřních cen v deficitní zemi a růst vnitřních cen v přebytkové zemi. Následkem toho došlo
ke stimulaci exportu v deficitní zemi a k destimulaci importu z přebytkové země, dokud se
bilance na běžném účtu opět nevyrovnala.
Snížení interních cen v deficitní zemi v důsledku ztráty zlata a snížení peněžní zásoby bylo
založeno na kvantitativní teorii peněz (P = M.V/Y).
Tento vyrovnávací mechanismus začíná působit ihned, jakmile vzniká externí nerovnováha,
a působí tak dlouho, dokud není tato rovnováha eliminována.
E) Keynesiánský model vyrovnávání bilance na běžném účtu
Zastánci keynesiánského důchodového přístupu tvrdí, že cenový efekt (tedy efekt změn
relativních cen vyvolaný devalvací nebo změnami cenových hladin) vyvolává pouze část
přizpůsobení platební bilance a zbývající část přizpůsobení je realizována prostřednictvím
změn reálného důchodu.
24
Výchozím bodem tohoto přístupu je předpoklad, že změny platební bilance se odrážejí ve
změnách agregátní poptávky, které vedou ke změnám reálného důchodu, které automaticky
zajišťují částečné (ne úplné) přizpůsobení platební bilance.
Funkce čistého exportu
- funkce čistého exportu (tj. rozdílu mezi exportem a importem zboží a služeb). Funkce
čistého exportu spojuje bilanci na běžném účtu (X - M) a národní důchod (Y). export závisí
pouze na ekonomické situaci zahraničních ekonomik, a proto jsou veškeré výdaje na export
výdaji autonomními (budeme je značit X0). Autonomnost exportu znamená, že hlavní
determinantou výše exportu je ekonomická aktivita v zemích, které představují pro domácí
zemi hlavní obchodní partnery.
- export představuje injekci do výdajového toku ekonomiky. Změny exportu se promítají
prostřednictvím multiplikátoru zahraničního obchodu do růstu reálného důchodu stejně jako
změny investic nebo státních výdajů.
- když bude v Německu konjunktura, zvýší se německá poptávka po české produkci a
prostřednictvím multiplikačního procesu vyvolá růst českého exportu násobnou expanzi
českého reálného důchodu.
Výdaje na import představují únik z domácího výdajového toku. Funkci čistého exportu
nyní můžeme zapsat ve tvaru: NX = Nxa - m.Y.
Import je zachycen jako rostoucí funkce reálného důchodu, zatímco export jako horizontální
přímka, neboť jeho výše je na úrovni reálného důchodu nezávislá. Průsečík obou křivek pak
dává čistý export, jehož vyjádření zachycuje část b) obr. 16.1. Čistý export je klesající funkcí
reálného důchodu. Čistý export se může měnit buď vlivem změny importu nebo vlivem
změny exportu.
Změna exportu nastává v důsledku změn exogenních faktorů a projevuje se posunem celé
křivky čistého exportu. Posun křivky čistého exportu znamená změnu vztahu mezi čistým
exportem a národním důchodem.
25
F) Monetrání přístup k platební bilanci
Monetární přístup vychází z poptávky po reálných peněžních zůstatcích, zaměřuje se místo
na bilanci na běžném účtu spíše na platební bilanci jako celek a není vystavěn pro ten či onen
kursový systém. přebytečná poptávka po zboží, službách a kapitálu (deficit platební bilance)
odráží přebytečnou nabídku peněz, která plyne do zahraničí. Přebytek platební bilance vzniká
naopak z přebytečné poptávky po penězích.
Monetární přístup tvrdí, že devalvace může mít účinek na platební bilanci pouze tehdy,
ovlivní-li poptávku po penězích v relaci k jejich nabídce. Tento účinek však bude i tak pouze
krátkodobý. Podle monetárního přístupu existuje teoretická rovnost mezi devalvací a snížením
reálné hodnoty peněžní zásoby. Devalvace snižuje reálnou hodnotu peněžní zásoby, neboť
vede ke zvýšení cen mezinárodně obchodovaného zboží a služeb, což je významná část
agregátního cenového indexu. Proto devalvace vede lidi k tomu, aby snížili své výdaje ve
snaze obnovit reálnou hodnotu svých peněžních zůstatků a jiných finančních aktiv. Toto
snížení výdajů znamená také pokles výdajů na import a zlepšení platební bilance. Jestliže
však centrální banka po devalvaci zvyšuje neadekvátním tempem peněžní zásobu, budou
příznivé účinky devalvace rychle eliminovány.
Devalvace funguje tak, že vyvolá nerovnováhu na trhu peněz, čímž vyvolá přebytek
platební bilance, který však přetrvává pouze do té doby, dokud změny devizových rezerv
neobnoví rovnováhu na trhu peněz.
G) Přizpůsobování platební bilance v systému plovoucích kurzů
V systému plovoucích kursů je deficit bilance na běžném účtu eliminován prostřednictvím
znehodnocení měny. Stejný princip lze použít i pro systém pevných kursů v situaci, kdy je
provedena oficiální devalvace měny.
Přístup přes elasticity
Nadhodnocená měna působí podobně jako daň uvalená na export (vede k jeho snižování)
a dotace poskytovaná importu (vede k jeho zvyšování). Země, která udržuje nadhodnocenou
měnu, se dostane zpravidla do deficitu na běžném účtu. Znehodnocení či devalvace měny by
pak mělo tento deficit odstranit prostřednictvím cenového mechanismu.
Růst objemu exportu a pokles objemu importu však nemusí ještě znamenat zlepšení bilance
na běžném účtu. Ta se zlepší nebo zhorší podle toho, jak se budou vyvíjet příjmy z exportu
(nabídka deviz) a/nebo výdaje na import (poptávka po devizách). Zde hrají zásadní roli
domácí a zahraniční cenové elasticity poptávky.
Vliv devalvace na bilanci na běžném účtu závisí na domácí cenové elasticitě poptávky po
importu a zahraniční cenové elasticitě poptávky po importu (resp. po exportu z domácího
pohledu). Cenová elasticita poptávky po importu (exportu) udává, o kolik procent se zvýší
či sníží poptávané množství importu (exportu), jestliže se ceny importovaného
(exportovaného) zboží sníží či zvýší o jedno procento.
H) Marshallova a Lernerova podmínka
Devalvace domácí měny zlepší bilanci na běžném účtu jen tehdy, je-li splněna Marshallova
a Lernerova podmínka: suma obou poptávkových elasticit po importu v absolutním
vyjádření musí být větší než jedna. Jinými slovy, změna poptávaného množství importu vůči
poptávanému množství exportu musí být dostatečně velká, aby kompenzovala nižší ceny
exportu země v jednotkách cizí měny po provedení devalvace. To se může projevit buď ve
velkém snížení importu nebo ve výrazném zvýšení exportu nebo, což je obvyklé, v kombinaci
26
snížení importu a zvýšení exportu. Většina ekonomů se shoduje na tom, že ve středním a
dlouhém období je tato podmínka splněna, nicméně v krátkém období tomu tak vždy být
nemusí.
Zlepšení bilance na běžném účtu v důsledku znehodnocení domácí měny však nemusí nastat
i při splnění Marshallovy a Lernerovy podmínky, jestliže se uplatní např. tlaky odborů na růst
nominálních mezd. Znehodnocení domácí měny totiž vede k inflačnímu efektu a poklesu
reálných mezd. Odbory mohou ve snaze udržet reálné mzdy na původní výši vyvinout tlak na
růst nominálních mezd. Takto vzniká náklady tlačená inflace a pozitivní účinek devalvace na
deficit bilance na běžném účtu může být eliminován nebo alespoň významně omezen.
I) Portfolio modely platební bilance
PABP vychází z toho, že domácí peníze jsou pouze jedním ze spektra finančních aktiv,
která drží domácí ekonomické subjekty. V nejjednodušších portfolio modelech drží
ekonomické subjekty své bohatství ve formě kombinace domácích peněz, domácích obligací a
zahraničních obligací.
Podnět držet obligace (domácí i zahraniční) je dán výnosem nebo úrokem, který nabízejí.
Ekonomické subjekty volí portfolio, které maximalizuje jejich užitečnost.
Nejjednodušší portfolio modely vycházejí z toho, že domácí ekonomické subjekty poptávají
peníze, domácí obligace a zahraniční obligace. Základní struktura jednoduchého portfolio
modelu obvykle předpokládá, že jednotlivé poptávky v modelu jsou funkcemi bohatství (W)
funkcí domácí a zahraniční úrokové sazby (i a i*), reálného důchodu (Y), bohatství (W)
a rizika (σ). Nabídka domácích obligací je chápána jako rozdíl mezi existující zásobou
domácích státních obligací BG a držbou těchto obligací v monetární bázi centrální banky DRZ = f(DD , Di , Di* , DY , DW) Tato rovnice říká, že platební bilance je funkcí domácí
složky monetární báze, domácí a zahraniční úrokové sazby, domácího důchodu a bohatství.
Tato je samozřejmě pouze nejjednodušší struktura portfolio modelu.
J) Vývoj platební bilance ČR.
- prudká devalvace Kč oproti směnitelným měnám v roce 1990. 1993 dosaženo vždy mírného
přebytku běžného úctu platební bilance v konvertibilních měnách. Tyto přebytky na běžném
úctu byly doprovázeny deficity obchodní bilance, které byly pokryty přebytky na úctu služeb
(zejména příjmy z turistického ruchu). 1992, kdy začaly diskuse o rozdělení federace, vznikla
devalvační očekávání, docházelo k odlivu kapitálu a prudce se snižovaly devizové rezervy.
- 1994 – 1995 divergentní vývoj běžného a kapitálového úctu platební bilance. Relativně
vysoké nominální úrokové sazby v CR se při fixním kursu Kč staly atraktivní pro zahraniční
investory, což se odrazilo ve zvýšeném přílivu kapitálu a vysoce aktivních saldech
kapitálového úctu platební bilance.
- v průběhu roku 1995 se začal otevřeně projevovat kombinovaný efekt oživování ekonomiky
a nedostatečné restrukturalizace. Nedostatečná konkurenceschopnost českého exportu a růst
reálného důchodu se odrazily v relativně vysokých přírůstcích importu při relativně nízkých
přírůstcích exportu. Deficit obchodní bilance byl pouze částečně kompenzován přebytkem
úctu služeb a s narůstajícím deficitem běžného úctu se začalo hovořit o možné devalvaci Kč.
Tyto diskuse se dále prohloubily s nepříznivým vývojem běžného úctu a s výsledky
parlamentních voleb v roce 1996
27
5) FISKÁLNÍ POLITIKA
A) Pojetí veřejných financí, jejich funkce, pojetí rozpočtové politiky, státní rozpočet,
příjmy a výdaje, přebytek a schodek státního rozpočtu a jeho typy.
- sledujeme –li finanční hospodaření všech státních orgánů dohromady, zabýváme se
veřejnými financemi. Dělení:
a) státní rozpočet – centralizovaný peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají ústřední
státní orgány.
b) rozpočty orgánů místní zprávy
c) speciální fondy, které státní orgány vytvářejí k přesně vymezeným účelům (př. fond
sociálního zabezpečení)
d) finance státních podniků, jež se v tržních ekonomikách blíží svým charakterem financím
soukromých firem.
Státní rozpočet: příjmy – výdaje!!!!
a) příjmy
- základní formou příjmů jsou daně. K dalším patří příjmy z průmyslových státních podniků,
z poskytování veřejných služeb.
- jestliže jsou daně nižší než výdaje, vzniká deficit státního rozpočtu. Ke krytí tohoto deficitu
může vláda prodat státní cenné papíry, či půjčit si od jiného státního orgánu. Opakované
deficity vedou ke státnímu dluhu a ten k veřejnému dluhu.
b) výdaje
- dělí se na transfery a výdaje na nákup výrobků a služeb. Transferem se rozumí výdaj ze
státního rozpočtu, za který státní orgány nezískají od příjemce žádný výrobek nebo službu
(podpory, starobní a invalidní důchod).
Saldo rozpočtu
Aktivní – příjmy > výdaje = rozpočtový přebytek
Pasivní – příjmy < výdaje = rozpočtový deficit
Rozpočtový deficit je financován výpůjčkami zpravidla v podobě dluhopisů vlád. Tyto
dluhopisy jsou nakupovány domácími subjekty (domácí dluh) nebo zahraničními (zahraniční
dluh).
Veřejný dluh – vyjadřován jako celkový dluh (bez odečtení pohledávek). Může vzniknou
deficitem, či několika deficity.
Fiskální deficity
Dvě základní otázky: jaká je struktura deficitu a jaké má dopady na ekonomiku
Podle toho jak deficit vzniká rozlišujeme strukturální a cyklický deficit.
Strukturální deficit – vzniká jako výsledek permanentní expanzivní rozpočtové politiky.
Cyklický deficit – odráží automatické změny ve výši daní a rozpočtových výdajů, ke kterým
dochází v souvislosti s cyklickými výkyvy reálného produktu.
Ke srovnání výše rozpočtů a jejich sald jsou používány relativní ukazatele:
• poměr výdajů rozpotu k HDP – bývá často používán k vyjádření míry vládní intervence
• poměr salda rozpočetu k HDP – je např. kritériem EU, max. 3 % HDP
28
B) Vládní dluh a její důsledky pro ekonomiku, způsoby jeho řešení.
Ekonomické důsledky vládního dluhu
Základní tři: potřeba obsluhovat vnější dluh, ztráty efektivnosti ze zdanění způsobení
placením úroků a jistin, nahrazování kapitálu veřejným dluhem – když lidé drží raději aktiva
založená na veřejném dluhu než na kapitálu.
Vnější a vnitřní dluh
Vnitřní dluh dluží země svým vlastním občanům – nepředstavuje žádné těžké břemeno.
Vnější dluh – země dluží cizincům, břemeno dluhové služby z vnějšího dluhu představuje
snížení spotřebních možností země. Vyplácení vnějšího dluhu vyžaduje vývozní přebytek, což
je pro některé země velice těžké.
Ztráty efektivnosti ze zdanění
Vnitřní dluh vyžaduje úrokové platby držitelům obligací, proto musí být vybírány daně. Ale i
tehdy jsou-li zdaněni stejní lidé a platí-li v průměru totéž množství, které dostávají v podobě
úroků, budou stále existovat deformační vlivy na pobídky, které jsou nevyhnutelně spojené
s jakýmikoli daněmi.
Nahrazování kapitálu veřejným dluhem
Nejvážnějším důsledkem velkého veřejného dluhu je, že vytlačuje ze zásoby bohatství národa
kapitál. Soukromý kapitál může být nahrazován vládním dluhem
reálná úroková
sazba
D
bez vládního
s vládním
S
zásoba kapitálu
C) Pojetí fiskální politiky, její vymezení, cíle, mechanizmus působení, nástroje fiskální
politiky
Fiskální politika – spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění
makroekonomické výkonnosti. Jsou tedy dvě možnosti ovlivňování:
- z hlediska výdajů – podílí se na tvorbě HNP, stanovuje rozsah veřejného a soukromého
sektoru
- z hlediska příjmů (daně) – daně omezují důchody obyvatelstva, napomáhají stanovovat ceny
s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích a tím ovlivňují jejich motivace a chování.
Nástroje fiskální politiky
- rozlišujeme jednorázová záměrná opatření (diskrétní) a vestavění (automatické) stabilizátory
1. Záměrná (diskrétní) opatření – diskreční politika
29
Jednorázová rozhodnutí příslušných orgánů o změně daňových sazeb, změně ve struktuře
výdajů státního rozpočtu, změně ve výši jednotlivých položek rozpočtových výdajů.
2. Vestavěné stabilizátory
Po svém zavedení působí v hospodářství automaticky a nevyžadují žádná další rozhodnutí
státních orgánů. Instalují se aby napomáhaly trhu zajistit efektivní využití výrobních zdrojů,
aby skutečně vyrobený produkt se co nejméně odchyloval od potencionálního produktu.
- progresivní daň z příjmu
- pojištění v nezaměstnanosti
- státní výkup zemědělských přebytků
- subvence k cenám zemědělské produkce
D) Expanzivní a restriktivní fiskální politika při nedostatečném a plném využívání
zdrojů.
Musíme rozlišovat základní cíle fiskální politiky:
a) expanzivní – snížení čistých daní, zvýšení vládních nákupů
b) restriktivní – zvýšení čistých daní, snížení vládních nákupů
Vliv daní a vládních výdajů má velký vliv na ekonomickou aktivitu a to jak na straně
agregátní nabídky tak poptávky.
b) Y0 – Y1 vznik inflace = INFLAČNÍ MEZERA
- expanzivní politika má negativní dopad na cenovou hladinu. Rostou vládní výdaje.
30
VLIV DANÍ:
Zde je vliv jak na poptávku (dochází k zvětšení disponibilního důchodu – budou zvýšeny i
výdaje na spotřebu) tak nabídku (podnítí více podnikat, pracovat – jsou menší náklady=větší
čisté zisky). Je zde určitá hranice, kdy lidé se cítí již tak bohatí, že místo práce volí více
volného času.
Daňová reforma vyvolá posun na obou stranách tržního mechanismu.
Pokles daní vyvolá dva procesy:
1. část nových příjmů bude použita na spotřebu, část na úspory (nejsou součástí agregátní
poptávky)
2. Dodatečné příjmy domácností nebo firem, které jsou vyvolány snížením daní a které se
přemění v investiční nebo spotřební výdaje mají multiplikační efekt.
Čisté daně i státní nákup působí na agregátní poptávku – mají multiplikaní efekt.
MULTIPLIKAČNÍ ÚČINEK SNÍŽENÍ DANÍ MÁ MENŠÍ
ÚČINEK NEŽ MULTIPLIKAČNÍ EFEKT STÁTNÍCH
VÝDAJŮ.
1
k3 =
1-mpc(1-r)
Tento výdajový multiplikátor uvažuje již s třetím sektorem – státem (r=míra zdanění).
Udává o kolik se zvýší produkt, jestliže se investiční a státní výdaje (společně) zvýší o
jednotku.
Při stanovení výše daní se musí uvažovat i o velikosti výnosu. Existuje hranice při které již
dalším zdaněním výnosy klesají. Tím se zabývá Lafferova křivka
Graf 2: Lafferova křívka
daňové
výnosy
0%
X
100 %
zdanění
Vliv vládních výdajů:
Společně s růstem vládních výdajů roste i agregátní poptávka nikoliv však ve stejném, ale ve
větším rozsahu. Příčinou je multiplikační efekt rozpočtových výdajů.
Multiplikátor státních výdajů udává, o kolik se zvýší produkt, jestliže se státní nákupy
výrobků a služeb zvýší o 1 korunu. Je shodný s investičním multiplikátorem k2
1
k2 =
1
=
1-mpc
mps
31
mezní sklon ke spotřebě = mpc
mezní sklon k úsporám = mps
KEYNESIÁNSKÁ EXPANZIVNÍ FISKÁLNÍ POLITIKA:
hlavní cíl je usměrňování produktu, zaměstnanosti, cenové hladiny, atd.
Graf 3: Keynesiánská expanzivní fiskální politika
cenová
hladina
AS v krátkém období
E2
E1
AD2
AD1
produkt
výchozí situace se vyznačovala nízkým produktem a vysokou nezaměstnaností. Vláda tuto
situaci stimulovala využitím naakumulovaných nevyužitých úspor, tím doplnila
nedostatečnou agregátní poptávku
Graf 4: Dlouhodobý efekt fiskální expanze
AS v dlouhém období
E2
E1
v případě dlouhodobé expanzivní (restriktivní) fiskální politiky projevující se pouze ve změně
agregátní poptávky by došlo k neustálému navracení zaměstnanosti na úroveň plné
zaměstnanosti a produktu na úroveň potenciálního produktu, výsledkem by byla pouze změna
cenové hladiny.
Některé další důsledky fiskální politiky:
- alternativním zdrojem financování rozpočtového deficitu je ůrst peněžní zásoby tím, že
centrální banka na otevřeném trhu nakupuje vládní cenné papíry, emitované vládou, pro krytí
potřeb zmínění fiskální expanze. Dochází k monetizaci rozpočtového deficitu.
- značnou nejistotu v účincích fiskální politiky způsobují časová zpoždění – je zejména o
výrazné vnitřní zpoždění v případě diskreční expanzivní politiky.
- dalším problémem (hlavně keynesiánské fiskální politiky) je že stimulační vliv této politiky
na zaměstnanost a produkt je obvykle doprovázen rozpočtovým deficitem a následně
rostoucím veřejným dluhem.
32
E) Dlouhodobé účinky expanzivní fiskální politiky.
Posun z bodu E0 do E1 efekt vytěsnění (crowding out effect)
Posun bodu rovnováhy z bodu E1 do E2 úplný efekt vytěsnění
Z dlouhodobého hlediska tudíž expanzivní fiskální politika:
1) nemění úroveň reálného produktu a zaměstnanosti (pokud dochází k úplnému efektu
vytěsnění).
2) zvyšuje úroveň cen
3) nevrací reálné investice a úrokové míry na výchozí úroveň.
Efekt vytěsňování (vytlačování) –růst produktu v důsledku fiskální expanze je doprovázen
protichůdným pohybem, tedy část výdajů je vytěsněna růstem úrokové sazby. Dochází přitom
ke změně struktury produktu (např. roste podíl vládních nákupů, klesá podíl soukromých
investičních výdajů to má dopad na ekonomický růst).
F) Vývoj státního rozpočtu České republiky.
Schodek státního rozpočtu k HDP % - 1998 1,6 – 1999 1,6 – 200 2,4
Ke konci května 2004 se deficit státního rozpočtu prohloubil na 45,4 mld. Kč, když
celkové příjmy dosáhly 289,4 mld. Kč a celkové výdaje byly čerpány ve výši 334,8 mld. Kč.
V samotném květnu se schodek zvýšil o 7,3 mld. Kč.
Oproti předchozím měsícům v květnu došlo k výraznému zpomalení příjmů z nepřímých
daní. Se vstupem do EU se totiž příjmy z cel staly příjmem rozpočtu EU (v rozpočtu ČR
zůstává jen 25% celních příjmů jako úhrada nákladů na výběr cla). Navíc došlo ke změně
výběru DPH z dovozu ze členských zemí EU, kdy oproti dosavadnímu způsobu výběru do
deseti dnů od dovozu dnes dovozci platí DPH až 25. den následujícího měsíce. V případě
státních financí se tímto odkladem daňové povinnosti jedná o de facto jednorázový a nevratný
výpadek rozpočtových příjmů.
33
6) MONETÁRNÍ POLITIKA
A) Předpoklady monetární politiky a její vymezení, mechanizmus působení monetární
politiky, cíle a nástroje monetární politiky
- má přímé a nepřímé nástroje. Ovlivňuje peněžní hladinu na trhu.
- snaží se o stabilizaci cenové hladiny a o udržení míry nezaměstnanosti na její přirozené
úrovni. Regulují množství peněz v ekonomice a vývoj úrokových měr.
- monetární politika je určena k regulaci tržní ekonomiky.
- aby mohla být monetární politika použita, musí pro to být rozvinut tržní mechanismus,
zejména trh peněz a trh kapitálu.
- centrální banka se musí nalézat ve státním vlastnictví.
Nástroje monetární politiky:
a) přímé (administrativní)
- regulace investičního úvěru; regulace spotřebního úvěru; měsíční zprávy od bank na
poskytnuté úvěry….
b) nepřímé (tržně orientované).
- politika povinných minimálních rezerv; operace na volném trhu (banka nakupuje nebo
prodává cenné papíry); diskontní politika.
Bezprostřední cíle monetární politiky:
a) expanzivní – tj. zvyšovat nabídku peněz
b) restriktivní – tj. snižovat nabídku peněz
B) Expanzivní, restriktivní a neutrální monetární politika
- dva typy politiky CB:
a) expanzivní
• poptávka po penězích se nemění a nabídka se zvyšuje (v důsledku politiky CB)
• MS se posune doprava (nejsou to křivky, ale úsečky; MS je strmější)
• nižší úrok. sazby + větší množství peněz v oběhu
• pokud poptávka klesne a CB nebude reagovat MD se posune dolů pokles úrok.
měr i množství peněz v oběhu
• poptávka klesne a CB bude reagovat (zvýší nabídku peněz) MD se posune dolů, MS
doprava v EKO je stejné množství peněz v oběhu, úrok. míra poklesla
34
i- míra investic
M – množství peněz
- sníží se úrokové sazby a vzroste množství peněz v oběhu.
b) restriktivní
• poptávka se nemění: nižší nabídka peněz posun MS doleva úrok. sazby rostou,
množství peněz v oběhu se snižuje
• poptávka vzroste a CB nereaguje: MD se posune nahoru růst úrok. sazeb i množství
peněz v oběhu
• poptávka vzroste a CB reaguje: MD se posune nahoru a MS doleva vyšší úrok. sazby
při konstantním množství peněz v oběhu
Vyšší poptávka - může CB udržet na pův. úrovni úrok. sazby i množství peněz v oběhu? MD se posune nahoru CB musí přiměřeně zvyšovat nabídku peněz (expanzivní politika)
- restriktivní politika je opakem expanzivní politiky.
35
C) Dilema centrální emisní banky
- ČNB se rozhoduje, jakou politiku uplatnit. Centrální banka nemůže současně zvyšovat a
snižovat nabídku peněz, současně provádět restriktivní a monetární politiku. Nemůže sledovat
najednou oba cíle – musí si jeden vybrat, zaměřit se na jeho splnění.
D) Expanzivní monetární politika při nedostatečném a plném využití zdrojů
9-10 zvýšení agregátní poptávky vyvolá růst reálného produktu a zaměstnanosti než cen,
avšak i ceny se nepatrně zvýší.
9-11 zvýšení agregátní poptávky se odrazí více v růstu cenové hladiny než ve zvýšení
reálného produktu.
- nelze očekávat pokles úrokových sazeb.
36
E) Dlouhodobé efekty monetární politiky
Dlouhodobé efekty expanzivní monetární politiky:
- křivka agregátní nabídky je vertikální z důvodu pružnosti všech cen v dlouhém období, tj.
cen výrobních faktorů.
- rostou ceny výrobních faktorů, jejichž růst se zastaví, až zvýšení cen produktů i výrobních
faktorů bude shodné s počátečním zvýšením nabídky peněz, kterou vyvolala expanzivní
monetární politika.
- růst cen zvyšuje poptávku po penězích. Rostou úrokové míry a následně se sníží investiční
výdaje.
- rovnováha je v bodě E2 nová křivka agregátní poptávky protíná dlouhodobou křivku
agregátní nabídky.
- nezměněná úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, nemění se ani výše reálných
úrokových měr
- vzrůst rovnovážné úrovně cen, která odpovídá zvýšení množství peněz v oběhu.
Efekty restriktivní monetární politiky z dlouhodobého hlediska:
- nezmění úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, jež se bude udržovat na úrovní
potencionálního produktu a přirozené míry nezaměstnanosti.
- sníží rovnovážnou úroveň cen, jež odpovídá snížení množství peněz v ekonomice.
F) Vývoj monetární politiky České republiky.
37
7) Model IS-LM, jeho struktura a formalizace
A) Předpoklady pro vybudování modelu IS-LM
Pojetí modelu IS – LM - Všechny modely mají nedostatky (zjednodušují – založeno na
předpokladu jinak neměnných podmínek), Jsou statické (nelze zpracovat časové řady)
Řeší tři trhy trh statků a trh aktiv (trh peněz a trh obligací)
S + M + SB = I + L + DB (úspory S = investice I, nabídka peněz M = poptávce po penězích L)
jestliže je rovnováha na těchto dvou trzích je rovnováha i na trhu obligací (Walras) – jestli je
nerovnováha na jednom trhu je nerovnováha ještě alespoň na jednom dalším.
model IS-LM – keynesiánská teorie všeobecné rovnováhy
předpoklady fungování - uzavřená ekonomika, ceny jsou stálé, zásoba kapitálu je dostatečná
(je ho tolik kolik je třeba), nominální mzdy jsou stálé (je tolik lidí kolik je třeba), centrální
1
banka kontroluje nabídku peněz. Y =
AA = α G . AA toho AA = C A + c.TR − c.TA + I + G
1 − c(1 − t )
αG – výdajový multiplikátor, AA – autonomní výdaje spotřeba, c.TR – transfery na spotřebu,
c.TA – daně, i – úroková míra, b – citlivost investičních výdajů na i, b.i – částka investic
závislá na úrokové míře.
B) Konstrukce křivky IS a křivky LM, jejich sklon, poloha a body mimo křivky
Rovnováha na trhu statků rovnováha za předpokladu že I=S z toho plyne křivka IS.
Křivka IS zobrazuje všechny kombinace úrokové míry a úrovně důchodů, při kterých je trh
statků v rovnováze – AD = Y
Rovnice křivky IS Y = α G .( AA − bi )
Konstrukce křivky IS, její sklon a poloha
Vychází se z křivky investic a grafu AD=Y, Klesne i, vzrostou I tedy i AD a taky Y. Vzroste
i, klesne I tedy i AD a taky Y.
Sklon je závislý od koeficientu b (citlivost investičních výdajů na i) vysoké b vodorovná
Pootočení v průsečíku s osou i ovlivňuje výdajový multiplikátor αG (nízká hodnota strmá IS)
38
Změna AA – vyvolá posun (růst posun doprava)
Změna G je to samé jako AA
Rovnováha na trhu aktiv - za předpokladu že L=M z toho plyne křivka LM. Křivka LM
zobrazuje všechny kombinace i a důchodu, při kterých je trh peněz v rovnováze (a tedy i trh
obligací). Subjekt rozhoduje o rozdělení toho co má je omezen bohatstvím. Nabídka peněz
souvisí s cenovou hladinou (nominál – kolik, reál – co si za to může dovolit). Rozpočtové
WN
M
M

omezení
= L + DB =
+ SB ⇒  L −  + (DB − SB ) , celková poptávka po penězích je
P
P
P

M
součtem transakční a spekulativní L = k .Y − h.i , rovnováha na trhu peněz L = R ,
PR
z uvedeného plyne rovnice křivky LM
M
1
i =  kY − R
h
PR



Na LM je k dispozici tolik peněz kolik je potřeba. Méně peněz se kompenzuje rychlostí oběhu
peněz – tím se nastavuje rovnováha (to umožňuje pohyb po křivce LM)
1-Citlivost poptávky po penězích by měla být stabilní
2-Citlivost na změnu i (tedy koeficient h) otáčí křivkou – vysoká hodnota – vodorovná LM
3-Hodnota MR/PR (nabídka peněz) posouvá křivkou
Body mimo křivky
39
C) Současná rovnováha na trhu statků a trhu aktiv, rovnovážný produkt a rovnovážná
úroková míra, multiplikátor fiskální politiky, multiplikátor monetární politiky
Současná rovnováha na trhu statků a trhu aktiv - Hledá se rovnováha tří trhů (ve
skutečnosti se hledají 2 – 3 je automaticky)
Všeobecná rovnováha při určitém i a určitém Y (rovnovážném), průsečík IS a LM - Model IS
– LM a jeho formalizace
b M
Rovnice rovnovážného důchodu Y = γ . AA + γ . . R ,
h PR
M
k
1
. R
Rovnice rovnovážné úrokové míry i = .γ . AA −
h
h + α G .b.k PR
b – citlivost investičních výdajů na i
h – citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na změnu i
k – citlivost poptávky po reálných peněžních zůstatcích na změnu Y
Rovnovážný produkt a rovnovážná úroková míra
12345-
bod E je těžce dosažitelný (jen krátkodobě)
vždy se jedná o spojení dvou rovnic a musí se řešit buď Y* nebo i*
vše co ovlivní IS ovlivní celek a vše co ovlivní LM ovlivní rovněž celek
dochází k přizpůsobovacímu procesu (ne každá teorie připouští přizpůsobovací proces)
dnešní pojetí – stát ano otázkou je spíše jak
A
B
C
D
Trh statků
Rovnováha
S>D
Rovnováha
S<D
Trh peněz
S>D
Rovnováha
S<D
Rovnováha
Trh obligací
S<D
Rovnováha
S>D
Rovnováha
40
Multiplikátor fiskální politiky
Tlumí účinky fiskální politiky (jak u růstu i tak u růstu Y) ∆Y = γ .∆AA
multiplikátor fiskální politiky γ =
1+
αG
předp., že se nezmění monetární politika
α G .b.k
h
platí
h = 0 potom γ = 0, křivka LM je svislá
h = ∞ potom γ = αG, křivka LM vodorovná
vysoká hodnota b a k snižuje γ a snižuje vliv změny G na Y*
vysoká hodnota k udává, že růst důchodu je doprovázen výšením poptávky po penězích
Multiplikátor monetární politiky
Nemá tlumící, ale naopak multiplikační efekt
b
Multiplikátor monetární politiky µ = γ .
h
Platí, že ho ovlivňuje vše co γ a navíc b a h
Čím menší jsou hodnoty h a k tím výraznější je vliv změny nabídky peněz na Y*
Čím větší jsou hodnoty b a αG tím výraznější je vliv změny nabídky peněz na Y*
8) FISKÁLNÍ A MONETÁRNÍ POLITIKA V MODELU IS - LM
A) Účinnost fiskální politiky prizmatem modelu IS – LM, částečný a úplný vytěsňovací
efekt
Účinky fiskální politiky prizmatem modelu IS – LM
Vede ke změně křivky IS – vliv výdajů státu na Y* a i*. Expanze posune křivku IS doprava o
αG.∆G. Při původní i dojde k převisu poptávky po RPZ (začnou se prodávat obligace),
následuje růst i
Částečný vytěsňovací efekt
Za předpokladu LM pozitivní sklon tak zvýšená i vytěsní část soukromých investičních, ale i
soukromých výdajů. Proto se nemůže ustavit rovnováha v bodě E2
Past likvidity za předpokladu, že LM je vodorovná – jedná se o maximální účinek fiskální
politiky (h = ∞, tedy vysoká citlivost poptávky po RPZ na i), vytěsňovací efekt je v tomto
případě nulový a αG = γ.
41
Úplný vytěsňovací efekt nastává v případě svislé LM – vytěsňovací efekt je v tomto případě
úplný. Fiskální politika má nulový účinek, dojde jen ke zvýšení i.
V obou případech se jedná o extrémy ekonomicky nereálné.
B) Multiplikátor fiskální politiky
- tlumí účinky fiskální politiky (jak u růstu i tak u růstu Y)
∆Y = γ .∆AA
multiplikátor fiskální politiky γ =
1+
αG
předp., že se nezmění monetární politika
α G .b.k
h
platí
h = 0 potom γ = 0, křivka LM je svislá
h = ∞ potom γ = αG, křivka LM vodorovná
vysoká hodnota b a k snižuje γ a snižuje vliv změny G na Y*
vysoká hodnota k udává, že růst důchodu je doprovázen výšením poptávky po penězích
C) Účinnost monetární politiky prizmatem IS - LM, keynesiánský transmisní
mechanismus, monetární kritéria a determinanty jejich použití
Účinky monetární politiky prizmatem modelu IS – LM, transmisní mechanismus Monetární politika je souhrnem opatření a zásad, které prostřednictvím monetárních nástrojů,
zabezpečují základní cíl – stabilitu měny (Operace na volném trhu, Povinné minimální
rezervy, Diskontní sazba)
Expanzivní politika zvyšuje nabídku RPZ – zvýšení Y* , zvýšení zaměstnanosti a zlepšení
platební bilance
Restriktivní – tlumí nadměrný růst AD a tím vyvolané inflace (přehřátí ekonomiky).
Podmínkou rovnováhy určuje LM a nabídka peněz posunuje křivkou LM (protože se
předpokládá stálá cenová hladina je růst nominální peněžní zásoby stejným růstem reálné
Monetární kritéria, analýza jejich účinnosti
Centrální banka svými nástroji ovlivňuje buďto peněžní zásobu nebo úrokovou míru
Je tedy otázkou volby co má ovlivňovat aby omezila fluktuaci výstupu protože jak IS tak LM
jsou poměrně nestabilní (volba mezi tím co je stabilnější a co nestabilnější)
Kritérium peněžní zásoby – při IS nestabilní a LM stabilní (kdyby sledovala i produkt by
kolísal ve větším rozsahu
Kritérium úrokové sazby – při LM nestabilní a IS stabilní (LM neovlivňuje i protože
centrální banka může vracet i změnou peněžní zásoby na požadovanou úroveň
42
Monetaristé předpokládají, že poptávka po penězích je predikovatelná, málo citlivá na
úrokovou míru a rychlost obratu peněz považují za konstantu. Dávají proto přednost uplatnění
kritéria peněžní zásoby (IS nestabilní)
Keynesiánci mají názor, že vedle množství peněz v ekonomice existují další důvody
fluktuace produktu a zaměstnanosti. Sledování peněžní zásoby není tedy dostatečné pro
stabilizaci produktu a zaměstnanosti. Dávají přednost uplatnění kritéria úrokové míry.
V současné praxi není uplatňován vyhraněný názor a zpravidla se jedná o kombinaci
monetární i fiskální politiky (policy-mix). Umožňuje nejen dosažení žádoucí úrovně produktu
a zaměstnanosti, ale i dalších problémů hospodářské politiky.
D) Dilema centrální banky - volba monetárních kritérií peněžní zásoby nebo úrokové
míry jako nástrojů monetární politiky
- bude –li v ekonomice méně stabilní trh s penězi než se statky a službami, budeme hlídat
úrokovou sazbu. Jestliže však bude vykazovat menší stabilitu, trh statků a služeb než T peněz
orientace na kontrolu peněžní zásoby a do oběhu nedám ani halíř.
- volba monetárního kritéria = monetaristé versus keynesovci monetaristé předpokládají,
že poptávka po penězích je stabilní a predikovatelná (málo citlivá na úrokovou sazbu a
rychlost oběhu peněz je konstantní) – preferují kritérium peněžní zásoby (respektování
konstantního růstu peněžní zásoby, který odpovídá růstu potenciálního produktu).
- keynesiánci považují ekonomiku za nestabilní (faktor očekávání budoucího vývoje, fis. A
mon. Pol., nabídkové šoky, čistý export) – sledovány pouze peněžní zásoby za nedostatečné,
doporučují věnovat pozornost i.
V praktické hospodářské politice jsou zpravidla uplatňovány kombinace obou politik tj.
politický mix.
E) Multiplikátor monetární politiky
Nemá tlumící, ale naopak multiplikační efekt
b
Multiplikátor monetární politiky µ = γ .
h
Platí, že ho ovlivňuje vše co γ a navíc b a h
Čím menší jsou hodnoty h a k tím výraznější je vliv změny nabídky peněz na Y*
Čím větší jsou hodnoty b a αG tím výraznější je vliv změny nabídky peněz na Y*
43
F) Kritéria volby fiskální politiky a monetární politiky a jejich kombinace
Kombinace fiskální a monetární politiky, její problémy a úskalí
Snaha o eliminaci vytěsnění po fiskální expanzi monetární expanzí, podmínkou je že Y je
menší než Y* (tento postup – monetární akomodace)
Je-li ekonomika pod Y* lze užít:
čistou fiskální expanzi – výdaje způsobí posuv IS (dojde současně ke zvýšení i)
čistou monetární expanzi – zvýšení peněžní zásoby způsobí posuv křivky LM (dojde současně
ke snížení i)
zpravidla se ale dosažení Y* dosahuje různými kombinacemi FP a MP a velký rozsah
kombinací působí v praxi problémy.
Uplatnění jednotlivých typů politik a jejich kombinací vede k různým efektům na produkci,
strukturu produkce, zaměstnanost, úrokovou sazbu a dotýká se i subjektů a jejich záměrů.
Složitost realizace policy mix – neznamená, že se nemá realizovat.
Problém politický – uplatnění vyvolává změny ve společenské i individuální spotřebě a
poměru mezi nimi.
Problém ekonomický
Monetární expanze vytváří (nižším i) předpoklad pro investice a růst Y do budoucna.
Fiskální expanze – problematika jak se uplatňuje (G,T,TR) – zvyšují AD a tím produkci
(současně ale zasahuje do struktury současné produkce).
9) MODEL IS – ELM, HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA
V MODELU IS-ELM
A) Nedostatky modelu IS-LM – východiska konstrukce modelu IS-ELM
ELM vymezení – spojuje vzájemnou kombinaci reálného důchodu a dlouhodobé úrokové
míry, které zajišťují rovnováhu na trhu peněz při dané úrovni mezery úrokových sazeb.
ELM = LM + RG
Kde RG = Ml-is = MP –πe = (ε+λ+σ) - πe
B) Reálné úrokové sazby versus nominální úrokové sazby a dlouhodobé úrokové sazby versus
krátkodobé úrokové sazby a jejich vliv na trh statků a trh finančních aktiv
Reálné versus nominální ú. s. – nominální úrokovou míru transformujeme do reálné úrokové
míry zohledněním vlivu očekávané míry inflace. Fisherova rovnice i = M + πe + M* πe
πe – očekávaná míra inflace. Fisherova rovnice se v praxi při nízkých hodnotách
úrokových měr a očekávané míry inflace aproximuje do podoby i = M + πe .
Krátkodobé versus dlouhodobé ú.s. – vzájemný vztah ukazuje výnosová křivka
44
Teorie vysvětlující tvar výnosové křivky
- hypotéza oddělených trhů předpokládá, že investice s nízkou dobou splatnosti nejsou
substituty úrokové sazby u investic a různá doba splatnosti spolu žádným způsobem
nesouvisí. Důvodem rostoucí výnosové křivky je struktura poptávky investorů.
- čistá hypotéza očekávání investice s různou dobou splatnosti jsou vzájemné substituty
dlouhodobé nominální úrokové sazby jsou rovny očekávaným krátkodobým nominálním
úrokovým sazbám za jednotlivé období iL =iS + ε kde ε představuje faktor očekávání
odhadu vývoje úrokových sazeb.
- obě teorie předpokládají, že investiční možnosti mají stejné riziko a likviditu.
C) Výnosová křivka a časová struktura úrokových sazeb
1) rozdíl mezi dlouhodobými nominálními úrokovými sazbami a krátkodobými nominálními
úrokovými sazbami - iL = iS + ε + λ + σ σ - splatnostní prémie (MP) – prémie za odložení
své spotřeby
2) rozdíl mezi dlouhodobými reálnými úrokovými sazbami a krátkodobými nominálními
úrokovými sazbami - iL = iS + ε + λ + σ; ML = iL - πe ML = iS + ε + λ + σ + πe
Mezera úrokových sazeb – jedná se o rozdíl mezi dlouhodobou reálnou úrokovou sazbou a
krátkodobou nominální úrokovou sazbou ML = iS + ε + λ + σ - πe RG = ε + λ + σ - πe je
mezera úrokových sazeb.
45
Změny v očekávaných budoucích úrokových sazbách (růst ε)
Změna rizikové prémie (růst σ)
46
D) Konstrukce křivky ELM a její vztah ke křivce LM, faktory ovlivňující polohu křivky
ELM
Grafická konstrukce křivky ELM
RG – mezera úrokových sazeb
Konstrukce modelu a jeho hospodářsko politické implikace
- autorem Friedman a Daily;
- předpoklady • cenová hladina je flexibilní – důležitým se jeví vliv inflace (inflačních
očekávání); • uvažujeme rozdíly mezi krátkodobými a dlouhodobými, jakož i mezi
nominálními a reálnými úrokovými sazbami; • zásoba kapitálu je dostatečná pro produkci
jakéhokoli množství zboží; • ekonomika je uzavřená; • centrální banka kontroluje nabídku
peněz.
47
Teorie preference likvidity
- předpokládá, že obligace s různou dobou splatnosti jsou substituty a tvrdí, že pokud nabízejí
různá aktiva stejný výnos, ekonomické subjekty budou volit ta aktiva, které mají vyšší
likviditu (preference likvidity).
- subjekty požadují vyšší míru výnosu z méně likvidních aktiv (tj. prémie za likviditu) iL = iS + ε + λ
- důležitou roli při rozhodování sehrává také faktor rizika. V dlouhém období se ceny
dlouhodobých obligací mění výrazněji než ceny krátkodobých obligací v krátkém
období čím delší je doba splatnosti obligace, tím vyšší je úrokové riziko a subjekty
požadují vyšší míru výnosu (tj. riziková prémie σ) iL = iS + ε + λ + σ
E) Vliv změn v očekávané míře inflace na úroveň důchodu v ekonomice
- růst πe
- snížení reálných disponibilních sazeb více investovat zvýší se I zvýší se AP zvýší se důchod Y.
- zvýšení Y zvýší se transakční složka AD nabídka je konstantní zvýší se
krátkodobé nominální úrokové sazby.
10) MAKROEKONOMIE OTEVŘENÉ EKONOMIKY
A) Rovnovážná úroveň produktu v otevřené ekonomice.
Určení rovnovážného produktu v otevřené ekonomice
Otevřená ekonomika se propojena s ostatními ekonomikami prostřednictvím obchodních
vazeb a dále kapitálových toků (ostatní předpoklady modelu IS-LM platí).
48
Změna na křivce IS (tím se mění rovnováha – rozlišit tuzemskou IS a IS s ohledem na NX)
v důsledku:
Posunu IS - Preference ve prospěch zahraničního zboží – Snižuje poptávku po domácím
výstupu (roste dovoz) a v ekonomice dochází k poklesu rovnovážného výstupu (křivka se
posouvá doleva)
Posunu IS (autonomní změny měnového kurzu). Růst hodnoty tuzemské měny vede ke
snížení vývozu a růstu dovozu (tedy záporné NX) křivka IS se posouvá doleva
B) Determinanty dovozu a vývozu, vliv změny měnového kurzu (devalvace, revalvace,
depreciace, apreciace) na tuzemské dovozy a vývozy, autonomní vývozy, funkce dovozu,
autonomní dovozy, mezní sklon k dovozu.
• Vývoz tj. zahraniční poptávku po tuzemském zboží a službách ovlivňuje úroveň
zahraničního důchodu, poměr tuzemské a zahraniční cenové hladiny, podpora či restrikce
vývozu ze strany vlády, preference spotřebitelů, úroveň nominálního měnového kurzu. Vývoz
je nezávislý na úrovni tuzemského důchodu, je autonomní. Platí vztah EX = EXA. Změníli se některý z uvedených determinantů změní se i vývoz při každé úrovni domácího
důchodu.
Úroveň vývozu je ovlivněna změnou úrovně důchodu v zahraničí. Za jinak
nezměněných podmínek, bude při růstu zahraničního důchodu vývoz růst, při jeho
poklesu dojde také k poklesu vývozu při každé úrovni tuzemského důchodu.
Úroveň vývozu ovlivňuje také změna poměru tuzemské a zahraniční cenové hladiny zboží a
služeb. Při růstu tuzemské cenové hladiny se stává za jinak nezměněných podmínek tuzemské
zboží pro zahraniční subjekty dražší a jeho vývoz proto klesá. Pokles tuzemské cenové
hladiny naopak vývoz zvyšuje.
Úroveň vývozu je za jinak nezměněných podmínek ovlivněna i změnou nominálního
měnového kurzu, tj. depreciací (devalvace) či apreciací (revalvace). Růst nominálního
měnového kurzu, depreciace, zlevňuje tuzemské zboží a zvyšuje tak jeho vývoz, naopak
pokles nominálního měnového kurzu, apreciace, tuzemské zboží zdražuje a tím snižuje zájem
zahraničí o toto zboží a vývoz klesá.
• Dovoz zboží a služeb je závislý na úrovni tuzemského důchodu, poměru tuzemské a
zahraniční cenové úrovně zboží a služeb, měnovém kurzu, spotřebitelských preferencích, na
uplatňovaných obchodních omezeních apod. Citlivost změny dovozu na změny úrovně
∆IM
důchodu charakterizuje mezní sklon k dovozu, m =
. Mezní sklon k dovozu
∆Y
vyjadřuje, jaká část přírůstku důchodu je vynaložena na dovoz zboží a služeb ze
zahraničí. Dovozní funkci pak můžeme zapsat následovně
IM = IMA + m . Y , 0 < m < 1
kde IMA je autonomní dovoz (někdy také označovaný jako technologicky či ekonomicky
minimální dovoz) nezávislý na úrovni domácího důchodu a m.Y je dovoz závislý na úrovni
důchodu.
Úroveň dovozu ovlivňuje za jinak nezměněných podmínek také změna poměru tuzemské
cenové hladiny a zahraniční cenové hladiny. Zvyšuje-li se tuzemská cenová hladina, stává se
49
tuzemské zboží v porovnání se zbožím zahraničním pro tuzemské subjekty dražším a dovoz
roste. V opačném případě, klesá-li tuzemská cenová hladina a dovoz klesá.
Změna úrovně dovozu je za jinak nezměněných podmínek ovlivněna i pohybem
nominálního měnového kurzu. Depreciace cenu dováženého zboží zvyšuje a proto dovoz
klesá, naopak, apreciace cenu dováženého zboží snižuje a dovoz roste.
C) Faktory determinující čistý vývoz v systémech pevných a pružných měnových kurzů.
Čistý vývoz v systému pevných a pružných měnových kurzů
Pevný měnový kurz
Je závislý na úrovni tuzemského Y (vývoz je nezávislý)
Formalizace čistého vývozu
NX = EXA – IMA – mY
Pružný měnový kurz
Přibývá vliv úrovně reálného měnového kurzu
Reálný kurz je součin nominálního měnového kurzu a poměru zahraniční cenové hladiny
P
k tuzemské cenové hladině R = E. f
P
formalizace č. vývozu
NX = EXA – IMA – mY + v.R
v – citlivost čistého vývozu na změnu reálného měn. kurzu v = ∆NX
∆R
závěry z funkce čistého vývozu
roste-li zahraniční důchod autonomní vývozy rostou (vývoz se zvětšuje) to zvyšuje AD
roste-li R, rostou vývozy a to zvyšuje AD
roste-li domácí důchod, čistý vývoz se snižuje to snižuje AD
D) Multiplikátor otevřené ekonomiky (zahraničního obchodu), multiplikátor běžného
účtu.
Multiplikátor otevřené ekonomiky - vyjadřuje vliv AA na tuzemský Y při daném i,R a dané
úrovni zahraničního obchodu
1
ω=
1 − c(1 − t ) + m
Multiplikátor běžného účtu (čistého vývozu) - Jednoduchý multiplikátor otevřené
ekonomiky a multiplikátor čistého vývozu ukazuje na výrazný vliv změn důchodu na platební
bilanci (běžný účet je tedy nedílnou součástí všeobecné rovnováhy v otevřené ekonomice
m
∆NX
σ =−
=
1 − c(1 − t ) + m
∆G
E) Křivka BP, její odvození a charakteristika. Model IS - LM - BP (Mundell Flemingův) a rovnovážný produkt.
Konstrukce křivky rovnováhy platební bilance BP - její sklon a poloha určuje rovnováhu
platební bilance. Je rostoucí a koncentruje kombinace úrokových měr a úrovní důchodu při
niž je platební bilance v rovnováze CA=0, CF=0 tedy i BP=0
50
Nižší úroveň Y1 způsobí přebytek CA to se vyrovná schodkem v CF díky snížení i (úroveň
devizových rezerv zůstala zachována) Vyšší úroveň Y2 má za následek schodek CA, který je
kompenzován přebytkem CF díky vyšší i způsobující příliv kapitálu.
Sklon křivky je dán úrokovým diferenciálem jestliže je úrokový diferenciál nulový tedy i = if
tak BP je vodorovná (dokonalá mobilita kapitálu). Opakem je vysoký úrokový diferenciál a
křivka BP je svislá (imobilita kapitálu) na úrovni Y při kterém je CA v rovnováze.
Poloha křivky je určena R tedy poměrem Pf a P a také E – zvýší-li se R domácí měna oslabuje
a křivka BP se posunuje doprava
Body mimo křivku BP
V bodech nalevo od křivky BP je přebytek platební bilance.
V bodech napravo od křivky BP je schodek platební bilance.
Mundell – Flemingův model
Všeobecná ekonomická rovnováha model IS-LM-BP
51
Křivka IS má rovnici Y = ω ( AA + NX A − bi f + vR ) křivka LM má rovnici
1M
Y =  R + hi f
k  PR
BP = 0



F) Vnitřní a vnější rovnováha – politiky k prosazování vnitřní a vnější rovnováhy.
Vnější a vnitřní rovnováha
Vnější rovnováha je charakterizována vyrovnaností platební bilance, Vnitřní rovnováha je
charakterizována výstupem na úrovni plné zaměstnanosti
Politiky k prosazování vnitřní a vnější rovnováhy:
• politiky měřící výdaje – politiky minimalizující výši agregátních výdajů
• politika přesunující výdaje – přesunuje výdaje mezi domácím a zahraničním sektorem
• přímá kontrola – cla, kvóty, devizové regulace, další restrikce mezinárodního pohybu zboží
a kapitálu
Všeobecná ekonomická rovnováha
v otevřené ekonomice nastává Všeobecná ekonomická rovnováha v průsečíku IS a LM na
úrovni plné zaměstnanosti, současně v průsečíku s BP.
Za této situace je rovnováha na všech vnitřních trzích a současně je rovnováha platební
bilance. Ideálem je vodorovná křivka BP tedy dokonalá mobilita kapitálu
52
G) Swanův diagram.
- diagram umožňuje analyzovat vnitřní a vnější rovnováhu a specifikovat typy politik s jejichž
pomocí lze této rovnováhy dosáhnout. Diagram předpokládá fixní cenovou hladinu a nulovou
či velmi nízkou mobilitu kapitálu.
EB kombinace R a A, které odpovídají podmínkám vnější rovnováhy).
IB kombinace R a A, které odpovídají podmínkám vnitřní rovnováhy R = E * PF / PD
R – reálný devizový kurs vyjadřuje konkurenceschopnost ekonomiky
A = C+I+D výdaje, které končí v domácí ekonomice; domácí absorpce.
EB je rostoucí, využívá přímé kótování. Kolik jednotek domácí měny dáme za jednotku
cizí měny. Pohyb po R nahoru znehodnocení, (devalvace)
Absporpce – pohybuje –li se směrem doprava rostou A, směrem doleva klesá A.
Bude –li docházet ke znehodnocování R, bude to mít vliv na to, že domácí zboží bude levnější
v zahraničí. Vývoz stoupne, dovoz klesne tlak na vnější nerovnováhu ve směru přebytku
53
platební bilance chci –li to vyrovnat, musím najít něco, co by zvýšilo dovozy import
závisí na výši Y musí vzrůst A. Aby byla zachována rovnováha pokud roste R, pak musí
růst i A.
IB musí být klesající proto že: stoupá R zvyšuje se poptávka po domácím zboží (u nás i
v zahraničí) --. Stoupá tlak na růst Y (výstupu v ekonomice) = nerovnováha. Abych se dostala
na původní úroveň Y musí se snížit A.
Všechny body ležící nad křivkou EB vyjadřují přebytek platební bilance.
Všechny body pod EB deficit platební bilance
Všechny body pod IB nárůst nezaměstnanosti, nedostatečná výše důchodu
Všechny body nad IB tlak na růst cen v ekonomice tj. inflace, devalvace.
*A přebytek PB a nezaměstnanost; revalvace měny; zvýšení A abych se dostala s *A do
E.
E leží na IB char. vnitřní rovnováhu (na úrovni potenciálního důchodu, z hlediska
křivky EB (pod ní)) dochází k deficitu vnější nerovnováha a vnitřní rovnováha jakou
politiku: snížit výdaje; zvýšení kurzu devlavace kombinace dvou politik. Politiky se musí
kombinovat, nelze provádět zcela nezávisle na sobě.
H) Efektivní tržní klasifikace.
IB kombinace monetární a fiskální politiky, které odpovídají podmínkám vnitřní
rovnováhy
EP kombinace monetární a fiskální pol., které odpovídají podmínkám vnější rovnováhy
Fiskální expanze, která způsobuje růst reálného důchodu o n% vyvolá menší zhoršení platební
bilance než monetární politika, která způsobuje růst reálného důchodu, taktéž o n%.
54
Efektivní klasifikace a přiřazovací problém
- problém tvůrců hospodářské politiky určit, který nástroj přiřadit k danému cíli. Mundell
v souladu s principem efektivní tržní klasifikace tvrdí, že v systému pevných měnových kursů
by měla být monetární politika přiřazena ke sledování cíle vnější rovnováhy a fiskální politika
k dosahování cíle vnitřní rovnováhy.
- v systému plovoucích devizových kursů je vnější rovnováha permanentně obnovována
v důsledku fungování volných tržních sil. Pohyby devizových kursu jsou samy schopné
obnovovat vnější rovnováhu. K dosažení vnitrní rovnováhy si mohou tvůrci hospodářské
politiky zvolit fiskální politiku, monetární politiku nebo kombinaci obou.
Mundellovo přiřazovací pravidlo definuje následující dvojice politik pro nerovnovážné
situace:
Zóna
I
II
III
IV
Ekonomická situace
Nezaměstnanost a přebytek
Inflace a přebytek
Inflace a deficit
Nezaměstnanost a deficit
Fiskální politika
Expanzivní
Restriktivní
Restriktivní
Expanzivní
Monetární politika
Expanzivní
Expanzivní
Restriktivní
Restriktivní
I) Účinnost fiskální a monetární politiky prizmatem modelu IS - LM - BP v podmínkách
dokonalé a nedokonalé mobility kapitálu.
Fiskální a monetární politika v podmínkách dokonalé mobility kapitálu
Rozhodující vliv má systém měnového kurzu. Předpokládá se model IS-LM-BP s vodorovnou
křivkou BP.
Účinnost jednotlivých politik je v jednotlivých systémech měnových kurzů značně odlišná
proto je třeba ji hodnotit odděleně.
Fiskální a monetární politika v podmínkách nedokonalé mobility kapitálu
Fiskální politika
- Účinek fiskální expanze (předpoklad systém pevných měnových kurzů) je nejednoznačný.
Výsledek je odvislý od poměru zhoršení obchodní bilance a výši přílivu kapitálu (vyvolaného
zvýšením i) v důsledku fiskální expanze.
- Východisko je úroveň produktu Yo pod úrovní potenciálního produktu a platební bilance
vykazuje schodek (buď je vysoké Y nebo nízké i) – zvýšení vládních výdajů (IS se posune
doprava) – roste i – vzrostlo tedy Y a i – vyvolá zhoršení běžného účtu ale zlepší kapitálový
účet. v případě restrikce je pohyb obrácený.
Monetární politika
- důsledkem monetární expanze (předpoklad systém pevných měnových kurzů) je návrat
produkce, zaměstnanosti a i na původní úroveň. V případě sterilizace jsou krátkodobými
důsledky zvýšení produktu, snížení i, schodek platební bilance – dochází ke snižování
devizových rezerv a k tlaku na znehodnocení měny.
- zvýšení nabídky RPZ (LM se posouvá doprava) – sníží se i a zvýší se Y – dopad na platební
bilance, schodek – CA má schodek protože se zvýšilo Y a CF má schodek v důsledku snížení
55
i – schodek platební bilance vyvolává tlak na znehodnocení měny (přebytek tuzemské na
zahraničních trzích) – LM se vrací do původní polohy.
- v případě že centrální banka realizuje sterilizační opatření tak se nevrátí (zvýšení nabídky
RPZ odpovídající úrovni poklesu devizových rezerv) – LM1 do výchozí polohy, ale platební
bilance je dále schodková a dále se snižují devizové rezervy.
politika
Fiskální expanze
Pevné kurzy
Výstup roste
Obchodní bilance se zhoršuje
Monetární expanze
Výstup se nemění
Zvýšení množství peněz se
rovná výši ztráty rezerv
Pružné kurzy
Výstup se nemění
Čistý vývoz se snižuje
Měna se zhodnocuje
Výstup roste
Obchodní bilance se vylepšuje
Měna se znehodnocuje
Analýza účinnosti fiskální a monetární politiky v podmínkách dokonalé mobility
kapitálu a systému pevných měnových kurzů
Fiskální politika
1- Fiskální expanze je mimořádně účinná, dochází k růstu rovnovážného produktu a tím
k růstu zaměstnanosti.
2- Východiskem je stav pod úrovní plné zaměstnanosti – vláda zvýší výdaje (IS se posune
doprava – zvýší se i nad úroveň zahraniční – přivolá silný příliv kapitálu – zvýší devizové
rezervy, ale vyvolá tlak na zhodnocení měny – centrální banka musí intervenovat a
zvyšuje nabídku tuzemských RPZ (LM se posouvá doprava).
56
Monetární politika
1- Monetární politika je zcela neúčinná.
2- Výchozí stav v bodě Eo a tuzemská i se rovná zahraniční – centrální banka výší nabídku
RPZ a tím klesne i – silný odliv kapitálu a snižování devizových rezerv – tlaky na
znehodnocení tuzemské měny – centrální banka musí intervenovat (provést restrikci) a
křivka LM se vrací do původní polohy (platí i když začne restrikcí).
Analýza účinnosti fiskální a monetární politiky v podmínkách dokonalé mobility
kapitálu a systému pružných měnových kurzů
1. Fiskální politika
1- Fiskální expanze je zcela neúčinná, vede k úplnému mezinárodnímu vytěsňovacímu
efektu a ke zhodnocení tuzemské měny.
2 - Výchozí bod Yo – zvýšení vládních výdajů (IS se posune doprava) – zvýší se i – silný
příliv kapitálu a tlak na zhodnocení měny – zhodnocení tuzemské měny snižuje
konkurenceschopnost vývozu – centrální banka nemusí intervenovat (systém pružných kurzů)
– výsledkem je pokles vývozu a návrat křivky IS do původní polohy
57
2. Monetární politika
1- Monetární expanze vede k růstu rovnovážné produkce a ke znehodnocení tuzemské měny.
Centrální banka může ovlivňovat nabídku RPZ a tak má značný vliv na ustavování jak vnitřní
tak vnější rovnováhy.
2- Výchozí bod Yo – zvýšení nabídky RPZ (LM se posune doprava) – sníží se i – dochází
k odlivu kapitálu a znehodnocení tuzemské měny – dochází ke stimulaci vývozu – vývoz
roste (IS se posouvá doprava).
11) AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA
A) Odvození křivky agregátní poptávky pomocí modelu IS–LM a její formalizace, její
sklon a poloha, body mimo křivku agregátní poptávky.
Agregátní poptávka je celkové poptávané množství zboží a služeb při různých cenových
hladinách (nebo také celkové zamýšlené výdaje všech subjektů v ekonomice při určité cenové
hladině). Roste-li cenová hladina agregátní poptávka AD klesá.
Vztah mezi pohybem cenové hladiny a celkovou poptávkou zboží a služeb charakterizuje
křivka AD – která je klesající
Rozdíly jednotlivých škol jsou o faktorech ovlivňujících polohu křivky:
58
Monetaristický výklad – spojuje množství peněz M s celkovými nominálními výdeji za
zboží a služby P.Y (rovnice směny M.V=P.Y).
Keynesiánský výklad – nejen peníze, ale i změny G, TR, T a očekávání spotřebitelů mají
mimořádný vliv na změnu AD (dochází ke změnám AD i bez změny M).
Odvození křivky agregátní poptávky pomocí modelu IS–LM - formalizace, její sklon a
poloha
Předpoklady odvození AD z modelu IS-LM
Skutečný produkt je pod úrovní potenciálního. Zásoba kapitálu je dostatečná pro výrobu
poptávané produkce
Nabídka práce je dostatečná pro výrobu poptávané produkce. Centrální banka kontroluje
nabídku peněz. Ekonomika je uzavřená.
Odvození z modelu – dojde ke snížení cenové hladiny – zvýší se nabídka RPZ – dojde ke
snížení i – růst agregátní poptávky vyvolá zvýšení produktu.
Křivka AD – kombinace cenové hladiny a rovnovážné produkce, kdy je rovnováha jak na
trhu zboží a služeb tak na trhu aktiv
b
MR
Formalizovaný zápis P = γ . .
h Y − γ . AA
AD je tedy vždy konstruovaná pro danou úroveň nominální zásoby peněz MR a pro danou
úroveň AA.
Sklon křivky AD vyjadřuje citlivost agregátních výdajů na změnu cenové hladiny (tím i na
změnu RPZ) – jestliže změna RPZ má velký vliv na úroveň výdajů křivka AD bude
vodorovná (a naopak)
b M 
Poloha křivky – je ovlivněna týmiž faktory jako IS tedy ∆Y = ∆AD = γ . .∆ R 
h  PR 
59
Body mimo křivku agregátní poptávky
Body vlevo od AD – převis poptávky po zboží a službách (při dané cenové hladině produkce
nedostačuje poptávce).
Body vpravo od AD – převis produkce nad poptávkou (dochází k hromadění zásob).
Tyto tlaky jsou mechanismy uvádějící ekonomiku na rovnovážnou úroveň.
B) Agregátní nabídka a východiska pro její vymezení, konstrukce klasické křivky
agregátní nabídky.
Agregátní nabídka a východiska pro její vymezení
AS představuje celkové množství produkce, které firmy a domácnosti nabízejí při daných
cenách (mzdách). Vyjadřuje funkční závislost mezi celkovou produkcí a cenovou úrovní.
Východiskem pro koncepci AS jsou
Produkční funkce – Y f(N, K, M, E, T) – úroveň výroby je tedy funkcí množství A při
daném K, M, E a T. Produkční funkce je rostoucí a má podproporciální růst (mezní
∆Y
∆Y
produktivita práce –mezní produktivita kapitálu). MPN =
a MPK =
∆N
∆K
Konstrukce klasické křivky agregátní nabídky
Vychází se z předpokladu, že ekonomika operuje na úrovni potenciál. produktu. Díky
dokonalé pružnosti nominálních mezd neexistuje nedobrovolná nezaměstnanost a současně se
vyrovnává nabídka a poptávka po práci.
Změna zásoby kapitálu (při nezměněné nabídce práce) – vyvolá změnu produkční funkce
(posune se nahoru), vede to ke zvýšení Y – dochází k posunu křivky poptávky po práci
(nárůst úrovně plné zaměstnanosti) při zvýšení reálné mzdy – zvýšení úrovně Y vede
k posunu AS doprava. Krátkodobá klasická AS je svislá.
60
12) FISKÁLNÍ A MONETÁRNÍ POLITIKA V MODELU AD-AS
A) Vliv fiskální a monetární politiky na křivku agregátní poptávky.
B) Agregátní nabídka, produkční funkce, křivka agregátní poptávky po práci, determinanty
agregátní nabídky.
C) Klasická křivka agregátní nabídky, její charakteristika a odvození, fiskální politika
za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky, úplný vytěsňovací efekt, monetární
politika za předpokladu klasické křivky agregátní nabídky, kvantitativní rovnice a
neutralita peněz.
Účinky fiskální a monetární politiky v podmínkách klasické křivky agregátní nabídky
Fiskální politika – v případě expanze se posouvá křivka AD doprava – při původní cenové
hladině se bod rovnováhy přesouvá do E1 – tento bod však nemůže být rovnovážný v případě
klasické AS (protože neexistuje dodatečná práce – ekonomika se nachází na úrovni
potenciálního produktu) – důsledkem je tedy pouze vzrůst cenové hladiny (vyvolávající
pokles RPZ s následným zvýšením i) – snížení i vyvolá investiční i spotřební chování
subjektů (důsledkem je snížení soukromých autonomních výdajů) v rozsahu velikosti
vládních výdajů
Nezměněná produkce a zaměstnanost na úrovni Y*
Zvýšení cenové hladiny
Zvýšení i
Úplný vytěsňovací efekt
Monetární politika – v případě expanze dochází ke zvýšení úrovně RPZ – křivka AD se
posouvá doprava – agregátní nabídka nemůže růst (ekonomika na Y* a plné zaměstnanosti) –
dojde ke zvýšení cenové hladiny stejnoměrně s růstem nominálních peněžních zůstatků.
61
Rozsah nárůstu cenové hladiny odpovídá růstu nominální peněžních zůstatků (odpovídá růstu
zásoby peněz) – reálné peněžní zůstatky se však nemění
Nezměněná produkce a zaměstnanost na úrovni Y*
Nemění se množství RPZ
Nemění se i
Cenová hladina se zvyšuje rovnoměrně s růstem nominálních peněžních zůstatků
2) Neutralita peněz
Nastává v případě klasické křivky AS v případě monetární expanze, kdy růst nominálních
peněžních zůstatků vyvolává pouze rovnoměrný nárůst cenové hladiny (cambridgeský efekt –
existence samoregulujícího mechanismu kdy stabilizační politika je nežádoucí)
3) Úplný vytěsňovací efekt
Nastává v případě klasické křivky AS v případě fiskální expanze kdy rozsah vytěsnění
soukromých autonomních výdajů odpovídá rozsahu zvýšení G za zboží a služby
D) Keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky, analýza účinnosti fiskální a
monetární politiky.
Statický model krátkodobé agregátní nabídky
Základní keynesiánský model křivky SRAS – východiskem je teze, že nominální mzdy a
ceny se v krátkém časovém období nepřizpůsobují dostatečně rychle (aby se ustanovila
rovnováha na trhu práce)
Předpoklad – nominální mzdy jsou nepružné, cenová hladina se mění
Odvození křivky krátkodobé agregátní nabídky, sklon a poloha křivky
Použije se produkční funkce s proměnným faktorem N při stabilní K, M, E a T. Předpokládá
se pohyb cenové hladiny P0, P1 a P2 (platí vztah W0/P0>W0/P1>W0/P2).
62
Při různé úrovni reálné mzdy W/P se poptává různé množství práce N (vytváří se křivka
poptávky po práci. Spojovacím článkem mezi produktem (tedy zaměstnaností) a cenami jsou
reálné mzdy. Sklon křivky ND a její poloha je určena produkční funkcí. Při nominální mzdě
W0 a cenové hladině P0 je úroveň produktu Y0. Průsečík cenové hladiny P0 a produktu Y0
tvoří bod SRAS. Křivka SRAS představuje kombinace úrovní cenové hladiny a úrovní
produkce, které jsou firmy maximalizující zisk ochotny vyrábět a nabízet. Sklon SRAS – čím
větší je pokles produktu každého dodatečného pracovníka (MPN), tím je křivka SRAS
strmější.
Poloha křivky:
Změna úrovně nominální mzdy – růst nominální mzdy posouvá křivku SRAS nahoru
Změna kapitálové intenzity (K, M, E a T) – růst těchto faktorů posouvá SRAS dolů
Body mimo SRAS označují situace, kdy firmy nemaximalizují zisk
E) Krátkodobé a dlouhodobé efekty fiskální politiky a monetární politiky za
předpokladu pozitivně skloněné křivky krátkodobé agregátní nabídky.
63
Fiskální politika
Krátkodobé účinky
Uplatní se fiskální expanze zvýšením vládních výdajů (vznikne bod B – kde však není
rovnováha firem, firmy nejsou ochotny vyrábět tolik produktu při dané cen.hlad). Rovnováha
se vytvoří v E1 a produkt vzroste do Y1 při ceně P1. Nominální mzda je konstantní takže se
změnila reálná W0/P0
E1 je tedy bodem krátkodobé rovnováhy
Zvýšení úrovně produkce, Zvýšení cenové hladiny, Snížení reálné mzdy, Zvýšení i
Dlouhodobé účinky
V bodě E1 začnou pracovníci pociťovat snížení reálné mzdy a začnou usilovat o zvýšení
(dojde k úpravě W0/P0 – W0/P1 – W1/P1 tedy nominální mzda není dlouhodobě udržitelná na
neměnné výši). Začíná přizpůsobovací proces – zvýšení z W0 do W1 vede k posunu do
rovnováhy v bodě E2 – současně se zvýší P1 na P2. Přizpůsobovací proces se zastaví až
v rovnováze E3. Bod E3 je tedy bodem dlouhodobé rovnováhy (Reálná mzda zůstala na
stejné úrovni, Produkt je na původní úrovni plné zaměstnanosti, Spojením E0 a E3 vzniká
křivka dlouhodobé AS tedy LRAS).
Produkce se nezměnila, Zaměstnanost se nezměnila, Cenová hladina se zvýšila, Úroková míra
se zvýšila, Dochází k úplnému vytěsňovacímu efektu.
Monetární politika
Krátkodobé účinky
Uplatní se monetární expanze zvýšením nabídky nominálních peněžních zůstatků. A tím se
posune křivka AD doprava do budu B (kde není rovnováha ta se nastolí v bodě E1. Zvýšení
cenové hladiny při stejných nominálních mzdách sníží reálné mzdy.
Bod E1 je bodem krátkodobé rovnováhy
Produkce se zvýšila, Cenová hladina se zvýšila, Úroková míra se snížila, Reálná mzda se
snížila
Dlouhodobé účinky
Snížení reálné mzdy vede k tlaku na zvýšení nominální mzdy (nominální mzdy nelze
dlouhodobě udržet na stejné výši) to způsobí růst nominální mzdy, tím růst cenové hladiny a
snížení Y rovnováha se dostane do bodu E2. Protože však došlo k růstu P reálné mzdy jsou
64
opět nižší – přizpůsobovací proces tedy pokračuje až do budu E3 kde je, který je bodem
dlouhodobé rovnováhy.
Produkce se nezmění, Zaměstnanost se nezmění, Cenová hladina se zvýšila rovnoměrně
s růstem, nominálních peněžních zůstatků, Reálné peněžní zůstatky se nezměnily, Úroková
míra se nezměnila
13) TEORIE RACIONÁLNÍCH OČEKÁVÁNÍ
A) Východiska teorie racionálních očekávání
Teorie racionálních očekávání
• negativní vývoj na přelomu 60. a 70. let minulého století sílící internacionalizace a
„přebujelost“ státu blahobytu ve většině ekonomik dochází ke stagflaci krize
neokeynesiánství vznik monetarismu Miltona Friedmana a nové klasické
makroekonomie (škola racionálních očekávání či monetarismus II)
• metodologické východisko: teorie všeobecné ekonomické rovnováhy
• základní stavební kámen: dokonalá elasticita cen
• hlavní představitelé: John F. Muth (* 1930), Robert E. Lucas, Jr. (* 1937), Thomas J.
Sargent (* 1943), Neil Wallace (* 1939), Robert J. Barro (* 1944) a Edwarda C. Prescotta
(* 1940). Poslední dva jsou představitelé teorie reálného ekonomického cyklu
B) Teoretický pohled na problematiku očekávání
- očekávání – domněnka o možných budoucích hodnotách analyzovaných veličin
čtyři hlavní směry, jež se prosadily v rámci ekonomické teorie:
• behaviorální očekávání – významná role jak sdělovacích prostředků, tak meziosobních
kontaktů jednotlivých ekonomických subjektů
• extrapolační očekávání – extrapolace časové řady
• adaptivní očekávání
• racionální očekávání
65
Adaptivní očekávání
- adaptivní očekávání vycházejí ze zkušeností, jichž ekonomické subjekty v minulosti nabyly
očekávání ekonomických subjektů tvořena na základě jednoduchého zprůměrování údajů o
vývoji daného agregátu v minulosti.
X
e
t
∞
= ( 1 − λ ) ∑ λi ⋅ X
i=0
t−i
Xet – očekávaná hodnota veličiny X v čase t
Xt-1 – hodnota veličiny X v čase t-1
λ – konstanta v intervalu od 0 do 1
Racionální očekávání
- racionální očekávání – ekonomické subjekty berou v tomto případě při svém rozhodování
v úvahu všechny závažné informace, jež jsou v daném okamžiku dostupné, tj. jak informace o
vývoji v minulosti, tak informace o současném, resp. možném budoucím vývoji
- očekávání se nebudou lišit od optimálních předpovědí (nejlepšího odhadu budoucnosti)
založených na všech dostupných informacích
- vzhledem k dostupnosti informací, odpovídá racionální očekávání optimální předpovědi,
nemusí platit, že daná předpověď je předpovědí bezchybnou
- rozhodování je iracionální z následujících důvodů:
• ekonomické subjekty záměrně nezahrnou všechny dostupné informace do svých předpovědí
• ekonomické subjekty nejsou informovány o dostupnosti či existenci relevantní informace a
tudíž ji do svých předpovědí nezahrnou
X te = X topt
kde:
(1.2)
Xoptt – optimální hodnota veličiny X v čase t
C) Hypotéza racionálních očekávání
• hypotéza racionálních očekávání J. Mutha konstatuje, že ekonomické subjekty tvoří svá
očekávání racionálním způsobem, tj. při svém rozhodování se snaží co nejlépe využít všech
dostupných informací, k nimž jsou pak řazeny jak informace o stavu ekonomiky, tak
informace, jež ekonomickým subjektům poskytuje samotná ekonomická teorie
• různorodost teoretických zdrojů, která je nezbytně spojena s poměrně rozdílnými pohledy
na fungování hospodářského mechanismu, může vést k značně odlišným očekáváním
jednotlivých ekonomických subjektů, z čehož jednoznačně vyplývá, že individuální očekávání
těchto subjektů mohou být mylná, a to i v případě, kdy jsou při jejich tvorbě využity veškeré
dostupné informace
• větší váha agregátním očekáváním, která shrnují veškerá individuální očekávání a tím
pádem také veškeré dostupné informace, v důsledku čehož se zde následně prosazuje
tendence k vzájemné vylučování chyb
• chyby a omyly, jež v tomto případě vznikají, jsou pak představiteli školy racionálních
očekávání připisovány zejména na vrub nesystémových opatření, které v rámci své
hospodářské politiky realizuje příslušná vláda
• důležité východisko: vnitřní nerozpornosti tržní ekonomiky, z čehož pak plyne vzájemná
kompatibilita očekávání jednotlivých ekonomických subjektů
66
• princip racionálních očekávání lze s poměrně značným úspěchem aplikovat na veškeré
dynamické problémy
- závěry hypotézy racionálních očekávání:
• analyzovaná proměnná změní způsob svého pohybu, změní se také postup na jehož základě
formují ekonomické subjekty svá očekávání ohledně budoucího vývoje této proměnné
• chyby, jichž se jednotlivé ekonomické subjekty dopustí při tvorbě svých
individuálních očekávání budou v průměru nulové
• ekonomické subjekty budou při tvorbě svých očekávání brát v potaz veškerá opatření
hospodářské politiky vlády, přičemž současně budou na tato opatření v rámci svých
předpovědí reagovat.
D) Lucas a jeho teze o neúčinnosti hospodářské politiky
Lucasova kritika ekonometrických modelů
• ekonometrické modely jsou v teorii využívány jednak pro predikování budoucích
ekonomických aktivit a jednak pro hodnocení, resp. následnou komparaci účinnosti opatření
realizovaných různými typy hospodářských politik
• Rober Lucas, Jr. upozorňuje na určitou nespolehlivost, již vykazují ekonometrické modely
při hodnocení možných dopadů jednotlivých hospodářských politik na fungování
ekonomického systému
• první výtka Roberta Lucase, Jr. týkající hodnocení opatření hospodářské politiky
prostřednictvím ekonometrických modelů: způsob formování očekávání se mění v případě,
když se mění chování předpovídaných proměnných
Teze o neúčinnosti hospodářské politiky
• teze o neúčinnosti hospodářské politiky Thomase Sargenta a Neila Wallace: racionálně se
chovající ekonomické subjekty jsou schopny plně anticipovat veškeré konsekvence každé
předvídatelné hospodářské politiky vlády, v důsledku čehož žádná vláda není schopna
realizovat jakékoliv systémové opatření hospodářské politiky bez toho, aby se důsledky
tohoto opatření staly součástí očekávání racionálně se chovajících ekonomických subjektů
• vláda je schopna účinně ovlivnit chod ekonomiky pouze pomocí takových opatření, která u
ekonomických subjektů vyvolávají mylná očekávání ohledně budoucího vývoje, tj. realizací
nesystémových, tj. v podstatě iracionální opatření hospodářské politiky
• reálný vývoj ekonomiky je vláda schopna ovlivnit pouze pomocí neočekávaných opatření
hospodářské politiky, která tak v ekonomice vyvolají šok, jemuž se musí jednotlivé
ekonomické subjekty přizpůsobit
• nejlepší hospodářská politika má povahu jednoduchý, jednoznačných a dlouhodobě
stabilních pravidel
• vláda má pouze vytvářet co možná nejlepší a nejstabilnější rámec pro fungování národního
hospodářství, v důsledku čehož se daná ekonomika stává dostatečně průhlednou, což následně
umožňuje ekonomickým subjektům tvořit svá očekávání racionálně → odmítá diskreční
fiskální politiku.
E) Nová klasická makroekonomie versus racionální očekávání v keynesovské ekonomii
67
Model nové klasické makroekonomie
• základní předpoklad: dokonalé pružnosti mezd a cen ve vztahu k očekávaným změnám
cenové hladiny
• očekávané zvýšení cenové hladiny tak povede k okamžitému zvýšení mezd a cen, a to ve
stejném rozsahu
• očekávaná hospodářská politika tak pravděpodobně nebude mít žádný vliv na výstup a
zaměstnanost v dané ekonomice
Krátkodobá reakce na neočekávanou fiskální expanzi vlády v modelu NKM
E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]:
↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ AD1 > SRAS(Pe0; w0) ⇒ IU < 0 ⇒ ↑Y (Y0 → Y1) & ↑P (P0 → P1) ⇒
AD1 = SRAS(Pe0; w0) ⇒
E1 [Y* < Y1 ; Pe0 < P1; w0]
P
LRAS
E0: P0e = P0
E1: P0e < P1
1.
SRAS(Pe0;w0)
E1
P1
AD1
I.
P0
E0
AD0
I.
Y*=Y0
Y1
Y
Krátkodobá reakce na očekávanou fiskální expanzi vlády v modelu NKM
E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]:
68
↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ ↑Pe ⇒ Pe0 → Pe1 ⇒ očekávají ↓wR ⇒ požadují ↑wN ⇒ w0 → w1 ⇒
SRAS0 → SRAS1 ⇒ ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS1(Pe1; w1) ⇒
E1 [Y* = Y1 ; Pe1 = P1; w1]
P
LRAS
E0: P0e = P 0
E1: P1e = P1
SRAS1(Pe1;w1)
1.
E1
2.
P1
SRAS0(Pe0;w0)
AD1
I.
E0
P0
AD0
Y*=Y0=Y1
Y
Krátkodobá reakce na fiskální expanzi vlády, která je méně expanzivní než se očekávalo
v modelu NKM
E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]:
předpokládaný ↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ ↑Pe ⇒ → ⇒ očekávají ↓wR ⇒ požadují ↑wN ⇒ w0
→ w1 ⇒ SRAS0 → SRAS1 ⇒ ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS1(Pe1; w1) ⇒
E1 [Y* = Y1 ; Pe1 = P1; w1]
⇒ skutečný ↑G < předpokládaný ↑G ⇒ AD0 → AD´1 ⇒ ↓Y (Y0 → Y´1) & ↑P (P0 → P´1) ⇒
AD´1 = SRAS1(Pe1; w1) ⇒
E´1 [Y* > Y1 ; Pe1 > P´1; w1]
P
LRAS
E0: P 0e = P0
E1: P 1e = P1
E´ 1: P 1e > P´1
SRAS1(Pe1;w1)
1.
3.
P1
I.
2.
SRAS0(Pe0;w0)
E´1
P´1
P0
E1
AD1
II.
E0
69
AD´1
AD0
Aktivistická hospodářská politika v modelu nové klasické makroekonomie
- představitelé nové klasické makroekonomie doporučují nepoužívat při stabilizaci ekonomiky
diskreční opatření, ale naopak založit hospodářskou politiku na přesně stanovených
pravidlech, z nichž za nejdůležitější pak považují pravidlo konstantního růst peněžní zásoby
vliv fiskální expanze na:
typ aktivistické hospodářské
politiky
je fiskální expanze účinná?
je aktivistická politika
prospěšná?
ne
Y
P
- neočekávaná expanze
↑
↑
ano
- očekávaná expanze
↔
↑
ne
- špatně oček. expanze
↓
↑
ne
F) Účinky očekávané a neočekávané hospodářské politiky v modelu nových klasických
makroekonomů a neklasickém modelu racionálních očekávání a z toho vyplývající
doporučení pro tvůrce hospodářské politiky
Neklasický model racionálních očekávání
• počátek 80. let: světlo světa spatřuje neklasický model racionálních očekávání
• hlavní představitelé: Stanley Fischer (* 1943), Edmund S. Phelps (* 1933) a John B. Taylor
(* 1946)
• na jedné straně přijímají za svou hypotézu racionálních očekávání a na straně druhé pak
odmítají základní předpoklad nové klasické makroekonomie, jímž je dokonalá pružnost mezd
a cen ve vztahu k očekávaným změnám cenové hladiny
• dokonalá flexibilita nahrazena určitou strnulostí mezd a cen existence dlouhodobých
kontraktů krátkodobá nepružnost mezd a cen, čímž se následně otevírá prostor pro
aktivistickou hospodářskou politiku
Krátkodobá reakce na neočekávanou fiskální expanzi vlády v nKMRO
E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]:
↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ AD1 > SRAS(Pe0; w0) ⇒ IU < 0 ⇒ ↑Y (Y0 → Y1) & ↑P (P0 → P1) ⇒
AD1 = SRAS(Pe0; w0) ⇒
E1 [Y* < Y1 ; Pe0 < P1; w0]
70
P
LRAS
E0: P0e = P0
E1: P0e < P1
1.
SRAS(Pe0;w0)
E1
P1
AD1
I.
E0
P0
AD0
I.
Y*=Y0
Y1
Y
Krátkodobá reakce na očekávanou fiskální expanzi vlády v modelu NKM
E0 [Y* = Y0 ; Pe0 = P0; w0]:
↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ ↑Pe ⇒ → ⇒ očekávají ↓wR ⇒ požadují ↑wN ⇒ předpokládaný růst z
w0 → w1 ⇒ SRAS0 → SRAS1 ⇒ ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1 = SRAS1(Pe1; w1) ⇒
E1 [Y* = Y1 ; Pe1 = P1; w1]
⇒ skutečný růst z w0 → w´1 ⇒ SRAS0 → SRAS´1 ⇒ ↑Y (Y0 → Y´1) & ↑P (P0 → P´1) ⇒
AD1 = SRAS´1(Pe1; w´1) ⇒
E´1 [Y* < Y1 ; Pe1 < P´1; w´1]
P
LRAS
E0: P0e = P0
E1: P1e = P1
E´1: P1e > P´1
SRAS1(Pe1;w1)
1.
2.
E1
P1
I.
P0
SRAS0(Pe0;w0)
E´1
P´1
3.
II.
SRAS´1(Pe1;w´1)
AD1
E0
AD0
71II.
Aktivistická hospodářská politika v neklasickém modelu racionálních očekávání
- nMRO doporučuje využívat při stabilizaci ekonomiky také diskrečních opatření, přičemž je
však zcela nezbytné, aby tvůrci hospodářské politiky brali v potaz očekávání, jež vůči takto
realizované aktivistické politice mají jednotlivé ekonomické subjekty
typ aktivistické hospodářské
politiky
vliv fiskální expanze na:
je fiskální expanze účinná?
je aktivistická politika
prospěšná?
↑
ano
ano
↑
ano
Y
P
- neočekávaná expanze
↑
- očekávaná expanze
↑
Model založený na adaptivních očekáváních
• dle koncepce adaptivních očekávání, berou ekonomické subjekty při svém rozhodování
v potaz pouze ty informace, jež získají jednoduchým zprůměrováním údajů o vývoji daného
agregátu v minulosti
• ekonomické subjekty nejsou schopny svým rozhodováním měnit polohu křivky agregátní
nabídky a ta je považována za danou
• v případě modelu založeného na adaptivních očekáváních není nutno rozlišovat mezi
očekávanou a neočekávanou hospodářskou politikou
Krátkodobá reakce na fiskální expanzi vlády v MAO
E0 [Y* = Y0 ; w0]:
↑G ⇒ AD0 → AD1⇒ AD1 > SRAS(w0) ⇒ IU < 0 ⇒ ↑Y (Y0 → Y1) & ↑P (P0 → P1) ⇒ AD1
= SRAS(w0) ⇒
E1 [Y* < Y1 ; P0 < P1; w0]
P
LRAS
1.
72
SRAS(w0)
Aktivistická hospodářská politika v modelu založeném na adaptivních očekáváních
- v modelu založeném na adaptivních očekáváních je při stabilizaci ekonomiky doporučeno
využívat také diskrečních opatření
typ aktivistické hospodářské
politiky
vliv fiskální expanze na:
je fiskální expanze účinná?
je aktivistická politika
prospěšná?
ano
Y
P
- neočekávaná expanze
↑
↑
ano
- očekávaná expanze
↑
↑
ano
Komparace modelů racionálních očekávání s modelem založeným na adaptivních
očekáváních
model
MAO
vliv fiskální exp. na Y a P v okamžiku kdy byla:
neočekávaná
očekávaná
Yo
Po
Yno
Pno
↑
↑
(fiskální expanze je účinná)
NKM
↔
↑
(fiskální expanze není účinná)
nKMRO
↑
↑
(fiskální expanze je účinná)
kde:
↑
↑
(fiskální expanze je účinná)
↑
↑
(fiskální expanze je účinná)
↑
↑
(fiskální expanze je účinná)
Yo – produkt v případě očekávané fiskální expanze
73
Yno – produkt v případě neočekávané fiskální expanze
Po – cenová hladina v případě očekávané fiskální expanze
očekávaná
x neočekávaná
je aktivistická
politika prospěšná?
↑Yo ≡ ↑Yno
↑Po ≡ ↑Pno
ano
↔Yo :↑Yno
↑Po > ↑Pno
ne
↑Yo < ↑Yno
↑Po > ↑Pno
ano
(s jistými obtížemi)
Model založený na adaptivních očekáváních
• reakce ekonomiky na neočekávanou hospodářskou politiku vlády je ve všech námi
sledovaných modelech stejná
• v MAO je aktivistická hospodářská politika považována za politiku prospěšnou
stabilizaci ekonomiky.
• v NKM není aktivistická hospodářská politika považována za prospěšnou, ba co víc
označují ji jako škodlivou, a to zejména vzhledem k tomu, že přímé zásahy státu do
ekonomiky jsou v jejich pojetí chápány jako zásahy nesystémové
• v nKMRO je aktivistická hospodářská politika považována za politiku prospěšnou, ale
současně také velmi obtížně realizovatelnou
74
expanzivní fiskální politika v tradičním modelu
P
LRAS
1.
SRAS(w0)
E1
P1
AD1
I.
E0
P0
AD0
I.
Y*=Y0
Y1
Y
expanzivní fiskální politika v modelu NKM
P
LRAS
E0: P0e = P0
E1: P1e = P1
SRAS1(Pe1;w1)
1.
E1
2.
P1
SRAS0(Pe0;w0)
AD1
I.
E0
P0
AD0
Y*=Y0=Y1
Y
expanzivní fiskální politika v nKMRO
P
LRAS
E0: P0e = P0
E1: P1e > P1
1.
SRAS1(Pe1;w1)
E1
P1
SRAS0(Pe0;w0)
2.
AD1
I.
P0
E0
AD0
I.
Y*=Y0
Y1
75
Y
14) JEDNODUCHÝ KEYNESIÁNSKÝ MODEL A JEHO
VYUŽITÍ V ANALÝZE TŘÍSEKTOROVÉ
A ČTYŘSEKTOROVÉ EKONOMIKY
A) Východiska jednoduchého keynesiánské modelu.
- jednoduchý keynesovský model důchodu, model multiplikátoru, model pod úhlem 45
stupňů. Model sleduje, jakým způsobem ovlivňují jednotlivé složky agregátních výdajů
celkový reálný důchod. Reálný důchod = nominální důchod.
Předpoklady modelu: • úrokové míry jsou konstantní; • cenová hladina je konstantní;
• mzdy jsou nepružné.
B) Využití modelu při určení rovnovážného produktu.
SPOTŘEBNÍ VÝDAJE - • největší složka agregátních výdajů; • jsou funkcí disponibilního
důchodu (YD).
YD = spotřeba (C) + úspory (S)
Spotřební funkce: C = CA + mpc * YD
C – celková spotřeba
CA – autonomní spotřeba
mpc * YD – indukovaná spotřeba
mpc – nemá sklon ke spotřebě – změna spotřebních výdajů.
Spotřební funkce graficky • - jestliže mpc klesá, bude C pložší; • - jestliže mpc sloupá, bude C strmější.
- všechny body na linii vyjadřují rovnost spotřeby a disponibilního důchodu.
Spotřební funkce v ČR C = 0,4753YD + 287,28 (autonomní spotřeba) R2 = 0,9922
76
ÚSPORY A ÚSPOROVÁ FUNKCE
YD = CA + mpc * YD + S (disponibilní důchod)
S = YD - CA – mpc * YD
S = - CA + (1 – mpc) * YD (úsporová funkce – úprava)
mps – mezní sklon k úsporám – vyjadřuje jaká část disponibilního důchodu je domácnostmi
uspořena.
S = - SA + mps * YD – úsporová funkce
SA – autonomní úspory
mps YD – indukované úspory
DVOUSEKTOROVÁ EKONOMIKA
Y = YD
-
výdaje domácností – spotřeba C
výdaje firem – investice I
Investice v tomto modelu považujeme za exogenní (není ovlivňována proměnnými) veličinu I
= IA
AGREGÁTNÍ VÝDAJE:
AE = C + IA
AE = CA + mpc * YD + IA
- vzhledem k neexistenci státu v rámci tohoto modelu a tedy i daní a transférů platí že YD = Y
(disponibilní důchod = reálný důchod)
AE = CA + mpc * Y + IA
- rovnost důchodu a AV to je linie 45stupňů.
77
Rovnovážný důchod ve dvousektorové ekonomice
AE = AD = AA + mpc * Y
AA – autonomní výdaje tj. investice + spotřeba
- podmínka rovnováhy v ekonomice Y = AE = AD
Y = AA + mpc * Y
Y – mpc = AA
Y * (1-mpc) = AA
Y* = AA / (1 – mpc)
- závěr rovnovážná úroveň důchodu v jednoduchém keynesiánském modelu se vždy rovná
zamýšleným autonomním výdajům Aa děleným mezním sklonem k úsporám mps ( 1-mpc).
- disponibilní důchod = nominální důchod v dvousektorové ekonomice (nejsou daně)
Rovnovážný důchod ve 3 sektorové ekonomice
Ae = Ad = Aa + mpc *(1-t) * Y
- podmínka rovnováhy Y = AD = AE
Y = Aa + mpc * (1-t) * Y
Aa = Y – mpc / (1-t) * Y
Y = Aa * (1 / (1-mpc * (1-t))
Aa = Ca + Ia + G + mpc*TR – mpc*TAa)
C) Vliv vládních spotřebních výdajů za zboží a služby, daní, transferových plateb a
čistého exportu na úroveň produktu v ekonomice
D) Multiplikátory a multiplikační efekt.
Jednoduchý výdajový multiplikátor
- vyjadřuje změnu rovnovážného důchodu v závislosti na změně autonomních výdajů.
AE = Ca + mpc * Y + Ia = Y
Y = Ca + mpc*Y + Ia
Y = Aa + mpc*Y
Y*(1-mpc) = Aa
Y = Aa/ (1-mpc)
- multiplikátor α = 1 / 1-mpc - pouze v podmínkách dvousektorové ekonomiky
Multiplikátory ve 3. sektorové ekonomice
- východisko Y = (Ca – mpc * TAa + mpc TR + Ia + G) * (1 / (1-mpc) * (1-t) )
• Multiplikátor vládních výdajů αG = 1/ (1-mpc * (1-t))
• Multiplikátor transférových plateb – je –li změna Y ve vztahu k TR αTR = mpc / (1-
mpc * (1-t))
• Multiplikátor autonomních daní – αTA = - mpc / (1-mpc * (1-t))
78
Multiplikátor ve 4. sektorové ekonomice:
- αF = 1 / 1-mpc * (1-t) + m
- ∆ TR = mpc / 1 – mpc * (1-t) + m
- ∆ TA = - mpc / 1 – mpc * (1-t) + m
E) Vymezení agregátní poptávky v třísektorové a čtyřsektorové ekonomice.
Agregátní poptávka ve 3. sektorové ekonomice
AE = AD = Ca + mpc * (Y – Taa – ty + TR) + Ia + G
-
autonomní výdaje Aa = Ca – mpc*TAa + mpc*TR + Ia + G
AE = AD = Aa + mpc * (1-t) * Y
- autonomní daň se přemisťuje i do transférů, snižuje autonomní výdaje opět o část,
denominace mpc (indikovaná spotřeba).
Agregátní poptávka ve 4. sektorové ekonomice
AE = AD = AA + (mpc * (1-t) – m) * Y
-
autonomní výdaje AA = Ca – mpc * TAa + mpc * TR + Ia + G + NXa
NXa – rozdíl mezi autonomním exportem a autonomním importem.
Důchod v ekonomice roste roste poptávka po zahraničním zboží roste import.
79