září 2007

158.
- 1 -
září
2007
Syrena 158
- 2 Dopisnice poslaná polským zajatcem z Ostaszkowa (SSSR, Kalininská
oblast) rodičům ve Stonavě.
Přední a zadní strana dopisnice polského zajatce psaná v Ostaškově 13.12.1939, s razítkem
Ostaškova (Kalininská oblast) s datem 27. 1. 1940 a strojním razítkem Berlína z 12. 2. 1940.
Syrena 158
- 3 V srpnu 1939 byly v Německu realizovány přípravy na napadení Polska. Po záboru Sudet
v říj-nu r.1938 a zbytku Československa 15. března 1939 se Hitler chystal na Polsko.
19.8.1939 by-la mezi Německem a SSSR uzavřena obchodní smlouva. 23.8.1939 přiletěl do
Moskvy ně-mecký ministr zahraničí Ribbentrop podepsat známý pakt o neútočení se SSSR.
Tajný pro-tokol smlouvy stanovil jak si Německo a SSSR rozdělí Polsko. Dělící linie zájmů
byla stano-vena řekami Pisa, Narew, Wisła a San. Německu měla připadnout Litva, SSSR
žádal Lotyš-sko, Estonsko, Finsko a Rumunskou Besarabii. Po uzavření této smlouvy SSSR
přerušil jed-nání se západními mocnostmi, protože toto bylo bezpředmětné. Německo napadlo
Polsko 1.zá-ří 1939. Němci se po napadení na Polsko obraceli na Stalina, aby splnil svůj úkol
vyplývající z uzavřené smlouvy a i on napadl na Polsko. Stalin Hitlera ujišťoval, že svůj úkol
splní. 15.9. 1939 SSSR podepsal smlouvu s Japonskem o zastavení bojů na Dálném Východě
u Chalchyn-golu. O útoku SSSR na Polsko bylo rozhodnuto. V noci na 17.9. bylo Polsko třetí
týden ve válce s Německem. Polský velvyslanec v Moskvě Wacław Grzybowski byl požádán,
aby se neprodleně dostavil na sovětské ministerstvo zahraničních věcí. Bylo mu oznámeno, že
pokre-vní Ukrajince a Bělorusy v Polsku bere SSSR pod svoji ochranu. Bylo zahájeno
obsazování východní části Polska. Sovětská vláda se rozhodla „osvobodit“ i polský lid a
„umožnit mu život v míru“. Pod útoky Němců padla Warszawa 28.9.1939 přesto, že Molotov
blahopřal Hitlerovi k jejímu dobití již 9.9.1939! Zprávu o tom, že SSSR začne s obsazováním
Polska tlumočil Stalin osobně německému velvyslanci Schulenburgovi hodinu před předáním
nóty polskému velvyslanci Grzybowskému. Zabráním východní části Polska podle Stalina
splnil SSSR svoji internacionální povinnost a rozmnožil tak i počet sovětských republik. SSSR
útokem na Polsko porušil nejméně 5 mezinárodních paktů,úmluv a konvencí. Ztratily platnost
smlouvy uzavřené mezi SSSR a Polskem.
Polská vláda neuznala sovětskou nótu ze 17.9.1939 za vyhlášení války a polský velvyslanec ji
důstojně a důrazně odmítl. Vrchní velitel polských ozbrojených sil maršálek Edward RydzŚmigły vydal polským vojskům rozkaz „…se sověty neválčit, jen v případě útoku ze sovětské
strany nebo pokusu o odzbrojení polských jednotek“. Chtěl se sověty vyjednat odchod polských ozbrojených sil do Rumunska a Maďarska.
Protože Poláci neuznali válečný stav mezi Polskem a SSSR, nebyl polským zajatcům přiznán
statut válečných zajatců.Tito pak byli považováni za „kontrarevoluční živly“, protože byli na
„sovětském území“ přistižení se zbraní v ruce. Podle toho bylo s nimi i zacházeno. Proto zajatecké tábory nebyly zajatecké, ale jen internační a polští zajatci nebyli válečnými zajatci, ale
jen internovanými. V prvních hodinách útoku SSSR na Polsko tvrdili sověti Polákům, že jim
jdou na pomoc. Proto se Poláci k nim mnohdy chovali i přátelsky. Obrat nastal asi po 3 dnech,
kdy se začal zdůrazňovat „antisovětský postoj Poláků“ k sovětům. Přesto byla místa, kde
Poláci se sověty tvrdě bojovali (Grodno, Tomaszów Lubelski, bitva u Szacku a Wytyczyna,
boje u Kobrinu, Czortkowa a na jiných místech). Jsou známy popravy polských zajatců po té,
co složili a odevzdali zbraně (130 žáků vojenské školy v Grodně, žáci policejní školy ve
Wielkiej Żółkwi, 30 policistů u Augustowa, 150 důstojníků na Podlasiu a jinde).
V polsko-sovětských střetech padlo na sovětské straně 737 mrtvých a bylo 1862 raněných.
Polské ztráty byly obdobné, 600-800 mrtvých a asi 1500 raněných. Přitom v bojích na západě
s Němci padlo asi 50.000 vojáků na straně německé a 75.000 bylo padlých a na následky
zranění zemřelých na straně polské. To samo hovoří o tom, že Poláci sovětům nekladli prakticky, až na výjimky, odpor. Na sověty zabraném polském území žilo asi 13,5 mil.obyvatel,
z toho bylo 5 mil.Poláků. 1,114.000 Poláků bylo vysídleno ve 4 vysídlovacích akcích do
hloubi SSSR. Tamtéž bylo deportováno i 336.000 Poláků, kteří utekli z Němci obsazené části
Polska do sověty obsazené části. 210.000 původních polských občanů, kteří dostali sovětské
občanství bylo zařazeno do sovětské armády, později byli také deportováni do hloubi SSSR.
250.000 Poláků bylo postupně zatčeno a vyvezeno do táborů v SSSR. 181.000 polských
Syrena 158
- 4 zajatců bylo ještě v r.1939 vyvezeno rovněž do hloubi SSSR. 12.000 vojáků internovaných
sověty po bojích o Lwów bylo v r.1940 rovněž přemístěno do SSSR. To vše sověti stihli za 20
měsíců před na-padením Německa na SSSR. Nová hranice mezi Německem a SSSR byla
potvrzena jako „tr-valá, přátelská hranice“.
181.000 polských zajatců bylo deportováno do 138 průchozích a 8 velkých rozmísťovacích
táborů. Později, po napadení Německa na SSSR, jich část odešla do armády gen.Anderse a
část vstoupila do armády gen.Berlinga. Přesto osud mnohých skončil v „neznámu“. Přes
15.000 jich skončilo v masových hrobech, z toho část skončila v Katyni. 51 polských
generálů a kontraadmirálů se dostalo do německého zajetí. 4 z nich zemřeli přirozenou smrtí a
3 byli umučeni v koncentračních táborech. Ostatní přežili. Ze 62 polských generálů
v sovětském zajetí jich přežilo jen 11. Šest polských generálů, kteří veleli polské armádě, bylo
bezprostředně po zajetí sověty popraveno. Mezi 15.000 povražděnými ve třech nejznámějších
táborech bylo 9.000 důstojníků, z toho 5.000 v aktivní službě. Zbytek více jak 6000 byli
příslušníci policie, četnictva a funkcionáři ostatních státních služeb včetně několika set
civilních zaměstnanců, dále poddůstojníci a žáci vojenských škol. Mezi zavražděnými
důstojníky bylo přes 50 vysokoškolských profesorů, asi 800 lékařů, několik set právníků a
soudních úředníků, několik set inženýrů a techniků, několik set učitelů, byli mezi nimi
spisovatelé, kulturní pracovníci, průmyslníci, statkáři a kněží různých vyznání.
Polští zajatci byli umístěni do tří hlavních táborů: v Kozielsku, Starobielsku a Ostaškově.
Tábory byly pod správou sovětské tajné služby NKVD pro záležitosti válečných zajatců.
Konečné řešení osudu zajatců si ponechali na rozhodnutí Stalin, Beria a Vorošilov. Všechny
tři tábory byly v bývalých klášterech.
Tábor v Kozielsku: byl na trati Smolensk-Gorbačov-Tula, asi 250 km na jihovýchod od
Smolenska. V Kozielsku bylo k 1.12.1939 4.727 zajatců včetně 4 generálů a jednoho kontraadmirála. Dále tam bylo 24 plukovníků, 79 podplukovníků, 258 majorů, 654 kapitánů, 17
námořních kapitánů a 3420 dalších, nižších důstojníků. Mezi důstojníky bylo asi 200
důstojníků letectva, byla mezi nimi i jedna žena, dcera generála Dowbora Muśnického,
podporučice Janina Lewandowska. Byla jedinou ženou mezi zajatci. Sloužila jako aktivní
pilot. Zemřela později s ostatními.
Tábor Starobělsk: byl na Ukrajině, asi 250 km od Charkova. Skoro polovinu tvořili zajatí
důstojníci po kapitulaci Lwowa. K 15.11.1939 bylo v táboře 3946 zajatců, včetně 8 generálů.
Bylo tam 55 plukovníků, 127 podplukovníků, 316 majorů, 846 kapitánů a 2529 nižších
důstojníků. Byl to čistě důstojnický tábor.
Tábor Ostaškov: tábor byl v oblasti u jednoho z ostrovů Seligerského jezera na horním toku
Volhy na severozápad od Moskvy. Bylo v něm nejvíce zajatců. K 1.12.1939 to bylo 5963,
později 6750 zajatců. Zajatci byli ve většině policisté, četníci, příslušníci zpravodajských
služeb, vězeňské stráže, pohraniční stráže, Sboru ochrany pohraničí (KOP- Korpus Ochrony
Pogranicza), funkcionáři státní služby, soudci, úředníci a jiní. Bylo tam více jak 300 policistů
z Horního Slezska. Zpočátku tam bylo i několik důstojníků armády postupně vyměněných za
policisty z Kozielska a Starobielska.
V dubnu 1940 se korespondence zajatců s rodinami přerušila. Docházející korespondence do
táborů byla vrácena s poznámkou „adresát neznámý“. Na Štědrý den r.1939 vyvezli ze všech
tří táborů na 200 osob-různých duchovních všech vyznání. Byli mezi nimi především katoličtí
kněží. Asi ještě téže noci byli tito všichni povražděni! Sověti chtěli udělat přítrž náboženské
propagandě v souvislosti s Vánočními svátky. V Kozielsku přežil jediný kněz Leon
Żółkowski, který v té době zrovna seděl ve vězení za účast na bohoslužbě. Měl uniformu
majora a vedení tábora asi netušilo, že je knězem. Tím se mu prodloužil život o 4 měsíce. Jeho
mrtvola byla identifikována v Katyňském lese.
Syrena 158
- 5 V listopadu 1939 až únoru 1940 byli registrováni polští zajatci, kteří se hlásili k německé
národnosti. Asi 30 jich takto uniklo likvidaci. 12 z nich bylo po intervenci německého velvyslance předáno Němcům. Ostatní byli po vypuknutí války mezi Německem a SSSR posláni do
sibiřských pracovních táborů.
O tom, kdo přežije a kdo bude likvidován, rozhodovaly výslechy zajatců až do března 1940.
Zajatci byli vyfotografováni a o každém byl pořízen spis. Byl tam uveden původ, společenské
postavení, politické názory, vztah k sovětskému zřízení a jiné, z hlediska sovětů důležité
údaje. Vybraní zajatci byli získáváni pro spolupráci s NKVD. Sovětské prameny uvádějí, že
tito byli zachováni při životě. Byli vedeni jen pod krycími jmény a v každém táboře jich bylo
získáno asi 30. Psali o nich již nacisté v roce 1943, když ukořistili smolenské archívy NKVD.
Celkem uniklo likvidaci 449 osob (3%). V Kozielsku to bylo 245, ve Starobielsku 79 a
v Ostaškově 124. Nepopraveni zajatci byli převezeni do tábora Pavličev Bor a v červnu 1940
do tábora Grjazovci. Kdo přežil? Především ti, kdo vyjádřili své sympatie k SSSR (50), dále
kdo byl podle výslechů uznán schopným převýchovy. Přežilo i několik z těch, k nimž
vyšetřovatelé našli „strunu soucitu“. Byl to i generál Jerzy Wołkowicki, který přežil jako
jediný z generálů. Generál se zúčastnil slavné bitvy u Cušimy jako důstojník ruské, carské
flotily. Mezi popra-venými nebyl i generál Czesław Jarmuszkiewicz, který byl ještě v zimě
1940 převezen ze Starobělska do věznice na Lubljance v Moskvě. Podobně se zachránili i
polští aristokraté, a to kníže S.Radziwill a kníže E.Lubomirski. Za ně u sovětů osobně
intervenoval italský král.
Likvidace všech tří táborů byla organizována z jednoho centra současně od počátku dubna do
poloviny května 1940. Na každé listině pro popravu bylo 98-100 jmen. Listiny poprav předem
sestavovalo 1.zvláštní oddělení NKVD. Jeho náčelníkem byl major Baštakov. Akci měl
bezprostředně na starosti jeho náměstek kapitán Gercowskij. Odjezdy skupin provázela
zpočátku táborová hudba, aby se zajatci těšili na svobodu. Vybraní na listině dostali na cestu
lepší stravu. Před tím byli dokonce očkováni proti choleře a tyfu, asi proto, aby si mysleli, že
kdyby nešli na svobodu, neplýtvali by na nich očkovací látku. Každý očkovaný dostal do
kapsy očkovací průkaz. K transportům byly opakovaně používány tytéž vagóny v nichž byly
často i zprávy předchůdců s daty a stanicemi v nichž vystupovali.
Tábor v Kozielsku bylo nařízeno likvidovat 1.4.1940. První transporty odjely 3.4.1940, poslední 11.5.1940. Popravy v Katyni se konaly obvykle den po odjezdu z tábora, Z nádraží byli
vezeni v krytých autech. K likvidaci NKVD ve Smolensku bylo předáno celkem 4.404 nebo
4.420 zajatců (dvě různá hlášení).
Tábor ve Starobělsku byl likvidován od 5.4. do 12.5.1940. Zajatci byli převáženi auty do
Char-kova. Vražděni byli v budově NKVD v Charkově. Hroby jsou v obcích Děrgače a
Bezludovka u Charkova. Jsou také v okolí Starobělska či Vorošilovgradu. Nedávno byly
nalezeny hroby v lesoparku na předměstí Charkova. K likvidaci NKVD bylo předáno 3.891
nebo 4.031 zajatců (dvojí hlášení).
Tábor v Ostaškově byl likvidován od 4.4. do 19.5.1940. Původně se předpokládalo, že popraveni byli potopeni z lodí s otevíracím dnem do Bílého moře, nebo že byli utopeni přímo
v Seligerském jezeře. Teprve zcela nedávno se zjistilo, že jejich hroby jsou u obce Mednoje
(32 km od Kalininu, dnes opět Tver). Likvidováno bylo 6.342 nebo 6.287 zajatců. Podle závěrečné zprávy akce bylo na likvidaci předáno celkem 14.587 osob. Podle transportních listin
polské straně nedávno předaných to bylo 14.793 osob. Podle Denisovy zprávy z r.1943 to bylo 15.131 osob.
Všechny hroby jsou na bývalých pozemcích NKVD obehnaných ploty.
Na všech byly postaveny chatky a rekreační zařízení KGB. Tak se žert se zotavovnou
Gorkého v Kozielsku proměnil totální sovětskou mocí v děsivou skutečnost.
Sověti za původce vraždy označili „štáb 537 německého stavebního praporu“.V roce 1944
30.ledna byla po exhumacích a uložení ostatků do hrobů v Katyńském lese realizována
Syrena 158
- 6 přehlídka vybraných vojáků polské armády v SSSR pod velením generála Berlinga. Nad hroby
obětí hovořil generál Berling a zástupce NKVD. NKVD spolu s polskými vojáky přispěla na
sbírku pro zakoupení tanků pro polskou jednotku „Mstitelé Katyně“. V době přehlídky celý
prostor přísně střežili příslušníci NKVD včetně cesty do Smolenska. Nikdo nesměl volně do
prostoru vstoupit, ani účastníci přehlídky.
Za poslední oběť Katyně je považován kněz Stefan Niedzielak z kostela sv.K.Boromejského
ve Varšavě. Tento kněz byl 20.ledna 1989 zavražděn za nejasných okolností. Jeho smrt je spojována se skutečností, že na zdech kostela dovolil umísťovat mramorové tabulky se jmény katyňských obětí.
Jak se vraždy v Katyni prozradily?
13.dubna 1990 vysílaly tiskové agentury celého světa přiznání sovětské strany, že vraždy polských zajatců v r.1940 provedla sovětská tajná služba na příkaz tehdejšího vedení, to je Stalina
a jeho nejbližších přisluhovačů. Nejznámější symbol tohoto zločinu byla Katyně i když nebyla
jediným místem vražd polských 15.000 zajatců. V samotném katyňském lese je z těch 15.000
„jen“ něco okolo 4.000.
Podle původní sovětské verze polské zajatce postříleli Němci na podzim roku 1941 po ústupu
sovětské armády z okolí Smolenska. Skutečná vražda se ale stala v dubnu a počátkem května
1940. Vrazi nebyli Němci, ale příslušníci sovětské tajné bezpečnosti NKVD. Sovětskou verzi
léta bez výhrad podporovaly vlády všech sovětských satelitů, v tom i vlády Československa a
dokonce i Polské lidové republiky. Tvrdit něco jiného bylo zločinem a pomluvou Sovětského
Svazu.
Do lesa skutečné Katyně byl vstup sovětskými orgány přísně zakázán, prostor byl oplocen a
střežen. Pro oklamání veřejnosti sověti dokonce nastrčili jinou CHATYŇ, vesnici poblíž Minska, kde byl nacistickým obětem vybudován dokonce památník. Na toto místo vozili sověti i
zahraniční delegace, byl zde mimo jiné i prezident USA Nixon. Skutečná KATYŇ byla ale asi
250 km na východ.
Nacisté po objevení hrobů povražděných polských zajatců toto ihned využili ke své propagandě, aby problematikou znesvářili spojence. I na západě tomu z počátku nechtěli věřit, že
to provedli sověti, zvláště po tom, co se vědělo, jaké zločiny nacisté v Evropě napáchali. Hitler
a Stalin chtěli vládnout světu, proto i jejich vyhlazovací technika odpůrců byla stejná. Rozdíl
zde byl jen v tom, že sověti měli pro zahlazení svých zločinů rozsáhlé území a nacisté byli
územím pro zahlazení svých zločinů poněkud omezeni. O zločinu v Katyni bylo napsáno
hodně pravdivých, ale i zmanipulovaných informací a ještě dnes existuje celá řada „bílých“
míst, či lépe řečeno „rudě krvavých“ míst.
Krutý nález u Smolenska.
13.4.1943 oznámil berlínský rozhlas zprávu, že v místě zvaném Kosogory (bylo to sovětské
rekreační středisko, které leží 16 km západně od Smolenska) se našel hrůzný nález. Byla to jáma 28 m dlouhá a 16 m široká v níž se nacházelo asi 3000 mrtvol polských válečných zajatců.
Oběti byly na sebe uloženy ve 12 vrstvách. Byli v polských uniformách, částečně i spoutáni a
všichni měli v týlu hlavy díry po výstřelech z pistolí. Identifikace povražděných byla o to
snadnější, že většina z nich měla u sebe i své osobní doklady. O vraždě polských zajatců
vědělo i okolní obyvatelstvo, ale raději, dokud tam byli sověti, o tom mlčeli. Navíc do
příchodu Němců, po vytlačení sovětů při válečných akcích, byl prostor hlídán strážemi
NKVD. Když sověti ustoupili na východ, byly prostory opět přístupné i místnímu
obyvatelstvu. Hroby objevili na nucené práce nasazeni polští dělníci, kteří pracovali na opravě
nedaleké železnice. Poláky na to upozornili právě místní lidé. Zpráva se tak dostala až
k vedení místní, německé, tajné policie, která koncem února 1943 začala v této záležitosti
s výslechy místních obyvatel. Hrůzný nález se tak dostal až do Berlína, odkud bylo nařízeno
hroby otevřít, zjistit skutečnosti a spočítat oběti.
Syrena 158
- 7 Říšský ministr propagandy Goebbels si napsal do svého deníčku 9.dubna 1943: „Byly
nalezeny hromadné hroby Poláků poblíž Smolenska. Bolševici zde prostě zastřelili a pak
naházeli do hromadných hrobů asi 10.000 polských, válečných zajatců“.
Goebbels tak měl v rukou důkaz tohoto sovětského zločinu jako protiváhu k vlastním nacistickým zločinům, to je koncentrákům, plynovým komorám, šibenicím a popravám. Byl to důkaz o tom, že sověti se dopouštějí stejných zločinů jako nacisté. Goebbels si napsal následně
12.dubna 1943: „Katyň je mým vítězstvím“. Protektorátní tisk „České slovo“ zveřejnil
15.dubna 1943 zprávu o tom pod názvem: „Příšerný nález v lese u Katynu“.
Němci v jistotě, že to není jejich práce, zvali do Katyně různé komise lékařů, soudních znalců,
novinářů, spisovatelů a dokonce i válečných zajatců a na prozkoumání nálezu ochotně nabízeli
spolupráci jak Mezinárodnímu, tak Polskému červenému kříži. Na exhumacích pracovaly
nezávisle na sobě tři různé komise soudních lékařů. Všechny tři došly ke stejným závěrům.
Exhumační práce započaly 29.března a skončily 3 června 1943. Poslední těla byla uložena
zpět do země 3 června 1943. První komise byla německá, druhá mezinárodní. Byli v ní
zástupci 12 zemí, až na Švýcarsko z Němci obsazených území Evropy. Za Protektorát Čechy a
Morava byl v komisi Dr.Hájek. Podpis Dr.Hájka je v závěrečné zprávě komise na osmém
místě, ve druhé řadě podpisů. Komise se shodly na datu masakru v období duben-květen 1940.
Po válce byli mnozí členové komise nuceni odvolat své podpisy pod protokolem. Učinil tak i
Dr.Hájek z Prahy. Třetí komise byla označena jako Technická komise Polského červeného
kříže. Ně-kteří členové komise byli do ní posláni s účelem zjistit pravdu a důkazy polským
podzemním odbojem. Šlo hlavně o to, kdo a kdy polské zajatce povraždil. Prostřednictvím
tajných vysí-laček byla o hrůzném zločinu informována i Polská emigrační vláda v Londýně.
Polská komise odjela z místa 8.-11.června 1943. Její členové se na místě mohli pohybovat
zcela volně a svobodně, bez omezení. Už 10.dubna 1943 (ještě před oznámením nálezu hrobů)
odletěla do Smolenska z Polska skupina o různém složení, ale oficielní polské instituce i přes
nátlak nacistů se v ní odmítly zúčastnit v domnění, že se jedná o trik nacistické propagandy.
Osoby ve skupině tak vystupovaly jako soukromé osoby z Varšavy a Krakova. Po návratu o
tom co viděli informovali i polský odboj, mezi jinými i velitele AK Stefana Grota Roweckiego
(AK-Armija Krajowa, prozápadně orientovaná ozbrojená složka polského odboje). Polská
emigrační vláda v Londýně tak měla k dispozici objektivní zprávu již 17.4.1943.
V Katyni byly i delegace neutrálních států ze Švédska, Švýcarska a Španělska. Nacisté měli
zájem na co největší publicitě o zločinu. V jedné delegaci byl i český básník, František Kožík,
redaktor Pražského rozhlasu. Nacisté zorganizovali do Katyně skupinu asi deseti amerických a
britských zajatců-důstojníků. K propagaci byla využita i skupina osmi polských zajatých důstojníků ze zajateckého tábora Woldenbergu. Ke katyňským masovým hrobům byly organizovány i zájezdy skupin německých vojáků. Bylo jim zdůrazňováno, že toto je čeká, když se
dostanou do sovětského zajetí. Na místo tragedie byly organizovány i zájezdy skupin obyvatel
z okolí Smolenska. Sám Hitler nařídil uspořádat výstavu „katyňských památek“ objevených u
povražděných. O Katyni byl natočen film a bylo vydáno i několik brožurek v němčině a polštině.
V Katyni bylo odkryto osm hromadných hrobů. Bylo exhumováno 4243 těl. Poslední hrob
s asi dvěma sty zajatců byl odkryt jen částečně a exhumováno z něj bylo jen asi deset těl.
Celkový počet obětí v Katyni tak činí 4443 osob. Převážná část z obětí byli polští důstojníci.
Bylo mezi nimi ale i několik vojínů a poddůstojníků, ale i 22 civilních osob (v civilním
oblečení). Od-krývání hrobů prováděli obyvatelé z okolí na příkaz německých orgánů.
Skupiny v počtu 20-30 osob pracovaly denně. Dokumenty byly nalezeny u 3194 těl. Na
exhumační práce byli na-sazeni i sovětští zajatci.
Oběti byly vražděny jednou nebo několika ranami z pistolí ráže 7,65 mm ( z části též ráže 6,35
mm). Výstřely byly vedeny z bezprostřední blízkosti zezadu do týlu hlavy. Některé oběti byly
Syrena 158
- 8 spoutány, některé měly přes hlavu přehozený plášť. U některých byly nalezeny bodné rány po
bajonetech. V oděvech obětí byly stovky dopisů, fotografií, osobní dokumenty nejrůznějšího
druhu, zápisky, deníčky, sovětské noviny a drobné osobní předměty jako tabatěrky, nožíky a
jiné. U obětí zcela chyběly prstýnky, hodinky a jiné drobné cennosti, a to až na výjimky ukrytých předmětů v obuvi nebo zašitých v oděvech, které unikly pozornosti katů při poslední
prohlídce. Polské bankovky a mince jako bezcenné pro katy byly u povražděných nalezeny ve
velkém množství. Oběti byly po exhumaci pochovány do šesti nových, společných hrobů.
Generálové Bohaterewicz a Smorawiński byli pochováni do samostatných hrobů. Na každém
společném hrobě byl vztyčen dřevěný kříž.
Literatura z níž bylo pro článek čerpáno:
1) Mečislav Borák, „Vraždy v Katyňském lese“, Ostrava 1991, česká publikace.
2) Mečislav Borák, „Katynia, Zaolziańskie ofiary obozów i więzień w ZSRR“, Český Těšín
1991, polská publikace.
3) Kazimierz Skarżyński, „Katyń“,EDITIONS DEMBINSKI-Paris, 1990.
Pro naše čtenáře jsme připravili trochu širší informaci o tragedii, která byla i u nás až do roku
1990 TABU. Dejte si ruku na srdce a přiznejte si, kolik z tohoto jinak stručného výtahu
obsahu výše uvedených událostí Vám bylo dosud známo? Závažnost problematiky nás vedla
k tomu, že jsme Vás trochu více o problematice informovali i na stránkách tohoto jinak
filatelisticky orientovaného zpravodaje. Jsme přesvědčeni o tom, že většina z Vás toto uvítá.
Vraťme se ale k dopisnici publikované na str.2 tohoto čísla. Jedná se o sovětskou dopisnici
s natištěnou známkou, potisk jak jinak než červený! Na přední straně je rusky napsáno POLŠA
POLSKA. Již samo toto bylo odvážné a riskantní. Polsko již v té době několik měsíců neexistovalo a hlavně německá cenzura mohla lístek pro tento údaj nedoručit a zničit. V místě pro
adresu je polsky v překladu napsána adresa: vojevodství Slezské, okres Fryštát, Stonava, pošta
Stonava. Lístek je adresován na otce odesilatele: LANKOCZE Josefa, Stonava č.122.
V místě pro odesilatele je uvedeno: CCCP, gorod Ostaškov, pocztovoj jaščyk No 37,
Kaliningradskaja oblasť (SSSR, město Ostaškov, poštovní schránka č.37 Kaliningradská oblast).
Z adresy odesilatele je zřejmé, že zde není ani zmínka o zajatci a zajateckém táboře. Jednalo
se přece o „internovaného a internační tábor“, proto jen poštovní schránka. Zásilka také není,
jak tomu bylo u zajatecké pošty, osvobozena od frankatury (bez známky).
Dopisnice je na zadní straně nahoře datována „Ostaszków 13.XII.1939“. Expediční razítko na
natištěné známce je poměrně výrazné, s textem: CCCP, pod tím pěticípá hvězda, v kruhu
nápis OSTAŠKOV KALININSK. Na můstku razítka je datum 27 I 40-3 (nebo 8?). Razítko
má rozlišovací písmeno „a“. Jelikož Stonava byla od 1.IX.1939 okupována Německem a
stala se součástí Říše, lístek z Ostaškova směřoval do Berlína. Svědčí o tom otisk strojového
razítka podél přední levé strany dopisnice (svisle). Z razítka je čitelné jen BERLI. a pak až
BURG 2. Rozlišení razítka je „hh“. Datum na můstku razítka je výrazně čitelné 12.2.40 –
11.ledna 2007 ve 20.00 byl na ČT 2 film pod názvem „Zločin jménem Katyň“. Mimo jiné v e
filmu byla řeč i o dopisnici, její reprodukce je na str.2. Hovořil tam i pan Tadeusz Filipczyk o
jejím osudu. Tehdy jsme dostali nápad jej požádat o její zapůjčení. Kontakt na pani redaktorku
Otylii Tobołowou nám zprostředkoval redaktor Głosu Ludu kolega Władysław Owczarzy, ta
nám zase zapůjčila zmíněnou pohlednici od pana Filipczyka. Díky tomu, že jsme dostali k prostudování i patřičnou literaturu (pani Tobołová je autorkou překladu do polštiny výše uvedené
literatury č.2), mohl vzniknout i tento článek. Ale ještě zpět k publikovanému lístku.Na jeho
zadní straně je polsky psáno ve volném překladu toto:
Syrena 158
- 9 Drazí rodiče!
Posílám Vám srdečný pozdrav. Jsem v Rusku zdráv a celý, pozdravte ode mne celou rodinu i
Zosiu Kijonkovou (podle paní Tobołové to bylo děvče pisatele lístku). Ihned po obdržení tohoto lístku mi odepište, co je s Ervínem, Alojsií, Hildou, Karolem a jeho rodinou. Maminko,
Albíne, Anuško, co dělá Stanislav a jak tam žijete? A zda jste zdrávi?
Kdy já se vrátím do rodných stran, nevím. Je zde Józef Matejko (nebo Motejko?), Maryniok,
Smuż, Oczadły,Klejczyk, Supik a mnoho jiných, známých. Pozdravte příbuzné a známé. Na
shledanou, WILUŚ.
V pravém dolním rohu je dovětek: Veselé svátky a konec roku.. Dále je text nečitelný.
V levém horním rohu je další dovětek: Dejte adresu Zosi Kijonkové s prosbou ode mne, ať
napíše pár slov.
Na přední straně nad natištěnou známkou jsou ještě dvě jména napsané odesilatelem, a sice :
Klimsza a Kremiec.
Publikace, literatura 2), která se zabývá historií obětí z české části Těšínského Slezska ( v tom
města Těšína jako celku-českého i polského) vede v seznamu pisatele dopisnice pod č.147 na
str.90. Narodil se 5.5.1913 ve Stonavě. V Ostaškově byl internován jako funkcionář policie.
Nesprávně je tam uvedeno „funkcionář PP“ (Polské policie). Před válkou bylo Slezsko autonomní oblastí, a proto i policie byla autonomní. Má tam být PWŚ (Policja Województwa Śląskiego - Policie Slezského vojevodzství). Do r.1938 pracoval Wilhelm Lankocz v hornictví a
bydlel v Loukách nad Olzou (počeštěnou Olší). 23.11.1938 po záboru české části Těšínského
Slezska Polskem se přihlásil k policii. Byl v hodnosti „posterunkowego“, což by šlo přeložit
jako „strážník“. Byla to služebně nejnižší hodnost policie. Služebně byl přidělen na
komisařství v Těšíně (Komisariat Cieszyn). Zapsán je na transportní listině NKVD pro
popravu (LT NKVD) z Ostaškova č.05/3 ze dne 5.4.1940 pod č.60, osobní spis NKVD č.3214
jako Ljan-kocz Wilgelm Iosifovič, r.1913. Byl tedy mezi prvními obětmi!!Byl zastřelen
pravděpodobně kolem 8.dubna 1940, jak to odpovídalo délce cesty do Tveru a kapacitním
možnostem vraždění ve sklepě budovy Oblastní správy NKVD ve Tveru.Ve stručných
informacích o W.L. je v poznámce „Z 120“ uvedeno jeho úmrtí 27.2.1940. Poznámka „Z 120“
znamená, že se jedná o údaj z publikace Dr.Stanislava Zahradníka: „Zaolzianskie ofiary
okupacji hitlerowskiej 1939-1945, vydání Opole 1988. Tento údaj je ale nepravdivý, což
vylučuje skutečnost uvedení jmenovaného na transportní listině pro popravu č.05/3, datované
5.dubna 1940 (viz údaj výše v textu). Údaj Dr.Zahradníka je z r.1988 a listiny popravených
byly předány Polsku daleko později a jsou proto věrohodné.
Literatura 2) vede oběti z české části Těšínského Slezska (v tom Těšína jako celku včetně jeho
polské i české části) v několika skupinách:
I/1 Kozielsk (Katyň) 43 osob,
I/2 oběti, důstojníci 4 psp (pluk střelců z Podhala) v Těšíně, č.44-60,
I/3 oběti nepotvrzené, č.61-67,
II Starobělsk (Charkov)
II/1 oběti ověřené, č.68-80
II/2 oběti, důstojníci 4 psp v Těšíně, č.81-85
II/3 oběti nepotvrzené, č.86-89
III Ostaškov (Mědnoje pod Tverem)
III/1 oběti ověřené, č.88-229 (největší skupina)
III/2 oběti nepotvrzené, č.230-243
IV. Jiná místa úmrtí, č.244-259
V. osoby nezvěstné a sporné případy, č.260-270.
Z české části Těšínského Slezska (v tom Těšín jako celé město) je to tedy 270 obětí!!!
Syrena 158
- 10 Z osob, která pisatel lístku uvádí v textu, jsou v seznamech tito:
Maryniok Rudolf, narozený 3.6.1911 v Loukách, policista, do r.1938 švec, číslo 156,
Smuż Alojzy, narozen 8.7.1913 v Darkově, policista, před r.1938 dělník, číslo 195,
Oczadły Józef, narozen 25.4.1896 v Loukách, policista, číslo 168,
Klejczyk Antoni, narozen 8.6.1892 v Loukách, policista, číslo 123,
Kremiec Edward, narozen 2.10.1909, policista z Těšína, číslo 140,
Supik Karol, narozen 1.9.1911 v Karpentné, třinecký hutník, dříve poddůstojník Čs. armády
poddůstojnická škola v Levoči, od r.1938 policista, číslo 202.
Jedině dvě jména z uvedené dopisnice na seznamech nejsou. Je to Józef Matejko (Motejko?) a
Klimsza. Rodina je asi musela ale znát, když je pisatel uvádí. Asi nebyli z Těšínského Slezska.
K publikovanému lístku z Ostaškova se váže ještě jedna zajímavost o které byla ve filmu
České televize zmínka i onoho 11.ledna 2007. Pan Tadeusz Filipczyk (synovec W.L.), který
tento lístek opatruje, tam sdělil následující:
Matka W.L. paní Lankoczová bydlela ve Stonavě. Staral se o ni nejmladší syn.Ve stáří přišla
o zrak, protože celou válku byla na nucených pracích v Německu, kde v temném sklepě ořezávala řepu. Otec pana Filipczyka ( v textu dopisnice se o něm W.L. zmiňuje jako o Albínovi),
zavezl babičku na sociálku do Karviné (byl s nimi tehdy i pan Filipczyk), kde se snažili
babičce vyřídit nějaký důchod. Úředník se ptal, proč babičku neživí děti? Babička mu řekla:
„protože jednoho mi zabili Němci a druhého Rusi v Katyni“. Na to jí úředník řekl, že to není
pravda, že v Katyni to byli Němci převlečení za Rusy. Babička se proti tomu ohradila a řekla,
že má po synovi u sebe jeho poslední dopisnici, jediné, co jí po něm zůstalo. Tam že píše, že
je v Ostaškově u Rusů. Úředník chtěl dopisnici vidět a když mu ji babička ukázala, zabavil
dopis-nici a již ji nevrátil. Babička pak nedostala žádnou podporu.
V roce 1968 v období „Pražského jara“ (to již byla babička mrtvá), zajel pan Filipczyk na
sociálku do Karviné, aby mu dopisnici, kdysi zabavenou babičce, vrátili. Úředník, který dopisnici babičce kdysi zabavil, již byl ale v důchodu.
Panu Filipczykovi dali jeho adresu do Rychvaldu.
Pan Filipczyk se za úředníkem rozjel, ale od
vdovy po úředníkovi se dozvěděl, že onen úředník
nedávno zemřel. Po mnoha letech, někdy koncem
80. let (to již pan Filipczyk bydlel v Návsí u
Jablunkova), přijela za ním „hezká blondýnka“
(tak se o ní vyjádřil pan Filipczyk) a ptala se na
něj. Když zjistila, že to je on, dala mu onu dopisnici, bez řeči nasedla do auta a odjela. Pan Filipczyk byl tak překvapen, že než si uvědomil, co se
děje, byla ona blondýnka pryč. Dodnes je ona osoba pro něj záhadou!!
V závěru bychom chtěli poděkovat autoru výše
zmiňované literatury, ze které jsme pro článek
čerpali údaje, Doc.PhDr.Mečislavu Borákovi, za
dodatečné poslední informace o obětech z české části Těšínského Slezska. Když jsme se na něj
obrátili, ochotně nám tyto poskytl, včetně fotografie Wilhelma Lankocze. Je vlevo na této straně. Děkujeme za pomoc i paní redaktorce Otýlii
Tobołové a konečně i panu Filipczykovi, který
nám dopisnici pro Syrenu zapůjčil. Ing.J.J.KRÁL
Syrena 158
- 11 Poštovna Závada u Bohumína
V díle „České a slovenské poštovny 1900-1958“ (autoři Petr Gebauer a Jozef Tekeĺ, Merkur
revue 2005) je poštovna vedena pod katalogovým číslem 1558 na str.369. O poštovně jsme již
psali v Syreně 155 na straně16-17.Tam jsme také publikovali razítko poštovny vedené pod č.1
* Zawada (Schles./Śląsk) *. Tam publikovaná zásilka s tímto razítkem poštovny je z 23.12.
1903. Je to asi první publikovaný otisk razítka č.1 na zásilce. V literatuře nebyla zmínka o
úda-jích o tomto razítku .V Syreně č.155 jsou uvedena i další razítka této poštovny.
Práce o poštovnách uvádí, že o razítku č.5 (česko-polské) píše polský časopis Filatelista
z r.1994/číslo1/str.35. Údaj je ale nesprávný. O tomto razítku psal jiný, filatelistický časopis
Filatelistyka (dnes již několik let nevychází) v ročníku 1994, v čísle 1,na straně 38. Byl to
článek Tadeusza Wincewicze. Již tehdy jsem požádal autora článku T.W. o kopii zásilky
s otiskem poštovny (razítko č.5). Následně jsem o ni uvedeného žádal ještě několikrát, naposledy v roce 2006 při psaní zmíněného článku v Syreně č.155.Marně jsem ale věřil, že to
někdy dostanu přesto, že T.W. mne ujišťoval, že tento otisk má kdesi založený.
Nechtěl jsem svým očím věřit, když jsem otisk razítka e-mailem dostal, a to 3.6.2007. Stal se
tedy zázrak a T.W. přešel od „slibotechny“ ke skutku. Konečně se mi T.W. podařilo vyprovokovat několikrát opakovanými výzvami, musím přiznat že mnohdy i silně protivně ironickými. Otisk je ale tady a můžeme tak zaplnit další bílé místo v naší filatelii. Měli jsme
k dis-pozici sice text razítka, ale ne jeho otisk.
Od T.W. jsem dostal dvě reprodukce: originální otisk zmíněného razítka poštovny a pak ještě
překreslené razítko pro potřeby publikování. Originální razítko je údajně v Muzeu pošty a
telekomunikací ve Wroclavi. Otisk, který níže publikujeme, byl pořízen v Muzeu PiT v 80.letech pro studijní účely se souhlasem tehdejšího ředitele muzea S.Fijase pro známého polského
filatelisty pana St.J.Żółkievského, který byl znalcem PZF hlavně na celiny Polska a na
problematiku polského záboru české části Těšínského Slezska v r.1938-1939. Pan St.J.Ż. byl
našim velkým přítelem, o jeho úmrtí přinesla zprávu i naše Syrena (i s fotografií). Často jsme
s ním konzultovali problematiku celin a již zmíněného záboru. Bylo mi velkou ctí, že byl mým
přítelem a v korespondenci mne vždy oslovoval dokonce „můj synu“.
Nahoře je otisk razítka i s měřítkem, jak jsme je dostali, pod tím je překreslené razítko pro
potřeby publikování. Nyní, když víme, jak razítko skutečně vypadalo se můžeme pustit do hledání otisku razítka na skutečné korespondenci. Existuje-li razítko v Polsku, musí být někde i
nějaká celistvost s jeho otiskem. Snad se nám to někdy podaří. Stávají se i zázraky, jak jsme se
o tom nejednou přesvědčili.
Syrena 158
- 12 Otisk razítka i jeho překreslená podoba byly okamžitě po obdržení poslány Dr.Petru Gebauerovi do Brna, spoluautorovi práce o českých a slovenských poštovnách 1900-1958.
O razítku víme jen to, že má rozměr 67x12 mm. Ostatní údaje (barva otisků, doba použití)
jsou přesto zatím neznámy a tyto nejsou známy ani v Muzeu PiT Wroclav. I za opožděné
dodání požadovaného od T.W. mu touto cestou děkujeme a já odvolávám i všechny narážky a
mnohdy uštěpačné poznámky v souvislosti s razítkem na adresu T.W.
Tak, jak jsme našli u této poštovny i razítko č.1 na celistvosti, tak se jistě jednou najde i
celistvost s razítkem č.5 jehož otisk dnes přinášíme. O razítku č.1 nebyly v práci o poštovnách
vůbec žádné údaje. Od našich čtenářů uvítáme informace a ukázky s razítky č.2 a 4 této poštovny z let 1920-1938.
Protože se v literatuře uvádí, že provoz poštovny fungoval i po celou dobu války, není vyloučeno, že poštovna měla i své německé razítko používané po porážce Polska v září 1939.
Byla-li poštovna v provozu do konce války v r.1945, mělo by to být skutečností. Po
osvobození v roce 1945 provoz poštovny nebyl obnoven a tato byla oficielně zrušena
15.3.1946.
ing. Jiří Jan KRÁL
****************************************************************************
Příspěvek do diskuse.
Velmi zajímavé a specialisty hledané jsou u polských známek po r.1944 položky, které jsou
v katalogu Fischer uvedeny drobným písmem a mezi které patří meziarší, známky s kupónem,
známky stříhané nebo známky s dvojitým zoubkováním, bez nichž se neobejde žádná specializovaná sbírka Těmto položkám bylo v Syreně věnováno zatím velmi málo prostoru.
Přesto, že ceny uvedené v katalogu jsou ještě přijatelné, těchto známek je v nabídkách i na
trhu poskrovnu. Dovolím si trochu v této oblasti přispět do diskuse. U známek katalog Fischer
č.462 až 465 z roku 1948 „Wystawa ziem odzyskanych“ je uvedeno dvojité zoubkování u
známky č.462 (6 zł.). Narazil jsem na dvojité zoubkování i u č.464 (18 zł.). Vyskytuje se u
spodní řady známek. Další položkou do diskuse je dvojité zoubkování, které jsem objevil i u
známky č.378 ze série „Zabytki Gdańska“ (viz rovněž ukázka). Věřím, že specialisté dostanou
na stránkách Syreny prostor pro diskusi? (Zatím byly všechny mé příspěvky smeteny pod
stůl). S pozdravem ing. Petr Musiál, CSc. Ostrava 17.2.2007.
Zdvojené perforace, které byly zatím namátkou v Syreně publikované:
1) MS v lyžování, přítisk na známce kat.č.342 (kat.č.s přítiskem 417). Jedná se o zdvojenou
perforaci, Syrena č.94 str.10. Není sice v katalogu Fischer, ale v Monografii je!
Syrena 158
- 13 2) 15 F orlice, katal.č.88, zdvojená vodorovná perforace, spojené typy. Syrena č.85 str.24.
V katalogu Fischer je.
3) 3 zł. „Łódzké“ vydání, svislá dvojice s počítadlem dole, zdvojení vodorovné perforace,
katal.č.359. Syrena č.86 str.9. V katalogu sice není, je tam jen zdvojená perforace u zn.1 zł.
(katal.č.358).
4) letecká 5 zł., katal.č.935, Syrena č.86 str.9, publikováno hned několik kusů . Zdvojená perforace svislá i vodorovná. V katalogu „F“ není vedeno,
5) -Katal.č.378, známka 2 zł. Kulturní památky Gdańska. Něco podobného, co nám poslal
ing.Musiál, ale navíc rohový kus s počítadlem (horní pravý roh PA). V katalogu „F“ není,
-Katal.č.469, Evropská konference o jízdních řádech, 18 zł., zdvojená vodorovná perforace,
3-páska, horní levý roh s počítadly,v Katalogu „F“ není,
-Katal.č.470, 2 zł. Bierut, svislý pásek 4 známek, levý dolní roh s počítadly a označením
válce N.1.W.1., zdvojená svislá perforace,v katalogu „F“ je,
-Katal.č. 471, levý horní roh, známka 3 zł.Bierut s počítadlem, zdvojená vodorovná perforace,v katalogu „F“ je,
-Katal.č.483, 15 zł., svislá rohová 3-páska, levý dolní roh PA s označením válce a počítadlem (10 szt. OK.W.I). Svislá zdvojená perforace. V katalogu „F“ je,
Všechny položky pod bodem 5 jsou v Syreně č.62 na str.12-13.
6) 1 zł. Lódź, katal.č.358, zdvojená vodorovná perforace, v katalogu „F“ je, Syrena č.70,str.3,
7) Zdvojený úder perforátoru aršíku Linin A 1850, Syrena č.13, str.20. Díky nám je v katalogu
„F“ i nové Monografii,
8) 1.Máj 1951, katal.č.549, 45 gr.červená, Syrena č.8, strana 5-6. Zdvojená svislá i vodorovná
perforace. Díky nám je v katalogu „F“ i v Monografii.
Několik namátkově vybraných případů publikovaných zdvojených perforací svědčí o tom,, že
se problematice v Syreně věnuje velmi málo prostoru není pravdivé!! Za to, že známé a
publikované případy zdvojené perforace nejsou uváděny v Katalogu Fischer Syrena
nemůže!
Stejně bychom mohli pokračovat s publikovanými v Syreně meziaršími, známkami
s kupóny, známkami neperforovanými a jinými zajímavostmi. Kdo nevěří, ať si prolistuje zatím 158 vydaných Syren a přesvědčí se!!
Jen od autora stížnosti bylo např. v Syreně č.26 na str.12-14 publikováno meziarší u série
Wodzowie.
ing.Jiří Jan KRÁL
Zelený aršík Fischer 2005 č.62 C? (označení autorem příspěvku).
2.VI.1979 se uskutečnila návštěva papeže Jana Pavla II v Polsku. Tuto významnou událost
připomněla Polská pošta vydáním dvou známek nominální hodnoty 1,20 zł. a 8,40 zł., dvou
aršíků nominální hodnoty 50 zł. v barvě stříbrné a zlaté a čtyř obálek prvního dne. Při
prohlídce této série ve své sbírce jsem objevil kromě obálek s aršíky ve výše uvedených
barvách i obálku prvního dne s aršíkem v barvě zelené. Po konzultaci s tiskaři mi bylo řečeno,
že zelená barva v tomto případě může vzniknout vzájemným překrytím k tisku použité barvy
stříbrné a zlaté. Tisk tohoto aršíku je výraznější než tisk normální, což by možnost překrytí
potvrzovalo.Dávám tuto skutečnost k diskusi sběratelům i odborníkům a budu rád, když se má
teorie potvrdí nebo se ozve sběratel se stejnou barevnou odchylkou (zelená). Otázka tedy zní:
„Existuje FDC s aršíkem v barvě zelené, který by mohl v tomto případě mít v katalogu Fischer
označení 62 C“?
Příspěvek staršího data ing.Petra Musiála, CSc.
****************************************************************************
Po obdržení příspěvku jsme toto konzultovali se znalci v Polsku.Bylo nám stroze sděleno, že se
jedná o padělek ke škodě sběratelů. Zároveň vyloučili současný tisk zlatou a stříbrnou barvou
najednou na jednom tiskovém archu, protože byly tištěny buď aršíky zlaté nebo stříbrné.
Syrena 158
- 14 O této odpovědi byl informován i autor příspěvku. Asi rok nebo dva tomu bylo i na stránkách
polského Filatelisty sděleno, že se vyskytly tyto aršíky zelené a že se jedná asi o chemický
padělek. To byl asi ten „příspěvek smetený pod stůl“.
****************************************************************************
Vydání z 20.srpna 1947-Svět práce.
Toto vydání je mimo jiné zajímavé tím, že u všech hodnot vydaných známek existují známky
s prázdnými kupóny nahoře i dole, tzv.“pustopolem“ Při prohlídce těchto položek jsem u
hodnoty 10 zł. v barvě zelené objevil rozdíl v použitém papíru. Zatím, co toto vydání bylo oficielně tištěno na papíře bílém, hrubé, hladkém s bezbarvým lepem, odchylná známka jako by
byla tištěna na papíře odlišném, jakoby pergaménovém). Barva zelená je mnohem výraznější a
obraz ze strany lepu prosvítá. Zajímalo by mne, jestli je tato odchylka známá, jestli je
způsobe-na papírem nebo lepem a jestli existuje i u ostatních hodnot 5, 15 a 20 zł.?
Příspěvek ing.Petra Musiála,CSc.
****************************************************************************
Sběratel polských známek, zvláště pak specialista, se nemůže ve svých poznatcích vázat a
orientovat jen na jednu literaturu. V tomto případě na katalog Fischer, i když tento je jistě
z běžných polských katalogů ten nejlepší a nejšíře informující.
Nová polská Monografie: „Podręcznik Specjalizowany Polskich Znaczków Pocztowych 19441999“, autoři Adam Kiełbasa-Schoemi a Stanisław Fołta uvádí u série Svět práce z r.1947
dokonce tři různé papíry!!
p1:-bezdřevý, bílý, střední, hladký, lehce průsvitný nebo průsvitný,
p2:-bezdřevý, bíle-žlutý, střední, hladký a
p3:-bezdřevý, bíle-žlutý, střední, hladký svisle pruhovaný.
Hodnoty 10 a 15 zł. se vyskytují na všech třech druzích papíru. Hodnoty 5 a 20 zł. jen
s papíry p1 a p2. Výskyt papíru p3 je velmi vzácný. Viz zmíněná Monografie, strana 195.
Zmíněná Monografie byla již hodně dlouho tomu zmiňována v Syreně a byla dokonce
nabízena ke koupi se slevou. Toho také někteří sběratelé využili, ing.P.Musiál ne. Publikace se
rovněž o zeleném aršíku s papežem ani nezmiňuje.
****************************************************************************
Ing.Petr Musiál žádal také o zveřejnění v Syreně inzerátu o prodeji svých sbírek známek.
Mimo sbírky Polska a GG (dvě nabídky) tam byly hlavně známky v různých sestavách
Českoslo-venska, České republiky, Slovenska, Protektorátu, Sovětského Svazu, Bosny a
Hercegoviny. Nabídka ve formě inzerátu byla na celou stránku formátu A4. Jelikož až na dvě
výjimky se nejednalo o známky Polska, byl to asi ten další, „pod stůl smetený“ příspěvek.
Přesto, kdo by měl o tyto věci zájem, může se na ing.Musiála obrátit přímo, jistě jej bude rád
informovat o tom, co může nabídnout. Jeho adresa je: Střední 4, 701 00 Ostrava l.
Mimo dnes publikovaných jeho 3 příspěvků poslal kdysi dávno ještě jeden zde již uvedený
příspěvek, a to o Meziarší známek Wodzowie. Byl plně publikován v Syreně č. 26 na straně
12-14. (Ó, jak je to dávno!!). Jinak se jmenovaný nikdy nezúčastnil žádné akce a setkání,
organizovaných v minulosti Klubem. Petře promiň, ale nemám pravdu?? V redakční radě
Syreny je uváděn proto, že do Syreny jako autor také něčím přispěl. Jinak jeho příspěvky jsou
uvedeny doslovně, bez jakékoliv korekce.
Ing. Jiří Jan KRÁL
****************************************************************************
Pošta Prostření Suchá, razítko nádražní pošty RM 12 a jiná razítka.
V Prostřední Suché, jak uvádí literatura, byla i poštovna od 16.3.1902 do 31.3.1911. Vpú pro
poštovnu byl poštovní úřad Horní Suchá. Poštovna měla používat jen jedno razítko *MITTEL
SUCHAU / SUCHA POŚREDNIA *. Tolik uvádí o poštovně publikace „České a slovenské
poštovny 1900-1958“ autorů P.Gebauer, J,Tekeĺ, vydání Merkur revue 2005 na str.271 pod
katalogovým číslem poštovny 1064. Rozměry razítka, barvu otisků na zásilkách a dobu použití
Syrena 158
- 15 publikace neuvádí. Neuvádí ani ocenění razítka na zásilce, protože asi zatím není znám nález
takovéto zásilky!!? Údaje tedy víc než skromné. Co bylo po r.1911 je také záhadou.
O poště v Prostřední Suché se zmiňuje až Monografie Díl 16/ I.svazek na str.451. Zde je pošta
vedena pod katalogovým číslem 1964 PROSTŘEDNÍ SUCHÁ-ŚREDNIA SUCHA s údajem
„od 1919“. Více ani čárka!!
První údaje o poště uvádí až Monografie Díl 17/ II.svazek na str.9 pod katalogovým číslem
1965. Monografie uvádí u této pošty v použití celkem 6 razítek:
1) PROSTŘEDNÍ SUCHÁ * SUCHA ŚREDNIA * Č.S.P. /a (1919-1934) Typ M 44 8 bodů,
2) PROSTŘEDNÍ SUCHÁ * Č.S.P. */b (1920-1938) Typ M 41 6 bodů,
3) PROSTŘEDNÍ SUCHÁ ***/a nebo c (1934-1938 ) Typ M 45 8 bodů,
4) PROSTŘEDNÍ SUCHÁ * ŚREDNIA SUCHA/a, b nebo c (od 1938) Typ M50 20 bodů,
5) PROSTŘEDNÍ SUCHÁ ** Č.S.P. (1920-1938) Typ RM 12 10 bodů,
6) PROSTŘEDNÍ SUCHÁ / ŚREDNIA SUCHA (1938), Typ RM 21 20 bodů.
Razítka 5 a 6 jsou razítky nádražních pošt. Razítko 6 je česko-polské a mělo krátkou platnost
použití, stejně jako razítko Typu M 50, asi od poloviny roku 1938 do polského záboru české
části Těšínského Slezska v říjnu 1938.
Nahoře je zásilka s razítkem nádražní pošty ( v seznamu razítko č.5). Datum použití –5.IV.
32.16. Odesilatelem je J.P. soustř.četnický oddíl v Dolní Suché, okr.Fryštát. Lístek je poslán
do Rožnova pod Radhoštěm a pisatel byl asi moc rozmrzelý, když píše: Zasílám Ti opět
pozdrav z jiného místa. Šťourají s námi z jednoho konce na druhý, a tak jsme již akorát
naladěni. Jak se brzy naše příjemnosti ukončí, není známo, podle všech známek se však
myslím asi týden ještě zdržíme, není tady valné naděje na návrat v tomto týdnu.
Zajímavý by byl jistě nález razítka Typu M 50 (byla 3 s rozlišením a,b,c). Ještě zajímavější by
byl doporučený dopis s tímto razítkem. Neméně zajímavý by byl nález razítka nádražní pošty
(razítko česko-polské) v seznamu pod číslem 6. Snad bude mít razítko poštovny nebo razítko
M50 a RM 21 kolega ing.Mazoch a ozve se a překvapí nás? Může to být ale kdokoliv jiný! Za
ukázku děkujeme Jaromírovi Jančovi z Karviné, který lístek získal na aukci u firmy Lisztwan
v Českém Těšíně za „nelidské peníze“. Inu, kdo chce být vykastrován, nesmí u toho kvičet!!
Syrena 158
- 16 Co je to za cenzura? S tímto dotazem se na nás obrátil Jaromír Janča!
S dotazem jsme se obrátili na kolegu mgr.Janusza Manteryse. Skoro obratem nám odpověděl, že: zásilka byla podána na poště v Niepołomicach, v textu i na expedičním razítku
pošty je datum 24.IX.1916. Jedná se o „krakovskou“ cenzuru WEITERLEITEN s číslem
cenzurního místa (nebo cenzora) 11. Cenzurní razítko je na zásilku otištěno ve světle červené
barvě. Rozměr razítka je 46x15 mm. Na 5h známce, zelené je císař Franz Josef. Expediční
razítko pošty NIEPOŁOMICE *b*, dvoukruhové, průměry 29 a 17 mm. Razítko s můstkem
přesahujícím mezikruží, podle polské typologie razítek je to TYP VIII. U cenzurního razítka
na zásilce jsou známá čísla mimo „11“ i 2, 5, 6, 8, 12, 18, a 20. Za ukázku i odpověď oběma
jmenovaným děkujeme. Expediční razítko je Bohužel špatně čitelné.
Pošta Niepołomice (oblast Krakova) je v provozu od r.1803. U razítka Typu VIII je známé
použití podle katalogu (Specializovaný z r.1990) jen s rozlišením „b“, to je i náš případ.
***************************************************************************
Těšínský perfin E.F./L.T. i na kolcích.
Psali jsme o něm v Syreně několikrát a publikovali jsme zásilky s tímto perfinem. Najdeme jej
i v „Katalogu perfinů našeho území“, vydání KF-Praha z roku 1984, autoři V.Maxa a A.Sękowski. Výňatky z této práce jsme v Syreně rovněž publikovali. V uvedené práci má katalogové číslo E 12.Vyobrazení perfinu je vlevo. Zkratka E.F./L.T.
znamená Erzherzog ´s Friedrich ´sche Liquer Fabrik, Teschen (Továrna na likéry arcivévody Friedricha v Těšíně).
Jeho doba použití je od r.1908. Zásilky s tímto perfinem
jsou expedovány z pošty Těšín 1 i Těšín 2. V Syreně jsme
publikovali například zásilky z 5.7.1910,16.6.1914 (zásilka i
s originální hlavičkou likérky na dopise). Perfin jsme našli i
na účetních dokladech likérky na kolcích 2 a 10 hal.
Zajímavosti je to, že perfin byl proveden z přední strany
kolku, ale i ze strany od lepu (na přední straně se zobrazuje
jako zrcadlově obrácený). S takto obráceným perfinem
Syrena 158
- 17 máme účty s daty 14.2.1914, 23.3. 1914
a 20.9.1916. Na ukázce vlevo je kolek
s perfinem, který je proveden od přední
strany kolku, a proto není obrácený.
Jedná se o výsek z účtu (pro jeho formát
A4
jej celý nemůžeme publikovat).
Všechny účty jsou posílány na Adolfa
Krainu v Lazích u Orlové.
V publikaci výše uvedené je známý výskyt perfinu uváděn v počtu několika kusů. Na stránkách Syreny jsme zatím publikovali s tímto perfinem 4 zásilky (perfin
na známce) a další 4 perfiny máme na
kolcích (z toho 3 kusy zrcadlově obrácené). Dole na této straně je zásilka, která
byla již kdysi publikována v Syreně
č.95 na str.16. Zásilka má nejen známku
s uvedeným perfinem, ale má i otisk
razítka poštovny z polské strany Těšínského Slezska.V Syreně č.95 a č.99 jsme razítko poštovny na zásilkách jen publikovali a na ně upozornili, ale blíže jsme o poštovně nic nepsali.
Razítko poštovny Pastwiska jsme totiž kdysi publikovali jako příchozí i na zásilce s cenzurou
Těšína a expedičním razítkem K.u.k. FELDPOST 27 s datem 27.XII.1915 (Syrena č.99 na
straně 22).
Poštovna * PASTWISK (TESCHEN) / PASTWISKO (CIESZYN) *.
Razítko poštovny nahoře na této straně je na korespondenčním lístku, který je s hlavičkou
likérky v Těšíně. Proto i známka 5 hal.císař Franc Josef má perfin E.F./L.T. Zásilka je v textu
datována 5.7.1910. Expediční razítko je od pošty Těšín 1 (dvojjazyčné, německo-polské). Jeho
otisk na zásilce je Bohužel skoro nečitelný. O tomto razítku poštovny neinformuje práce „České a slovenské poštovny 1900-1958“, protože poštovna není a nebyla na českém území, ale je
Syrena 158
- 18 v Polsku. O polských poštovnách Těšínského Slezska informuje starší publikace „Historie
poš-toven na Těšínsku“ vydaná ve formě filatelistické příručky č.71 SČF v roce 1999. Autoři
příručky jsou O.Tovačovský, J.Sikora a V.Schödelbauer. Razítko je v příručce uvedeno mezi
polskými pod katalogovým číslem P 17, PASTWISKA. Poštovna byla v provozu od
1.8.1904. Vpú pro poštovnu byla pošta Těšín 1. Doba ukončení činnosti poštovny není
v příručce uvedena. Podle příručky měla poštovna jen jedno razítko s textem:
*PASTWISK (TESCHEN) / PASTWISKO (CIESZYN) * (razítko německo-polské, dvouřádkové v rámečku). Rozměr razítka uvádí příručka 46x13 mm, skutečnost dle zásilky, kde je
razítko otištěno výrazně je 45x14 mm. Příručka uvádí dobu použití razítka poštovny od r.1904.
Barva razítka není v příručce uvedena. V příručce je poznámka: Výskyt razítka nebyl dosud
do-ložen. To po našem zveřejnění dvou zásilek s razítkem této poštovny již neplatí. Naše
ukázky jsou z 5.7.1910 a 27.12.1915. Znamená to tedy, že poštovna byla v provozu od
1.8.1904 minimálně do 15.12.1915. Barva razítek poštovny je černá.
Pro Syrenu článek o perfinu E.F./L.T. na kolcích a o poštovně PASTWISKA připravili
Ota ŠRUBAŘ a ing. Jiří Jan KRÁL.
****************************************************************************
Provizorní razítko poštovny v KOBYLANCE (Gorlice) z července 1945.
Kobylanka (Gorlice), poštovní úřad v provozu od r.1898. Poštovní provizorium po r.1945
je z poštovny (Agencja Pocztowa), ne z pošty! Jedná se o dopisnici Cp 13 s natištěnou
známkou 50 gr. Dopisnice byla vydána 14.7.1945. Dopisnice je nalepena na obálce a zásilka je
poslána jako dopis. Do tarifu je dopisnice na PORTO celkem 1 zł. dofrankována výstřižkem
známky ze stejné dopisnice a výstřižek je nalepen pod adresou odesilatele. Zásilka je jako
mimomístní poslána do Katowic. Natištěné známky jsou 2x orazítkovány 3-řádkovým razítkem poštovny s textem: AGENCJA POCZTOWA / ozdobný ornament / w KOBYLANCE.
Jelikož je dopisnice nalepena na dopis, je nahoře nápis KARTKA POCZTOWA několikrát
přeškrtnut. Vlevo od natištěné známky nad razítkem poštovny je datumovkou vyznačeno odeslání zásilky 28 LIP.1945 („5“-ka je dopsána ručně, “LIP.“LIPIEC-červenec). Vlevo od nápisu
Syrena 158
- 19 v adrese „Katowice“ je otisk razítka poválečné vojenské cenzury (3-řádkové razítko) Sprawdzono przez / cenzurę wojskową / 2063. Zásilka byla nedávno v aukci firmy LISZTWAN,
její vyvolávací cena byla 1000 Kč, číslo položky 923. Zásilka je po všech stránkách
zajímavostí, nejcennější je na ní otisk razítka vojenské cenzury. Snad nám kolegové z Polska
povědí více o této poštovně a hlavně proč to byla po r.1945 jen poštovna, když Kobylanka již
jako pošta fungovala od r.1898? Ani nevíme, zda nějaká publikace o polských poštovnách
v Polsku existuje. Rádi tuto informaci uvítáme. Pro Syrenu připravil ing.Jiří Jan KRÁL,
reprodukce firmy LISZTWAN v Českém Těšíně.
****************************************************************************
Aršíky „Apel Olimpijski 1967“, hodnota 90 gr. bez kresby vzpěrače nahoře a
nápisu na dolním okraji.
Jeden ze čtenářů časopisu Filatelista předložil v redakci aršík nominální hodnoty 90 gr.
z emise „Apel Olimpijski 1967“ (Fischer, katal.č.1616), sektor 7). U aršíku chybí nahoře
kresba vzpě-rače a dole schází nápis APEL OLIMPIJSKI. Dosud nebyl tento nález u aršíku
90gr.známý. Od vydání těchto známek uplynulo již 40.let. Klademe si proto otázku, proč se to
již dříve neobjevilo, že to existuje? Je zde ještě jedna otázka, zda je to skutečně vynechaný
tisk, který v tomto stavu opustil tiskárnu a dostal se mezi „normální“ aršíky? Napadá hned i
otázka, zda potisk na okrajích aršíku nebyl odstraněn například chemicky??
Podle informátora, kterého v redakci známe a nemáme důvod o jeho tvrzení pochybovat, trefil
na tento chybotisk dotyčný při prohlídce několika desítek aršíků normálních této nominální
hodnoty ve sbírce svého otce. Nelze tedy vyloučit, že těchto chybotisků u nominální hodnoty
90gr. bude více? Mělo by jich být nejméně 8 kusů, protože tiskový arch obsahoval celkem 8
kusů aršíkových polí. Je možné, že některé z nich i zachytila kontrola v tiskárně a vyřadila je
do skartu.
Syrena 158
- 20 Uvědomme si, že tehdejší stroje pro tisk ofsetem tiskly jen dvoubarevně. Proto každý vícebarevný tiskový arch musel projít při více barvách i několikrát strojem , v závislosti na počtu tištěných barev.
Je třeba i upozornit na to, že katalog Fischer, I.Díl vede u této série bez tisku na okrajích aršík
nominální hodnoty 7,00 zł. Také poslední monografie, „Podręcznik specjalizowany polskich
znaczków pocztowych 1944-1999“ (autoři A.Kiełbasa-Schoemi a S. Fołta) vede u této série
aršík bez potisku okrajů i u nominální hodnoty 6,60 zł. Znamenalo by to, že jsou známy aršíky
již tří nominálních hodnot u kterých schází potisk na okrajích aršíku. Jsou to nominální hodnoty 90gr., 6,60 zł. a 7,00 zł.
Hlavní redaktor časopisu Filatelista Bronisław Rejnowski.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Známka 90gr. je součástí 8-známkové série a aršíku (bloku) o jedné známce. Jedná se o katalogová čísla 1613-1620 + blok 1621. Známky byly vydány 24.5.1967. Jedná se o nominální
hodnoty 20, 40, 60 a 90gr. a známky 1,35 , 3,40 , 6,60 a 7,00 zł. Blok má nominální hodnotu
10 + 5 zł. Příplatek byl ve prospěch Polského olympijského výboru. Papír známek je bílý,
střední, hladký, křídovaný. Perforace je ZHř.11. Tisková forma je 8-sektorová. Na jednom PA
je 8 známek a 4 kupóny v soutisku. K sérii byl vydán i blok nominální hodnoty 10+5 zł.
** série s kupónem je v katalogu za 7,00 zł., bez kupónů 4,00 zł. Razítkovaná série je
s kupóny za 4,00 zł., bez kupónů za 1,80 zł. ** blok je za 1,00 zł., razítkovaný za 50gr. Sada 8
kusů PA všech nominálních hodnot 1613-1620 je za 75,00 zł., sada razítkovaných PA je za
45,00 zł.
Známka 20gr. 1613s je známa s obráceně natištěnými barvami (šedá,modrá a žlutá za 400 zł.
Známka 40gr. 1614s je známa bez žluté barvy, za 400 zł. Tatáž známka 40 gr. 1614t je známa
bez svislé perforace, za 300 zł.. Známka 90gr. 1616s je známa bez červené barvy, za 400 zł.
Aršík známky 7,00 zł je znám bez potisku horního a dolního okraje PA, za 500 zł.
Existují kombinace známek a kupónů z aršíků.
Známky byly tištěny vícebarevným ofsetem PWPW. Navrhl je F.Winiarski. Formát známek je
43x32,3 mm, formát kupónů je 25x32,3 mm. Formát bloku se zn.10+5 zł. je 64 až 64,3 x 85
mm. Blok 10+5 zł. je neperforovaný, perforace kolem známky je na něm naznačena tiskem.
Perforace hřebenová ZHř.11 postupovala zdola nahoru. Aby nebyl properforován horní okraj
PA je toto nahoře zakončeno řádkovou perforací Zř.11. Náklad známek je následující:
20gr.1613 5,902.160 kusů známek, to je 737.770 PA,
40gr.1614 5,486.160 kusů známek, to je 685.770 PA,
60gr.1615 5,685.592 kusů známek, to je 710.699 PA,
90gr.1616 3,558.304 kusů známek, to je 444.788 PA,
1,35 zł. 1617 5,635.208 kusů známek, to je 704.401 PA,
3,40 zł. 1618 3,578.904 kusů známek, to je 447.363 PA,
6,60 zł. 1619 2,016.808 kusů známek, to je 252.101 PA,
7,00 zł. 1620 1,906.992 kusů známek, to je 288.374 PA,
Blok 10+5 zł. 1621 997.600 kusů.
V prosinci 1969 bylo úředně zničeno 350.000 kusů známek, to je 43.700 PA hodnoty 7,00 zł.
Bylo zničeno i 12.900 kusů Bloků 10+5 zł. Náklad FDC po 35.100 kusů.
Monografie „Podręcznik specjalizowany polskich znaczków pocztowych 1944-1999“, autorů
A.Kiełbasa-Schoemi a S.Fołta vede bez nápisů na okrajích aršíky 6,60 zł i 7,00 zł.
Vede ještě posun barvy šedé, modré a žluté asi o 3 mm doprava. Na známce s posunem je pak
6 závodníků, a to u známky 20gr. Aršíky jsou bez označení tiskové formy a bez počítadla.
Označení tiskových sektorů je pod poslední 8.známkou vpravo dole pod jejím 4 PO.
Za informaci o aršíku známek 90gr. bez potisku horního a dolního okraje děkujeme příteli
Bro-nislavovi Rejnovskému. Srdečně jej zároveň touto cestou do Varšavy zdravíme.
Syrena 158
- 21 Polské dopisnice s natištěnou známkou vydané v Polsku v I. čtvrtletí 2007.
Cp 1420:
V I. Čtvrtletí 2007 vydali v Polsku celkem
pět kusů dopisnic
s natištěnou
známkou. Dopisnice stály
v novinkové
službě
6,75 zł. Katalogová
čísla dopisnic jsou Cp
1420-1424. Společné
znaky vydaných dopisnic: Byly tištěny
vícebarevným
ofsetem ChiP-DW. Kartón bílý, křídovaný,
formát dopisnic +148x105 mm. Linkování pro adresu včetně okének pro PSČ je
v barvě červené, délka adresních linek 80, 80 a 45 mm. Za natištěnou známkou je
natištěnými body naznačena perforace známky. Uvnitř natištěných perforačních otvorů
je shora dolů mikronápis POCZTA POLSKA 07 (první ochranný prvek proti padělání).
Natištěné body perforace se nacházejí na fluorescenčním podkladu-pásku o rozměrech
3x30 mm. Je to druhý ochranný prvek proti padělání. Uprostřed dopisnic je černá, tlustá, dělící čára o rozměrech 1,5x50 mm rozdělující dopisnici na adresní a propagační část.
Cp 1420: „150.let Poznaňské společnosti přátel vědy“, datum vydání 31.1.2007. Na natištěné
známce je „Seweryn Miedżyński / 1805-1872/ fundator gmachu PTPN“ tento nápis je na natištěné známce proveden bíle. V levém horním rohu dopisnice je symbol společnosti - portál
budovy s písmeny PTPN v barvě hnědé.V téže barvě je vpravo od portálu 5-řádkový hnědý
nápis: „150-LECIE / POZNAŃSKIEGO / TOWARZYSTWA / PRZYJACIÓŁ / NAUK. Níže
je budova společnosti s již uvedeným portálem. Pod tím je notový part, květina a starý tisk
s dobovou rytinou muže. Podél černé, tlusté dělící čáry je ve dvou řádcích umístěna signatura
nákladu:“Kartka Pocztowa / Poczta Polska / I 2007 / nakład 60.000/ projekt Maria Bukowska“.
Cp 1421:“XV.Světový den nemocných“, datum vydání 8.2.2007. Na natištěné známce je samaritán s nemocným a 2-řádkový modrý nápis: „Św. Kamil de Lellis / (1550-1614)“. Vlevo
nahoře je 4-řádkový modrý nápis:“XV / ŚWIATOWY / DZIEŃ / CHOREGO“. Pod tím je červeně datum „11.02.2007“. Uprostřed dopisnice vlevo jsou proti sobě dvě ruce a mezi nimi je
5-řádkový
modrý
nápis:
„MIŁOŚĆ DLA CHORYCH / JEST MIARĄ
CZŁOWIECZEŃSTWA./ ŚWIAT CHORYCH NIE ZNA GRANIC / NASZA POMÓC NIE
ZNA LĘKÓW I UPRE-DZEŃ / Św. Kamil de Lellis“. Podél černé, dělící silné linky dopisnice
je ve dvou řádcích sig- natura nákladu: „Kartka Pocztowa / Poczta Polska / I 2007 / nakład
60.000 / projekt Maria Bukowska“.
Cp 1422: „Oběkty ze seznamu světového dědictví UNESCO v Polsku - Kostel míru w Jaworze“, datum vydání 28.2.2007. Na natištěné známce je pohled na kostel. V levé polovině dopisnice je fotografie vnitřku kostela. Pod ní je 3-řádkový, černý nápis: „Obiekty z Listy Światowego / Dziedzictwa UNESCO w POLSCE / Kościół Pokoju w Jaworze“. Pod natištěnou
Syrena 158
- 22 Cp 1421:
Cp 1422:
Cp 1423:
Cp 1424:
Syrena 158
- 23 známkou je ve třech řádcích černě signatura nákladu: „Kartka Pocztowa, Poczta Polska I 2007
/ nakład 60.000, projekt J.Skakun / fot.R.M.Soldek, J. Sołtysek“.
Cp 1423: „Oběkty ze seznamu světového dědictví UNESCO v Polsku – Kostel míru ve Świdnici“, datum vydání 15.3.2007. Na natištěné známce je pohled na kostel. V levé polovině
dopisnice je pohled do vnitřku kostela s varhanami, pod tím je 3–řádkový černý nápis:
„Obiek-ty z Listy Światowego / Dziedzictwa UNESCO v Polsce / Kościół Pokoju w
Świdnicy“. Pod natištěnou známkou je ve třech řádcích signatura nákladu (černě): „Kartka
Pocztowa, Poczta Polska II 2007 / nakład 60.000, proj.J.Skakun / fot.B.Pytel“.
Cp 1424: „800 let mnišek Kaznodějského řádu 1206-2006, datum vydání 31.3.2007. Na
natištěné známce je sv.Dominik a jednořádkový nápis: „Św.Dominik założyciel wspólnoty“.
V levém horním rohu dopisnice je kříž na děleném štítu, dokola je nápis:“ LAUDARE BENEDICERE PRAEDICARE“. V levé polovině dopisnice je Brána Kostela Nejsvětější Panny Marie na Gródku w Krakově. Spolu se svislým nápisem podél okraje, který o tom informuje. Vlevo od natištěné známky uprostřed dopisnice je černě datum 1206 – 2006. Pod tím je 2-řádkový
zlatý nápis: „800-lecie istnienia / Mniszek Zakonu Kaznodziejskiego“. Podél svislé, silné,
černé, dělící linky dopisnice je zleva signatura nákladu: „Kartka Pocztowa Poczta Polska II
2007 nakład 60.000 proj.K.Wyrzykowski“.
*****************************************************************
Poštovní poukázka na 80 k poslaných v den změny poštovní sazby.
Nahoře je peněžní poukázka na 80 korun poslaných 16.12.1918 z Bohumína (tehdy Polsko) do
Andělské Hory (tehdy ČSR). Bylo to v den, kdy byly v Polsku zavedeny nové poštovní sazby.
Poštovné 70 hal. tehdy platilo pro poslání peněz ve výši 20-100 korun. Dvojjazyčná razítka
pošty BOHUMÍN 1 (německo-polská). Na poukázce je i okresní razítko této pošty XI/128.
Syrena 158
- 24 Za ukázku a informaci děkujeme panu Welvaartovi z Nizozemí, který údaj čerpal z knihy
Mar-ka Zbierskiego „Polskie taryfy pocztowe 1918-1939“, Poznaň, 2003.
Libor KUNZ, Praha
****************************************************************************
Poštovna záblatí.
Patří mezi poštovny po druhé straně hranice na polské straně Těšínského Slezska. Poštovnu
eviduje publikace „Historie poštoven na Těšínsku“, Filatelistická příručka SČF č.71, autoři
O.Tovačovský a kolektiv. Publikace uvádí chybně text v razítku poštovny. Není se co divit,
autoři v poznámce totiž uvádějí: „Výskyt razítka nebyl dosud doložen“. V publikaci u razítka
uvádějí nahoře název německý a dole polský. Tak tomu i většinou bylo a uvedli to tak i zde.
Má to být ale opačně, nahoře název polský a dole německý. Upozornili jsme již na to v Syreně
č.124 na str.28-29. V Syreně č.125 byla uvedena i oprava podle časopisu Poštovny
č.1/2001/675. Bylo to doloženo i pohledem s razítkem poštovny ze 30.3.1910 Gerhardem
Kűhnelem, autorem katalogu o rakouských poštovnách.
Poštovna byla v provozu od 1.9.1908. Datum ukončení činnosti není znám, literatura to
neuvádí. Vpú pro poštovnu byla pošta Schwarzwasser, Bz. Bielitz/ Strumień. Poštovna používala jen jedno razítko (viz ukázka v Syreně č.124 na str.28-29). Dnes můžeme přinést další
ukázku textu razítka poštovny na jiné zásilce.
Razítko bylo s textem: *ZABŁOCIE (STRUMIEŃ) / ZABLACZ (BZ.BIELITZ) *. Razítko
má rozměr 46x15 mm. Expedičním razítkem je razítko pošty SCHWARZWASSER, Bz.
BIELITZ / STRUMIEŃ. Razítko je podle polské typologie razítek Typu VI G/D průměr 28
mm (jen velká písmena-označení „G“, s datumovkou-označení „D“ – den, měsíc a rok).
(Spec.katalog polských známek r.1990 str.103). Datum na expedičním razítku je nečitelné, ale
v textu je datum uvedeno 30.IV.1910. Zásilka byla poslána do místa Lafow in Lischbitz u
Vídně.
Celistvost nahoře s razítkem poštovny byla nedávno na aukci firmy Lisztwan v Českém
Těšíně, číslo položky 1070, vyvolávací cena 1.900 Kč, označeno za vzácné!! Je to tedy již třetí
nám známá ukázka této poštovny: 30.3.1910 (G.Kűhnel), 30.4.1910 (dnešní ukázka) a
14.8.1917 (ukázka v Syreně č.124 na str.28-29).
Syrena 158
- 25 Můžeme tedy konstatovat, že poštovna byla určitě v provozu dle doložených celistvostí od
svého otevření 1.9.1908 nejméně do 14.8.1917!! Za ukázku děkujeme A. Lisztwanowi z
Č. Těšína.
Pro Syrenu připravil ing. Jiří Jan KRÁL.
****************************************************************************
Polská DORUČNÍ známka II. vydání z r. 1932.
Známku vydalo Ministerstvo Spravedlnosti v roce 1932. Byla tištěna typografií na papíru
bílém, obyčejném s podtiskem. Vodní znak tvoří písmena MS (Ministerstvo spravedlnosti).
Perforace je ZR 12 ½ nebo 12 ½:13. Hodnota známky 2,50 zł. Katalog u známky uvádí následující ceny: ** 60 zł., * 30 zł. razítkovaná 25 zł. a na zásilce 45 zł.
V časopise Filatelista č.13/1971 na str. 324 vyšel článek J.Bartkeho „Doręczeniowy znaczek
sądowy z 1932 roku bez poddruku siatkowego“ (soudní doruční známka z r.1932 bez
síťového podtisku). V informaci byl dotaz, zda na to, že existuje známka bez podtisku někdo
reagoval a tak upozornil, že těchto známek je více.
Existenci známek bez podtisku lze snadno a rychle vysvětlit. Barva, kterou je podtisk
proveden, je barvou vodovou , proto je i smyvatelná! Proto u známek smytých ze zásilek
nebo výstřižků se podtisk ztratí. Na tuto skutečnost již upozorňuje katalog Fischer II.Díl na
str. 67 v poznámce.
Soudní doruční známky se na korespondenci často najdou
společně s výplatními soudními známkami. Část z nich byla i
vytištěna v PWPW ocelotiskem podle návrhu L.Sowińskiego
a rytiny M.Polaka.
Skutečností je i to, že známky doruční nebo soudní výplatní
byly na zásilkách znehodnocovány společně kulatými razítky
nebo razítky sloužícími k evidenci těchto zásilek. Byly
dodatečně používány i razítka s textem: Zainkasowano od….,
Koszty opłaty doręcz………..Miejscowość……., 193………,
Adjunkt……… (Inkasováno od……,Doruční poplatek…….,
Místo………, 193………., doručovatel ………). Na
některých soudních zásilkách jsou tyto známky
znehodnocovány razítkem ve tvaru dvou silných čar ve
tvaru
x a s ručně dopsaným datem doručení na známce. Podle práce J. Walochy, z dílny Komise
vě-decké s studijní „Soudní doruční známky se zvláštním důrazem na tzv. II. vydání
Ministerstva Spravedlnosti z r.1932“.
Soudní doruční známky byly vydávány a využívány již za Rakousko-Uherska. Tyto známky
vyšly 1.1.1898 s nominální hodnotou v krejcarech, 1.9.1899 s nominální hodnotou v haléřích.
Následné vydání je z roku 1908 s nominální hodnotou v haléřích.
V letech 1918-1919 se používaly v Polsku rakouské doruční známky nominální hodnoty 10
hal. s tím, že poplatek byl místo 10 hal. stanoven na 20 hal. 1.2.1920 byla v Polsku zavedena
jednotná měna „polská marka“. Zbytky doručních známek nominální hodnoty 10 hal. byly
ručně, červeným inkoustem a nápisem přehodnoceny na „2 Mk“ (Sanok). Jsou známy ruční
přehodnocení i černým inkoustem. Okresní soud v Brzozowie označoval na známkách novou
nominální hodnotu černým inkoustem „2 marki“ na dokumentu vedle známek. Konečně
v Śniatynie byly provedeny ruční „přetisky“ červenou barvou na každé známce zvlášť.
Nejpozdější známé datum užití rakouských známek s novou, přepsanou cenou je z 26.2.1921.
Do roku 1932 se doručováním soudních zásilek zabývala Polská pošta. Doručování soudních
zásilek se však z různých příčin opožďovalo a zásilky byly dokonce doručovány v době, kdy
již soudní projednávání případu skončilo. Ministerstvo Spravedlnosti v souladu s Ministerstvem Pošt proto zavedlo vlastní doručování soudních zásilek tak zvaným „wożnym sądowym“
Syrena 158
- 26 (soudní poslíčci). Ti byli za doručování zásilek odměňováni. Od roku 1932 vydávali v Polsku
soudní, doruční známky polské. Byly používány až do vypuknutí II.světové války. Po válce se
pak již praxe s doručovacími soudními známkami neobnovila. Jednou ze soudních doručovacích známek je známka na předcházející straně vydaná v r.1932. Je na ní sedící Temida
(spravedlnost) s polským znakem (orlicí) u nohou po pravé straně kresby známky. Známky
byly tištěny na papíru tloušťky 0,06-0,07 mm. Tloušťka papíru vydávaných známek nikdy
nepřekročila druhý rozměr 0,07 mm. Na papíru známek byl vodní znak v podobě písmen MS
o rozměrech 20,5x10,5 mm. Při pohledu na známku od strany lepu je vidět zrcadlový obraz
písmen MS. Na jedné známce se obyčejně dají přečíst 4 písmena, například nahoře MS a dole
SM. Jsou i známky s písmeny MS uprostřed a s fragmenty písmen M a S nahoře a dole. Barva
známky uváděná v katalogu Fischer II.Díl neodpovídá skutečnosti a není šedozelená. Podle
barevného vzorku firmy MICHEL je to barva tmavě zelenomodrá. Podtisk je pak proveden
barvou světle zelenomodrou. Údaj o rozměru perforace je uváděn 12 ½ nebo 12 ½:13. Ve
skutečnosti je to 12 ½:12 ¾. Tímto rozměrem perforace byla perforována i většina známek.
Doručovací známky soudní jsou mimo II.vydání ještě i I.vydání (1932). Je to tak zvaný „orel
ve věnci“ nominál 35gr. (katal.č.3). jedná se o známku na výšku (formát nastojato ). Známky
tohoto vydání mají perforaci Zř.10 ½. III.vydání představuje známka 50gr.červená (katal.č.5),
80gr. zelená (katal.č.6) a 2,50 zł. modrá,( katal.č.7) . Známky III.vydání (naležato) mají perforaci ZR 11. Katalogové číslo 8 má přetisk na známce 80gr.(katal.č.6), a to 50gr./ 80gr.
Perforace je zde ZR 11. Známky 1-8 znehodnocené X mají cenu ve výši 80% na známkách
razítkovaných a na dopisech. Viz katalog FISCHER II.Díl, vydání 2006, strana 67 a 68.
Rádi přivítáme ukázku soudní zásilky s doruční známkou, ale také doruční známky I. a III.
vydání, vč.známky katal.č.8 s přetiskem 50gr./80gr.
****************************************************************************
Poštovna Pustevně na Radhošti, nyní Pustevny.
O této poštovně jsme se letmo zmínili v Syreně č.117 na str.3. Poštovna byla v provozu od
16.7.1902 ( v sezóně od 1.6. do 30.9.). Od roku 1926/1927 pak již celoročně. Poštovna
ukončila svoji činnost na přelomu let 1944/1945. Činnost poštovny byla znovu obnovena
23.12.1945 a definitivně pak ukončena 31.8.1946. Vpú pro poštovnu byla pošta Frenštát pod
Radhoštěm. Publikace „České a slovenské poštovny 1900-1958“, autoři P.Gebauer aj.Tekeĺ,
vydání Merkur revue 2005 uvádí u této poštovny celkem 11 různých razítek. Jelikož dvě
razítka byla „znárodněna“ (odstraněn německý text) jedná se zde celkem o 13 kusů razítek.
V Syreně č.117 na str.3 jsme publikovali razítko č.3a (znárodnělé), fialový otisk. Bylo
v použi-tí IX.1917-VIII 1918. V literatuře je uváděn jeho rozměr 46x8 mm, skutečnost na naší
zásilce je 45x8 mm. Expediční razítko je od pošty Frenštát pod Radhoštěm. Razítko je typu G
139, 2-kruhové, 2-jazyčné (česko-německé) s můstkem: FRENŠTÁT pod RADHOŠTĚM *
FRANKSTADT am RADHOST. Expediční razítko má datum 5.IX.1917, což odpovídá
údajům v publikaci o poštovnách uvedeným. Razítko č.3a znárodnělé *PUSTEVNĚ … --- …
RADH *. Původně bylo v podobě * PUSTEVNĚ na/am RADH.* (č.3). Cena razítka č.3 je
5 Euro, cena razítka č.3a 20 Euro.
Dnešní ukázka na následující straně:
Jedná se o razítko poštovny č.9. * PUSTEVNĚ NA RADHOŠTI *(FRENŠTÁT P.RADH.).
Otisk razítka je červený. Razítko se otiskovalo na nepopsané pohlednice předem a následně již
orazítkované byly pohlednice prodávány u poštovny. Známé použití razítka je z období
X.1932 - VI.1938. Razítko je hodnoceno 3 Euro. Katalog uvádí rozměr razítka 62x9 mm, na
originále jsme ale naměřili 63x8 mm. Expediční razítko je od pošty FRENŠTÁT POD
RADHOŠTĚM ***/a s datem 14.VIII.35-12. Jedná se o razítko Typ M 45. Razítko bylo
s rozlišením „a“ (1929-39), „c“ 1928-1939, „f“, „g“ a „h“ (1932-1939). V monografii 17, Díl
I je razítko vedeno pod katalogovým .číslem 532 na str.198.
Syrena 158
- 27 Poštovna byla v provozu i za okupace (razítko č.11). Je dvojjazyčné, známé použití je
z období VI. 1940 - VIII.1944. Poštovna byla v provozu i po osvobození v době od
23.12.1945 do de-finitivního zrušení 31.8.1946. Zda poštovna používala v té době vlastní
razítko a když ano, tak jaké?? O tom se literatura nezmiňuje.
Razítko poštovny PUSTEVNĚ č.9.. Datum použití 14.VIII.35-18.
Za ukázku děkujeme Jaromírovi JANČOVI z Karviné, pro Syrenu připravil ing. Jiří Jan KRÁL.
****************************************************************************
Použití okresního razítka IX/59 místo expedičního.
Okresní razítka se používala místo expedičních s názvem pošty prý asi proto, aby se utajilo
místo, odkud se zásilka posílala. Na ukázce nahoře se jedná o razítko IX/59. Je to razítko pošty RZESZÓW 1. Okresní razítko této pošty je známo jen v I. Typu s jednoduchým rámečkem.
Syrena 158
- 28 Kdyby se razítka používala kvůli utajení místa odeslání zásilky, je to v tomto případě
postaveno na hlavu. V místě pro nalepení známky je nápis „Feldpost Rzeszów“. V úvodě
sdělení je napsáno nahoře datum a místo: Rzeszów, 22.srpna 1919(??) Rok je asi uveden
špatně, protože v srpnu 1919 již byli vojáci z fronty doma. Ale o 1919 zde není pochyb!! Ale
tuto záhadu již dnes asi nerozluštíme. Zásilka je poslána do obce NOŘÍN, poslední pošta
CHOCEŇ. Jinak je zásilka celkem hezká a použitím okresního razítka místo expedičního i
zajímavá. Rzeszów IX/59 patřil mezi okresní razítka Malopolska.
***************************************************************************
Rakouské razítko Německá Lutyně, použití 24.6.1902.
O dvojjazyčném razítku DEUTSCHLEUTEN / NIEMIECKA LUTYNIA z období Rakousko-Uherska Monografie Díl 13 vůbec nepíše. Toto razítko není ani v dodatku. Píše o něm
až Monografie Díl 16, I svazek na str.352 pod katalogovým číslem 1530. Katalog uvádí ale
polský název špatně. Místo Niemiecka uvádí Niemecka. Razítko je Typu J 6 a bylo v použití
ještě po I.světové válce v období 1918-1920. Zásilka je poslána 24.6.1902 do Těšína. Příchozí
razítko pošty Těšín 1 je typu G 115. Je dvojjazyčné, německo-polské TESCHEN 1 /
CIESZYN 1 /c. V použití bylo od 1897 do XII 1903. Katalogové číslo pošty Cieszyn 1 je
2417/16 (Viz Monografie ,Díl 13 na straně 213. Časový údaj na můstku Těšínského razítka
není Bohužel čitelné. Dopisnice je s vícejazyčným potiskem.
***************************************************************************
Provizorium doporučené zásilky z Mostů u Jablunkova z 10.9.1945.
Doporučená zásilka je poslána do Orlové. Na zásilce jsou dvě známky: 120 hal. (výplatné za
dopis váhy do 20g v mimomístním poštovním styku) a známka 300 hal. (příplatek za doporučený dopis). Celkem PORTO 4,20 Kč. Expediční razítko je dvoukruhové, MOSTY ***
s datem na můstku razítka 1945. Průměry razítka jsou 27 a 18 mm.
Na zásilce je provizorní R-nálepka. Označení „R“ a rámeček R-nálepky je v barvě pomerančové, „2“-ka za „R“ je černě. Text na R-nálepce je dvouřádkový „Poštovní úřad / Mosty u
Jablunkova“. Datum odeslání zásilky je označeno datumovkou uprostřed pod horním okrajem
obálky. Datum je otištěno fialově. Zásilka je zajímavá hlavně neběžnou R-nálepkou. Jedná
se asi původně o „slepou“ R-nálepku. Reprodukce zásilky je zobrazena na následující straně.
Syrena 158
- 29 -
Reprodukce provizorní R-zásilky z 10. IX. 1945, pošta MOSTY u JABLUNKOVA.
****************************************************************************
Ještě jednou poštovna Istebna.
O poštovně jsme již v Syreně psali. Našli jsme další zásilku s razítkem této poštovny, jehož
reprodukci jsme zatím v Syreně nezveřejnili. Dnešní zásilka je na reprodukci dole.
O poštovně píše O.Tovačovský a kol. v publikaci „Historie poštoven na Těšínsku“-Filatelistická příručka SČF č.71 na str.70. Jedná se o poštovnu z polské strany Těšínského Slezska. Byla
to poštovna, která vznikla za německé okupace. Sloužila pro rekonvalescenty německé armády, kteří si „lízali“ v Istebné rány utržené na frontách. Poštovna v Istebné používala dvě razítka.
Syrena 158
- 30 První s textem „Heilestätte Istebna / űber Jablunkau (Oberschles)“ jsme publikovali
v Syreně č.118 na str.2 s datem 1.1.1941. Publikace o poštovnách uvádí s tímto razítkem
zásilku z 5. 8. 1940. Publikace uvádí výskyt razítka o rozměrech 52x14 mm Použití dokládá
výskytem již uvedené zásilky z 5.8.1940. Naše ukázka v Syreně č.118 posouvá použití tohoto
prvního razítka až na 1.1.1941, tedy skoro o 5 měsíců.
Druhé razítko poštovny je s textem: „Istebna 2 /űber Jablunkau (Oberschl)“ publikujeme
dnes na předcházející straně. Na expedičním razítku pošty JABLUNKAU ..(zbytek schází) je
torzo data na můstku 01.6.. Podle data v textu zásilky psané 31.5.1942 to je použití z
1.6.1942. Podle literatury uvedené na začátku je rozměr tohoto razítka 43x15 mm a zdroj
uvádí jednu zásilku z 5.11.1942. Naše ukázka má ale rozměr razítka 44x14 mm a otisk razítka
je fialový. Naše ukázka je z období o 5 měsíců dříve. Můžeme tedy konstatovat, že razítko č.1
je známé z použití v rozmezí VIII. 1940 až I. 1941. Známé použití razítka č.2 je z období
VI. 1942 až XI. 1942.
O poštovně jsme psali i v Syreně č.151 na str.8, kde jsme se domnívali, že poštovna podle tam
publikovaného kulatého razítka se změnila z poštovny na poštu. Záhadu objasnil Dr. Petr
Gebauer v Syreně č.154 na str. 33-35. Škoda, že z námi dnes publikované celistvosti nějaký
„dobrák“ odtrhl nalepenou známku.
U této poštovny se stále předpokládá nález razítka č. 2 s doplněním o „směrovací“ číslo „9a“ !
Pro Syrenu připravil ing. Jiří Jan KRÁL.
****************************************************************************
Nevydané známky GG „Górale“ na aukci firmy Lisztwan v Těšíně.
Známky byly tištěny ocelotiskem ve Státní tiskárně ve Vídni. Papír bílý, střední, perforace
ZHř. 12 ¼:12 ½. Tisk byl prováděn 4-sektorovými válci v arších po 140 kusů známek (10x15
polí). Na PA byly dvě skupiny známek: 4x10 a 10x10. Obě skupiny byly spojeny polem
v meziarší. Série obsahovala 4 známky nominálních hodnot 6, 12, 24 a 40gr. V aukci byly jen
3 známky z této série bez známky 12gr., která je z nich nejvzácnější. Katalogová cena podle
katalogu Fischer II.Díl r.2006 je u nabízených známek po 500 zł. za kus. Celkem katalogová
cena nabízených známek 1.500 zł. Razítkované známky jsou po 1.200 zł. za kus. Známka
12gr. je v katalogu nerazítkovaná za 15.000 a razítkovaná za 35.000 zł. Známky s kupónem
cení katalog s doplatkem 100 %. Meziarší je ceněno jako 5x cena jedné známky.
Vyvolávací cena všech tří známek byla 8.400 Kč. Vyvolávací cena byla poměrně ke
katalogové ceně známek nižší, asi proto, že to nebyla úplná série.Číslo položky bylo 772.
****************************************************************************
Zajímavost aršíku „Dobývání kosmu“ z r. 1963 publikovaná více jak 40 let po jeho
vydání.
Aršík (polsky Blok 29) byl vydán v rámci 10-známkové série známek 25.11.1963. Blok 29 byl
Syrena 158
- 31 -
vydán ve dvou různých provedeních perforace.
Blok 29 I: (** 160 zł., ražený 135 zł.) s properforovaným horním i dolním okrajem aršíku
(viz obrázek vlevo nahoře) a Blok 29 II:(** za
320 zł. a ražený za 220 zł.) se zcela properforovaným dolním okrajem a neproperforovaným horním okrajem aršíku (viz obrázek
vpravo nahoře). Návrh J. Desselberger. Vícebarevný ofset PWPW, papír bílý, střední, křídovaný, svisle pruhovaný (x) nebo hladký (y).
Lep slabě lesklý, bílý nebo žlutobílý. Náklad
je celkem 54.000 aršíků, a 4.100 kusů FDC s
aršíkem.Velikost aršíků 78-79 x 106-107 mm.
Tisk jednosektorovou tiskovou formou, tiskový arch obsahoval 3 skupiny aršíků, každá
po 6 aršíků, celkem na tiskovém archu 18
aršíků. Skupina aršíků obsahuje 6 kusů aršíků
v sestavě 2 x 3 kusy. Perforace ZHř. 12¾ : 12
postupovala shora dolů. Proto aršíky z aršíkových polí 1 a 2 mají neproperforovaný horní
okraj (Blok 29 II) a aršíky z aršíkových polí 3,
4 ,5 a 6 mají zcela properforovaný horní i
dolní okraj (Blok 29 I). Náklad Bloku 29 I byl 45.000 kusů a náklad Bloku 29 II jen 9.000
kusů. Bloky jsou dole s počítadlem a hvězdičkou před číslem. Vlevo dole je Blok 29 I
s posunem čísla * 47216 doleva. Prvních 53.000 aršíků má 5-ciferné číslo (čísla * 00001 až
53000) a posledních 1000 kusů aršíků má čísla 6-ciferná s nulou před číslem (čísla *053001 až
*054000). O této skutečnosti informoval poprvé polský filatelistický časopis Przegląd Fi-
Syrena 158
- 32 latelistyczny č.7/2006. Ještě před vyjitím této
informace nám sdělil kolega Teodor Wilczek
z Karviné, že má aršík, kde číslo *053973 (viz
ukázka vlevo) je 6-ciferné, zatím co u ostatních
aršíků je toto číslo bez nuly na začátku a jen
5-ciferné. Důkaz nám stále nepředkládal.
Považovali jsme to tehdy za jeho omyl nebo
nějaké maché. Po vyjití informace v PF č.
7/2006 jsme se k tomu znovu vrátil a tehdy
jsme zjistili, že má pravdu. Proto si prosím
laskavě prohlédněte své Bloky 29 I a 29 II jaké
je jejich číslo? Zajímavé by bylo najít ještě
Blok 29 II se 6-ciferným číslem. Se 6-ciferným
číslem je ale jen celkem 1000 kusů aršíků,
z toho Bloků 29 II jen jedna třetina!
Je zajímavé, že tato skutečnost filatelistům
dosud unikala a přišlo se na ni až skoro 40 let
po vydání aršíků. O případném nálezu Bloku
29 I nebo II se 6-ciferným číslem nás laskavě
informujte!!
Pro Syrenu připravili: Teodor Wilczek, vlastník
aršíku, ing. Emil Karzełek a ing.Jiří Jan KRÁL.
****************************************************************************
Byla provizorní razítka TESCHEN (OBERSCHL.)
na polských úředních známkách i na zásilkách?
Vlevo je dvojice známek pro úřední zásilky (obyčejné)
s provizorním razítkem TESCHEN (OBERSCHL.) Má
tyto provizorní razítka někdo i na zásilce po 1.9.1939?
Nebo dvojice vlevo byla vyrobena jako suvenýr? Lze
sice pochybovat o tom, že po okupaci by i na krátký čas
okupační úřady toto na úředních zásilkách používaly?
****************************************************************************
Zpravodaj Klubu polské známky je vydáván pro potřeby českých a slovenských filatelistů,
kteří sbírají polské známky a celiny. Vydává jej kolektiv ve složení: ing. Jiří Jan KRÁL, Josef
MOROŃ, Alexander SEMBOL, ing. Petr MUSIÁL,CSc., ing. Ladislav ONDRUŠKA, ing.
Emil KARZEŁEK, mgr. Janusz MANTERYS, Robert PALKOVIČ, Kazimierz WENGLORZ,
Teodor WILCZEK, Jaromír JANČA, Ota ŠRUBAŘ, Josef JENDŘIŠÁK, Stanislav BOBEK,
ing. Jan KYPAST, Stanisław FOŁTA, mgr. ing. Karol MICZA a Jaroslav TEREŚKO. Novou
obálku Syreny navrhl Stanisław FOŁTA. Kopie dokumentů ing. Emil KARZEłEK a ing. Jiří
Jan KRÁL. Zpracování na počítači Jiří KRÁL junior a ing. Emil Karzełek. Tento zpravodaj je
určen výhradně pro členy klubu. Toto číslo je uzavřeno a načisto dopsáno 9. června 2007.
Zpravodaj je plně hrazen z prostředků členů klubu. Texty ve zpravodaji neprocházejí
jazykovou úpravou. Toto číslo vychází jako mimořádné v září 2007. Děkujeme všem, kteří
se jakýmkoliv způsobem zasloužili o to, že toto číslo spatřilo světlo světa.
Tisk tohoto čísla zajistil a provedl ing. Emil KARZEŁEK.
Kontakt na redakční radu Syreny: e-mail [email protected] Neznámé e-maily s ohledem na
ochranu před zavirováním bez otevření mažeme. Komunikaci v angličtině Bohužel nevedeme.
Syrena se tiskne na objednávku před tiskem každého čísla. Dodatečné dotisky zásadně neprovádíme. Doplňte si
včas zálohu na tisk a expedici dalších čísel Syreny!
Syrena 158