vanilkovo–filmové listy

vanilkovo–filmové listy
3 Pozvánka na: Den AČFK
4Rozhovor:
Christoph Hochhäusler
5 Dotazník: Jan Jendřejek
7
8
9
10
Mikko Niskanen
Rozhovor: Michael Málek
Hradišťská seznamka
English friendly page
V
yn
r
→ . K ále
č a
K t v rel z z
in r t Z k
o e e á
2 0 Hv k 3 m a z y
. 3 ě z 0.0 n
0 da 7.
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
čtvrtek 30.07.2015
7
Mix
AČFK (ne)uvádí – ale měla by!
Stane se
Naše oblíbená distribuční společnost AČFK se s odvahou Janu Jílkovi vlastní rozhodla do našich kin zakoupit Greenawayův počin Ejzenštejn v Guanajuatu. Příběh o 10 dnech, které otřásly sovětským
klasikem, velkolepě zatřásl i naší redakcí. A chceme další podobné
fláky. Proto bychom rádi, kdyby AČFK mohla do běžné distribuce dostat i tyto filmy z letošního programu LFŠ, pod jejichž názvy jsme si už
před jejich zhlédnutím představili zásadní díla.
V pondělí uděláme okna
10 týdnů, které otřásly panelákem ve východním Berlíně.
Líza, liščí víla
10 minut, které otřásly zamilovaným
zoofilem – než zemřel na vzteklinu.
S borovou šiškou pod zády 10 hodin, které otřásly diváky LFŠ, kteří si
v Hradišti postavili stan narychlo a ve tmě.
Poběžme!
10 sekund, které otřásly dramaturgy LFŠ
při tradičním fotbalovém turnaji.
Soutěž
Sledování filmů vás může obohatit nejen duševně, ale i hmotně! Pokud
máte zájem o festivalové tašky, trička nebo vějíře, pak si pečlivě přečtěte
naše dvě zemanovské otázky. Znáte-li na ně správné odpovědi, zašlete je
na mail [email protected]. S trochou štěstí při slosování si můžete z LFŠ
odvézt nový suvenýr!
1. Pomocí jakého moderního vynálezu tehdejší doby zašle uvězněný inženýr Hart tajnou zprávu, aby zburcoval lidstvo a zpravil ho
o Artigasových zločineckých plánech? Pokud potřebujete nápovědu, Vynález zkázy se hraje dnes od 20.30 v kině Hvězda.
2. Na scénáři k Vynálezu zkázy se společně s Karlem Zemanem
podílel i jeden známý český básník. Kdo to byl?
a) František Halas
b) František Hrubín
c) Jaroslav Seifert
Anketa
Kdy jste naposledy dostal přes hubu
(jako Koza v ringu)?
Jan Kratochvíl
umělec
Já byl otloukánek. Když mi
bylo asi dvanáct, dal mi týpek
pěstí do nosu, až mi tekla krev.
Potom jsem našel železnou tyč
a hledal ho po městě, abych
mu rozmlátil hlavu. Ale nenašel
jsem ho a tím můj pokus o pomstu skončil.
Milan Šimánek
provozní kina
Mně bylo taky dvanáct, šel jsem
na tenis, přišel ke mně kluk a ptal
se: „Chceš přes hubu?“ A potom
mi dal přes hubu. Takhle jednoduché to bylo – žádný důvod,
žádný smysl. Koukám, že je to
věc, kterou asi zažívají všichni
kluci, když je jim dvanáct.
Evangelium podle
Brabence
↓
Klub kultury / 15.00
Filmový portrét undergroundové legendy Vratislava Brabence
(na fotce) vychází z rozhovorů,
které s nonkonformním muzikantem vedla novinářka Renata Kalenská. Koláž o svobodě
a jejím znásilňování se točí kolem pozorování přírody, záhad
času, vztahu ke komunismu
i estébákům, již člena legendárních Plastiků nakonec donutili k emigraci do Kanady.
Petr Willert:
Je tu všechno
↓
Galerie v chodbě Reduty /
17.00
Fotograf Petr Willert na svých
snímcích nezachycuje exotické krajiny ani se neopájí efekty, jež nabízí digitální technika.
Během vernisáže své výstavy
představí svůj pohled na jednu vcelku běžnou domácnost.
Byt 2+1, který patří jeho babičce, se pro něj stal modelovým
prostředím, kde testuje možnosti současné fotografie.
Koncert Kyklos
Galaktikos, Midi
Lidi
↓
Kolejní nádvoří / 19.30
Kyklos Galaktikos nabízí svěží mix poezie, banality, bizarnosti i ironie. Texty jejich
písní těží z tvorby francouzského avantgardního divadelníka Antonina Artauda,
kubánského spisovatele Reinalda Arenase nebo českého
malíře (a také básníka) Vladimíra Kokolii. Elektropopoví
Midi Lidi se věnují mimo jiné
2
filmové hudbě (Protektor, Polski film, Český mír). Členové kapely, mezi něž patří například Petr Marek, Prokop
Holoubek či Markéta Lisá, se
kromě hudby zabývají i divadelní improvizací, filmem
nebo vizuálním uměním.
Teatr Novogo
Fronta – Too Close
to the Sun
↓
Divadelní stan / 20.00
Je nadání dar, nebo prokletí? Dokážou okamžiky umělecké tvorby vyvážit nekonečné chvíle trýznivých pochyb?
Umíte si představit, že obětujete své osobní štěstí úspěchu? Inscenace inspirovaná životy geniálních umělců v režii
Iriny Andreevy propojuje poetiku fyzického divadla Teatr
Novogo Fronta, živou hudbu,
zpěv a stepařské umění Jana
Bursy. (aka)
Odborný program
3
Němá kapela
Červen
V Redutě 2 si nenechte ujít pokračování oblíbeného cyklu: Den zahájí v 9.00 méně známé drama Martina Friče Barbora Hlavsová (1942),
následovat bude přednáška Český film IV: 1938–1945, v níž Jaroslav
Sedláček od 11.00 představí válečnou éru tuzemské kinematografie,
dobu klesající kvantity a rostoucí kvality filmové produkce.
Na stejném místě od 13.30 spojí historii s budoucností přednáška restaurátorek Národního filmového archivu Jeanne Pommeauové a Terezy Frodlové Juráček, Vláčil a Lipský digitální, pojednávající o největším digitalizačním projektu v České republice.
Ve stejný čas proběhne v šapitó Letní poloha beseda s Ludmilou Zemanovou (na fotce), dcerou legendárního režiséra Karla Zemana, jehož digitálně restaurovaný opus Vynález zkázy má
dnes na Filmovce distribuční premiéru. Paní Zemanová promluví
i o knize, kterou o svém otci píše.
Kdo se chce o Karlu Zemanovi a dalších filmových kouzelnících dozvědět víc, může v Redutě 2 v 15.30 navštívit přednášku
trikového výtvarníka Borise Masníka Filmové triky bez počítače,
tabletu a myši.
Posledním bodem dnešního odborného programu je od 17.30
v Redutě 2 akce Kinofilm – Jiří Siostrzonek: Rozprava o dokumentární fotografii, zaměřená na vazby mezi fotografií, filmem, vizuální sociologií a žitým světem.
Android
Váš hlas
a obraz
Hradiště
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
@lfskola
letnifilmovaskola
iOS
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Taguj #lfs2015
Windows
Aktuální informace
a program 41. letní
filmové školy Uherské
Hradiště najdete
na www.lfs.cz.
Pro návštěvníky je také
letos připravena pohodlná mobilní aplikace
LFŠ – Letní filmová
škola vytvořená firmou
Ackee.cz, s programem, novinkami a informacemi o filmech.
Nedávno vzniklá kapela odkazuje na styly jako post-rock,
math rock nebo noise rock. Tvoří ji Pavel (narozen v červnu), bývalý bubeník ze sestavy Synergy, a kytarista Štěpán (narozen
taktéž v červnu), který v minulosti působil v několika skupinách navázaných na label Landmine Alert, kde v červnu Červen
vydal demo. (Oba kluky si můžete prohlédnout na kresbě Ondřeje Lipenského.) „Kapely pod
vlivem math rocku by se u nás
daly spočítat na prstech jedné
ruky. A i těch pár se o tento žánr
spíš jen lehce otírá. Červen do
něj ale skáče po hlavě. Těžko
hledat větší pionýry než tyhle
dva červnové kluky,” říká hudební dramaturg LFŠ Zdeněk Blaha.
Muzikantská hravost a noisová
syrovost skupiny v kombinaci
s hitchcockovskou atmosférou
příběhu Příšerného hosta a londýnskou mlhou, v níž nemarvelovský avenger vraždí blondýny,
slibují od 14.30 v kině Hvězda
jedinečný zážitek s nečekaným
koncem! (ivp)
Pozvánka na:
Den AČFK
Asociace českých filmových klubů ve čtvrtek uvede dvě distribuční premiéry související s dílem
světoznámého vizionáře Karla
Zemana. Ve 20.30 v kině Hvězda to bude restaurovaná verze
Zemanova Vynálezu zkázy, jenž
kombinuje naivizující animaci
verneovských ilustrací s hraným
projevem. Profesionálně vyčištěný snímek vám nabídne neopakovatelný zážitek a třeba se díky
němu vrátíte zpátky do dětství.
Už v 17.00 se na stejném místě představí dokument Filmový
dobrodruh Karel Zeman režiséra
Tomáše Hodana. Ten vám například přiblíží, jak obtížné je dnes
natočit scénu ze Zemanových děl
stejnými prostředky, jaké musel
tehdy používat on. Výroční cenu
AČFK v podobě zlaté zmrzliny
dnes obdrží Michael Málek za
dlouholetou výraznou spolupráci
s filmovými kluby i Letní filmovou
školou. A součástí programu dne
AČFK bude i klání v pétanquu (od
14.00 za hospodou Krček) a také
ve fotbale (od 16.00 na trávníku
před sportovní halou) – slavnostní výkop provede Alexandr Vondra a mičudu bude nahánět mimo
jiné i režisér Slávek Horák. Načerpat atmosféru LFŠ pak dnes
přijede přes 200 klubistů z 99
klubů, jež AČFK sdružuje. Zkuste si je odchytnout, třeba se nebudou bránit uspořádat vám ve
svém kině besedu či promítnout
vaši vlastní tvorbu! (aka)
Rozhovor
4
Christoph
Hochhäusler:
Naše životy
nám nepatří
Klára Kolářová
Christoph Hochhäusler je jedním
z režisérů přiřazovaných k Berlínské
škole. Ti mají být fascinováni
každodenností, banálností a odmítat
komerční a líbivé filmy. Na LFŠ
přijel uvést své dva starší snímky
Milchwald a Falešné doznání.
Nálepka představitele Berlínské
školy mu nevadí, ale dnes už se
nevyhýbá ani populárním žánrům
– zrovna připravuje western.
Máte rád filmové festivaly?
Moc ne. Třeba takové Cannes
není nic pro mě, tam už je to jen
o hysterii, kdy se filmaři a píáristi předhánějí, kdo si vydobude víc pozornosti a publicity. Ale tady v Hradišti se mi líbí.
Nejde o soutěžní přehlídku a lidi
se sem jezdí prostě jen dívat na
filmy.
Vám ale přece uvedení dramatu
Falešné doznání v Cannes v roce
2005 taky pomohlo.
Máte pravdu, je to pořád nejdůležitější světový festival. Ale když
už tam jste a trochu se rozkoukáte, nemůžete se ubránit dojmu,
že je to celé vlastně směšné. Před
pěti lety jsem do Cannes přijel se
svým snímkem Město pod tebou.
Tehdy tam byl velkou hvězdou
Xavier Dolan. Pózoval na červeném koberci hodiny a hodiny, jen
aby si byl jistý, že si ho skutečně
každý, kdo chce, nakonec vyfotí. Trochu mě to otrávilo a neměl
jsem pak ani chuť si jeho filmy
pustit.
5
Neštve vás už nálepka „režisér
Berlínské školy“?
Ne. Na rozdíl od mých kolegů
mi to nevadí. To je práce kritiků
snažit se vystihnout tendence
v kinematografii té které země
v té které době. Pokud bereme
Berlínskou školu jako skupinu
lidí, již se mají rádi a občas na
něčem spolupracují, je to pravdivé a stále aktuální pojmenování.
Ale stylově koherentní hnutí to
nikdy nebylo. Naše filmy se od
sebe liší a vždycky se lišily.
pocit, že byste měla prozkoumat nějaké téma, a pak, když
film dokončíte, stejně o dané
problematice nevíte o moc víc
než předtím. Je ale pravda, že
moje novější práce více akcentují společenské klima. Poslední dva filmy – Město pod tebou
a Lži vítězů – pak celkem explicitně. Vychází to z mé frustrace
ze současné německé kinematografie, kde je spousta snímků vystavěna podle stejného
modelu: tři postavy vrazíte do
uzavřeného prostředí a necháte je řešit vztahový problém.
Nic proti tomu, ale mě to nebaví. Nelíbí se mi, když jsou filmy
příliš do sebe zahleděné. Nežijeme přece jen ve svých soukromých bublinách, jsme navázáni
na obrovskou síť vztahů. Naše
životy nepatří jen nám.
Vrátila bych se zpátky ke snímku Milchwald. Jak jste vybíral dětské herce? Oba jsou
výborní.
Pro filmování s dětmi je nejdůležitější casting. Hledáte někoho, kdo vám bude věřit a moc se
nestydí. Jakmile najdete vhodné představitele, už je to snadné. Práce na Milchwaldu byla
zábavná i v tom, že každý z dětských herců vyžadoval jiný přístup. Dívka si chtěla upravovat
scénář po svém, chlapec zas vyžadoval, abych mu vždycky přesně řekl, co po něm chci.
Pomáhá vám, že vás označují
za filmaře Berlínské školy, když
sháníte prostředky na nový
projekt?
Ani ne. V Německu už mají lidi
Berlínské školy plné zuby. Ne
všichni, samozřejmě. Jsou tací,
kteří mají naši práci rádi, ale
není jich moc. V zahraničí je to
o dost lepší.
Zajímalo by mě, jak jste natáčeli
scénu, kde leží dětský herec –
Leonard Bruckmann – pod náklaďákem, do něhož nastoupí
řidič, nastartuje a odjede, aniž
by se chlapci něco stalo.
Není to žádný trik. Trochu jsme
se báli, aby všechno vyšlo. Měli
jsme to pečlivě nazkoušené. Je
ale pravda, že dnes už bych si
něco takového asi nedovolil.
Dost možná by nás někdo zažaloval, že nezodpovědně hazardujeme s dětským životem.
Váš celovečerní debut Milchwald vypráví o putování dvou
dětí německo-polským pohraničím. Druhý snímek, Falešné obvinění, je o neukotveném
adolescentovi. Ale v posledních letech už točíte jen o dospělých lapených v systému.
Proč?
Nebyl v tom žádný plán, že začnu dětmi a přesunu se k dospělosti. Celý tvůrčí proces je
pro mě pořád záhadou. Máte
Ve svých filmech často pracujete s pohádkovými motivy. Proč?
Otec mně a mým sourozencům
vyprávěl pravidelně před spaním pohádkové a biblické příběhy. Některé z nich se mnou
zůstaly dodnes. Milchwald je variací pohádky o perníkové chaloupce, Město pod tebou pak
čerpá z příběhu krále Davida
a jeho lásky k Batšebě. Snažím
se do centra svých filmů umístit jednoduchou dějovou linku.
U toho posledního, Lži vítězů,
jsem to neudělal a teď toho docela lituju. Výsledek je zbytečně
překombinovaný.
Pokud se člověk podívá na celou vaši filmografii, je z ní patrné, že se váš formální jazyk hodně proměnil. Je přístupnější,
možná atraktivnější.
Během let člověk ztratí na své
nekompromisnosti. Na začátku
kariéry jsem rád používal dlouhé statické záběry – a lidi pak
odcházeli z kina. Jeden divák
na Berlinale na mě po promítání Milchwaldu dokonce křičel,
proč že jsem mu připravil tak
hrozný zážitek. Časem jsem poznal, že musíte filmům vytvořit líbivý povrch, na který nalákáte diváky, a pod ten pak vložit
nějaký důležitý obsah. Přesto si
myslím, že se můj formální styl
pořád vyvíjí. Rád zkouším nové
věci, nechci ustrnout na místě.
← Lifebox
Režisér a scenárista CHRISTOPH HOCHHÄUSLER
natočil čtyři celovečerní
snímky a jeden televizní.
Na Filmovce jste mohli
vidět dva – Milchwald a Falešné doznání. I o nich
mluvil včera na své lekci
filmu v Redutě 2. Jeho
tvorba byla uváděna
na několika světových
festivalech – v Cannes,
Berlíně nebo v Chicagu.
V současnosti připravuje
Hochhäusler hned několik
projektů, mezi nimi i western a historické drama
z okupované Francie 40.
let: „Nadchl jsem se pro
žánry, na které se špatně
shání peníze, tak uvidíme,
jak to celé dopadne.“
Bratrstvo neohrožených:
Jan Jendřejek
Zeptali jsme se lidí, kteří
připravují Letní filmovou
školu, na pár zvídavých,
ale co si budeme zase
nalhávat, jinak docela
zbytečných otázek. Dnes
je hostem rubriky Jan
Jendřejek.
Co je na vaší práci
nejzábavnější?
Barevnost hvězdiček
v Gmailu, občas nějaký ten
vykřičník a hlavně spousta
otazníků.
U jakého filmu jste
naposledy brečel?
U nového Terminátora.
Takhle špatný to být nemělo!
A u jakého jste brečel, ale
stydíte se za to?
Viz předchozí odpověď.
Kam v Hradišti po filmu na
jídlo?
Vertigo/Divadelní stan,
i když tam asi nebude nic
k jídlu, ale doma je doma.
Jaké by bylo vaše
mafiánské jméno?
To by mi museli dát jiní.
Co je váš šestý smysl?
Prakticky nic.
Kdyby o vás natočila
dokument Helena
Třeštíková, jak by se
jmenoval?
Asi Honza. Paní Třeštíková
názvy na rozdíl od natáčení
moc nenatahuje.
Björk, nebo Amy?
Hanička Zagorová a Asi,
asi! Doufám, že ji DJ Miloš
Skalka 2.0 zahraje.
Chuck Norris, nebo Jean-Claude Van Damme?
Jedině, bezkonkurenčně,
navždy! JCVD!!!
Je Miroslav Donutil
nespolehlivý vypravěč?
Mr. Klíče sem, klíče tam, co
já s nimi udělám? Netuším.
Doporučujeme
Gabbe
→ Slovácké divadlo 08.30
„Kdo jste?“ zeptá se stará íránská žena koberce, který myje v potoce. A koberec jí odpoví!
Vyjde z něj totiž dívka Gabbe a začne vyprávět příběh o tom, jak se zamilovala do mladého jezdce, jehož si ale nemohla vzít dřív, než se
ožení i její strýček. Film jednoho z hostů LFŠ,
představitele tzv. íránského filmového zázraku Mohsena Makhmalbafa, je jednoduchou
vizuální básní o tom, že touha po lásce nakonec musí být naplněna. I to však stačilo, aby ji
– stejně jako zbytek Makhmalbafových filmů –
v Íránu zakázali. Vizuálně oslnivé mytické drama čerpá ze starých perských mýtů a tradic
místních nomádů, kteří prý do koberců vetkávali vlastní zážitky. (jš)
Obvyklí podezřelí
→ Kino Mír 12.00
Své Obvyklé podezřelé by chtěl každý druhý
režisér a každé první studio – malý velký krimi zázrak, jenž drží diváky v šachu od první do
poslední minuty. A to především díky hutné atmosféře a promyšlenému scénáři, který postupně skládá obrázek jednoho moc špinavého
masakru posádky pašerácké lodi. Ale můžete
tomu obrázku věřit? Asi těžko, když LFŠ uvádí Obvyklé podezřelé v sekci Spektrum: WTF:
Nespolehlivý vypravěč. Slavná hádanka Bryana Singera z roku 1995 posbírala dva Oscary
– za původní scénář a za herce ve vedlejší roli
Kevina Spaceyho, jehož Verbal masakr přežil.
Film je dodnes králem všech „šokujících zvratů“. Mnozí se ho snažili napodobit, většinou ale
vysekli jen překombinovanou rozbředlost. (jš)
Vynález zkázy
→ Kino Hvězda 20.30
Profesor Roch, vynálezce trhaviny, jež může
zničit svět, byl unesen zločinným Artigasem! Osud lidstva nyní leží na bedrech inženýra Harta, který během své záchranné mise
možná najde i životní lásku v podobě profesorovy dcery, cudné slečny Jany. Slavný snímek Karla Zemana se konečně po 57 letech
dočkal nové, digitalizované verze. Tu dostal
tak trochu k narozeninám. Jeho původní premiéra totiž proběhla v červnu 1958 na Expu,
kde film obdržel Velkou cenu. Věrné zachycení atmosféry dobrodružné knihy Julese
Vernea a inspirace dobovými rytinami ilustrátorů Édouarda Rioua a Léona Benetta přinesly Vynálezu zkázy světový ohlas. Obletěl
doslova celý svět a stal se nejúspěšnějším
československým snímkem. Byl koupen do
více než 79 zemí a jen v New Yorku jej v jednu dobu současně promítalo 96 kin. (aka)
Po stopách krve
→ Letní kino Smetanovy sady 21.30
Třetí snímek ze série o majoru Kalašovi z roku
1969 je možná nejlepší detektivka československé kinematografie. Kalašovo pátrání po
sadistickém pedofilovi se navíc dotýkalo citlivého tématu násilnických sexuálních deviací, které se v dobové společnosti prodralo na
povrch pouhé tři roky předtím kvůli jiné „fil-
mové“ vraždě – promítač pražského kina Metro ve své kabině znásilnil a poté brutálně zavraždil jedenáctiletého chlapce; případ vešel
do učebnic kriminalistiky. Autentičnost dokonale vystavěného snímku podpořil režisér
Petr Schulhoff třeba tím, že vedle minimalisticky hrajícího Rudolfa Hrušínského obsadil
málo známé tváře, včetně romských neherců. Nadčasovost snímku podtrhuje kamera
Emila Sirotka, skoro dokumentárně snímající
divokou přírodu, rozpadající se vesnické stodoly a temné kouty pražských pavlačí. (šk)
Právo a pěst
→ Sportovní hala 21.30
Pokud jste vydýchali tragický osud Růženy, titulní hrdinky filmu Wojciecha Smarzowského,
a máte ještě dost sil podívat se na další příběh
z doby divokého osidlování bývalého německého území v poválečném Polsku, zkuste tento kousek z roku 1964, natočený bez tíhy černobílé komunistické ideologie. Na jeho režii
se podílel Jerzy Hoffman, kterého jste v Hradišti mohli potkat před dvěma roky na promítání jeho historických eposů podle Henryka
Sienkiewicze. Tohle, ač také adaptace románu, je spíš westernové morální drama o přeživším z koncentráku, čestném hrdinovi, jenž poznává, že vraždit umí i jeho krajané. Jak se nás
totiž snaží upozornit jedna z letošních visegrádských sekcí, v níž se tu film promítá, válka
v květnu 1945 tak úplně neskončila. (ivp)
Punkový syndrom
→ Klub kultury 23.59
„Pořád musím uklízet, umývat nádobí, chodit
do práce, k doktorovi, spořádaně jíst a pít, sprchovat se, chodit spát…“ zpívá se v songu punkové skupiny Pertti Kurikan Nimipäivät (Jmeniny Perttiho Kurikky). Co je na ní tak zvláštního?
Jenom to, že všichni její členové zápasí s mentálním postižením, a přesto píšou vlastní skladby, pravidelně vystupují doma a jezdí i na turné
po Evropě. Hudební dokument Punkový syndrom však namísto pódia nahlíží do zákulisí, do
každodenního života Perttiho, Kariho, Samiho
a Toniho. Hendikepovaným se neposmívá, ale
ani je nelituje; ukazuje, že vlastně bojují s podobnými starostmi jako my ostatní. Kromě výpovědi o unikátním hudebním projektu i obdivuhodném nasazení manažera kapely Kalleho
Pajamay je snímek důležitým obrazem finské společnosti usilující o maximální integraci
všech svých členů. (bb)
6
Program
Fokus:
Mikko Niskanen
Všechny mety jsou
obsazeny
Barbora Bednaříková
Letošní Letní filmová škola představuje ve zvláštních
sekcích hned dvě významné režisérské osobnosti, které
změnily finskou kinematografii. Mika Kaurismäki svým
Lhářem z roku 1981 přesunul zájem filmařů od tradičního,
realistického ztvárnění společensko-ekonomických témat
k poetickým dílům často pracujícím s metaforou. Vymezoval
se tím mimo jiné i proti finské nové vlně, již spolurozjížděl
o dvě desetiletí dříve Mikko Niskanen.
7
Niskanen byl odhodlaný a nesmlouvav ý.
Měl vždy jasnou představu o výsledné podobě svého díla a z ní neuhnul. Do svých
snímků také často promítal vlastní vzpomínky i zkušenosti. Neočekávaný úspěch
zaznamenala v roce 1962 už jeho prvotina
Chlapci, kterou podle svých slov „režíroval a zároveň prožíval celým svým srdcem“.
Komediální drama vykreslující sovětsko-finskou tzv. pokračovací válku očima pětice kluků bylo hereckým debutem tehdy
sedmnáctiletého Vesy-Mattiho Loiriho. Ten
je dnes ve Finsku velkou hvězdou a mj. i častým spolupracovníkem právě Miky Kaurismäkiho.
S nezkušenými, neznámými herci, ještě nezformovanými konzer vativním establishmentem ostatně Niskanen pracoval
velmi rád. Důkazem je i lyrická romance
S borovou šiškou pod zády (1966), v níž přesvědčivě zachytil atmosféru 60. let i život
tehdejší mladé generace.
Poběžme! (režie: Mikko Niskanen)
→ čtvrtek 30.07. / Kino Reduta 1 / 17.30
Snímek je považován za iniciační pro
finskou novou vlnu, která se inspirovala ve
francouzských vzorech a uspokojila dobovou poptávku po artových filmech. Velké
finské filmové společnosti se totiž nevzpamatovaly z krize 50. let a v 60. letech se
na jejich místo dostávali menší producenti a zejména výrazní režiséři v čele právě
s Niskanenem. Ti se věnovali sociální problematice, tématům mládí a idealismu, nevyhýbali se černému humoru. Zároveň však
ve svých filmech (příznačně pro 60. léta)
kritizovali společensko-politický systém.
Ve čtyřdílném televizním filmu Osm
smrtelných ran (1972) se Niskanenovi snad
nejvěrněji ze všech podařilo vykreslit obraz
finského venkova.
Jde o rekonstrukci tragického příběhu
nevyléčitelného alkoholika, který zastřelil čtyři policisty. Hlavní postavu Pasiho
ztvárnil sám Niskanen, aby měl jistotu, že
výsledek beze zbytku naplní jeho představy.
Před natáčením závěrečné scény filmař týden nespal, a dokonce ji natočil opilý, aby
se své postavě přiblížil na nejvyšší možnou
míru. Herectví mu ostatně nebylo cizí, studoval ho na škole a zahrál si třeba i v na Filmovce uváděném Neznámém vojákovi Edvina Laineho.
Niskanenovým možná nejzásadnějším
a divácky úspěšným snímkem bylo sociální drama Poběžme! (1982). Na příběhu trojice kamarádů Lauriho, Pyryho a Juusa, kteří
se vracejí z vojenské služby, reflektuje problematiku nezaměstnanosti mladých Finů
v 80. letech, kdy byli mnozí z nich nuceni
opouštět své domovy a odcházet za často
podřadnými pozicemi do továren a jiných
průmyslov ých podniků. Geniální slovní
hříčkou je původní název snímku – Ajolähtö,
což je termín odkazující k finské verzi baseballu, který se používá pro situaci, kdy jsou
všechny mety obsazeny a po odpalu musejí
hráči vyrazit vpřed.
s různými čísly. Pokud hráč shodí jeden kolík, započítává se mu jeho hodnota, pokud
víc, platí jejich počet. Vítězí ten, kdo jako
první dosáhne padesáti bodů. Tato hranice
se ovšem nesmí překročit, což vytváří značný prostor pro taktizování.
„Ve Finsku mají hodně dřeva, tak si ho
prostě nařezali do kolíků, jeden vzali a snažili se jím trefit do ostatních,“ vysvětlil původ hry Michal Švec ze Skandinávského domu, který celý turnaj pořádal.
Soutěže se zúčastnilo celkem třináct
týmů různých věkov ých kategorií. Mně
se hned zkraje podařilo minout skupinku
všech dvanácti kolíků, což by se evidentně stávat nemělo, ale ostatní se mi naštěstí nesmáli. „Odskočilo to,“ snažím se
omlouvat svému spoluhráči Kubovi a v duchu si vyčítám, že jsem nepřišla dřív a hody si nevyzkoušela. Zato náš protihráč z Činasek už potřetí za sebou trefil dvanáctku
a já ho podezřívám, že tajně přes rok trénuje. Hrací plochu velmi brzy přenecháváme
zdatnějším.
Zhruba po dvou hodinách zábavného
i napínavého turnaje je dohráno a pořadatelé vyhlašují vítěze: tím se stává tým Trvalé
hodnoty. A jejich recept na výhru?
„Asi týmová spolupráce někoho, kdo si
hru ohromně užíval, s někým, koho vůbec
nebavila,“ směje se nadšený vítěz a odnáší si vlastní sadu kolíků na Mölkky. Slibuje,
že hned zítra s nimi začne trénovat na další klání.
Reportáž
Vítězí Trvalé hodnoty!
Barbora Bednaříková
Kdo procházel včera odpoledne Smetanovými sady, mohl být lehce zmaten z ozývajících se výkřiků jako „Házejte, Bukvice!“
nebo „Teď budou hrát Činasky!“. Konal se
tam totiž turnaj v oblíbené finské venkovní
hře Mölkky.
Dá se říci, že Mölkky velmi vzdáleně připomínají pétanque nebo kuželky, s nimiž ale
z hlediska pravidel nemají mnoho společného. Jednotlivci nebo malé týmy se střídají a jejich cílem je postupně pomocí dřevěného kolíku shodit další stojící kolíky
Rozhovor
Vozil jsem na Filmovku
zakázané tituly
Ačkoli by byl radši, kdyby mu Výroční cenu AČFK předali v tichosti někde v parku
za Hvězdou než v kině Hvězda před slavnostním uvedením Vynálezu zkázy, radost
z ní má. Dramaturg České televize a odborník na americkou kinematografii Michael
Málek, kterého letos potkáváte na úvodech k dílům Orsona Wellese, případně
k technicolorovým titulům, sošku zmrzliny dostane „za dlouholetou výraznou
spolupráci s filmovými kluby i Letní filmovou školou od složitých let předlistopadové
éry až do současnosti“.
Iva Přivřelová
Jak jste se stal filmovým fanouškem?
Tuhle lásku jsem zdědil po rodičích. Za návštěvy kina jsme utratili polovinu rodinného
rozpočtu, a to stál lístek osm korun. Pamatuju si dva filmy, které jsem viděl, když mi ještě nebylo deset: Dobrodružství Tilla Ulenspiegla s Gérardem Philipem a Hustonovu
Bílou velrybu. Zanechaly ve mně nesmazatelný dojem. Od dvanácti jsem pak pravidelně chodil do kina. Ale samozřejmě jen na to,
co se u nás hrálo.
Kdy jste začal navštěvovat nějaký filmový
klub?
Program
AČFK uvádí
Některé filmy ze sekce AČFK uvádí jste už
měli možnost zhlédnout v kinech, jiné se do
nich teprve dostanou. Dneska vás nicméně
čekají hned dvě pecky ze seznamu must-see – distribuční premiéry restaurované
verze Vynálezu zkázy a dokumentu Filmový
dobrodruh Karel Zeman.
Vědecko-fantaskní, dobrodružný Vynález zkázy Karla Zemana jste možná už viděli, ale teprve až tento šperk československé animace
spatříte vyčištěný a na velkém plátně, pořádně vám dojde, proč filmařova práce inspirovala i Tima Burtona nebo Terryho Gilliama. Oba
jmenovaní na českého režiséra pějí samou
chválu – že si nevymýšlíme, uvidíte a uslyšíte právě v dokumentu Filmový dobrodruh Karel Zeman. Gilliam se v něm s humorem sobě
vlastním přiznává k tomu, že Zemana prakticky vykrádá. Museli tvůrci dokumentu obě zahraniční hvězdy k účasti ve filmu přemlouvat?
„Gilliam souhlasil hned,“ objasňuje producent
Ondřej Beránek, zároveň jeden ze zakladatelů pražského Muzea Karla Zemana. „Jen jsme
tři čtvrtě roku hledali termín. U Tima Burtona
Když jsem přišel do Prahy, chodil jsem do
Klimentské. Tam to jelo. Třicet Bergmanů,
pětadvacet Kurosawů, promítali tenkrát naprosto vyčerpávající cykly. Všechno jsem
tam nakoukal, jeden čas jsem dokonce nesnášel americké filmy. Pak jsem ale viděl
v Ponrepu pár starých Hollywoodů, a když
jsem po tomhle zážitku šel zase na nějakého Bergmana, říkal jsem si, sakra, to je samé
dumání a deprese. I dneska se na něho rád
kouknu, ale nesmí se to přehánět.
Kdy jste začal s Filmovkou spolupracovat?
Vlastně skoro hned, co jsem na ni začal jezdit. Uváděl jsem snímky, hlavně ty novější,
které nikdo jiný neviděl. Já měl tu výhodu,
že jsem se k nim dostal jako pracovník Filmexportu. Kopie amerických bijáků určené
pro výběrové komise tehdy kolovaly po Praze, pouštěli si je na Barrandově, na FAMU…
Američani to samozřejmě věděli. I to, že jim
tu kopii vrátíme rozsekanou a na vyhození,
ale předtím splní svůj účel a nahlodá to tady. Poslali nám dokonce i Lovce jelenů, kvůli
kterému předtím socialistické státy stáhly
všechny své snímky i delegáty z festivalu
v Berlíně, kde se promítal. Tyhle zakázané
filmy jsem pak vozil na Letní filmovou školu i jiné akce.
Zeman, zkáza, boxer
a western
jsme využili jeho loňské návštěvy v Praze, kdy
povolil jen jediný rozhovor, a to do pořadu Na
plovárně. Poprosili jsme Marka Ebena, aby se
Tima zeptal na to, co jsme potřebovali.“
Pokud jste tady na Filmovce v úterý nestihli slovenské drama Koza o bývalém boxerovi
Peteru Balážovi, měli byste se na něj vypravit
na podzim – do kin jde 29. října. Režisér snímku Ivan Ostrochovský zajímavě propojil hraný film s dokumentárními prvky. Hlavní roli
ztvárnil sám Baláž (přezdívaný Koza), avšak
příběh je boxerovým životem pouze inspirován. Sám režisér k tomu dodává: „Koza je jednoduchý chlapík ze zvláštní školy. Vážím si na
něm, že se i vzhledem k prostředí, ze kterého
pochází, dokázal vypracovat. Rodiče ho opustili a vychovávala ho babička. Jeho otec byl boxer, a tak začal Koza s boxováním v naději, že si
ho rodiče všimnou a vezmou si ho zpátky k sobě. Doufal jsem, že pokud ho do filmu obsadím,
zjednoduším mu tak život.“
Ujít by vám neměl ani western Slow West,
jenž je už taktéž nasazen v českých kinech,
a to od začátku července. Příběh evropského
naivy, který přijel na Divoký západ hledat svou
milou, by byl dobrý sám o sobě, ale Michael Fassbender v roli mladíkova průvodce snímek povyšuje na další úroveň. Na Slow Westu
je nutné ocenit i to, že jeho režisér John Maclean neopisuje od jiných tvůrců, kteří se na
žánr westernu specializovali, ale hledá svůj
vlastní vizuál i tempo. Pěkně to včera před
svými přáteli shrnul jeden mladý muž postávající před sportovní halou: „Ty vole, já se zhulil, šel jsem na ten Slow West a vono je to fakt
slow. Ale dobrý! Ten vítr třeba tam, to je úplně
super.“ (klk)
Filmový dobrodruh Karel Zeman (režie: Tomáš Hodan)
→ čtvrtek 30.07. / Kino Hvězda / 17.00
8
Stalo se
Tvrdý chleba nezávislých filmařů
Rok od roku výraznější představitel artové kinematografie Peter Strickland (na fotce) během své lekce filmu mluvil především o tom,
jak složité je pro nezávislé tvůrce prosadit se
a získat peníze na své projekty. „Na několik
let jsem kvůli nedostatku příležitostí dokonce
úplně vypadl ze světa filmu. Bylo pak obtížné se do něj vrátit,“ prozradil Strickland. V té
době se věnoval své kapele a pracoval v Bratislavě na vývoji videoher. Obratem k lepšímu
pro něj byla až cena z Berlinale 2009 za zvuk
k jeho celovečernímu debutu Katalin Varga.
„Ocenění mi finančně dost pomohlo,“ dodal
britský režisér, jenž posléze natočil variaci na
giallo horor Berberian Sound Studio či nejnovějšího Pestrobarvce petrklíčového. (aka)
9
projekci následovala diskuse, při které početný tvůrčí tým přiblížil její realizaci. „Původně
jsem to točit vůbec nechtěl, postupně jsem
se ale do Tiffany zamiloval,“ řekl režisér Fehu.
Tomu se někteří diváci divili, protože Tiffany
je titulní příšera, která se noří ze země. „Máte
něco proti ženám, když má příšera ženské
jméno a mluví ženským hlasem?“ zaznělo.
„Nemám! Jsem ženatý, tak minimálně proti
jedné nic nemám,“ odpověděl Fehu, jenž už
přemýšlí o druhém i třetím díle. (jš)
Horákova lekce
Režisér Slávek Horák během včerejšího, posledního dílu Letní filmové akademie, která
byla letos celá věnována procesu vzniku jeho
debutu Domácí péče, zdůraznil, že základem
každého dobrého snímku je kvalitní scénář.
„Když jsme na náš film žádali peníze, všichni se divili, proč jde tolik z rozpočtu právě na
scénář. Já ale raději vynaložím víc financí na
něj a pak ušetřím na výrobě,“ prozradil Horák, který si rovněž hodně zakládá na spolupráci s dramaturgem, jímž je u jeho projektů
Jan Gogola. Právě s ním hodlá Horák připravovat i svůj další počin. „S Domácí péčí ještě
objedeme pár festivalů a od září začneme řešit můj nový námět,“ dodal Horák. (aka)
Od Grossmana po Lébla
„Divadlo Na zábradlí s jejich inscenací Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. jsme si pro
program letošní Filmovky vybrali záměrně, abychom ho mohli spojit se sekcí věnovanou Pavlu Juráčkovi,“ vysvětlila ředitelka
festivalu Radana Korená v úvodu před projekcí dvou dokumentů věnovaných právě tomuto fenomenálnímu divadlu, které v 60.
letech budovalo tradici absurdního, apelativního dramatu, za normalizace poskytovalo útočiště zakazovaným filmařům nové
vlny a v 90. letech se nadechlo k novému
tvůrčímu životu. První z promítaných dokumentů, Jan Grossman: Žít svůj osud, věnoval
Aleš Kisil v roce 1997 životu i tvorbě jednoho
z nejvýraznějších režisérů Divadla Na zábradlí a českého divadla vůbec. Druhý, nazvaný prostě Zábradlí, natočila roku 2000 Olga
Sommerová a představila v něm historii slavné scény od Grossmana přes Evalda Schorma až po Petra Lébla. (šk)
Proti ženám nic nemám!
Den před vstupem do distribuce viděli včera
diváci LFŠ českou hororovou komedii debutujícího Andyho Fehua Nenasytná Tiffany. Po
České Galapágy
„Každý film může být zajímavý a je na nás,
abychom našli ty správné otázky, jež klást,“
prohlásil Radomír „Douglas“ Kokeš na křtu
své knihy Rozbor filmu, kterou vydala Masarykova univerzita v prestižní edici Spisy a jejíž křest proběhl včera ve foyer kina
Hvězda. „Pokouším se kultivovat myšlení
o kinematografii, a to nikoli interpretováním filmů a hledáním toho, co do nich nikdo nevložil, ale naopak snahou porozumět
tomu, že za každým snímkem je spousta
práce a že i ty nejblbější si zaslouží pozornost.“ Kniha mimo jiné shrnuje dosavadní
výsledky jeho výzkumu dějin české kinematografie: „Snažím se vidět opravdu každý film, který u nás vznikl od roku 1911. Zatím jsem v roce 1927. Sleduju ty snímky
záběr po záběru a rozebírám, jak pracují s prostorem, časem, vyprávěním. Chci
porozumět tomu, co malá a ,nepodstatná‘
kinematografie, jako je ta naše, může říct
o filmu obecně. Ostatně Darwin taky porozuměl evoluci skrze Galapágy.“ (šk)
i v Redutě 2 na přednášce s názvem Autorská
imaginace versus ideál fotografického realismu, je vymalováno.
„Takhle jsem se seznámil s jedním týpkem,
co pak vedle mě i ležel přes noc ve škole! Myslím ale, že mi jednu vrazil, abych se otočil a nedýchal na něj ty výpary,“ vzpomíná dokumentarista Lumír Košař.
Že by to tedy s tou hradišťskou seznamkou nebylo tak žhavé? Omyl. Přesně v duchu cenné povzbuzující rady „Jednou najdeš
někoho, komu budou tvoje výpary vonět!“
takhle Lumír našel svou novou kamarádku
Marjánku. „Ráno jsem přes půlku jedné kavárny viděl, jak si taky na tajňačku leje panáka do kafe. Přisedl jsem si.“ Začátky krásného
přátelství na celý život jsou jedna věc, rychlé
festivalové románky, popřípadě rychlovky na
lavičce za stanem Vertigo věc druhá.
„Tančili jsme v Míru, když si náš kamarád
vyhlídl týpka na baru a poslal nás, ať zjistíme
jeho orientaci. Jenže se velmi rychle ukázalo,
že kamarád utře hubu,“ říká studentka psychologie Marcela.
„Žádaný jsme byly my, holky. Dostaly
jsme dokonce pozvání na pokoj do jednoho hotelu, kam jsme teda taky šly, kamaráda jsme nicméně vzaly s sebou. Hezky jsme
si popovídali, týpek byl režisérem jednoho
z filmů, co se na LFŠ hrál, a moc hezky o nás
pečoval,“ dodává.
Když už jsme zmínili stan Vertigo… Zajděte
tam. Jako vážně. Potkáte tam nejvíc sexy barmanku a nejvíc sexy barmana v historii světa
a Letní filmové školy. Investigativní oddělení
Filmových listů již zjistilo jméno pokérovaného
barmana, je to prý Ben. Barmanka už je na vás.
Tak přejeme hodně štěstí.
Chill-out
A zkoušels už
hradišťskou seznamku?
Jan Škoda
Na větu „Určitě si někoho najdeš, až to
budeš nejmíň čekat!“ jsou alergičtí už
úplně všichni, včetně těch, již si už někoho našli, když to nejméně čekali. Vůči
větě „Určitě si někoho najdeš, až budeš
v Hradišti!“ taková rezistence naštěstí zatím nepanuje. A je to dobře, protože na ní
dle rychlého výzkumu mezi diváky LFŠ
skutečně něco bude.
Ráno se vidíte na filmu, v poledne se vidíte na
filmu, odpoledne se vidíte na filmu, večer se
vidíte na filmu, a když pak svůj objev spatříte
English friendly
WHAT
TO SEE
Gabbeh
→ Slovácké divadlo 08.30
“Who are you?” an old Iranian
lady asks a carpet while washing it in a creek. And the carpet responds! A young girl Gabbeh emerges and tells a story of
her love. Iranian director Mohsen Makhmalbaf, one of the SFS
guests, created a simple visual
poem about the passion of love
that can’t be left unfulfilled. ↴
The Punk Syndrome
→ Klub kultury 23.59
“I have to tidy up, wash the dishes, go to work, see the doctor,
eat and drink, have a shower, go
to sleep...” These are the lyrics of
one of the songs of the band Pertti Kurikka’s Name Day. What’s so
special about it? All band members suffer a mental disorder, yet
write songs and make tours. The
music documentary focuses on
the backstage and everyday lives
of these musicians. ↴
Christoph Hochhäusler:
Our lives are not exclusively ours
Upcoming
events
The Usual Suspects
→ Kino Mír 12.00
This is a wishful thinking of every
second film director and every
first studio – a little big crime
thriller that keeps viewers at bay.
Strained atmosphere and a great
script, joining the jigsaw pieces,
lead up to one bloody gun battle
on a boat. Famous riddle of Bryan Singer from 1995 won two Oscars. ↴
The Deadly Invention
→ Kino Hvězda 20.30
Professor Roch, an inventor of
a super-explosive device that
could destroy the world, was kidnapped by mean Artigas! Great
film by Karel Zeman in a new
restored version was brought
out almost for the film’s birthday. His initial premiere took
place at Expo in June 1958. Faithful catch of the atmosphere of
Jules Verne’s novel brought the
film a world acclaim.
Petr Willert:
Everything’s Here
→ Reduta / 17.00
Petr Willert’s photographs reveal an
everyday life of one ordinary household from a specific point of view.
His granny‘s 2+1 served as a model
environment for testing the capabilities of the modern photography.
Concert of Kyklos
Galaktikos, Midi Lidi
→ Kolejní nádvoří / 19.30
Kyklos Galaktikos will bring us
a nourishing mixture of poetry, banality, bizarre moments and irony.
The lyrics were adopted from the
French dramatist A. Artaud, the
Cuban novelist R. Arenas, or the
Czech painter and poet V. Kokolia.
Elektro-pop band Midi Lidi, among
other, composes music for films.
Teatr Novogo Fronta –
Too Close To the Sun
→ Divadelní stan / 20.00
Is talent a blessing or a course?
May the moments of art creation
compensate the never-ending
and agonizing doubts? This play
was inspired by the lives of brilliant artists. Irina Andreeva joins
the poetics of physical theatre
Teatr Novogo Fronta, live music,
vocals and Jan Bursa’s tap-dance.
Christoph Hochhäusler is one of the representatives of
the Berlin School. They are fascinated by everydayness,
banality and deny the mainstream cinema. He arrived at
SFS in order to introduce his two former feature-length
films Milchwald and I am Guitly.
Klára Kolářová
Do you like film festivals?
Not really. Places like Cannes
are not really for me. It’s just
huge hysteric machinery. I like
it here in Hradiště, though.
It’s just about watching films.
Aren’t you fed up with the label “Berlin School director”?
Unlike my colleagues, I don’t
mind. It’s the task of the critics – to capture and describe
the current movements and
trends of every national cinematography. If we consider
the Berlin School as a group
of people who like each other
and occasionally collaborate
on mutual projects, it’s absolutely correct and living
connotation. However, it was
never coherent in style.
Do you think seeking for money for a new project is much
easier while being a Berlin
School representative?
Not really. People in Germany
are weary of the Berlin School.
Well, there are still a few who
love our work. But I think
it’s much better abroad.
Your feature-length debut Milchwald told a story
of two kids on a trip. Your
second film I am Guilty was
about a timid adolescent
boy. But the more recent
movies are solely about the
adults captured by the system. Why?
There’s no fixed order in it.
The whole artistic process remains a real mystery to me.
I have to admit that my later works are focused more
on the social topics. I guess
it has to do something with
my frustration with the German cinema and its schematic forms: three characters trapped in isolation are
sorting out relationship problems. No offence, but this
is quite so boring. We don’t
exist only in private bubbles.
Our lives are not exclusively
ours.
Having overviewed your complete filmography, there’s
been an apparent progress in
your formal language.
I might have slacked up in my
uncompromising approach.
At the beginning of my career
I often used long static shots
– and sometimes people were
leaving the screening halls.
10
Kecy po dvou deci
Sestrojila jsem stroj času.
Mám pro své budoucí
já zásadní otázku: Budu
vůbec někdy v životě
šťastná?
Jednoho dne si budeš chtít
koupit v supermarketu
rajčata a povede se ti je najít
v akci a nebudou vůbec
otlučený ani zelený, prostě
úplně pěkný rajčata.
Stačilo prostě jen říct,
že nebudu.
Dopito
V Konibaru
Štěpán Kučera
„Tady býval koňský výsek, dostali jste kabanos, takový kus,“ ukazuje vrchní rukama, „chleba a pivo za pět korun, to bylo ještě v 80.
letech. Potom už nebylo koňů, tak sa to tu zrušilo.“ Dvorek je zastřešený vinnou révou, dřevěné balkony v patře prázdné. „Tady sa
bydlelo před třiceti lety, krásné byty, ale to už je pryč. Odkoupil to
tu vinař od Blatnice, toto je jeho víno.“
Pijeme víno, borovičku, turka z květovaného hrnku. Jsme tu
druhý den po sobě. Chceme dělat rozhovor s paní Martou, ale včera byl pohřeb jedné stálé zákaznice, a tak Marta musela dolévat
všem, kdo se přišli rozloučit. Na okně visí parte. Dnes zas paní Marta slaví svátek, takže musí posedět u všech stolů. Je jí odhadem asi
osmdesát.
„Sem chodívali hlavně stálí hosté, ale během posledních pěti
let jeden po druhém umírají nebo nemožú pít už, onemocněli,“ říká
vrchní.
Za zídkou u malého stolku sedí bezdomovec a pije borovičku,
ptáme se na něj.
„On byl moc cítit. Sedával u tohoto stolu, co teď vy, ale stálí
zákazníci říkali, ať ho dám pryč. Ale co bych ho vyháněl, to je neslušné. On za pití platí, má důchod, ale přitom spává na ulici. Ráno
v sedm jsem ho bral z ulice, ať ho auta nestříkají vodou. Je ho škoda, mohl by si zaplatit byt, ale nechce, nechce nikoho poslouchat.“
V Konibaru je dobře.
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk Vlasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková, Štěpán Kučera,
Jan Škoda (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník, Štěpán Marko (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann,
Marek Malůšek (fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
místo
place
název
title
sekce
section
úvod
introduction
host
guest
08.30
Kino Hvězda
Setkání ve tmě
V
08.30
Slovácké divadlo
Gabbe
Z
Mehdi Abdollahzadeh
09.00
Kino Reduta 1
Bungalov
S
Jan Jílek
09.00
Kino Reduta 2
Projekce k přednášce 1938–1945:
Barbora Hlavsová
09.00
Klub kultury
Chlapci
F
Michal Švec
09.30
Sportovní hala
Kabinet doktora Caligariho
S
Eva Chlumská
10.00
Divadelní stan
11.00
Kino Hvězda
11.00
Kino Reduta 2
Český film IV: 1938–1945
11.00
Slovácké divadlo
Výslech
F
Milja Mikkola
11.30
Kino Reduta 1
Touha
S
Jan Jílek
11.30
Klub kultury
Todo modo
I
Andrea Minuz, Jan Šulc
12.00
Kino Mír
Obvyklí podezřelí
S
Eva Chlumská
12.00
Sportovní hala
Dáma ze Šanghaje
I
Workshop animovaného filmu
1. skupina
Odborný dohled nad
východem Slunce
jazyk
language
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
rok
year
94
Velká Británie
1943
•
103
75
Írán, Francie
1996
•
125
•
Německo
2002
Československo
1942
147
100
Finsko
1962
62
78
Německo
1920
95
Česká republika
2014
•
110
Finsko
2009
•
66
83
Německo
2006
•
92
125
Itálie, Francie
1976
•
82
106
USA, Německo
1995
•
96
Věroslav Hába
87
USA
1947
•
74
90
147
90
147
120
155
el. české
titulky
70
Kino Reduta 2
Juráček, Vláčil a Lipský digitální
OP
13.30
Šapitó Letní poloha
Beseda s Ludmilou Zemanovou
OP
host: Ludmila Zemanová
14.00
Divadelní stan
DP
14.00
Hřiště za pivnicí
Krček
Divadlo Koráb:
Perníková chaloupka
Turnaj v pétanquu
DP
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
120
14.30
Kino Hvězda
Příšerný host
hudební doprovod: Červen
I
Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
14.30
Slovácké divadlo
Fantom opery
I
Michael Málek
15.00
Kino Reduta 1
Noční vlak do Mnichova
V
Jan Jendřejek
15.00
Klub kultury
Evangelium podle Brabence
V
hosté: Miroslav Janek,
Vratislav Brabenec
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
Velká Británie
1926
•
83
USA
1943
•
78
90
Velká Británie
1940
•
103
90
Česká republika
2014
85
Německo
2001
Kino Mír
Můj pomalý život
Kino Reduta 2
Filmové triky bez počítače,
tabletu a myši
15.30
Sportovní hala
Nutkání
16.00
Kavárna Respekt
O festivalu Slamdance
OP
60
16.00
Fotbalový turnaj
DP
60
17.00
trávník před
sportovní halou
Galerie v chodbě
Reduta
Petr Willert: Je tu všechno
DP
30
17.00
Kavárna Respekt
Kraťasy ze Slamdance
17.00
Kino Hvězda
Filmový dobrodruh Karel Zeman
I
Michael Málek
el. české
titulky
99
el. české
titulky
el. české
titulky
73
63
17.30
Klub kultury
Smrtelný hřích
I
Věroslav Hába, Michael Málek
18.00
Kino Mír
Přání smrti 3
I
18.00
Sportovní hala
Hrůza na jevišti
S
18.30
Šapitó Letní poloha
Slam poetry exhibice
DP
90
19.30
Kolejní nádvoří
Kyklos Galaktikos, Midi Lidi
DP
150
Divadelní stan
Teatr Novogo fronta –
Too Close To The Sun
DP
Kino Hvězda
Vynález zkázy
Anděl smrti
20.40
Šapitó Letní poloha
Wolf Jam
(jazz / funk / disco / dnb) + DJ
21.00
Kino Reduta 1
Všichni ostatní
21.00
Klub kultury
21.30
Letní kino
Smetanovy sady
21.30
Sportovní hala
Právo a pěst
V
22.00
Malý Pán
V
23.20
RWE letní kino
Masarykovo nám.
RWE letní kino
Masarykovo nám.
23.30
Kino Hvězda
Okno do dvora
23.30
Kino Reduta 1
23.30
Slovácké divadlo
AČFK
el. české
titulky
USA
1946
•
78
Jiří Flígl
92
USA
1985
•
86
Eva Chlumská
110
Velká Británie
1949
•
95
el. české
titulky
S
Jan Jílek
Proces
I
Michael Málek
el. české
titulky
el. české
titulky
Po stopách krve
L
Klub rváčů
DP
Petr Vlček
el. české
titulky
S
Iva Hejlíčková
Já a Orson Welles
I
Michael Málek
Lhář
F
Štěpánka Ištvánková
23.59
Klub kultury
Punkový syndrom
F
Milja Mikkola
23.59
Sportovní hala
Superman 4
I
Jiří Flígl
23.59
Kino Mír
LFŠ Midnight Party
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
163
160
78
Československo
1958
•
120
127
USA
1998
•
96
•
165
124
Německo
2009
•
93
119
Francie, NSR,
Itálie
1962
•
94
Československo
1969
200
AČFK
DP
165
•
60
Eva Chlumská
S
148
110
hosté: Ludmila Zemanová,
Jakub Matějka
76
134
108
92
Polsko
1964
83
ČR, Slovensko
2015
•
139
USA
1999
•
96
112
USA
1954
•
120
114
Velká Británie,
USA
2009
•
77
53
Finsko
1981
•
64
85
Finsko, Norsko,
Švédsko
2012
•
66
90
USA
1987
•
87
•
165
240
DP –
Doprovodný
program
121
•
90
host: Jiří Siostrzonek
OP –
Odborný
program
152
•
Kinofilm – Jiří Siostrzonek:
Rozprava o dokumentární fotografii
L–
Letní kina
167
1982
Kino Reduta 2
Z –
Zvláštní uvedení
169
1944
17.30
Slovácké divadlo
•
Finsko
Olaf Möller
AČFK –
AČFK uvádí
75
USA
Iva Hejlíčková
F
V –
Visegrádský
horizont
152
97
I
Poběžme
20.30
•
107
Jana Eyrová
20.30
1959
•
Kino Reduta 1
20.00
USA
2015
Slovácké divadlo
S –
Spektrum
91
Česká republika
17.30
I –
Inventura
148
80
17.00
OP
•
60
hosté: T. Hodan, O. Beránek,
D. Cysař, R. Slezák, B. Kulová
F–
Fokus: Finsko
109
90
OP
AČFK
169
92
15.30
host: Boris Masník
•
90
15.30
Jan Jílek
110
147
120
host: Jaroslav Sedláček
13.30
S
157
180
hosté: Pavel Göbl, Vratislav
Brabenec
hosté: Jeanne Pommeau,
Tereza Frodlová
OP
91
82
DP
OP
země
country
89
OP
V
min.
strana brožury
brochure page
čas
time
english friendly
ČTVRTEK / Thursday
Pátek 31.07.
RANNÍ PROJEKCE
Berberian Sound
Studio
Kino Hvězda
08.30
Vyvrhelové
Slovácké divadlo
08.30
Cizinec
Kino Reduta 1
09.00
Sampo
Klub kultury
09.00
Bandité v Miláně
Sportovní hala
09.30
111
Veškerý program
včetně odborného
je veden v českém
jazyce, případně
tlumočen, projekce
doprovází české
titulky.