Noční objetí – Sherrilyn Kenyon 1

Transkript

Noční objetí – Sherrilyn Kenyon
1
Ajwy
Noční
objetí
Sherrylin Kenyon
2
NIGHT EMBRACE
Copyright 2003 by Sherrilyn Kenyon.
All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any
manner whatsoever without written permission except in the case of brief
quotations embodied in britical articles or reviews. For information address
St. Martinś Press, 175 Fuftg Avenue, New York, NY 10010.
ISBM 0-312-98482-0
Printed in the United States of America
3
St. Martinś Paperbacks edition / July 2003
St. Martinś Paperbacks are published by St. Martinś Press, 175 Fifth
Avenue, New York, NY 10010.
Pro mé fanoušky, kteří mě podporují a kteří mi vždy vykouzlí
na tváři úsměv na konferencích, autogramiádách a když si
přečtu vaše e-maily a dopisy.
Pro nakladatelství RBL Romantica a DH plakáty, jejichž
přítomnost je mi vždy oporou.
Pro mou rodinu a přátele, kvůli kterým můj život stojí za to. A
pro mého Kima a Nancy, kteří ve mně věří, a kteří byly ochotni
mi dát příležitost představit světu mou práci, a taky lidi, kteří
žijí v mém srdci a mysly.
Děkuji vám všem! Doufám, že každý z vás má všechny
požehnání a bohatství, kterou si zasloužíte. Hugs!
4
Anotace
Vážený čtenáři
Život je skvělý . Čekám na kávu a beignetky ( cajunské koblihy –.poz.
překlad.), a svého nejlepšího přítele mám na telefonu.
Jakmile slunce zapadne, jsem ta nejhorší věc, která se plíží po
nocích: přikazuji elementům a neznám strach.
Po celá staletí jsem chránil nevinné a hlídal lidstvo, ujišťoval
se, že lidé jsou v bezpečí ve světě, kde si nikdy nikdo nemůže
být ničím jistý. A všechno co jsem na oplátku chtěl, je kráska v
červených šatech, která ode mě nechce nic víc než jednu noc.
Místo toho jsem utíkal před vozem z Mardi Gras, který se mě
snažil zabít, když mi krásná žena zachránila život, jen nikdy
nepochopím, co mi udělala s kalhotami.
Okázalá a extravagantní Sunshine Runningwolf je pro mě
ideální žena. Nechce vědět co se dnes v noci stalo, nechce
žádné vazby, ani dlouhodobé závazky.
Ale pokaždé, když se na ni podívám, zasteskne se mi po snech,
které jsem pochoval před staletími S její nekonvenčním
chováním a schopností mě poplést je Sunshine ten člověk,
kterého jsem tolik potřeboval. Ale milovat ji by jistě bylo její
smrtí.
Jsem prokletý, nikdy jsem nepoznal štěstí nebo mír, tedy ne moc
5
na dlouho, protože můj nepřítel se připravuje v noci, zničit nás
oba.
- Talon z Morrigantes
Prolog
po Kr. 558, GLIONNAN
Vesnicí se vysoko k černé obloze vznášeli plameny, kroutily
jako hadí těla na černým sametu. Kouř byl všude a zakryl
všechno tmou. Talon nasál mrtvolný, všudepřítomný pach a
věděl, že měl by být tím pohledem potěšený, ale opak byl
pravdou, už nic nedokázalo probudit v jeho životě radost.
Prostě nic.
Nic.
Agónie pohlcovala jeho nitro a ničilo všechno, na co přišlo.
Nemohl dýchat.
Bylo to víc, než by kdo dokázal snést. Ironie té skutečnosti, ho
jak zatracovala ještě víc.
Skoro ho to rozesmálo.
Od nynějška bude celou svou věčnost žít s bolestí, že všechny
bytosti, na kterých mu kdy záleželo, jsou mrtvý.
Všichni.
Osiřel v sedmi letech a musel se sám postarat o svou malou
6
sestru, která byla ještě nemluvně. Byl sám, neměl kam hlavu
složit a jedinou nadějí bylo, vrátit se do klanu, kterému kdysi
vládla jeho matka. Musel se vrátit do klanu, který se obrátil
zády k jeho rodičům než se narodil.
Do hlavní síně vešel v první rok panování svého strýce. Ze
začátku byl proti, ale nakonec ho přijal i s jeho sestrou Cearou,
jeho klan to ale nikdy neudělal,. Talon je musel k tomu přinutit.
Nerespektovali jeho rodiče, ale Talon si vybojoval mečem a
nesmiřitelností, svůj respekt. Respektovali ho, protože zabíjel a
mrzačil každého, kdo se mu protivil. V jeho dospělosti, se už
nenašel jediný opovážlivec, který by se vysmíval jeho původu,
nebo hanil památku jeho matky.
Vyrůstal mezi bojovníky a naučil se všechno co potřeboval znát
o zbraních, boji a vedení. Nakonec ho všichni ti co se mu
posmívali, zvolili jako nástupce svého strýce.
Talon jako dědic se stal strýcovou pravou rukou a neochvějně
ho bránil, když je nepřátelé vlákali do pasti. Zraněný a ve
fyzickém utrpení držel Talon strýce ve svém náručí dokud
nepodlehl zraněním.
„Ochraňuj moji ženu a Cearu, chlapče.“ zašeptal mu strýc
předtím než zemřel.
„Nenuď mě abych litoval toho, že jsem tě před roky přijal.“
Talom mu to slíbil, ale přešlo jen pár měsíců do strýcovi smrti a
tetu našel znásilněnou a zavražděnou. Její tělo znesvětili a
pohodili divokým zvířatům.
Do roku držel v náručí svoji vzácnou manželku Nyniu a houpal
ji na hrudi stejně, dokud naposledy nevydechla a nenechala ho
úplně samotnému, navždy ochuzenému o její něžnost a
uklidňující dotyky. Ona byla jeho svět. Jeho svět. Jeho duše.
Bez ní už nechtěl dál žít.
7
Jeho duše byla zlomená, stejně jako jeho srdce. Vzal do svých
necitelných a mrtvých rukou drobné tělíčko jejich mrtvě
narozeného syna a koukal se jak se oba spolu ztrácejí v ohni na
jezeře, kde si on i Nynian hrávali jako děti.
Potom udělala to , co ho naučili jeho matka a strýc. Přežil, aby
viděl vedl svůj klan. Svůj zármutek uložil hluboko do sebe a žil
jen pro blaho svých lidí. Jako náčelník prolil množství krve,
kterou by se zaplnili vlnící moře a na vlastním těle utržil jen
málo ran a všechno pro svoje lidi. Vedl svůj lid znovu k
vítězství s vnitrozemím a severními klany s jediným cílem,
podrobit si je. Většina jeho rodiny byla mrtvá a svému klanu
dal všechno, co mohl. Svoji oddanost, svoji lásku, dokonce za
ně ohrožoval svůj vlastní život, jen aby je ochránil před bohy.
Ale v průběhu úderu srdce mu členové klanu vzali i to
poslední, co na zemi ještě miloval. Cearu. Jeho milovanou
sestru. Přísahal matce, otcovi a i strýcovi, že ji ochrání za
každou cenu.
Ceara měla dlouhé zlaté vlasy a v jantarových očích měla
veselé jiskřičky. Byla tak mladá. Tak nevinná a oddaná. Pro
uspokojení sobeckých ambicí jednoho muže ji klan zavraždil
přímo před jeho očima, když ležel uvázaný na zemi a
neschopný je zastavit. Umírala a volala ho, aby ji pomohl. Te
strašná křik mu stále zněl v uších.
Po její popravě klan obrátil svoji pozornost na něho a stejně
rychle ukončili i jeho život. Smrt ale nepřinesla žádné
vykoupení ani úlevu. Cítil jen vinu.
Vinu a potřebu se pomstít za nepravosti spáchané na jeho
rodině.
Ta pomstychtivost zvítězila nade vším, dokonce i nad smrtí.
„Nech vás bohové všechny zatratí.“ Talon zařval na pole v
8
plamenech.
„Bohové nás nemůžou zatratil, k zatracení se odsuzujeme sami
vlastními slovy a skutky.“
Talon se prudce otočil za hlasem, který přecházel z místa za
ním.
Uviděl muže celého v černém. Ten muž se nepodobal nikomu z
lidí, které kdy viděl. Noční vítr mu vířil okolo postavy, jemně
tkaný plášť se mu nadnášel při chůzi. V levé ruce nesl
kroucenou bojovou palici. Tmavé starověké dubové dřevo bylo
vyřezávané znaky, vrchol byl zdobený peřím, které bylo
upevněné tenkým pásem kůže. Měsíční světlo se lesklo ve
vlasech nepřirozené barvy, černé jako uhel. Měl je spletené do
třech dlouhých copánků. Jeho stříbrné, jiskřící oči, se ukrývali
za vířící mlhu. Ty zářivé oči byly záhadné a děsivé.
Tyčil se do obrovské výšky a Talon ještě k nikomu nemusel
pozdvihnout svůj zrak tak jako k tomuto obrovi.
Až když se muž dostal blíž, Tak si uvědomil, že je jen o pár
palců vyšší a není až tak antický jako se na první pohled jevil.
Vlastně jeho tvář měla mladickou dokonalost., která se byla
mezi dobou dospívání a zralosti.
Při dalším pozorování objevil v cizincově očích moudrost
dlouhých věků. Tohle nebyl žádný mladík,ale bojovník , který
bojoval krutě a hodně.
„Kdo si? „ zeptal se Talon.
„Jsem Acheron Parthenopaeus,“ odpověděl se zvláštním
akcentem, ale Talonův rodný jazyk ovládal bezchybně.
„Poslala mě Artemis, abych tě vycvičil na tvůj nový život.“
Talonovi už řecká bohyně oznámila, aby očekával příchod
tohoto muže, který bloudil po zemi od nepaměti.
„A co mě budeš učit, kouzelníku?“
9
„Budu tě učit jak zabíjet démony, kteří loví opuštěné lidi. Budu
tě učit jak se skrýt během dne, tak, aby tě sluneční světlo
neusmrtilo. Ukážu ti jak mluvit s lidmi bez toho by si odhalil
svoje tesáky. A všechno co budeš potřebovat, abys přežil.“
Talon se tomu hořce zasmál a znovu se přes něj přehnala skrytá
bolest. Trpěl a byl zraněný tak moc, že sotva popadal dech.
Jediné co konečně chce, byl pokoj.
Svoji rodinu, ale všichni už byly pryč.
Bez nich už nechtěl žít. Nemohl žít s tou tíhou , která mu
svírala srdce.
Podíval se na Acherona „Pověz mi kouzelníku, znáš nějaké
kouzlo, které by ze mě sňalo tu bolest?“
Acheron se na něho tvrdě podíval. „ Ano, Kelte. Můžu ti ukázat
jak zatlačit bolest tak hluboko, že tě znovu nesevře. Ale varuji
tě, nic není nikdy zadarmo a nic se neztratí navždy. Jednoho
dne se setkáš s něčím, co tě znovu přivede k pocitům a spolu s
tím přijde i bolest dlouhých roků. Všechno co sis přetrpil na
začátku vyplave na povrch a dokáže to zničit nejen tebe, ale i
kohokoliv ve tvé blízkosti.
Talon tu poslední část ignoroval. To co momentálně chtěl, byl
den, kdy jeho srdce už nebude víc zlomené. Moment, kdy bude
osvobození od svého trápení.
Byl pro to ochotný zaplatit jakoukoliv cenu.
„Jsi si jistý, že nebudu cítit nic?“
Acheron přikývl
„Můžu tě to naučit, jen když budeš poslouchat.“
„Tak mě už pořádně, Kouzelníku. Uč mě pořádně.“
10
Kapitola 1
NEW ORLEANS, SOUČASNOST
„Talone, pochop to, zabíjet démony vysávajících duše, bez
řádného boje, je jako mít sex bez předehry. Je to naprosté
mrhání času a absolutně to není uspokojující.“
Talon se nad Wulfovým výběrem slov zašklebil. Seděl u stolu v
rohu kavárny Café du Monde a čekal na číšnici, která mu měla
přinést černou kávu a beignetky. Prsty levé ruky převraceli v
dlani antickou minci, zatímco zkoumal tmavou ulici naproti a
pozoroval turisty a provoz na silnici. Svoje emoce se mu
podařilo odstranit už před pětisettisíci lety a byly jen tři věci,
kterým Talon dovolil, aby ho těšily – kypré ženy, teplá káva a
telefonáty s Wulfem. V daném pořadí, ale aby byl férový, byly
chvilky, kdy se přátelství s Wulfem dostalo v jeho žebříčku až
před šálkem kávy.
Dnes v noci, ať už to bylo jak chtěl, to nebyla jedna z těch
11
chvil. Probudil se hned se soumrakem, aby skončil patetický
ponořený v kofeinu a přemýšlel na teorií, jestli nesmrtelní
opravdu nemůžou mít závislosti, protože právě teď si to myslel.
Jen co si udělal čas, aby si oblíkl kalhoty a koženou bundu, šel
vyhledat svoji bohyni Kávy.
Chladná New Orleanská noc byla nepochopitelně klidná. Na
ulicích dokonce nebylo moc turistů, což bylo divné, když byla
doba oslav Mardi Gras, která byla taky začínající sezónou
démonů. Brzo už upíři budou stopovat turisty a pást se na nich
jako na otevřeném banketu.
Ale i za tak malou chvilku krátkodobého pokoje byl Talon
vděčný, mohl se tak klidně věnovat Wulfově krizi a uspokojit
jednu z tužeb, která by nepočkala.
„Už mluvíš jako opravdový Seveřan.“ Mluvil Talon to mobilu.
„ To co potřebuješ brácho, je hodovní síň přeplněná ochotným
mladým masem a Vikingy připravenými se probojovat až do
Valhally.“
„To mi povídej,“ souhlasil Wulf. „Chybějí mi ty staré dobré
časy, kdy ještě démoni byly vycvičení bojovníci. Ty, které jsem
dnes dostal nevěděli o boji vůbec nic. Už jsem přejedený z
celého toho ´Moje zbraň slouží všem.´“
„Zas tě postřelili?“
„Čtyřikrát. Přísahám, že by jsem si přál vzbudit démona jako
byl Desiderius. Bylo by boží zažít, zase jednou ten ničivě tvrdý
boj.“
„Opatrně s tím , co si přeješ. Muže se stát, že to dostaneš.“
„No, vždyť já vím. Ale čert aby to vzal. Jen jednou, nemůžou
prostě před námi přestat utíkat jako zajíci a začali se učit
bojovat jako se to učili její předkové? Ten způsob jací byly, mi
chybí.“
12
Talon si složil svoje černé brýle znaky Ray-Ban Predator a
koukal na skupinu žen, jdoucích po nedalekém chodníku. Hned
mu vyvstala výzva do něčeho si kousnout.
Se zavřenou pusou přešel jazykem po dlouhém špičáku na levé
straně, když pozoroval krásou blondýnku v modrém. Měla
pomalou, svůdnou chůzi, která by dokonce z pětisettisícového
starého chlapa udělala mládence. A on ji tak moc chtěl
ochutnat.
K čertu s Mardi Gras. Kdyby nebylo sezóny, Wulfovi by
zavěsil a dopřál by si to potěšení a běžel za ní.
Ale byl ve službě, ksakru.
Povzdychl si a vrátil se zpátky k rozhovoru. „Řeknu ti, že
nejvíc mi chybějí Talpinky.“
„Co jsou zač?“
Talon se naposledy chtivě podíval na ženu, která se pomalu
vytracovala z jeho zorného pole.„Je pravda, že byly ještě před
tím, žen si se k nám přidal. Bylo to v lepších časech temného
období, kdy jsem si zvyklí mít klan panošů, kteří měli výhradní
úkol, postarat se o naše tělesné potřeby.“
Talon nasál vzduch při vzpomínkách na Talpinky, a uspokojení,
které kdysi poskytovali jemu a jeho temným bratrům.
„Chlape, bylo to úžasné. Věděli, co jsme zač a byly víc než
nadšené s námi spát. Představ si pobočnice, trénované aby tě
ukojili.“
„Co se s nimi stalo?“
„ Asi sto let před tvým narozením, udělal jeden lovec tu chybu,
že se do Talpinky zamiloval. Naneštěstí pro nás, neprošla
Artemidiným testem. Artemis byla ta rozčílená, že rozevřela
zemi a Talpinky tam vyhostila. Zavedla tedy naprosto úžasné
pravidlo – Máte dovoleno, s nimi spát jen jednou. Ale po
13
dalším podlehnutí zavedl Acheron pravidlo – Nikdy se
nedotýkej svého panoše.
Musím ti říci, že pokud si nezkusil kouzlo opravdového
jednoho nočního pobytu v Británii sedmého století, tak si nežil
vůbec.“
Wulf si odfrkl. „Tohle nikdy nebyl můj problém.“
„Ano, já vím, Závidím ti to. Zatím co většina z nás si musí
dávat bacha, abychom před našimi případnými milenkami
nevyzradili naši existenci, ty si to užíváš bez obav.“
„Věř mi Talone, není to nic co by stálo za závist. Ty žiješ sám z
vlastní volby. Máš vůbec představu jak je frustrující, nemít
nikoho, kdo by si mě pamatoval pět minut po tom co od něho
odejdu?“ Unikl mu dlouhý a unavený povzdech.
Christopherova matka sem přišla třikrát během minulého
týdne, aby se sama seznámila s osobou, pro kterou její syn
pracuje. Jak dlouho ji znám? Třicet let? A nemůžu zapomenout
jak před šestnácti lety na mě zavolala poldy, když jsem přišel
domů, protože si myslela, že jsem se vloupal do domu. Mého
vlastního!“
Talon se na bolestí ve Wulfově hlase zamračil. Připomnělo mu
to, proč si nedovolí cítit cokoliv, kromě fyzického potěšení.
Emoce nejsou v životě k ničemu a jemu bylo bez ni mnohem
líp.
„Je mi to líto, brácho,“ řekl Wulfovi „Nakonec máš ale nás a
svého pobočníka, který si tě pamatuje.“
„Já vím, díky bohům za moderní technologii. Jinak by jsem se
zbláznil.“
Talon se narovnal na židli „No nechtěl bych měnit téma, ale
zjistil jsi koho to povolala Artemis do New Orleans na
Kyriánovo místo? „
14
„Slyšel jsem, že Valeria,“ řekl v nevíře Wulf
„Co si Artemis myslela?“
„Nemám tušení.“
„A Kyrián to ví?“ zeptal se Wulf.
„ Z pochopitelného důvodu jsem se s Acheronem dohodli že
mu zatím neřekneme, že vnuk a kopie muže, který ho ukřižoval
a zničil jeho rodinu, se přestěhoval do města jen ulici od jeho
domu, kde sám bydlí. Naneštěstí si myslím, že to brzo zjistí.“
„Brácho, člověk, tedy Kyrián ho zabije, jestli mu jen zkříží
cestu a to není právě to čím bychom si v tomto čase potřebovali
zahánět nudu.“
„To mi povídej.“
„Takže, kdo dostal tento rok službu na Mardi Gras?“
Talon zachytil v ruce minci a pomyslel na antického řecko
římského otroka, který zítra dorazí do města,aby dočasně
pomohl čelit démonické invazi vyskytující se každoročně v
tomto období. Zarek byl známý jako žrouz, který se živil
lidskou krví. Přilepším byl nestabilní,v nejhorším psychotický.
Nikdo mu nevěřil . Bylo je Talonovo neštěstí, že schytal právě
Zareka, obzvláště, když je měla přijít navštívit temná lovkyně.
Bude to jistě vyčerpávat jeho sílu, když bude v přítomnosti
jiného temného lovce,ale stále bude mít radši při ruce atraktivní
ženu, aby mohl zpracovat Zarekovy psychózy. A když je u
toho, on a ni lovkyně nebudou potřebovat svoje lovcovské síly,
když budou spolu...
„Přivedou Zareka.“
Wulf zaklel. „Nemyslel jsem si, že ho Acheron někdy vezme z
Aljašky.“
„No Já vím, ale Artemis ho tu chtěla, příkaz přišel od ní.
Vypadá to tak, že máme týden na psycho seznamku... Aby ho
15
čert vzal.“
Wulf se tomu zase zasmál.
Nakonec dorazila číšnice s jeho kávou a malým talířkem se
třemi beignetkami hustě posypanými cukrem, Talon si slastně
vzdychnul.
„Dorazila káva?“ zeptal se Wulf.
„Och ano.“ Talon se nadechl vůně kávy a dal ji stranou aby se
natáhl k beignetkám. Jen co se dotkl pečiva, všiml si něčeho
naproti přes ulici, napravo od Jackson Square dolů k pěší zóně.
„A sakra.“
„Co se děje? „
„Posraný útok.“
„Hele, co se neumíš rozhodnout, bejby?“
„Kousni mě Vikingu,“
Naštvaný načasováním hleděl Talon na skupinu čtyřech
slídivých démonů. Tito vysocí démoni s zlatými vlasy obdrželi
božskou krásu. Naparovali se jako pávy, opitý vlastní mocí
číhali na turisty, které zabíjeli.
Démoni byly už od přírody zbabělci. Do terénu vyšli a bojovali
proti temným lovcům jen, když by ve skupinách a když už
neměli jiné východisko. Přesto že byly o mnoho silnější než
lidé, lovili je otevřeně, ale hned jak se dostali do blízkosti
lovce, utíkali do úkrytu.
Byly časy, kdy tomu tak nebylo, ale mladší generace byla
opatrnější jako jejich předchůdci. Nebyly tolik trénovaní ani
pohotoví. Naopak byly dvakrát tak drzí.
Talon přivřel oči „Víš kdyby jsem byl záporák, právě teď bych
byl na někoho opravdu hodně naštvaný.“
„Zníš jako by jsi byl naštvaný na mě.“
„Ne, nejsem rozčílený, jen mírně rozčarovaný. Kromě toho měl
16
by jsi je vidět.“
Talon se vždy uchýlil k svému keltskému přízvuku,když přišla
řeč na démony. Jeho hlas se vyšplhal do nepřirozené výšky.
„Hele, krasavče, myslím, že tu cítím temného lovce.“
„Oh né, ty blbečku, „ hlas mu poklesl o dvě oktávy když
napodoboval nepřátele. „Nebuď sprostý. Žádný lovec tu není.“
Talon se vrátil k falzetu. „No nevím...“
„Počkej,“ řekl Talon znovu hlubokým hlase a zapomněl na
vtipkování. „Někoho cítím. Někoho s velkou a silnou duší.“
„Můžeš je zastavit?“
„Prosím tě, mluvíme o inkoustových kaňkách.“ Talon použil
urážlivý termín, který používali temní lovci pro démony.
Pocházelo to od zvláštního černého znaku, který měli všichni
démoni na hrudníku, když se změnili z jednoduchého
Apolónova dítěte v zabijáka lidí.
„K čertu, jediné, co jsem chtěl, je vypít si kávu a dát si jednu
malou beignetku.“
Talon se soucitně podíval na svůj nápoj a uvažoval , co by mělo
být jeho prioritou.
Káva...démoni...káva...démoni...“
„Myslím, že by v tomto případě měli zvítězit démoni.“
„No dobře, ale to je černá melta.“
Wulf zamlaskal jazykem. „Talone asi chceš, aby tě Acheron
zpráskal, protože jsi zapomněl chránit lidi.“
„Vím, já vím,“ odfrkl si a znechuceně si povzdechnul. „Jdu to s
nimi ukončit. Ozvu se ti.“
Talon vstal, mobil vložil do kapsy motorkářské bundy a
toužebně se zadíval na beignetky.
Tak za tohle ti démoni zaplatí.
Dal si rychlí hlt kávy, která mu popálila jazyk a začal se
17
prodírat mezi stoly a vykročil naproti démonům. Ti se hnali k
presbyteriánské budově.
Jeho smysli temného lovce byly v pohotovosti a namířil si to
na opačnou stranu náměstí.
Nasměruje je tam a postará se aby zaplatili za jejich chtivé
choutky. A taky za jeho nedojedené beignetky.
Kapitola 2
Zrovna dnes byla jedna těch nocí, kdy se Sunshine
Runnigwolfová ptala sama sebe, proč vlastně vychází ze svého
podkroví, ve kterém žije.
„Kolikrát se může člověk ztratit ve městě, ve kterém žije celý
život?“
Toho čísla by se nikdo nedopočítal.
Jistě by pomohlo, kdyby se aspoň pokoušela zůstat
soustředěná, jediné na co se zmohla byla krátkodobá paměť
blechy.
Ne. Ve skutečnosti její mysl byla myslí umělce, který jen
zřídkakdy zůstává soustředěný právě na to, co je právě okolo
něj. Je to mimo kontrolu, její myšlenky sjížděli z jednoho téma
k dalšímu a znovu zpátky. Její mysl byla permanentně
soustředěná na objevování nových nápadů a technik
novátorského světa okolo ní a na to jak to všechno , co nejlépe
zachytit a uchovat. Pro ni byla krása všude a a v každé
18
maličkosti. Konec konců byla to její práce – pozorovat to, co je
krásné. Když se beze spěchu potulovala dolů francouzskou
čtvrtí ke její oblíbené kavárně, která se nacházela na ulici St.
Anne, její pozornost vždy dokázala zachytit ty půvabné budovy
postavené o dvě nebo tři, možná i čtyři ulice dál a zaměstnávali
ji fantazírováním o nových tvarech její modelářské práce. Ono
to nebylo tak , že by se věnovala požívání něčeho nezdravého.
Vlastně byla proti tomu a nenáviděla to. Ale retro kavárna
Coffe Stain měla na svých stěnách všude okolo přímo
umělecká díla a její přátelé se zdáli být příznivě nakloněni
myšlence vypít moře tekutého dehtového blivajzu, když se ona
zatím rozplývala uměním.
Dnes si to s Trinou chtěli zopakovat. Její zrak se vrátil zpátky k
budově. Vytáhla si svůj skicář a zaznačila si několik poznámek
a otočila se doprava, směrem k malé uličce.
Udělala dva kroky, když narazila do zdi, tedy myslela si to před
vteřinou, ale co zprvu zdálo zdí, se proměnilo v pár mocných
ramen pevně obtočených okolo ní a chránících ji před pádem.
Při vzhlédnutí ji zamrazilo.
Caramba!
Viděla tvář, tak dobře formovanou, že silně pochybovala o tom,
jestli by řečtí sochaři uměli vystihnou něco tak dokonalé. Jeho
vlasy byly jako pšenice, jakoby zářili do noci a rysy jeho
tváře... Perfektní. Jednoduše dokonalé. Plně symetrické. Och...
Bez jakéhokoliv přemýšlení, natáhla ruku a uchopila jeho
bradu do prstů a otočila mu tvář tak aby si ji mohla prohlídnou
z více úhlů.
Ne, on nebyl optický klam. Bylo úplně jedno odkud je koukala,
jeho rysy byli ztělesnění dokonalosti.
Wow. Ještě jednou se musela podívat.
19
Hned pocítila potřebu držet v ruce tužku, aby si mohla tuto tvář
nakreslit. Ne Potřebuje barvy. Barvy by byly o mnoho lepší.
Pastely!
„jsi v pořádku?“ Zeptal se.
„Je mi dobře,“ řekla. „Promiň mi, Neviděla jsem tě jak tu
stojíš, ale víš o tom že tvoje tvář je naprostá estetická
souměrnost?“
Přitom jak ji hladil prsty po zádech, které měla skryté v
červeném plášti, jí věnoval úsměv, aniž by se jeho rty od sebe
odlepili.
„Ano vím o tom. A víš ty, malá Karkulko, že velký zlý vlk se
dnes v noci toulá venku a jeho pořádně hladový?“
Co to jako mělo znamenat? Ona mu mluví o umění a zatím
on...
Myšlenku nedokončila když si náhle uvědomila, že tento muž
nebyl sám. Stali tam další čtyři muži a jedna žena. Všichni
nemožně krásní a všichni si ji prohlíželi jakoby byla sladká
jednohubka.
Oh, ne.
Cítila jak ji vyschlo v krku.
Sunshine udělala krok zpátky, i když každý část její těla křičela
BEŽ!
Přiblížili se k ní ještě blíž a obklíčili ji.
„Ale, ale. Maličká Karkulka,“ promluvil. „Doufám, že byl jsi
nás nechtěla tak brzo opustit, že jo?“
„No, vlastně ano,“ řekla a připravovala se na obranu. Mohla se
jim jevit jako maličká, ale jako žena, kterou vzrušovali
motorkářské typy, byla schopná dát víc než jen malou ránu,
když to bylo zapotřebí.
„Myslím, že to je velmi dobrý nápad.“ Natáhl se pro ni.
20
Náhle, nevěděla odkud, něco okrouhlého prosvištělo těsně
před její tváří a škráblo toho chlapa do jeho natáhnuté ruky.
Muž zaklel a zatlačil si krvácející ruku k hrudi. Ta věc se zase
vracela, otočila se jako Xenin chakram a letěla zpátky k
východu uličky, kde ji zachytil stín. Sunshine se zahleděla na
toho muže. Byl celý v černém, stál v bojovém postoji
rozkročenými nohami a v tlumeném světle hrozivě zazářila
jeho zbraň. Přesto nemohla jakýmkoliv způsobem zahlédnout
něco z jeho tváře, ale jeho stále se měnící aura byla obrovská,
znepokojující a silná zároveň. Tento nový cizinec byl
nebezpečný. Smrtelně nebezpečný.
Smrtící stín jen vyčkával aby mohl udeřit. Stál v tichu a
prohlížel si útočníky, zbraň držel v levé ruce nonšalantně a
zároveň děsivě. Potom, vypukl úplný chaos, když se při před ní
hrnuli k cizincovi...
Talon sáhl po svém sradu a spojil tři čepele do jediné dýky.
Pokusil se dostat k té ženě, ale démoni zaútočili v přesile.
Normálně by neměl vůbec žádné problémy je zlikvidovat, ale
zákon temných lovců, mu zakazoval odhalit svoji moc před
nezasvěceným člověkem.
K čertu.
Na sekundu zvažoval, že by vyvolal mlhu, která by je
dostatečně zakryla, ale to by mohlo boj démony o něco
zkomplikovat. Ne, v žádném případě jim nesmí dát jakoukoliv
výhodu. Po dobu, kdy bude ta žena nablízku, půjde on do boje
s rukama svázanými za zády, zatím co démoni s nadlidskou
silou. Tak tohle nebylo vůbec dobré. Nebylo pochybností proč
zaútočili právě teď.
„Běž!“ velitelský nařídil té lidské ženě.
Už poslechnout jeho nařízení, když ji chytil jeden z démonů.
21
Zbavila se ho pořádným kopancem do slabin a další ranou do
zad, když se přehnul. Potom už jen utíkala.
Talon se podivil na ženinou reakcí. Měla ladné pohyby, velmi
elegantní. Vždy respektoval a uznával ženy, které se o sebe
dokázali postarat. Využil svoji moc temného lovce a povolal
mlhovou stěnu a vytvořil si tak štít mezi ženou a démony, kteří
se ale nyní víc věnovali jemu.
„Konečně, „ otočil se ke skupině, „nyní jsem konečně sami,“
dokončil tvrdě.
Jeden z nich, který vypadal na vůdce ho napadl. Talon použil
svoji telekinetickou schopnost a zdvihl démona do vzduchu,
přetočil patami nahoru a praštil jím o zeď. Další dva
prostupovali k němu a talon jednoho narazil na dýku, potom
druhého nakopl tvrdě kolenem. Dva z nich vyřídil bez
jakékoliv námahy a vrhl se na dalšího, když zachytil že
nejvyšší z nich šel po ženě. Chvilkové rozptýlení mu přineslo
démonický úder do žaludku. Moc toho nárazu byla nečekaná a
shodila ho na kolena. Talon se zapotácel a snažil si stoupnout.
„Teď!“ Zařvala démonka.
Než mohl Talon nabít ztracenou rovnováhu, chytil ho okolo
pasu jiný démon a hodil do zadní ulice, přímo do cesty
obrovského vozidla, řítícího se tak rychle, že nedokázal rozlišit
ani druh auta. Jediné co stačil, bylo pocítit jak mu auto přejelo
nohu, roztříštilo mu ji a odhodilo ho dopředu na cestu.
Talon se kutálel asi padesát yardů, a potom se začal plazit pod
osvětlení, aby nabral dech, zatím co se tmavé vozidlo
nakloněné na bok ztratilo z jeho dohledu. Ležel s levou tváří
přitisknutou k asfaltu s rukama vykloubenými dozadu. Celého
jeho tělo se chvělo a bolelo tak, že se sotva dokázal z množství
bolesti hýbat a aby toho nebylo dost, hlava mu nesnesitelně
22
bušila. Chtělo to řádnou námahu zůstat při vědomí.
Bylo to ale velmi těžké. Bezvědomý temný lovec se rovná
mrtvý temný lovec.
Hlavou mu proběhlo páté pravidlo Acheronovi příručky Musíš vždy zůstat při vědomí.
Kvůli bolesti ze zranění jeho síla ochabovala a mlha se začínala
rozptylovat.
Talon šťavnatě zaklel.
Kdykoliv pocítil jakýkoliv druh negativní emoce, jeho síly se
snížili. Jeho oslabení ale nebyl jediný důvod pro se je snažil v
sobě zdusit. Emoce byly pro něho nebezpečné z více hledisek.
Talon se pomalu ale opatrně zvedal na nohy a zároveň uviděl
jak se démoni snaží uniknout jinou uličkou. Nedalo se s tím nic
dělat. Nikdy by je v tomto stavu nedoběhl a i kdyby mohl,
nemohl by udělit nic horší než při tom vykrvácet, i když byla
pro ně krev temných lovců jedovatá.
Doprdele!
Doteď nikdy neprohrál.
Talon stisknul zuby tak silně, že je skoro rozdrtil a a snažil se
přemoci závrať která ho přepadala, když žena, kterou zachránil
běžela k němu. Zmateně se na ni díval a by si jistý, že sama
nevěděla jak má přesně pomoci.
Teď kdy si ji mohl z blízka prohlídnout, ho její tvář lesní víly
oslnila. Hluboko v jejich velkých tmavohnědých očích planul
oheň a inteligence. Připomínala mu Marrigánu, bohyni, která
během lidského života zapřísahala svůj meč a oddanost. Její
dlouhé, rovné černé vlasy byly spletené do copánků okolo
tváře. Na jedné tváři měla černou šmouhu. Podvědomě a
impulzivně přiložil k její tváři ruku a setřel jí. Její pokožka byla
tak hebká, tak teplá a voněla tak zvláštně, jako pačule a
23
terpentýn. Jak zvláštní kombinace.
„Och můj bože, jsi v pořádku?“ zeptala se žena.
„Ano,“ Talon promluvil velmi potichu a chraplavě.
„Vydrž, zavolám záchranu,“ ujišťovala ho.
„Ne!“ Talon promluvil ve svém jazyce a na protest s jejím
návrhem zakroutil hlavou.
„Žádnou záchranku,“ dodal v angličtině.
Žena se mírně zamračila. „Ale jsi zraněný...“
Ostře se jí podíval do očí. „Žádnou záchranku.“
Mračila se na něho, když se v jejich očích rozsvítili ohníčky,
jakoby hleděla na zjevení.
„Jsi nelegální přistěhovalec?“ Zašeptala.
Talon se chytil jediného možného vysvětlení, které jí mohl dát.
S jeho silným starověkým keltským přízvukem by to mohla být
přirozená domněnka.
Přikývl.
„OK,“ zašeptala a jemně se prsty dotkla jeho ramene.
„Postarám se o tebe i bez doktora.“
Talon se přinutil pohnout pryč od světla pouliční lampy, která
mu svítila na jeho na světlo citlivé oči. Zlámaná noha chtěla
pravděpodobně protestovat, ale on to ignoroval. Nerovně
směřoval k cihlové budově. Bylo to dostatečně bezpečné místo,
kde by mohl ulehčit tlaku na svoji zničenou nohu .
Svět se okolo něho znovu rozmazal.
K čertu, rychle se potřebuje dostat do bezpečí. Bylo stále brzo
večer, ale tou poslední věcí, kterou skutečně potřeboval, bylo
být vystavění napospas městu, když se rozední. Kdykoliv je
temný lovec zranění, on či ona, cítil nepřirozené nutkání spát.
Byla to potřeba, která by ho mohla učinit nebezpečně
zranitelným, kdyby se nedostal včas domů. Vytáhl mobil, aby
24
dal vědět Nickovi Gautierovi, že je zraněný, ale rychle zjistil,
že jeho telefon není nesmrtelný jako on. Byl úplně na kousky.
„Na,“ žena přistoupila k němu. „Dovol mi, abych ti pomohla.“
Talon na ni vytřeštil oči. Žádný cizinec mu nikdy nechtěl
pomoci jako tato neznámá žena. Zvykl si, že svoje zápasy si
musí všechny vybojovat sám a potom po sobě uklidit sám.
„Jsem v pohodě,“ odfrkl si „Už běž pryč.“
„Tak na to zapomeň, já tě tu nenechám,“ upozornila ho. „Jsi
zranění jen kvůli mně.“
Chtěl se s ní v tomto bodě příst, ale jeho tělo se roztřáslo příliš
silně, takže neodmlouval.
Talon se pokoušel od ní odejít, ale udělal jen dva kroky a svět
se okolo roztočil.
Poslední na co si vzpomněl, byla temnota, která ho zahalila.
Sunshine se ho s vypětím všech sil snažila zachytit, před tím
než by se složil k zemi. Celá se zapotácela, když na ni dopadlo
jeho neskutečně velké tělo a nějak se ji podařilo ho udržet, aby
aspoň nespadl. Svezla se s ním na chodník, jak nejjemněji to
dokázala. No to jemně znamená to, že sebou prásknul na zem
docela prudce. Jejím svědomím to otřáslo, protože při pádu
hlavou rozbil chodník.
„Omlouvám se,“ omluvila se a odvážila se na něho podívat
dolů. „Prosím řekni mi, že jsem ti neudělala otřes mozku.“
Doufám, že mu svoji pomocí ještě více neublížila, ale co s ním
má teď dělat?
Nelegální přistěhovalec, vypadající jako motorkář, byl
oblečený výlučně v do černého a byl veliký.
Nemůže ho prostě nechat jen tak neošetřeného. Ležet na ulici.
Co kdyby se útočníci vrátili? Nebo by ho našel nějaký šílenec?
25
Tohle totiž bylo New Orleans, kde se mohl stát cokoliv člověku
při vědomí a co potom někomu v bezvědomí. Není ani
potřebné objasňovat co by mu mohli nemorální lidé, udělat,
takže nechat ho tu samotného, nepřipadalo v úvahu.
Když se panika dostala do bodu nesnesitelnosti, začal někdo
volat její jméno. Rozhlédla se kolem sebe a zahlédla modrý
Dodge Sam Wayna Santanu zastavující na okraji chodníku. Ve
svých třiatřiceti letech měl Wayne pěknou tvář, která vypadala
o mnoho starší, než jak opravdu byla. Jeho černými vlasy
prosvítala pleš.
Podívala se na něho a unaveně si povzdychla.
Dojel místu, kde klečela a vysunul si okénko v autě.
„Sunshine, co se děje?“
„Wayne, pomůžeš mi dostat toho chlapa do dodávky?“
Ten se zatvářil velmi skepticky. Je opilý?“
„Ne, je zraněný.“
„Sanitka by mu přinesla více užitku, neměla bys ji zavolat?“
„Nemůžu.“ Naléhavě se na něho podívala. „Prosím Wayne!
Potřebuji ho dostat ke mně.“
„Je to nějaký tvůj přítel?“ zeptal se ještě o něco skeptičtěji.
„No, není. Jen jsme se tady potkali.“
„Tak ho tu nech,“ Pokrčil rameny. „Jediné, co potřebuješ je
znova se zmotat s dalším motorkářem. Není tvoje věc, co se s
ním stane.“
„Wayne!“
„Může to být zločinec, Sunshine.“ Přemlouval ji.
„Jak můžeš něco takového říci?“
Wayne byl před sedmnácti lety odsouzený za neúmyslné zabití
Potom, když si odseděl svůj trest, se pokoušel několik
nekonečných měsíců najít jakoukoliv práci. Bez peněz a místa
26
kde by mohl bydlet, bez čehokoliv k ručení, byl na dobré cestě
nakonec spáchat znovu nějaký zločin.
Naštěstí požádal o práci v klubu jejího otce. Ikdyž byl otec
proti, Sunshine ho přijala. Pracoval u nich pět let a Wayne
nikdy nezmeškal jediný pracovní den, ani nepřišel pozdě. Byl
nejlepší otcovým zaměstnancem.
„Prosím, Wayne?“ Poprosila a nahodila svůj štěněčí pohled,
který nikdy nezklamal a muži pak nebyli schopni její vrtochy
odmítnout.
Wayne vystoupil z auta, aby ji pomohl a vyluzoval při tom
podrážděné zvuky.
„Jednoho dne se ta to tvoje velikánské srdce dostaneš do
pořádného průseru. Víš vůbec něco o tom chlapovi?“
„Ne.“ Ale všechno co potřebovala vědět, věděla, on ji zachránil
život, když se o tom nikdo jiný nepokoušel. Určitě ji neublíží.
Spolu s Waynem se snažili neznámého muže nějak napřímit,
ale nebylo to vůbec lehké.
„Ježíši Kriste.“ Wayne zaklel, když se zamotal. Snažili se ho
společně udržet mezi sebou.
„Vždyť je to obr, vždyť váží víc jak tunu.“
Sunshine s ním musela souhlasit. Ten muž měl aspoň metr
devadesát pět a byl velmi dobře svalnatý. Dokonce se ani hrubá
motorkářská bunda, která mu zakrývala horní část jeho těla,
nezmírňovala fakt jak moc dobře a byl stavěný a svalnatý.
Nikdy v životě necítila tak těžké a ocelové tělo.
Po chvilce, když ho podpírali, ho nakonec dostali do dodávky.
Jak směřovali k otcovu klubu, Sunshine držela cizincovu hlavu
na svém rameni a shrnula mu blonďaté vlasy z tvrdých rysů
jeho tváře.
Pohlédla na antického bojovníka, kterého ji připomínal svou
27
divokostí a nezkrotností ve výrazu. Jeho zlaté vlasy se mu
otírali o ramena v nemoderní stylu a napovídali že není dvakrát
nadšení svým vzhledem,ale stará se o sebe.
Tmavohnědé obočí se vyjímalo nad zavřenými oči. Tvář byla
drsně krásná s celodenním strništěm na tvářích. Dokonce i v
bezvědomí působil svou nadpřirozenou krásou a jeho
bezprostřední blízkost vyvolávala v jejím nitru něco
naléhavého.
Ale to co ji k cizincovi nejvíce přitahovalo, bylo teplo a ta
mužná vůně jeho pokožky. Přímo ji to nutilo zabořit obličej do
jeho krku a vdechovat tu silnou směs, až by z ní byla úplně
opilá.
„Tak mluv,“ začal Wayne když začal řídit. „Co se mu stalo?“
„Srazil se s alegorický vozem z Mardi Gras.“
V autě svítilo tlumené světlo a Sunshine si dokázala domyslet
Waynův pohled, který říkal nejsem idiot.
„Ještě nejsou přehlídky Mardi Gras. Odkud tedy bylo?“
„Co já vím. Myslím, že snad musí mít nějaké sváry s bohy,
nebo něco takového.“
„Oh?“
Když mluvila s Waynem, rukou přešla po mužových
roztřepených, světlých vlasech a pohrávala si dvěma dlouhými
pramínky, které rámovali jeho spánky.
„Byl to velký Bacchusův vůz. Už jsem si myslela, že ten
chudáček musel urazit nějakého boha do krajnosti, když ho ten
vůz přejel.“
Wayne si zamumlal pod noc. „Musí to být další z těch
nevydařených vyvrhelích. Kterých každý rok přibývá.
Ukradnou vozy a baví se jízdou na nich. Čeho se bojím je to,
že určitě neřešili, to kam je zaparkují.
28
„Dnes si to vyzkoušeli na mém příteli. Jsem šťastná, že to
vůbec přežil.“
„Myslím, že on bude taky rád, až se probudí.“
Nepohybně. Sunshine se opřela tváří o cizincovu hlavu a
naslouchala jeho pomalému a hlubokému dýchání.
Co to na něm bylo, že je tak neodolatelný?
„Člověče,“ Wayne promluvil po chvilce ticha. „Tvůj otec bude
kvůli tomu pěkně naštvaný. Podá si mě, až zjistí, že jsem k
dovezl neznámého chlapa k tobě domů.“
„No, tak mu nic neříkej.“
Wayne se na ni zamračil.
„Musím mu to říci. Kdyby se ti něco stalo, byla by to jenom
moje vina.“
Podrážděně si povzdychla a nepřestávala sledovat linii
cizincova klenutého obočí.
Proč se jí zdál tak povědomý? Nikdy před tím ho neviděla, ale
měla pocit deja vu. Jakoby ho nějakým způsobem přece jen
znala.
Bylo to divné. Velmi, velmi divné. Ale vždyť na divné věci si
už zvykla.
„Jestli si si nevšimnul, už jsem velká holka, Wayne. Dokážu se
postaral sama o sebe.“
„Ale já jsem byl dvanáct let se skupinou vlasatých chlapů, co
se živili dívkami jako jsi ty. Ty si taky mysleli, že se o sebe
umějí postarat.“
„No dobře,“ vzdala to. „Položíme ho na mají postel a já budu
spát u rodičů. Ráno ho půjdu zkontrolovat s mámou, nebo s
nějakým bratrem.“
„Co když se probudí dřív než se dostaneš domů a něco ti
ukradne?“
29
„Ukradne co?“ zeptala se. „Moje šaty mu sedět nebudou a
nemám doma nic cenné. Tedy v případě, že se mu bude líbit
moje kolekce Petra, Pavla a Marie.“
Wayne protočil oči.
„Dělej si s ním co chceš,ale muším mi přísahat, že mu nedáš
šanci aby ti ublížil.“
„Slibuji.“
Wayne nevypadal ani trochu spokojenější, ale už o tom
nemluvil a řídil auto k jejímu podkrovnímu bytu na Canal
Street. Celou cestu si ale pod nosem klel. Naštěstí, dokázala
Sunshine ignorovat jeho výlevy, které říkal v její blízkosti.
Hned jak zaparkovali před jejím bytem, který byl hned na
barem jejího otce, jim trvalo patnáct minut, než dostali
neznámého muže z auta a dovedli ho nahoru.
Sunshine vedla Wayna přes podkroví do míst, kde měla ložnici
od velké místnosti oddělenou látkovou oponou namalovanou
na růžovou, zavěšenou na drátku.
Opatrně položili cizince na postel.
„Fajn, tak teď můžeme jít.“ Wayne ji spokojeně vzal okolo
ramen a tahal ji pryč. Sunshine ho ale něžně odstrčila.
„Nemůžu ho tu takhle nechat.“
„Proč ne?“ nechápavě se na ni podíval.“
„Vždyť je celý od krve.“
Wayne se zatvářil podrážděně. Ten pohled si zapamatoval
každý kdo s ním jen chvilku byl.
Běž si sednout na gauč a já ho svléknu.“
„Sunshine...“
„Wayne, mám dvacet devět let. Můj ex manžel byl umělec
věnujícím se malováním aktů, a vyrůstala jsem s dvěma
staršími bratry. Já vím, jak vypadá nahý muž ve spodním
30
prádle.“
Nevěděl co na to říci a tak vyšel z ložnice a zamířil k sedačce.
Sunshine se zhluboka nadechla, než se otočila ke svému
hrdinovy v černém. Vypadal neodolatelně, když tak ležel na její
posteli a byl neuvěřitelné vzrušující.
Pomalu, tak aby ho nezranila, mu chtěla svléknout jeho
motorkářskou bundu, která byla nejúžasnější věc, jako viděla.
Někdo ji celou pomaloval zlatými a červenými keltskými
vzory. Bylo to naprosto úchvatné. Opravdové antické dílo,
které ona uměla posoudit.
Celý svůj život kreslila všechno, co mělo jakoukoliv spojitost k
Kelty. Neuměla se odpoutat od jejich umění a kultury.
Hned jak mu rozepnula bundu, tak celá strnula v šoku, že pod
ní neměl vůbec nic. Nic kromě hladké nazlátlé pokožky. Při
pohledu na ni ji vyschlo v ústech a srdce se jí okamžitě
rozbušilo. Nikdy v životě neviděla muže s tělem tak pevným a
vypracovaným. Každý sval byl vyrýsovaný a dokonce ikdyž
byl uvolněný, vyzařovala z něho evidentní síla. Ten muž byl
naprostý bůh.
Až bolestně chtěla nakreslit tyto dokonalé proporce a zvěčnit
je. Tělo jako bylo tohle, bez chyl, potřebovalo být zachycené.
Svlékla z něho bundu a starostlivě ji odložila na postel.
Rozsvítila lampu na nočním stolku a ji se dostalo úžasného
pohledu. To, co viděla ji přikovalo.
Caramba!!
Byl ještě krásnější než ti co ji napadli. Na šíji se mu kroutili
vlnité blond vlasy a dva dlouhé, tenké pramínky, splývali na
odhalenou hruď. Zavřené oči mu rámovali hříšně dlouhé tmavé
řasy. Jeho tvář byla dokonale symetrická, s vysoko řezanými
lícními kostmi a velmi důstojný až skoro nezkrotným dojmem..
31
Znovu měla ten zvláštní pocit deja vu, v mysli se vrátila k
chvíli kdy byl při vědomí a nahýbal se k ní. Kdy se tajemně
usmíval a klouzal svým pohledem pomalu po jejím těle...
Sunshine si olízla rty a rozechvěla ji až bolestná žádost.
Je to už tak dlouho od doby, kdy byla očarovaná někým cizím.
Ale něco na tomhle muži způsobilo, že byla dychtivá okusit ho.
Holka, byla jsi příliš dlouho bez chlapa.
Naneštěstí to tak opravdu bylo. Sunshine se naklonila blíž, aby
lépe viděla na torc ( úzký náhrdelník obtočený okolo krku – pozn. Překlad. ), na
jeho krku.
Šperk byl hrubý a zlatý, s dvěma keltskými draky otočenými
tváří k sobě. To, co bylo ale divné, že před roky sama na
umělecké škole navrhovala velmi podobný, dokonce se ho
snažila odlít, ale neskončilo to velmi slavně. Vyžadovalo velký
talent práci s kovy, aby se vytvořilo něco tak složitého.
Dokonce ještě působivější bylo kmenové tetování pokrývající
celou levou část jeho těla a jeho levé ruky. Byla to velkolepá
spleť keltské umělecké kresby, která ji připomenula knihu
Kells. Ale jestli se nemýlila, stejné znaky se dělali jako projev
úcty Keltské bohyni války, Morrigáne. Bez rozmyšlení přešla
rukou po jeho tetovaní , aby prozkoumala složitý vzor. Sval na
pravém rameni zdobil třípalcový svitkový ornament.
Neuvěřitelné. Kdo dělal jeho tetování, musel velmi dobře znát
keltskou historii. Když se prstem dotkla jeho bradavky, celé
umělecké hodnocení se odsunulo do pozadí. Žena v ní se
probudila ze spánku, když její pohled klouzal po štíhlém
svalnatém hrudníku a břichu, který byl tak pevně vypracovaný,
že by klidně mohl být součástí kulturistické show.
Oh, ano, on byl jeden z nejkrásnějších mužů. Bez ohledu na to,
že na jeho kalhotách bylo stála moc krve, nezdálo se že by měl
32
nějaké zranění, které by to způsobovalo.
Když si ho pořádně prohlédla, zjistila že má jen pár modřin. Na
rameni a žebrech, ale po nárazu od toho Bacchusovského vozu
neměl žádné rány. Není to divné?
Když natáhla ruku ke knoflíkům na kalhotách, vyschlo
Sunshine v krku.
Jedna její část se už nemohla dočkat, aby zjistila se pod
kalhotami skrývá. Boxerky nebo trenýrky?
No kdyby byl dole tak krásný jako nahoře, tak by bylo nejlepší
kdyby pod tím neměl vůbec...
Sunshine?
Byl to jen čistě umělecký zájem o jeho tělo, namlouvala si.
Přesně tak to bylo.
Nevšímající si toho co si myslí, začala rozepínat kalhoty a
objevila fakt, že pod nimi nenosil nic.
Bože na nebesích!
Její tvář okamžitě vzplanula při jediném pohledu na extrémně
obdařenou mužnost zahalenou tmavými chloupkami.
Sunshine, není to po prví co vidíš nahého muže. Kriste! Šest let
umělecké školy se dívala na statné muže. S mnoha z nich si
chodila na rande nejímaje Jerryho – i tvůj bývalý nebyl žádné
párátko
Všechno to byla pravda,ale žádný z nich nevypadal tak dobře.
Kousla se do rtu a vyzula mu těžké černé motorkářské boty a
potom mu po dlouhých a mužných nohou stáhla kalhoty.
Sykla, když se dotkla rukou jeho pokožky porostlé jemnými
zlatými chloupkami.
Och bože, on byl naprosto úžasný. Prostě k sežrání.
Když ho svlékla vzala jeho kalhoty do rukou a přejížděla rukou
po látce. Byla vyrobená za nejjemnějšího materiálu. Vypadala
33
skoro jako semiš, ale byla jiná. Byl to zvláštní materiál,
nemohla být ze skutečné kůže. Byla tak tenká a...
Její myšlenky se zastavili, když se na něj podívala jak leží na
JEJÍ posteli. On byl přáním každé ženy. Nádherný, nahý muž
vydaný ji na milost.
Ležel na růžovém přehoze s jednou opálenou rukou
přehozenou přes břicho a nohy mírně od sebe, jako čekal jen na
to aby se k němu přidala a rukama mu přecházela po štíhlém a
tvrdém těle. Byl tak přitažlivě svůdně a to je jen dívala.
Snažila se nabrat trochu vzduchu přes stisknuté zuby a toužila
vylézt na to silné a nádherné tělo a ležet na něm jakoby sama
byla jeho přikrývkou. Cítit ty jeho velké, silné ruce na své kůži
a cítit ho vniknout je jejího těla a divoce se sním milovat do
svítání. Hmmm...
Rty ji sálali touhou po ochutnání té úžasné zlaté pokožky. A byl
zlaty všude. Nebylo místa, kde by nebyl opálený.
Sunshine zatřásla hlavou, aby si ji trochu pročistila. Nechová
se jako normální člověk.
Ale stejně na něm bylo něco výjimečného.
Něco ji k němu volalo jako hlas sirény.
„Sunshine?“ Vyskočila při netrpělivým hlase. Úplně zapomněla
na Wayna
„Za chvilku!“ odpověděla mu rychle. Chci se ještě jedno
povídat.
Neměla by žena využít takový pohled? Zadívat se na krásného
boha v bezvědomí znovu a tak často, jak je ji to jenom
dovoleno?
Stále odolávala naléhavému nutkání polaskat svého hosta,
přikryla ho dekou, vzala z postele jeho bundu a odešla za
Waynem.
34
Když se blížila k pohovce, tak cestou studovala jeho
zakrvácené kalhoty v rukou. Odkud je tedy ta všechna krev?
Před tím než je mohla pořádně prozkoumat, přišel k Wayne a
vytrhl ji kalhoty z rukou, sáhl do zadní kapsy a vytáhl
peněženku.
„Co to děláš?“ zeptala se.
„Chci vědět co je to za chlapa.“ Wayne otevřel peněženku a
zamračil se.
„Co je?“
„Podívej se. Sedm set třicet tři dolarů v hotovosti a žádný
průkaz. Dokonce ani řidičák nebo kreditka.“ Wayne z další
kapsy vytáhl dýku a vyndal ji a ta se rozvinula ve tři smrtící
čepele. Wayne hlasitě zaklel. „Doprdele, Sunshine, myslím že
jsi našla drogového dealera.“
„On není drogový dealer.“
„A jak to můžeš vědě?“
Protože drogoví dealeři nezachraňují ženy před násilníky.
Ale to nemohla Waynovi říci. Jediné, čeho by dosáhla, byla
dlouhá přednáška a Waynovi by přidělala těžkosti.
„Prostě to vím a teď mu to vrať zpátky.“
„Jak to šlo?“ Zeptal se Camulus Dionýsa, když Dionýsos
vstoupil do hotelového pokoje.
Styxx si četl časopis, ale při zvuku společníkova hlasu, zvedl
od textu pohled. Keltský bůh, Camulus, seděl naproti němu na
sedačce v hotelovém apartmá a černých kožených džínách a
době kdy čekali na Dionýsa až se vrátí se zprávy, nepřetržitě
přepínal televizní stanice až to Styxe přivádělo k pohnutkám
vytrhnou mu ovladač z ruky a rozbít s ním skleněný stůl. Ale
35
na boha si něco takového mohl dovolit jen blázen.
Styxx mohl přemýšlet na smrt, ale netoužil být před tím ještě
bezcitně mučený. Proto zaťal zuby a snažil se Camula
ignorovat a čekat na Dionýsův návrat.
Camulus nosil svoje dlouhé černé vlasy stáhnuté dozadu. Bylo
na něm něco ďábelského a zlého, ale nakonec vzhledem k tomu
že byl bohem války to bylo pochopitelné.
Dionýsos se zastavil ve dveřích. Svlékl si kašmírový plášť a
potom si vytáhl ruce z hnědých rukavic.
Dvojmetrový bůh vína a hojnosti se mohl zdát většině lidí
zastrašující, ale nakonec Styxx byl jen o pár centimetrů nižší a
to se držel výškou na dva metry, byl synem krále a byl mužem
dychtícím po smrti, proto se mu Dionýsos za tak hrozivý
nezdál.
Na co se Dionýsos chystá? Pošle ho zpátky do té prokleté
izolace? Vždyť udělal přesně to co měl.
Dionýsos měl oblečené tvídové sako a námořnický rolák s
hnědými kalhotami, Jeho krátké tmavohnědé vlasy dokonale
ladili s blond melírem a na bradě měl bezchybně tvarovanou
bradku. Vypadat jako úspěšný miliardářský magnát, a vlastně
jím i byl, vedl významnou mezinárodní společnost. Bůh
využíval svoje schopnosti na zničení konkurentů a převzetí
všech obchodů. Proti vůli byl donucen pře sto lety jít na
odpočinek a tak Dionýsos trávil svůj čas mezi Olympem a
světem smrtelníků, které nenáviděl stejně jako Styxx.
„Odpověz mi na otázku, Bacchusi,“ Camulus ho napomenul.
„Já nejsem ochotný čekat na tvoji odpověď jako ti řečtí tupci.“
Dionýsovi vzplanula v očích zuřivost. „Udělal by si nejlíp,
kdybys se mnou mluvit uctivěji, Cam. Já nejsem jeden z těch
tvých slabošských keltů, vrtících se od strachu před tvoji zlostí.
36
Jestli chceš bojovat, chlapečku, tak pohni zadkem.“
Calumus vyskočil na nohy.
„Hele, počkejte chviličku,“ Styxx se je snažil uklidnit. „
Ušetříte si boje mezi sebou, když si vy dva podrobíte svět,
jasný?“
Oba se na něho podívali jako na šíleného, když se mezi ně
postavil.
Nepochybě šílený byl. Ale kdyby se navzájem pozabíjeli on by
nikdy neumřel.
Cam civěl na Dionýsa. „Tvůj mazlíček má pravdu,“ zasyčel.
„Ale když budeme mít svoji božskost zpátky, my dva se
domluvíme.“
Lesk v Dionýsových očích napovídal, že se na to těší.
Styxx se zhluboka nadechl. „Takže je ta žena s Talonem?“
zeptal se Dionýsa.
Dionýsos se chladně usmál. „Šlo to jako hodinky,“ podíval se
na Camula. „Jsi si jistý že tohle ho odklidí?“
„Nikdy jsem neříkal, že ho to odklidí. Říkal jsem že ho to
neutralizuje.“
„Jaký je v tom rozdíl?“ zeptal se Styxx
„rozdíl je v tom, že až se pro Acherona stane problémem.
Nakonec to bude jen krok od Atlanťanova oslabení.“
Styxxovi líbilo jak to zní.
Teď se musí jen ujistit aby temný lovec a ta žena, zůstali spolu.
Aspoň do Mardi Gras, kdy se hranice mezi tímto světem a
Kalosis bude dost úzká na prolomení a budou moci uvolnit ze
zajetí Atlantskou ničitelku.
Blízkost svět a tenká hranice se vyskytla naposledy před šesti
sty lety a může to trvat dalších osm set let, než se naskytne
podobná příležitost.
37
Styxx se při představě dalších osmi stech letech přikrčil
Dalších osm set let samoty, nekonečné monotónnosti a bolesti.
Pozorování jak strážci přichází a odcházejí, stárnou a umírají,
jak žijí smrtelné životy, obklopeni rodinou a přáteli. Vůbec si
neuvědomovali jaké mají štěstí.
Jak se smrti poprvé bál. Ale to už je dlouho.
Jediná věc, které se Styss bál, bylo to, že nikdy neuteče ze svoji
příšerné existence. To, že bude při životě, století za stoletím,
dokud nezanikne samotný vesmír.
Tomu prostě musí uniknout, ikdyž v to ještě před nedávnem
nedoufal. Teď už ano.
Dionýsos a Camulus chtěli získat zpět svoje božstva a na to
potřebovali Ničitelku a Acheronovu krev. Byla to smůla, že
Styxx neměl atlantskou krev, nebo nemohl svou krev dát jako
oběť Bylo to ale tak že sám Acheron měl klíč k Ničitelčině
osvobození. A Styxx byl jediný živý tvor, který k nim Acherona
mohl přivést.
Už jen několik dní a všechno bude tak jak má. Staré síly budou
navráceny k vládě na světem a on..
On bude končeně svobodný.
Styxx si povzdychl nad sladkým očekáváním Celé, co musel
udělat, bylo držet temné lovce od sebe a při tom bude muset
bránit bohy aby se mezi sebou nepozabíjeli.
A kdyby si Talon a Acheron uvědomili, co se děje, zastavil by
je. Měl moc to udělat.
Byl to on proti nim a tentokrát.... Tentokrát zničí to co začalo
před jedenácti tisíci lety. A až se to stane temní lovci budou bez
vedení. On bude volní a zem jak ji všichni poznají bude
celkem novým místem.
Styxx se usmál.
38
Už jen několik dní...
Kapitola 3
Talon se probudil s pocitem, jak mu hoří ruka. Syčící strhl ruku
pryč ze slunečního světla, které proudilo před okno dovnitř, na
extra růžovou postel. Celým tělem se přitiskl k proutěnému
záhlaví, aby se vyhnul kontaktu jakékoliv části svého těla se
smrtonosným světlem.
Na ruku si foukal studený vzduch, ale tak stále pálila a bolela.
Kde to k čertu je?
Poprvé za sto let pocítil nejistotu.
Talon ještě nikdy nepřišel o vědomí. Nikdy se nestalo, že by
neměl situaci pod kontrolou. Celý jeho život byl extrémně
vyrovnaný a umírněný. Nikdy ve své existenci temného lovce
se neocitl v situaci váhání nebo zmatenosti. Ale nyní, neměl
vůbec žádné tušení kde je a kolik ze dne již uplynulo a kdo
jsou ty ženy, které zaslechl z druhé strany růžového závěsu.
Zamrkal do ostrého světla, které ho bolestivě bodalo do očí a
39
rozhlížel se po zvláštní místnosti a uvědomil si, že je v pasti
mezi dvěma otevřený okny. Srdce se mu rozbušilo. Nebyla
žádná bezpečná cesta, jak se dostat z postele. Jediný směr,
který si mohl vybrat byl levý roh a ten zabíral čalouněný noční
stolek.
K čertu! Přes pulzující bolest hlavy si začal vybavovat minulou
noc. Uvědomění přišlo tak jasně jako přílivová vlna.
Ten útok. Ta žena.
Něco dost velkého – ať to bylo cokoliv si to napálilo přímo do
něho. Během spánku se schopnosti temného lovce pustili do
uzdravování jeho zraněného těla. Za několik hodin již nebude
mít žádné následky po včerejší noci.
Do té doby se ale potřebuje dostat pryč z této slunečné klece.
Přivírajíce si oči, Talon zvolal tmavé mračno a zakryl si tak
slunce, takže si ostré denní světlo už nebude dlouho pohrávat s
jeho zrakem. Kdyby chtěl mohl by přivolat hejno mračen a a
tak by z denní oblohy mohl udělat tmavou noc, ale nepřineslo
by to žádné dobro.
Denní světlo bylo stále jen denní světlo.
Jeho moc temného lovce mu dávala obrovskou kontrolu nad
přírodními živly, počasím a léčením, ale ne kontrolu nad
Apolónovou sférou. Světlo nebo tma, denní čas stále patřil
Apolónovi a dokonce i kdyby se technicky odebral na
odpočinek, řecký bůh by někdy netoleroval temného lovce jak
kormidluje jeho vlastní loď.
Kdyby Apolón na něho zaměřil svou pozornost venku, nebo v
blízkosti okna během světla, z Talona by nebylo nic víc než
kousek vysmažené slaniny na chodníku. A extra křupavý kelt
nebylo nic co by se mi zdálo přitažlivé.
Talon chtěl opustit postel hned jak ho přestali pálit oči, ale
40
potom se zarazil. Mezi jím a přikrývkami vonících po
terpentýnu a pačuli, nebylo vůbec nic. Co se stalo s jeho
oblečením? Byl si celkem jistý, že se minulou noc nesvlékal.
Měl něco s tou ženou?
Zamračil se a snažil si na něco vzpomenout. Ne to nebylo
možné. Kdyby byl dostatečně při vědomí, aby se s ní mohl
vyspat, byl by taky dostatečně při vědomí, aby mohl odejít před
východem slunce.
„Kde to je?“ Otočil se za neznámým hlasem přicházející z
druhé strany růžové látky, která vysela okolo postele.
O dvě vteřiny později se látka rozhrnula odhalila atraktivní
ženu vypadající okolo třicítky. Její dlouhé černé vlasy byly
svázané do mohutného supu, oblečenou měla volnou dlouhou
sukni a tuniku. Určitým způsobem vypadala jako žena, kterou
vyděl minulou noc. Na první pohled by bylo jednoduché splést
si je spolu.
„Halo, Sunshine, tvůj přítel se už probudil. Jak se jmenuje?“
„Já nevím Starla. Neptala jsem se.“
Připadal si víc a víc zmatený. Vůbec nechápal co se děje.
Žena si z jeho přítomnosti nic nedělala a přešla na druhou
stranu postele, kde byl umístěný noční stolek.
„Vypadáš jako Steve.“ Řekla mu když se skláněla a zvedla
růžový šátek na stolku. Začala s hrabat v časopisech, které byly
po šátkem. „Máš hlad, Steve?“
Před něž mohl vůbec odpovědět, zvýšila hlas. „Není to tu.“
„Je to pod starými kopiemi Svazků umění.“
„Není to tam.!“
Sunshine vstoupila do místnosti. Šla půvabem pohádkové
princezny, oblečené měla šaty s dlouhým rukávem, které byly
tak purpurové, že musel před tou barvou přivřít oči. Zastavila
41
se před oknem, takže mohl vidět, že materiál jejího oděvu jasně
prosvítal, obdařila ho tak potěšujícím obrazem bujných křivek
a faktem že pod šaty nenosí nic. Nic kromě nádherné opálené
kůže.
Měl pocit jakoby mu vyschlo hrdlo. Ruce, které měla zadělané
od barev si čistila do utěrky a mířila si to k nočnímu stolku aniž
by se na něj podívala.
„Je přesně tady,“ řekla, zvedla časopis a podala ho starší ženě.
Nakonec se na něj přece jen podívala a střetla se s jeho
pohledem. „ Máš hlad?“
„Kde jsou moje šaty?“
Vrhla bezmocný pohled na Starlu. „Zeptala jsi se ho na
jméno?“
„Jeho jméno je Steve.“
„Já nejsem Steve.“
Sunshine mu nevěnovala pozornost ale otočila Starlu tváří k
němu. Obě ženy na něho koukali, jak leží na posteli, jakoby to
byla jakási neživá kuriozita.
Talon si přitáhl okraj růžové přikrývky výš přes boky a potom
se plaše zakryl i obnaženou nohu. Ohnul koleno, takže středová
část jeho těla nebyla po dekou vidět.
Ty ženy ale na něho pořád koukali.
„Už vidíš to, co jsem ti říkala?“ Sunshine se zeptala. „Nemám
tu nejuvěřitelnější auru, jako jsi kdy viděla?“
„Jedná se jasně o starou duši. S druidskou krví. Jsem si jistá.“
„Myslíš?“
„Och ano. Musíme ho přesvědčit aby nám dovolil udělat malý
návrat do jeho minulého života a uvidíme, co nám to přinese.“
Tak jo, obě byly absolutně praštěný.
„Dámy,“ oslovil je z ostra. „Potřebuji svoje šaty a potřebuji je
42
okamžitě.“
„Podívej,“ Sunshine si ho nevšímala. „Podívej, jak se jeho aura
mění. Je úplně živá.“
„Víš, já jsem nikdy předtím nic takového neviděla. Je to
skutečně odlišné.“
Potom se Starla otočila listujíce si časopis v rukou, opustila
místnost.
Sunshine si stále stírala barvu z rukou. „Jsi hladový?“
Jak to dělá? Jak dokáže tak rychle přecházet z jednoho tématu
k dalšímu a následně se k němu zase vrátit?
„Ne,“ Odmítl a snažil se vrátit k podstatnému. „Chci svoje
oblečení.“
Maličko se přikrčila. „Co se stalo se štítkem na tvých
kalhotách?“
Talon se zamračil, když mu kladla tak divnou otázku. Svoje
podráždění a náladu se snažil držet na uzdě,ale něco na této
ženě, dělalo jeho snažení těžkým. „Co prosím?“
„No, to víš, byly celé od krve...“
Žaludek se mu stáhl zlým pocitem. „No a?“
„Šla jsem se vyčistit a...“
„Ne, doprdele! Ty jsi je prala?“
„Nebylo to praní, které je zničilo tak jako sušení.“
„Ty jsi dala do sušičky moje kožené kalhoty?“
„No já jsem nevěděla, že jsou kožené,“ řekla. „Na dotyk byly
velmi jemné a zvláštní, tak jsem si myslela, že byli z kočenky
nebo z něčeho podobného. Moje koženkové šaty si celou dobu
peru a nikdy se nezničili jako ty tvoje.“
Talon si přejel rukou po čele. Tohle nebylo dobré. Jak se na
zemi může dostat z jejího bytu uprostřed dne, bez toho aby byl
oblečený?
43
„Víš,“ pokračovala, „Opravdu by ni neměl odstraňovat štítky z
svého oblečení.“
Bylo už to dlouho kdy pocítil opravdovou temnou zlobu, ale
právě teď ji začínal pociťovat. „Ty kalhoty byly nesériové,
ručně dělané kožené kalhoty. Nikdy neměli štítek.“
„Oh,“ zašeptala a tvářila se ostýchavě. „Mohla bych ti koupit
nové, ale když neměli stítek, nevěděla jsem jako velikost ti
mám koupit.“
„Skvělé! Takže trčím na nějakém divném místě, nahý.“
Koutky úst se jí zvlnili v úsměv, ale stiskla rty. „Mám nějaké
růžové kalhoty, které by t asi neseděli a kdyby jo, nejsem si
jistá jestli by jsi si je stejně oblékl, nebo ano?“
„Ne, Vyprala jsi mi i peněženku?“
„Ale ne. Tu jsem z nich vytáhla.“
„Výborně. Kde je?“
Znovu umlkla a on nabil pocitu odsouzence těsně před
popravou.
„Mám to vůbec chtít vědět?“ Zahřměl.
„No,“ Od chvíle kdy pro něho a jeho majetek představovala
něco zkázonosného, začínal to proklaté slovo nenávidět.
„Položila jsem ji na pračku v prádelně spolu s tvými klíčemi,
když jsem se za chvilku vrátila byla tvoje peněženka pryč.“
„A moje klíče?“
„No, víš, když pereš jen jednu věc ta to trochu s tou pračkou
háže. Tvoje klíče spadli z pračky a spadli do malého odtoku.“
„To jsi je nedostala ven?“
„Zkoušela jsem to, ale nedosáhla jsem na ně. Požádala jsem
další tři lidi, aby to zkusili, ale těm to taky nešlo.“
Talon seděl v němé nevíře. Nejhorší bylo, že se na ni nemohl
zlobit, protože se mu jen snažila pomoct. Ale moc, opravdu
44
moc se chtěl zlobit.
„Dobře, už nemám peníze, kalhoty ani klíže. Mám aspoň svoji
bundu?“
„Ano, ta je v pořádku. A tvoje boty jsou tady.“ řekla zvedla je
ze země u postele.
Talon kývl hlavou, a cítil zvláštní pokoj, z toho že nezničila
všechno co měl minulou noc sebou. Děkoval bohům, že
motorku měl zaparkovanou Brewery. Trochu se otřásl při
pomyšlení co by se s ní mohlo stát. „Je tu někde použitelný
telefon?“
„V kuchyni.“
„Mohla by jsi mi ho prosím donést?“
„Není bezdrátový. Vždycky tyto věci ztrácím, nebo odložím a
zničím. Ten poslední skončil na dně záchodu.“
Talon se podíval na ženu před sebou a na nejasné slabé světlo v
pokoji. Začínal se obávat, která z těchto skutečností byla pro
něho nejsmrtelnější hrozba.
„Vadilo by ti, kdyby se zatáhly závěsy?“ zeptal se.
„Tobě vadí světlo?“ Malinko se zamračila.
„Jsem na světlo alergický,“ odpověděl a využil lži temných
lovců, kterou používali v podobných situacích. Ať je to jak
chce, pochyboval, že by se některý temný lovec ocitl ve stejné
situaci jako je tak jeho.
„Opravdu? Nikdy předtím jsem o tom neslyšela, kdo by mohl
být alergický na sluneční světlo.“
„No já jsem!“
„To znamená co? Že jsi něco jako upír?“
Tím slovem se skoro trefila do černého. „Ne přesně.“
Přišla k oknu a když stáhl závěs, tak ten celý spadnul. Talon
zaklel a vystřelil do rohu pokoje a těsně se minul se slunečním
45
svitem.
„Sunshine, ja...“ Starlin hlas umlkl, když vešla do místnosti a
uviděla jeho nahou postavu v koutě. Sjížděla po něm očima,
způsobem jakoby viděla zajímavý kus nábytku. Talon se cítil
celý nesvůj kdy si ho tak prohlížela. Nevšímal si slunce, Talon
strhl růžovou deku z postele a ovinul si ji okolo beder.
„Víš Sunshine, měla by jsi se za toho muže vdát. On je typ,
kdo by i po třech i čtyřech dětech, byl stále neohrožené při
síle.“
Talon upadl no němého úžasu.
Sunshine se zasmála. „Starlo, vždyť ty ho přivádíš do
rozpaků.“
„Musíš mi věřit, že pro to nemáš důvod. Měl by si být na sebe
hrdý. Důvěřuj mi, chlapče, ženy by byli z tebe celé pryč.“
Talon zavřel pusu, která mu překvapením klesla.
Tohle byly dvě nejpodivnější ženy, které kdy viděl.
Bohové, dostaňte ho odtud.“
Starla se podívala směrem k Sunshine u okna. „Co to děláš?“
„Je alergický na slunce.“
„Venku je zamračeně, je tam skoro tma.“
„Já vím, ale on mi řekl že mu to vadí.“
„Opravdu? Tak ty jsi si přivedla do bytu upíra? Super!“
„Já nejsem upír!“ zopakoval.
„Tvrdil si, že ne přesně,“ opáčila mu Sunshine. „Co je to ne
přesně upír?“
„Vlkodlak.“ Starla ji odpověděla na otázku bez mrknutí oka. „S
jeho aurou to dává smysl. Wow, Sunny, našla sis vlkodlaka.“
„Já nejsem vlkodlak.“
Starla se tvářila že je teď opravdu zmatená. „Jaká škoda. To je
tak, když žiješ v New Orleans, očekáváš, že nakonec přece
46
potkáš nějakého nemrtvého nebo proklatého.“ Podívala se
zpátky k Sunshine. „Nemyslíš, že by jsme se měli přestěhovat?
Možná kdybychom bydleli v podobném místě jako Anne
Ricová, podařilo by se nám uvidět upíra nebo vlkodlaka.“
Sunshine pořádně upevnila závěs. „Mě by stačil ke štěstí i
zombie.“
„To máš pravdu,“ starší ji nadšeně přitakal. „vím co tvůj otec
tvrdí, že jednoho viděl v zátoce těsně před tím než si mě vzal.“
„To byl pravděpodobně jen kaktus, mami.“
„Velmi dobrá připomínka.“
Talonova čelist se zase pomalu spouštěla, když sledoval jejich
rozhovor a skákal pohledem z jedné na druhou. Matka a dcera?
Určitě tak nepůsobili a Starla nevypadala o tolik starší od
Sunshine, ale určité podobnosti tu byly jejich tvářích. Nebo v
tom jak byly divné.
No jasně, nepříčetnost musí být dušení nemoc sahající hluboko
do jejich rodokmene.
Sunshine roztahá závěs i přes druhé okno.
Talon si omotal okolo sebe přikrývku a opatrně našlapoval přes
pokoj,a ž se mu hned za závěse naskytl pohled na prostý
otevřený prosto přes celé podkroví.
Po jeho levici se nacházela další řada oken, kde si majitelka
zařídila malý ateliér. Zbytek bytu byl krásně temný a zbavený
světla. Držel si plachtu okolo beder a šel přímo k telefonu v
kuchyni.
„Tak Sunshine, teď když je vzhůru, souhlasím že není
nebezpečný.“
Při té připomínce se Talonovi nazdvihlo obočí. V jeho životě
nebyl čas, kdy by byl jiný než nebezpečný. Byl temný lovec.
Už jen to pojmenování nahánělo hrůzu.
47
„...jdu dolu do klubu zaplatit nějaké účty, udělám nějaké
objednávky a budu dělat nějako opravdovou práci.“
„Dobře, Starlo, uvidíme se později.“
Musí se z tohoto místa dostat. Tyto ženské nejen že nedávali
smysl, oni byly ještě tak hodně divné aby se to vůbec snažil
slovy pojmenovat.
Starla dala Sunshine pusu na tvář a odešla.
Po několika minutách hledání našel Talon na stěně telefonní
šňůru, která vedla k staromódnímu telefonu s kruhový
ciferníkem. Telefon byl kuchyňském šuplíku s množstvím
druhů štětců a akrylových barev.
Vytáhl pestrobarevný telefon ze zásuvky a položil ho na pult,
vedle růžové plechovky ve tvaru prasátka, neplněné malými
skořicovými sušenkami.
Zvedl sluchátko a vytočil číslo Nicka Gautiera, který byl jeden
čas panošem Kyriána Thrackého. Od doby kdy si Kyrián před
několika měsíci vzal za manželku Amandu Devereauxovou a
vzdal se postavení temného lovce, se Nick stal Talonovým
neoficiální panošem na poloviční úvazek. Bylo to proto, že
Talon a nechtěl vlastního společníka. Lidé v jeho blízkosti měli
nepříjemný sklon umírat a Nickovi ústa mu garantovali, že by
toho kluka jednoho dne zabil. Ale byly chvíle, kdy se vyplatila
mít pobočníka při ruce. Teď byla rozhodně ta chvíle.
Telefon vyzváněl do okamžiku kdy se mu odval záznamník a
že příjemce se momentálně nedostupný.
Kruci. To znamenalo že bude muset zavolat někomu jiného a to
by se radši zabil, než aby mu zavolal. Kdyby se nějaký temný
lovec dozvěděl o situaci, v které se ocitl, nikdy by se do konce
z těch řečí nedostal. Panoši přísahali, že zachovají tajemství
svého lovce. Měli zakázané odhalit cokoliv, co vy temného
48
lovce mohlo uvést do komplikací nebo ho ohrozit.
Naneštěstí ostatní lidští spolupracovníci mimo funkce,
pobočníka tento slib nedali.
Nick Gautier je mrtví muž, hned jak se mu dostane do rukou.
Talon se snažil psychicky připravit na to, co mělo neodkladně
přijít – zavolal Kyriánovi Thrackému, který zvedl telefon po
prvním zavolání.
„Talon? Kyrian se hned jak rozpoznal přítelův hlas. „Je
poledně, co se děje? „
Talon sklouznul pohledem k Sunshine, která přešla okolo něho
do kuchyně a zpívala si píseň Puff the Magic Dragon.
„Ja...ehm potřebuji od tebe laskavost.“
„Cokoliv, jen mluv.“
„Potřebuji aby si šel ke mně domů a přinesl mi náhradní klíč,
mobil a nějaké peníze.“
„Dobře a kde jsi nechal motorku?“
„Taje v Brewery, potřebuji abys mi ji dneska večer přivezl.“
„OK, kam ti ji mám přivézt?“
„Počkej,“ Talon se odtáhl od sluchátka. „Sunshine?“
Otočila se k němu.
„Kde to vlastně, k čertu jsem?“ I s telefonem přitisknutým na
hrudi, slyšel Kyrianův smích.
„Znáš bar Runningwolf v Canal Street?“
Talon přikývl.
„Ta tak jsi přesně nad ním.“
„Děkuji,“ poděkoval a dat informace Kyriánovi.
„Talon, přísahám, že ty tvoje emoce tě jednoho dne zabijou.“
Nenamáhal se Kyriána opravovat. Znali se něco přes tisíce let a
Talonovi se něco takového ještě nikdy nestalo. Kyrian by mu
stejně neuvěřil, kdyby mu řekl jak se sem dostal. Vždyť tomu
49
horko těžko dokázal uvěřit on sám. „Taky potřebuji abys mi
přinesl nějaké oblečení.“
Ticho, které nastalo bylo až ohlušující. Je jasné, že až se mu
Nick dostane do rukou tak nepřežije.
„Cože?“ zeptal se váhavě Kyrián.
„Ztratil jsem oblečení.“
Kyrián se rozesmál. Až se zalykal.
„Sklapni, Kyriáne. Tohle není vtipné.“
„Ale z mého pohledu to vtipné je a moc.“
Z Talonova pohledu, jak tam tak stál s růžovou plachtou okolo
boků, to rozhodně vtipné nebylo.
„Dobře,“ pomluvil, když se uklidnil. „Budeme tam hned jak
budeme moct.“
„My?“
„Já a Julián.“
Když mu Kyrián odpovídal, Talon se poraženecky nakrčil.
Bývalý temný lovec a boží potomek. Skvělé. Prostě čím dál tím
lepší. Postarají se aby na tohle nikdy nezapomněl a do
soumraku si jeden z nich dá zaručeně záležet, aby se to objevila
na stránkách lovců dark-hunter.com, kde se mu bude každý
moct zasmát.
„V pořádku,“ Talon zatlačil svůj hněv do pozadí a vzdal se.
„Uvidíme se za chvilku.“
„Víš,“ promluvila k němu Sunshine v momentě, kdy složil
sluchátko. „Mohla bych ti koupit nějaké oblečení. Dlužím ti
to.“
Talon se rozhlédl po bytě, kde to vypadalo jako by tam
vybuchla plechovka neředěné barvy, nebo jiná katastrofa.
Růžová byla všude. Co ho ale zarazilo nejvíce, byl dezolátní
stav jejího nábytku a doplňků. Určitě neuchycený umělec,
50
poslední, kterou si mohla tato žena dovolit byl pár kalhot za
dva tisíce dolarů.
„To je v pořádku,“ ubezpečoval ji. „Moji přátelé se o to
postarají.“
Přinesla mu talíř s muffiny a něčím, co se podobalo trávě. „Co
je to?“
„Snídaně...možná už oběd.“ Když si nic nevzal tak dodala.
„Měl by jsi jíst. Je to pro dobré. Jeto otrubový muffin s
brusinkami a lanovými semínkami a datlovými výhonky.
Na tom talíři se nenacházelo nic, co by bylo trochu podobné
jídlu. A už vůbec to nebilo jídlo pro muže, který se narodil, aby
se stal keltským náčelníkem
Uklidni se, Talone, s tímhle se nějak vypořádáš. „Máš kávu?“
„Och ne! Takové věci zabíjejí, ale mám bylinkové čaje.“
„Bylinkové čaje? To je břečka a není to ani pití.“
„Óóó, Pán Náročný, nám dnes vstával levou nohou.
Žádný člověk by si k němu nedovolil být tak prostořeký. I Nick
poznal kde je jeho hranice.
Vzdal se, nemá sílu ji vzdorovat. „Fajn, kde máš koupelnu?“
Hned za tím mu přeběhla myšlenka. Prosím jen ať řekne, že ji
v tomto podkroví máš a že není někde na parkovišti
Ukázala na tmavý kout. „Tamhle.“
Byl to další oddělený prostor závěsem. Tak tohle bylo úžasné.
A to si myslel, že středověk už dávno skončil.
Vzpomínky mu... Dost!
Talon přešel na druhou stranu,zatáhnul závěs a shodil ze sebe
plachtu na podlahu, když přišla k němu Sunshine. V rukou
držela růžový ručník a župan, koukala na cestu, když ho viděla
stát nahého.
Položila ručník na umyvadlo a začala se procházet okolo něho
51
přeměňujícího ho od hlavy až k patě.
„Jsi jednoduše příklad mužské dokonalosti, víš o tom?“
Pravděpodobně by se cítil polichocený, kdyby si ho
neprohlížela jako nové auto. Nebyla to touha, kvůli které to
řekla. Její tón by objektivní a velmi podobný tomu, který
použila její matka.
Svoji teplou, hladkou rukou mu přešla po zádech přes tetování.
„Ať ti to tetování udělal kdokoliv, byl to talentovaný umělec.“
Rukou se přesunula k bokům a jeho tělo se při tom otřáslo.
„Dělal mi to můj strýc.“ odpověděl dřív, než se stačil zarazit. O
svém strýci s nikým nemluvil už staletí.
„Opravdu? Wow.“ Klouzala rukou přes ramena ke znaku
temných lovců tvaru luku se šípem, který byl na jeho pravé
lopatce. „A tohle je odkud?“
Talon ze sebe setřásl její ruku. To by totiž znak, o kterým by
neřekl žádnému nezasvěcenému člověku. „To nic není.“
Její následující pohled spočinul na jeho erekci. Její tvář dostala
přesně stejnou růžovou barvu jako ručník, který přinesla.
„Promiň,“ Omlouvala se rychle. „Jsem zvyklá dřív jednat a pak
myslet.“
„Všimnul jsem si.“ Ale to jak se stále koukala na něj dolů, to
dělala ještě horší. Jakoby se nedokázala dívat jinam.
„Ty jsi opravdu velký.“
Poprvé během tisíce let, cítil že se mu zapálil tváře. Talon si
vzal ručník a omotal ho okolo sebe.
To ji přinutilo podívat se jinam. „Mohla bych ti najít něco na
holení.“ Klekla si na kolena a jemu se objevil příjemný pohled
na její zadek, když se přehrabovala v provizorní růžové,
proutěné skřínce, která byla vedle umyvadla. Její boky se ji při
hledání provokativně houpali a jen mu přidávali na vzrušení.
52
Talon pevně stisknul zuby. Ta žena měla tak erotický zadek, že
takový ještě neviděl. Jen pomyšlení, jak by ji svléknu ty její
průsvitné šaty a ponořil by se do hloubky jejího těla, mu
způsobilo ve slabinách vzplanutí. Přemýšlel jaké by to bylo
kdyby se pohyboval dovniř a ven z jejího vlhkého tepla až by
aba nebyli spocení a vyčerpaní. Ach, ano, ona je žana, která
dokáže uspokojit muže a jemu se vždy líbili ženy s plnými
křivkami.
Najednou vyndala růžovou žiletku a zubní kartáček.
Talon na tím ohrnul rty, když si pomyslel že bude muset
používat ženské věci. Máš vůbec něco, co není růžové?“
„Kdyby ti to vyhovovalo líp, mám i fialovou žiletku.“
„Tak aspoň tu.“
Na to vytáhla starorůžovou.“
„To ale není fialová,“ namítal Talon, „To je taky růžová.“
„To jsou všechny co mám, pokud by jsi nechtěl moje
kuchyňské nože.“ Navrhla a zamračila se na něho.
Talon to přestal řešit a vzal si žiletku z její ruky.
Sunshine se vůbec nehnula z místa, dokud nevešel do vany a
nezatáhl za sebou sprchový závěs. Při tom kousla do rtu, při
pohledu na jeho tělo zezadu. Byl tak krásný, proto se rozhodla,
že ho musí nakreslit.
Ten muž byl tak vzrušující. Celý svět se s ní točil, když na ni
mluvit tím svých exotický přízvukem. Znělo to jako nějaké
zvláštní spleť angličtiny a Skotčiny.
Začala si ovíjet obličej a přikázala si, že musí opustit koupelnu
a vrátit se do kuchyně. To co ale chtěla byl pravý opak, chtěla
se svléknout, vlézt si do sprchy k němu a projíždět mýdlem po
jeho vysokém a štíhlém těle, dokud by nežadonil o milost.
Chtěla cítit po rukama pružnou, pevnou pokožku... Bylo by to
53
tak Slastné.
Dokonce se ani nerozčílil kvůli jeho kalhotám! Stále nemohla
uvěřit tomu, jak božsky vypadal. Normálně by chlap na ni
křičel. Ale on je pokrčil rameny a bylo to. Ale, ne, to je jí
jenom zdá.
Teď, když na tím tak přemýšlela, ten chlap nikdy nedal najevo
jakýkoliv pocit. Byl ztělesnění pokoje, a to byla velmi příjemná
změna.
„Steve?“ zavolala na něj.
„Já jsem nejmenuji Steve,“ doneslo se jí se sprchy. „Jsem
Talon.“
„Talon a dál?“
„Jsem jen Talon.“
Usmála se pro sebe. Talon. To se přesně k němu hodilo.
„Potřebovala jsi něco?“ zeptal se.
„Cože?“ nechápala na co se ji ptá.“
„Volala jsi na mě, jakoby jsi na mě měla nějakou otázku. Tak
co potřebuješ.“
Sinshine se kousla do rtu, jak se snažila vzpomenout.
„Zapomněla jsem.“
A v tom slyšela jak se začal od srdce smát. Poprvé. Doteď by
už většina mužů vybuchla a on se tady směje.
Sunshine strávila dalších pět minut svého skicáře, který se ji
nějaký způsobem podařilo odložit do lednice. Zase.
Sedla si ke kuchyňskému pultu a začala načrtávat svůj nový
objev – Talona.
Většinu času strávila kreslením rysů jeho tváře a složitého
tetování na jeho těle. V životě ještě neviděla muže s tak
perfektními proporcemi. Vzpomínala jak se ztratila v jeho
54
liniích. Opakovala si věci, které ji tak fascinovali na jeho těle,
když byl ve sprše. Ani si neuvědomila kolik času uběhlo, když
Talon zastavil sprchu a vyšel zpoza závěsu s vlhkým ručníkem
okolo pasu.
Sunshine při tom pohledu na něj pocítila nutkání kousnout se
do ruky. S výjimkou dvou tenkých copánků houpajících se při
chůzi, jeho zlaté vlasy byly uhlazené dozadu. A oči černé jako
uhel vyzařovali inteligencí a tajemnou silou. Nikdy neviděla
tak tmavé oči, natož u blonďáka. Jeho mocná blízkost
způsobovala, že při pohledu na něho se ji tajil dech. Bylo to
jako by vzduch okolo byl nabitý energii a silou, ale přála si víc
než cokoliv jiného, aby to dokázala zachytit na plátně.
Ale nikdy nikdo nebude schopný napodobit, nebo vytvořit tak
intenzivní auru. Něco takového se dalo zobrazit jen na živém
lidském těle. Její srdce se rychle rozbušilo s každým jeho
krokem, který udělal blíž k ní. Ten muž byl drtivé mužný.
Jeho intenzita, jeho syrový zvířecí magnetismus ji rozproudili
oheň v krvi. Minulé noci byl v její posteli obdivuhodný, ale
nyní vzpřímený a při vědomí, byl totálně fascinující.
„Měl by vědět, Talone,“ začala a kopírovala očima linie jeho
perfektních svalů. „Ručníky ti opravdu lichotí. Kdybys takhle
vyšel ven, mohl by jsi zapříčinit nový módní styl.“
Pobavený úsměv mu zvedl koutky jeho rtů. „Vždy řekneš,
všechno co tě napadne?“
„Většinou. Mám pár myšlenek, které si držím je pro sebe.
Nezvykla jsem se starat, o to co říkám, prostě mluvím o všem,
ale někdy přišla situace, kdy moje spolubydlící na škole kvůli
tomu na mě zavolali psychiatrii. A víš o tom,že oni opravdu
nosí bílí pláště?“
Talon zvedl obočí na její upřímností, které od ní zaznívala. Byl
55
to skutečný příběh, Ta žena byla excentrická, o tom nebylo
pochyb, ale měla daleko k bláznovi.
Dobře, možná ne až tak daleko.
Sáhla k jeho nedotčené snídani a zvedla takzvaný muffin s
lesknoucími se částečkami, které nedokázal identifikovat.
„Stále si nesnědl svůj muffin.“
To byla pravda. Stále nejedl i svoje boty a to by se radši pustil
do nich, než do té věci, kterou měla v ruce.
„Nemám hlad.“
Určitě není hladový po jídle.
Hodila muffin na pult a mohl přísahat, že to zadunělo. Obočí se
mu svraštilo, natáhla se a dotkla se jeho torca. Prsty se jí otřela
o jeho pokožku na krku a tak mu způsobila že se celé jeho tělo
při tom dotyku otřáslo
„To je prostě nádherné. Vždy jsem chtěla nějaký torc vlastnit,
ale nikdy jsem nenašla žádný jak je tento.“ Palcem přecházela
po hlavě pravého draka. „Jsi ze Skotka?“
„Ne přesně, „ odpověděl a pozoroval ji jak studuje ten kousek,
který mu darovala jeho teta v den jeho svatby. Oba, on i Nynia
od něj dostali párové torcy. Nevěděl proč ho stále noci, ale
věděl, že kdyby ho sundal, přineslo by mu to více bolesti, než
byl schopný snést. Z jiného pohledu by odstranění torca,
znamenalo znovu ztratit Nyniu. Proti svoji vůli se vrátil zpět do
minulosti, do momentu, kdy si Nynia založila svůj torc na krk.
Její úsměv byl oslňující, když ho políbila na rty, měla tvář
naplněnou láskou. Bohové, jak ona mu chyběla, Dokonce po
všech těch staletích.
Bylo období, kdy přísahal, že bude stále cítit teplo ve vlasech.
Cítit její dotyk. Bylo to jako by měl chybějící končetiny,
dokonce i po letech by jste přísahali, že je cítíte. Na Sunshine
56
bylo, něco, co mu připomínalo jeho ženu. A nebo to byla jen
skutečnost, že obě ženy oplývali schopností pobláznit ho.
Sunshine byla zvláště fascinující. Viděla věci z jiného pohledu
než on, viděla věci které byly mimo chápání roviny existence.
Dokázala přepínat z jednoho téma na druhou rychlostí blesky
na obloze, co bylo neobvyklé stejně jako matoucí. Nynia byla
jediná osoba kromě Sunshine, která měla takovou schopnost.
Jako smrtelný muž, byl častokrát popletený Nyniinou unikátní
logikou.
„Víš o tom,“ řekla. „Že říkáš NE NEPŘESNĚ velmi často?
Nejsi přesně upír. Nejsi přesně ze Skotska a nejsi přesně
alergický na denní světlo. Co ještě?“
„Nesnáším otrubové muffiny a trávu.“
Sunshine se na to rozesmála. Byl to nádherný, hrdelní zvuk,
který ho rozehřál. Okouzleně koukal, jak si pro zvyku
zadělaným hadrem čistí svoje elegantní prsty od uhlu.
„Takže, kdy dorazí tvoji přátelé?“
„Pochybuji že to bude dřív, než za pár hodin. Bydlím totiž
mimo město.“
Sunshine se podívala dolů na ručník okolo jeho boků. Jestli
zůstane takhle, tak za sebe neručí.
Byla si jistá jak by to skončilo. Musí na něho dostat nějaké
oblečení a rychle. Zhluboka se nadechl a jeho svaly se tím
rozehráli. Byly vidět rysy jeho tvrdých a svalnatých cihliček na
hrudi. Ano bude potřeba ho zakrýt.
„Něco ti povím, pane Talone Bezpříjmění. Proč by jsem
nemohla skočit pro nějaké oblečení ven, když nepřijdou vaši
přátelé?
Protože nechci aby jsi odešla. Talon zamrkal tou nesmyslnou
myšlenkou. Kde se to v něm vzalo?
57
Něco na ní bylo působivé. Něco silného a zároveň
zranitelného. Cítil z ní touho o napravení toho co mu provedla.
Proč, to si nedokázal představit. Vždyť mu zachránila život.
Teď b byl mrtvý, kdyby ho nechala ležet na ulici. Byl by z
něho špinavý flek na chodníku.
„To nemusíš, vždyť víš.“
„Vím ale trvám na tom. Je to to poslední co ti můžu udělat,
když jsem už jsem ti zničila kalhoty.“
Podíval se do její působivé a pěkné tváře orámované rovnými
černými vlasy a fascinovalo ho jak její jméno mohlo tak trefně
pojmenovat její podstatu. Ona opravdu byla ztělesněním štěstí
a tepla. Byla neodolatelná a on měl tak velkou chuť ji ochutnat,
že si nebyl jistý proč to ještě neudělal. Potřeboval ji cítit.
Sunshine viděla jak Talon sleduje její rty. V jeho obsidiánovém
pohledu bylo do vášně na zapálení ledovce. A ikdyž se ji
nedotýkal, mohla přísahat, že cítila jak ji zaplavuje teplem a
potřebou.
Vzduch okolo byl nabitý vzrušením. Byl přesycený erotickou
touhou. Nikdy ve svém životě necítil nic takového. Talon se
topil v nelidské sexuální přitažlivosti. Přitahoval ji tak, jako ji
nepřitahoval dosud žádný muž.
Přivřel oči, sklonil hlavu a zajal její rty v panovačném polibku,
a celý svět se roztočil. Její tělo sálalo Jeho rty dráždili její ústa
a když ji jazykem vášnivě vklouznul do úst, slastně zasténala.
Zvedl ji z barové stoličky do své náruče přecházel dlaněmi po
jejich zádech a v dlaních svíral látku jejích šatů. Jeho živočišná
mužská vůně ji zaplavila ve chvíli, kdy se okolí stáhli jeho
svaly. Jeho mužnost byla víc, než dokázala zvládnout.
Tohle byl smyslný muž, který věděl potěšit ženu. Poznala to z
jeho vlastnického polibku, že způsobu, jak věděl kde ji má
58
pohladit.
Tělo ji hořelo vášní, přitiskla se mu na jeho široký hrudník a
cítila jeho tvrdost na svém břichu. Nikdy se s něčím takovým
ještě nesetkala. Jako by byl vyhladovělí po ní. Jen po ní.
Když se nakonec od ní odtáhl, uvědomila si, že přenesla
všechnu svou váhu na něho a on ji držel bez pohnutí jediného
svalu. Kriste, on byl tak silný.
Pohladil palcem její napuchlé rty a jeho oči naplněné teplem a
něhou ji brali dech možná víc než samotný polibek. „V pase
mám třicet tři a na délku třicet osm.“
„Uhm,“ Povzdechla si a neposlouchala co ji říká. Naklonila se
k němu pro další polibek.
V Talonovi její naprosté omámené odevzdání, způsobilo
zvláštní vibrace.
„Líbej mě znovu.“ zašeptala těsně před tím než spojila jejich
rty.
Rukama objal její tvář a při tom objevoval její ústa, dával si
pozor aby náhodou nezavadila jazykem o jeho špičáky a
nezjistila o něm pravdu. Ale bylo těžké držet se zpět, když ho
její chuť přiváděla k šílenství. Stopy po terpentýnu a pačuli ho
opájeli a mučilo ho pomyšlení, že by jen trochu zvedl její šaty
a ruka by mu klouzala po její hebkém stehnu k …
Její jazyk se nebezpečně přiblížil k jeho zubům. Ustupujíc
dozadu ji odstrčil
Tohle bylo velmi blízko uspokojení, ale ne tak blízko, jak by
chtěl. Přešel očima po jejím těle, které se rýsovalo za šaty. Byla
to plná žena na správných místech, ani vyhublá ani drobná. A
měla nádherné, plné, pevné prsy – něco čemu nedokázal
odolat. Stisknul pevně zuby a bojoval s touhou vzít ji do náručí
a objevovat její prsa ústy. Rukama. Jazykem, nebo ještě lépe
59
zuby.
„Ok.“ Promluvila nepřirozeně vysokým hlasem. „Tohle bylo
velmi příjemné.“ Spojila si dlaně a o krok od něj ustoupila.
Když ale očima zavadila o jeho ručník, v jejích očích to
zajiskřilo.
„Oblečení. Potřebuješ si na sebe něco vzít, než udělám něco
čeho budu litovat. Jaké byly ty velikosti, Steve?“
„Talon, jmenuji se Talon.“
„Talone. Tu velikost. Oblečení. Rychle se zakrýt.“
Její pokus o udržení si čisté hlavy na Talonovi vykouzlilo
úsměv a ona po něm stále toužebným pohledem hleděla.
Líbila se mu. Byla tak zvláštní, ale i osvěžující a čistá.
„Jdu ti sehnat něco na sebe.“ Odešla a vrátila se o několik
vteřin. „Klíče,“ dodala a šla k růžové plechovce na
kuchyňském pultu. „Potřebuji klíče od auta.“ Odešla a znovu
byla zase zpátky.“
„Peněženka, Bez peněz nekoupím nic.“
Talon si přejel rukou po mokrých vlasech a čekal, až se zase
vrátí pro něco, co ještě zapomněla.
Nezklamala.
„Bohy,“ oznámila. „Bez bot by se mi špatně nakupovalo. Bylo
jsou pro nohy dost důležité:“ Začala se obouvat.
„A co takhle kabát.“ Poznamenal Talon, když zase začala
odcházet. „Venku je zima.“
„Ano, když je zima, tak se kabát hodí.“ Přikývla a přistoupila k
věšáku, o němž si Talon myslel, že to je její celý šatník.
Oblékla si starý hnědý kabát, který se vymykal jakémukoliv
stylu. „Nebudu pryč dlouho.“
„Počkej.“ Zastavila se, aby se na něho podívala.
Talonovy rty se stáhly kdy přecházel přes místnost k ní, aby ji
60
mohl zapnout kabát. Začal ho zapínat velmi precizním
způsobem
„Děkuji ti.“ poděkovala a usmála se na něj, což mu udělalo
divné věci se žaludkem a jeho slabinami
Všechno na to se zmohl, bylo přikývnutí, i přesto, že ji chtěl
vzít do náruče, odnést do postele a milovat se s ní zbytek
poledne.
„Hned jsem zpátky.“ Ubezpečila ho a vyšla ven.
Až když odešla si Talon dovolil usmát. Ona byla tak jiná.
Připomínala mu příchod teplého jara po dlouhé a tuhé zimě.
Bylo to už tak dlouho co se ho někdo takhle dotýkal. Velmi
dlouho, co mu někdo ležel v hlavě.
„Líbí se ti.“
Obrátil hlavu a přes rameno se podíval na vznášejícího ducha.
„ Je zajímavá,“ odpověděl Ceare.
Ceara se přemístila k němu, Její bledé tváře napodobovali
éterickou červeň. Bylo to bytost mezi touto a následující
existencí. Už před staletími mohl klidně přejít na druhou stranu
věčného odpočinku a být znovuzrozená, ale odmítala ho nechat
samotného.
Věděl jako moc se sobecký, ale Talon by za to velmi vděčný.
Zvlášť, když nemohl být s ostatními temnými lovci v kontaktu,
jinak než pomocí techniky. Tehdy je odloučení opravdovým
peklem. Dny trávil sám, neodvážil se přiblížit k žádné lidské
bytosti, že strachu, že by ji byl nebezpečím. Neodvážil se žádat
kohokoliv a cokoliv. Jeho jedinou útěchou byly sestřiny
občasné návštěvy.
Vždy když se, ale podíval na Cearu, musel si připomenout jak
strašně moc ji zklamal. Měl ji pomoc v den kdy ona zemřela.
Kdyby nebyl tokový hlupák, prožila by život takový, jaký si
61
zasloužila. Život naplněný manželem a dětmi.
Místo toho posloužila jako oběť, protože on byl sprostý a
arogantní idiot.
Když se mu poprvé od jeho smrti zjevila, úplně ho to položilo.
Nebylo žádné obvinění, nenávist, nebo přesvědčování, že mám
co jsem si zasloužil. Ztělesňovala jen soucit a lásku
„Slíbila jsem ti, že tě nikdy nenechám samotného bráthair můj.
Nikdy ti to neudělám. Vždy bude stát jen při tobě.“
Už je to staletí co je mu zjevuje a právě její přítomnost ho
dělala schopného nést břímě svého poslání. Její přátelství a
láska pro něho znamenali všechno na světě.
Ceara mu sestersky přešla rukou po jeho modřině na pravém
stehně. Nebyl to skutečný dotyk, ale jako by se dotkla, se mu
rozechvěla kůže. „Bude tě to dlouho bolet?“
„Ne, už jsem v pořádku.“
„Spierr,“ oslovila ho jeho jménem v kleštině. „Ty víš že ke
mně můžeš být upřímný, Bráhtair.“
Přešel k ní a chtěl ji odkrýt zlatý pramen vlasů z její tváře, když
si uvědomil že se ji nemůže dotknout.
Zavřel oči a vrátil se do minulosti.
Jejich klan ji zavraždil jen pár dní pře jejími šestnáctými
narozeninami.
„Ona bude naše oběť bohům a oni nám odpustí provinění proti
našemu velitelovi.“
Talon nad vinou a zármutkem, který ho zaplavil, zatnul zuby.
Její smrt bylo jen jeho vina. Zabil ji bezpochyby on, jakoby
sám držel ve svých rukou nůž.
Začal všechny tyto emoce zatlačovat do pozadí, a začal se
soustředit na necitlivost, kterou potřeboval aby mohl přežít.
Už nejsem člověk, už není žádná minulost. Acheronovo učení
62
mu znělo v hlavě a donutilo ho to přemoci. Pro něho byl jen tě
a zítra. Jeho lidský život je pryč, je temným lovcem, a jeho
posláním je hledat a ničit zlo prahnoucích po lidech, kteří
netušili co všechno na ně ve tmě číhá.
„Moje noha.“ svěřil se ze srdce. „Bolí to jen trochu.“
Kývla na něho hlavou. „Tohle místo je pro tebe není bezpečné,
Speirr. Je tu až moc světla. Nelíbí se mi to tu.“
„Já vím, odejdu hned jak budu moct.“
„Dobře, tak já půjdu, dokud nebudeš něco potřebovat.“
Zmizela pryč a nechala ho samotného. Zase.
Talonův pohled upoutal pult, u kterého Sunshine seděla kdy
vyšel ze sprchy .Zamračil se nad kresbou, kterou měl před
sebou.
Vzal skicák do rukou, zaražený nad faktem jak dokonale
zachytila jeho obraz. Ta žena byla skvělá umělkyně. Uměla do
několik linií vnést emoce a smysl. Ještě nikdy něco takového
neviděl.
Bylo smutné že to tam nesmí nechat. Papír roztrhal a pomocí
svých sil podpálil. Temní lovci měli zakázané zanechávat svůj
obraz v jakékoliv podobě. Nikdo nesměl dokázat jejich
nesmrtelnost. Svědectví by znamenalo spousty otázek a
komplikací, které nikdo z nich nepotřeboval. Jen doufal že už
ho vícekrát nenakreslí.
Talon se rozhlédl po podkroví a všimnul si, že celý prostor byl
plní portrétů i jiným uměním. Podlaha byla velká pomalovaná
tabule a stáli tam tři nedokončené obrazy, které ještě nebyly
hotové. Přešel přes pokoj aby se k nim dostal blíž. Dost času
strávil je pozorováním, a potom našel ještě nějaké kresby
opřené o stěnu v ložnici. Sunshine měla ráda jasné barvy a její
tahy štětcem na plátnech byly stěně hladké a něžné, jako byla
63
ona sama.
Byla tu ale taky keramika, která nejvíce fascinovala. Ty kusy
představovali ohnivou směs barev a styl se daleko odlišoval od
dnešního. Musela studovat řeckou a keltskou kulturu velmi
pilně, aby stvořila tak autentické napodobeniny. Bylo to velmi
pozoruhodné, jak skutečně zobrazovali minulost. Kdyby se v
tom tolik nevyznal, přísahal by, že ho šelmočlověk zval zpátky
do minulosti.
Za dveřmi se ozvalo zaklepání.
Talon položil vázu, kterou si položil zpátky k ostatním na
poličce u dveří. Otevřel dveře a za nimi uviděl Kyriána a
Juiána.
Oba na něho civěli, jak stojí prakticky nahý v cizím bytě.
Talon zavřel rychle dveře, když se Kyrián začal smát a
zamračil se nad tím.
„No tak, Tally,“ dobíral si ho Kyrián přes dveře. „Ty nechceš
svoje oblečení a klíče? A co ti říká slovo slušnost?“
Talon otevřel dveře, chytnul Kyriána za tričko a vtáhl ho
dovnitř. „Ty jsi takový kretén,“
Kyrián se od smíchu skoro prohýbal, zatím co Julián vešel
dovnitř. Podle výrazu by Talon odhadl, že by se Julián taky
nejradši rozesmál, ale snažil se to potlačit a Talon mu byl za to
vděčný. Kyrián ale nebyl tak milý. „Máš moc pěkný kolínka,
hříbátko, ale ty chlupaté nohy...“
„Drž hubu.“ Talon mu vytrhl tašku s oblením z rukou a
vytahoval kožené kalhoty.
„Juliáne musím ti poděkovat, za to, že aspoň ty si už dospěl a
nesměješ se moji situaci.“
Julián mu s rukama v kapsách přikývl. „No, vím jak se cítíš,
mohl bych ti o tom povídat. Samozřejmě na svoji obhajobu
64
musím říci, že můj ručník měl aspoň tmavozelenou barvu a ne
růžovou.“ Smíchem vyprskly už oba a Talon si nad nimi jen
povzdychl.
„Z čeho to vůbec je?“ zeptal se Kyrián a díval se na jeho
ručník.
„Nevím, myslím že je to háčkovaný.“ Talon na oba vycenil
svoje tesáky. „Opatrně, lidé, nebo by jsem se mohl rozhodnout,
že mám dost velký hlad, abych si na vás pochutnal.“
„Ehm, jsem poločlověk,“ připomněl mu Julián. „Zkus si mě
ochutnat a budeš se kroutit v pekle.“
Mračící se Talon si začal vyměňovat ručník za kalhoty a
nespustil je z očí.
„Tak,“ začal Kyrián. „Chceš být jako Ravyn? Mám uvědomit
Nicka, že jsi se přes den začal svlékat kalhoty, nebo co?
Talon převrátil oči při vzpomínce na katagariánského lovce.
Ravyn se měnil ve tvory a často byl vidět při východu slunce
nahý.
„Ne, tohle byla jednorázová věc.“ Doufám. „A když už je řeč o
Nickovi, kde je? Snažil jsem se mu dovolat, ale nic.“
„Je ve škole.“
„Ano, to je určitě správné, ale je na moji výplatní pásce, tak by
jsi mu měl říct, že by jsi měl nechávat mobil v pohotovosti,“
„Z návalu prudkého přetrvávání ve své nahotě, začínáš být
nějaký nevrlý.“
Talon si ho nevšímal a začal si oblékat svoje tričko.
Sunshine se ještě zastavila za Selenou Laurensovou,
vykladačkou tatorových karet na Jackson Square. Seleniny
hnědé kučeravé vlasy byly sepnutéé sponou z leopardí kůže a
65
postavu měla zahalenou v černo bílém kabátu se zoubkovaným
vzorem.
„Ahoj Sunny, „ přivítala ji Selena. „Strachovala jsem se, jestli
snad nejsi nemocná, když tu nejsi se svými pracemi.“
„Ne nejsem nemocná, jen se u mě někdo objevil.“
Selena zvedla obočí.
„Někdo starým, nebo nový?“
„Nový.“
Selena se na ní skepticky podívala. „Doufám, že ten někdo je
lepší než poslední chlap, se kterým jsi randila.“
Sunshine svraštila noc. Když jsi vzpomenula na Grega. Byl to
drsný motorkář, byl víc než nevhodný a neustále si ji pletl s
jeho bývalou Ex Sárou. To by nebylo tak zlé, kdyby ji tak
neříkal při sexu.
A to si den před tím než se s ním rozešla, půjčil od ní třista
dolarů. No když nad tím tak teď přemýšlím, třista dolarů není
tolik, na to aby se ho zbavila.
„Zdá se, že je stejný.“ Přitiskla si k sobě tašku s Talonovým
oblečením.
„Dobře, už musím za ním jít...“
„Sunshine!“ Selena ji zastavila. „Řekni mi že jsi to neudělala!“
„Neudělala co?“
„Že jsi ho nenechala u sebe doma samotného a bez dozoru.“
„To je v pořádku. On není nebezpečný.“
Selena se zamračila. „Ženská jedna, to tvoje laskavé srdce tě
jednou přivede do pořádné kaše. Znáš toho chlapa vůbec?“
Sunshine se zhluboka nadýchla, aby se uklidnila. Už byla
unavená z toho, jak ji každý poučuje.
„Uvidíme se později, Madam Seleno.“
Celou cestu svažující ulicí k autu, za sebou slyšela Selenino
66
hašteření.
Ach! Proč ji jenom nikdo nedůvěřuje! Neměla přece dva roky.
To že je roztržitá, to neznamená že je hloupá. A jestli ji její
dobrota má přivézt do hrobu, tak ať, bude radši mrtvá, než aby
měla žít chladný, prázdný život, ochuzený všechny pocity a
hodnoty.
Kromě toho, Talon nebyl jak ostatní muži. Věděla to. Měl větší
srdce jako kterýkoliv jiný chlap.
Byl nabití energii. Nebezpečný. Záhadný. A co bylo nejlepší –
nahý na ni čekal v jejím bytě.
Nastoupila do auta a rozjela se domů.
Netrvalo dlouho dostat se k otcovu klubu a zajet dozadu na
parkoviště. Sunshine se zamračila, když uviděla velký černý
Harley zaparkovaný za černým Lamborghini.
Talonovy přátelé?
No, možná měl Wayne pravdu. Možná je Talon opravdu
drogový dealer.
Nebyla si s ním vůbec jistá.
Vyšla z auta a zadním vchodem vešla do prázdného klubu.
Přeběhla k železobetonovému schodišti vedoucím do jejího
podkroví. Strčila do dveří a zamrzla při pohledu na tři
muže,jejíž hladina testosteronu přesahovala nejvyšší příčku
Richterovi stupnice.
Byly absolutně zdrcující. Na tohle opravdu potřebuje svůj
skicák.
Pronto!
Talon měl na sobě černé kožené kalhoty a těsné tričko, které
obepínalo každý záhyb jeho vražedně krásného těla.
Mluvil v kuchyni v dvěma muži – dvěma neuvěřitelně
krásnými muži. Muži, kteří byly oblečeni jako profesionálové a
67
ne jako nezaměstnaní motorkáři.
To zjištění ji potěšilo.
„Ahoj Sunhine,“ Talon ji přivítal. „Tohle jsou moji přátelé.“
Ten, který byl stejně vysoký jako on ji podal ruku.
„Jsem Kyrián Hunter.“ Představil se okouzlující akcentem,
který ale nebyl jako ten Talonův.
Sunshine si potřásala s jeho silnou mozolnatou rukou, když
poznala to jméno. „Takže vy jste Selenin švagr. Mluví o vás a o
Amandě skoro pořád.“
Kyrián byl nepatrně štíhlejší než Talon, s usmívajícími,
zelenými oči a lehkým úsměvem. Jeho blond vlasy, byly o
odstín tmavší jak Talonovy a byly ostříhané.
„To abych se bát, co všechno vám o mě povídala. Jak ji znám,
tak nezatajila vůbec nic.
Sunshine se usmála. „Mluvila jen v dobrém, to vám slibuji.“
„A tohle je Dr. Julián Alexander,“ Talon představil druhého
muže v modrém svetru a khaki kalhotách.
„Rád vás poznávám,“ Julián ji podal ruku. Sunshine mu svoji
mile podala.
Julián byl asi o dva palce nižší než ostatní dva muži a jeho aura
byla mocná a silná. Jeho oči byly nádherně modré a barva
vlasů, byla stejná jako Kyriánova. Byl z nich, taky
nejzdráhavější, ale jeho oči nebyly méně přátelské.
„Doktor?“ zeptala se.
„Učím Antiku na Loyole.“
„Oh. To taky znáte Selenu Laurensovou?“
Julián přikývl. „Velmi dobře. Je nejlepší přítelkyní moji
manželky.“
„Grace?“ hádala Sunshine. „Vy jste Gracein manžel?“
To poznání je oba překvapilo.
68
„Tak to jste vy? Zeptala se postavila se za něj, aby ho viděla
zezadu. Oh áno, teď už si vzpomínala.
„Vy jste pán Křupavý zadeček,“
Jeho tvář se z rozpaků rozpálila.
„Křupavý zadeček?“ Talon se uchechtl. „Tak tohle chci slyšet.“
„Přesně moje řeč.“ Kyrián mu dal za pravdu.
„Myslím, že bychom už měli jít!“ Vymlouval se rychle Julián a
tlačil Kyriána ze dveří.
„K čertu,“ bránil se Kyrián. „Ne, dokud se to nedozvím.“
„Rád jsem tě znovu viděl Sunshine,“ Julián se rozloučil a tahal
Kyriána dolů.
„Neměj strach, Kyriáne,“ zavolal za nimi Talon. „Můžeš se
spolehnout, že ti to přeříkám do detailů.“
Sunshine položila balík s nákupem na pult, když se dveře
zavřeli.
„Myslím, že tohle už potřebovat nebudeš.“
„Promiň,“ naklonil se nad pult a podíval se na ni.
„Tak mi řekni, jak jsi se setkala s Juliánem.“
Sunshine na to pokrčila rameny. „Prodávala jsem svoje obrazy
na Jackson Square ve stánku hned vedle Seleninýho. Před
několika roky, si přivedla toho statečného muže do práce jen v
tílku a kraťasech. Julián měl tehdy neuvěřitelné dlouhé vlasy. V
každém případě se tam okolo jeho nashromáždil pěkný zástup
žen. Selena si myslela, že je to katastrofa, ale já jsem za jeho
skici vydělala pěkné peníze, takže mě to nějak zvlášť
netrápilo.“
Talon se zamračil na vlnou žárlivosti, která mu nebyla vlastní.
A předtím než si to stačil rozmyslet, se zeptal. „A máš ještě
nějaký jeho obrázek?“
„Měla jsem jen jeden, ale ten jsem dala asi před rokem Grace.“
69
Ulevilo se mu víc než by si byl ochotný přiznat. Talon se
podíval na Sunshine. Zkoumala vykrojení jeho úst, linii jeho
brady a jak na něho hleděla, tak to v něm způsobilo bolestivou
potřebu ji vlastnit a znovu políbit ty její rty.
„Víš, že jsi moc hezký, když se usmíváš?“
„Jsem?“ vyzvídal a pocítil určitý druh uspokojení.
„Ano jsi.“
Sunshine ztěžka polkla, když si uvědomila, že už víc nemá
důvod aby u ní zůstal. Nemělo by ji to zajímat, ona se musí
vrátit ke své práci. Ale ve stejné chvíli věděla, že nechce aby ji
opustil.
„Předpokládám že odcházíš, když už máš na sobě veškeré
oblečení.“
Talon se zamračil na slunce za okny. „Obávám se, že tu musím
zůstat až do západu slunce.“
„Ach.“ Sunshine se snažila utlumit závrať ve svém nitru.“
Sevřelo se mu hrdlo. „Jestli máš něco na práci, tak já...“
„Ne!“ vykřikla rychle a potom hned znejistěla. „Teda já,
myslím, bylo by neslušné, velmi neslušné, kdybych tě tu
nechala samotného. A ještě k tomu už nějakou dobu nemám
televizi nebo cokoliv jiného čím by jsi se mohl zabavit.“ Olízla
si rty. „Pokud tedy nemůžeš odejít, co by jsi nejradši dělal
zbytek odpoledne.“
„Upřímně?“
„Ano.“
„Nejradši by jsem se s tebou celou tu dobu miloval.“
70
Kapitola 4
Sunshine o krok ustoupila, zaražená Talonovou upřímností. Ale
víc než to byla ohromená tím, že ona chce přesně to stejné od
něho, od muže, kterého vůbec nezná. Už nemohla víc popírat,
jak moc by se sním chtěla milovat. Jak velmi toužila
prozkoumat každý centimetr toho božsky mocného a pevného
těla. Vůbec ji nepřišlo, že by její touha byla špatná. Zdálo se to
tak správné a přirozené. Nevědělo proč, ale cítila, jakoby
Talona znala. Jakoby byly něco víc než jen neznámí, kteří se
náhodně srazili v temné uličce. Chtělo způsobem, který ona
sama vůbec nechápala.
„Děláš si ze mě srandu?“ Pokoušela se o lehkomyslný tón.
„Ne,“ ujistil ji a jeho tmavé oči ji spalovali svoji hlubokou
touhou. „Nedělám.“
Ta síla vášně, kterou slyšela v těch slovech, s ní dělali divné
věci – úplně ji drtila a pohlcovala. Nepochopitelně ji to k němu
táhlo.
Natáhl ruku k její tváři a mezi prsty vzal pramínek jejích vlasů.
71
Bylo to tak hypnotické. Celé její tělo se zachvělo touhou a ta se
ji rozlévala z žilách. Jinak se jejich těla nedotkli a přece se
zdálo, že ho cítí každou buňkou svého těla. Třásla se potřebou.
Spalující touhou.
Naklonil se k ní, cítila jeho dech na tváři a zašeptal ji do ucha.
„Jsem silně věřící, co se týká využívání příležitostí. Vzít si to,
co chci. A právě teď, Sunshine, chci tebe. Chci ochutnat
každou část tvého těla. Cítit tvůj dech na krku, když se s tebou
budu milovat. Jazykem přezkoumat tvoje tělo centimetr po
centimetru, dokud mě nezastavíš.“
Způsob jak ji popisoval co všechno by ji udělal, ji způsobilo
mrazení po těle.
„Připouštím že život je krátký.“
Rozesmál se a rty se ji otřel o tváře. Jeho elektrizující pokožka
dráždila tu její a jeho mužnost ji rozechvívala.
„Jak pro koho.“
Sunshine se zhluboka nadechla, když se všechna její serióznost
vypařila. Nálada v místnosti, byla nejen skutečná, ale každý
atom ve vzduchu byl naplněný erotickým nábojem.
Talon se ústy přiblížil nebezpečně blízko k jejím rtům. Pomalu
a svůdně.
Čas se zastavil,když čekala na spojení jeho rtů. Když čekala na
to, jak opět okusí jeho vášeň. Potom ji vzal do náručí a políbil
ji tak majetnicky, až ji to vyrazilo dech.
Sushine zastonala a otevřela mu svoje rty i srdce.
Napadal všechny její smysli. Svaly se mu pod jejíma jemnýma
rukama, napínali a jazykem ji vycházel v ústrety. Slyšela jak
mu z hrdla uniklo slabé zavrčení připomínající nezkrotnou
šelmu. Znovu se zachvěla. Špičkami prstů přecházela po teplé
šíji a kroužila bříšky prstů po jemné, měkké pokožce a vydala
72
se prsty výš, mezi jeho zlaté prameny vlasů, nechávajíce si je
přetékat po rukou.
Líbil se ji ten pocit, když toho muže držela v objetí. Cítila vůni
jeho kůže a Talon si obsadil jeho mysl a omotával si ji okolo
prstu. Obklíčil ji svým tělem, jak silná, nedobytná tvrz.
Pocítila jak velmi po ní touží. Tvrdým údem se přitiskl k jejím
u břichu, což ji ještě více roztoužilo. Bolestně toužila po jeho
těle a jeho dotycích. Chtěl ho ve svém nitru tak naléhavě, až ji
to samotnou omráčilo. Nikdy ve svém životě ještě tak po muži
nezatoužila
Zvedl ji na rukou a prohloubil polibek. Bez jakékoliv námahy
přitiskl silnýma rukama její zadek k svým bokům , takže se
boule na jeho kalhotách tlačila k jejímu jádru.
Zavzdychala při tom intimním kontaktu. Líbala ho stejně
vášnivě a své nohy ovinula okolo jeho boků. Z těla se mu
vydral spokojený smích. Břichem ji při tom pohladil mezi
nohama, jeho hruď se třela o její, a rozpalovalo ji to ještě více.
Bože, co to dělá? Sunshine naslouchala hlasu ve své hlavě. Sex
na jednu noc, v tomto případě na jeden den nepraktikovala od
univerzity. A i tehdy to udělala jen jednou a ráno se cítila tak
bezcenná, že si přísahala, že už to nikdy neudělá. A teď byla na
nejlepší cestě to fiasko zopakovat. Vždyť o tom muži nic neví,
nezná ani jeho příjmení. Ale z nějakého důvodu to nebylo
důležité. Jediná věc o kterou se mínila zajímat, bylo to, jak se s
ním cítí. Jak úžasně vypadal v její posteli a fakt, že ho má ráda.
Víc než by měla. Víc, než by dávalo smysl. Jestli je to správné
nebo ne, chtěla se o svoje tělo podělit s ním. Ne, ona ho
potřebovala. Bylo to to, co chtěla z hloubky svého srdce. A
ona vždy následovala svoje srdce, ať ji vedlo kamkoliv. To co
se stane ji nepřinese žádnou lítost. Žádné pochyby.
73
Okraj jejích šatů se pomalu stahoval výš po jejích stehnech. Po
chladné bavlně plazící se nahoru po stehnech, následovali
horoucí ruce. Klouzal dlaněmi zezadu po stehnech a sevřel v
nich její zadek. Zvuk jeho hlasu byl plný potěšení, byl to
hluboký a živočišný zvuk. A tolik žádoucí.
„Jsi úžasná, Sluníčko.“ Vydechl na její rty.
S jeho velkýma mocnýma rukama hladil její nahou pokožku.
Sunshine nemohla nadále rozumně myslet. Tvář zabořil do
jejího krku, pokračujíc svými spalujícími rty na novém místě.
Zuby ji jemně kousal pokožku. Právě pomyslela nad tím jak
jsou jeho zuby ostré, když pocítila chladivé olíznutí. Myšlenky
se ji náhle zase rozsypali.
Ten chlap byl prostě úžasný, nemohl ho nechat jít bez toho aby
neokusila jeho štíhlé a pevné tělo. Přetáhla mu tričko přes
hlavu a rukama mu bloudila po hrudi a tetování. Ano, přesně
tohle chtěla.
Chtěla Jeho.
Talon v jejich tmavohnědých očích uviděl hlad a musel se
znovu usmát, aniž by se mu rty oddělili. Chystal si ji vychutnat.
Do posledního milimetru. Podle její vášně a chuti do života si
jen mlhavě dokázal představit jaká skvělá milenka se z ní
ukáže. Bylo to už dlouho, co poznal ženu, která ho fascinovala.
Jako temný lovec si svoje milenky vybíral náhodně, věděl, že
je už nikdy znovu neuvidí. Po staletí se uspokojoval se vztahy
na jednu noc. S vrtošivými ženami, které od něho nechtěli nic
víc, než pár hodin tělesného uspokojení, které jim byl ochotný
poskytnout.
Všechny je střetl během noci. Nikdy ne přes den. Po
minimální konverzaci určené na jejich uklidnění si je divoce
bral a nakonec si každý šel svou vlastní cestou.
74
Od většiny z nich se ani nepokoušel zjistit jejich jméno. Ale
teď když to mohl porovnat, uvědomil si, že dnes je to jiné.
Něco na Sunshine bylo jiné. Nevěděl dokonce ani spočítat
staletí, kdy se naposledy se svou milenkou skutečně smál. A
tato žena ho rozesmála. Přiváděla ho do šílenství. Při nejlepším
ho úplně rozpálila. Sunshine se dostala do jeho světa a
převrátila ho naruby. Rozvířila emoce, které pochoval před
staletími. Dokázala mu přivodit pocit, že je znovu živý, což byl
pro muže, který zemřel před pětisettisíci lety, byl docela výkon.
U ní našel pocity, které vůbec nechápal. Cítil se jako dítě na
Štědrý den, pohlcený tím, co viděl a cítil. Jeho smyslům vládla
touha. Vášeň k ní.
Jazykem ji v očekávání laskal rty, rukama směřoval po jejich
hebkých stehnech a bokům. Měla ten nejúžasnější zadek, jaký
kdy držel v rukou. Těsně předtím než se mu prsty zaklínila se
krkem, se ji podařilo zvednout její šaty až bokům.
Hlava se mu zatočila při té blízkosti, kterou tím pohybem mezi
nimi způsobila. Teplo její vnitřní strany jejich nohou mu
rozehřálo lůno a její vlhkost cítil na svém břichu. Vrátil se k
jejím rtům a zanesl ji k posteli. Položil ji na ni, nepustil ji ze
svého objetí ani na chvilku a lehl si na ni.
Plenil ji svými polibky, pronikal do ni svým jazykem a položil
se svou nabitou mužností ke jejímu tělu, nevědě se dočkat až se
do ní ponoří.. Zkoumal teplo jejích úst a poslouchal její slastné
steny. Zavřel oči a nechal se absolutně zaplavit její
neobyčejnou vůní.
Sunshine se od toho pocitu, kdy na ní ležel, chtělo plakat. Kůže
jeho kalhot ji intimně hladila, když jeho rty mučili ty její.
Tenké copánky ji při každém jeho pohybu lechtali na krku. A
jeho ruce byly hříšně úžasné, putovali po její těle a objevovali
75
každý její kousek. Skoro zakňourala, když se od ní odtáhl.
Stáhl ji šaty z těla a odhodil je na podlahu. Cítila se před ním
víc než jen fyzicky nahá. Z nějakého důvodu se cítila odhalená
i vnitřně. Bylo to jako by viděl až do jejího nitra, věděl o ní
věci, které niko jiný nezná. Jakoby byly propojeni na vyšší
úrovni, jakou je ve víc než jen tělesné spojení.
To bylo to poslední, na co pomyslela, předtím než si znovu lehl
na ni. Potom se ji myšlenky zase vypařili a byla už jen tak
chvíle. Neuvěřitelně si ji podmaňoval. Sunshine nad jeho chutí
sykla. Pevná tmavá pokožka byla od mužského strniště
pichlavá. Milovala mužskou čelist.
Ale žádný z nich nebyl tak dokonalý jako tento. Rukama
putovala po jeho bocích až ke slabinám. Byl obrovský. Odtáhla
se pozorujíce jeho tvář, když si rozepínal kalhoty a poprvé se
ho dotkla.
Přivřel oči a s hlubokým povzdechem se ji jemně tlačil k
rukám. Líbilo se, když se ho tam mohla dotýkat. Byl tvrdý a
připravený. Prsty následovala drobné chloupky, putující rukou
stále níž dokud do dlaně neuchopila jeho hebkou mužnost.
Talon zavzdychal. Bylo to fantastické, být uvězněný v jejích
rukou. Sex měl nespočetně krát, ale tohle bylo jiné, nové.
Osvěžující.
Stahovala mu kalhoty níž,ale zamračila, když si oba uvědomili,
že je stále obutý.
„Hups,“ usmála se na něho.
Talon se uchechtl, vášnivě ji políbil a odvrátil se, aby si vyzul
boty. Zvedla se na kolena a nahou hrudí se mu přitkla k zádům,
čímž její prsa na jeho zádech v něm vyvolali rozechvění.
„Tohle tetování prostě zbožňuji,“ zamumlala se rty na jeho
zádech a jazykem obkreslovala kresby.
76
„Já zbožňuji, když to takhle zbožňuješ,“ otočil se k ní a svoje
kalhoty spolu s boty hodil do kouta. Její objevná cesta jazykem
ho donutila zachytit se kraje postele.
„Má to nějaký speciální význam?“
Přivřel oči, když se rty začala vracet zpátky. „Jsou to keltské
symboly ochrany, síly a života.“ Talon nad tou ironií stisknul
zuby. Jeho strýc neměl ani tušení, co jeho synovce čeká, když
mu na kůži dělal ty znaky. Nebo jak dlouho bude jeho život.
Předtím než se od něho odtáhla, se k němu ještě jazykem
přitiskla v dlouhém vášnivém polibku. „Nemůžu uvěřit tomu,
že to dělal strýc. Když otec uviděl moje, skoro dostal mrtvici.“
Talon se na ni podíval přes rameno. „Ty máš tetování?“
Ovinula se mu levou nohou okolo boku a ukázala na vnitřní
stranu kotníku. Bylo to maličké keltské slunce, symbolizující
kreativitu. Usmál se na ni a pohladil ji po rukou. „Velmi
pěkné.“
„Ano, ale několik dní to bolelo. Nedokážu si představit jak zlé
to bylo pro tebe.“
Neměla tušení. Hlavně v době kdy nebyla zmínka o
sterilizovaných jehel a nástrojů. Jeho strýc starostlivě vytvářel
ten obrazec v tříměsíční době. Někdy se mu do toho dostala
infekce a jen Nyniiny bylinky ho dokázali udržet při životě.
„Nebylo to tak zlé.“
„Ooo,“ protestovala a nakrčila nos. „Pán Drsňák.“
„Byla by jsi spokojenější, kdybych ti řekl, že to bolelo?“
„Nikdy nezabolí, když přiznáš, že cítíš bolest.“
„Zlatíčko,“ něžně ji řekl. „Já bolest necítím. Nikdy“
Překvapeně se na něho podívala. „Opravdu? Ani málo?“
Zakroutil hlavou a nedovolil vzpomínkám, aby ho ovládli.
Dokonce po staletích, by ho to zničilo.
77
„Je to mrhání času a energie. Taky to vyčerpává a dělá tě to
slabým.“
„Ale bez bolesti nemůžeš být šťastný, je to rovnováha, kterou
vyvažujeme extrémy.“
Tohle byl příliš vážný názor. Velmi vážný s porovnání s tím, že
seděl na její posteli – nahý.
„Vždy filozofuješ, když jsi s chlapem nahá?“
Kousla ho do ramene. „Je pěkně těžké najít muže, který by to
zvládnul.“
Pohledem sklouznul na její prsa. „Myslím že by to nebylo tak
těžké, kdybys nevypadala tak děsně dobře, bez oblečení.
Zastonala, když se otočil hlavou k ní a vzal jedno prso do úst.
Lehla si zpátky na postel a stáhla si ho k sobě.
Talon vzdychl, když se mu její bradavka pod náporem jazyka
svraštila. Rukou sklouzávala po křivce jejího boku a po
heboučkém stehně, přes vlhkou spleť kudrlinek až do místa, po
kterém prahl nejvíce.
Zakousla se do rtu a třásla se, když oddělil měkké záhyby
jejího ženství, aby se dostal dovnitř.
Přesně tuhle její část chtěl Chtěl vidět její zmítající se hlavu na
polštáři a slyšet ji křičet, když to přijde.
Sunshine si přitiskla jeho hlavu k prsou a nohy rozevřela ještě
víc dodávajíc mu přístup k jejímu tělu. Rozechvěla se při jeho
hladící ruce. A když ponořil prsty do ní, tak vykřikla. Její tělo
po něm prahlo neuvěřitelný způsobem. Bylo to vášnivé a
divoké. Přivádějící ji na okraj únosnosti. Ještě nikdy nechtěla
jiného muže, tak jako jeho. Tisknout ho k sobě. Cítit ho blíž a
blíž dokud by se nestali jedním. Nebyla schopná víc čekat,
sáhla mezi jejich těla a zavedla ho hluboko do sebe.
Talon souhlasně zavzdychal.
78
Sunshine se prohnula a vpouštěla ho do sebe ještě víc. Byl tak
tvrdý, vzrušený a vyplňující. Nepoznala nic lepší než ten pocit,
kdy ji zaplňoval.
Sekl si na kotníky, nadzvedl si k sobě její boky, takže se do ní
mohl pomalu hluboko ponořit. Nastavil tempo, ze kterého se
svíjela od prudké vášně. Díval se na ní s něžným výrazem v
očích.
„Jsi nádherná,“ vydechl, vrážejíc svými boky proti jejím,
utočíc, dokonce hloub a tvrději.
„Ty taky,“ hekla a vypínala se na jeho kolenech.
Jeho oči při pohledu na ni potemněli a věnoval se jejich
spojení. Žádný se sní tak nemiloval. Existoval jen sex. Necítit
nic než jen její tělo.
Svoje boky měl v jednom tempu, zasouval se dovnitř a ven,
tvrdě a hluboko. Dráždil ji rukama, prsty, v rytmu svých
přírazů. Slast jeho dotyků jí pronikala každým nervem. A když
dosáhla vrcholu, orgasmus byl tak prudký, že křičela.
Talon zavrčel, při zvuku její extáze ve spojení s jeho tělem.
Natáhla se a přivinula si na sebe. A potom udělala tu
nejdivnější věc z všech – tulila se k k jeho krku, tváři,
zasypávala jeho tváře a ramena vlhkými polibky.
Talon zkameněl.
Jeho náručí bylo pevné, když se celým tělem k němu přivinula.
Něha jejích dotyků a počínání ho probodávala, lámala všechny
jeho zdi, pronikala k jeho citům.
Jakoby se skutečně o něho starala. Jakoby pro ni opravdu něco
znamenal. Jakoby se sním opravdu milovala.
Jen jediná žena to ho takhle svírala v objetí...
Sotva dokázal dýchat. Poprvé po celou dobu, co byl lovcem,
cítil že se se ženou miloval, nejen uspokojoval primitivní
79
potřebu. Ne tohle nebyl bezvýznamný sex. On ji cítil. Cítil
jakoby byly víc než jen cizinci bez jakýchkoliv pout.
Její rty se nadále mazlili s jeho pokožkou a tělem se k němu
pevně vinula. Pevně ji sevřel a zavřel oči. Jeho smysli a pocity
se zamotali do slastné chvíle toho okamžiku. Když opětoval
její objetí, nitro se mu zachvělo údery jeho unaveného srdce.
Ležel tam zmatený a bezbranný.
Ne, tohle by v žádném případě neměl cítit. Neměl by cítit ji.
Nebylo to možné. Zmýlil se. To co se stalo byl sex. Neskutečně
skvělý sex, ale nic víc.
Sex – Jednoduchý, nevyhnutelný a nekomplikovaný.
A dokáže to, tak nebo tak.
Sunshine ležela úplně blaženě uspokojená, nepravidelně
dýchala a pomalu se vracela zpátky k sobě. Tak tohle byl ten
nejfantastičtější orgasmus jaký kdy zažila. Nemohla uvěřit
tomu jak se ji dotýkal. Držela si jeho hlavu na srdci a cítila jeho
trhaný dech na své hrudi. Držela ho celým tělem a vpíjela teplo
jeho mužské váhy.
Byla zvykla na muže, kteří hned potom jdou po své práci,
nebyla připravená si lehne a přitáhne si ji na hruď.
„Doufám, že si nemyslíš, že tohle by všechno, že jo?“ zeptal se
těsně u jejího ucha.
„Na ano, myslím.“
Zasmál se. „Slečno Sunshine, teprve jsem začal.“
K její radosti a úžasu, potvrzoval svoje slova nepřetržitě
následujících pár hodin. Miloval se s ní na posteli, podlaze, na
pohovce. Bral si ji v mnoha odlišných polohách, které ji
připomínali přehrávání celé Kamasutry. Nakonec skončili v
kuchyni, kde ji zvedl na pult a miloval se s ní pomalu a něžně.
On byl neuvěřitelný! Měl větší výdrž jako celý atletický tým a
80
když se s ní miloval byl naprosto hanebný. Ještě nebyla s
mužem, tak aby cítila maximální uspokojení, svého těla. Když
skončili s pultem, o kterém věděla, že se na něho víc nepodívá,
aniž byl se nezačala červenat, Talon stál nahý před její
ledničkou s vlasy zastrčenými na ušima a hledal nějaké jídlo.
Stále dýchal po jejich posledním kole ztěžka a Sunshine cítila
zmatek , jestli k jejich maratonu nějak přispěla. Pořád vypadal
moc dobře, když se mezi balíčky potravin přehrabával. Jeho
nahota zezadu byla pastvou pro oči a když se předklonil, aby se
podíval do šuplíku, nemohla zastavit svoje ruce a sunula se se
svýma rukama po jeho stehnech až ho uchopila do rukou.
Zadržel za sevřenými zuby dech a narovnal se.
Sunshine se na něho uličnicky usmála a za to si vysloužila
rychlý polibek a hned na to se vrátil k obsahu její lednice.
„Drahoušku, máš něco co je vyrobené z masa?“
Sunshine mu hladila rukama záda na červených místech, které
udělala svými nehty. „Mám sojové maso a když jsem byla
venku, koupila jsem nějaké cereální tyčinky, pšeničné klíčky a
ovesnou kaši.“
Opravdu zaplakal.
„Promiň. Jsem přísný vegetarián.“
„A já jsem přísný masožravec.“ Vzdychnul si.
„Všimla jsem si.“
Otočil se tváří k ní a přitáhl si její nahé tělo k sobě. Políbil si na
rty a byl ji ochotný ochutnávat, ikdyž celé odpoledně nedělali
nic jiného. Potom se odtáhl.
„Stejně jako tě znovu chci, musím mít něco co mě zasíti i jinak
něž tvoje sexy nádherné tělo.“
Vzal si sojový sýr z horní poličky a celý balík pšeničných
sušenek z kuchyňského pultu. Sunshine se snažila upozornit ho
81
na ten sýr, ale radši to vzdala. Potřeboval něco jiného na
kousání než ji. Ale čestně, líbilo se kdy byla jeho kousací
hračkou.
Zvědavě se podívala jak se vrací do obýváku. Sunshine vzala
jejich skleničky s vodou a následovala ho ke stolku značky Art
Deco.
Talon si sedl, nakrájel plátky sýru a naložil si na něj sušenky.
Jednu si vložil do pusy. „Pověz mi, kdybych tu nebyl, co by jsi
dělala?“
Rozesmála se. „Jsem si jistá, že by jsem dokázala pohodlněji
sedět. Když už nic jiného.“
Na tváři se mu objevilo pobavení, sklonil hlavu a začal se
mazlit s jejím krkem. „Můžu udělat něco, aby to bylo lepší?“
Při to hlubokém smyslném hase, se ji roztřásli kolena. „Už jsi
škody napáchal až až.“
Jazykem ji přešel po klíční kosti a nakonec se odtáhl aby mohl
sníst jednu sušenku.
Začal se dusit.
Sunshine mu podala skleničku vody. Talon to vypil až do dna
na jeden doušek a zamračil se na ni.
„Jak je to proboha staré?“ Zkontroloval datum spotřeby na
obalu a jeho výraz se ještě prohloubil. „Sója?“ Překvapilo
ho,když zjistil z čeho jsou. „Nechala si mě jíst sójový sýr?“
„Je to zdravé.“
„Je to nechutné.“
„Ach,“ rozčílila se jakoby mluvila s malý dítětem. „Ty malý
nešťastný chlapečku. Je mi to tak líto.“
„Ne, není“
„Hloupost. Je mi líto, ne nemám nic co by chlap jako ty
ocenil.“
82
Talon nad ní jen potřásl hlavou. Měl Kyriánovi říct, aby mu s
oblečením donesl i nějaký burger. No i tak si to odpoledně s ní
naprosto užil. I když to znamenalo, že bude muset jíst jídlo,
které by podle něho mělo být považované za toxický odpad.
Podvolil se a vzal si další sušenku, na jejíž konzumaci byl
připravený lépe než na tu předešlou. S obrovskou dávkou
sebezapření jich snědl šest, ale sotva to utišilo jeho hlad. Díky
bohům že má svoje Pez bonbóny. Vzal Snoopyho a rychle je
hodil do pusy aby zahnal tu nepříjemnou chuť.
„Jak to můžeš jist? Nevěřila vlastním očím. „Vždyť to není nic
víc než ochucený cukr.“
„Máš pravdu, ale je to dobrý cukr.“
Pokrčila nad ním nos a Talon se na ni nezbedně zakřenil.
„Znáš ten nejlepší způsob jak se dají jíst?“
Potřásla hlavou, neměla tušení.
Zatlačil Snoopyho hlavu dozadu a prsty vytáhl sladkou kostku.
Vložil ji bonbón mezi zuby. „Zakousni jemně do něho a drž ho
mezi zuby.“
Nejprve váhala, ale potom ho poslechla. Celou jednu vteřinu ji
Talon jen pozoroval jak sedí nahá s bonbónem trčícím z úst.
Potom se naklonil dopředu a svým jazykem si ho vybojoval
zpět.
Sunshine při jeho chuti zkombinované s cukrem slastně
zasténala. Pootevřela ústa a opětovala mu dlouhý, vášnivý
polibek.
„To bylo dobro.“
„Stálo to za znečištění tvého orgasmu?“
„Hmm,“ přikývla a prsty ho hladila.
Když byly všechny jeho bonbóny pryč vzala mu dispenzer z
ruky na koukala na něho. „To se ale k tobě vůbec nehodí,
83
Tvrďáku. Jen těžko si dokážu představit, že muž který bojoval
s šesti kriminálníky holýma rukama, by měl u sebe něco
takového.“
Odhrnul ji z tváře vlasy zpátky za ramena a nechal ne nich
položenou ruku. „Vlastně je sbírám. Tenhle je ze šedesátého
devátého.“
„To myslíš vážně?“
Přikývl.
„Znova se na tu malou věc podívala. „Je cenný?“
„Několik stovek dolarů.“
„Nekecáš?“
„Nekecám.“
„Wow a já tím málem nakrmila pračku.“
Talon se rozesmál. „Jsem opravdu rád, že jsi to nakonec
neudělala. Já a Snoopy jsem nerozlučitelná dvojka.“
Vzal ji Snoopyho z dlaně a položil ho na stolek. Když se na ni
znovu podíval , lesk v jeho očích už ji byl celkem známý.
„Opravdu jsi rozbolavělá?“
Když to zvážila, tak by opravdu měla být, ale jeho dotyky byly
tak něžné, že nebyla. „Nejsem a ty?“
„Nikdy mi nebylo líp.“
Stáhl ji k sobě na podlahu a položil si ji na sebe. Sunshine si na
něho obkročmo sedla a líbilo se jí jak cítila jeho ocelové svaly.
K jejímu překvapení, byl zase tvrdý jako skála. „Ty se nikdy
nevysílíš, že jo?“
Vzal její tvář do dlaní a vrhl na ni temný, vážný pohled.
„To je jen tebou, lásko. Rozhodně jen tebou. S kýmkoliv jiným
by jsem byl unavený v posteli a prospal by jsem několik
hodin.“
„Opravdu?“
84
Vzal její ruku a položil si ji na naběhlou mužskou pýchu. „Co
myslíš?“
„Myslím, že jsem si dnes ráno měla vzít víc vitamínů.“
„A já si myslím, že je ještě několik poloh, které jsme
nevyzkoušeli.“
Talon se probudil v Sunshině posteli ve chvíli, kdy zapadalo
slunce. Ospale se usmál, když ucítil vůni terpentýnu a pačuli ze
své pokožky.
Sunshine.
Ve spánku se stále k němu vinula. K vlastnímu úžasu si
uvědomil. Že se jeho tělo začíná opět probouzet. Po takovém
odpoledni, by byl normálně vyřízený minimálně na den – dva,
možná i celý týden. A už jen kvůli tomu by neměl být schopný
pohybu. Přesto.
Přesto zatoužil vzít si ji znovu. Hned teď. Chtěl cítit její ruce a
nohy omotané okolo něho, jak si ho tiskne k sobě, až by se
nezačal ztrácet v jejich klouzavých pohybech. Jen Nynia v něm
dokázala probudit něco takového. S ní byl naprosto
neukojitelný. Jediný pohled na ni a už se mu bouřila krev.
Nemyslel si ,že ještě někdy najde takovou ženu. A teď všechno
co chtěl bylo strávit zbytek noci v ní. S její přerývaným
dechem na svém krku, až by neshořel v její vlhkém teple znovu
a znovu.
Ale nemohl. Měl se setkat s Acheronem na Jackson Square.
Nemohl tu zůstat, když po ulicích běhají vraždící démoni a on
má chránit nevinné.
„Talone?“
Hluboko v nitru se při jejím sladkým ospalým hlase, něco
pohnulo. Doufal, že se mu podaří potichu odejít, dokud ještě
85
spala. Jak nesnášel komplikovaná rozloučení.
„Je večer, lásko.“ Zamumlal a políbil ji na obočí.
Usmála se úsměvem, který ho oslnil. „Odcházíš?“
„Ano, musím se s někým setkat.“
„Dobře,“ přitakala. Vstala z postele a omotala si okolo sebe
deku. „Bylo úžasné tě poznat, Talone. Děkuji ti za překrásný
den.“
A potom ho tam nechala samotného. Talon se zamračil. Tohle
byla obvykle chvíle, kdy se ho milenky pokoušeli přesvědčit,
aby s nimi zůstal aspoň ještě chvíli. Když mu říkali, že je ten
nejúžasnější milenec jakého znají a potom plakali při
pomyšlení, že ho už nikdy nebudou mít. Ale Sunshine s jeho
odchodem vypadala smířená. Nezdála se ani trochu smutná. Co
to má znamenat?
Vyskočil z postele, vešel do pokoje a našel ji stát v kuchyni s
rýžovým koláčkem mezi zuby, když si nalévala sklenici růžové
šťávy.
„Sunshine, jsi v pořádku?“
Vyndala si koláček z pusy a podívala se na něho. „Je mi fajn.“
Její tvář o odstín zbledla. „Och ne, nechceš teď se mnou mluvit
vlastnicky a staromódně, že ne? Prosím řekni, že nejsi jeden z
těch chlapů o kterých mi říkala Trina, co si po jednom malém
sexu myslím, že mu žena patří.“
Malém sexu?
Tak malý sex!
Talon by naprosto ohromený. Zvykl si svoje milenky opouštět,
ale tohle bylo lehčí než si představoval, ale bylo to
znepokojující. Rušivý a ponižující.
Potom co spolu oni dva zažili. Byl to nejlepší sexuální maratón
jaký zažil. Svoji vášeň a sílu prezentovala způsobem, který byl
86
neuvěřitelný.
A teď už bylo všechno v pohodě a ona si v klidu odešla z
pokoje?
„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“musel se ještě jednou zeptal.
„Podívej, byl to úžasné, ano? Víš, když jsem s tím souhlasila,
věděla jsem, že se tu nezůstaneš povalovat. Nejsem hloupá.
Jsem už velká holka. A ty jsi který má svůj vlastní život, ke
kterému se musíš vrátit.“ V očích se náhle mihla panika. „Můj
bože, snad nejsi ženatý?“
„Ne, nejsem ženatý.“
Odlehčeně vydechla. „Tak potom žádná škoda, žádná vina.“
Přešla krátkou vzdálenost k ledničce, aby do ní vrátila krabici
od džusu.
„Sunshine?“
Zarazila se a naštvaně se na něho podívala. „Co je, Talone?
Nemáš problémy s loučením, ne? Dnešek byl super a stál za to,
ale já se musím vrátit zpátky do práce. Mám tunu věcí, které
mě ještě dnes čekají.“
„Ano, ale.“ nedokončil větu.
„Ale?“
Sevřel čelist. Fajn, když chce aby odešel, tak půjde. I tak neměl
ten den strávit s ní. Bylo tak blízko k Mardi Gras, že si nemohl
dovolit nějaké rozptylování. Nezáleží na tom, že přicházelo v
podobě tmavovlasé pokušitelky.
„Nic.“
Ulevilo se ji. „Pokud jdeš na to setkání, tak běž první, osprchuj
se a já zatím udělám něco k večeři.
Talon její nabídku přijal,ale když skončil, odmítl jíst tofu salát
a sojový steak.
„Ještě jednou děkuji, Sunshine,“ otočil se k ní a natáhl si přes
87
tričko koženou bundu. „Byl to krásný den.“
„Pro mě tady,“ odvětila mu s úsměvem, když se přehrabovala
se svém salátu a listovala uměleckým časopisem. Stále nemohl
uvěřit jak lehko se přes jeho odchod přenesla.
K čertu.
Jedna jeho část, nepřestávala čekat na její zavolání, aby zůstal.
Na vyptání se emailu. Nebo cokoliv jiného. Ale ona nic.
Kriste, jak nesnášel jednadvacáté století.
Zvedla oči, když šel ke dveřím. „Dávej na sebe pozor, Talone.
A do budoucnosti, prosím tě, snaž se držet mimo cestu vozům z
Mardi Gras, dobře?“
Talon nadzvedl obočí v němém šoku. „Co jsi to říkala?“
„Nevzpomínáš si, kdo tě minulou noc skolil?“
Nerozhodně zakroutil hlavou, neschopný uvěřit, že to bylo
právě to, co do něho narazilo. „Byl to vůz z Mardi Gras?“
„Ano, ten Bacchusův.“
Tak to bylo další pokoření na jeho egu. Kriste, jen doufám že
se tohle Nick nikdy nedozví. Nikdy.
Nicholas Ambrosius Gautier na tento svět nepřišel s
kdovíjakými vyhlídkami. Narodil se jako nemanželský syn
profesionálního zločince a mladé pouliční striptérky. To
rozhodně nebyl nejukázkovější příklad výchovy. Vlastně
psychologický poradce pro mládež, který ho měl na starosti, ho
ne jednou jmenoval kandidátem na trest smrti. Ale jedné noci,
když se Nick postavil proti gangu, kterého byl členem, mu
osud změnil život a poslal mu anděla ochránce v podobě
temného lovce, který zachránil uhrančivé dítě, postaral se o
něho a dal mu možnost na skutečnou budoucnost.
88
Nyní o devět let později, byl studentem práv a místo hraní
rulety po vzoru otce, byl skoro úctyhodným občanem.
Skoro.
Skoro schopný vést planetu.
A za všechno vděčil Kyriánu Thráckému a Acheronovi
Parthenopeausovi.
Neexistovalo nic, co by pro ně dva neudělala a právě proto teď
seděl ve svém autě a po setmění parkoval na vylidněném poli a
nebyl se svým smějícím se děvčeti
Navzdory tomu, že motor běžel, bylo v autě pořád zima.
Studený, vlhký chlad se mu bolestivě zařezával do kostí. S
prázdnou termoskou od kávy, jediné co Nick chtěl, bylo být
doma a rozmrznout.
Místo toho musel čekat na Talonovu posilu na Mardi Gras.
Zarek strávil posledních devět set let na Aljašce a neměl tušení
o tom jak řídit auto. Podle všeho, auto nebylo nejlepší volbou
přepravy sněhem zavátým luk.
Tohle byla pecka. To byla ta událost, na kterou čekal celý svůj
život.
„Nicku, jsi tam?“
„Ano jsem,“ odvětil, na místě spolujezdce ve svém Jaguáru
měl položenou přenosnou vysílačku, která ho udržovala v
kontaktu s přicházející helikoptérou. „Jak jste na tom?“
„Asi dvě minuty,“ odpověděl mu Mike.
Nick začal prohlížet temnou oblohu a uviděl černý vrtulník H53E Sea Dragon Sikorsky. Byla to na zakázku zhotovená
vojenská mašinka, kterou panošové často používala na
transport temných lovců. Vrtulník byl rychlí a univerzální,
tankovat palivo mohl i během letu. Jeho zadní část byla
vybavená ocelí s prostorem, který pohlcoval veškeré světlo,
89
které bylo pro lovce smrtelné. Okna v kabince pasažérů se dali
zviditelnit pomocí přepínání, díky nimž přes ně mohli lovci
podle přání pozorovat okolí. Někteří lovci, jako Acheron,
vlastnili soukromé helikoptéry, kterými létali podle vlastních
potřeb. Ale dnes v noci, Mike Callahan, který byl pobočník
Najímatel (což znamenalo, že neměl vlastního lovce, kterému
by sloužil) měl přivézt Zareka z Aljašky.
Nick na online chatu panošů už slyšel mnohé fámy o
psychotickém Zarekovi Moesiasovi. Nebyl si jistý nakolik
přesné ty informace byli, ale jak se zdá, o několik minut si je
bude moci ověřit z první ruky.
„Poslouchej Mikeu,“ spojil si se s pilotem. „Jak je zlý?“
Mike si na to odfrkl. „Řeknu ti to takhle, jestli máš zbraň, tak ji
radši nevytahuj.“
„Proč?“
„Protože, jestli ji vytáhneš, tak asi toho osla dopálíš, což ho
ještě víc naštve. Poprvé v životě je mi démonů skutečně líto.“
No tak to neznělo moc povzbudivě.
„Cože? Je ještě horší než Acheron?“
„Nicku, dej na moje slova. Ještě si neviděl nic takového jako je
tohle. Teď už vím proč ho Artemis s Aschem odklidili na
Aljašku. Jediné, co nechápu je, proč ho prokrista Artemis
poslala do velkého města plného lidí. Podle mě, je to jako
odjistit granát na benzínce.“
Stáhl se mu žaludek. Nick čekal dokud vrtulník nepřistane na
soukromém nouzovém letišti, které využíval Acheron, když k
nim zavítal na návštěvu. Na jednom konci pole stála budova
připomínající opuštěnou zchátralou stodolu. Ve skutečnosti to
byl vysoko modifikovaný moderní hangár vybavený
poplašným systémem a dveřmi dvakrát tluščí, než v atomovém
90
krytu. Tato stodola momentálně ubytovávala dvacet osm
milionovou helikoptéru MH-60K Sikorsky, kterou pro svoje
účely používal Acheron a taktéž tam parkovalo i jeho
zakázková motorka Buell. Ach včera přejel ve velkém stylu.
Teď byl na řadě Zarek.
Ejhe, Mardi Graas začíná vypadat strašidelně. Nick vystoupil z
auta a vysílačku zamkl do kufru auta, až potom se postavil na
kraj pole a čekal dokud Mike nevypne motor a vrtule se
nezastaví.
Když bylo v všechno v klidu, chudý pobočník středního věku
vystoupil z vrtulníku a sňal si helmu. Mike nikdy nebyl
ukázkou přátelskosti, ale dnes se tvářil úplně znechuceně a
extrémně podrážděně.
„Tak tohle ti nezávidím,“ pověděl mu Mike a hodil svoji helmu
na sedadlo.
„Ale no tak, přestaň vyvádět, Mike. Nemůže být tak zlý.“
Nick změnil názor hned jak Mike otevřel zadní dveře pro
cestující a poprvé se podíval na Zareka Moesiase.
Zarek vystoupil jako samotný Lucifer z nejhlubšího pekla,
ramena měl tak široké až se Nick divil jak se podařilo Mikemu
vzlétnou s ním vevnitř. Zarek byl oblečený v černém, džíny
motorkářské boty a tričko s dlouhým rukávem. Jakoby nedbal
na prudký chladný vítr, který se nesl zimní nocí New Orleansu.
Na levém uchu měl náušnici – dlouhý stříbrný meč, na jejíž
rukojeti byly lebky kostí.
Zarek vykročil s výsměchem na tváři, které zlověstnost
dodávala černá bradka. Rovné černé vlasy mu padali na ramena
a oči jako uhlí, byly plné pohrdání a nenávistí. Nick měl zlé
tušení, k čertu, vůbec se mu to nelíbilo. Nikdy se nesetkal s
horším chlapem, než byl Zarek. Nickovi připomínal vrahy,
91
které otec vodil domů. Studený, bezcitný, smrtící. Na
kohokoliv se Zarek podíval, měli jste pocit, že vám bere míry
na truhlu.
Zarek natáhl levou ruku zpátky dovnitř a vytáhl velký, černý
cestovní vak. Nick s úžasem zíral na Zarekovu obrovskou ruku.
Každý jeho prst, včetně palce měl na sobě dlouhý. Stříbrný
nehet, zašpičatěný tak, že bylo jasné, že je Zarekovým
prostředkem boje. Tenhle chlap měl rád zabíjení. Doprdele, co
se týkalo Zareka, nazvat ho psychotickým bylo pěkně
ukvapené.
Zarek odcházel od vrtulníku a zasyčel na Mika a odhalil tak
svoje zuby.
Poprvé zůstal Mike ticho. A to o Zarekovi zkaženosti
nepovědělo víc než cokoliv jiného. Neslyšel o tom, že by si v
podobné situaci Mike někdy odpustil peprný komentář.
„Tak si se už dost nasmál na ubohém Mikovi, jsi teď
připravený jít?“
Nick litoval svoje slova hned jako se na něho Zarek podíval.
Ledový, nepřátelský pohled s ním zatřásl víc jak mrazivý vítr.
„Ještě jedna opovážlivost, chlapečku a nezůstane z tebe nic víc,
co by nepřešlo přes sítko.“
Nick se tak lehko nelekal, ale ta slova byly vyslovené takovou
upřímností, že o krok ustoupil a poprvé nechal svoji velkou
upovídanou pusu zavřenou. Bez dalších řečí šel Zarek s
půvabem vražedného predátora k autu , se rty zkroucenými od
permanentního vrčení do úšklebku. Svůj vak hodin na zem
auta, nasedl a stříkl za sebou dveřmi.
V tom momentě Nick litoval že koupil auto jenom se dvěma
místy k sezení.
Ale nakonec, když zvážíme Zarekovu hříšnou,
92
nepředvídatelnou povahu, tak je lepší ho mít vedle sebe než za
sebou.
Mike se zhluboka nadechl a zabušil Nickovi do zad. „Bůh tě
ochraňuj, chlapče. Jsem si proklatě jistý, že by jsem dnes v
noci nechtěl být na tvém místě.“
Nick nikdy nebyl věřící, ale když tak šel ke svému autu, začal
se na víru opět obracet. Nastoupil, nastartoval auto a zamířil do
města. Měli by se setkat s Talonem Valeriánem a Acheronem za
hodinu na Jackson Square.
K čertu, zdá se že ho čeká nejdelší jízda v jeho životě. Sešlápl
pedál až podlaze – rychlá jízda mu jen udělá dobře.
Během řízení nedokázal odtrhnout pohled od Zarekovi levé
ruky s stříbrnými drápy, které se mu roztahovali na levém
koleni. Ticho bylo ohlušující a nehybné, přerušované jen
Zarekem, který přecházel nehty po černém deninu. Po nějakém
čase, kovový škrábající zvuk začal Nickovi lézt na nervy.
Zapnul radši rádio.
„Máš rád rock?“ zeptal se.
Rádio se okamžitě vypnulo. Nick polkl, když si uvědomil, že
Zarek použil telekinezi ze jeho schopností temného lovce.
„Chlapečku, já nejsem tvůj kamarád. Nejsem ani tvůj temný
lovec. Se mnou budeš mluvit jen tehdy, když se na tebe na něco
zeptám. Jinak sklapni, nedívej se na mě a možná budeš žít dost
dlouho na to, abys mě dostal do Francouzské čtvrti.
Nick sevřel volant, OK, teď to spískal, ale není žádný sebevrah
aby mu to vrátil. Jen totální blázen by se zapletl s někým
takovým jako byl on.
Zarek otevřel svůj vak a vytáhl MP3 přehrávač velikosti
kreditky a černé brýle. Nasadil si sluchátka a brýle a hlavou se
opřel o sedadlo.
93
Nick slyšel hrát ze sluchátek Hair of the Dog od Nazrethu. Což
byla opravdová hymna asociálů. Neuvěřitelně trefná.
Když se autorádio neočekávaně znovu zapnulo, Nick skoro
vyskočil.
Zarek byl opravdu narušený bastard a čím dřív ho dostane z
auta a odevzdá Acheronovi, tím bude šťastnější.
Talon se přecházel po pěší zóně, měl se setkat s Acheronem, ale
stále musel myslet na Sunshine. Zahlédl místo, kde se s
Sunshine minulou noc setkal a sevřel se mu žaludek. Jak mu
chyběla. Tohle bylo šílenství. Sotva ji zná. Vtrhla mu do života
jako hurikán a udělala mu z něho totální chaos a zkázu, ale
přesto.
Vzdychnul si. Byla tak krásným rozptýlením. Ale nyní má
práci, které se musí věnovat. Skončilo to sní. Už ji nikdy
neuvidí. A to byl jeho kámen úrazu. Tímto momentem už pro
něho přestala existovat. Tak je to správně.
Talon věděl že ten druhý hlas musí ignorovat. Neměl jinou
možnost než na ni zapomenout.
Před staletími uzavřel smlouvu a ta bude platit po zbytek
věčnosti. Jemu není předurčeno mít domov, rodinu a rozhodně
ne dívku nebo manželku. A i kdyby nesložil Artemis přísahu,
tyto věci by byly pro něho zakázané. Mimo to měl svůj život
rád, takový jaký je. Měl velkou svobodu. Měl čas na to si dělat
věci, které chtěl a dostatek peněz, aby si dostal cokoliv, co se
mu zachtělo. Život temného lovce byl dobrý. Ne, on byl velmi
dobrý.
Vstoupil na náměstí a uviděl Acherona Parthenopaeuse,jak se
opíral o stěnu naproti s rukama překříženými na hrudi. Vysoký
atlantský bojovník stál odděleně od davu, který poslouchal
94
pouličního herce zpívat písně ze Scooby-Dooa.
Dvojmetrový obr, dlouhé purpurové vlasy a černé sluneční
brýle, kterém měl nasazené i dlouho po tom co zapadlo slunce
– takhle bylo těžké Acherona přehlédnout. Talon nazýval
Acherona přezdívkou T-Rex, jako Tyranosaurus. Ta přezdívka
se mu zdála zastrašující a každý si ho zapamatoval, jako jeho
antické jméno.
Na Acheronova nebezpečná aura byla jaksi záhadná. Prýštilo to
z něho jako z nebezpečné tsunami. Všechen vzduch okolo něho
byl nabitý mystickou energii, tak silnou, že když jste stáli u něj
příliš blízko, na rukou a na šíji, jste cítili jak se vám tak energie
propíjí do pokožky. A soudě podle vzdálenosti, kterou od TRexa udržoval dav, Talon nebyl si jediný, kdo to cítil stejně.
Nakonec se musel Talon poopravit. Možná to bylo
Acheronovým excentrickým a neortodoxním vzhledem, který
nutil lidi vyhýbat se mu. Se stříbrným řetězem, který mu vysel
z rukávu černé motorkářské bundy s koženým, vyšívaným
lemem, se nebylo ani čemu divit. Ať to byl kdokoliv, nikdo se
mu nechtěl připlést do cesty.
Acheron otočil hlavou a dokonce i přes černé nepřehlédnutelné
brýle, které mu zakrývali oči, Talon věděl, že se T-Rex dívá
přímo na něho. Talon se krátce zasmál, když si všiml, že má
Acheron nový módní doplněk. Stříbrný piercing v nose. T-Rex
měl dvě zvláštní záliby. Vždy našel nové místo na svém těle,
kam si dal piercing a barva jeho vlasů se měnila rychleji než
nepředvídatelné louisianské počasí.
T-Rex měl taky zvláštní jizvu ve tvaru ruky, která se mu
zjevovala na krku. Nikdo si nebyl jistý, jestli je jizva skutečná,
nebo to byl jeden z jeho divných triků, které Acheron používal
aby je vyváděl z míry. Stejně to bylo i s jeho přízvukem. Někdy
95
byl Acheronův hlas hluboký, těžký se starým melodickým
akcentem, o kterém si Talon myslel, že jeho jeho rodný a
potom zněl T-Rex jako každý jiný Američan. Tento starověký
bojovník měl nesmírné potěšení, když mohl lidi držet v
nevědomosti a jim nezbylo nic víc než dohady.
Vážil si svého soukromí ještě víc než Talon, a to bylo co říct.
Acheron si napravil černý semišový batoh, zdobený pouličním
anarchistickým logem. Zavěsil si ho za rameno, do pouzdra na
kytaru dal několik peněz a bez ohlédnutí odcházel pryč.
Několik lidí v davu jasně strnulo a couvlo, když se Acheron
mezi nimi začal prodíral svými dlouhými kroky tempem
predátora. Odvážlivci, kteří na něho riskovali pohled, rychle
odvraceli oči. Byla to ironie, opravdu, Acheron byl poslední
osoba na zemi, která by mohla jakkoliv škodit smrtelníkům.
Byl nejstarším ochráncem jakého kdy lidstvo mělo. Po staletí
bojoval sám proti démonům. Byl sám, bez přátel, nebo
pobočníka. Talon slyšel fámy o tom, že byl Acheron trénovaný
samotným Áresem. Jiní říkali, že je synem boha, legendárního
atlantského hrdiny.
Ale nikdo v podstatě nevěděl o Acheronovi nic jiného, než že
je vysoký, uzavřený, zastrašující a velmi, velmi zvláštní. Jak se
Acheron dostal blíž, Talon naklonil hlavu k Acheronovým
purpurovým vlasům se čtyřmi malými copánky, které mu
rámovali tvář.
„Víš, myslím si, že by jsem měl přestat s T-Rexem a začít ti
říkat Byrney.“
Jeden koutek Acheronových rtů se zvedl. „Nezačínej s tím,
Kelte.“ Překvapeně koukal na Talonovi kalhoty, tričko a bundu.
„Milé vidět tě pro změnu úplně oblečeného.“
Talon zamrkal, tu skrytou narážku hned pochopil. „Kyrián ti to
96
už řekl, že?“
„Oh, ano. Ta věc s tím růžovým ručníkem je moje
nejoblíbenější část.“
Tak za tohle Kyrián zaplatí. I kdyby ho měl ulovit. „Ví o tom
Nick?“
Acheron se úplně usmál úsměvem, který odhalil malý kousek
jeho špičáků. To byla jasná odpověď.
K čertu, tak to je sním konec. Aby ho za to čert vzal. Strávit
odpoledne se Sunshine, ale stálo za všechny ty rozpaky.
Když se mu T-Rex podíval přes rameno, jakoby něco zahlédl,
okraj jeho bundy se mu na chvíli odchýlil od hrdla a na chvilku
byl vidět otisk ruky, než zase zmizel. Talon se podíval stejným
směrem a uviděl jak se k nim šine Valerius. Římského generála
viděl jen jednou, při Valeriovým příchodem a nástupu na
Kyriánovo lovcovské místo. Valerius věnoval jen jeden pohled
na jeho bundu a torc a posměšně vyslovil Kelt.
Talon pochopil. Že přátelství s tímto temným lovcem by bylo,
tak jednoduché, jako najít parkovací místo pro tank na byl
odsouzený s tímto pakem strávit věčnost v New Orleanse. Jak
by řekl Nick, tak to je pecka. Římanovi černé vlasy byly
bezchybně stáhnuté dozadu. Nosil černé kalhoty k puky, černé
šněrovací boty, rolák a dlouhý kašmírový kabát. Kdyby ho
někdo neznal líp, myslel by si, že je to nějaký bohatý právník a
ne kat démonů.
A všechno, co Talon musel udělat, bylo se nerozesmát. Valerius
skutečně k němu nezapadal a hlavně k Acheronovi, který byl
maskotem barbarského zjevu. Od stříbrného piercingu v nose
až ke stříbrným okovaným špičkám na botech.
„Jsi tu přesně,“ přiznal mu Acheron, kdy se podíval na
hodinky, které vytáhnul z bundy. Ty hodinky si během nárůstu
97
démonů před staletí, dost vytrpěli. Hodinky přežili, démoni ne.
Valeriovi oči při pohledu na Acherona zahořeli neutajovaným
hněvem. „Možná se mi nelíbí, že jsi můj velitel, Řeku, ale jako
voják vykonávám příkazy bez ohledu na moji osobní nechuť
vůči tvoji schopnosti.“
Talon se zašklebil. „Tak co na to řekneš T-Rex, nezpůsobuje už
jen jeho přítomnost, to že to v tobě vře?“
„Prokazuj respekt zkušenějším, Kelte,“ Valerius zavrčel a
ohrnul nad ním rty. „Nebo ti ukážu, jak jsme se mi Římani
vypořádávali s takovým barbarským rodem.“
Ty slova v něm nevyvolali nič kromě znuděného pobavení, ale
Talon nebyl z těch, kteří by neměli poslední slovo Byl už dost
starý, na to aby měnil svoje zvyky.
„Ty respektuj tohle!“ řekl mu a vrazil mu pěstí do tváře.
Acheronovi se sotva podařilo Valeria zachytit, když se ohnal po
Talonovi. Postavil se tělem mezi ně, ne že by to Talon
potřeboval, ale soudě podle zuřivosti ve Valeriánových ičích,
Říman jednoznačně potřeboval zastavit.
„Děti nenuťte mě znovu vás od sebe odlepovat.“ Acheron se
podíval na Valeria a přinutil tak Římana o krok ustoupit. „Věř
mi, Vale, nepotřebuji abys mi tu vyvolával spory a za Talona se
tentokrát neurazím.“
„Jmenuji se Valerius.“ Valerius si královským, arogantním
gestem oprášil kabát. „Já se budu urážet na koho chci.“
Tak tohle byla fakt novinka. Ten muž vypadal, že se uráži kvůli
všemu.
Vždy, kdykoliv se setkali dva, nebo více temných lovců, Talon
cítil jak jejich síly slábnou. Byla to Artemidina pojistka, aby
lovci nemohli spojovat svoje síly na útok proti bohům, nebo
ovládnutí lidstva. Jedinou výjimkou byl Acheron. Jako hlavní
98
trenér a nejstarší jejich rodu, jemu jeho přítomnost síly
neubírala, ale s ostatními se navzájem oslabovali. Nebyly
schopni zůstat spolu příliš dlouho, pokud nechtěli na celou noc
přijít o svoje schopnosti.
Talon uviděl za Valeriovým ramenem Nicka a Zareka, jak
procházejí okolo pekárny a směřují k nim. „Tvařte se
nezaujatě, chlapy,“ řekl svým společníkům. „Přichází k nám
posila.“
Valerius se otočil a vulgárně zaklel, což vyznělo dost divně
vzhledem k jeho královským způsobům.
„Znovu se setkáváme,“ Zarek zavrčel, když se postavil za
Acherona.
Nechuť na Valeriánově tváři byla viditelná. „Další Řek?“
„V čem máš problém, Římane?“ zeptal se Talon. „Máš s nimi
problémy?“
Zachvěli se mu nosní dírky, jak si Valerius Zareka výsměšně
přeměřoval.
„Věř mi, kdybys byl v Tróji, když vpouštěli dovnitř koně, na
pláži by se povalovalo o mnoho víc Řeků.“
Talon ironicky zahvízdal. „Krucinál T-Rexi, on fakt tvoje
předky nenávidí.“
Acheron mu odpověděl žertovním tónem. „Bez urážky, Talone,
byl jsem tu o mnoho dřív než oni.“
„Máš pravdu, promiň,“ Talon si vyměnil pohled s Nickem,
který byl výjimečně ticho.
Pobočník působil trochu napjatě. Tak tohle byl zajímavé.
Pokud má Zarek nějaké tlumící schopnosti, musí si Zareka
držet při těle. Bylo by příjemné zjistit, že se dá Nick vypnout.
„Nějaké problémy během letu?“ zeptal se Acheron Zareka.
„Pilota jsem nesnědl, jestli máš tohle na mysli. A náš malý
99
Nick stále dýchá a ani nekrvácí.“
„Fajn,“ neutrálně odpověděl Acheron. „Předpokládám, že je to
posledně docela pokrok.“
Talon nevěděl, jestli Acheron žertuje, ale věděl jakou měl
Zarek reputaci a tak ani nepochyboval o tom, že to je pravda.
Drby říkali, že posledního pobočníka, kterého za ním Acheron
poslal, Zarek rozporcoval a nakrmil se jím. Talon si je všechny
prohlédl. Jakoby by vylezli z cirkusu. Jediná věc, kterou měli
společnou, byl jejich výška. Jinak se kolektivně podobali
utečencům z NBA, ve výškovém rozpětí od Nickova metru
osmdesát až po Acheronovi dva metry.
Nick měl oblečené džíny, tmavozelený svetr a sportovní bundu
– dokonalý vzhled bohatého studenta. Talon vypadal na
motorkáře, který právě vyšel z hlavního motorkářského new
orleanského baru Útočiště. Acheron měl podobu uprchlíka
z Podsvětí – malé barbarské krčmy. Valerius byl profesionální
podnikatel a Zarek…
Zarek prostě vypadá, že byl připravený někoho zabít.
„Tak proč jsem sem přišli?“ zeptal se Zarek.
Vzdorující nenávist ve Valeriánových očích byla spalující.
„Mluvil někdo s tebou, otroku?“
Acheronovi se nepodařilo zachytit Zarekovu ruku, která se
natahovala se svými pazoury po Valeriánovém nechráněném
krku. Talon nikdy předtím neviděla Acherona vynaložit tolik
úsilí na něčí zastavení. A to hodně ukazovalo, jako měl Zarek
sílu. A jakou měl povahu.
„Tak dost!“ přikázal Acheron Zarekovi. „Vím, že je to dlouho,
co jsi byl s jinými lovci. Pamatuj si ale, že cokoliv uděláš jemu,
tak ty za to zaplatíš desetinásobně.“
Zarekova tvář ztvrdla jako kámen. „Já bolest snesu, ale jeho
100
ne.“
Valeriánovi rty byly stále zkroucené. „Nevidím smysl na co
potřebujeme obětního beránka, se kterým si můžou démoni
pohrát. Víš, v mém životě by byl tak bezcenný, že můj otec by
musel otrokářovi zaplatit, aby ho od nás dostal.“
Zarek vydal ze sebe zvuk divoké bestie. A hned na to, odhodil
Acherona stranou a vrhl se na Valeria. Chytil ho okolo boků a
svalil se ním na ulici. Surově. Předtím než ho Talon dokázal
odstrčit od Valeria, uštědřil mu Zarek několik solidních úderů a
naposledy ho kopl do žeber.
Tak jako Acheron řekl, Zarekova tvář odrážela každou ránu,
kterou Valeriánovi způsobil. Z nosu a ze rtů mu tekla krev.
Zarek se ale tvářil jakoby si toho ani nevšimnul a pokud ano
lesk uspokojení v jeho černých očích byl jednoznačným
důkazem, že to stálo za to, nandat to bývalému římskému
otrokářovi.
Valerius byl jen trochu otlučený a už vstával na nohy. „Tak za
tohle zaplatíš.“
Talonův stisk na Zarekovi zesílil. Rozzuřeného Zareka odhodil
pryč. „Dej ze měn ty svoje zasraný ruce, Kelte.“ A pak se otočil
k Valeriovi. „Jen to zkus, ty ubohá špíno a já nacpu to tvoje
černé srdce do chřtánu.“
„Tak to stačilo!“ zastavil je Acheron. „Jestli od vás dvou
uslyším ještě nějaké slovo, přísahám, že vám sám ta vaše srdce
vytrhnu z těla.“
Valerius si setřel krev ze rtů a Zarek si přešel rukou po tváři a
stále se na Valeria vražedně koukal
Acheron byl příkladem nekonečné trpělivosti a Talon ho nikdy
neviděl vybuchnout. Až doposud.
Acheron si je oba zhnuseně prohlížel. „ V budoucnosti vám
101
třem pošlu email. Co jsem si myslel, když jsem svolal tohle
setkání?“
„Já vím. Ž chlapi, kteří jsou už pár tisíc starý, by už mohli
mluvit jako rozumní dospělí?“ Uštěpačně promluvil Nick.
Zarek na to Nickovi vrazil loktem do žaludku. „Hups,“ začal se
omlouvat Acheronovi. „To byla jen neovladatelná křeč.“
„Přísahám, démoni nedémoni, jestli se nezačneš patřičně
chovat, Zete, pošlu tě hned někam na Antarktidu.“ Zanadával
Acheron.
„Och,“ Zarek ze sebe dostal znudělí tón. „Už jsem celý
rozklepaný. Ti vražení tučňáci a tuleni jsou skutečně dost
strašidelní.“
Acheron se varovně podíval na Zareka a Talon se svým šéfem
soucítil. Věděl, proč Acheron zorganizoval tohle setkání.
Atlanťan chtěl zjistit, co by se stalo, kdyby se cesty těch tří
zkřížili. Bylo lepší vidět všechno to nepřátelství a být nablízku,
aby se to dalo kontrolovat, ale to by nešlo, kdyby se Zarek
náhodně setkal s Valeriem a skočil by mu po krku a nebyl by
tam nikdo kdo by mu v tom zabránil. Teď přesně Acheron
věděl s čím má co dočinění a jak daleko je třeba oba držet od
sebe. Talon musel vzdát Atlanťanovi hold za jeho moudrost.
Acheron měl možná zjev mladíka, ale byl to skutečně antický a
zkušený ve své síle, vědomostech a schopnosti jak jednat
s nepodařenými lovci, za které ručil.
Acheron přešel pohledem po každém z nich. „Jestli se
nedokážete kontrolovat ani pět minut, musíme si město
rozdělit. Když jsem jediný schopný být na hřbitovech, tak já si
vezme je.
Valerie pro tebe chci zahradní a obchodní čtvrtě. Zarek a Talon
si vezmou Francouzkou čtvrť. Během Mardi Gras musíme být
102
všichni nejpozději o deváté na Vieux Cerré.“ Podíval se Nicka.
„Ty budeš po ruce. V případě, že jeden z nás dostane do
těžkostí, potřebujeme, abys jednal rychle.“
„Je tu jeden problém.“
„Jaký?“
Nick ukázal hlavou na Valeria. „Jestli bude mít problémy oni,
tak ani prstem pro něj nehnu.“
„Věděl jsem, že existuje důvod, proč to dítě budu mít rád.“
Usmál se Zarek.
Nick se nevěřícně na něho podíval.
„Tvoje povinnosti tě vážou ke všem. Valerius je stejný temný
lovec jako já, Talon a Zarek.“
„Vím, složil jsem slib, ale taky jsem přísahal ochraňovat
Kyriána Thráckého a kdyby bylo v pekle chladněji jako na
Severním pólu, nepohnu ani brvou, aby jsem pomohl chlapovi,
který ho mučil a ukřižoval.“
Valeriánovi oči vzplanuli.
„To udělal jeho starý otec ne on“
Nick ukázal prstem na Valeria. „Byl tam taky, viděl co se děle a
neudělal nic aby ho zastavil. Odmítám sloužit někomu, kdo
něco takového dokáže.“ Podíval se zpátky na Asche. „Tebe,
šílence a Talone beru, ale jeho ne.“
„Šílence?“ Zarek to nahlas zopakoval. „Hmm, to se mi líbí.“
Acheron si Zareka nevšímal. „Nicku…“
„To je v pořádku Řeku,“ Valerius mu skočil do řeči. „Radši
zdechnu, než by mi měl pomáhat plebejec.“
„Vypadá to tak, abychom mi tři za jedno.“ Zamíchal se do toho
Zarek. „Já bych byl taky radši, kdyby zdechnul. Tak můžeme
hlasovat, jak ho odtud vykopnout.“
Talon potlačoval svoje pobavení a zajímalo ho jak dlouho se
103
ještě Acheron bude držet, než Zareka a Valeria neroztrhá na
malinkaté kousky.
Možná by měl říct Nickovi, aby přinesl lopatku na smetí.
Protože jak se tak díval na Acherona, už mu to dlouho nebude
trvat.
„Tak fajn,“ Acheron začal vydávat nové příkazy pro Nicka.
„Zavolej Ericovi St.Jamesovi a uvědom ho , že se stane
dočasným poučníkem Valeria, kdyby něco potřeboval.“
Nick přikývl. „Můžu mu podsunout i Zareka? Mám toho hodně
ve škole.“
Aniž by mohl Acheron něco říct, Valerius zaprskal. „nebudu
pracovat s otrokem jakoby mi byl roven, odmítám s ním mít
stejného sluhu.“¨
Zarekovi se zachvěli nozdry. „Věř mi parchante, mi si nejsme
rovni. Nesaháš mi ani po kotníky.“ Talon chytil Valeria, než se
o něco pokusil.
Vyměnil si pohled s Acheronem. „Tohle bude sranda, co? Tyhle
dva budeme muset i při boji s démony, držet od sebe. Nemůže
prostě na celou tu věc zapomenout a být doma, dokud nebude
po všem?“
Ještě nepříjemnější zjištění bylo, když se setkal Valerius ve
městě s Kyriánem. Zarekův útok byl oproti tomu co udělal
Kyrián, jen laskavým pohlazením. Navzdory tomu, že Kyrián
už nebyl temným lovcem, jeho moc nebyla Artemidou zničená.
Římana by mohl bez zábran zabít. Acheron podrážděně
povzdychl. „Skoro s tebou souhlasím,“ otočil se k Valeriánovi.
„Běž si strážit svoje území.“ Valerius mu po římském způsobu
ironicky zasalutoval, otočil se na patě a odešel.
Vzduch se mezi nimi viditelně odlehčil. No ne. Zarek dokonce
vypadal skoro snesitelný. Jeho postoj opustila znatelná dávka
104
napětí.
„Budu bydlet u tebe, Kyriána, nebo u Nicka?“ zeptal se Zarek.
Acheron by ticho zatímco lovil v bundě klíč. „Mysleli jsme, že
by bylo nejlepší, kdyby by jsi měl svoje vlastní místečko.
Přikázal jsem Nickovi, aby ti pronajal ve městě dům, na
Dauphin Street. Okna jsou natřené na černo a ujistil se, že
blokují všechno záření.“
Zarekova tvář se znovu změnila na kámen a ve tmavých očí mu
zajiskřilo. Z nějakého důvodu se naštval, vytrhl Acheronovi
klíče z ruky a otočil se k odchodu.
„Nick ti ukáže, kde to je,“ řekl mu Acheron.
„Nepotřebuji nikoho, aby mi to ukazoval,“ zamumlal Zarek.
„Zvládnu to sám.“
Potom až se Zarek vzdálil se Nick zamračil. „Vím,“ promluvil
k Acheronovi „Nicku běž za tím šílence a ukaž mu, kde bydlí.
Ale jestli můžu něco podotknout, dostanu za to rizikovej
příplatek?“
Acheron zvedl obočí. „Já můžu podotknout, že zůstat tu se
mnou, je o mnoho nebezpečnější pro tvoje zdravý, než jít
s ním.“
Nick začal předstírat překvapení. „Cože? Já že jsem ještě tady?
Ale ne, myslím, že už jsem odešel před deseti minutami.“
Začal utíkat za Zarekem.
Teď, když jsme sami, si projel Talon rukou mezi vlasy.
„Některé noci nestojí za to, že?“
„To mi povídej, T-Rexi, co si udělal Artemis, že sis tohle
zasloužil?“
Jak očekával, Acheron neodpověděl. Talon už zjistil, že nikdy
neprozradí ze svého soukromí nic, ani o zvláštní povaze jeho
vztahu k bohyni.
105
„Pojď se mnou, Talone.“
Neznělo to dobře, ale šel za ním. Acheron byl ticho celou cestu
z pěší zóny, přes Pirate´s Alley až k Royal Street.
Zastavil se až malé zahradě za Katedrálou sv. Ludovita. Talon
se začal ošívat. Temní lovci se necítili dobře na místě svatých
míst. Od chvíle, kdy lidi ztratili svoje duše, tak duše které
ztratili svoje těla měli ve zvuku vyhledávat nové majitele.
Solný lovec dokázal proti duším bojovat, ale jen Acheron byl
vůči tomu posednutí naprosto imunní. Byl to důvod proč temní
lovci byly jen v nových domech a proč Nick vzal okultistu do
Zarekova nového domu, aby se ujistil, že v něm nepřebývá
žádný duch. Posednutý lovec byla strašná věc.
„Pověz mi o té ženě, se kterou si strávil dnešní den.“
Acheronova slova ho vyplašila. Síla toho muže ho nepřestane
nikdy udivovat.
„Není o čem mluvit, opravdu.“
„Nelži mi, Talone. Sunshine je stále v tobě. Cítím ji. Je ve tvé
hlavě, ve tvé krvi.“
V takových chvílích naháněl opravdu hrůzu. „Podívej, jsem si
vědomí svých povinností. Složil jsem Artemis přísahu a
nesnažím se ji nijak narušit.“
„To ale není to, co mě zajímá.“
„A co tedy?“ zeptal se.
„Vzpomínáš si na to, co jsem ti říkal tu noc, kdy jsi se pomstil
na svém klanu?“
„Všechno má svoji cenu.“
„Přesně ta. Ta žena je ve tvém nitru, bratře. Pokud ji odtud
nedostaneš, tak probudí všechny pocity, které jsi se naučil
potlačovat.“
„Bylo by to opravdu tak zlé?“
106
Acheron si složil brýle a upřel na něho tvrdý a vážný pohled,
který mu vyzařoval z nestárnoucích měnících se očí.
„Bylo. Jsi jediný lovec, u kterého se spoléhám na čistou hlavu.
Potřebuji, abys zůstal soustředěný, hlavně teď, když plánují
démoni velkou oslavu a dva temní lovci ve městě nenávidí
jeden druhého. Tvoje emoce jsou klíčem ke tvé síle, Talone.
Pokud ztratíš kontrolu, ztratíš zároveň i nesmrtelnost lovce a já
tě nechci vidět mrtvého, jen proto, že si neumíš zpacifikovat
svoji mužskou touhu.“
„Nedělej si starosti. Mám to pod kontrolou.“
„Dobře. Jen se ujisti, že je tomu tak, protože pokud tomu tak
není, zabiješ sám sebe.
107
Kapitola 5
„Tak jsi konečně tady.“ To bylo první co Sunhine slyšela, když
zvedla telefonát od Seleny.
„Kde jsi byla, celý den se ti snažím dovolat, vůbec jsem
nepustila telefon z rukou. Vím, že často ztrácíš věci, ale já jsem
se tak bála, co se s tebou děje, že jsem skoro přijela k tobě,
abych se sama přesvědčila, jestli ji v pořádku a ten cizinec tě
nezavraždil.“ Selena si konečně udělala pauzu, aby se mohla
nadechnout. „Jen mi prosím tě řekni, že už je pryč.“
Sunshine se musela usmát nad Seleniným mateřským
napomínáním, utírala si svoje zabarvené prsty a sluchátko si
přidržovala ramenem. „Neboj se, Seleno, můj statečný rytíř je
už pryč. Musel jít na nějaké setkání s přáteli.“
„To je dobře a kdy odešel?“
„No, před pár minutami.“
108
„Sunshine!“
„No a?“ Zeptala se ji se hranou nevinností.
„Ale zlatíčko,“ Selena lapala po dechu. „nepovídej mi, že jsi
s ním celý den hrála Člověče, nebo něco takového.“
Sunshine se při vzpomínce na to, co celý den dělala, zakousla
do rtu. Rozehrála ji ta vzpomínka a celá se roztřásla. „K
Člověče jsme se nedostali, ale dělali jsme to párkrát na
karetním stole. Pak na pohovce, kuchyňské lince, podlaze,
obývacím stole a…“
„Pro krista, to je na mě moc informací. Jen mi řekni, že si ze
mě děláš srandu.“
„Nedělám, ani trochu. Řeknu ti Seleno, že musíš zapomenout
na zajíčka z baterek energizer, to on byl nevyčerpatelný.“
Selena se zamračila. „Na co jsi prosím tě myslela? Vždyť ho
vůbec neznáš.“
„Já vím, „ Sunshine musela dát kamarádce za pravdu, že se
musela pomátnout a udělala něco takového. „Víš, jako by jsem
to nebyla já, nemohla jsem si pomoci. Bylo to jako ta divná
magnetická síla, která mě vždy posedne, když jdu okolo
Frostbyte Cafe a já si musím dát tu jejich trojitou porci
zmrzlinového poháru Chunky Monkey.“
To byl jeden z jejich největší zlozvyků. Nikdy nedokázala
odolat Chunky Monkey.
„Ta přitažlivá síla byla na mě prostě příliš, Seleno. Nedokázala
jsem mu odolat. On byl ten zmrzlinový pohár a jediné, co se mi
honilo hlavou bylo – Dejte mi někdo lžičku.“
„Bože na nebesích.“ Povzdychla si Selena.
„Ach, bylo to tak zvláštní. Byly jsme to jen mi dva, on a já a
pak řekl jen – Skočme na to. A jedinou věc, kterou si pamatuji,
bylo že jsem v ruce držela lžičku a potom to šlo už samo.“
109
Selena se sebe vydala znechucený zvuk. „Prosím, jen mi
neříkej, že jste k tomu použili i lžičku.“
„Ne, žádná lžička tam nebyla, ale co se lízání týče, bylo to tady
nepřeberné množství.“ Sunshine se ďábelsky usmála.
„Oh ne! Zabíjíš mě. Už mám tohohle dost.“
Sunshine se rozesmála. „Nedokážu to zastavit. Byl tak úžasný,
že jsem se o jeho velkolepou ohnivost musím podělit.“
Selena si odfrkla. „Uvidíš se ním znovu?“
„Ne, bohužel ne. Dokonce neznám ani jeho příjmení.“
„Sunshine! Ty jedna šílená ženská.“
„Vždyť já vím. Byl to ten druh – jen jednou za život.“
„Jsi ale v pořádku? Neublížil ti, že ne?“
„Ve vůbec. Byl to nejlepší den v mém životě. Je to bláznivý
co?“
„Prokristapána, Sunny. Já ti prostě nevěřím. Bylo jsi tak dlouho
obklopená nevhodnými přáteli, že už začínáš přebírat jejich zlé
návyky. Vzít si domů chlapa, kterého vůbec neznáš.
V budoucnosti budeš tancovat nahá na stole a… počkej, to
jsem vlastně udělala já.“
„Sunshine se smála. „Žádné strachy. Už se to nikdy nestane.
Znáš mě, randím jen občas, ale většinou strávím s mužem jen
několik nudných dní.“
„Nemůžu uvěřit, že jsi něco takového řekla.“ Vykřikla Selena.
Sunshine se nedokázala přestat smát nad zmučeným Seleniným
hlasem. Rozhodla se ji trápit ještě dál. „Já nemůžu uvěřit, že
jsem strávila v posteli den s takovým mužem, ale udělala bych
to znovu. Povídám ti, bylo to nejkrásnější osmnáct hodin mého
života.“
„A to jsi za osmnáct hodin nestačila zjistit jeho jméno?“
„No vlastně, teď už ho znám. Každý chutný centimetr jeho těla.
110
Mimochodem byl velký.“
„Dost už, Sunny,“ prosila Selena, slova ji provázeli smích,
který se pokoušela zadržet. „Já už víc nesnesu. Víš jaký to
vědět, že po New Orleanse běhá sexuální atlet a já jsem vdaná
za právníka? To je přece kruté.“
Smála se. „Bill je zlatíčko, více méně celý.“
„No ne, děkuji, teď se budeš dokonce navážet i do mého Billa.“
„promiň. Billa zbožňují, ale tento byl skutečně, skutečně
skvělý.“ Sunshine zvedla těžký telefon a přešla přes kuchyň
k ledničce, aby se napila džusu z guavy. Dohadovat se se
Selenou byla zábava, ale jedna její část byla nesmírně smutná,
že Talon odešel. Byl vtipný a ne jen v posteli, na podlaze a na
ostatních pěti tísícech míst, kde měli sex. Byla zábava si s ním
povídat. Nejkrásnější z toho bylo, že s ní neztratil trpělivost.
Otevřela ledničku a znovu se rozesmála.
„Co se stalo?“ Slyšela z telefonu Seleninu zvědavou otázku.
Sunshine viděla jak Talonův cenný Snoopy dispenzer stojí na
poličce a dívá se přímo na ni. Nemohla tomu uvěřit. Tak tohle
bylo to co dělal v ledničce, když se sprchovala.
Není divu, že se tvářil tak zahanbeně, když se k němu vrhla.
Jak rozkošné.
„Nechal mi svého Snoopyho navrchu sojového sýru.“
„co?“
„Nic,“ nemělo smysl ji to vysvětlovat. Vzala chladnou hračku
do dlaně. „Je to soukromý žert.“
„To by mě zajímalo, co jste s tím sýrem dělali?“
„Samozřejmě že jsme ho měli k jídlu. Prokrista Seleno,
soustřeď se. Všechno nemá co do činění se sexem.“
„Pokud se to týká vás dvou, tak ano. Zdá se, že základ vašeho
celého vztahu byl jen sex. Počkej, bylo to jen osmnáct hodin.
111
Dá se to vůbec považovat za vztah?“
„Věř mi, díky způsobu jak od provozuje sex, se to počítá. A
mimo to , nechal mi svůj Pez dispenzer.“
„Och,“ posmívala se Selena. „Je statečný a štědrý. Jaký je to
skvělí chlap.“
„Tak moment, buď vůči mému statečnému motorkářovi férová.
Je to hodnotný dispenzer. Ze sběratelské sbírky šedesátých let“
„To je super, ale nechal ti svoje telefonní číslo,“
„to ne, ale svého Snoopyho nechal na poličce tak , abych ho
našla.“
„Myslím že jsme o tom namluvili dost. Případ je uzavřený.
Sále jsi nevskočila z vlaku plného těch budižkničemu. A hned
se ti zdá nějaký Snoopy hodnotný.“
„Neštvi mě, Seleno, jestli nechceš sdílet moje potěšení. Jen se
mi hovorem s tebou zhoršila nálada. Je to už deset měsíců, co
jsem se naposledy vyspala s chlapem, a asi i naposledy. Po
dlouhé době to nebyl žádný opilý gey přešlapující mi před
prahem, takže mi dovol vrátit se k rozdělané práci, při které se
můžu rozplývat na svým krásný odpolednem.“
„Dobře zlato. Zvolám později. Jen jsem si dělala starosti. Vrať
se zpátky k práci a uvidíme se zítra.“
„OK, díky. Ahoj.“
Sunshine složila sluchátko a podívala se Snoopyho v ruce.
Rozesmála se talon možná nebyl vzorem dokonalosti, možná
ho z času na čas převálcuje vůz z Mardi gras, ale nebo to byl
úžasný muž, takový který se v dnešní době vidí jen zřídka. Je
to taková škoda, že už ho nikdy neuvidí. Ale potom, nebyla ten
typ ženy, která by snila o tom co kdyby. Byla umělkyně, která
si svoji dobrou kariéru velmi tvrdě oddřela. A vážný vztah to
zrovna nebylo to co potřebovala. Byla ráda sama. Milovala
112
svobodu, prostě se zbalit a jít kamkoliv a kdykoliv se jí
zachtělo. Její krátké manželství, ve dvaceti letech, ji naučilo,
co muž od svoji manželky očekává.
Neměla v plánu si tohle fiasko někdy zopakovat. Talon byl
zábavným, odpoledním rozptýlením, to je všechno co byl. A
život ji půjde dál, tak jako předtím. S úlevou na duši, položila
Snoopyho na noční stolek vedle svoji postele. Usmála se.
Neměla nic na památku. To byl důvod pro ji daly nechal
Snoopyho. Byla to památka na překrásný den.
„Přeji ti pěkný život, Talone.“ Vypnula světla u postele a vrátila
se k práci. „Možná se jednoho dne znovu setkáme.“
Byla ještě brzká noc, když se Talon zastavil před klubem
Runnigwolf v Canal Street. Snažil si namluvit, že je tam kvůli
démonům, kteří se často vyskytovali v okolí klubů, protože
opilí smrtelníci byly lehký cíl. Snažil si namluvit, že jen dělá
svou práci. Ale když se podíval do tmavých oken nad barem,
věděl o co tu jde. Zajímalo ho, jestli je Sunshine nahoře, jestli
spí v posteli, nebo stojí na malířským stojanem.
Byl tu kvůli ní.
Zanadával.
Acheron měl pravdu. Byla v jeho nitru, tak jako se to nikomu
už dlouho nepodařilo. Nezáleželo na tom, co všechno si zkusil,
nemohl ji dotud dostat. Znovu a znovu ji cítil Její tělo pod
svým, její dech na své kůži. Slyšel jak mu jemným jižanským
přízvukem šeptá do ucha. A kdyby se ji dotkl. Bylo by to jako
nebeská píseň. Fyzické potěšení a společnost, kterou s ním
dnes sdílela, ho hluboko zasáhla. Cítil se přijímán způsobem,
který neměl nic společného se sexem.
Co mu to udělala? Jak je možné, že po tolika stoletích se mu
113
nějaké žena vetřela do pocitů? Do myšlenek? Nejvíce
deprimující z toho bylo, že kdyby byl člověk, byl by teď s ní,
tím si byl jistý.
Nejsi člověk.
Nepotřeboval si to připomínat. Až moc dobře věděl, co je. Byl
rád tím, čím je. Z této práce mu plynul určitý druh uspokojení.
Doteď.
„Speir? To to děláš?“
Znervózněl, když uslyšel Cearin hlas vycházející ze tmy,
souviselo to s tím, že ho někdo našel dělat něco, co byl neměl.
„Nic.“
Objevila se mu za zády. Její jiskřivá tvář se rozzářila
chápajícím úsměvem.
Podrážděně vydechl. Proč se vůbec snaží cokoliv skrývat před
někým, kdo mu vidí přímo do hlavy?
„No dobře,“ připustil neochotně, „tak jsem ji chtěl zkontrolovat
a zjistit, jak se má.“
„Je jí dobře.“
„To mě ale dráždí.“ Vyhrkl ta slova, než si rozmyslel co vůbec
chtěl říct.
Ceara se zasmála. „Očekáváš, že bude smutná?“
„Samozřejmě. Nakonec mohla být jedna chvíle, nebo dvě, kdy
byla smutná, nebo tak něco.“
Ceara mlaskla jazykem. „Chudáčku Speirr. Našel si žít na
planetě jedinou ženu, která si nemyslí, že jen kvůli tobě svítí
měsíc a hvězdy.“
Převrátil oči v sloup. „Možná že jsem trochu arogantní…“
Stáhla na něho své obočí a tak se radši opravil. „Dobře jsem
arogantní, ale sakra nemůžu na ni přestat myslet. Jak to že ona
nic necítí?“
114
„Neřekla jsem, že nic necítí, jen že není smutná.“
„Takže ke mně něco cítí?“
„Pokud budeš chtít, můžu se pustit do pátrání.“
„Ne!“ Rychle ji zarazil. Poslední věc kterou chtěl, byla aby se
dozvěděla co celý den se Sunshine dělal. Ceara byla ještě
naivní a chtěl, aby tak zůstala i nadále.
Sestra ho obcházela v malé kruhu. Z nějakého důvodu to dělala
často. Jako malé děvčátko, měl z toho jejího divokého kroužení
závratě a ona se na něho jenom chichotala. A když, teď před
ním stála mladá žena, v jeho srdce si ji navždy uchovával jako
to baculaté batole, které mu sedávala na kolenech, hrálo si
s jeho vlasy a promlouvalo k němu svým dětským blábolením.
Stejně jako Dere..
Při těch vzpomínkách se mu stáhl žaludek. Ceara nebyla jeho
jediná sestra. Měl ještě tři. Fia zemřela po roce života. Tress se
dožila pátých narozenin, potom podlehla nemoci, která postihla
i jeho matku. A Dere. Zemřela, když měla čtyři. Odešla za
úsvitu, chtěla vidět vílu, o které ji Talon vyprávěl.
Povídal ji jak je častokrát vídával přes okno, za zrodu nového
dne, když ona ještě spí. Sám měl pět let, když slyšel jak z jejich
domu odchází. Nejprve si myslel, že je to jeho otec. Ale když
se znovu uložil ke spánku, zjistil že Dere není v své posteli.
Okamžitě vstal a vydal se ji hledat.
Uklouzla na skalách na okraji útesu, který se tyčil nad mořem.
Pověděl ji, že se tam zjevují za brzkého rána víly. Začal na ni
křičat a utíkal k ní tak rychle jak mohl. Ale bylo pozdě na to
aby ji zachytil. Její dětské ručičky už nebyl schopný zachytit.
Ležela dole na skalách a studené mořské vlny obmývali její
tělo. Stále mě ten obraz před očima. Viděl tváře rodičů, kdy je
s tou tragickou zprávou šel probudit. Nejhorší byl otcův
115
obviňující pohled. Žádný z jeho rodičů nevyslovil nahlas ani
jedno slovo, ale ve svém srdce věděl, že ho tak to viní. To ale
nic neovlivnilo. On se provinil sám. To byl důvod proč se
staral o Cearu a Tress. Proč se musel ujišťovat, že se jeho
mladší sestře nikdy nic podobného nestane. Dnes viděl, že je
Ceara váhavá.
„Řekni mi co je nového v démonickém světě?“ zeptal se a
Ceara se zastavila.
„Jak to víš?“
„Jsi dnes vyjímečně ticho. Nejsi to ty. Vždy kdy jsem na lovu,
skrýváš se, tedy pokud si neporadíš ostatními.“
Její oči zněžněli. „Nikdy se před tebou neskrývám.“ Objala se
okolo ramen. „Měli jsme poradu. Vzniká tu velká síla. Narodí
se ne démon.“
„Goblin, upír, satan? Tak co?“
„Nejsou si tím jisti. Démoni se okolo to zdroje shromažďují,ale
není to jeden z nich. Je to něco jiného.“
„bůh?“
Pohoršeně se na něho zamračila. „Zkouším najít někoho, kdo
by to vědělo. Zti…“ nedokončila a přitáhla si ramena k sobě
těsněji. „Chci abys byl opatrný Speirr. Cokoli je tak věc,
disponuje to obrovskou zlobou. Nenávistí.“
„Nevíš jak to lokalizovat?“
„Zkoušela jsem to, ale vždy, když se dostanu blíž změní to
svoji polohu. Jako by ten zdroj věděl o co se pokouším.“
Tak tohle nebylo dobré, zejména nyní, kdy Mardi Gras klepe
na dveře.
Když dorazil do města Bacchus, všechno náhle zdivočelo.
Talonovi se zdálo, jakoby kdosi, nebo cosi počítalo na oslavy
s nějakým přírůstkem, který jim pomůže dotáhnout plán, ať už
116
byl jakýkoliv, do konec.“
Talonovi myšlenky narušilo přijíždějící auto. Byl to starý
Volkswagen Brouk. Někdo mu na tmavomodrou střechu
namaloval hvězdy a na bocích auta bylo jasné slunce.
Usmál se. Už ho viděl před barem parkovat. Instinkt mu říkal,
že může viděl jen Sunshine. Nikdo jiný by neměl odvahu do
toho si sednout Auto zahnulo přímo za bar a tak se mu jen
potvrdilo podezření. Díky ostrému zraku temného lovce, viděl
jak vystoupila z auta a ze zadního sedadla vyndala krabici. Tělo
se mu napnulo.
Dnes měla svoje černé vlasy spletené do dvou copánků po
stranách tváře. Její nádherné křivky do dokonalosti dotáhl
fuksiový svetr. V hlavě si dokázal představil jak k ní jde,
přivine se k jejím zádům svou hrudí a jen by vnímal její
úžasnou vůni. Jakoby ji zepředu objal rukama, putoval jimi až
ke knoflíkům na svetru. Rozepínal byl by knoflík po knoflíku,
dokud by se mu celá neukázala.
Tělo mu začala spalovat nesnesitelná touha.
„Speirr?“ Ceara ho vytrhla z jeo zrádných představ.
„Promiň, zamyslel jsem se.“
„Říkala jsem potom půjdu a zjistím co a jak. Nebo chceš,
abych zůstala tady a držela tě na uzdě?“
„Ne děkuji, udržím se sám.“
„Vídím, že se v tobě sváří boj. Jsi si opravdu jistý, že nám
zůstat?“
Tak jistý, jako že by se svět za čtvrthodiny změnil v bublinu.
Ne nebyl si jistý. Protože, když se podíval na Sunshine, měl
nutkavou potřebu na všechno okolo zapomenout. Chtěl se jen
na ni dívat. Dotýkat se jí.
„Ano, jsem si jistý.“
117
„Dobře. Budu poslouchat, kdybys mě potřeboval, jen zavolej.“
„Zavolám.“
Ceara se rozplynula a zůstal tam ve tmě sám. Sunshine
zabouchla dveře a vešla zadním vchodem do baru. Talon k ní
vykročil a až potom si uvědomil, co udělal. Rukou si přejel po
tváři. Musí ji dostat z hlavy. Tohle nemělo smysl. Temní lovci
nerandili a určitě neměli přítelkyně. Teda, kromě Kella, ale ten
byl divný a tak i Kellova přítelkyně byla nevyčerpatelný zdroj
Acheronovi podrážděnosti.
Ne, že by Talon Acherona nedráždil. Vlastně byla sranda
Atlanťana rozčilovat, ale nikdy by Sunshine takhle nezměnil
život.
Zemní lovci neměli vztahy a hlavně tento konkrétní typ. Vždy
se učil z vlastních chyb a stálo ho to dost. Na rozdíl odjiných,
byl zatracený vlastními bohi. Proto odmítal vlastního panoše.
Proto odmítal mít u sebe kohokoliv.
„Proto co si mi vzal, Speirr z Morrigánu, už nezakusíš pokoj
ani štěstí někoho milovat. Proklínám tě na věčnou samotu.
Proklínám tě na ztrátu každého, na kom ti záleží. Jeden po
druhém budou trpět a umírat a ty budeš vůči tomu bezmocný.
Tvým utrpením bude vědomí, že jsou odsouzeni za tvoje činy a
nebudeš vědět kdy, kde a jak to s nimi skončím. Vezmu si je
všechny a budu je zabíjet, jen abych viděl jak trpíš.“
|I po staletích mu stále slova nahněvaného boha trhali uši.
Belost, kterou mu přinesla vzpomínka na jeho umírající ženu
v náručí, byla nesnesitelná. „Bojím se smrti Speir…“
Všechno to bylo jen jeho vila. Každá smrt. Každá tragédie.
Jak mohl dopustit, aby vyhaslo tolik životů pro jednu hloupou
chybu? Nechal se vést emocemi a nakonec zničil nejen svůj
život, ale přivedl do záhuby každého, koho miloval. Nad tou
118
zarážející pravdou ustrnul. Ta bolest ho tak prudce spalovala,
že nedokázal před tím uniknout.
„Narodil jsi se prokletý,“ Našeptával mu Garin stárnoucí hlas.
„Potomek svazku, který se nikdy neměl spojit. Teď zmizni a
vezmi to dítě sebou, než i na mě padne ruka bohů.“ Měl sedm
let, stál bezmocný před stárou babiznou, která pracovala pro
jeho matku. Když jeho matka a Tress onemocněli Gara mu
svěřila matčini povinnosti. Po její smrti se stará žena obrátila
proti němu.
„Ale Ceara zemře, pokud odejdeme. Já nevím jak se mám
starat o mimino.“
„Všichni jsou zemřeme, chlapče. Není to moje starost, co se
stane s dětmi poběhlice. Teď zmiz a nezapomeň, jak rychle se
mění naše osudy. Tvoje matka byla královna. Nejmilovanější
z rodu Morrigáve. Teď je jen mrtvá sedlačka, jako všichni
z nás. Nemá ani zem, kde bychom ji pochovali.“
Krutá slova drásali jeho dětské srdce. Jeho matka nikdy nebyla
poběhlice. Její jedinou chybou bylo, že milovala jeho otce.
Reara z Morrigánu by mu snesla modré z nebe. Její cena byla
nezměřitelná.
„Zbav se toho.“ Promlouval sám k sobě a pokoušel se uklidnit.
Acheron měl pravdu, svoje emoce musí nadobro pochovat.
Ony ho dokázali svést na scestní. Jediná cesta byla
nevzpomínat. Necítit. A nyní se pocitům nedokázal bránit.
Nedokázal je potlačit vzpomínky, které pochoval už před
staletími.
„Takže syn poběhlice se nakonec vrátil a žádá tebe, můj pane o
ochranu. Řekni, králi Idiag, mám mu odtít hlavu nebo postačí,
když mu rozpárám břicho a vyhodím toho nevydařeného
ubožáka do bouřky, aby zmokl jak se na takového psa patří?“
119
Stále slyšel smích máminých lidí. Bál se, že strýc, stejně jako
všichni ostatní, jeho a Cearu opustí. Přitiskl si svoji sestru
pevněji k dětské hrudi. Křičela z hladu a zimy a ani v jednom ji
nedokázal pomoci. Dvojměsíční Ceara odmítala jíst cokoliv, co
se pokoušel dát. Tři dny s ní putoval bez zastávky a ona
nepřestávala plakat. Nepomáhalo nic, cokoliv udělal, nechtěla
se utišit.
Idiag něj hleděl tak dlouho, až si byl jistý, že jejich strýc pošle
na smrt. Napětí v síni se dalo krájet, lid zadržoval dech a čekal
na vynesení pánova rozsudku.
Talon tehdy svoji matku nenáviděl. Nenáviděl ji za to, že musí
žebrat o sestřin život. Že trpěl tak jako teď, když byl ještě jen
nezkušeným chlapcem a chtěl utéct pryč a skrýt se před
ponížením. Ukrýt se před vřískajícím dítětem, které s ním
nemělo slitování. Ale dal si slib a nic neřekl.
Bez pomoci strýce mu zemře další sestra.
Nakonec Idiag promluvil a oči měl prázdné. Bez citu. "Ne,
Parthové," řekl strážci. "Už si vytrpěl dost během cesty krutou
zimou až sem k nám, zejména, když nemá na nohou nic jen ty
hadry. Poskytneme mu ochranu. Sežeň chůvy pro dítě. "
Talon od úlevy skoro padl na kolena.
"A chlapec?"
"Pokud přežije trest, který zde zanechala po sobě jeho matka,
může zůstat také."
Talon stiskl zuby, vzpomněl si na ten výprask, který mu
nadělili. Dny mlácení a hladovění. To co ho drželo při životě
byl strach o Cearu, jak by dopadla kdyby on zemřel. Prakticky
žil jen pro ni.
Teď už ten důvod pro život neměl.
Talon se přinutil, aby se otočil a šel pryč od baru a nechal
120
Sunshine na klidu. Pryč od minulosti, která ho nějak dostihla.
Musí najít svůj klid.
Musí na minulost zapomenout. Pohřbít ji.
Ale neochvějné myšlenky a vzpomínky se mu stále vtíraly do
mysli.
Proti své vůli si vzpomněl na den, kdy poznal svou ženu ...
Nynian.
I teď, jen slabá připomínka jejího jména byla dost, aby mu
vzala sílu z nohou.
Byla mu vším. Nejlepším přítelem.
Srdcem.
Duší.
Ona sama mu byla útěchou.
V jejím náručí se nestaral, co si o něm myslí jiní. V tom světě
existovaly jen oni dva.
Jako smrtelník, byla jeho první a jedinou milenkou.
"Jak bych někdy položil ruce na nějakou jinou ženu, Nyn, když
mám tebe?"
Ta slova ho pronásledovaly, když si uvědomil s kolika ženami
od její smrti spal. Ty ženy pro něj nikdy nic neznamenaly. Byly
jen prostředkem jak ukojit tělesné potřeby.
On o nich ani nikdy nechtěl nic vědět.
Nikdy nechtěl znát jinou ženu kromě své manželky.
Nyniina dokonalá láska se dotkla něčeho v jeho nitru a dala mu
křídla. Ukázala mu na světě věci, které dříve jen sám nedokázal
vidět.
Něžnost.
Spokojenost.
Přijetí.
Okouzlila ho, rozčilovala jej a učinila ho nevyslovitelně
121
šťastným. Svou smrtí ho vzala sebou také. Přežilo jeho jeho
tělo, ale srdce už ne.
To zemřelo v den její smrti.
Nemyslel si, že že něco takového s nějakou ženou zažije.
Dokud nepocítil na své kůži opájející teplo rukou jedné
umělkyně.
Prostá myšlenka na Sunshine byla dost, aby se cítil jako hloupý
zelenáč.
"Vypadni z mé hlavy!" Přikázal si skrz sevřené zuby. Už nikdy
se neotevře před tou nesnesitelnou bolestí. Už nebude nikdy
držet v objetí někoho, na kom mu záleží a pozorovat jak umírá.
Nikdy. Už si vytrpěl dost. Víc by už nesnesl.
Sunshine pro něj byla neznámá osoba a tak to i zůstane.
Nikoho nepotřebuje. Nikdy nepotřeboval.
Talon zpozorněl, větrem se nesl zvláštní zvuk. Bylo to
nepřesné, ale znělo to jakoby se nějaký démon krmil ...
Z kapsy vytáhl svého Palm Pilota - kapesní počítač a zapnul
sledovací program. Byl navržen tak, aby snímal výkyvy
nervové aktivity démonů, která souvisela s jejich psychickými
schopnostmi. Sledovač umožňoval lovcům přesně zaměřit
ledajaké uskupení démonů po setmění. Během dne, kdy
démoni odpočívali, byla jejich mozková aktivita příliš podobná
té lidské.
Ale když slunce zapadlo…
Ty malé mozky nastartovali a začaly bzučet.
Talon se tyto nové zjištění nelíbily. Počítač nic neukazoval a
jeho lovcovské smysly nezachytily nic démonického, ale
instinkt byl stejně dobrým radarem.
Vykročil k tmavé uličce. Žena klopýtla a spadla přímo na něho.
Když se na něj podívala její pohled byl skelný. Na krku měla
122
drobné kousnutí, které se už začínalo hojit, jen se na něj
podíval a na halence zůstala nepatrná stopa po krvi.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se a pomohl jí vstát.
Její úsměv byl zmatený a neurčitý. "Ano. Nikdy mi nebylo
lépe." Zmatené ho obešla a vešla do budovy napravo.
V tom okamžiku věděl, co se stalo.
Napadla ho neskutečná zuřivost a vešel do uličky odkud vyšla.
Viděl tmavý stín a věděl bez mrknutí oka, kdo je to.
"Kruci, Zareku. Nemůžeš si dát krevní celibát, pokud si v
tomhle městě? "
Zarek si krev, která mu zůstala na rtech, setřel prsty. "Nebo co,
Kelte? Nakopeš mě? "
"Rozpárám ti hrdlo."
Zasmál se. "A zabiješ se? Na to nemáš. "
"Nevíš, čeho jsem schopný. A jen pro tvé dobro, ti přeju abys
to ani nezjišťoval. "
Ďábelský výraz a způsob jak něj Zarek našpulil pusu ho měl
rozčílit
Zabralo to.
"Neublížil jsem jí. Do tří minut si na to dokonce ani
nevzpomene. Nikdy si nevzpomenou. "
Talon se k němu napřáhl, ale Zarek mu ruku zachytil. "Varoval
jsem tě, Kelte, aby ses mě nedotýkal. Nikdo se mě nedotýká.
Nikdy! "
Talon se vyvlekl z jeho sevření. "Složil jsi přísahu tak jako
ostatní. Nedovolím ti v mém městě lovit nevinné. "
"Och," Zarek si vydechl. "Jaké klišé, parťáku. Chceš mi říct,
abych do úsvitu vypadl, protože tohle město pro nás dva není
dost velké? "
"Jaký máš problém?"
123
Zarek ho bez povšimnutí obešel.
Talon mu nemohl dovolit, aby si ulovil někoho jiného a přirazil
ho ke zdi. Sám se otřásl jak jím do té zdi praštil, ale nestaral se.
Nenabídne Zarekovi volnou cestu k životu nevinných.
Zarekovi oči se zapálili nenávistí. "Pusť mě, Kelte, protože
jinak ti utrhnu ruku. A víš, co? Je mi úplně fuk, jestli pak přijdu
i o tu svoji. To je ten rozdíl mezi námi. Bolest je pro mě přítel a
spojenec, ale se jí bojíš.“
„Tak to jsi na omylu.“
Odstrčil Talona od sebe. "Tak kde je? Hmm? Pohřbil jsi svou
bolest té noci když si zapálil vlastní osadu? "
Talon se zarazil jako o tom Zarek ví, ale ten hněv byl silnější.
Zarek ho neměl, co soudit. "Alespoň neživořím jako ty."
Zarek se zasmál. "Vypadám na to, že živořím? Bavil jsem se s
ní pokud ses neobjevil. "Oblízl si rty jakoby si tak znovu chtěl
vychutnat své krmení.
"Občas to musíš zkusit, Kelte. Není nic lepšího než lidská krev.
Nikdy jsi se nezajímal, proč se démoni nejdříve napijí dříve
než odeberou duši? Proč prostě lidi jen tak hop-šup nezabíjejí?
Je to proto, že je to lepší než sex. Víš, že jim vidíš přímo do
hlavy, když piješ? Cítíš jejich emoce? Na chvíli dokonce sdílíš
i jejich životní sílu. Je to do čerta dobré. "
Talon nevycházel z údivu. "Nick má pravdu, ty jsi psychotik."
"Správný termín je sociopatik a ano, jsem. Ale alespoň sám
sobě nelžu. "
"Jak to myslíš?"
Pokrčil rameny. "Vysvětluj si to jako jen chceš."
Ten chlap byl nevypočitatelný. Nesnesitelný. "Proč chceš, aby
tě všichni nenáviděli."
Zarek si odfrkl. " Teď chceš být můj kamarád, Kelte? Pokud po
124
sobě uklidím, budeš můj kámoš? "
"Ty jsi fakt kretén."
"Jo, ale vím alespoň, kdo jsem. Nic si nenamlouvám. Ty od
samé radosti nevíš, zda si druid, temný lovec nebo playboy.
Ztratil jsi sám sebe už dávno, v časech, kdy si zničil všechny
části, které tě někdy dělali člověkem. "
Talon byl zděšen jeho slaboduchou kdo-má-jaký život hrou,
kterou si s ním začal. "Ty mě poučuješ mé lidskosti?"
"Je to ironie, co?"
Talonvi na tváři zkameněli svaly. "Ty o mně nic nevíš."
Zarek si stříbrnými drápy vybral z kapsy cigaretu a zapálil ji
starým zlatým zapalovačem. Vložil si zapalovač zpět, silně si
potáhl, vyfoukl kouř a pak se zatrpkle na Talona ušklíbl.
"Nápodobně."
Věnoval mu ještě jednu grimasu a pak se Zarek pomalu odebral
pryč z uličky, zpět na ulici.
"Dej si pohov od krmení, Zareku, jinak tě sám zabiju,
přísahám."
Zarek se ani neohlédl, ani mu neodpověděl jen zvedl ruku s
drápy a zamával.
Talon se snažil uklidnit, když se Zarek ztratil v noci. Jak s ním
může Acheron vydržet? Člověk by musel mít trpělivost světce.
Jednoho dne, se ho bude muset Artemis zbavit. Po pravdě,
Talon byl překvapen, že s takovým chováním jakým oplýval
Zarek, ještě nebyl vydán rozkaz k jeho popravě. Ale možná, že
to je důvod, proč ho sem Artemis poslala. Na Aljašce, byl
Zarek na domácí půdě, terén tam znal lépe než kdokoliv jiný a
proto by mohl katovi zpod smyčky snadno vyklouznout.
Tady, byl Zarek vydán na milost Acheroni, ten znal zdejší ulice
lépe než svoje ruce. A pokud ten rozkaz přijde, Zarek nebude
125
mít kam utéct.
Ale to byly jen domněnky.
Talon potřásl hlavou, aby toho blbečka dostal z mysli. Bývalý
otrok byl poslední osobou, n akoho potřeboval dnes v noci
myslet.
V tu chvíli mu začal zvonit mobil. Talon ho zvedl a slyšel
Acheronův silný atlantský přízvuk.
"Jsem na Commerce Street ve čtvrti skladišť. Stala se zde
vražda a chtěl bych si chtěl s tebou promluvit. "
"Jsem na cestě." Talon složil telefon a běžel k motorce.
Nebylo těžké narazit na to správné místo. Policisté byli všude,
vyslýchali svědky, zajišťovaly oblast, odebírali vzorky a fotili.
Na celé to představení koukal velký dav domácích a turistů.
Od toho množství světla Talona rozboleli oči, zaparkoval a
probíjel se k místu kde stál Acheron, jehož vlasy byly zase
blond.
Kriste, ten chlap mění barvu vlasů častěji než většina lidí své
ponožky.
"Co se děje, T-Rexi?"
Acheron se při té přezdívce ušklíbl ale nekomentoval ji.
Pohodil hlavou k tělu, které bylo naloženo do černého pytle,
ale nebylo ještě zavřené. "Ta žena zemřela ani ne před hodinou.
Řekni mi, co cítíš? "
"Nic." Jakmile řekl ta slova, pochopil. Kdykoliv někdo zemřel,
jeho duše v něm přetrvávala na krátký čas, dokud tělo
neopustila. Výjimka byla jen jedna - když byla duše ukořištěna
a pohlcena někým jiným. "Je to práce démona?"
Acheron nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Je to nová lovkyně?"
Znovu to zamítl. "Někdo ji vysál dokud z ní neunikl život a
126
ukradl její odcházející duši. Pak ji rozpáral něčím podobným
drápu. Policie si snaží namluvit, že to bylo zvíře, ale hloubka a
přesnost těch ran jsou příliš precizní. "
Talon proběhl mrazivý křeč. "Drápy jaké nosí Zarek?"
Acheron otočil hlavu a podíval přímo něj. Všechno, co viděl
Talon, byl jen vlastní odraz v tmavých sklech. "Co si o tom
myslíš?"
Talon si prsty hladil bradu a koukal se na práci poldů. Rušilo
ho to.
"Víš, T-Rexe, vím, že s ním držíš, ale musíš vědět, že jsem
Zareka vyrušil, když obědval jen před pár minutami, nedaleko
klubu. Vypadal jakoby byl sám se sebou až příliš spokojený,
pokud víš, co tím myslím. "
"Takže, ty myslíš, že tuto ženu zabil?"
Talon zaváhal, když si vybavil, co mu Zarek řekl, když ho
přistihl v uličce. Neublížil jsem jí. Bylo to přiznání, že ublížil
někomu jinému nebo fakt, že nikdy těm ženám neublížil?
"Já nevím," přiznal upřímně. "Pokud se mě ptáš, jestli by byl
toho schopen, jednoznačně říkám ano. Ale určitě bych nikoho
neodsoudil být Stínem, bez několika důkazů. "
Stín byla prokletá forma existence temného lovce, který zemře
bez své duše. Nemají už ani své tělo ani duši, jejich bytí bloudí
jako stín mezi tímto a vyšším světem. Byly to hrůzostrašnější
muka jaké se daly představit.
"Tak co myslíš?" Zeptal se Talon. "Myslíš, že to udělal?"
Na Acheronovi tváři se roztáhl pomalý úsměv, ale
neodpověděl. Talonovi se z toho zježili chloupky na krku. Něco
na tomhle celém mu nesedělo.
A z nějakého důvodu bylo něco i na Acheronovi.
Ash od něj o krok ustoupil. "Půjdu si se svým kámošem
127
Zarekem popovídat a uvidíme, co řekne."
Talon se zamračil. Tak na tomto nesedělo nic. Acheron nikdy
nikoho nenazýval "kámošem".
"Mimochodem," začal Acheron. "Jak se máš? Zdáš se mi
trochu napjatý. Nervózní. "
Byl. Jako kdyby někdo otevřel přehradu s jeho hormony a
pocity a on teď nevěděl jak ji znovu zavřít.
Ale s tímhle se Acheronovi svěřit nemůže. Dostane to pod
kontrolu sám.
"Jsem v pohodě."
Talon odtrhl od Acherona pohled a sledoval jak přichází soudní
patolog.
"A T-Rexi, kde se poděl tvůj piercing ..." Hlas mu zmlkl
protože, když se otočil viděl jen prázdné místo.
Talon se poohlédl kolem. Acheron byl pryč. Jediné stopy po
jeho přítomnosti byly dvě krvavé otisky bot na místě, kde před
vteřinou ještě stál.
Co to sakra je?
Acheron předtím něco tak nepozorného neudělal. Člověče, tato
noc je každou hodinou podivnější.
"...Na Canal Street máme výtržnosti. V Klubu Runningwolf ..."
Tolonovo srdce při hlášení policejní vysílačky přestalo tlouct.
Sunshine.
Každá jeho část mu přikazovala, aby šel za ní. Utíkal k
motorce a rychle se vracel zpět k baru.
128
Kapitola 6
Když Talon dorazil k baru, na ulici před vchodem a v uličkách
okolo vypukl naprostý chaos.
Velký zástup lidí byl venku kolem dvou sanitek a lékařů, kteří
ošetřovali tři do krve zřízený policajty.
Talon se zastavil u jedné ze sanitek a vyslechl si výpověď
jednoho strážníka.
"Měl tak do metru devadesát. Štíhlý, svalnatý. Běloch v
černém, dlouhé černé vlasy a bradka. Mohl mít tak od dvacet
pět do třiceti let s kovovými stříbrnými drápy na ruce. Vypadal
jako ďábel, který přišel z pekla. Člověče, prošel námi jakoby to
nic nebylo. Dvakrát jsem do něj střelil a ani si to nevšiml. Jen
šel dál po nás. Musí být na nějakých drogách nebo tak. "
Talon se rozzuřil.
Zarek.
Nebylo nikoho, kdo by trefněji seděl na ten popis.
Aby ho čert vzal. Neměl oblast opustit, když zde byl Zarek
sám. Musel to tu napadnout jen několik minut poté co odešel.
129
"Co se stalo?" Zeptal se detektiv.
"S Gabonem jsme dostali hlášení o bitvě v postranní uličce.
Dostavili jsme se tam a viděli jak se ten drápový chlápek bije s
dvěma chlapy. Snažili jsme se je od sebe dostat, ale ten maniak
nás ignoroval. Vytrhl jim jejich srdce z těla, rovnou před námi."
Talon se zamračil. Viděli Zarekä jak si podává dva démony.
Skvělé. Prostě skvělé. Zavřel oči a zanadával. Tahle noc začíná
nabírat na obrátkách jako zhoubný nádor.
"Johnny přišel právě, když jsem vytáhl zbraň a přikázal jsem
tomu maniakovi přestat. Otočil se k nám jako divoká šelma.
Pak si už jen pamatuji, že ležím na zemi, krvácím, jsou tu vaši
muži a on je pryč. "
"A těla?"
"Musel je vzít s sebou, když jsme se kryli. Říkám ti Bobe, byl
to šílenec. "
Talon si hrabal rukou do vlasů. Není ve městě ani jednu noc a
už bude po něm pátrat policie.
Jak se ten chlap tak dlouho dokázal o sebe postarat sám?
Znovu se mu rozezněl mobil, ale neukázalo se mu číslo
volajícího. Čekal, že je to Acheron protože ten téměř nikdy
neměl registrované číslo. Byl překvapen, když na druhé straně
slyšel Zareka. "Démoni ti jdou po holce, Kelte. Neměl bys
nechávat nechráněnou. "
A složil. Proběhla mu po zádech husí kůže. Jak věděl o něm a
Sunshine? Jeho schopnosti se rovnaly skoro Acheronovým.
Díky instinktu se Talon otočil a podíval se na střechu staré
opuštěné lékárny, hned vedle klubu. Proti černé obloze se črtali
obrysy postavy. Pro lidské oči byl muž stojící na střeše
neviditelný, ale Talon ho viděl jasně. Byl to Zarek.
Zarek mu kývl hlavou, vložil si mobil do kapsy, ustoupil a
130
ztratil se ve tmě. Talon se zamračil.
Narušený Zarek dával celou dobu na Sunshine pozor? I když
ho začala hledat policie?
To Zarekovi nebylo podobné.
Talon automaticky volal zpět.
"Co je?" Ozval se mu Zarekův nevlídný hlas. "Nevidíš, že se
odsud snažím dostat, předtím než mě dostanou chlupatí?"
"Co si dělal v Runningwolfe?"
"Ale, ale, Kelte. Co myslíš? Viděl jsem na ulici démony a
pustil jsem se do nich. "
To vysvětlovalo jedno, ale Talon zajímalo něco jiného. "Jak jsi
věděl o mně a Sunshine?"
"Slyšel jsem jak o vás dvou klábosí ti démoni. Měl bys být
opatrnější, Kelte. Za takovou chybu můžeš jednou zaplatit. "
"Zaplatit za co, Zareku? Právě jsem viděl tělo ženy, ze které
byla vysáta krev a duše. "
Zarek zahvízdal. "Máme tady nové masíčko. Byl to útok
démonů. Všechno tomu naznačuje? "
"Jo, ale ještě jsem neviděl démona jak boří drápy do ženy, když
ji zabíjí. Ty ano? "
Na chvíli bylo ticho. "O čem to mluvíš?"
"Myslím, že víš, Zareku."
"Jasně, víš co mi můžeš, Kelte. Možná jsem měl tu tvou děvku
nechat tak. "Znovu složil.
Talon si skoro rozdrtil zuby, nedokázal se rozhodnout mezi
naléhavou potřebou najít Zareka, vytlouct z něj slušné
vyjadřování a naléhavější potřebou ujistit se, že je Sunshine v
pořádku.
Vložil si mobil do bundy a rozhodl se přenechat Zareka
Acheronovi, který se s ním chtěl tak či tak setkat. Na Zareka
131
byl Acheron přece jen vhodnější. A Acheron toho bastarda
může zabít a při tom sám nezemře.
Talon se zamyslel nad tím varováním od Zareka, že démoni
jdou po Sunshine. Ale to nedává smysl. Proč by po ní šli? A jak
mohli o nich dvou démoni vědět?
Byl to již druhý útok dvě noci po sobě. Démoni si vybírají
oběti náhodně, podle místa kde se nacházejí. Neloví ty, co jim
již jednou utekli. Prostě se přesunou se k někomu jinému.
Nevěděl, co od ní chtějí, ale pokud to nezjistí, nebude v
bezpečí.
Prohledával dav, až ji našel stát pod lampu, vedle velkého
tmavovlasého chlapa, který mluvil s důstojníkem. Měla na sobě
jen černý svetřík, ne ten, co měla předtím. Ruce měla složené
na hrudi jakoby jí byla zima.
Talon se snažil dostat přes dav k ní.
Její tvář se v momentě jak ho zahlédla rozzářila. "Talone? Co
tady děláš? "
Ulevilo se mu tak moc, až si myslel, že už to víc ani není
možné. Jen ji vidět taky, nezraněnou, a slyšet své jméno na
jejich rtech ... Neměl by k ní nic cítit, ale nebylo pochyb, že
kdykoli se na něj podívá cítí něco silného.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se, setřásl z ramen bundu a zabalil ji do
ní..
Přikývla a dovolila mu nasoukat ji do velkých rukávů. "Slyšel
jsi, co se stalo? Nějaký muž zabil dva chlapi v uličce, kde mám
zaparkované auto. A pak napadl policisty. Příšerné! "
Předtím než měl čas nad tím uvažovat, stáhl ji k sobě a pevně ji
objal. Třásla se a byla jí zima, ale byla přesně taková jak si ji
pamatoval a nedokázal ji od sebe odstrčit. "Jsem tak rád, že se
ti nic nestalo."
132
Muž, který dosud mluvil s důstojníkem se na ně vážně podíval.
"Hele, kámo, vůbec tě neznám, ale tohle je moje malá sestra.
Takže myslím, že nejbezpečnější věc, kterou teď můžeš udělat,
je pustit ji a pěkně se mi představit. Pronto. "
Talon se něj usmál. Věděl jak to ten muž myslel. Některé věci
byly posvátné a mladší sestry byly jednou z nich.
Neochotně ji pustil.
Sunshine chytila bratra jemně za ruku. "Talone tohle je můj
bratr Rain. Rain - Talon. "
Rain si odfrkl. "Bože, když máš jméno Talon tvoji rodiče
musely být také z těch posledních hipíků."
"Něco takového."
"To je jeho oblíbená fráze," sdělila Sunshine bratrovi. "Takhle a
pak a ne přesně."
Rain si ho přeměřil a nabídl mu ruku. "Těší mě, Talone. Měl
bych se raději vrátit do práce. Sunny, pokud budeš něco
potřebovat, tak jen na nás zavolej. "
Ta skrytá narážka Talonovi neunikla, usmál se. Kdyby ten muž
věděl jaké mají temní lovci síly ...
"Nás?" Podivil se.
Rain ukázal na další dva chlapy za Talonem, kteří se povídali s
policií. Ten starší byl potomek původních obyvatel a jeho
šamanské síly se dali snadno rozeznat a její druhý bratr byl v
obličeji téměř Sunshininým dvojníkem.
"Náš otec, a starší bratr Storm pracují v klubu."
Talon se na Raina usmál tak, aby mu nebyly vidět zuby.
"Storm, Rain a Sunshine, hm?"
Sunshine se kysele zašklebila.
"To je nápad mé matky. Jsem jen vděčný, že tůstala u třech.
Bylo mi řečeno, že další by byl Cloudy Day."
133
Rozesmálo ho to. Bohové, jak mu chyběla. Právě teď nejvíc
toužil po tom, aby ji mohl vzít za ruce, vyjít s ní na patro,
uložit ji do postele a zkontrolovat každý milimetr jejího těla
aby se ujistil, že není zraněná.
Fajn, po pravdě, měl i jiný, méně počestný důvod, proč to
udělat. No nadále pociťoval šílenou potřebu dokázat si, že se jí
nikdo nedotkl.
Že byla úplně celá a v bezpečí.
S obavou prošel očima po jejím těle, potvrzujíce si, že je
všechno v pořádku. Jeho starost o ni byla něco s čím se
nesetkal již dlouhou dobu, takže mu nebylo přesně jasné jak se
s tím vyrovnat.
Rain se omluvil a vrátil se do klubu a nechal se osamotě.
Zatímco se snažil vymyslet, co jí má říct, rozhostilo se mezi
nimi nepříjemné ticho.
Nakonec začala ona. "Nemyslela jsem, že tě ještě někdy
uvidím."
Nevěděl, co na to říct, zvláště když to byl jeho nápad. "Já ...
tedy ... "
"Oh, ty chceš zpět svého Snoopyho."
"Ne," rychle ji opravil. "Přišel jsem kvůli tobě."
Pomalu a svůdně se na něj usmála. "Opravdu?" Zeptala se.
"Ano, Slyšel jsem o tom útoku a bál jsem se o tebe," vyslovil
před tím než věděl, co říká.
"Opravdu?" Zeptala se znovu.
Jen přikývl.
Ještě víc se rozzářila a přitulila se k němu. "To je od tebe velice
hezké."
Ne dost, Talon myslel na to jak ji drží v náručí a vdechuje její
teplou vůni nasycenou pačulí. Musel si přiznat, že se mu líbilo
134
ji tak držet. Její prsa se tiskli k jeho hrudi a myslel jen na to jak
chutnaly, jaké byly jemné, když je hladil rukama.
Sám pro sebe se zarazil.
Jdi od ní pryč ...
Musím ji chránit.
Přísahal, že bude chránit lidi. Zejména ty po kterých půjdou
démoni. Byla to jeho povinnost mít ji při sobě. Dávat na ni
pozor.
Hej, myslíš, že jsem až takový sprostý Talone? Tohle si
namlouvat sám sobě a žádné lži na světě mě nepřesvědčí, že
máš k tomu morální nebo šlechetné důvody. Chceš ji znovu do
postele. Tak to přiznej.
Ale no tak, já se několik dní dokážu kontrolovat. Potřebuje
ochranu a kdo jiný to udělá?
Na Zareka je škoda plýtvat slovy. Skončil by tak, že by se jí
nakrmil a Talon by ho zabil kdyby se jí dotkl. Valerius by raději
zemřel než by měl dávat pozor na "plebejce". Nick by po ní šel
a zato by tu otravnou ropuchu musel také zabít. Kyrian měl
malé a byl příliš zaneprázdněn, aby byl v pozoru a Acheron ...
Ten měl hodně odpovědnosti i aniž by dělal někomu chůvu.
Takže zůstal už jen on, zdůvodňoval si.
"Víš, Sunshine, opravdu si nemyslím, že by si měla zůstat v
bytě sama."
Odstoupila od něj. "Věř mi, že ani nezůstanu. Dnes jdu domů k
Stormovi. "
Talon uvažoval. To také nebyla dobrá volba. Její bratr byl kus
chlapa ale ne dost na démona.
"Nevím Sunshine. Myslím, že .. "Dobře, nemůže říct, na co
myslí, protože hrubá část jeho myšlenek byla chlípný.
Ale to nesměl.
135
Přemoudřelé se něj usmála. "Víš, jestli chceš abych šla domů k
tobě, stačí se jen zeptat."
"Nevím, jestli je to tak jednoduché."
Postavila se na špičky, aby se mu mohla podívat přímo do očí.
"Pro kohokoliv jiného než pro tebe, by to jednoduché nebylo."
Jeho srdce se mu zatřepotalo. Tato žena se mu fakt líbila. Byla
chytrá, bláznivá a drzá.
Sunshine ho vzala za ruku, prošli klub ke dveřím vpravo. Vedly
do zadní chodby, přes kterou večer procházel. Napravo byly
dveře, které vedly ven k místu, kde parkovala a nalevo bylo
ocelové schodiště, které ústily do jejího podkrovního bytu.
Otočila se ke schodům.
Sunshine sevřela Talonovu ruku ještě pevněji a v duchu si
nadávala. Pravděpodobně by tohle neměla dělat, zvlášť když se
dnes spáchali dvě vraždy. Ale podvědomě věděla, že Talon by
jí nikdy neublížil.
Zachránil její život a neudělal by nic, co by jí uškodilo.
A kromě toho měla jeho společnost ráda. Může si s sebou vzít i
malířské potřeby a podle plánu se vrátí hned zítra.
Dnes s ním chtěla ještě strávit několik minut. Ještě jeden večer
se jím nechá očarovat a pak se může vrátit ke svému nudnému
životu.
Bylo to od něj tak pozorné, že jí nabídl svou bundu. Cítila z ní
jeho teplo a vůni a chtěla se do ní ještě hlouběji zavinout.
Vešla do bytu, podala mu bundu zpět a nechala ji na růžovobílé
proužkované sedačce, zatímco si šla sbalit několik věcí na noc.
Při vší úctě, raději by zůstala s ním, než u Storma.
Storm chrápal. Strašně nahlas.
Nevezmou-li v úvahu, že naposledy, když byla u bratra, strávila
úklidem nejméně dvě hodiny, jen aby byla schopna čehokoliv
136
se dotknout aniž jí nenastala újma na zdraví. Byl to
nenapravitelný bordelář a vůbec se nestaral, že by měl mít
návštěvu. Ale nemínila svému velkému bratrovi dělat služku.
A velký bratr smrděl. Ne doslovně, ale metaforicky.
Popadla nějaké oblečení, boty a gumičky do vlasů a naházela je
do tašky spolu se zubním kartáčkem a hydratačním krémem ženy vždy potřebují krém - pak se vrátila k Talonovi.
Talon stál vedle oken v zadní části bytu a prohlížel si její malby
z Jackson Square. Srdce měla až v krku.
Co bylo na tomto muži, že byl tak ohromující? Zvlněné blond
vlasy se mu v krátkém střihu kroutili kolem hlavy, kromě dvou
pramenů, které mu podél obličeje padaly až na ramena. Kožené
černé kalhoty, jen zvýrazňovaly každý dokonale rýsovaný sval
jeho štíhlých nohou a svůdného zadku. A záda ... I když měl
oblečenou bundu, věděla jaký perfektní a mocný pod tím byl.
Očima zabloudila k velkým, opáleným rukám ve kterých držel
její práci. Byly tak silné a zároveň něžné. Zbožňovala jejich
dotek na svém těle, jak mu chutnaly prsty, když je jeden po
druhém ochutnávala.
Byl prostě skvělý od světlovlasé hlavy až po černé motorkářské
boty.
Když ji zaregistroval, otočil se k ní. "Líbí se mi jako umíš
namalovat východ slunce na katedrále. Téměř ho mohu cítit a
to se na to jen dívám. "
Jeho pochvala ji zahřála. Umělec nikdy není ve stadiu, kdy mu
nepadne dobře kompliment. "Děkuji. Je to moje oblíbená
chvíle. Miluju, když se sluneční světlo začíná rozlévat po
okolních budovách. A když se zachytí na něčem ze skla, je to
jakoby se rozpálilo a pohltilo oheň. "
Zvedl ruku a do horké dlaně vzal její tvář. "Máš neuvěřitelný
137
talent zachytávat věci."
Kousla se do rtu a skřítkovské se zazubila. "To mám." A neměl
ani jen tušení o tom, že by chtěla malovat i jeho. Tedy v jedné
chvíli.
Byl totiž jako divoké, nevyzpytatelné zvíře, o které se můžeš
postarat, nakrmit ho ale víš, že nakonec ho budeš muset nechat
jít si svou cestou.
"Tak, řekni, kde vlastně bydlíš?" Vyzvídala.
Polkl a stáhl ruku z jejího líce.
Ten zdráhavý výraz v jeho tváři nevěstil nic dobrého. "Pro
pána, máš vlastní byt, že jo? Nebydlíš se svou mámou nebo
nějakou starou tetou? "
Tvářil se, že ho to maximálně urazilo. "Samozřejmě, že mám
svůj vlastní domov. Jen ... "zasekl se a odvrátil se pryč.
To ne, už to přichází. "Bydlíš tam se svou přítelkyní?"
"Ne."
Ach. Bylo to horší než si myslela. "S klukem?"
Vytřeštil na ni rozhořčeně tmavé oči. "Ježíš, Sunshine, co si
vlastně myslíš, že jsem?"
"Nevím, Talone. Položila jsem ti jednoduché otázky a na
všechny jsi mi odpověděl neurčitě. Tak, co si mám potom
myslet?" Přestala se mu dívat do tváře a prohlížela si jeho
drahé motorkářské oblečení. Vypadal příliš božsky a byl také
statečný na to aby byl skutečný. No a to mohlo vést ženu k
vysvětlení, no že ...
"A nosíš hodně kůže."
"To má s tím zase co?"
Významně se na něj podívala. "Víš já jsem umělec. Zvyknu být
ve styku s mnoha homosexuály a bisexuály. "
Pokud se dříve tvářil uraženě, nedalo se to srovnat s tím jak se
138
mračil nyní. "Je to prostě zvyk nad kterým se nezamýšlíme.
Děkuji ti velmi pěkně. Jen pro tvou informaci, rád nosím kůži
protože chrání mou kůži, když jezdím na motorce a vybourám
se nebo na asfaltu dostanu smyk. "
"No to je také logické. Ale proč jsi tak znervózněl, když jsem
se zeptala, kde žiješ? "
"Protože jsem zvažoval, co si budeš o mně myslet, když ti to
řeknu."
V hlavě se jí začalo zobrazovat milion odstrašujících míst. Žil
na hřbitově nebo v hrobce. V bourané chatrči. Kartonové
krabici. V docích. V rozbitém přívěsu nebo autobuse. Bože
dobrý, co se tohoto týkalo, New Orleans bylo město
neomezených možností. "Fajn, takže bydlíš na nějakém divném
místě, tak?"
"Bydlím v močálech."
Ulevilo jí, nechápala proč se vyhýbal odpovědi. "Ale no tak,
znám pár lidí, kteří žijí u bažinách."
"Ne při močálech, Sunshine. Já žiji v močálech. "
To myslel vážně? Kdo se zdravým rozumem by žil v močálech
s hady, krokodýly a věcmi na které ani nedokázala pomyslet?
Individuum, které nosili zbraně a byli namočení do
zločineckých aktivit jako krmení aligátorů zavražděných obětí?
"Ty žiješ uprostřed močálů?"
Přikývl. "Je to velmi klidné místo. Nevyrušují tě žádné
moderní zvuky. Žádní sousedé. Provoz. Cítíš se jakoby si téměř
žila před stovkami let. "
Když o tom vyprávěl, byl něj úžasný pohled. "To asi o tobě
hodně vypovídá, že?"
"Ano, asi ano."
Usmála se. Dokázala si ho představit jak žije sám v močálech.
139
Z několika stran ji připomínal otce, který miloval hodiny, které
trávil v přírodě Nasával její sílu. Oba společně sdíleli ten
klidný druh spojení klidu a vesmíru.
"Jak dlouho tam žiješ?"
Při své odpovědi se vyhýbal její očím. "Už velmi dlouhou
dobu."
Sunshine přitakala, že rozumí.
U dveří hodila na zem svou tašku a šla do kouta po své
malířské potřeby. Měla vše potřebné v jednom batohu, vždy
připravené pro případ, že by se vybrala malovat na jiné místo.
"Co je to?" Zvědavě na ni podíval.
Sunshine něj mrkla. "Umělec na volné noze, to jsem já.
Nechodím nikam bez svých barev. "
Usmál se a vzal jí ten malířský batoh z ruky. "Takže, pořád
dobrodružně naladěná, co?"
"Vždy. Pokud máš sprej proti velkým ještěrka, jsem celá
tvoje."
Talon měl sto chutí podlehnout úsměvu, který se mu dral na rty.
Už ho začínali bolet svaly na tváři od tolika námahy
neukazovat jí své špičáky. Byla strašně vtipná a zábavná.
Pokud se nepočítalo, že ho urazila.
Stále byl podrážděný těmi její předpoklady z jeho oblékání. To
co si vzala ta ženská jednou do hlavy ...
Ale líbilo se mu to na ní. Na nic si s ním nehrála ale říkala, co
jí přišlo na rozum, ať to bylo jakkoliv pohoršlivé.
Sunshine otevřela dveře a v polovině schodů se zastavila.
"Jejda, Zapomněla jsem si cestovní tašku." Vydala ze sebe
podrážděný zvuk, předtím než vyběhla zpět do svého bytu.
O pár minut se objevila s taškou, zastavila se znovu na
schodech a vzpomněla si, že nemá kabát.
140
Znovu se ztratila v bytě a až poté se k němu vrátila. "Přísahám,
jakoby jsem na krku nosila dýni."
Trvalo mu sekundu, když mu ta slova došli – že by ztratila i
vlastní hlavu.
Smějící se na schodech zastavil a otočil se dozadu k ní.
"Mimochodem, v kůži nevypadám jako gay."
Sunshine se mu podívala mu do očí. Prošla po něm horkým
smyslným pohledem, při kterém okamžitě ztvrdl.
"Samozřejmě, miláčku, že nevypadáš. Upřímně musím říct, že
ještě k nikomu tak neseděla jako k tobě. "
Spokojeně se usmál a následoval ji po zbytek cesty klubem.
Tak tak, oni dva mají ještě nějaké nevyřízené účty, o které se
musí postarat, než ji odvede domů.
Účty o kterých by neměl ani uvažovat, ale musel si udržet
reputaci. Což znamenalo, že když odejde z jeho boudy, už
nikdy nezapochybuje o jeho sexuální orientaci nebo o tom, jak
ho přitahuje.
Sunshine, pak jak vyšli z dveří, vedla Talona od klubu.
"Nejdeš svému bratru sdělit, kam jdeš?"
Odmítavě zavrtěla hlavou. "Zavolám mu až o něco později.
Věř mi, to není něco, co bych s ním chtěla vyřizovat tváří v
tvář. "
"Přísný, co?"
"Netušíš jak."
Talon ji přivedl ke své motorce a zpod sedadla vyndal ještě
jednu helmu. "Mám tamten batoh dát?"
Odmítla, vzala si batoh od něj a dala si ho na záda. "Je schopný
jízdy motorkou i turistiku. Nosím ho sama. Není moc těžký. "
"Jezdíš na tůry hodně?"
"Ano."
141
Talon dohlédl, aby si správně nasadila a zapnula helmu.
Člověče byla krásná. Dlouhými, elegantními prsty si zastrčila
copy dovnitř a čokoládové oči se jí zatřpytily.
Vytáhl černé brýle, které v noci nosil a nasadil si svoji helmu.
Nasedl na motorku a nastartoval. Sunshine si sedla za něj.
Rukama ho objala kolem pasu a tělem se k němu přitulila.
Talon skoro zasténal. Každý jeden kousek jejího těla se na něj
intimně, eroticky tlačil. Prsa na záda a vnitřní stranou stehen
svírala jeho boky.
A to jak ho držela ...
Uměl si živě představit jako mu rukou putuje od pasu až k
tvrdému vydutí na kalhotách, přes které by ho hladila a
masírovala. Kalhoty by mu rozepnula a jemně ho vzala do
dlaně a on by se vzpřímil a ztvrdl, připraven zmocnit se jí.
Ještě líp, ji viděl dole před sebou na kolenou jak si ho bere do
úst ...
Neznámé pocity se mu rozvířily v těle a rozházeli mu každou
buňku. Chtěl ji takhle držet navěky. Zastavil by motorku a
okusil by svými ústy a špičáky každý kousek jejího šťavnatého
těla.
Chtěl ji sníst.
Ochutnával by ji a dráždil dokud by nekřičela v návalu
nejmocnějšího uspokojení.
Nevěděla to, ale cítil, že se mu tiskne na záda jakoby byla
uprostřed orgasmu.
Dnes se naučil, že její tělo je celé napjaté dokud neuplyne
poslední záchvěv vyvrcholení a pak jen relaxovaně a rozsévala
na pokožku polibky.
Byl to sladký pocit, kterému se nic nevyrovnalo.
Sevřel čelist v úsilí kontrolovat se, protože toužil po jejím těle.
142
Dostali se ven z města a směřovaly k bažinám, kde žil. Během
jízdy si Sunshine uložila hlavu mezi jeho lopatky a zpevnila
své objetí kolem jeho svalnatého, vyrýsovaného hrudníku.
Vzpomněla si jak vypadal, když stál nahý v jejím bytě. Jak
vypadal, když ležel na ní a miloval se s ní. Pomalu. Lehoučce.
Pak rychle a divoce.
Tento muž věděl, co se svým tělem. Znal každý způsob jak
lahodit ženě.
Sunshine cítila jak se mu během jízdy temnou nocí svírá hruď.
To, co s ním dělala nebylo asi správné, ale nedokázala se
zastavit.
Talon byl působivý. Nebezpečný. Temný a záhadný. Něco na
něm však v ní vyvolalo touhu přivinout se k němu a zůstat tak
navždy. Bláznivé,že?
Nebylo pochyb, co ji dělá. Pocítila v každé myšlence na něj.
Jak chtěla aby zastavil motorku, ona by mu rozepla bundu a
jazykem slízala každý kousíček jeho tetování. Každý kousíček
jeho mocného, perfektního těla. Jak jen toho muže chtěla.
"Všechno v pořádku?"
Polekala se, když v uchu zaslechla Talonův hluboký,
podmanivý hlas. "Ano.V přilbách máš mikrofony?"
"Ano. Ale jsi v pořádku? "
Nad obavami v jeho hlase se musela pousmát. "Je mi fajn."
"Určitě? Vypadala jsi vyděšeně. "
"Ne, opravdu jsem v pohodě."
Talon si nebyl jistý a v té chvíli si přál aby čtení myšlenek, byla
jedna z jeho loveckých schopností. Naneštěstí jeho schopnosti
se spíše týkaly ovládání přírodních živlů, léčení, představ a
telekineze. Byl tak lépe připraven zaštitovat sebe i ostatní, na
rozdíl od Zareka, kterému nedělalo problém ulovit démona
143
přímo před poldama nebo někým jiným.
Dokázal využívat živly tak, aby se uchránil před pohledem lidí
nebo aby je zmátl. Pokud to bylo nutné, byl schopen člověku
vytvořit nové představy a myšlenky, kterými změnil jejich
vnímání reality.
Ale nedělal to rád. Lidská mysl byla křehká a takový zásah by
mohl na ní zanechat následky.
S jeho tajemnými silami zároveň přicházela i určitá dávka
odpovědnosti. Toto ho naučil Acheron.
Jako dítě byl zneužíván těmi, co měli větší sílu a moc jako on,
proto si nepřál dělat totéž jiným. Nebylo nic, co by chtěl nebo
potřeboval tak moc, že by kvůli tomu využil jinou osobu.
Více nemluvili dokud nezastali před garáží na konci dlouhé,
klikaté hliněné cesty. Nenacházelo se zde žádné osvětlení ani
chodník. Nic jen lousianská divočina.
Sunshine se zamračila, když světlo motorky osvětlilo schránku
uprostřed ničeho. Byla černá a zdálo se, že je propíchnuta
dvěma dlouhými stříbrnými hřeby. Jeden byl v horizontální,
druhý ve vertikální poloze. Podívala na rozpadající se chatrč,
ke které mířili a jen doufala, že to není jeho dům. Vypadalo to,
že se každou minutu zhroutí.
Pokud by nebylo té schránky, neuvěřila by, že tu posledních
tisíc let někdo žil.
Talon vypnul motor a motorka stála rovně, protože ji držel
mezi stehny. Z kapsy vytáhl malý ovladač a použil ho na
otevření zchátralých dveří. Zvedaly se pomalu.
Sunshine spadla čelist, když se zažehli světla a osvítili vnitřek
té "chatrče".
Nebylo tam nic chátrajícího, co by sedělo se zevnějškem
budovy. Bylo tam mnoho techniky a šustění, prostor byl
144
vyplněn motorkami a černým nízkým Viprem.
Kriste na nebi, přece jenom je drogový dealer.
Zvedl se jí žaludek nad tím, do jaké šlamastiky se to zase
namočila. Nikdy sem s ním neměla jet!
Zaparkoval motorku vedle auta a pomohl jí sesednout.
" Ehm... Talone?" Zaža a prohlížela si jeho sbírku Harleye.
"Čím se to vlastně živíš? Říkalm jsi mi, že si nelegální
přistěhovalec, že jo? "
Obdařil ji známým úsměvem se stisknutými rty, když si složil
přilbu a položil ji do řady dalšího tuctu, o nichž byla
stoprocentně přesvědčená, že každá stála alespoň tisíc dolarů.
"Ano, a abych odpověděl na tvou první otázku, jsem dědičně
bohatý."
"A k tomu si se dostal jak?"
"Narodil jsem se tak."
Sunshine se cítila trošičku lépe, ale pořád jí nedal odpověď na
otázku, která ji kousala nejvíc. "Takže neděláš nic ilegálně jako
pašování drog, a tak?"
Znovu se zdálo, že se urazil. "Dobrý Bože ne, ženská jedna.
Proč si to myslíš? "
Rozšířenými očima se rozhlédla po moderně a draze vybavené
garáži a těch mužských hračkách. "No nemám tušení."
Stiskl knoflík a zavřel dveře a oni zůstaly uvězněni uvnitř.
Vedl ji přes garáž až do zadních prostor, kde byly na vodě
upevněny dva velmi drahé katamarány. Vše v té budově bylo
antiumelecké. "Pokud si tak bohatý, proč jsi nelegální
přistěhovalec?"
Talon si povzdechl. Mohl ji říci, že v těch bažinách žil ještě
předtím než se Amerika vůbec stala zemí a tedy nepotřeboval
žádný kus papíru na to aby se stal jejím občanem, ale jako
145
temný lovec měl zakázáno zmiňovat se o svém životě. Takže se
uchýlil k jednoduchému a pravdivému faktu. "Na radnici musíš
jít během denních hodin aby sis vyplnila papíry. Ale ptotože já
na světlo nemůžu ... "
Skepticky se něj podívala. "Jsi si jistý, že nejsi upír?"
"Až do momentu, kdy jsem tě potkal, jsem si tím byl jistý."
"To znamená?"
Přistoupil k ní tak blízko, že musela zaklonit hlavu aby mu
viděla do tváře. Podíval se na ni dolů a od zoufalé touhy mu
ztvrdla čelist. "To znamená, že by se mi nic nelíbilo tak jako
zabořit zuby do tvé kůže a celou tě sníst."
Zakousla si do spodního rtu a šibalsky něj podívala. "Mmm,
líbí se mi, když tak mluvíš." Sunshine se k němu v objetí
přimkla.
Talon sklonil hlavu, aby ji políbil a tělo mu vzplálo.
Sunshine při dotyku jeho rtů oddechovala. Co bylo na něm
takové, že ji natolik okouzlil a ona ho chtěla spolknout?
Najednou se od ní odtrhl a ona v protestu našpulila rty.
"Lepší bude když se pospíšíme," vysvětloval. "Zanedlouho se
rozední a do mé boudy je to ještě dlouhá cesta."
"Do tvé boudy? Je to podobná zřícenina jako toto? "
"No, uvidíš." Odešel nastartovat jeden z katamaránů.
Sunshine se usadila a zapásala se. Dříve než se zdálo opustili
pohodlí garáže a vyrazili vstříc temnotě bažin. Motor byl při té
rychlosti jakou se hnali k jeho domu tak hlučný, až ji z toho
rozboleli uši.
Venku byla taková tma, že její oči nedokázali nic rozlišit.
Jak mohl Talon vidět na cestu, kterou jeli? Každou minutou
očekávala, že narazí do stromu nebo do nějakého perutě.
Ale Talon stroj ovládal bez jakékoliv námahy, nezpomalil ani
146
nezaváhal.
Po pár minutách, když si její oči dostatečně zvykli na tmu,
dokázala rozeznávat břehy i močály. Většinou zahlédla jak
žáby a nějaké jiné věci, které nejasně připomínaly živočichy,
skákali do vody.
Možná by bylo lepší, kdyby byla nadále v té tmě slepá.
Po čase se před nimi objevila malá chatrč, posazená hluboko v
lese. Sama. Osamocená od všeho. Tilandsie visely z větví
stromů jako těžké závoje a okolní les ozařoval matnou šeď,
která byla viditelná i navzdory husté tmě.
Talon zastavil katamarán v malém doku a vystoupil. Pomohl
Sunshine na molo, šla za ním po úzkých prknech k tmavé
verandě ale uvědomila si, že před dveřmi jsou dva aligátoři.
Vykřikla.
"Pšt" napomenul ji se smíchem. "Nemusíš se ničeho bát."
K jejímu nesmírnému úžase se sehnul a poplácal po hlavě
většího z nich. "Ahoj, Beth. Jak to dnes jde? "
Aligátor otevřel tlamu a zasyčel něj jakoby mu rozuměl.
"Vím dívka. Promiň, zapomněl jsem. "
"Co jsi? Dr. Dolittle? "
Znovu se zasmál. "Ne. Našel jsem je, když byli ještě malí krpci
a vychoval je. Jsme rodina. Znám je tak dlouho, že téměř
rozumím jejich myšlenkám. "
Ona měla ve svém rodokmenu také nějaké hady. Jen chodili po
dvou.
Ta velká se doplazila k ní a hodnotila ji jakoby byla speciální
menu v krokodýlí restaurací. "Nemyslím, že se jí líbím."
"Buď slušná, Beth."
Beth švih ocasem, slézá z verandy a vlezla do bažiny. Ten
druhý se podíval na Sunshine, zacvakal zuby a následoval svou
147
sestru.
Talon otevřel dveře do svého domu a zažehl tlumené světlo.
Sunshine váhavě vkročila dovnitř, částečně se bála, jestli jí
nečekají nějaké sklízecí povinnosti jako u jejího bratra. Nebo,
že tam bude něco horšího jako aligátoři. Něco jako obrovská
anakonda, již poslouží jako zákusek.
Ve dveřích se pozastavila.
Místo uvnitř bylo větší než se zdálo zvenčí, ale pořád to byla
jen jedna místnost. Nalevo byla malá kuchyň a napravo dveře,
o kterých, jak si domyslela, vedou do koupelny.
Na třech velkých stolech měl počítače a jiné technické
vybavení. Zadní část chaty tvořila velká černá matrace na zemi.
Byla vděčná, že vše bylo čisté a zdravotně nezávadné. Jak
osvěžující, že ne všichni muži jsou prasata jako její bratři.
"Máš to tady zajímavé, Talone. Musím říct, že ty holé černé
stěny se mi líbí. "
Talon si nad její tónem odfrkl. "Tohle mi říká žena, která žije v
cukrové vatě?"
"To je pravda, ale všechno kolem je tak temné. Nepůsobí to na
tebe deprivovaně? "
Pokrčil rameny. "Ani ne. Nějak nad tím nepřemýšlím. "
"Nechci být hrubá, ale zdá se mi, že to děláš často."
"Co?"
"Nepřemýšlel o věcech. Ty jsi jeden z těch, co prostě existují,
že jo? Nemyslíš na včerejšek ani na zítřek. Neplánuješ, co bude
za hodinu a tak. "
Talon hodil klíče na nejbližší stůl. Byla velmi bystrá. Jeden z
následků nesmrtelnosti bylo to, že jste neměli vytýčení žádný
konkrétní cíl. Jeho život byl postaven na probuzení se,
nahánění a ničení démonů, a pak se vrátil domů.
148
Temný lovec nikdy nemyslel na budoucnost. Po nějakém čase
se k ní stavěl lhostejně.
A minulost ...
Nebylo k čemu se vracet. Jedině by mu rozjitřila vzpomínky a
na to bylo lepší nevzpomínat.
Podíval se na ni a v tmavohnědých očích jí vzplála vášeň. Měla
v sobě život, který z ní vyzařoval a fascinoval ho. Jaké by to
bylo znovu tak žít? Těšit se na budoucnost a dělat si plány?
"Ty pravděpodobně myslíš na budoucnost celou dobu," řekl
tiše.
"Samozřejmě."
"A co ve své budoucnosti vidíš?"
Složila si batoh z ramen a položila jej při stůl. "To je různé.
Někdy sním o výstavě v Guggenheim nebo v Muzeu umění. "
"Snila jsi někdy o rodině?"
"Každý má tyto sny."
"Ne, ne každý."
Sunshine se zamračila. "Ty skutečně o ní neuvažuje?"
Talon ztichnul a putoval do daleké minulosti, v níž se mu
zjevila tvář jeho ženy a vzpomněl si na ty noci, když zatímco
spala bděl při ní, s rukou na jejím bříšku a cítil jak se v ní hýbe
jejich syn.
Tehdy měl sny.
Když zíral do Nyniiných očí, chtěl aby to tak bylo navždy.
Představoval si je jako zestárli a byli šťastní, obklopeni dětmi a
vnoučaty.
A jedním neuváženým činem, odsoudil oba a zničil každý sen,
který měli.
Všechnu naději, co měli.
Zamrkal, když mu bolest sevřela hruď. "Ne," zašeptal, když se
149
mu uvolnilo hrdlo. "Rodinou se vůbec nezabývám."
Nad tvrdostí jeho slov se zamračila.
Co ho na její otázce dokázalo ranit?
Když jí ukázal, kde si má odložit tašku, zazvonil telefon.
Talon ho šel zvednout a ona si zatím vybalila pár věcí a
rozložila je po pokoji.
"Ahoj Nicku ... ano slyšel jsem o Zarekovi. "Trpitelsky se na ni
podíval a poslouchal. "No, chlapče, já ... hm. Právě teď nejsem
sám, ano? "
Odešel od ní dál, ale pořád ho tlumeně slyšela. Choval se
nervózně a ji by zajímalo proč.
"Mluvil jsem se Zarekem a právě se naléval červeným
koktejlem, těsně předtím než se to stalo. Nevím, co to do něj
vjelo, ale byl ve špatné náladě. "Na několik minut ztichl. "Ano,
poslouchej, jsem tady s jednou ženou. Jmenuje se Sunshine.
Pokud ti zavolá, že něco potřebuje, bez jakýchkoliv řečí to
uděláš ... i já tebe. "Tvrdě mu oplatil a složil.
"Kdo je Nick?" Vyzvídala.
"Je to můj osobní asistent. Platím ho, takže pokud budeš něco
potřebovat, jen vytočíš čtyřku a mřížku a dovoláš se mu. "
To bylo od něho hodné. "Opravdu? Ty máš osobního
asistenta?“
"Neuvěřitelné, že jo?"
"Musím uznat, že si první motorkář, kterého jsem potkala, co je
zazobaný a má asistenta."
Talon se zasmál. Líbilo se mu jaký měla humor.
"Takže, co je to červený koktejl? Je to z vína? "
Zatvářil se velmi vyhýbavě. Jakoby nebyl ve své kůži. "Něco
takového."
Znovu tu byly ty jeho tajemství. Uf! Ten chlap by se měl trochu
150
uvolnit. Více důvěřovat.
Musí na tom zapracovat.
Talon šel do kuchyně. "Nevím jak ty, ale já jsem mimo.
Normální nechodím spát pár hodin po západu slunce. Máš
hlad? "
Pozorovaůa jak se probíral zásuvkami a vytáhl pánev. "Ne
moc, ale pokud chceš, něco ti udělám."
Otočil se, zdál se být její nabídkou překvapen. "Děkuji. To by
bylo fajn. "
Vzala mu pánev z rukou a položila ji na sporák. "Na co máš
chuť?"
Hříšné půvabně si olizovat rty, když očima propaloval její tělo
a zaléval ji teplem. Touhou.
"Co takhle, jedno nádherné ženské tělo celé polité čokoládou a
šlehačkou?" Odhrnul její vlasy na záda. "S třešničkou na
vrchu?"
Ta představa ji rozesmála. "To by se dalo zrealizovat."
Sunshine oddechovala, když se jí ústy přisát na odhalený krk a
do dlaní vzal její prsa.
Bradavky jí ztuhly, prošla jí spirála rozkoše a zanechala ji
vlhkou a toužící po něm.
"Jsi vždycky tak neukojitelný?" Zeptala se omámeně.
"Jen, když vidím něco co chci," rukou sklouzl mezi její stehna.
"Ty jsi to, co chci nejvíc."
Sykla, jeho prsty byly úžasné, když se jí dotýkaly přes džíny.
Rozbušilo se jí srdce a podívala na jeho ruce, které jí rozepínali
kalhoty. Jeho dlouhé, pěkně tvarované prsty ji rozepnuli
knoflík a stahovali její džíny pokud neodhalily její bílé
krajkové kalhotky. Na uchu ji dráždil jazykem a na pokožce
cítila jeho horký dech. Rukou ji vklouzl pod elastický okraj a
151
našel střed jejího těla.
Sunshine, se z jeho rukou na nejintimnější místě, z prstů které
se s ní něžně mazlili, zamotala hlava. Jeho tmavá pokožka
vystupovala proti její bledé kontrastní a prsty vnikl do ní.
Vzlykal a vyšla mu vstříc, potřebovala ho cítit hluboko v sobě.
Zavrčel jako divoké zvíře a klekl si před ni, stáhl jí kalhoty a
spodní prádlo.
Sunshine mu pomáhala zout ji a svléknout si kalhoty.
Byl na kolenou a stále byl oblečen, když ji otočil ke své tváři a
hleděl do tmavého trojúhelníku v jejím klínu.
Jeho obsidiánový pohled se setkal s jejím očima a ona zahlédl
ten oheň.
„Otevři se mi Sunshine. Chci abys mě pozvala dovnitř.“
Jeho slova měli za následek, že se jí na tvářích rozlil ruměnec.
Nikdy v životě ještě nic takového neudělala a teď ho chtěla
prosit.
Všechny zábrany hodila za hlavu, rozevřela stehna a tak se mu
nabídla. "Jsem jen tvá."
Byl jako divoká hladová bestie, vnořil se tváří mezi její nohy a
přitiskl se ústy na její ženství.
Sunshine od slasti vykřikla. Opřela se zády o pult. Jeho jazyk
se roztančit, jemně ji sál a kousal. Zabořila ruce do jeho vlasů a
tělo její hořelo při každém jeho dotyku.
Bradavky měla tak napnuté až to bolelo.
"Ach, ano, Talone, ano," Lapala po dechu a tiskla si ho k sobě
blíž.
Když ji Talon ochutnal z hrdla se mu vydral hluboký zvuk. Její
ženská vůně mu narušila smysly, když mu svou nádhernou
rukou sevřela vlasy.
Procházel jazykem shora dolů po jejím nitru, vychutnával si
152
ženu před sebou. Bylo to už velmi dávno, co mu někdo nebo
něco přineslo tolik potěšení. Tak jako ona. Její oheň, kreativita,
potřeštěnost. To vše byl magnet, který jeho proti vůli
přitahoval.
Lízal a ochutnával ji. Začala sténat slastí a když dosáhla
vrcholu, volala jeho jméno a on by přísahal, že viděl při tom
hvězdy.
Sunshine dýchala krátce a trhaně, podívala na Talona, který
vstával z podlahy. Tyčil se nad ní, s tmavýma očima a
neukojený hladem.
"Proč ti nedokážu odolat? Vždy když se k tobě přiblížím,
jediné na co dokážu myslet je, jak si tě vezmu. "
Vzal ji za ruku a nechal ji na svém tvrdém pulsujícím pohlaví.
"To nevím," její hlas se třásl, když mu rukou zajela za pás a
prsty putovala krátkými, hebkými chloupky, dokud mu v dlani
nesevřela jeho nabitou mužnost.
Dech se mu zádrhel.
"Ale totéž cítím při tobě i já," a rukou mu zašla ještě níže.
Zavřel oči, sevřel čelist a užíval si její laskání. Věděla, že mu
může způsobit potěšení ale chovala se jakoby mu dotyky
způsobovala bolest.
Cítila se zvláštně bezbranná, když před ním stála jen v
podprsence a svetru. Talon byl stále celý oblečený.
Bylo to erotické a vyvádělo ji to z rovnováhy.
Jako by jí Talon četl myšlenky, svlékl zbytek jejího oblečení.
Byla úplně nahá a on ne.
Procházel po ní rukama, vlastnický, něžně. "Řekni mi po čem
toužíš, Sunshine. Řekni mi o čem sníš pozdě v noci, když ležíš
sama v posteli. "
Takto ještě s nikým nesdílela svou intimitu a předtím než si
153
uvědomila, co dělá, přistihla se jak mu odpovídá. "Sním o
příchodu krásného cizince."
Kroužil kolem ní. "A?"
"Je tajemný a sexy. Představuji si jak stojí za mnou a já se k
němu přitisknu. Cítím jak si mě zezadu bere, zatímco ho
nemohu vidět, jen cítit. "
Talon se od ní vzdálil a vypnul světlo.
Sunshine se v tmě zachvěla. "Talone?"
"Pšt" hluboký zvučný hlas s akcentem se jí nesl do ucha.
Pak cítila jeho ruce na sobě. Úplně slepá, byla v úžasu, když si
ji k hrudi přitiskl zády a uvědomila si, že si svlékl bundu a
tričko. Rukou ji hladil na prsou, mačkal je a kousat ji krk.
Zdálo se jí o tom už léta, ale nikdy se to nestalo skutečností.
Nikdy neviděla obličej muže ze snu. Dnes v noci, si
představovala Talona. Představovala si, jak vypadají jeho ruce,
když ji hladil mezi nohama.
Slyšela jak si rozepnul kalhoty. Teplo jeho těla zahřívali to její
a šeptal jí něco v jazyce, kterému nerozuměla. Jeho hlas byl
hlubší, svůdnějším. Vzrušující.
Poté, byl v ní, horký a tvrdý. Zasténala a prohnula se v zádech,
nořil se do ní hluboko, znovu a znovu.
Ruce si zaháknut do jejích vlasů. Zuby se bořil do jejího
ramene a krku.
Jeho dotek byl nádherný, rozžhavený.
Talon ji předklonil.
Sunshine vydechla, když se do ní vnořil ještě hlouběji než
předtím. Vrážel se do ní, rozpoutávajíce v ní návaly slasti
takovou intenzitou, že při každém jeho pohybu sténala a
vzdychala.
Sevřela ho v sobě a Talon zatnul zuby. Byla tak vlhká a horká,
154
tak jemná. Bylo to bláznivé, ale když byl v ní téměř cítil svou
ztracenou duši.
"Pojď se mnou, Sunshine," zašeptal v galštine, pak si
vzpomněl, že ona mu nerozumí a přeložil její svou prosbu.
"Talone." Její hlas byl směsí bolesti a slasti. Spalující,
žádostivě potřeby. Byla na vrcholu orgasmu.
Dopomáhajíce aby toho dosáhla, laskající ruka v jejím klíně se
přizpůsobil jeho přírazům.
Téměř okamžitě vykřikla a Talon ji rychle následoval na místo
božské slasti.
Oba byli upocení a funěli, tehdy si ji k sobě přitiskl. Potichu se
jí zasmál do ucha, vděčný, že poprvé nemusel skrývat své
tesáky, když se smál.
Ve tmě ho nemohla vidět.
Ale on ji viděl celou. Její dlouhé, černé copy visely dolů, mezi
jejími zády a jeho hrudí. Jejich vůně naplňovala vzduch a ona
byla vlhká a teplá.
Zvedl ji do náruče, přenesl se ní k židli a sedl si, se Sunshine na
kolenou. Oba byli stále zadýchaní a slabí.
Opřela se o něj, ovinula mu rameno kolem krku aby k němu
byla blíž. Rty a ústy putoval po jejím líci a jemně ji škrábal
zuby.
Sunshine nikdy předtím takhle s mužem nebyla.
Jistě, už měla sex a její exmanžel byl nadržený samec, ale
nikoho ještě nechtěla tak jako Talona.
Jeho tělo bylo tak teplé a pevné, tak dokonale svalnaté, že
neměla chuť někdy slézt z jeho kolen.
Sunshine si spokojeně oddechla.
"Talone, děláš tohle s každou ženou, kterou potkáš?"
"Ne," zašeptal jí do ucha. "Nedělám, a nikdy jsem si dosud
155
nepřivedl žádnou ženu k sobě domů. Jsi zcela speciální
případ."
"Jsi si jistý?"
"Určitě. A co ty? Vodíš si domů každého chlapa, kterého
potkáš. "
Uložila se zády na jeho hruď a přála si aby mu viděla tvář. "Ne.
Slibuji, že si také speciální případ. "
Něžně ji políbil.
Seděli tak dlouho, jen drželi jeden druhého, v příjemném tichu
svítání.
Sunshine si nebyla jistá svými city k Talonovi. Jedna její část
ho tímto chtěla držet až navěky a ta druhá jí říkala, že je pěkný
idiot, když na něco takového myslí o muži, kterého sotva
potkala.
Vypadal úžasně v kožených kalhotách a dokázal rozechvět
každý kousek jejího těla, ale nebude nakonec jako každý jiný
chlap? Sobecký. Vlastnický. Podezřívavý.
Nevěděla.
Nebyla si jista, zda chce čekat a zjišťovat to.
Sunshine zívla. Byla to dlouhá noc, náročná psychicky i
fyzicky.
Teď se chtěla jen přitulit k jeho svalnatém tělu a spát.
Talon se najednou cítil nejistě. Vzít ji k sobě se tehdy zdálo
jako docela dobrý nápad, ale teď když pomyslel, že by s ní měl
jít spát do postele ...
Byla to důvěrnost, která se mu nestala od smrti manželky.
Mnohdy měl se ženami sex a pak oba ukojení si na chvíli
zdřímli, ale tohle bylo něco zcela jiného.
Stráví spolu den. Budou spát. Dotýkat se ...
Znovu zívla. "Hned jsem zpátky."
156
Talon nic neřekl, zapnul lampu aby viděla na cestu. Sunshine
vyndala z tašky tričko a vešla do koupelny.
Když byla pryč, naslouchal zvukům z vedlejší místnosti. Slyšel
téct vodu, když si myla tvář a zuby.
To bylo takové zvláštní.
Do mysli se mu vrátily vzpomínky. Vzpomínky na život, na
který úmyslně zapomněl.
Vzpomínky na muže, kterého pohřbil.
Pamatoval si na nesčetné noci, když jen ležel v posteli a čekal
na svou ženu, která se chystala k spánku. Noci, když se díval
jak si češe vlasy pokud se v záři ohně nelesklý a jak si je
zaplétala předtím než se k němu přidala.
Noci, když poslouchal jak před krbem vyšívala a tiše si
prozpěvovala.
Zadíval se na skříňku, kde si Sunshine odložila kosmetickou
tašku, růžový kartáč na vlasy a malou lahvičku pravděpodobně
s olejem z pačuli.
Koukal na ty roztomilé věci, které se tam vůbec nehodily.
Ženské a cizí věci, které ho těšili.
Jak mu chybělo sdílet svůj život s někým. Mít někoho o koho
by se mohl starat. Kdo by se staral o něj. Bylo to něco, na co
nemyslel dlouhou, dlouhou dobu. Něco, na co se neodvážil
myslet.
Teď když o tom uvažoval, musel přiznat, že život temného
lovce nese chvíle skutečné samoty.
Sunshine vyšla s vlasy pořád spletenými do copů, nohy jí trčely
zpod okraje dlouhého trička. Úsměv na její tváři otřásl s jeho
srdcem bojovníka.
Před staletími se na boje těšil, věděl, že pokud přežije, vrátí se
domů do teplého a milujícího náručí. K přátelům.
157
Dosud ho to netrápilo. Ale dnes večer z nějakého důvodu, ano.
"Je všechno v pořádku?" Dělala si starosti.
Přikývl.
Sunshine se ta odpověď nezdála úplně přesvědčivá. Vystrašeně
mu podívala do očí. "Změnil jsi názor na to jestli mám zůstat?"
"Ne," rychle ji uklidnil. "Byla to jen dlouhá noc."
Přitakala. "Vím o čem mluvíš."
Zalezla do jeho postele a přikryla se černou přikrývkou, pak
zhasla lampu u postele.
Talon se otočil a podíval na ni. Ležela na své straně, tváří ke
stěně. Proti jeho velikánskému polštáři vypadala její hlava
drobně a proti černé posteli sladce opálené a žensky.
No nejvíce, vypadala neodolatelně.
Lehl si zezadu k ní. Předtím než se dokázal zastavit, ji vzal do
náruče přitiskl ji tak k sobě.
"Hmm," povzdechla si ospale. "Líbí se mi, když co děláš."
Zavřel oči, nadechl se její neobyčejné vůně a zaplavila ho
bolest. Bylo tak dobře držet ji v objetí.
Ne! Okřikl ho zdravý rozum. Nemůže to udělat. Nemůže se o
ni takto zajímat.
Mezi nimi nesmí být nic. Zítra ji bude muset odvést domů, aby
se vrátila do svého života, tak jako on do svého.
Tak to mělo být.
Políbil ji něžně na temeno hlavy, ulehčeně vydechl a oddal se
spánku. Nikdy nebude moci být s ní, nebude moci být víc než
krátkodobá zastávka.
Nikdy.
Sunshine jen chvíli ležela a v tichosti naslouchala Talonovu
klidnému dechu. Nebylo slov, kterými by dokázala vyjádřit, jak
se cítila. Bylo to jakoby k sobě patřily. Jakoby jim bylo určeno
158
být takhle spolu.
Proč ji to napadlo?
Nevěděla přesně jak dlouho tam jen tak ležela, dokud ji
nepřemohl spánek, ale když usnula měla zvláštní sen ......
Viděla Talona jako mladého muže, určitě ne staršího než
dvacet. Dlouhé blond vlasy měl spletené dozadu, kromě dvou
tenčích copů na jeho levém spánku. I když byla jeho mladá tvář
pokryta strništěm, poznala ho v něm. Poznala v něm muže,
který pro ni znamenal celý svět. Držel si ji pod sebou, jeho
pevné mužné tělo bylo nahé a tiskl se k tomu jejímu, když se
do ní nořil ven a dovnitř s takovou nesmírnou něžností, že její
srdce vzlétalo a bolelo ji zároveň.
"Oh, drahá Nyn," ztěžka jí dýchal do ucha. Vnořil se do ní
hluboko, tvrdě, zdůrazňujíc každé slovo, které řekl. "Jak tě
mohu opustit?"
Vzala jeho obličej do dlaní a políbila ho na rty, odtáhla se od
něj aby mu mohla během jejich milování hledět do jantarových
očí.
"Nemáš na výběr, Speirr. Bojoval si příliš tvrdě, příliš mnoho
sis vytrpěl aby ses stal dědicem, na to aby si to teď neudělal.
Zaručí ti to, že tě klan přijme za svého krále, když tvůj strýc
zemře. "
V očích mu rozeznala mučivou úzkost a cítila jak ji sevřel.
"Vím."
Tak velmi se milovali. Vždycky to tak bylo. Ode dne kdy ona
měla šest a on osm, a on ji odvážně zachránil před zuřivým
kohoutem. Byl hrdinou její srdce. Vyrůstali odděleně a přece ne
bez sebe. Už jako děti věděly, že jejich přátelství by jim
zakázaly nebo se vysmáli a Speirr si už vytrpěl výsměchu dost.
159
Ona by mu nikdy na ublížení nepřidala. Proto nikomu neřekli o
chvílích, kdy oba utekli od svých rodin a povinností, aby byly
spolu. Roky byly jejich setkání nevinné. Chodívali si hrát nebo
na ryby. Někdy si šli zaplavat nebo si jen prostě vylévali
utrápené srdce.
Jen během posledního roku se odvážili dotýkat se jeden
druhého. Ona byla dcera rybáře - nejposlednější z posledních.
A i tak se ji její Speirr nikdy nesmál jako ostatní. Nikdy jí
nepřipomínal, že smrdí po rybím oleji nebo nosí děravé a
záplatované věci. Respektoval ji a cenil si její přátelství, tak jak
si ona cenila jeho. Svoje panenství mu nabídla ráda, věděla, že
mezi nimi nikdy nebude moci něco být. Věděla, že přijde den,
kdy si bude muset vzít jinou. A i když jí to lámalo srdce,
věděla, že nemá jinou možnost, jak ho teď nechat jít. Musel se
oženit s jinou aby vymazal provinění své matky, které na něm
zanechala. Aby dokázal, že je stejně urozený pokrevně jako na
duši.
"Bude z tebe skvělý manžel, Speirr. Je šťastná, že tě má. "
"Nechci," sevřel ji ve svém ocelovém náručí ještě silnější.
"Nechci myslet na jinou, když jsem s tebou. Jen mě drž, Nyn.
Dovol mi na chvíli zapomenout, čí jsem syn. Nech mě dělat
myslet si, že jsme na světě jen ty a já a nic a nikdo nás nikdy
nerozdělí. "
Zavřela oči protože ten proud bolesti byl nesnesitelný.
Jak si přála aby to byla pravda.
Nadzvedl se na lokti aby se na ni podíval. Něžně se vpil do její
tváře. "Jsi jediné teplo, které mi rozehřívá srdce. Jediné slunce,
které jsem v bludné tmě poznal. "
Jak ho v těchto okamžicích milovala. Když se on, divoký,
odvážný bojovník, princ, nebál vypustit ze svého srdce
160
básníka. Jen ona znala tuto jeho stránku. Jen ona věděla, že měl
smysl pro poezii.
Pro zbytek světa musel zůstat tvrdým a silným. Bojovníkem
nepopiratelné statečnosti a dovednosti.
Ale právě pro jeho romantické srdce ho milovala nejvíc.
"A ty jsi můj oheň," vydechla. "A pokud teď nepůjdeš a
nepotkáš se se strýcem, tak tě odvrhne."
Odtáhl se od ní a zanadával.
Sledovala ho jak se obléká a pomohla mu nasadit si brnění. On
byl princ. Ne jen rodem ale i chováním. Neexistoval udatnější
muž.
Když se oblékla ona, stáhl ji k sobě a poslední krát ji horečně
políbil. "Sejdeme se dnes v noci?"
Uhnula mu pohledem. "Pokud si to přeješ Speirr. Udělám vše,
o co mě požádáš, ale nemyslím, že je to spravedlivé vůči tvé
nové manželce, abychom se potkali během vaší svatební noci. "
Ustoupil jako by ho praštila do obličeje. "Máš pravdu, Nyn. No
ještě víc, by to nebylo spravedlivé vůči tobě. "
Sunshine zasténala, když cítila jak odchází od Nynii a přidala
se k Speirrovi. Stále byli u jezera, ale teď to byl on koho cítila.
Jeho emoce.
Viděla je jeho očima.
Speirrovi se lámalo srdce, když Nynia od něj couvat pryč.
Bolest v jeho nitru byla tak intenzivní, až se bál jestli ho
nezmrzačí.
Natáhl po ní ruku, ale věděl, že byla pryč.
Ztracena. Navždy je pro něj ztracena.
Tak jako jeho matka. Tak jako jeho sestry a otec.
Bohové, to bylo nespravedlivé.
Ale nakonec, život nebyl fér. Zejména život muže s
161
povinnostmi a odpovědností. Muže, který musel o respekt pro
sebe a sestru bojovat nejen mečem v ruce.
Jeho život nikdy nebude patřit jemu.
Obrátil se k ní zády, vyšvihl se na koně a cválal k tetě a strýci,
aby mohli dotáhnout do konce manželství mezi jejich klanem a
galsko-keltským kmenem, který s nimi sousedí na severu.
To manželství konečně umlčí jazyky nepřejících, kteří by na
jeho místo jmenovaly raději někoho jiného.
Sunshine spala dál, ale odtáhl ji, když se jí sen změnil. Viděla
Talona o něco později v ten den, stál mezi nádhernou ženou,
něco po třicítce a mužem o pár let od ní starším. Žena měla
stejně světlé vlasy a modré oči jako Talon, zatímco muž byl
černovlasý, s tmavýma očima.
Stáli uprostřed staré dřevěné síně. Místnost byla zaplněna
lidmi, kteří se od nich tří odlišovaly. Každý měl na sobě svůj
nejlepší pléd a zlaté šperky.
Speirrův strýc byl v černém koženém brnění a teta v zlatem, s
dlouhou sukní.
Pro shromáždění byl Talon silný a hrdý. Neohrozitelný a
královský.
Galský šepot zaplňoval celou místnost, když si vyprávěli
příběhy o jeho statečnosti v boji, že je oblíbený bojovník
Morrigány.
Říkalo se, že sama bohyně mu v boji kryje záda a postaví se
každému, kdo by chtěl zohyzdit jeho krásu nebo otupit jeho
meč.
Co ale nevěděl nikdo, bylo, že Speirr by nejraději utekl, jak
čekal na svoji nastávající.
"Přísahám, chlapče, že si vyděšený jako malý kluk." Zašeptala
teta se smíchem.
162
"Ty, jsi byla také, Ora," opravil ji strýc. "Vzpomínám si, jak ti
tvůj otec vyhrožoval, že tě sváže pokud se neuklidní, dokud nás
naši rodiče neoddají."
"Ale já jsem byla mnohem mladší než on."
Teta mu konejšivě položila ruku na rameno.
Speirr se uklidňujícím dojmem nadechl, když před ně
předstoupila mladá žena.
"Moje dcera Deirdre," představil ji král Llewd.
Byla nádherná. Uvědomil si Speirr. S plavými, skoro bílími
vlasy, jaké ještě neviděl a modrýma očima, ve kterých se
zrcadlila dobrota a něha.
Ale ona nebyla jeho Nynia. Žádná jiná žena jí nikdy nebude
sahat ani po kotníky.
Speirr instinktivně ustoupil vzad. Strýc ho potlačil dopředu.
Deirdre se svůdně usmála. Její oči byly teplé a vítající.
Znovu ustoupil.
Tehdy ho teta postrčila k nevěstě. "Co jí řekneš, chlapče?"
"Já ..." Speirr znal ta slova, která je měly oba spoutat. Neustále
si je opakoval.
Ale teď mu uvízla v hrdle. Nedokázal dýchat.
Znovu udělal krok vzad a znovu ho teta se strýcem tlačili
vpřed, k ní a osudu, který se najednou jevil pustý. Studený.
"Speirr," oslovil ho varovně strýc. "Tak řekni ty slova."
Udělej to, jinak vše ztratíšUdělám to a ztratím to jediné.
Před sebou uviděl bolest v Nyniiných překrásných očích. Viděl
slzy, které se snažila zadržet.
Speirr zatnul zuby, čelist mu odmítavě ztuhla. "Já to
neudělám." Otočil se na patě a opustil síň, uslyšel za sebou
šokované hlasy, když si razil cestu z dveří do vesnice.
163
O několik vteřin později se za ním vydali teta a strýc. Byl na
půl cestě ke svému koni, strýc ho popadl za rameno a prudce
ho zastavil.
"Co se to s tebou děje?" Zanadával.
"Speirr?" Přimlouvala se mu něžně teta. "Co se stalo?"
Rozrušeně těkal očima z jednoho na druhého, hledal slova,
díky kterým by pochopili, co cítí v srdci. "Nevezmu si ji."
"Tak to teda vezmeš!" Přikázal neoblomně strýc. Jeho tmavé
oči se mračili. "Takže se pakuj zpět a dokonči to."
"Ne," tvrdohlavě mu protiřečil. "Nevezmu si ji, když miluji
jinou."
"Koho?" Zeptali se jednotně.
"Nynian."
Vyměnili si znepokojeny pohledy.
"Kdo je sakra Nynian?" Zeptal se strýc.
"Rybářova dcera?" Nevěřila svým uším teta.
Obě otázky byly vyřčeny najednou. Chvíli strýci trvalo, než
pochopil manželčino slova.
"Rybářova dcera?" Zopakoval.
Strýc se napřáhl aby ho udeřil po hlavě, ale Speirr mu chytil
zápěstí. Dny kdy byl strýcem zbit dávno pominuly.
"Zbláznil jsi se?" Vykřikl strýc a uvolnil si ruku. "Odkud ji
vůbec znáš?"
Speirr očekával strýčkovo zavržení. Nepochyboval, že ho
nakonec vykáží z klanu, stejně jako jeho matku.
Ani trochu už na tom nezáleželo.
Nyní byla jediná osoba, která ho kdy skutečně chápala.
Nezradil by ji sňatkem s jinou, zatímco by se ona vrátila do
svého nešťastného života.
Odmítal zestárnout bez ní.
164
"Vím, že mě nemůžeš pochopit a vím, že bych měl jít a vzít si
Galovu dceru, ale nemohu." Podíval s nadějí na tetu, že alespoň
ona porozumí jeho stavu. "Miluji Nynian. Nechci bez ní žít. "
"Jsi mladý a hloupý," Zakroutil nad ním strýc hlavou. "Přesně
jako tvoje matka, necháváš se vést srdcem. Ale pokud v tomhle
neuspěješ, nikdy se ti nepodaří smazat ostudu z jejího jména.
Nezůstaneš ničím,než jen synem nevěstky, budeš pro smích.
Teď se vrať dovnitř a ožeň se s Deirdre. Hned! "
"Ne," neoblomně odmítl.
"Tak jen do toho, Speirr, udělej to a já tě vykážu."
"Ať se tedy tak stane. Vykažte mě. "
"Ne," zamíchala se do hádky teta.
Stála od nich bokem, pohledem na míle daleko, jakoby se
dívala na něco, co není na zemi. "Tady zasáhly bohové, Idiag.
Podívej se mu do očí. Nynian je jeho spřízněná duše. Je jim
souzeno být spolu. "
Strýc zanadával. "To bude pro náš klan úžasné spojenectví,"
kysele zamumlal. "Zaseje mezi lidi klid a zaručí, že nikdo
nebude pochybovat o Speirrovom nástupnictví. Ale já se
nebudu příčit vůli bohů. "
Idiag stiskl synovcovo rameno. "Jdi, Speirr. Přiveď Nynian, a
já pokusím zachránit, co budu moci abych zabránil válce. "
Speirr v nevěřícně zamrkal. Bylo to poprvé v jeho životě, kdy
se k němu choval strýc mile a shovívavě. "Myslíš to vážně?"
Přimhouřil oči. "Chlapče, měl bys zmizet, dříve než se mi vrátí
zdravý rozum."
Speirr na ně zavolal, když běžel ke koni. Pak se vrátil zpět a
objal tetu a následně i strýce. "Děkuji. Vám oběma. "
Tak rychle jako mu nohy stačily běžel ke koni a vyskočil mu na
záda. Patami ho kopl do boků a vydal se k jejich území.
165
Speirr cválal přes les a zvíře téměř uštvat k smrti. Jeho černý
hřebec letěl spletitým porostem a trávou, vykopávajíc hroudy
hlíny za sebou. Sluneční paprsky se prodírali mezi větve
stromů, ale on jen koně povzbuzoval k rychlejší jízdě.
Musí se dostat k jeho Nynian.
Nynian si povzdechla. Matka jí do rukou vložila starý
roztrhaný košík s deseti nechutně páchnoucími rybami.
"Musím to jít zalepit?" Zeptala se matky, hlas jí hrál laskavostí.
"Tvůj bratr je pryč a oni na to čekají. Teď jdi, dítě. Nechci od
tebe slyšet žádné další námitky. "
Nynian si kousla do jazyka a vzala koš do rukou. Jak to
nenáviděla. Raději by se nechala zmlátil než jít do kovářova
domu, kde Eala nepochybně čeká na dodání. Eala byla stejně
stará jako ona, kovářova dcera, ale vystupovala jakoby
pocházela z stejně urozeného rodu jako Speirr.
Dívka měla potěšení z toho jak ji pokořovala.
Ale dnes na to neměla Nynian náladu. Ne, když její srdce
krvácelo ze ztráty, která se jí udála.
Právě teď si Speirr bere jinou. Je pro ni navěky ztracený.
Zamrkala, aby zahnala zrádné slzy zpět, opustila skromnou
chatrč, kde žila s matkou, otcem a bratrem a vybrala se do
hezčí části vesnice, kde žila většina lidí, daleko od smradu
práce rybáře, koželuha a řezníka.
"Oh, Speirr," šeptala jeho jméno a utírala si slzy z tváří. Jak teď
zvládne přežít jednoduchý den? Celý život to byl on, co jí
dodával sílu zvládnout tu bídnou práci. Vždy se na jejich
setkání tak těšila. Těšila se na jejich společný smích a zábavu
dole u jezera.
Ty dny ale byly navěky pryč.
Když se vrátí, tak už se svou ženou.
166
Jednoho dne, mu jeho královna porodí děti ...
Bolest na ni útočila ještě krutější. Nyní procházela bezcílně po
vesnici, myšlenkami při jediném muži, kterého bude milovat a
nikdy mu nebude schopna porodit děti. Nikdy ho už nebude
objímat.
Blížila se k chalupě kováře a viděla, že dnes není Eala sama.
Stála v malé skupince přátel, se kterými mluvila. Poznala tři
chlapce a dívky by mohly být i její přítelkyně, kdyby se jí
neustále nepřipomínalo, že smrdí po rybách.
"Oh pozor," povýšeně se Eala na ni podívala. "To je rybí dívka
s její smradem. Rychle, všichni zadržte dech jinak zezelenáte. "
Nyní bojovně zvedla bradu. Jejich slova její neublíží. Ne dnes.
Dnes trpěla už dost.
Podala košík Eale do rukou.
Eala zavřeštěla. "Ty jsi ohavná, Nynian!" Křičela, položila
košík a odtancovala pryč. "Žádný muž nikdy nebude chtít tak
smradlavou ženu. Viď, Deargu? "
Dearg se spekulativně podíval na Nynian. "Nevím. Podle toho
jak jsme minule viděli jak si to rozdává se Speirrem, bych byl
ochoten držet si nos. "
Obličej se jí rozhořel, Nynian byla zděšena, že je někdo
pozoroval v lesích, když se milovali.
"Co na to říkáš, Aberthe?" Dearg se zeptal dalšího pohledného
mladíka.
"Nuž. Na jedno či dvě kola by byla dobrá, zejména od chvíle
kdy už není panna, ale ty si ji můžeš vzít pokud si jako Speirr a
špína je ti líbí. Ja tedy ne. "
Jejich zlomyslný smích jí hučelo v uších.
Pokořena a v rozpacích se otočila a kráčela od nich pryč, když
zachytila zvuk koňských kopyt uháňajúcich na smrt.
167
Každý ve vesnici při tom zvuku ztichl. Bylo zvláštní, že se
jezdec tak hnal. Hluboký mužný hlas pohánějící koně vpřed
bylo slyšet až do vesnice.
V momentě kdy vyletěl Speirr z lesa lidé mu uhýbali z cesty.
Nyní se při pohledu na něj nedokázala pohnout.
Hlavu měl skloněnou, oba on i kůň byli propocení. Spojení v
síle, kráse a ladnosti, byl to divoký a hrozivý pohled.
Letěli jako by jim za patami hořely všichni ďáblové Annwnu.
Očekávala, že se kolem ní přežene jako vichr až ke svému
domu.
Ale nebylo to tak.
Namísto toho, Speirr zastavil koně přímo před ní, divoké zvíře
se vzepřelo do vzduchu.
Seskočil ze sedla a pohltil ji ve svém mocném náručí.
Srdce se jí radostí rozbušilo, ale byla vyplašená. Vyplašená, co
tento jeho zmatený čin znamená.
"Fiú?" Oslovila ho nejistě slovem označujícím v rodném jazyce
prince. Při tolika svědcích ho nikdy nebude moci nazvat
křestním jménem. "Co ode mě potřebuješ?"
Jantarové oči byly jasné a zářivé, naplněné láskou, když na ni
hleděl.
"Potřebuji tebe, lásko moje," nadechl se. "Každý den po zbytek
svého života. Přišel jsem tě požádat, abys se stala mou ženou,
Nyn. Pokud budeš souhlasit. "
Oči se jí zaplnily slzami. "A tvůj strýc?"
"Přeje nám jen to nejlepší a chce se s tebou setkat, až se vrátí."
Třásly se jí ruce, když ho pevně objímala.
"Jsi moje, drahá Nyn," šeptal. "Nechci žádnou jinou."
"I když smrdím jako ryba?"
Zasmál se. "A já smrdí jako zpocený kůň. Ty a já jsme
168
perfektní pár. "
Jen on mohl něco takového říct.
Slzy jí tekly po tváři, tiskla se k němu ještě blíž a rozplývala se
štěstím.
Její Speirr se k ní vrátil a ona ho už nikdy nenechá odejít.
Budou spolu.
Navždy ...
Sunshine se probudila s příjemným klidem v srdci. Za sebou
cítila Talonovo tělo a musela se usmát.
Nedokázala se rozpomenout o čem přesně byl její sen, jistá si
byla jen tím, že byl o Talonovi.
A to jí stačilo.
Na hodinkách na zápěstí zjistila, že je teprve časné ráno. Nyní
by měla být v práci, představovat své práce na náměstí.
Ale neměla ani jen špetku vůle opustit tuto matraci.
Převrátila se a přitiskla se k Talonovi.
Hlavu si pohodlně uložila na jeho rameno a zvědavě si
prohlížela jeho tetování, které se mu rýsovalo na hrudi. Byl
takový vřelý a přitahující.
"Je skvělé, že jsi doma, lásko," šeptal jí něžné slůvka v jazyce,
který slyšela jen jednou, když se minulé noci milovali a teď
pochopila.
Vzepřela se na lokti a uvědomila si, že on pořád spí. "Talone?"
Nehýbal se.
"Speirr?" Oslovila ho a divila se, jak jí to jméno napadlo, ale z
nějakého důvodu věděla, že je správně pokud ho tak volá.
Zatřepotali se mu řasy a zamračil se. "Potřebuješ něco?"
Sunshine mlčky potřásla hlavou.
Zavřel oči, přetočil se na druhou stranu a znovu usnul.
Oh, tak tohle začíná přesahovat meze chápavosti.
169
Odkud znala to jméno a proč něj on reagoval?
Byla to část jejího snu?
Snažila se vzpomenout si ale ani za ten svět se jí to nedařilo.
Jak tam ležel, otočený zády k ní, v podvědomí se jí vynořil
obraz. Bylo to jako zapomenutá vzpomínka z dětství.
Viděla Talona jako mladého chlapce, nataženého na velkém
kamenném stole. Nacházely se tam i jiné monolitické kameny,
zformované do něčeho, co jí nejasně připomínalo Stonehenge.
Ležel na břiše s rukama nataženýma nad hlavou a vysoký
tmavovlasý muž se nad ním skláněl. Tmavé roucho za ním
vlály jako divoké vlny moře, když šlehal bičem po zádech.
Talon hleděl přímo na ni, oči se mu leskly od prolitých slz
bolesti, zatímco držel čelisti pevně sevřené.
Sejdeme se později. Naznačil ji rty a ona na znak pochopení
přikývla.
Sunshine se odtáhla, otřesená.
Sen se jí nadpozemskou rychlostí vyjasnil, vyskočila z postele
a popadla Talonův mobil, pak vytočila máminy číslo. Vyšla z
dveří chaty aby náhodou Talon nezaslechl nadcházející
rozhovor.
"Sunshine?" Její matce ulevilo, jakmile poznala její hlas v
telefonu. "Kde jsi? Storm řekl, že jsi mu včera bez slova
utekla."
"Promiň, mami. Znáš mě. Byla jsem nesoustředěná a
zapomněla jsem zavolat. Poslouchej, něco potřebuji vědět.
Pamatuješ si na to jak jste se babička na mě snažila dělat to
vaše voodoo s převtělování a minulými životy? "
"Ano?"
"Něco říkala, že jsem byla starověká keltka, že jo?"
"Ano."
170
"Vzpomeneš si, k tomu ještě na něco konkrétně?"
"Ne, ani ne. Ale zavolám mámě a zjistím, co ví ona. Jak ji
znám, něco to bude. Proč? Zdáš se být nějak mimo. "
"Jsem mimo. Přihodil se mi nějaký ulítlý návrat ke kořenům.
Nevím jak jinak to nazvat. Bylo to strašně, strašně divné. "
"Jsi se Stevem?"
"Talon, mami. Jmenuje se Talon. A ano, jsem. "
"Myslíš si, že si ho znala v minulém životě?"
Sunshine kontrolně podívala na dveře a spolkla. "Upřímně
řečeno, mami, myslím, že jsem byla jeho manželka."
171
Sedmá kapitola
Acheron zaklepal na Zarekovo dveře těsně po západu slunce.
Většinu dně strávil s Artemis, dohadoval se, co dělat, protože
teď Zareka hledají lidské úřady.
Artemis ležela nonšalantně na svém bílém čalouněném Trůnu.
Její nádherná tvář neprojevovala ani špetku zájmu. "Už jsem ti
řekla, Acherone, zabij ho. Tebe zaslepují lidské povahy. A to je
důvod, proč jsem ho chtěla i v New Orleans. Chci aby si na
vlastní oči pochopil, že je to ztracený případ."
Ash tomu odmítal uvěřit. On, lépe než kdokoliv jiný, chápal
Zarekův odpor.
Takže od Artemis vyhandloval pro Zareka více času, aby
bohyni dokázal, že není nějaký zběsilý zvíře, které potřebuje
milostivě smrt.
Jak jen Ash nenáviděl, když od ní musel něco žádat. Ať už je
jak chce, nepošle Zareka na smrti. Zatím. Ne teď, pokud je zde
stále naděje.
172
Zaklepal znovu. Hlasitěji. Pokud by totiž Zarek spal v patře,
nemusel by ho slyšet.
Dveře se klouzavě pomalu otevřely.
Ash vstoupil a oči se mu okamžitě přizpůsobily černo černé
tmě. Jedinou myšlenkou za sebou dveře zavřel a zapojil své
smysly.
Zarek seděl v obýváku nalevo.
Bývalý otrok očividně zapomněl zapnout topení, takže se dům
proměnil na promrzlou ledničku. Ale nakonec, Zarek byl
zvyklý na arktické teploty z Aljašky, pravděpodobně počasí,
které představovalo mírnou únorovou zimu v New Orleansu
ani nezaregistroval.
Ash se otočil ke kuchyni ale zastavil, když spatřil Zareka
ležícího na zemi hned vedle viktoriánské pohovky. Měl na sobě
jen černé tepláky a vypadal, že spí, ale Ash věděl, že to tak
není.
Zarekovi smysly byly stejně ostré jako ty jeho a bývalý otrok
by nedovalil nikomu vstoupit na místo, kde obvykle spí aniž by
byl na sto procent v pohotovosti a připraven odrazit útok.
Ash přeletěl pohledem po Zarekovo obnaženém zádech. V
spodních částech páteře tkvěl vytetovaný propracovaný drak.
Byl to jediný znak, který jeho záda nesl ale Ash si pamatoval
časy, kdy Zarekova kůže byla poseta jizvami tak hlubokými, že
poprvé jak je viděl opravdu couvl vzad.
Obětní beránek Valeriovi rodiny, to bylo postavení, ve kterém
Zarek vyrůstal a platil pokaždé, když zkřížil cestu Valeriovi
nebo jeho bratrovi.
Záda nebylo jediné místo, které mu pokrývaly jizvy. Byly na
nohou, hrudi, ramenech a na tváři. Jedna z nich mu zasáhla
slepé levé oko a byla tak vážná, že ho Zarek sotva dokázal
173
otevřít. Jizva na líci níže dodávala jeho tváři deformovaný,
znetvořený výraz.
V lidském životě Zarek během chůze výrazně kulhal a pravou
ruku nedokázal ovládat.
Když přešel na druhou stranu a stal se temným lovcem nebyl
dokonce schopen se a ni jen podívat Ashovi do tváře. Upíral
zrak na zem a odtáhl se při každém Ashovu pohybu.
Běžně dával Acheron nově vzniklým lovcům na výběr, zda si
chtějí své fyzické jizvy ponechat nebo odstranit. V Zarekově
případě se neptal. Zarekovo tělo bylo tak nelidsky doničené, že
je okamžitě odstranil. V další vteřině stál před povinností
naučit muže bránit se a vzdorovat.
A to si osvojoval úspěšně. V době kdy Ash skončil s výcvikem,
Zarek v sobě uvolnil mocnou zuřivost, která mu dodávala
neuvěřitelnou moc.
Naneštěstí to udělalo toho chlapa nekontrolovatelným.
"Míníš tady jen tak postávat a zírat na mě, Ó Velký Acherone,
nebo mě pro pořádek zase vyhostíš?"
Ash si povzdechl. Zarek se stále nepohnul. Ležel tam zády k
němu, s rukou složenou pod hlavou.
"Co očekáváš, že ti řeknu, Zet? Umíš si poradit i líp, než
zaútočit na Fizli. Neopomenout, že byli tři. "
"Tak co tedy? Měl jsem je nechat aby mě spoutali a strčili do
basy, kde bych krásné počkal na nedělní sluníčko? "
Acheron Zarekovu zatrpklost ignoroval. "Co se stalo?"
"Viděli mě zabít démoni a pokoušeli se mě zatknout. Jen jsem
se bránil. "
"Bránit se, neznamená jednomu způsobit otřes mozku,
druhému polámat žebra a třetímu rozdrtit sanici."
Zarek vyskočil na nohy a zamračil se na něj. "To, co se jim
174
stalo je jen jejich vlastní chyba. Měli ustoupit, když jsem jim to
říkal. "
Ash mu vrátil ještě zachmuřenější pohled. Zarek oplýval
schopností vzbudit v něm hněv dokonce rychleji než samotná
Artemis. "Kruci, Zete, už jsem unavený, uklízím před Artemis
tvůj bordel, jen proto, že se neumíš chovat."
"V čem je problém, Nejvyšší? Nesnesete kritiku? Myslím, že to
se stává, když někdo vyrůstá jako aristokrat. Nikdy jsi se
nemusel strachovat, že děláš něco špatně. Vždy si každý
myslel, že jsi dokonalý. A ty sis zatím užíval neřesti života.
Řekni mi, co tě udělalo temným lovcem? Někdo ti čmazl boty
a vypařil se? "
Ash zavřel oči a počítal do dvaceti. Pomalu. Už věděl, že deset
mu nikdy nestačí aby se uklidnil. Zarek si ho s familiárním
úšklebkem přeměřovat. Tento bývalý otrok ho vždy nenáviděl.
Ale Ash to nebral osobně. Zarek nenáviděl každého.
"Vím, co si o mně myslíš, Velký Acherone. Vidím jak mě
lituješ, ale já to nepotřebuji, rozumíš? Skutečně si myslíš, že
jsem dokázal zapomenout na způsob jak si na mě poprvé
koukal? Stál si tam s hrůzou v očích a snažil ses to nedat
najevo. No, udělal si svůj dobrý skutek. Očistil si malého
nalezence, nakrmil si ho a uzdravil. Ale nemysli si, že to
znamená, že ti za to budu líbat boty a cpát se ti do zadku. Na to
zapomeň. Dny mého zotročení jsou fuč. "
Ashovi z hloubky hrdla vyšlo zavrčení. Pokoušel se potlačit
nutkání roztrhat chlapa na opačné straně jako žábu. "Neodháněj
mě, Zete. Jsem to jediné, co ještě stojí mezi tebou a smrtící
existencí tak špatnou, že ta představa je mimo tvé chápání. "
"Tak do toho. Zabij mě. Opravdu si myslíš, že mě to trápí? "
Ne, netrápilo ho to. Zarek se narodil, aby si přál zemřít. Jako
175
smrtelník a tak i jako lovec. Ale Ash už nikdy nezabije
temného lovce a nepošle ho mezi Stíny zatracení. Hrůzu toho
bytí znal z vlastní zkušenosti.
"Ohol si tu svou bradku, sundej si tu svou náušnici a nevystrkuj
drápky. Pokud si chytrý, budeš se držet od policajtů stranou. "
"To je příkaz?"
Ash využil své schopnosti, zvedl Zareka z podlahy a surově ho
přišpendlí ke stropu. "Nezkoušej mou trpělivost, chlapče.
Nemám ji nekonečné množství. "
Zarek se pustil do smíchu. "Přemýšlel jsi někdy, že by jsi se
nechal najímat do Disneylandu? Lidé by zaplatili majlant za
takovou jízdu. "
Ash hlasitě a varovně zavrčel, vycenil zuby.
Bylo skutečně složité zastrašovat někoho, kdo v životě nemá
nic, co mu za cokoliv stojí. Dělat řády se Zarekem mu
připadalo jako vypořádávat se s nezvladatelným děckem.
Ash ho složil zpátky na zem, dříve než by propadl pokušení
zaškrtit ho.
Když se Zarek dotkl nohama podlahy zúžily se mu oči. Pak
nonšalantně přešel ke svému plátěnou pytli a vytáhl krabičku
cigaret.
Atlanťana dokázal rozhodit šikovněji než kdokoliv jiný.
Acheron by se ho mohl zbavit během jednoho úderu srdce,
pokud by se rozhodl. Ale pak, Acheron si stále udržoval
lidskost. Měl s lidmi slitování, co byla slabost, kterou si Zarek
nikdy neosvojil. Nikdo se o něj nikdy nezajímal, tak proč by se
on měl starat o druhé?
Když se Acheron otočil k odchodu, Zarek si zapálil cigaretu.
"Talon hlídkuje kolem Canal Street, takže bych chtěl aby jsi byl
v oblasti od Jackson Square po Esplande."
176
Zarek vydechl kouř. "Ještě něco?"
"Kroť se, Zete. Pro lásku Zeusovu, kroť se. "
Zarek si dopřál pořádně dlouhý šluk, dokud Acheron bez
jediného dotyku otevřel dveře a opustil jeho dům.
Cigaretu držel mezi zuby a prohrábl si rukou do rozcuchaných,
černých vlasů.
Krotit se.
Téměř se tomu rozkazu zasmál.
Nebyla to jeho chyba, že problémy si ho vždycky nějak našli.
Ale nikdy nebyl z těch, kteří se jim vyhýbali. Velmi dávno se
naučil vypořádat se se svými údery a bolestí.
Stiskl zuby, když si vybavil minulou noc. Viděl ty démony jak
se pospíchaly k Sunshininýmu bytu. Slyšel je říkat, jak ji
plánují zneškodnit. Tak je pronásledoval, pokud se mu
nenaskytla šance zničit je bez svědků.
Další věc, kterou si pamatoval byly čtyři výstřely na jeho
straně a polda křičící, aby se vzdal.
Nejdříve se skutečně plánoval nechat zatknout a zavolal by
Nicka, aby za něj zaplatil na stanici kauci, ale když ho jeden ze
strážníků udeřil obuškem po zádech, všechny dobré záměry
odplavali přímo do pekla.
Jeho dny jako fackovacího panáka byly pryč.
Už se ho nikdo nikdy víc nedotkne.
Sunshine seděla venku nedaleko Talonovi chatrče a pracovala
na malbách objednaných Cameronem Scottem. Zatímco Talon
uvnitř spal, strávila venku několik hodin a snažila se vykoumat,
proč byla s ním pořád tady, v jeho močále.
Proč sem s ním minulé noci přišla, když mohla prostě zůstat u
bratra.
177
Odhalení o jejich minulém společném životě ji skutečně
vyděsilo.
Byla jeho majetek ...
Sunshine otřáslo. Nechce být ničit ženou.
Už ne.
Manželství je pro ženu jen nejasný hazard. Její ex ji velmi
dobře naučil, že muži ani tak nechtějí manželku jako služku, se
kterou je sex na kolenou jasná věc.
A umělkyni jak je ona se Jerry Gagne zdál perfektní. Potkali se
na umělecké škole a ona se zamilovala do výstředního,
tajemného šik kluka.
To období jejího života ho horlivě milovala a neuměla si
představit ani jeden den bez něj.
Myslela si, že jsou dva pohodlné, dokonale spojené hrachy,
které se vyloupli ze struku a je jim souzeno být spolu po zbytek
života. Předpokládala, že Jerry pochopí její potřebu tvořit a
bude ji respektovat a dopřeje ji ateliér, který potřebuje na růst
své umělecké duše.
Což však Jerry chtěl od ní bylo, aby se ona starala o něj, dokud
poroste jeho umělecká duše. Její potřeby a touhy byly pro něj
vždy až na druhém místě.
Manželství jim vydrželo dva roky, čtyři měsíce a dvaadvacet
dní.
Ale ne všechno bylo špatné. Jedna její část ho stále milovala.
Líbilo se jí mít společnost a někoho, s kým mohla sdílet svůj
život, ale nechce se vrátit zpět do toho kolotoče a být ta, která
je odpovědná za to, kde jsou ponožky toho druhého - vždyť si
sotva dokázala zapamatovat, kde má ty své. Vzdávala se svých
projektů, aby mohla běhat do obchodu vždy, když zapomněl
koupit vajíčka, které tak urputně potřeboval na dokonalost
178
svých obrazů.
Byli to vždy její plány, které se měnily. Její záležitosti, které
mohly počkat.
Jerry se nikdy ani jen nepokusil udělat vstřícný krok.
Nechtěla znovu pro muže ztratit samu sebe. Chtěla svůj vlastní
život. Svou vlastní kariéru.
Talon byl skvělý muž, ale byl s ní majetnickým způsobem. Byl
to poustevník, který si cení svého soukromí. Zažili spolu
krásné chvíle, ale byla přesvědčena, že nejsou pro sebe ti praví.
Ona byla osoba, která milovala vstát a celý den malovat. Talon
zůstával vzhůru celou noc. Ona měla ráda tofu a müssli. On
miloval nezdravé jídlo a kávu.
Ona s Jerrym sdílela stejný harmonogram, měli rádi to samé a
jak to dopadlo. Pokud se s Talonem nebudou umět přenést přes
rozdíly, určitě to není dobrá vyhlídka pro jakýkoliv druh
skutečného vztahu.
Ne, potřebuje se vrátit zpět do svého života.
Jakmile vstane a nají se, řekne mu aby ji vzal domů.
Talonovi ze spánku vzdechl. Je to už dlouho, co se mu
naposledy zdály sny s jeho ženou. Neodvažoval se. Myšlenky
na Nynian měli vždy schopnost rozjitřit mu srdce.
Ale dnes byla s ním. V těch snech mohly být oni dva spolu.
Stáhlo se mu hrdlo, když ji viděl sedět před krbem, bříško se jí
pěkně zvětšovalo jeho dítětem a ona šila pro maličké oblečení.
I po pěti letech manželství a přátelství v něm dokázala
rozproudit krev a zatřepotat jeho srdce láskou.
Vyrůstal pod pohrdlivým okem strýce a klanem, který ho
odsuzoval. Našel ji a přinesla do jeho života klid. Ona sama
dokázala, že se cítil milován.
179
Poslouchal ji mumlá melodii ukolébavky, kterou mu někdy
dávno, když byl ještě malé dítě, zpívala máma.
Bohové, jak ji potřeboval. Nyní více než dříve. Byl unavený z
bojů, unavený ze žádostí jeho lidí, které měl na starosti po
strýčkově smrti. Unavený z toho šeptání o jeho matce a otci.
Byl mladý muž, ale dnes v noci se cítil tak starý. A chladný.
Dokud se nepodíval na Nynian. Rozehřívala jeho vnitřek a
všechno bylo lepší. Jak ji za to miloval.
Pohnul se vpřed, sesunul se před jejím židlí a opřel si hlavu o
její koleno. Rameny ji objal kolem pasu a cítil jako dítě
protestní koplo.
"Vrátil jsi se," promluvila k němu něžně, rukou ho hladila po
vlasech.
Nemluvil. Nemohl. Obvykle by si umyl z brnění krev, dříve
než by se k ní přiblížil, ale tíživý bohužel toho dne byl stále
čerstvý.
Potřeboval cítit její jemnost, něžný dotek na těle, potřeboval
vědět, že v té chvíli je v bezpečí a stále s ním.
Pouze ona dokázala odstranit z jeho srdce spalující bolest.
Jeho teta byla mrtvá. Znásilněna. Našel její tělo, když ji šel
hledat, protože se neukázala na obědě.
Pokud by žil i celou věčnost, nikdy by nedokázal zapomenout
na ten děsivý výjev. Bude žít v něm, spolu se vzpomínkou na
matku umírající mu v náručí.
"To je prokletí od bohů," šeptali Parthové v ten večer nevědě,
že Talon byl dostatečně blízko aby zachytil, co vyprávěl
bratrovi. "Je to syn cizoložnice. Lehala s druidem aby zplodila
prokleté potomstvo a teď budeme všichni platit. Bohové nás
budou všechny trestat. "
"Přeješ si prohlásit výzvu o Speirrův meč a vůdcovství?"
180
"Jen blázen by vyzýval takového jako on. Dokonce ani
Cuchulainn by se mu nedokázal rovnat. "
"Pak by ses měl raději modlit k bohům aby tě nikdy
nezaslechli."
Talon silně stiskl oči, snažil se otupit a ztlumit neutuchající
hlasy, které ho pronásledovaly dnem i nocí.
"Speirr?" Nyní ho pohladila po tváři. "Všichni jsou
vyvražděni?"
Přikývl. Poté jako donesl tetino tělo domů, svolal své muže a
vyrazili za severským galským kmenem. Nešel jednu z jejich
dýk blízko jejího těla a hned pochopil, kdo je za zločin
zodpovědný.
"Já jsem skutečně prokletý, Nyn." Slova se mu zadrhávali v
hrdle. Po těch letech, co se snažil přesvědčit všechny okolo, že
není proklet za činy rodičů, nyní byl prokletý za vlastní. "Měl
jsem tě poslechnout, když zemřel strýc. Nikdy jsem neměl
přísahat pomstu severskému klanu. Teď jediné, co mi zbývá je
žít v strachu, co mi jejich bohové vezmou dřív. "
Ale ve svém srdci již znal odpověď. Na světě mu nebylo nic
dražší než žena, kterou právě držel.
Ona zemře. Kvůli němu. A byla to všechno jeho vina. Všechno.
Byl to on, kdo na jejich hlavy přivolal hněv severských bohů.
Nebyla žádná cesta jak to zastavit. Cesta, jak ji udržet u sobe.
Bolest, která z toho plynula, byla více než dokázal snést.
"Nabídl jsem obětní dary Morrigáne, ale druidové mi řekli, že
to nestačí. Tak, co mám ještě udělat? "
"Možná, že to bylo naposled. Možná to všechno teď skončí. "
Doufal. Musel. Protože druhá možnost ...
Nae, svou Nynian nesmí ztratit. Jejich bohové mohou mít
cokoliv ale ne ji ...
181
Talon sebou trhl, když se jeho sen přenesl dopředu, do
budoucnosti. Držel svou ženu, když se snažila přivést na svět
jejich dítě.
Oba byly zalitý pak z plápolajícího ohně v krbu a hodin
námahy. Babice otevřela okno a vpustila studený závan sněhu,
který padal venku.
Nynian vždy milovala sníh a počasí jim oběma dodávalo víry,
že všechno dopadne dobře. Možná dítě bude nová šance pro
všechny.
"Tlač!" Přikázala žena.
Nynian se nehty na rukou prudce zabořila do jeho ramene a
vykřikla. Talon se k ní přitiskl lícem, držel si ji ještě blíž a
šeptal jí do ucha. "Mám tě, lásko moje. Nikdy tě neopustím."
Hluboce vydechla a pak se uvolnila, když jejich syn vyklouzl z
jejího těla do rukou porodní báby.
Nynian se zasmála, když ji políbil na tvář a pevně ji objal.
Ale jejich radost byla krátká, babice se marně pokoušela oživit
dítě.
"Dítě je mrtvé." Ženiny slova mu rezonovali v hlavě.
"Nae!" Zavrčel. "On spí. Probuď ho. "
"Nae, můj triath. Je to mrtvý novorozenec. Je mi to upřímně
líto. "
Nynian mu plakala v objetí. "Je mi tak líto, Speirr, že jsem ti
nedokázala dát syna. Nechtěla jsem tě zklamat. "
"Nezklamala jsi mě, Nyn. Nikdy nemůžeš. "
Seděl tam otřesen a zlomený, držel Nynian a babice zatím
umyla a oblékla tělíčko jejich malého synka.
Nemohl z něj odtrhnout oči.
Jeho syn měl deset malých prstů, dokonalý nosík. Hrstku
tmavých vlasů. Jeho tvář byla krásná a klidná. Dokonalá.
182
Tak proč to dítě není naživu?
Proč nedýchá?
Drtice si zuby aby zadržel bolest, si Talon přál aby se dítě
probudilo. Mlčky žádal, aby se jeho syn rozplakal a žil.
Jak může, něco tak dokonalého nedýchat? Proč se nemůže to
miminko hýbat a vřeštěl?
On byl jejich syn. Jejich očekávané dítě.
Nebyl zde žádný důvod, proč by to dítě nemělo být na živu a v
pořádku. Žádný důvod kromě faktu, že Talon pochybil.
Zabil svého vlastního syna.
Do očí mu vystoupili slzy. Kolikkrát měl položené ruce na
Nyniinom břiše a cítil sílu pohybů svého syna? Cítil milující
pýchu otce?
Značil si dny do narození malého. Sdíleli touhy a sny o něm.
A teď nikdy nebude znát chlapce, který již nyní získal jeho
srdce. Nikdy ho nebude vidět smát se a růst.
"Promiň mi to, Speirr," Nynian plačtivé opakovala znovu a
znovu větu lítosti.
Ruce sevřel kolem ní a šeptal jí uklidňující slova. Musí být
silný. Ona ho teď potřebuje.
Políbil ji na tvář, bojoval se slzami a nabídl jí útěchu. "Je to
dobré, lásko moje. Budeme mít víc dětí. "Ale v hloubi svého
srdce věděl že opak je pravdou. Bůh Camulus nikdy nepřipustí
aby žilo jeho dítě a Talon už nikdy nevystaví Nynian takové
bolesti a ztrátě. Příliš ji miloval.
O hodinu později ji stále držel, když najednou se ji z tváře
vytratila veškerá barva. Když poslední z jeho nadějí zhasla a
připravila ho o všechno kromě pulzující bolesti.
Nynian umírala v důsledku ztráty krve. Babice udělala vše, co
mohla, ale nakonec je nechala osamotě, aby si řekli poslední
183
sbohem.
Nynian ho opouštěla.
Nemohl dýchat. Nemohl uvažovat.
Umírala.
Talon zvedl její tělo a zakolísal s ní. Byl celý od krve ale
nedbal toho, ani si toho nevšiml. Vše, co bylo pro něho důležité
bylo udržet ji u něj, uzdravit ji.
Žij pro mě! Snažil se vlít svůj vlastní život do jejího těla, ale
nestačilo to.
Potichu uzavíral s bohy smlouvy, aby si vzali všechno ostatní jeho život, půdu, jeho lidí. Cokoliv. Jen aby mu nechali srdce.
Příliš ho potřeboval, aby ho takto ztratil.
"Miluji tě, Speirr," zpoza rtů jí vyšel něžný šepot.
"Nemůžeš mě opustit, Nyn," šeptal dokud se mu ona chvěla v
náručí. "Nevím, co mám bez tebe dělat."
"Postaráš se o Cearu, přesně tak jak si slíbil své mámě." Polkla
a chladnou rukou si prošla po ústech. "Můj statečný Speirr.
Vždy silný a oddaný. Počkám na tebe na druhé straně, dokud
nás Bran znovu nespojí a my se spolu nesetkáme. "
Zavřel oči a slzy mu neovladatelně stékaly po tváři. "Nemůžu
bez tebe žít, Nyn. Nemohu. "
"Musíš, Speirr. Náš lid tě potřebuje. Ceara tě potřebuje. "
"A já potřebuji tebe."
Polkla a vzhlížela k němu, očima přeplněnými strachem.
"Bojím se, Speirr. Nechci zemřít. Je mi tak zima. Nikdy jsem
předtím nikam bez tebe nešla. "
"Já tě zahřeju," obložil ji kožešinami a držel ji v objetí. Kdyby
ji dokázal zahřát, mohla by zůstat s ním. Věděl, že by mohla ...
Kdyby ji jen dokázal zahřát.
"Proč je najednou všechno tak tmavé?" Zeptala se třesoucím se
184
hlasem. "Nechci aby už přišla tma. Chci se tě jen ještě chvilku
držet. "
"Držím tě, Nyn. Ničeho se neboj, lásko. Jsem tady s tebou. "
Když mu po tváři stekla opuštěná slza, přiložila mu na něj dlaň.
"Přeji si abych ti byla ženou, kterou sis zasloužil, Speirr. Přeji
si, abych ti mohla dát všechny děti, které si chtěl. "
Předtím než mohl promluvit, to ucítil. Poslední výdech,
předtím než mu její tělo pod rukama ochablo.
Rozzuřený a zraněný, Talon zaklonit hlavu a v bojovém
pokřiku vypouštěl ven všechnu bolest, která ho drtila. Tvář měl
mokrou od slz.
"Proč!" Křičel k bohům. "Do pekla s tebou, Camulusi. Proč!
Proč si nemohl jednoduše zabít mě a ji nechat na pokoji? "
Jak očekával, nepřišla žádná odpověď. Morrigána ho opustila,
nechala ho samotného čelit bolesti.
"Proč by měli bohové pomoci takovému parchantovi jako ty,
chlapče? Nejsi předurčen na nic jiného než na lízání bot svých
pánů. "
"A stejně jako Idiag, je stejně ubohý a slabý jako jeho otec.
Nikdy z něj nic nebude. Měl bys nás nechat ho zabít nyní a
ušetřit tak jídlo pro schopnější a lepší, dítě. "
Hlasy minulosti mu zaplnily mysl trhající mu bolavé srdce na
kusy.
"Ty jsi princ?" Slyšel Nyniin dětský hlásek ze dne, kdy ji
zachránil před kohoutem.
"Já nejsem nic," odpověděl.
"Nae, můj pane, si princ. Protože jen někdo šlechetný se může
postavit hrůzostrašného kohoutovi aby zachránil selku. "
Jen díky ní dokázal věřit, že je šlechetný a dobrý.
Jen díky ní chtěl žít.
185
Jak může být jeho milovaná Nynian pryč?
Zmožen, držel ji i jejich miminko celé hodiny. Držel je dokud
slunce na sněhu jasně nesvítilo a její rodina jej nepožadovala
aby začali s přípravami na pohřby. Ale on je nechtěl nechat
připravit.
Nemohl nechat odejít.
Ode dne jak se poznali, nikdy nebyly od sebe odloučeni na více
než několik hodin.
Její láska a přátelství pro něj tolik znamenaly. I po letech, byla
jeho silou. Ona byla jeho lepší polovina.
"Co mám dělat, Nyn?" Šeptal přitisknut pery k jejímu
studenému líci. "Co mám dělat ..."
Seděl tam s ní hodiny sám, opuštěný. Chladný. Utrápený.
Druhý den ji pochovali u jezera, kde za začaly jejich dětské
setkání. Stále ji tam viděl, čekající na něj s tváří rozzářenou
očekáváním. Uměl si ji představit běžící sněhem, v rukou
modelující kouli, jak se k němu plížila a vhodila mu ji za límec.
Pak ji honil a ona se smála a utíkala pryč.
Tak zbožňovala sníh. Milovala zaklánět hlavu a nechávat si
čisté, bílé vločky padat na svou překrásnou tvář a do zlatavých
vlasů.
Zdálo se nějak nesprávně, že zemřela v jeden z takových dnů.
V den, který by ji naplnil štěstím.
Sžírajícího bolestí si přál aby žil, někde, kde nikdy nesněží. Na
místě tak horkém, že by tohle už nikdy nemusel vidět a
nepřipomínalo mu to všechno, co ztratil.
Bohové, jak může navždy odejít?
Talon vrčel od žalu. Ruce a kolena se mu bořili do mrazivého
sněhu. Srdce měl zbavené o všechno kromě bolestivé
prázdnoty.
186
Jediné, co dokázal vnímat, bylo Nyniino tělo ležící v zemi, s
rukama držícími jejich dítě na hrudi. Skutečnost, že tam nebyl
aby ji ochránil, aby ji zahřál. Aby ji vzal za ruku a vybral se s
ní kamkoliv by ho požádala.
Na rameni pocítil drobnou ručku.
Podíval nahoru a uviděl malou tvářičku své sestry. Ceara s ním
sdílela jeho neštěstí.
"Jsem pořád s tebou, Speirr. Neopustím tě. "
Talon ji rameny objal kolem boků a přitáhl si ji blíž. Držela ho
když plakal. Ona byla to jediné, co mu zůstalo. A postaví se i
samotnému bohu, jen aby ji udržel v bezpečí.
Nebyl schopen ochránit Nynian, ale ochrání Cearu.
Nikdo jí nezkřiví ani vlas na hlavě, aniž by se nesetkal s ním ...
Talon se probudil těsně před západem s bolestivým pocitem,
který mu svíral žaludek.
Cítil se tak osamělý.
Jeho emoce byly čerstvé a drásající. Takto se necítil již staletí.
Nebyl tak zlomený od noci, kdy ho Acheron učil pohřbívat city.
Dnes na něj dopadla skutečná síla osamělosti jeho života. Její
mučící oheň mu stahoval vnitřek a snažil se nadechnout.
Dokud nezachytil závan něčeho neobvyklého na své kůži a v
posteli. Pačuli a terpentýn.
Sunshine.
Když si na ni vzpomněl a na to jak se prodírala svým
pomotaným životem, srdce se mu rozechvělé.
Nadechnul se přitažlivé vůně, přetočil se na druhou stranu a
zjistil, že postel je prázdná.
Zamračil se. "Sunshine?"
Rozhlédl se ale nikde ji neviděl.
187
"Mohla bys mě nechat na pokoji, vy chodící páry kozaček?"
Otočil se za jejím hlasem, který přicházel z druhé strany dveří.
Předtím než stihl vstát na nohy, dveře se otevřely a odhalily
Sunshine nadávajúcu na Beth a aligátora spícího na znak
protestu.
Ty dvě proti sobě bojovali ve dveřích.
"Pusť mi můj stojan, ty zběhu z továrny na kufry. Pokud
potřebuješ nějaké dřevo jako párátko, na tam máš stromy. "
V úšklebkem se mu nadzvedl koutek úst, když je tak pozoroval
přít se proti sobě, Sunshine uvnitř a Beth se verandě.
"Beth," popadl ji. "Co to děláš?"
Beth otevřela tlamu a vzdala se stojanu. Sunshine ustoupila
dozadu do chaty se stojanem v rukou. Aligátor zasyčel a chňapl
po něm, praštíce si ocasem a podrážděně shlížejíce na
Sunshine.
"Říká, že se tě snažila udržet uvnitř když je tma a něco by se tě
rozhodlo zkonzumovat," z referoval Sunshine.
"Řekni močálovému dechu, že jsem chtěla jít tudy. Proč mi
ona... " Sunshine přestala mluvit a podívala něj. "Oh, Kriste,
skutečně vedu konverzaci s aligátorem?"
Vesele se ušklíbl. "To je dobré. Já to dělám pořád. "
"Jo, ale bez urážky, ty jsi trochu divný."
Trefila hřebík na hlavičku.
Vyhostila Beth ven, zabouchla dveře a uložila si své malířské
náčiní do kouta.
Talon ji se zájmem pozoroval, zejména když jí džíny při
každém pohybu poutavě kopírovali zadek.
"Jak dlouho jsi už vzhůru?" Zeptal se.
"Několik hodin. A ty? "
"Právě jsem se probudil."
188
"Vždy takto vyspávaš?" Obrátila se s otázkou.
"Pokud jsem vzhůru celou noc, tak ano."
Usmála se něj. "Myslím, že být noční sovou povýšil na úplně
jiný level."
Přešla k matraci za ním, na který se usadila a zabarvené ruce si
třela o stehna, a přilákala tak jeho pozornost na to, jaké byly
dokonale hladké a jak velmi miloval procházet po nich rukama
až na jejich vnitřní stranu přímo k středu jejího těla ...
Při té myšlence ztvrdl.
"Chceš abych ti udělala něco na snídani?" Zeptala se. "V tvé
kuchyni toho není mnoho, co by nehrozilo, že tě zabije nebo
rozloží, ale myslím, že bych mohla ukuchtiť alespoň omeletu z
bílků."
Nad představou jak asi taková bílková omeleta chutná vysekl
grimasu. Pravděpodobně to bude ještě horší než sojový sýr.
Bože, někdo musí tu ženu zasvětit do tajů čokoládové polevy.
A ruku v ruce s tím přišla otázka jaká by byla Sunshine chutná
celá potřená čokoládou - minulé noci neměl příležitost to
otestovat.
Nedbaje na jeho představy, pokračovala ve své přednášce.
"Slyšel jsi někdy o vločkách? Celozrnných? "
"Ne, neslyšel." Poputoval dlaní od jejího ramene až na krk, kde
mohl dráždit její heboučký pokožku konečky prstů. Hmm, jak
se mu líbilo dotýkat se jejího těla.
Ona ale pokračovala v kritizování. "Víš, pokud se takto
stravuješ, budeš rád pokud se dožiješ dalších třiceti let.
Přísahám, že je více živin ve fabrice Willyho Wonky než v
čemkoliv, co najdu v tvé kuchyni. "
Talon se jen usmál.
Proč ho tak fascinovala? Poslouchal její hlas, jak ho poučovala
189
a namísto toho aby byl podrážděný, ho rozveselila.
Bylo příjemné mít někoho, kdo byl jím natolik zaujat, aby se
rozčiloval dokonce nad tím, co konzumuje.
"A co tak, kdyby jsi byla můj malý předkrm?" Dráždivě
vyzvídal.
Sunshine se zasekla uprostřed věty. Spíše jakoby si stihla
rozmyslet odpověď, ji objal a rty zajal v náruživém polibku.
Zasténala při jeho dotyku. Při jeho úžasné chuti. Na svém boku
cítila jeho touhu. Jeho tělo se ţíslo k tomu jejímu.
Další věc, kterou si uvědomovala, bylo, že ji na matraci uložil
na záda a on ležel vedle ní. Rozepínal její knoflíky na svetru.
Prsa se jí v očekávání po dotyku napínaly.
"Jsi velmi talentovaný v odvádění mé pozornosti," promluvila
přerývaně.
"Jsem?" Zeptal se, Líbající jí prohlubeň mezi prsy.
"Ehmm," oddechovala.
Husí kůže se jí dělala celém těle, když kousal pokožku těsně
pod její čelistí. Jeho horký dech ji rozpaloval zatímco položil
ruce na její prsa a jemně je prsty laskal.
Rukama mu vešla do rozcuchanými vlasy, přitáhla si ho blíž.
Na pokožce ji lechtali a dráždily jeho copy. Její tělo hořelo a
pulzovalo, prahlo po jeho smyslných dotecích.
Talon zavřel oči a vdechoval sladkou vůni její pokožky. Byla
tak teploučká a jemná. Taková ženská. Rukou její procházel po
zlatavé kůži dokud ona dráždila jazykem a zuby jeho krk.
Dlaněmi klouzala po jeho těle.
Ach, jak miloval chuť této ženy. Miloval pocit, když ležela pod
ním.
Lehoučkými dotyky prošel po černé podprsence, něžně jí ji
stahoval a Sunshine vášnivě zasyčela. Nohama se mu otírala o
190
jeho stehna. Nikdy se zvlášť nestaral jaké pocity v něm
vyvolává džínovina, ale pokud ji nosila Sunshine, jen velmi
těžko dokázal myslet.
Rozevřel háček na přední straně podprsenky a prsa jí uchopil
do rukou. Dlaní ji hladil po ztvrdlých hrbolků, pořád dokola,
vyžívající se v dotecích, které mu dopřála.
Ve stejném směru ji začal líbat.
Sunshine si tiskla jeho hlavu k sobě a sama zaklonila hlavu
dozadu. Jazykem dráždil jednu bradavku, kousal ji a sál, pokud
se jí nechtělo od tolika slasti křičet. Bylo to jakoby znal nějaký
tajný způsob, že i nejjemnějšího dotyku vykouzlit fanatickou
extázi.
A jak ji tak držel, stalo se něco zvláštního. Najednou se ocitla v
dávné minulosti ...
Viděla Talona jak ji drží přesně tak, jak ji držel teď.
Jen bylo pozdní jaro a oni ležely v lese, v tichu nedalekého
jezera. Bála se, že ji již polapily city ale zároveň trpěla jejich
odloučením.
Oči měl barvy hlubokého jantaru a ztmavly mu vášní. Jednou
rukou se vzpíral nad ní a tou volnou ji rozšněrovával tuniku.
"Chci tě navěky, Nyn." Zabořil si tvář do její odhalených prsou
zatímco jeho tichá slova doráželi až na dno jejího srdce. Nový
pocit, muže, který ji líbal právě na takovém místě jí z úst
vykouzlil slastný povzdech. Ještě žádnému muži nedovolila
aby se dotýkal jejího těla. Žádnému nedovolila aby viděl její
tělo.
Tak trochu zahanbena mu pořád nedokázala odmítnout to, co
chtěl. Ne, když mu to přinášelo tolik potěšení.
Matka jí už před časem vyprávěla o mužských touhách a
potřebách. O tom jak vniknou do ženy, a co s ní dělají.
191
Od tohoto okamžiku ale věděla, že kromě Speirra nebude jiný
muž, kterému by se oddala. Něj udělá cokoliv.
Okraj šatů jí vyhrnul až na bedra a odhalil tak dolní část jejího
těla svému horkému, hladovému pohledu. Zachvěla se, když jí
oddělil od sebe kolena a naskytl se mu pohled na nejtajnější
místo jejího těla.
Instinktivně chtěla spojit kotníky dohromady ale přistihla se, že
se poddává. Otevřela se před ním, zadržela dech a nekonečný
čas, kdy na ni hleděl její přiváděl utrpení.
Rukou se sklouznutí z břicha na vnější stranu stehna. Pak,
dokonce ještě pomaleji, její rukou vklouzl mezi nohy a to ji
rozpálilo a rozechvělé zároveň. Přivřela oči a zasténala, když
se jeho prsty dotkly pulzujícího středu její panenství.
Hlavu jí při jeho pohlazení a dráždění zaplnil zvláštní pocit.
Nohy jí rozevřel víc, prsty sklouzl do ní, hluboko, až se jí tělo
zatřepotalo.
Oddechovala, když odtáhl ruku a své tělo uložil mezi její nohy.
Cítila jeho tvrdý úd jak se jí tlačil k vnitřní straně stehna.
"Podívej na mě, Nynian."
Otevřela oči a vzhlíží k němu.
Láska v jeho očích ji spalovala. "Není ještě pozdě. Řekni mi, že
to nechceš a já odejdu dříve než se stane nějaká škoda. "
"Chci tě, Speirr," zašeptala. "Chci jen tebe."
Pomalu na ni dolehl, něžně ji políbil a pak do ní vnikl.
Pod náporem bolesti, která jí přestřelila, když zničil panenskou
překážku a celou ji vyplnil se její tělo napnulo.
"Jsi tak úžasná, když ležíš pode mnou," lapal dech, hlas měl
hluboký a připomínal sten. "Je to krásnější než jsem si kdy
představoval."
"Kolik žen jsi už měl pod sebou, Speirr?" Byla zděšena nad
192
vlastními slovy, ale chtěla to vědět, byla příliš mladá aby si
uvědomila jako směšné její otázka vyzněla.
Přestal se v ní pohybovat a odtáhl se aby spojil svůj pohled s
jejím očima. "Jen tebe, Nyn. Jsem panic, stejně jako jsi ty
panna. Byly ženy, které se mi nabízely, ale ty jsi byla jediná o
níž jsem snil. "
Srdce jí zaplesalo štěstím. Usmála se a nohama se ovinula
kolem jeho štíhlých, nahých boků. Uchopila jeho tvář do dlaní
a přitahovala si ho blíž, dokud se jim nedotýkali nosy ...
"Oh, Speirr," zašeptala Sunshine a sevřela ho ještě mocnější.
Talon v jejím náručí ztuhl.
Tisíc let jej nikdo kromě Ceari neoslovil jeho skutečným
jménem. A jen jediná žena na světě vyslovovala jeho jméno
tak, jak to udělala právě Sunshine.
Nebylo to jen tím, co řekla, byla to intonace jakou to řekla.
Dolů páteří mu seběhli husí.
"Jak jsi mi to řekla?"
Najednou si Sunshine uvědomila svůj přišlap a zakousla se do
rtu. Kriste, pravděpodobně si myslí, že ho oslovila jménem
jiného muže. On se na svůj předchozí život nepamatuje. Ani
ona by neměla mít takové vzpomínky. Nevěděla odkud se ty
záblesky minulosti berou.
Jediné, co věděla, je, že ji přivedou do hrobu.
Její babička byla fanatik do minulých životů a vštípila do ní
upřímný respekt před reinkarnací. Jednu věc ji babička Morgan
naučila velmi dobře, to, že pokud si znovuzrozený do nového
života, nikdy si nepamatuješ ten předešlý.
Proč, si ho ona pak pamatuje?
"Jen jsem si odkašlala," řekla a doufala, že jí to spolkne. "Jak
jsi přišel na to, že jsem tě nějak oslovila?"
193
Talon se uklidnil. Možná už slyší věci, které nejsou. Možná to
bylo tím, jaké pocity v něm tato žena probouzela. Dokonce se
mu navraceli prachem dávno zapadlé vzpomínky. Nebo to byla
možná vina, kterou cítil, proto jako velmi po ní prahl.
Jen Nynian ho dokázala tak rozpálit.
Sunshine byla úplně jiná. Nedokázal tomu zabránit, i když to
tak nechtěl. Cítil to, i když proti tomu bojoval.
Zabořila si prsty do jeho vlasů, přitáhla si jeho tvář blíže a
zakousla se mu do brady. Ten pocit jejích rukou na něm, to
horké tělo pod ním ...
Sklonil se k ní a přisát se rty na její rameno, ucítil slanou chuť
její pokožky.
Talon hluboce vzdychl. Spokojeně.
Pak, k jeho největší nespokojenosti, zazvonil telefon.
Zanadával, zvedl a jednak linky poznal Acheron hlas.
"Chci od tebe aby si dnes pohlídal tu ženu. Drž ji u sebe
doma."
Talon se zamračil. Na krátce se podivil, jak mohl Acheron
vědět, že Sunshine je s ním, ale pokud nebyly schopnosti toho
chlapa strašidelné, tak nebyly žádné.
"Myslel jsem, že jsi mi přikázal držet se od ní dál."
"Věci se mění."
Talon se prudce nadechl, když se mu Sunshine začala zuby
mazlit s prsní bradavkou. Udržet ji tady se nezdálo jako hrozný
problém. "Jsi si jistý, že mě dnes nepotřebuješ?"
"Ano," Acheron zavěsil.
Talon odhodil telefon za sebe a otočil se za Sunshine
ďábelským úsměvem. Dnešní noc, se nemůže vyvíjet lépe.
194
Kapitola 8
Těsně před půlnocí Ash opustil club Runningwolf. Kde u všech
čertů trčí Talon? Měl hlídkovat na ulicích.
Ash se ho pokoušel už několik hodin zastihnout.
Zavolal Nickovi, aby zjistil, co je s Talonem, ale zjistil jen to,
že Nick není o moc chytřejší.
Tohle nebylo Keltovi podobné. Cítil, že Talon je v pořádku a
není zraněn. Pokud by chtěl, mohl by Talona vystopovat. Ale
Ash nikdy, díky své moci, nestopoval. Být pronásledován a
loven jako zvíře, nedokázal by dopustit, aby to ještě někdo
zažil. Ne pokud to nebylo nezbytně nutné.
Svobodnou vůli nedokázal narušovat s lehkým srdcem.
Vložil si telefon do vnitřní kapsy, když se mu naježili chlupy
na zátylku.
"Vidíš jak je bezbranná ..."
"Máš pravdu, ale je dost silná, abychom se zasytily všichni."
Ty hlasy, tiché jak závan větru mu proudili do uší na vyšší bázi,
jako má Spiderman sluch ...
195
A to si ten lezec po zdech myslel, že má bůhvíjaké schopnosti.
Pche, břídil.
Ash zavřel oči aby se soustředil na lokalizování zdroje, odkud
hlasy přicházely. Čtyři démoni a dvě démonky byly v uličce za
Royal Street. Běžel k motorce ale nakonec zastavil. Pokud by
jel jaksepatří, nikdy by to nestihl včas, musí jít na to
netradičně.
Rozhlédl se po okolí, aby se ujistil, že ho nikdo nevidí, pak
začal koncentrovat ionty kolem sebe. Rozložil své tělo do
nicoty a použitím schopností ohnul prostor a čas.
Neviděn, projedete městem, přímo do uličky, kde zahnaly tu
ženu do kouta. Stála přikrčená, obklíčena démony a zoufale se
objímala rameny.
"Prosím, neubližujte mi," prosila roztřeseným hlasem.
"Vezměte si peněženku a nechte mě."
Nejvyšší démon sáhl rukou k jejímu vlasům a ďábelsky se
usmál. "Ale tohle nebude bolet. Rozhodně ne dlouho. "
Acheron ztuhl. Kolem ženy vytvořil štít, který ji měl bezpečně
ochránit a zmást. Zůstane jí vzpomínka, jak viděla neznámou
postavu, která vyděsila její útočníky.
Ve skutečnosti zapískal.
"Zdravím," nonšalantně prohodil kráčející k nim. "Vy démoni
jste nikdy nevyzkoušeli plánování útoků, tak co se tady děje?“
Podívali na sebe a rozběhli se pryč.
"Nemyslím," spustil na ně další štít, který jim zabránil, aby mu
zdejchli. "Ani jeden z vás se odsud živý nedostane."
Vrazili přímo do neviditelné stěny a odletěli zpět.
"No tedy, kluci," naoko se otřásl. "Skutečně se ani trošku
necítíte jako mušky, co vlétly na přední sklo?"
Démoni se začali zvedat na nohy.
196
Nejvyššímu z nich, téměř se rovnajícímu Acheronovi výšce, se
zúžily oči. "My se tě nebojíme, temný lovče."
"Dobře. Alespoň to bude férovější boj. "Ash roztáhl ruce a
zhmotnil si zbraň.
Démoni se na něj všichni vyřítili, zatímco se démonky stáhli do
pozadí.
Acheron prvního setřásl řádným úderem, druhého nabodl na
hůl. Konec hole zasadil do betonu, jako oporu, vyskočil a
třetího skopal dolů. Na špičce boty se mu zjevila čepel, kterou
zapíchl do démonovi hrudi. V momentě se vypařil.
Ash ladně doskočil na zem, zatímco zbývající dva odskočili a
dvě couvli.
"No tak, holky," dobíral si je. "Kampak kampak? Neostýchejte
se. Alespoň vám dávám šanci umřít v boji, což je více než
dáváte svým obětem vy. "
"Zadrž," oslovil ho velitel třesoucím se hlasem. "Nech nás
odejít a my ti na oplátku poskytneme pár cenných informací."
Ash se jim vysmál. "Jaké to informace byste teoreticky mohli
mít, které by měly pro mě takový význam, abych takovým
smradem jako vy nechal jít popasovat se na dalších nevinných
lidech?"
"Zaručuji, že mají svou cenu," přidal se další. "Jde o-" slova se
zasekly a změnily se na skřekot.
Předtím než mohl udělat byť jen krok, všichni démoni se
změnily na prach.
Poprvé za celou dobu odkdy se stal kým je, neměl slov.
Co se tady doprdele stalo?
Přiběhla k němu lidská žena a hodila se mu kolem krku. "Ty jsi
mě zachránil!"
Ash se zamračil. Nedokázal si vysvětlit jak je možné, že ho
197
vidí, dokud ho vášnivě nepolíbila.
"Kruci, Artemis," hodil ji s nadávku od sebe. "Odpal."
Podrážděně zaprskala. Pustila ho a změnila se z blonďatého
člověka do své božské podoby. Červené kaštanové vlasy jí ve
vlnách dopadávali na ramena, ruce si založila v bok a ohrnula
něj rty. "Jak si věděl, že jsem to já?"
"Nemyslíš, že po jedenácti tisíciletích už hned poznám tvou
chuť?"
Rozmrzele si ovinula kolem ramen. "Pokud bych byla skutečná
žena, vsadím se, že by jsi se se mnou dnes vyspal."
Znechuceně si odfrkl a proměnil svou zbraň na mlhu. "Nemám
čas na tvou divnou žárlivost. Víš že mám na starosti kopec
významnějších věcí než takové banality. "
Oblízla si rty a popošla k němu, svádivě mu prošla rukama po
ramenou. Přilnula k němu a šeptala mu do ucha. "Já jsem jedna
z těch věcí, lásko. Pojď se mnou domů, Acherone. Udělám ti
dobře. "Jazykem mu vklouzla do ucha a způsobila mu husí
kůži.
Ash ji od sebe odstrčil. "Bolí mě hlava."
"Hlava tě bolí už dvě stě let!"
Lhostejně na ni zahlédl. "A ty máš premenstruační syndrom již
jedenáct tisíciletí."
Musela se na tom zasmát. "Jednoho dne, lásko moje, jednoho
dne ..."
Ash prostor mezi nimi ještě zvětšil, natolik aby nebyla schopna
dosáhnout na jeho tělo. "Proč jsi tady?"
Pokrčila rameny. "Chtěla jsem tě vidět v boji. Miluju, když si
takový vážný a nedotknutelný. Jak se ti napínají svaly při
každém pohybu. Vždycky mě to rozpálí. "
Poprvé se nenamáhal opravovat její nedokonalosti v
198
americkém slangu. Namísto toho se mu zatmělo před očima,
dokáže jím příliš manipulovat. Nenáviděl ty hry, které s ním
vedla, zejména jak to bylo propletené se životy jiných lidí.
"Takže sis z ničeho nic vytvořila bandu démonů a pak je
zabila?"
Artemis zkracovala vzdálenost mezi nimi. "To ne, oni byli
skuteční. A já nejsem ten, kdo je rozprášil. Věř mi, nezřekla
bych se pohledu na tvé tělo, když útočíš. Nezapustila bych je
právu, když jsi se tak rozpálil. "
"Myslíš tím nevypustila?"
"Mmm ... dovnitř ... ven ..." Artemis ho kousla do ramene a
prsty mu hladila hruď. "Pokračuj v podobné konverzací a
vezmu tě k sobě."
V hlavě se mu rozeznělo. Strhl jí ruce ze slabin, kam sáhla.
"Artie, můžeš se aspoň minutu soustředit? Pokud jsi to nebyla
ty, kdo tedy? "
"Nevím."
Odstoupil od ní. Znovu.
Dupla nohou jako rozmrzené dítě, kterému právě vzali hračku a
zakřičela na něj. "Nesnáším, když si zaplétáš vlasy, a co je to
za kravinu, co máš v nose?"
Ash cítil zmizení piercingu i zavírání dírky po něm. Zatnul
zuby. Nepochybně byly i jeho vlasy opět blond. "Proboha,
Artemis, já nejsem tvůj.“
V očích se jí zablesklo rozhořčení. "Patříš mi, Acherone
Parthenopeausi," tón jejího hlasu vyplňovala zuřivost a vášeň.
"Celý. Tvá mysl, tělo i duše. Nikdy na to nezapomínej. "
Oči se mu zúžily do varovné štěrbiny. "Nemáš nade mnou
žádnou reálnou moc. Oba to víme. Kdyby šlo jen o to a když
už mluvíme otevřeně, tvé schopnosti jsou proti těm mým jen
199
ubohou napodobeninou. "
"To ne, lásko. Pokud tvá armáda lovců a lidé, které chráníš, pro
tebe znamenají více než ty sám, budeš navždy pod mou mocí."
Chladne se něj usmála a přemístila se ze světa lidí.
Ash šťavnatě zanadával a pocítil dětinskou chuť vypálit
uličkou sluneční blesk. Nebylo pochyb, že se ho snažila
odlákat do svého chrámu.
A on jako magor půjde. Musí. Stále však nevěděl, kdo se zbavil
démonů a v případě, že to opravdu nebyla Artemis, tu pořád
byl někdo, kdo se s ním zahrává.
A ať bůh chrání, každého idiota, který mu zkříží cestu. Artemis
snášel jen proto, že musel.
Ale s nikým jiným se mít trpělivost nebude. A při Archonově
kladivu, utne hlavu první osobě, což ho rozčílí.
"Tak co?" Sunshine se obrátila na Talona, seděla na jeho posteli
jen s tričkem na těle a s nohama skrčenýma pod sebou.
"Plánuješ mě tady držet navěky, nebo co?"
Talon ležel na své straně postele a přehrabovat se v míse,
kterou pro ně připravila, pokud nenašel lentilku M & M, na
nichž trval, aby byly součástí pokrmu. "Záleží na tom, zda mě
chceš krmit jen těmi zdravými jídly nebo si mohu z ledničky
vzít steak."
Nakrčila nos a ukousla si z další jahody. Stále ji zaráželo, že se
jí podařilo najít jeho malou, tajnou zásobu čerstvého ovoce,
zastrčenou na dně mrazáku. Ten muž, jak se zdálo, měl averzi
vůči všemu, co se mohlo chlubit netoxickým charakterem.
"Pořád mi nejde do hlavy, jak dokážeš přežít na tom svinstvu,
které tady skladuješ. Víš o tom, že jsem napočítala až pět
různých druhů bramborových lupínků? "
200
"To je konec. Myslel jsem, že jich je šest. To jsem snědl
všechny uzené? "
„To vůbec nebylo vtipné." No i tak se zasmála.
"Klidně," natáhl se po banánovém kolečku. "Dej si banánek."
Podrážděně něj zamrkala, pak rošťáckýma očima proběhla po
jeho úžasném nahém těle. "Už jsem tvůj banánek měla."
Talon se široce usmál. "Myslím, že správnější výraz je, že můj
banán měl tebe."
Sunshine se znovu rozesmála a lehla si k němu, aby mu nabídla
jahody. Přidržel si její ruku u pusy a jazykem jí projížděl po
prstech, něžně je kousal dříve než jejich vsál do úst.
Talon nebyl podobný nikomu, koho předtím potkala.
Ale ke velké škodě, není ani poslední.
Píchlo ji v srdci, když na ni dolehla bolestivá realita. Musí se
odsud dostat ještě před tím než se odchod stane ještě
bolestivější, než se jeví již nyní. Nechce zranit jeho ani sebe.
"Víš Talone," začala a odhodila jahody. "Posledních pár dní
bylo skutečné úžasných, ale já se opravdu musím vrátit domů."
Talon polkl jídlo, které měl v ústech a dal si GLG vody. To se
lehce řekne, ale hůře udělá. Nemohl ji vzít domů, pokud po ní
démoni stále jdou a když Ash chtěl aby ji chránil.
Zanedbání příkazu, zda závazku nebylo něco, co Atlanťan
jednou odpouští. Temní lovci byli ochránci. Kdokoliv, kdo
pochybuje v dodržování jejich zákonů velmi rychle objeví sebe
sama jak tráví věčnost v nesmírných mukách. Něco takového
nepotřeboval. Pravda byla, že nechtěl Sunshine ranit. Měl ji rád
víc než by měl.
Nejděsivější bylo, že se mu líbilo trávit s ní čas. Je to už dávno,
co s někým strávil večer. A bylo tak jednoduché se s ní povídat.
Byla zábavná a vřelá.
201
"Zůstala by si dnes v noci, pokud bych tě požádal?"
Zahlédl smutek v jejích očích. "Zůstala, ale co zítra? Ty mě
nemůžeš přes den vzít domů a pokud bych já použila tvůj člun,
neměl by ses jako dostat na pevninu. "
Sunshine se odtáhla a hrála se s jeho vlasy. Její úsměv byl
něžný a prozrazoval lítost. "Ne Talone. Jakkoli bych chtěla
zůstat, musím se vrátit domů. Mám práci a já nejsem od
začátku zaopatřená. Každý den, který nejsem na náměstí, je
den, kdy nevydělávám. Musím jíst, víš? Pšeničné klíčky, to
není levná záležitost. "
"Pokud jde jen o peníze-"
"Nejde, Talone. Musím se vrátit zpět do svého života. "
Věděl, že má Sunshine pravdu. Dříve či později by to mezi
nimi skončilo. Vezme ji zpět, tak jak si přeje a nadále ji bude
po setmění chránit, ukrytý ve stínu.
"Být částí světa, ale ne jeho součástí.
Vzpomněl si na dávnou noc, kdy mu ta slova řekl Acheron.
"Kvůli tomu co děláme, patříme do života lidí. Ale musíme
kráčet neviditelnými stíny.
"Nikdy nedovol, aby tě někdo poznal. Nedej jim šanci, aby
zjistili, že nestárneš. Jdi temnotou, vždy ostražitý a pozorný.
My jsme ti jediní, co stojí mezi lidmi a otroctvím. Bez nás
všichni zemřou a jejich duše budou navěky ztracené.
"Naše zodpovědnost je obrovská. Naše bitvy nesčetné a
legendární.
"Ale na konci noci, odejdeš domů sám, aniž kdokoliv věděl, co
jsi udělal pro záchranu světa. Nikdy se nemůžeš dovolávat
chvály. Nikdy nemůžeš poznat lásku ani rodinu.“
"Jsme temní lovci.
"Jsme navěky mocní.
202
"Jsme navěky sami."
Talon se trhaně zhluboka nadechl. Čas, který s ní mohl strávit
vypršel. "V pořádku," zmírněny prohlásil. "Jdeme zpět."
Uchopil do dlaní její obličej a bolestně, hluboce ji políbil. Když
ji ochutnal, myšlenkami se vrátil do minulosti.
"Speirr?" Rozzlobený strýců hlas volal jeho jméno zpoza dveří.
"Můžeš se prosím tě vyvinout z manželčina náruče alespoň na
jeden den a věnovat se povinnostem? Na mou věru, nedokážu
pochopit jak je možné, že při tolika snažení, kterou
vynakládáte, nemáte ještě pět tuctů dětí. "
Nynian se zasmála, seděla na něm a jemně dosedala na jeho
tělo. "Máš znovu problémy?"
"Zdá se, ale ty za ně stojíš, Nyn."
Tak jak to dělávala často, Nynian se sklonila a třela si svůj nos
o jeho, těsně předtím než ho vášnivě políbila a slezla z něj.
"Bude nejlépe pokud půjdeš, jinak si tvůj strejda přijde po
hlavy nás obou."
Talon se při té vzpomínce a bolesti, kterou v něm probudila,
odtáhnul.
Sunshine se k němu přitiskla a otřela si o něj nos, tak jak to
vždycky dělávala Nynian.
Zamrazilo ho.
Něco nebylo na svém místě. Ty vzpomínky, její jednání ...
Způsob jakým v něm probouzela city.
Pohladil ji po tváři a díval přímo do jejího tmavohnědých očí. S
jeho manželkou neměla ani jeden společný rys, ale její jednání.
"Talone? O co jde? "
Nedokázal promluvit. Netroufl by si jí říct, že mu připomíná
203
ženu, kterou miloval před patnácti set lety.
"O nic," ujistil ji tiše. "Měla by ses obléknout."
Sunshine vstala z postele.
"Speirr?"
Talon popadl plachtu a přikryl se jí, když se mu v místnosti
zjevila Ceara.
"Děje se něco?" Sunshine se podivila, že se tak najednou
zahaluje.
Zavrtěl hlavou. Ceara zůstala na vteřinu zaražená, když spatřila
Sunshine. Oči se jí zprudka rozšířily. "Ty máš společnost?"
Neodpověděl. Nemohl bez zasvěcování Sunshine do
skutečnosti o co jde.
"Je nějaký problém?" Zeptal se.
"Ne," Sunshine řekla.
"Ano," odvětila Ceara. "Víš o tom, že se po tobě shání
Acheron?"
Talon se zamračil. Popadl svůj mobil z nočního stolku a vytočil
Acheronovo číslo.
Nikdo nezvedá.
"Je jeho telefon vypnutý?" Zeptal se.
Sunshine se nechápavě zarazila. "Čí telefon?"
Ceara zatřásla hlavou. "Snažil se ti dovolat celou noc."
Jeho zamračení se prohloubilo ještě víc. Podíval opět na displej
a vytočil Nicka.
Znovu, žádná odpověď.
"To je divné," říkal si Talon. "Nikdo mi nezvedá."
Sunshine hodila tu věc za hlavu. "No to je možné. Jsou dvě
ráno. Asi spí, nemyslíš? "
"Věř mi, tito chlápci jsou nyní určitě čilí." Otočil se k sestře.
"Cearo, kde je Acheron?"
204
"Ceara?" Zopakovala to neznámé jméno. "Acheron? O čem to
mluvíš? "
Ceara ignorovala její otázky. "Právě teď je s Artemis, ale dělá
si o tebe starosti."
"Proč jsi nepřišla dřív? Na co jsi čekala? "Ptal se.
"Nemohla jsem se sem spíše dostat. Něco mě blokovalo. "
"Odkdy?"
"Nevím. Něco kolem tebe vysílá své síly. Něco špatného a
ďábelského. "
"S kým to mluvíš?" Chtěla Sunshine vědět, protože věděla, že s
ní ne.
"Sunshine prosím za minutku ti to vysvětlím. Ale nejdříve
potřebuji pár odpovědí. "Podíval znovu na Cearu.
Ceara omráčeně hleděla na Sunshine. Popošla až těsně k ní a
položila jí ruku na rameno.
Sunshine se otřásla. "Co to bylo?"
Ceara uskočila, jakoby ji ten dotek šokoval. "Nynian,"
vydechla, podívala vyděšeně na bratra.
Něco v jeho nitru volalo na obranu. Když mluvil s Cearou,
mluvil v keltštine. "Nae, ona není ona. To není možné. "
"Možné nebo ne, bràthair, je to ona. Má Nyniinu duši. Necítíš
to? "
Talon zíral na Sunshine, srdce mu tlouklo závod.
Může to být pravda?
Obtočit si plachtu kolem beder a přešel až k místu, kde stála
Sunshine. Položil jí dlaně z obou stran její tváře. Nadzvedl její
bradu a zahleděl se do tmavých očí.
Navzdory jeho vzpírání se, ji cítil. Cítil ji od prvního momentu,
jak ji spatřil ve světle pouliční lampy.
V nejhlubším koutku svého já věděl celý ten čas, že to byla
205
jeho Nynian. Mezitím jak ji poprvé ochutnal.
Nad drtivou pravdou se mu roztřásly ruce.
"Jak se to mohlo stát?" Nerozuměl, ničemu nerozuměl.
Ale srdce poznalo vždy odpověď. To Camulus mu ji poslal.
Byla zde, aby ho znovu zničila.
Hruď mu svíralo příliš energie, nedokázal polapit dech.
To je důvod, proč ho tak přitahovala. Proč ji nechtěl opustit.
Camulus ji potřeboval k němu dostat, takže se znovu bude
muset dívat, jak mu umře. Přímo v náručí.
Talon zavřel oči, přitáhl si Sunshine k sobě a pevně ji držel,
rozpolcený mezi touhou bojovat s nebem i peklem, aby ji
ochránil a poznáním, že na konec ji znovu ztratí.
Nikdo ještě neporazil boha.
Sunshine se snažila v jeho drtivém objetí nadechnout. "Talone
děsíš mě. Co se to děje? "
"Nic, nic to není. Jen se musíš vrátit domů. "
Musíš jít ode mne pryč, musíš odejít, dříve než si bohové
uvědomí, že jsi tady a rozhodnou se tě proto zabít.
"Speirr?" Ceara ho volala, ale její hlas byl nestálý, ztrácel se.
"Nedokážu se zde udržet. Znovu mě to začíná blokovat. "
"Cearo?"
Byla pryč.
Talon potlačoval emoce. Nemůže si dovolit, aby jej nyní
ovládli. Měl hodně práce a potřeboval soustředit všechny své
síly, aby dokázal čelit výzvě udržet Sunshine v bezpečí.
Nevyjímaje, že potřeboval odpověď na to, co se děje s
Cearinou magií a Acheronovým mobilem.
Sunshinin život byl v jeho rukou. Tentokrát ji nezklame.
Talon zatnul čelist a přál si, aby dokázal změnit minulost.
"Zůstaň se mnou, Speirr prosím neodcházej s pomstou v srdci."
206
Kdyby v ten den, kdy byl jeho strýc zavražděn Nynian
poslechl, jeho život by změnil směr o sto osmdesát stupňů.
Ale vydrážděn žalem a zuřivostí, odmítl Nyniinu prosbu a ona
netrvala. Jako vždy, Nynian stála opodál a nechala ho jít, za
tím, co chtěl. Tehdy šel přímo k severskému galskému kmenu,
rozhodnut převrátit je na prach. Netušil že oba, on i Galové,
byli oklamáni.
Když se dozvěděl pravdu bylo pozdě na omluvy.
Galové byli pod ochranou boha války Camuluse a pod velením
jeho lidského syna. Hněv toho boha mu dosud rezonoval v
hlavě. "Budu existovat jen pro to abych viděl tebe trpět ..."
Byl to slib, na jehož dodržení si dal Camulus záležet.
Ne, nemůže proti Camulovi bojovat a vyhrát. Jako temný lovec
byl silný a měl moc, ale ne dostatečnou aby dokázal zabít boha.
Je to prosté, bude to špatné, jen pokud se Sunshine nevrátí do
svého života a neodejde z toho jeho.
Když už byli oblečeni a Sunshine měla všechny své věci,
musela se třikrát otočit, dokud si všechno sbalila. Talon jí
pomohl nastoupit do člunu a vyrazili k New Orleans. Čím dříve
se od sebe odloučí, tím spíše bude v bezpečí.
Ihned jak dorazí do města musí se zkontaktovat s Acheronem a
zjistit, zda by Ash nemohl během Mardi Gras poslat nějakého
lovce nebo pobočníka, aby ji hlídal. Někoho, koho přítomnost
ji nebude ohrožovat ještě víc než démoni, kteří po ní jdou.
Když dorazili ke garáži, Talon se rozhodl, že motorku nechá
tak a dnes si vezme Vipera. Nutně potřeboval rychlost a
netoužil vystavovat Sunshine riziku.
Porušením několik silničních zákonů jak měl v úmyslu, ji
Talon dopravil zpět do jejího bytu a poté použil její telefon na
zavolání Acheron.
207
"Co děláš ve městě?" Acheron zaklel.
"Řekli mi, že jsi mě sháněl."
"Kdo ti to řekl? Myslel jsem, že jsem se vyjadřoval dost jasně.
Měl jsi zůstat s tou ženou u sebe doma."
Talon se zamračil. Bylo to divné. Ceara se nikdy předtím
nezmátla dokonce mu nikdy nelhala. "Ano, ale pak ..." zastavil
se, když se snažil utřídit si mysl.
O co tady sakra jde?
"Ano?"
"Nic, T-Rex. Asi jsme se nepochopili. "
"Tak proč jsi stále na telefonu?" Zeptal se Ash. "Vrať se s ní do
chaty. Okamžitě. "
Talon se nikdy nezabýval jeho povýšeným tónem. Ash dokázal
být úskočný a podrážděný, ale nikdy předtím se nechoval tak
autoritativně a hrubě. "Nemohu, T-Rexi. Děje se něco divného,
musím ji teď opustit. "
"Proč?"
Talon se ohlédl aby se ujistil, že Sunshine nemůže zaslechnout
jejich rozhovor. Nepromluvila k němu celou cestu ani slovo a
teď seděla na gauči, kreslila a zdálo se, že ho kompletně
ignoruje.
Chtěl aby to tak zůstalo.
Pouze pro opatrnost ztišil hlas. "Je to moje manželka."
"Prosím?"
Talon vyprávěl ještě tišeji. "Myslím, že Sunshine je
znovuzrozená Nynian."
"No, tak to je zajímavé."
"Hej, a já ji už nemůžu chránit. Potřebuji, aby ji hlídal někdo
jiný, ok? "
"Dobře, vidím, že jsi v pěkné bryndě."
208
Talon se zamyslel. V bryndě? To nebylo slovo, které by
Acheron používal. "Něco se s tebou děje, T-Rexi?"
"Ne. Jen se snažím něco vymyslet. Odcházíš teď od ní? "
"Musím."
"Možná by bylo lepší, kdyby si s ní do zítřejšího večera zůstal."
"Co?"
"Nemohu už dnes nikoho narychlo sehnat. Proč s ní
nezůstaneš, dokud nenajdu někoho, kdo by to převzal? Moc
nevěřím, že by ji Zarek pohlídal, ty ano? "
"K čertu ne. Máš pravdu. Jednoznačně ji zde nenechám
nechráněnou. "
"Ano, to by byl problém. Zůstat tam přes den a zítra se o to
postarám. "
V telefonu se ozvalo pípání.
Talon položil sluchátko se zvláštním pocitem v žaludku. Něco
mu na tom rozhovoru nesedělo.
Přeletěl pohledem místnost, a jeho mysl se věnovala už jen
Sunshine. Stále seděla na gauči, kreslila si do bloku a mumlala
si tichou melodii. Byla to Nyniina ukolébavka. Stejnou píseň si
zvykla zpívat, když pracovala.
Touha a bolest ho krutě ničili, sotva se dokázal pohnout.
Ale byla to právě láska, kterou k ní cítil, která zvítězila.
Proti své vůli, zjistil, že jí jde vstříc. Klekl si před ní, položil si
hlavu na její koleno a pevně ji držel, vděčný, že je znovu s ním,
nezáleželo na tom, jak odlišně vypadala a chovala.
Jeho Nynian byla zpět.
Sunshine překvapila důvěrnost toho, co udělal. Instinktivně ho
pohladila rukou po hebkých světlých vlasech a vzpomněla si na
nové věci ze společného minulého života. Toto už před tím
udělal. Mnoho krát.
209
"Co se stalo, Talone?"
"Přeji si, abych ti to mohl říct." Zvedl hlavu a podíval na
Sunshine. Utrpení v jeho očích proudilo až k ní a její srdce se
rozbušilo.
Talon se odtáhl. Teď, když ví kdo je, opustit ji bude téměř
nemožné. Ale nic jiného se nedalo udělat. Ona musí prožít
tento život s někým jiným. Jakou jinou možnost měl? Nikdy
neudělá nic, co by jí ublížilo. Ne znovu.
Jednou ji už zabil, a znovu to neudělá.
Nebyla žádná možnost jak by mohli být spolu, dokud ho
svazuje ta kletba.
Styxx si se hrál s mobilem, když si vzpomněl na rozhovor s
Talone.
Usmál se.
Jaké to bylo sladké. Talon už ví, že Sunshine je jeho
znovuzrozená mrtvá žena.
Perfektní. Prostě dokonalé. Lepší načasování si ani nemohl
přát. Všechno klapalo podle jejich plánů.
Zarek spolkl návnadu a stará se o sebe. Talon je nyní pořádně
pohroužen do věcí kolem manželky a Valerius je pod kontrolou
Dionýsia.
A Acheron ...
No, pro toho má připraveno něco speciální.
Jak by řekli francouzští Cajúnci z New Orleansu,
Laissez les jeux commencer ... Hra se začíná.
210
Devátá kapitola
"Chápu to správně, teď odcházíš," promluvila tiše Sunshine,
přestože jedna její část nechtěla aby odešel. Byt se jí při
představě, že odtud odejde zdál najednou beznadějně prázdný.
V jeho chatrči zažili krásné chvíle, z gramofonové desky si
udělali obložený talíř, milovali se.
Ale tím dnem naplněným erotiky byl u konce. Přišel čas, aby
se oba vybrali po vlastních cestách.
Proč tedy tak bolela ta myšlenka, že ho už nikdy víc neuvidí?
Talon přikývl. "Nuže, myslím, že nějak tak."
Opustil její jemnou ruku a vydal se ke dveřím. Najde si nějaké
místo na spaní ve vedlejší budově, blízko k ní. Najde patro,
které nebude příliš daleko, takže na ni bude moci před západem
dávat pozor. Pak se vyspí, až nenastane další noc.
Bude to takto jednodušší. Snadnější pro oba pokud se jejich
vztah přetrhne hned teď.
Neměl oprávněný důvod strávit s ní další den. Ne, když věděl,
že jí nemá co nabídnout. Ne pokud pro ni sám představuje
hrozbu.
Sunshine zabolelo, když se natáhl po klice.
Odchází. Je konec.
Neměla sílu se ani nadechnout. Surová bolest doprovázena
představou, že ho už neuvidí se jí zabodávala do těla.
Nemůže zde zůstat jen tak sedět a takto jej nechat odejít.
211
"Talone?"
Zastavil se a podíval přes rameno na ni.
"Proč dnes v noci nezůstaneš? Vím, že se již domů před
svítáním nevrátíš. "
"Ne, raději ne."
"Ale kam tedy půjdeš?"
Pokrčil rameny.
Nech ho jít ...
Nemohla. Ne takhle. Nezdálo se jí to správné. "No tak. Brzy
ráno odcházím do práce a celý byt budeš mít jen pro sebe
zatímco budu makat. Nikdo tě nebude vyrušovat. Slibuji. "
Talon zaváhal. Odejdi! Ten příkaz se mu odrážel v hlavě jako
ozvěna. Musí.
Nemohl.
"Jsi si jistá, že ti to nebude vadit?" Stále váhal.
"Ani trošku."
Talon se konejšivě nadechl a vrátil se zpět k ní. Ke své ženě.
Své definitivní spáse.
Svému definitivnímu zatracení.
Nynian pro něj byla vším. Celá ta staletí se domníval, že je
před emocemi v bezpečí. V bezpečí před bolestí, která
přicházela ruku v ruce se vzpomínkami na manželku.
Nyní, bylo vše zpět. Dokonce ještě bolestivější než předtím.
"Něco není v pořádku?" Sunshine zvedla obočí.
"Jen jsem unavený, myslím," vysvětloval, svléknul si bundu a
sedl si.
Sunshine při pohledu na jeho tričkem obtažené, nádherně
tvarované, mocné tělo nasucho polkla. Jeho tělo ji přitahovalo
jako magnet. Tento muž měl nejdokonalejší tělo, jakého se
dotýkala. Nohy měl dlouhé a štíhlé, pěkně vypracované, krásně
212
a všechno si pamatovala z chvil, když měla ty své propletené s
těmi jeho.
Z pocitu, když držela v náručí všechnu jeho mužnou sílu a
opojnou nádheru ... svírala ji mezi stehny ...
Téměř nahlas zasténala, když si to jen představila.
Ale najednou byla mezi nimi propast. Jakoby před ní zamkl
určitou část sebe samého.
Něžný muž, který se z něho vyklubal a který se s ní smál, byl
pryč. Teď, viděla mocnou šelmu, která zpacifikovala její
útočníky a donutila je strachy utéct. Jak jí ta jeho něžná část
chyběla.
"Už nejsi ztuhlý, že?"
Nadzvedl obočí a vypadal jakoby ho její otázka vyvedla z míry.
"Dámo, já jsem ztuhlý kdykoliv se ke mně přiblížíš."
Tváře jí zaplavila červená horkost a usmála se. "Nemyslela
jsem ten druh napětí. Myslím ale, že tento je z nich lepší.
Alespoň vím, že se ti pořád líbím. "
Talon zasténal, když mu sklouzla pohledem na kalhoty, do
míst, kde jeho erekce byla neodmyslitelně viditelná. Cítil jak se
jeho bariéry zatřásly v základech. Cítil touhu být tím mužem,
kterým byl, když byl s Nynian.
S Nynian byl sám sebou. Nikdy nepočítala a nežádala, že bude
něčím jiným než jejím přítelem.
Nyn nikdy neznala ty patetické chlapce, kteří si ji dobírali a
považovali za nepovedené. To, které uklízelo před svými pány.
To, které před nimi sklánělo hlavu a plazilo se. Nikdy
nepoznala toho mladíka se zamrzlým srdcem, kterým se stal,
protože byl příliš unavený rvačkami a zneužíváním.
Jako malé dítě zatvrdil své srdce a naučil se odhalovat slabiny
ostatních. Naučil se vrátit úder a složit každého, kdo na něj
213
zlostně podíval nebo jej uráželi častými nadávkami,nebo jeho
matku nebo sestru.
Řekl si, že nepotřebuje ničit lásku a péči. A tak se naučil žít
jako nezkrotné zvíře, připravené okamžitě zaútočit, pokud se
ho někdo dotkl.
Dokud nepotkal ji. Ona to zvíře v něm potlačila. Ona v něm
probudila něžnost. Něco, co nebylo tvrdé a nepoddajné.
Obranné a brutální.
S ní byl prostě jen Speirr. Chlapec-muž, který potřeboval
někoho, koho by miloval. Který potřeboval, aby někdo miloval
jeho.
Je to už věčnost, co se Talon s nělým cítil sám sebou.
Bratři lovci se k němu obraceli pro radu. Acheron se spoléhal
na jeho sílu, moudrost a sebejisté vůdcovství.
Nikdo z nich, dokonce ani Wulf, ho vlastně neznal. Před nikým
si své srdce neotevřel, kromě ženy, která seděla před ním.
Ženy, které se nedokázal přiznat, co dnes je.
"Nejsi ty náhodou nenasyta?" Měkce se zeptala.
"Jen s tebou," šeptal, pomaličku se přibližoval k ní a snažil se
rozeznat ženu, kterou byla a ženu, kterou je dnes. "Nikdy se tě
nenasytím. Dotýkat se tě. Být v tobě. Cítit tvůj dech na vlastní
kůži. Tvé úžasné ruce na svém těle. To se nerozplyne. "
Sunshine jeho slova rozechvěla.
Připomínal jí jedno velké, divoké, plížící se zvíře. Jeho tělo
byla symfonie pohybu. Ta mužná vůně jeho těla její dráždila
smysly a vysoušeny ústa.
Když ji políbil, zatočila se jí hlava, ale odstrčila ho, protože si
vzpomněla na něco, co řekl. "Řekl jsi, že se ti zdá jakoby jsi mě
znal celý život. Jak to? "
"Cítím se jako bych tě znal celé věky. Jakoby si byla v mém
214
srdci už staletí. "
Tělem jí proběhla otřes. Toto byl ten muž, který se jí zjevoval
ve snech. Keltský básník a náčelník v jedné osobě. Muž,
kterého si pamatovala, jak odcházel do bitev a vždy se vracel k
ní, aby ji miloval.
Ale to nemohl být ten muž, nebo ano?
A najednou, když se nad tím zamyslela, uvědomila si, že na
těch snech je něco neobvyklého. Ona byla blondýna s
modrýma očima ale Talon ...
Talon vypadal stejně.
Do puntíku, ještě se shodovali i jeho tetování. Pramínky na
spánku. Dokonce nosil stejný torc. Jediná věc, která se
změnila, byla barva jeho očí.
To nemůže být pravda. Na tom všem bylo cosi záhadného.
Cosi, co jí nahánělo strach v míře, která byla až
nepředstavitelná.
Mohl by to být tentýž muž? Tak mohl?
Nebylo to možné, ale prožít život při rodičích jako měla ona,
znamená zažít množství nemožného. Nadpozemské síly, které
hýbaly světem
Odtáhla Talona od sebe, když se ji pokusil znovu políbit a
naklonila mu hlavu tak aby se mohla podívat na pravou stranu
jeho tváře. Pod uchem měl malou jizvičku.
Jizvičku, kterou ona, jako Nynian, jednou udělala Speirrovi,
když byli jako děti na rybačce. Natáhla prut, švihla a háček se
mu zachytil o ucho.
Jizva ve tvaru hvězdy tam pořád byla.
Tak jako byla vždycky.
Jakoby to bylo jen včera.
Ne, to je nemožné.
215
Nebo ne?
V šoku nevěděla, co dělat.
Oči mu zastírat hlad. Cítila jak jí něžně dýchal na obličej. Pod
jejími dlaněmi mu silně bušilo srdce, cítila sílu a horko, která z
něj vyzařovala.
"Tak jsi mi chyběla, Nyn ... Nyn ... Milunko."
Talon se okamžitě odvrátil a Sunshine zkameněla. Z jeho tváře
věděla přečíst, že byl stejně jako ona překvapen tím, jak ji
oslovil.
"Jak jsi mi to řekl?"
"Milunka," rychle odpověděl.
"Předtím."
"Nijak."
Ok, tak co je moc to je moc. A ona chce, ne ona potřebuje,
vysvětlení.
"Talone," postavila se ze židle, která stála před ním. "Řekni mi
už o co tady jde. Ty víš, kdo je Nynian, že? "
V obsidiánových očích se mu zablýskalo. "A ty to víš?"
Bože, je to pravda! Zná ji. Nějakým způsobem si také pamatuje
minulost.
Nezměnil se. Nemůže vyjít na světlo. Nebyl Američan a…
Och, tak tohle by zabilo i vědce. Talon byl nějak ve skutečnosti
Speirr.
On je upír nebo nesmrtelný nebo takové něco. Věděla to.
"Jak je možné, že jsi mě pamatuješ?" Zeptala se a bála se
odpovědi.
"Jak by jsem mohl na tebe zapomenout?"
Položila mu prsty na rty a znovu ho odstrčila. "Jen po pořádku,
neodpověděl jsi mi na otázku. Talone, něco na tobě je zvláštní.
A nedává smysl, že teď jsi stejný jako jsi v mých snech. Ja
216
nevypadám stejně. Ale ty ano. Proč? "
Talon jí to chtěl říct,ale nenacházel ta správná slova. Pak jak si
zemřela jsem zaprodal pro pomstu duši řecké bohyni, jejíž teď
patřím, takže strávím věčnost pro ni lovením a zabíjením upírů.
Dokonce i on prožíval těžké časy, zatímco začal věřit, že je to
všechno pravda a to měl na to patnáct set let.
Mrzutě na něj zavrčela. "Znovu si uzavřený."
"Nemůžeš teď prostě vnímat současnost bez slov? Tento
okamžik. Akceptovat mě jakého jsem? "
"Dobře. Ale odpověz mi na jednu otázku. "
"Jakou?"
"Kdy jsi odmaturoval?"
Bylo vidět, že ta otázka mu na pohodlí nepřidala.
"Nematuroval jsem."
"V kterém roce, tě tedy vyhodili ze školy?"
Talon se od ní odtáhl. To byly věci, na které nedokázal
odpovědět. Věci, na které odmítal odpovědět.
Bolest, která se jí zobrazila v očích mu trhala srdce.
"V čem je problém, Talone? Já nejsem hloupá. Nikdo není
alergický na slunce až tak, že nemůže projít kolem okna. A
nemysli si, že ušlo mé pozornosti, že nikdy neukazuje zuby.
Pokud se k nim příliš přiblížím, když se líbáme, ihned
ucukneš."
Talon si přál, aby našel v sobě tolik odvahy použít své
schopnosti k vymazání její vzpomínek, které něj měla. Na
změnu předmětu jejich rozhovoru na cosi méně škodného.
"Cože? To chceš abych přiznal, že jsem upír? Že vyju na měsíc,
když je v úplňku? "
"A jsi? Vyješ? "Postavila se k němu a rukou ho chytla za bradu
jakoby se chystala donutit ho otevřít ústa. "Talone, ukaž mi
217
zuby!"
On udělal krok vzad. "Nemohu."
Sunshine ho probodávala pohledem. "Jsi Speirr, že? Nevím jak,
ale jsi to ty, to tebe jsem viděla v mých snech. Je to tak?! "
Odvrátil pohled jakoby se jí nedokázal podívat do očí.
"Nikomu to neřeknu," naléhala, ale hlas jí zjemnil. "Jen
potřebuji znát pravdu."
"Jaký v tom bude rozdíl?" Vyštěkl a jen si stěží povzdechl.
"Odvrhneš mě?"
"Ne," vyšlo z ní ani nedýchala, takovou variantu zamítala.
"Nemyslím, že bych tě někdy dokázala odvrhnout."
"Tak na co to musíš vědět?"
Do očí se jí vrátil rozzlobený oheň. "Protože, chci abys byl ke
mně upřímný a čestný, aby jsi se se mnou podělil o svůj život."
Její slova ho převálcovala jako zuřivá vlna. V srdci se mu
rozlila nahořklá naději, touha, když se vzpomněl jak
beznadějně ztracená do něho byla, ještě v časech jeho
smrtelnosti. Stáli mezi nimi sociální rozdíly i řeči. Teď byl
proti nim jednomyslně celý vesmír. Udrží ji od sebe.
"A z čeho sis vydedukovala pocit, že se chci dělit o svůj život?
Možná, že tě využívám jen na to, abych si dobře zašpásovat. "
Bolelo to jako by ji fyzicky udeřil, obličej ji zbledl a ucouvla
před ním. "A využíváš?"
Bolest v jejích očích ho odrovnala. Nechtěl ji ranit.
"Využíváš?" Zeptal se stejnou otázkou.
"Řekni mi, co ode mne vlastně chceš, Sunshine?"
"Upřímně ani sama nevím. Jednu mou polovinu přitahuješ, tu
druhou na smrt děsíš. Něco v tvých očích je velmi temné.
Pokud bych tě chtěla lépe poznat, dovolil bys mi to? "
"Ne," procedil mezi stisknuté zuby. "Nemůžu."
218
"Tak mi řekni fakt pádný důvod, proč nemůžeš. Víš, že nejsem
malé děcko v područí tatínka, který dělá rozhodnutí namísto
mě. Myslela jsem, že mě respektuješ. "
"Respektuji."
"Tak mě ber jako dospělou. Řekni mi, proč se vyhýbáš
odpovědím i na nejzákladnější otázky o tobě. "
To, co žádala bylo nemožné. Nikdy jí nebude moci říci o jeho
současném životě, ne dokud jej Acheron nebo Artemis nezbaví
přísahy.
"Pokud ti řeknu, kdo jsem, tvůj život bude v nebezpečí."
"Žiji v New Orleans nad jedním z nejpopulárnějších klubů ve
městě. Auto mám zaparkované v uličce, kde minulé noci zabili
dva muže. Můj život je neustále v nebezpečí. "
"Minule noci, to nebyli muži a nebyli zavražděni." Talon
nenacházel ani malou cestičku, kterou uniknout a zastavit to,
co přicházelo.
"Poté, co byli zač?"
Tak jí to řekni...
Ale příkaz byl příliš silný. Nikdy neporušit zákon mlčení.
Nikdy.
"Démoni ti jdou po dívce, Kelte. Neměl by si ji nechávat
nechráněnou. "
Měla právo vědět, co na ni venku číhá.
"Talone." Vešla mu do náruče a uložila si ruce na jeho obličej.
Ten dotek byl sametový a vřelý.
Téměř ho úspěšně nalomila.
"Důvěřuj mi. Ať je to cokoliv, nepovím do živé duši. "
"Nemohu, Sunshine, já nemůžu."
"Ty nechceš, Talone. Nechceš. "Z hrdla jí vyšel podrážděný
vzdech a stáhla ruce z jeho lící. "Fajn. Jen si stráž svá
219
tajemství. Jdi si a kašli na mě. Prožij šťastný život a dělej tocokoliv to je-co děláš. "
Otočila se, že odejde.
Talon se za ní natáhl ale ona jeho ruku setřásla. "Sunshine ..."
"Nedotýkej se mě. Jsem na tebe naštvaná. "
"Prosím, nebuď na mě naštvaná."
Potřásla hlavou. "Ach, jen mi nebrnkej na struny s těmi tvými
štěněčími oči a smutným tónem. Je již pozdě, mě to nezajímá.
Jdi už. "
Zaštípalo ho v očích, když zaslechl její zraněný hlas. A prorážel
až na dno jeho srdce.
V té chvíli si cosi uvědomil. Zarek a Acheron měli pravdu. Měl
strach. Měl strach odejít, ale bál se i zůstat. Poslední věc,
kterou chtěl, byla znovu ztratit Nynian a když pohlédl na
Sunshine, bylo jasné, že mohla mít sice duši jeho ženy, ale ona
nebyla jeho manželka.
Ona byla někdo jiný. Někdo nový a pohoršený. Nynian by se
něj nikdy nenaštvala. Ani v případě, že by vyvolal její hněv.
Vždy byla jemná a plachá. Ne smělá a rázná jako Sunshine.
Pokud by řekl, že je něco tabu, Nynian by přikývla a změnila
téma. Nikdy by nenakopala démona ani se nepřetahovala s
aligátorem.
K jeho velkému ohromení musel uznat, že se mu oheň, který
vyzařoval ze Sunshine, líbil. Její schopnost postavit se jemu i
celému světu.
"Co je to?" Zeptala se, zamrkala očima jakoby nevěřila tomu,
co vidí. "Ty jsi pořád tady? Myslela jsem, že jsem ti přikázala
odejít. "
V duchu se usmál. "Já tě neopustím, Sunshine. Nemůžeš mě
akceptovat takového, jaký jsem? "
220
Sunshine se na něj nepodívala, nevěděla zda se ovládne. "Mně
se líbí, to maličko co o tobě vím, Talone, ale problém je v tom,
jak skutečně málo toho je. Bydlíš v močálech, zdá se, že si
pěkně prachatý a nemáš příjmení. Máš rád velké hrůzostrašné
aligátory a chlapíka jménem Nick, který ti nechává odkazy.
Hotovo. To jsou všechny mé znalosti o Talonovi a je to pěkně
krátký seznam. "
Podívala mu do očí. "Odmítám mít vztah s mužem, který mi
nevěří ani v nejzákladnějších věcech. Takže, pokud všechno, co
chceš, je dále mi lhát prosím tam jsou dveře. Pokud chceš
opravdu zůstat, pak mi řekni něco o sobě. Něco hodnotného. "
"Jak co?"
"Řekni mi jméno, tvého nejlepšího přítele."
"Wulf."
Od překvapení jí padla čelist. "O svatý bože, právě jsi mi
odpověděl na otázku. Myslím, že se zhroutí svět. "
"Není to vtipné. Takže zůstávám? "
Minutku přemýšlela a kousala si do spodního rtu. "Fajn, ale jen
kvůli tomu, že vím, že se domů nedostaneš před východem
slunce."
Rozhodnuta udržovat mezi nimi určitý odstup, zatímco ji
neodpoví na otázky, se Sunshine otočila a odešla do ložnice.
Popadla z postele deku a polštář a vpochodovala zpět do
obýváku, kde mu to hodila.
Vypadal jako opařený, když pohlédl na růžový polštář a ložní
přehoz v rukou. "Co to znamená?"
"Pokud nebudeš ke mně upřímný, bude tvým královstvím
gauč."
"To si děláš srandu."
"Nedělám. Ani trochu. Nedovolím ti vrátit se ke mně do
221
postele, dokud mi nedovolíš nahlédnout do svého nitra. "
Talon byl jako opařený, pozoroval jak popošla k protilehlé
stěně a zatáhla rolety.
"Ale vždyť jsem ti řekl o Wulfovi," nadhodil jako řešení.
Zvrtla se k němu, zdálo se že, je stále nabroušená. "No jo, dal
jsi mi jméno. Oo. To mi o tobě tolik řeklo, že? Dobře, moje
nejlepší přítelkyně jsou Trina Devereauxová a Selena
Laurensová. Řekni, co jsi se o mně z toho dozvěděl?
Nada. Zilch. Nic.
Znamená to jen tolik, že mám někoho, komu můžu zavolat,
když jsem na dně a věř mi, že pokud by nebylo tak pozdě,
určitě bych si s jednou z nich teď vyprávěla. "
Talon se zamračil, ale nemělo to na ni žádný účinek. Ta ženská
má zatraceně velkou drzost.
"Tak mi řekni o Wulfovi," pomaličku ho vyzvala a udělala k
němu drobný krok. "Čím se živý? Bydlí v New Orleans? Je
ženatý? Jak dlouho ho už znáš? "
"Žije v Minnesotě a je svobodný."
V tváři se jí v jedné sekundě zračilo potěšení a zároveň
odhodlání zbavit se uraženosti. "Jak jste se poznali?"
Na Mardi Gras před stovkami lety, kdy byl Wulf povolán do
města na dočasné plnění povinností - což bylo samozřejmě
něco, co jí nemohl říct.
Talon věděl, že tu vždycky bude něco, co mu bude bránit v
úplné pravdě. "Znám ho už strašně dlouho."
"Paráda," řekla. "Odpověď, která by tě dostala do úřadu ale ne
do mé postele. A definitivně se jí nedostaneš k mému tělu. "
"Tohle je už absurdní."
"Ha! Absurdní! "
Nebylo to fér. Snažil se ji chránit a ona se ho ptala na něco, co
222
jí nemohl dát. Odepírala mu své tělo, jen proto, že ji nechtěl
vidět zraněnou.
Jak mu to může dělat?
Rozzlobený na její neustálé naléhání, zavrčel. "Jsem tvůj
manžel."
Sunshine si odfrkla a zadumaně na něj hleděla velkými očima.
"Ne v tomto životě, zlato." Zvedla levou ruku jako důkaz.
"Nevidíš na prstě žádný prstýnek, a pokud se na to dívám
dobře, tentokrát si nevycválal do města na zádech svého
bojového koně, nezvedl jsi mě ze země a nezeptal se, jestli
budu tvá."
Slova, kterými popisovala jejich minulost ho mrazili do morku
kostí. "Pamatuješ si to?"
Jejím přikývnutím část hněvu vyprchala. "A chci vědět jak jsi
to pamatuješ ty."
Hodil polštář a deku na pohovku a strnule si lehl. "Řekl jsem,
nemohu ti to říct."
"Tak pak, dobrou noc, srdíčko. Sladké sny. "
Postavila se na špičky, políbila ho na čelo a odešla z místnosti.
Talon pozoroval jak až královsky zatáhla závěsy, spojující
obývák s její ložnicí. Ta žena měla v sobě něco, co ho dokázalo
rozpálit, ale teď to nebylo dobré rozpalování.
Zběsilé.
Zejména když rozsvítila světlo na nočním stolku a za
prosvícenou tkaninou viděl její postavu.
Srdce se mu rozbušilo. Nebyl schopen od ní odtrhnout pohled,
když si svlékala šaty z těla a následně nahá vlezla do postele.
Uměl si představit, jak tam leží, růžová bavlněná deka se jí
zachytila mezi lákavými, vlhkými stehny. Prsa se jí spojily k
sobě, ležela na boku a ruka jí částečně odkrývala i zakrývala
223
tmavý hrbolek jejího levého prsu. Nahá záda byla vystavena
jeho dychtivým očím, vlasy měla rozložené na polštáři kolem
hlavy a už jen čekala, kdy si lehne za ni a přitiskne si ji k tělu.
Pak by rukou putoval po jejím mazlivém stehně, nadzvedl by jí
nohu a zpřístupnil by si její tělo, tak aby mohl vniknout
hluboko do ní zezadu.
Bože, jakoby opravdu cítil její hebkost vycházející vstříc jeho
slabinám během jeho přírazů z jejího těla dovnitř a ven. Jakoby
cítil její hlavu přitisknutou pod jeho bradou, ruku klouzající
mezi její nohy, dráždil by ji prsty zatím, co by se s ní sladce a
nejněžněji miloval.
Její silná vůně pačuli by mu omamovala smysly, dokud by se
ona pod jeho doteky svíjela a sténala v extázi.
Každý jeden hormon v těle se mu vzbouřil a v tříslech cítil
tuhnutí od potlačované touhy po ženě ležící ve vedlejší posteli.
Nynian by mu tohle nikdy neudělala. Nikdy mu neodepřela
přístup k ní. Ani jednou. Stačilo mu, když na ni mrknul nebo
kývl prstem a jeho žena ochotně vběhla do jeho náruče.
Právě teď, mu chyběla víc než předtím.
"Sunshine?"
"Ne, Talone," neutrálně mu skočila do řeči a zhasla lampu.
"Odpověď je stále ne."
"Ani jsem se nic nezeptal."
"Ten tón hlasu, když vyslovíš takto mé jméno znám a vím, co
chceš a ty víš, co chci já. Hádej, kdo z nás bude ten, kdo platí?"
Umlkla a pak dodala. "Jen tak pro pořádek, já to nejsem."
Zaklel si pod nos. V tomto životě byla dost tvrdohlavá. Co se
stalo s jeho útlocitnou Nynian, která mu dala cokoliv chtěl,
kdykoliv to chtěl?
No nic, jak chce, nechá ji tam ležet nedotčenou a nahou.
224
Jeho tělo se při tom slově napnulo. Zavrčel a se otočil čelem k
opěradlu, tak aby ji více neměl před očima. Byl vycvičený
chlap, tohle zvládne. Ovládne se. Do pekel. Ještě žádná baba
ho tak nevytočila. Bylo to neskutečně mučivé a na poražení.
Vrazil pěstí do polštáře, když ztvrdil ještě víc. Na ten hrbolatý
gauč byl příliš velký a bylo to zatraceně nepohodlné, ale bude
spát tady nebo zemře.
Sunshine slyšela jak se Talon na pohovce přehazuje. Téměř jí
to bylo líto. Téměř.
Ale už byla unavená z jeho tajností. Unavená z jeho úskočných
her. Dost se po jeho domě naslídila aby zjistila, že
pravděpodobně není žádný drogový dealer, zvlášť když u něj
nenašla ani jen flašku tylenolu, ale zato vlastnil pěknou
hromádku zajímavého technického vybavení. Hodně kůže,
dovezeného piva a tolik DVD, že by to potopilo válečnou loď.
Nesmíme se zapomenout zmínit o podivných zbraních, které
našla. Některé z těch kousků, byly starověkého vyhotovení.
Na jeho životě bylo něco zvláštního a pokud se nedozví, co to
je, nedovolí si přiblížit se k němu ani o centimetr blíže. Byla
dlužná sama sobě vyzvědět o něm více, zatímco její
poblázněné oči zase nezbloudí na scestí. Přetočila se a
přikázala si usnout. Zítra musí jít do práce. Na rozdíl od něj,
neměla nevyčerpatelný zdroj financí.
"Podívejme se, kdo je zpět."
Sunshine položila knížku, kterou četla a usmála se na Selenu,
když si Selena dotlačil svůj vozík na kolečkách přímo vedle ní.
Oblečená do volných purpurových šatů a černého pláště, si
Selena zaparkovala vozík napravo od jejího stánku s keramikou
a skicami, a začala si rozkládat karetní stůl a její jasnovidecké
225
srandičky.
"Já vím," Sunshine se Clive přiznala a vložila si záložku do
románu Ztělesnění hříchu a odložila ho stranou. "Poslední dny
jsem byla zaneprázdněná. Promiň. "
Selena prostřela přes stůl purpurový ubrus. "Takže, dozvím se
něco o tom týpkovi? Necháš mě, abych ti vyložila? "
Sunshine si povzdechla a oběhla svůj stolek, aby pomohla
Selene. "Já o něm nevím kdoví co, jen, že je to Světlovlasý
obrovský motorkář, sexuální bůh, který nejí nic jiného než
nezdravé jídlo, má tuny peněz, žije v bažinách, a zná tvého
švagra Kyriana a jo, taky ještě zná i Graceinýho manžela. "
Selenina tvář zbledla. Polekaně na ni podívala. "Talon? Setkala
jsi se s Talonem? Více než jednou? "
Sunshine zůstala zaskočena někde mezi vzrušením a
znepokojením. Selena nevypadala dobře. Zdála se spíše těmi
novinkami zdeptaná.
"Znáš ho?" Zeptala se nevěřícně.
Selena se ošívala a dívala okolo. "Pane, prosím, prosím jen mi
řekni, že on není ten sexuální maratónec, co ho naboural
alegorický vůz. Prosím, řekni, že ten chlapík, o kterém jsem
fantazírovala není Talon. Pro smilování boží večeřela jsem s
ním. "
"Okej, neřeknu ti, že je to on - ale je to on. Není skvělý? "
Selena zaprskala. "Kriste. Slyšela jsem o něm řeči, ale kdo měl
vědět, že jsou skutečné? Nemůžu tomu uvěřit. "
Sunshine se ulevilo. Konečně někdo, kdo jí může dát odpovědi.
Poskytne jí je Selena. Ale ta vypadala, že spíše bude vracet.
"Laine, pro tvé vlastní dobro, mi řekni, co o něm víš."
Selena otevřela ústa, ale když jí čelist zase vyskočila nahoru,
Sunshine vytušila, co přijde.
226
"Chraň se mi říct, že mi nemůžeš nic říct," vychrlila předtím,
než to stihla říct Selena. "Už jsem se toho dost naposlouchala
od něj."
Selena procedila skrz zuby. "No, na pro jednou, je to super
chlap. On není normální, nezaměstnaný motorkář a má před
sebou budoucnost. Skutečně dlouhou budoucnost. "
"A dál?"
Selena mlčela.
Sunshine rozevřela Seleninu rozevíratelnou židli pro zákazníky
a pak se na ni usadila. "No tak, Laine. Já ho mám opravdu,
opravdu ráda a přivádí mě to k šílenství, že mi nic neřekne, ani
datum narození. Tak co víš? "
"Nemám dovoleno cokoliv říct, Sunny. Přísahala jsem. "
"Komu?"
Selena vyložila balíček tarotových karet na stůl. "Nemám
dovoleno to říct." Zopakovala.
"Co je zač, mafián?"
"Ale ne," vyslovila a hlas jí přeskočil varováním. "Oni jsou
takoví mafiáni asi jako skauti. Toto jsou kluci, na které zákon
nemá. "
Někdo horší než mafie?
"Kdo jsou?"
"Koukej," ukázala na ni Selena. "Jen tolik ti řeknu, že je ve
stejné branži jako Tabitha, okej?"
Sunshine svraštila tvář. "Dámské prádlo? Jen těžko je typ,
který prodává prádlo. "
"Ne, motovidlo. Myslím její noční zaměstnání. "
Sunshine našpulila pusu do tvaru malého "O" když jí došlo, co
přítelkyně myslí. "Je zabiják upírů."
"Přesně, a je fakt dobrý."
227
To vysvětluje jejich setkání v té uličce. Více méně, tedy kromě
toho, že ti, co ji napadli nevypadaly jako upíři. Vlastně se více
podobaly modelům.
"Ale je v tom ještě něco víc, nemám pravdu?"
Selena přikývla.
Ďábelsky se usmála. "A ty, moje nejlepší přítelkyně na zemi,
moje spřízněná sestra, se kterou se dělím o zmrzlinu a fotky
svalovců, žena, kvůli které jsem si oblékla načechrané,
obrovské družičkovské šaty limetkové barvy, které mi na váze
přidali asi patnáct kilo, mi teď vysypeš všechno, co víš, ano? "
Selena zamumlala. "To není fér a ty šaty nebyly limetkové, ale
mátové."
"Byla to sytá limetková a vypadala jsem jako mega nemocná
pistácie. Ale to je jiná káva. Řekneš mi všechno, protože je to
ve jménu lásky. "
Sunshine si nebyla jistá, která z nich byla více zaražená
poslední částí věty, kterou právě vyslovila.
Selena se k ní otočila tváří. "Co? Chceš mi tím říct, že Talona
miluješ? "
Sunshine ztěžka dosedla a snažila si utřídit vlastní pocity k
Talonovi. Tak mnoho z něho ji přitahovalo, tak velmi po něm
toužila a zároveň nevěděla nic o tom, kdo a co je zač dnes.
Jediné, co věděla, bylo, jak se cítila, kdykoliv se něj podívala.
Že se teď chtěla postavit, jít ihned domů a být s ním.
"Otevřeně, Seleno, nevím. Vždy když jsem s ním cítím se tak
živá. Zahřátá a chráněna - jakoby se mě nic na světě nemohlo
dotknout nebo zmařit moje štěstí. Je se mnou spojen. Vím, že
to zní šíleně ... "
Odmlčela se a prohlížela si Seleniny jasnovidectví pomůcky,
cetky, runové kameny a tarotové symboly. Divnosti byly ale
228
Seleninou parketou.
Sunshine hleděla na ni a chtěla, aby ji Selena chápala. "Talon a
já jsme byli v minulém životě manželé."
V Seleniných očích se zableskla tmavá záře. Když promluvila,
její hlas by se dal s komplikacemi považovat za šepot. "Talon
to ví?"
Přikývla. "Minule noci mě dokonce označil za svou ženu, když
jsem ho nasměrovala spát do obýváku."
"Spí na gauči?"
"Dlouhý příběh."
Selena otočila jednu ze svých karet. Podívala na kartu Smrt a
pak na Sunshine. "Řekl, že to bylo v jeho předchozím životě?"
"Ne. Vlastně, když o něm sním, jsem jiná, ale on je stejný. Má
dokonce totéž tetování, což je ještě více přitažené za vlasy.
Dokonce si vzpomínám, kdy se mu ty tetování dělali. Teď ani
nevím, jestli jsem narušená nebo co. "
Selena překryla Sunshininu ruku svou a jemně, povzbudivě ji
stiskla. "Ne, drahá. Nejsi blázen, tedy ne, co se tohoto týká. "
"Potom, o co jde?"
Selena se špiónských rozhlédla, přísada si blíže k ní a její hlas
o tóninu ztišila, jakoby se bála, že by je mohl někdo
zaslechnout. "Sunny, řekni mi upřímně, jaké jsou tvé úmysly
vůči Talonovi."
Sunshine ta otázka vytočila. "Co jsi? Jeho máma? Slibuji, že
jsem ráno na něj byla ohleduplná. "
Selena pretočila oči. "Je to skutečně vážně, Sunshine.
Rozehráváš partičku vážně se zlověstnými tvory, nezaváhají
zabít některého z vás pokud si pomyslí, že ty nebo on je
ohrožujete. "
Signál smrti v tónu Seleninho hlasu ji omráčil. Zamrkala. Toto
229
není dobré. "Je upír, že? Já jsem to věděla. "
"Ne přesně."
"To také říká. Takže se tě zeptám to co i jeho - co je to ne
přesně upír? "
"Temný lovec."
Sunshine zatřáslo, konečně měla odpověď. Samozřejmě, ta
odpověď jí nedávala kdovíjak smysl, ale pořád, byl to dlouho
očekávaný start. "A to by měl být?"
"Nesmrtelný zabiják upírů, který zaprodal svou duši pro Akt
pomsty."
Po zádech jí proběhly husí. "Zaprodal duši komu, ďáblu?"
"Bohyni Artemis."
Sunshine zamračila. Tak to bylo to poslední, co očekávala, že
uslyší. Ale pak, při čem se zohlední jako divná celá tato
konverzace byla, nemělo by ji už překvapit vůbec nic. "Střílíš
si, že jo?"
Selena pomalu zavrtěla hlavou.
"Ale i tak to nedává smysl. Tedy, na světě přece není tak
mnoho upírů, no ne? Kolik takových temných lovců tady je? Je
to jen on? "
Podle Seleninho výrazu už věděla, že odpověď nebude dvakrát
příjemná. "Jsou tisíce temných lovců a několikanásobek upírů.
Tedy správněji, se jim říká démoni, byly tady dřív, než se
vůbec slůvko upír vymyslelo. "
Sunshine tam seděla strnule jako socha a snažila se to vstřebat.
"Nedochází mi to. Tedy, vždy jsem věřila na upírskou teorii, ale
ne v přenesení do praxe a mám řádný problém strávit, že jejich
je tolik, že potřebujeme mít na ně skutečné zabijáky. "Podívala
do Seleninej tváře. "Bez urážky, ale vždycky jsem si myslela,
že tvá sestra Tabitha je trochu posedlá."
230
Selena vydala ze sebe nepřirozený smích. "To je, ale to sem
nepatří."
Sunshine se snažila přijít na kobylku tomu, o čem Selena
mluvila. Stále si nebyla jistá, zda tomu má uvěřit. Mohl by být
Talon skutečně zabiják upírů?
A najednou v neobvyklém smyslu, to vysvětlovalo množství
věci. Velké množství věcí.
Pane na nebi, on je opravdu zabiják upírů!
Přišlo jí to divné. "Odkud ti upíři pocházejí?" Zeptala se "Jsou
to démoni nebo vznikají z lidí, jako ve filmech?"
Chvíli mlčela a pak se rozpovídala. "Dobře, nech mě ať ti dám
krátkou přednášku a uvidíme, jestli ti to něco objasní. V
dávných dobách, byly vytvořeny dvě rasy - lidská rasa a
Apolliti. Apolliti byly děti boha Apollóna. Chtěl stvořit super
rasu, která by nás předčila v každém tvaru, ve vlastnostech i
podobě. Byli nádherní, extrémně vysocí a měli nadpozemskou
magickou moc. "
Při vzpomínce na ty útočníky Sunshine sotva polkla. To znělo
rozhodně jako oni.
"Ale jako mnozí jiní, kteří mají více sil," pokračovala Selena,
"Apolliti se vzepřeli a bojovali proti lidem, aby si mohli
podrobit lidstvo."
"Apolliti byli upíři?"
"Ne," opravila ji Selena. "Neskákej mi do řeči. Během války
mezi Řeky a Apollity, Apolliti zabili Apollónově milenku a
jejich společného syna. V hněvu nad těmi vraždami, Apolon
zničil domovinu Apollitů - Atlantidu. Za jejich zradu je proklel.
Aby přežili, museli pít krev jeden druhého a bylo jim zakázáno
někdy ještě vstoupit na denní světlo, kdy by je Apollón jako
bůh Slunce, mohl vidět. Že jeho milence bylo sedmadvacet,
231
když ji zabili, všichni Apolliti jsou odsouzeni k smrti v den
jejich dvaceti sedmi let. "
"K jaké smrti?"
"Během dvaceti čtyř hodin se každý z nich bolestivě a pomalu
rozpadne na prach."
Sunshine se zhnusila. "To je strašné."
Selena přikývla a položila kartu zpět na stůl. "Volí si jednu ze
dvou cest. Buď se v den svých dvaceti sedmi narozenin zabijí
nebo se změní na démony a začnou vraždit lidi, prodlužujou si
život vstřebáváním jejich duší. "
"Jak?"
Selena pokrčila rameny. "To přesně nevím. Vím jen, že z nás
vysávají krev, pokud neumře, pak si vezmou naši duši z těla.
Mohou žít jen tak dlouho, dokud je naživu i duše. Ale problém
je, že lidská duše začíná umírat jakmile si ji vezmou. Takže si
musí pravidelně duše doplňovat, aby se udržely při životě. "
"Sbírání duší z nich dělá upíry?"
"Démonů, upírů, vlkodlaků, nazvi si je jako chceš. Vysávají ti
krev a duši a tobě nezůstane nic. Podobně jako právníci."
Selena se usmála. "Och, počkej. Právě kopu proti vlastnímu
manželovi. "
Sunshine oceňovala její humor, kterým se to snažila zlehčit, ale
ona se pokoušela všechno strávit. "A ti temní lovci? Oni jsou
odkud? Jsou to také Apolliti? "
"Ne, oni jsou pradávní bojovníci. Když se Atlantida ztratila v
oceánu, řečtí bohové se na Apollóna naštvali, protože je
vytvořil a pak na nás vypustil démony. Takže jeho sestra
Artemis stvořila armádu, která je má lovit a ničit. Temný lovce.
Talon je jedním z jejích vojáků. "
"Jak je stvořila?"
232
"Nevím. Udělá něco, čím zachycuje jejich duše a pak lovci
vrátí život. Jakmile se vrátí na zem, jsou lovci přiřazeni
služebníci a peníze, takže oni se mohou soustředit pouze na lov
a zabíjení démonů. Jejich jedinou prací je osvobodit ukradené
duše, dříve než uhynou. "
Sunshine vstřebávala všechny fakta a zhluboka dýchala. To pro
ni nebo pro Talona nevypadalo růžově. "Z toho vyplývá, že
Talon se navěky zapřisáhl sloužit Artemis." vydechla. "Pro
Krista, to jsou ty, nikam nevedoucí, beznadějné vztahy."
"Nemusí to tak být."
Sunshine zlomenou podívala do její tváře. "Jak to?"
Selena zamíchala karty. "Víš, Kyrian byl také kdysi temný
lovec.“
"Opravdu?" Sunshine nad jiskřičkou naděje poskočilo srdce.
Selena přikývla. "Mají tam nějakou únikovou cestu. Pravá
láska jim navrátí duši a uvolní je z Artemidiných služeb. "
"Takže je naděje?"
"Zlato, vždycky je naděje."
233
Kapitola 10
Když ze Seleny vyždímala každý detail, který se dal, Sunshine
si sbalila svůj stánek dřív a rozhodla se vrátit do bytu. Když
vstoupila dovnitř, Talon stále spal na gauči.
Rty se jí zavlnily, když ho uviděla. Vypadal tak rozkošně a
zkrouceně. Opravdu byl až moc velký na růžovo bílou
pohovku, ruce a nohy mu visely do prázdna.
Tričko a bundu měl svlečené a úhledně poskládané na
konferenčním stolku, velké kozačky stály na zemi hned vedle.
Vlasy měl rozcuchané a rysy uvolněné s bezostyšně dlouhými
řasami kontrastujícími s pokožkou na tvářích. Dva spletené
prameny mu ležely na polštáři, kde si spokojeně dřímal.
Vedle obličeje měl zvednutou jednu velkou, svalnatou ruku.
Když na něj hleděla teď, zjistila, že je skutečně složité uvěřit,
že je starodávný nesmrtelný bojovník, jehož jméno znamenalo
totéž jako smrt. Ale byl ten, který jí dokáže rozbušit srdce a
vybičovat puls až ke hvězdám.
234
Byl na zakousnutí.
Tetování a starodávné znaky na jeho těle byly dalším důkazem.
Je to skutečně kelt. Opravdový, živý, dýchající, ten typ Keltové
běhám si nahý po vřesovištích a bažinách.
Babička bude skákat radostí.
Zavřela oči a nechala otevřený průchod svým vzpomínkám z
Nyniina života. Ale ty vzpomínky nebyly doslovně její. Jakoby
to byly jen vzpomínky na film, který někdy viděla.
Byly skutečné, a zároveň nebyly. Ona už nebyla Nynian a
Talon…
Ani on už nebyl tím mužem, kterým kdysi byl.
Speirr byl ovládán zuřivostí a nestálými emocemi. Talon měl
nad pocity kontrolu, ale zejména byl nanejvýš klidný a od citů
se odpoutal.
Ani jeden z nich už nebyl stejný a nemohla si tak splést pocit,
který je spojoval dohromady. Ale pokud to, co řekla Selena je
pravda, pak se on určitě cítil být víc než jen milencem.
I když ona už nebyla víc Nynian. Část z Nynian v ní stále byla,
ale kromě toho byla úplně někdo jiný, jiná žena. Milovala
Talona jako Sunshine nebo se do toho zapletli vazby z jejího
minulého života?
Bude to někdy vůbec vědět určitě?
"Nikoho nikdy nebudu milovat kromě tebe, Nyn." Jak ozvěna se
jí v hlavě rozlévaly jeho keltské slova.
Kousek po kousku se jí vracely všechny jejich společné
vzpomínky z předchozího bytí. Jakoby někdo otevřel
zapečetěné dveře a vzpomínky se protlačili zpět.
Věděla o jeho sestře, matce, otci. Dokonce se jí vybavil i jeho
strýc, teta a zlotřilý bratranec. Viděla jeho podobu jako
mladého chlapce, když se oni dva poprvé potkali u jezera.
235
Vzpomněla si jak s ním klan zacházel. Na skandál, který
způsobilo svedení jeho královské matky druidské otcem. Jako
Talonovi rodiče utekli uprostřed noci před klanem, plánujícím
vraždu otce a ubití matky pro jejich zakázaný vztah.
Každý pro to Talon\ nenáviděl. Obviňovali ho z matčiny
slabosti, za to že svedla jejich šamana a nechala je bez vůdce.
Obviňovali ho za to, že jeho matka položila své touhy a
potřeby nad potřeby vlastního lidu.
Její řízení odčinil tím, že potřeby ostatních nadřazoval nad
vlastní.
Hrdlo se jí horko stáhlo, když si vzpomněla, co všechno si
vytrpěl.
Nyní tam té chladné mrazivé noci byla, Talon se promrzlý
dopotácel do síně, držel vřískající děťátko v náručí. Plášť
omotal kolem sestry, aby ji aspoň trošku zahřát. Byl bosý boty
prodal aby koupil pro Ceare mléko, o které s nářkem prosila.
Před všechny se postavil s hrdostí. Jeho chlapecké tělo se
vzepřely všemu, co se spojovalo s jejich zlomyslností.
Dokonce i dnes viděla to křišťálové sebezapření, které zatajily
jeho jantarové oči.
"Matka?" Zeptal se král Idiag. "Kde je?"
"Je po smrti téměř dva týdny."
"A tvůj otec?"
"Pro půl rokem byl zabit při útoku Sasů, když nás chránil."
Talon sklopil oči a podíval na plačící miminko v náručí, pak
podíval na strýce. Talonův výraz zněžněl a prozrazoval strach.
Jeho statečná tvář však jinou trhlinu neodhalila. "Prosím, můj
pane, prosím měj slitování s mou malou sestrou. Nenech zemřít
i ji. "
Idiag ho pozorně sledoval. "A co s tebou, chlapče? Žádnou
236
milost i pro sebe? "
Talon zavrtěl hlavou. "Ne, pane. Pro sebe nežádám nic. "
Král adoptoval Cearu jako vlastní dceru, ale Talona nikdy
opravdu nepřiznal. Opovrhoval jím tak jako všichni ostatní.
Idiag ho nikdy neochránil před zlobou a nepřejícnosti klanu.
Právě naopak, řekl Talonovi, aby nikdy nefňukal a přijímal to
jako muž, protože si to všechno zaslouží.
A tak Talon udělal.
Sunshine nedokázala spočítat, kolikrát ho našla u jezera
trénovat s mečem.
"Budou mě akceptovat, Nyn. Budu tím nejlepším bojovníkem,
který se kdy narodil a nikdo se již neopováží o mně mluvit
jinak než s respektem. "
Před očima ji z naštvaného, ublížení chlapce vyrostl
zahořknutí, prudký muž. Kráčel hrdě se smrtelnou odvahou a
hněvem v tváři, tak tvrdý, že dokonce i to nejsmělejší srdce se
od strachu scvrklo.
Vlastní cestou se probojoval až do strýčkova srdce. Bojoval,
pokud si i klan, který ho nenáviděl, neuvědomil, že on je jediný
schopný vést je proti nepřátelům.
Nikdo se neodvážil podívat Talonovi do očí a jen v strachu se
sotva kdy opovážili v tichosti pomlouvat jeho matku nebo jeho.
Strýc neměl jinou možnost než jej přijmout. Bylo to buď uznat
Talona nebo ztratit ve válce s ním trůn.
Talon byl nepřemožitelný. Silný. Nepoddajný. Muž s mocí.
Jen pokud s ním neosaměla. Jen tehdy rysy jeho pěkné tváře
změkly.
Jen tehdy si dovolil zasmát se a pohrávat si s úsměvy.
A to, co ji pronásledovalo nejvíce byla, vzpomínka na Talona
šeptajícímu ji slova lásky, když mu umírala v náručí.
237
V hrdle jí narostl knedlík, položila na stolek v obýváku balíček
a termosku pak si klekla na zem vedle jeho hlavy. Zaplavila ji
něha.
Pravda byla jasná, opravdu tohoto muže miluje.
V mnoha věcech se změnila.
Talon se v mnoha věcech nezměnil.
Pořád byl ten divoký bojovník, který razil vpřed osamocen.
Tentýž muž, který obětoval sebe pro jiné.
Bříšky prstů zkopírovala linii jeho obočí. Naklonila se a
políbila ho s láskou na tvář. Překvapený se probudil tak prudce,
že se skutálel z pohovky.
Sunshine se snažila potlačit smích. "Promiň."
Talon se dezorientovaný snažil zaostřit a zvedal se zpět na
gauč. Zabralo mu to nějaký čas, dokud si vzpomněl, kde se
nachází. Polkl a zamračil se na Sunshine, seděla na kolenou a
zírala na něj se zvláštní jiskrou dojetí ve vlhkých očích.
"Co to děláš?"
"Probouzím Šípkovou Růženku."
Zachmuřil se jen dokud nezachytil pach čehosi, co bylo stejně
lákající jako její vůně. "Káva?"
Ze stolku mu podala termosku. "A beignetky. Uznala jsem, že
to bude rozumnější než ti dát guavový džus a brusinkové
muffiny. "
Talon na ni ohromeně vytřeštil oči a obával se, zda ji neunesla
nějaká spektrální hmota a nyní nevyužívala její tělo. Nemůže to
být ta samá žena, která se pustila do prohledávání celého jeho
obydlí jen aby našla něco netoxické. Ne tatáž rozzlobená
pokušitelka, která jej odsoudila na strávení celého dne samotě
na gauči. "Takže se už na mě nezlobíš?"
"Chci abys mi důvěřoval, Talone. Na tom se nic nezměnilo. "
238
Nevydržel se dívat do jejích uroněných očí plných smutku a
otočil hlavu. Nechtěl jí ublížit, nechtěl před ní nic tajit. Ale
neměl na výběr.
V takovém množství věcí byla jeho manželkou a stejně v
jiných nebyla. Musí ji poznávat úplně znovu.
Ale to, co ho překvapilo nejvíc, bylo jak se na to poznávání
těšil.
Sunshine byla neuvěřitelně svůdná, zábavná a chytrá žena.
Vyndala z kapsy pocukrovanou beignetku. "Hladový?"
Ano, to byl, ale neměl ani trochu chuť na jídlo. Byl vyhladovělí
po jejím těle, po společnosti.
Nejvíc ze všeho, však chtěl, aby uviděl v jejích očích znovu
jiskřivý smích a nikoli stěnu bolesti.
Zvedla ruku k jeho rtům a nabídla mu koblihu. Nevzal si ji z
její ruky ale namísto toho se sklonil a ukousl si přímo od ní a
nespouštěl z ní zrak.
Sunshine se rozechvěla a když dojedl, přesunul se k jejím rtům.
Sladká chuť jeho jazyka ji zpoza rtů vyloudila povzdech.
Spokojeně zabručel, Sunshine ho vtiskla zpět na pohovku a
rozkročmo mu sedla do klína.
"Mňam," vydechl. "Takový styl vstávání se mi obzvláště
zamlouvá."
Víčko odložila na bok a opatrně nalévala šálek kávy z
termosky.
Při pohledu na ni se začal nervózně ošívat. "Prosím, nevylévej
to na mě."
Odsoudila ho pohledem a pak povytáhl obočí. "Já jsem
nešikovná, Talone, ale něco takového bych ti neudělala.“
I tak si od ní vzal šálek, jakmile se dalo a napil se oslazené
Melty. Zavřela víko na termosce a odložila ji stranou.
239
Sunshine mu hladila rozcuchané vlasy když pil a obtáčela si
zlatavé pramínky kolem prstů. Svaly se mu napínaly a ji to
přivádělo na pokraj blaha. Byl to neskutečně hříšný a krásný
muž.
"Jen si představ o kolik bych byla milejší, kdyby jsi mi něco
řekl o tvém životě."
Stiskl zuby. "Jsi neodbytná."
Prstem mu hladila bradu porostlé drobným strništěm a
pozorovala, jak mu ztmavly oči a mocně pod ní ztvrdl. "Jen
když vidím něco, po čem toužím."
Talon ze sáčku vytáhl další koblihu a nabídl jí ji. S grimasou
otočila tvář.
"Ta věc ohrožuje tvé zdraví."
"Zlato, život ohrožuje tvé zdraví, ne tohle. Takže teď si dej
jeden kousanec a já ti odpovím na otázku. "
Skepticky ale odhodlaná pokusit se, si ukousla. Nedokázala se
ovládnout a zapředla nad úžasnou cukrovou příchutí. Ta chuť jí
připomínala Talona.
Usmál se, když viděl, jak ji ta kobliha ohromila. A jeho
ohromil cukr, který se ze šišky setřásl na její prsa.
Ztvrdl ještě víc.
Znovu si ukousla a další dávka sladkého prášku dopadla na její
hruď
Vyschlo mu v hrdle.
Před tím než by si to zakázal, sklonil hlavu a slízal cukr z
pokožky, kterou odhaloval její hluboký véčkový svetr.
Přitiskla si jeho hlavu blíž a zasténala. Lícem se opřela o jeho
hlavu a zamumlala. "Jak dlouho už znáš Wulfa?"
Opájen její chutí a vůní nerozmýšlel, když odpověděl.
"Století."
240
Ustrnul, když si uvědomil, to co řekl. "Tedy, myslel jsem tím.."
"To je v pořádku," zašeptala, rty se otřela o jeho ucho a když
ho olízla proběhla jím zimnice. "Vím, že jsi temný lovec."
Vyvedený z míry se odtáhl. "Odkud to víš?"
"Od přítele?"
"Kterého?"
"Záleží na tom?" Přivinula se k němu a rukama ho objala okolí
ramen. Podívala mu do očí. Tmavě hnědé oči ho spalovali
upřímností. "Řekla jsem, nikdy bych tě nezradila. Stále je to
pravda. "
"To co jsem-neměla by si ani znát to slovo."
"Vím."
Přivřel odvráceno oči, bál se, co se stane když to někdo zjistí,
že se dozvěděla o temných lovcích a jejich světě. "O čem ti
ještě ten tvůj přítel řekl?"
"Že si nesmrtelný. Netuší kolik máš let, ale říkala, že si prodal
svou duši, aby ses pomstil svému klanu. "
Zamhouřit oči. "Řekla ti proč?"
"Nevěděla proč."
"Co ještě řekla?"
"Ze služby Artemis tě může osvobodit jen pravá láska, která ti
navrátí duši."
Byla to pravda ale v jeho případě to bylo jedno. Svobodný
nebo ne, nikdy nebude s ní. "Chtěla jsi říct, pokud tu svobodu
chci."
"Nechceš?"
Sklopil oči k podlaze.
Do dlaně uchopila jeho bradu a nadzvedla mu tvář. "Talone?"
Její dlaně vzal do rukou a obě je políbil pak je jen jemně držel.
Velmi chtěl prožít život s touto ženou. To bylo jediné, co
241
vždycky chtěl.
Zároveň je to jediné, co nemůže nikdy mít.
"Na to není jednoduchá odpověď, Sunshine. Složil jsem
přísahu a já si vždy za svým slovem stojím. "
"Znamenám pro tebe vůbec něco?"
Talon se před jejím otázkou uzavřel. Klidně by bez mrknutí oka
svou duši opět zaprodal, pokud by to znamenalo, že zbytek
věčnosti prožijí spolu. "Znamená, hodně, ale musíš uznat, že se
sotva známe."
"Vím, ale když se na tebe podívám, Talone, znám tě. Cítím tě
tak hluboko v srdci až to bolí. Ty to tak necítíš? "
Ano, cítí. Ale to jí nemohl říct. Neměl odvahu. Mezi nimi stálo
cosi víc než jen pocity. Byl to hněv dvou starověkých bohů,
kteří by byli nanejvýš neradi kdyby se pro ni rozhodl.
"Žiji v nebezpečném světě, Sunshine. Dokonce nemám ani
malou záruku, že by mi Artemis duši dala zpět. Stali se
nesčetné případy, kdy duši odmítla vrátit a i když se tak stalo,
není jisté, že by si prošla její testem a osvobodila mě.
Nezapomenu také na to, že v minulosti jsem si poštval proti
sobě významného keltského boha, který vždy zahubil každou
lidskou bytost, kterou jsem se odvážil mít rád. Proč si myslíš,
že žiji sám v bažinách? Myslíš že si užívám poustevnický
život? Nepřál bych si víc než mít pobočníka nebo lidského
kamaráda, ale netroufám si. "
Do očí jí vystoupil ocelový tvrdý pohled, tvářila se jakoby
měla plán. "Kdo tě odepsal?"
"Camulus."
"Co jsi mu ..." hlas se jí zádrhel a v obličeji měla nepřítomný
výraz, jakoby se na něco rozpomínala. "Zabil jsi mu syna."
Talon zavřel oči. Přál si, aby se mohl vrátit do minulosti a
242
nevykonat to, co provedl. Zůstal by s Nynian doma a truchlil
by za strýcem, nic z tohoto by se nestalo.
"Správně, myslel jsem si, že jeho syn vedl útočníky, kteří zabili
Idiaga."
"Protože sis za manželku vyvolil mne a ne jeho dceru."
Talon přikývl. "Zaslepila mě zloba a neuvědomil jsem si, že to
nemohl být důvod, protože si jeho dcera už mezitím vzala
jiného." Nad vzpomínkou na ten den a při bolesti, která v něm
stále byla ztěžka polkl.
"Nynian se mě pokoušela zadržet ale já jsem neposlouchal.
Když jsme pozabíjeli jejich bojovníky i krále, Camulus za
mnou přišel na bitevní pole a proklel mě. Nevěřil jsem, dokud
jsem nezjistil, že útok na strýce měl na svědomí strýcův
nelegitimní syn, který se snažil mě a Cearu odstranit
z cesty,aby stál králem. Pak už ale bylo pozdě. Smrt se stala a
naše osudy byly zpečetěny. Celou pravdu jsem pochopil až
před smrtí. "
Uchopil do dlaní její obličej a jeho bolest, kterou s sebou
přinesl ten den ji ničila. "Je mi líto, co jsem ti udělal. Co jsem
udělal nám. V mém životě nebylo dne, kdy bych si nepřál vrátit
se a všechno napravit. "
"Není to tak Talone. Udělal si jen to, co si pokládal za
správné." Sunshine se k němu přitiskla a chtěla alespoň část
jeho viny a bolest přenést na sebe. "Určitě musí být způsob jak
zlomit Camulovu kletbu. Ne? "
"Ne, nemáš ponětí jak je mocný."
Zaklonila hlavu a podívala na Talona. "Ale snažil jsi se s ním
někdy usmířit, popovídat se s ním?"
Předtím než odpověděl se otevřely dveře.
Sunshine zalapala po dechu, pak slezla z Talonova kolena.
243
Rozbušilo se jí srdce, muž pomalu vkročil přes vchod a kráčel
jako by měl všechen čas světa.
Nebyl zdaleka tak vysoký jako Talon, ne více než sto osmdesát
centimetrů. Kolem obličeje měl volně rozpuštěné černé vlasy,
oblečené měl černé kožené kalhoty, šedý nátělník a černý svetr
s véčkovým límcem.
Byl hezký ale zároveň se kolem něj vznášela temná, zlověstná
aura. Jeden by řekl, že má potěšení, pokud lidé trpí.
Talon vstal připravený na boj.
Neznámý nasadil pokřivený, arogantní úsměv. "Doufám, že
vám nevadí moje vtíravost, ale už mě bolely uši. Přirozeně,
musel jsem vejít a zjistit o čem se vy dva mluvíte. "
Aniž to bylo řečeno, věděla, že toto je Camulus.
Talon zaklel a v momentě viděla, jak z Talonova kabátu
vyletěly dvě dýky a on je uchopil do rukou.
Palcem je stočil, spojil dvě čepele do tří spojených v kruhu,
pak se nakrčil do útočného postoje, který značil, že je připraven
na boha zaútočit.
"Počkej!" Zastavila ho a doufala, že zabrání boji, který by stál
Talonův život. Podívala na Camuluse. "Proč jsi tady?"
Camulus se ďábelsky rozesmál. Mrazivě. "Jsem tady, abych
Speirra mučil tvou smrtí. Proč bych se jinak namáhal? "
Zhrozeně ucouvla.
To měla za to, že se pokusila vyjednávat s tím chlapem. Byl
ztělesněné zlo.
Talon skočil přes gauč, mířil přímo na Camulovo hrdlo.
Bohu se ve vzduchu zjevil meč. "Speirr, tak jsi mi chyběl.
Nikdo se nebije tak jako ty. "
Sunshine strnula hrůzou, když se jeden na druhého vrhli. Nikdy
neviděla nic takového. Hollywood se může strčit. Nic nemělo
244
na ně dva. Bojovali nelítostně a zručně.
Talon sradem odklonil Camulusův meč a znovu se ohnal.
Dokud se bůh připravil na nový útok, Talon švihl a pořezal mu
dýkou rameno.
Bůh zasípal a z rány se mu řinula krev.
"Nedovolím ti vzít si ji," Talon procedil skrz stisknuté zuby.
"Spíš tě zabiju."
Camulus útočil ještě tvrději než předtím. Rychleji.
Talon odvracel úder po úderu. Smrtelný výpad za stejně
smrtelný.
"A nenaučíš se, kde je tvé místo, Speirr. Nikdy si nevěděl kdy
sklonit meč a vzdát se. "
Talon zachytil jeho meč pevně mezi dvě čepele. "Já se
nepřátelům nevzdávám. Ty posílám do horoucích pekel. "Vrazil
Camulovi hlavou do obličeje tak prudce, že se bůh zatočil.
Camulus potřásl hlavou. "Zlepšil ses."
"Na zdokonalování jsem měl asi patnáct století."
Talon nasál do plic vzduch. Přes dveře se do bytu vřítilo
dalších šest mužů.
Dva z nich mu zasvítily baterkami do očí.
Talon zanadával a zapotácel se, přikryl si oči jakoby mu to
světlo spalovalo smysly.
"Fakt bych byl rád, abychom měli víc času," pustil se do
komentování Camulus. "Ale bojím se, že jsem už trošku
znuděný."
Talon se stočil ke Sunshine, která hodila lampu ze stolku po
chlapovi, který se ji pokusil chytit.
"Buď proklet, Camulusi!" Zavrčel.
"Pozor, Speirr. Ty jsi ten, kdo je prokletý. "
Talon se pokusil dostat k Sunshine, ale jeden z chlapů zahájil
245
palbu. Kulky nebyly smrtelné, ale bolely jako ďas. Zavrtávali
se mu do hrudi, zad a ramen. Zakymácel se a spadl.
Sunshine uviděla, že se Talon zhroutil na zem a zaječela.
Zděšena vystartovala k němu, ale střela ji zasáhla zezadu do
ramene. Jediné, co ji pohánělo, byla Talonova a její záchrana.
V domě neměla zbraň, ale v ložnici měla baseballovou pálku.
Musí se k ní dostat.
Proti bohu to byla jen chabá ochrana. Ale pořád je malá šance
lepší než žádná šance.
Utíkající do ložnice, si uvědomila, že ji nezasáhla kulka.
Byl to šipka se sedativy.
Zakymácela se ke stěně a místnost kolem se začala rozplývat.
Ztěžkly ji nohy, nedokázala s nimi pohnout a cítila jakoby se
brodila tuhnoucí smůlou.
Tak hodně námahy na jeden krok.
Další věc, kterou zpozorovala byla rozšiřující se tma.
Talon byl zraněn a krvácel, ale bojoval nejlépe jak uměl. Vždy
když se postavil na nohy někdo mu vpálí další dávku světla do
očí a kulek do těla. Oči mu spalovaly ohne a sotva se mu
podařilo je otevřít.
Potřeboval se probojovat k Sunshine.
Camulus ho zasáhl astrálním paprskem a odhodilo ho ke zdi.
Talon se podíval sebe, tělo se mu třáslo a od vytékající krve ho
bolelo.
Camulus nonšalantně zvedl Sunshine na ruce a zkontroloval si
ji. "Je pěkná, no ne? Dokonce rozkošnější než byla předtím."
Ohlédl se přes rameno na Talona, ústa se mu zkřivily do
zlověstného úsměvu. "Ani netušíš, co mám v úmyslu s ní
udělat." Políbil ji na tvář. "Ale slibuju, že se to dozvíš."
Talona naplnila veškerá zloba a zakřičel. "Tak pojďme
246
Camuluse, zabiju tě dřív než ji ublížíš."
Camulus zaklonil hlavu a rozřehtal se, pak odkráčel z
místnosti.
Talon nedokázal do plic nabrat dech, od bolesti padl na kolena.
Celý byl od krve, takže bylo ještě náročnější projít kluzkou
podlahou. Ale nezastavilo ho to.
Jediné na čem záleželo, bylo dostat Sunshine do bezpečí.
Někdo vytáhl rolety a do pokoje začalo proudit jasné světlo.
Talon zavrčel, slunce mu zasáhlo kůži ale řítil se vpřed ke
dveřím, kde zmizel Camulus.
Tři muži se postavili před něj a skopali jej zpět.
Odkopl a odhodil je na bok a spěchal za bohem.
Utíkal za nimi až k zadním dveřím klubu, odkud mizely v
uličce.
Myslel jen na její záchranu a ani si nevšiml, že je na slunci,
dokud mu nespálilo pokožku. Zanadával a couvl zpět do klubu.
Bezmocně přihlížel jako se Camulus v autě otočil a nadzvedl
Sunshine tak, aby ji Talon viděl do tváře.
"Řekni manželce sbohem, Speirr. Neměj obavy. Postarám se o
ni vskutku znamenitě. "
Camulus ji strčil do auta a odjel.
"Ne!" Křikl Talon. Znovu pro ni bude její smrt
Znovu ne.
247
Kapitola 11
Bylo něco před čtvrtou odpoledne, když Nick šel k rohu v pěší
zóně a spatřil čekajícího Ashe stojícího před Corner Cafe.
Atlanťan se s rukama složenýma na hrudi zády opíral o
červenou cihlovou zeď, jednu nohu měl zvednutou a opřenou
botou o stěnu. Stál neobyčejně ležérně, ale Nick věděl, že Ash
je připraven vystartovat při sebemenším náznaku provokace.
Ash oblečený v černých kožených kalhotách, černém tričku a
dlouhém pirátském kabátě koloniálního stylu si prohlížel dav,
který ho obcházel širokým obloukem.
Obklopovala ho nebezpečná, temná aura. Taková, která
zahaluje predátora přitažlivého a poutavého zároveň, ale stejně
dávající osobě na známost, že v minutě se může všechno
zvrtnout a oběd je na stole.
Nikdo si nikdy nebyl jist jak se k nejstaršímu lovci stavět, ale
většina brala Ashe asi jako návštěvy u zubaře.
Nicka ho bylo ve vší počestnosti líto. Musí být těžké ovládat
takovou moc a nemít nikoho komu se svěřit. Ash si udržoval
prostor mezi sebou a kýmkoli, kdo by se dostal příliš blízko 248
tělesně i citově.
Nick se ho snažil brát jako každého chlapíka, s kterým se znal
a věděl, že to Ash oceňuje.
Nakonec, s Nickem se Acheron jevil mnohem uvolněněji než s
jinými lovci nebo panoši.
"Podívej, mami, zlobr."
Nick se otočil a spatřil jak pětiletá holčička ukazujíce prstem
na Ashe.
Matce stačil jeden pohled na Acherona, vzala děvčátko na ruce
a utíkala přes ulici ke katedrále, tak rychle jak její nohy stačily.
Ash zamával holčičce, která stále přesvědčovala matku aby se
také na strýčka podívala. Chudák.
Nick zkrátil vzdálenost mezi nimi. "Víš, kdyby ses alespoň o
tolik," ukázal mu prostor mezi palcem a ukazováčkem,
"oblékal méně strašidelnější, možná by tohle lidé nedělali."
Ash si ukazovákem stáhl brýle z kořene nosu a pokřiveně se
usmál. "Věř mi, Nicku, není to šatama."
Asi měl recht. Na Ashovi bylo cosi nepřirozeně zastrašující a
vražedného - cosi co naznačovalo, že Acheron není zcela
člověk.
Nick si všiml, že Ash změnil barvu vlasů. Opět. Když byly
ráno u Kyriana, měl je purpurové. "Znovu jsme černovlasý,
HA?"
"Znovu jsme otravný, HA?" Vrátil mu.
Nick se zasmál.
Ash se odtáhl od stěny a ze země zvedl svůj černý batoh. Nick
si nepamatoval, že by ho někdy Ash neměl a zatraceně by chtěl
vědět, co je v něm.
Avšak, takový sebevrah, aby to zjišťoval nebyl. Ash si ten
batoh hlídal jako oko v hlavě.
249
"Tak, jak ti dopadl test?" Zeptal se Ash.
"Na prd. Měl jsem použít obousměrný mikroskopický
komunikátor a spojit se s tebou. Mám Klasickou řeckou
civilizaci s Juliánem Alexandrem a on mi to pěkně osladil. Ten
chlap je mučitel, nikoli učitel. "
"Správně, nikdy nebyl nakloněný protekci."
Nick švihl hlavou k poloprázdné restauraci. "Nebude ti vadit
když si něco během našeho rozhovoru dám na zub? Oběd jsem
strávil nad knihami a umírám hlady. "
"Jistě," Ash otevřel dveře a podržel je, aby mohl vstoupit
nejdříve Nick.
Teď Nickovi došlo, že Ash to dělá často. Nikdy si nepustí
nikoho za záda. Zády vždy stojí k něčemu nebo si drží dav před
sebou.
Jeho matka to jmenuje gangsterský syndrom. Nervózní tik
někoho, kdo bezprostředně očekává útok.
Nick se usadil ke vzdálenému stolu v koutě, Ash si rozkročmo,
opěradlem k hrudi sedl na židli a zády byl otočen ke zdi. Měl
pod dohledem večeřící i dveře.
Postavil se k nim statný, starší číšník. "Co si vy dva dáte?"
Zeptal se hlubokým, chraplavým hlasem.
"Já si dám Bud Light," odvětil Nick.
Číšník přikývl a otočil se k Ashovi. "A vy?"
"Totéž."
Obsluhující se zachmuřil a zúženými očima si Ashe znovu
přeměřil. Nick zatnul zuby, aby nebyl vidět jeho smích. Věděl,
co přijde ještě předtím, než otevřel číšník ústa. "Máš u sebe
nějaké doklady, chlapče?" Zeptal se Ashe.
Nick se zasmál.
Ash kopl do Nickova židle zatímco v peněžence lovil svou
250
falešnou občanku a podal ji číšníkovi, který ji až pozorně
zkoumal.
"Bez urážky," znovu se na něj otočil, "ale s těmi brýlemi
nemohu najisto vědět, jestli jste to vy. Pokud chcete pivo,
chlapče, budete si je muset složit. "
Ve svalech mu zaškubalo a stáhl si brýle z očí.
Číšník si odkašlal, když spatřil prázdnou stříbrnou barvu.
"Člověče, omlouvám se, neuvědomil jsem si, že jste slepý.
Tady máte občanku. "
Nick se rozesmál ještě víc nad tím, jak chlap vzal Ashovi ruku
do své a pěčlivě mu vložil nepravou kartičku do ruky. Ash byl
jediný temný lovec, co si opatřil doklady.
Když číšník odkráčel, Nick si to dobírání neodpustil. "No, není
tohle očividná výzva ke změně?"
"Ne," Ash zůstal neutrální a vložil si občanku do peněženky,
"ale pokud si nedáš pohov, já změním tvou potřebu dýchat."
Nick se zchladil. Pomalu. "Promiň, ale připadá mi to až zasraně
vtipný, ale asi jen mně. Sranda, jak ti Jamie dělá ty
idnetifikačky. Narozen 1980. Tak, ne? V kterém roce ses to
skutečně narodil? "
Ash si promnul čelo. "9548 před Kristem."
"Wow, bomba," Nick vydechl zaujatý datem. Věděl, že Ash je
starý, ale toto bylo poprvé, co řekl přesný rok.
"Jsi fakt starší než prach, " Uznale kývl hlavou.
Obsluhující se vrátil s pivem. "Budete něco jíst?"
Nick si objednal rizoto s červenými fazolkami a když číšník
odešel vrátil se k jejich rozhovoru. "Kolik ti to dělá?"
Ash se nejprve napil. "Jedenáct tisíc pět set padesát let, a ano,
cítím na sobě každý jeden den."
"Kámo, neměl jsem tušení. K čertu, ani jsem nevěděl, že jsme
251
již tehdy měli lidí. "
"Nuže ano, byl jsem jedním z původních obyvatel Bedrock,
pracoval jsem v kamenolomu na dinosaurovi a jezdil s
Flintstonovi na Barney rubble, byl malý ale kopal jako čert. "
Nick si odfrkl a následně se zasmál. Ashe měl vždycky rád,
dokonce i když věděl, že je pěkně divný.
"Takže, proč jsem tady?"
"Chci s tebou mluvit na místě, kde nás Kyrián neuslyší."
"Fajn, proč?"
Předtím než měl Ash šanci odpovědět, vstoupila do baru
vysoká brunetka s dlouhýma nohama v černé minisukni a přišla
až k nim. Na Nicka se podívala bez jakéhokoli zájmu a pak
položila svou elegantní upravenou ruku Ashovi na hruď a
zašeptala mu něco do ucha.
Mile se na ni usmál. "Oceňuji to, drahoušku, ale teď někoho
mám."
Hnědovláska našpulila rty a podala mu vizitku. "Pokud změníš
názor, dej mi vědět. Slibuji, nekoušu. "
"Věřím, ale já ano." Ash si sám pro sebe zamumlal.
Nick si nebyl jistý, jestli se mu to jen nezdálo, tak se rozhodl
ignorovat Ashovo hudrování.
Přišlo jídlo.
"Víš," nadhodil Nick. "Není to fér. Nerozumím, jak to ty,
oblečený jako podivín děláš, že po tobě ženy stále šílí. "
Ash zavrtěl hlavou a pobaveně se ušklíbl. "Jednou do toho taky
dorosteš."
"Ale vážně to štve ty z nás, co by to rádi věděli. To nejméně, co
můžeš udělat, je svěřit se. "Nick si dal jeden hlt.
"Mimochodem, s kým ses dal dohromady?"
Ash neodpověděl. Nikdy to neudělal. "Zpět k diskusi. Důvod,
252
proč potřebuji tvoji pomoc, je aby si sdělil Kyriánovi tu
novinu, že je Valerius ve městě. "
Nick se téměř udusil chlebem. "Ani za svět."
"Nicku, tohle je důležité. Dříve či později se jim zkříží cesty a
já chci, aby byli oba, on i Julián, na to připraveni. Pokud, Zeus
ochraň nás, by Vala jeden z nich zabil, Artemis by se nekrotila
a šla by po nich. Nechci se dívat, jak kterýkoli z nich trpí nebo
umírá. Mají manželky a děti, které je potřebují. "
Nick si utřel ústa a polkl. "Co chceš abych udělal?"
"Chci, abys stál při mně. Pomoz mi přesvědčit Kyriána, že si
nesmí vybíjet odplatu na Valeriovi. "
Nick si unaveně odfoukl a položil umělou vidličku do fazolek.
To bylo, něco, co se snadno řekne, ale hůře udělá. "Chceš ode
mě fakt hodně , Ashi. Osobně, raději bych mu pomohl z toho
prašivýho arogantního bastarda vytlouct duši. "
"Nicholasi Ambrosiusi Gautiere, pozor na jazyk."
Nickovo tělo se otřáslo při matčině melodickém hlase
s cajunským přízvukem. Stála za ním s tím jejím - Nicku teď jsi
v bryndě až pokolena. V čtyřicítce se světlými vlasy svázanými
do ohonu vypadala mnohem mladší. V džínech a modrém
svetříku by byla docela atraktivní, nebýt skutečnosti, že je to
jeho matka.
Ash si přitáhl Nickovo pivo blíže k sobě.
Jeho matka však na Ashe mlaskla jazykem. "Jen ho nechraň,
Ashi." A zamířila prstem na Nicka. "Řídíš?"
"Ne, mami, sedím."
"Jen mě nepokoušej přechytračit. Víš, na co se tě ptám. "
Kouzelně se na ni usmál úsměvem, který ho většinou z
problémů vysekal, nebo alespoň při tom vysekávání pomohl.
"Mám pouze první a pokud by jich bylo víc nebudu řídit."
253
Otočila se na Ashe s stejně přísným mateřským výrazem, který
byl zároveň naštvaný i milující. "A ty co? Si zde na motorce? "
"Ne, madam."
"Mami," napomenul ji Nick podrážděný její zásahy. "Co tady
děláš?"
"Šla jsem do práce a viděla jsem vás dva. Chtěla jsem jen
zaskočit a pozdravit, protože přijdu domů pozdě a tys vypadl z
domu za soumraku aniž si mi aspoň řekl ahoj." Podrážděná se
stěžovala. "Nemůže snad matka strávit se svým synem pět
minut denně, aniž to nebyl nějakej zločin?"
Teď se cítil jako totální prostopášník. "Promiň mami. Dnes
ráno jsem měl spoustu práce, které jsem chtěl zařídit abych měl
víc času na učení. "
Prohrábla mu vlasy. "To je dobré, chápu."
Pak upřela pohled na Ashe a změřila si ho shora dolů, rozevřela
mu kabát a povzdechla si. "Přísahám, že jsi ještě hubenější, než
jsi byl, když jsem tě viděla naposledy." Kývla na číšníka a
objednala rizoto i pro Ashe. "Chceš ještě něco?" Zeptala se ho.
"Ne, děkuji."
Strčila mu ukazováček téměř do čela. "Všechno to sníš,
rozuměl jsi?"
"Ano, madam."
Nick stiskl rty, aby v sobě potlačil silný smích. Rozesmál by se
Ashovýmu výrazu malého nevinného andílka a vlastní matce
snažící se poučovat Jedenáct tisíc let starého bojovníka. Na
takové cosi měla žaludek jen Cherise Gautierová.
"Mami, on nepotřebuje, aby ses o něho starala."
Narovnala Acheronovi klopy na kabátě a uhladila je. "Věř mi,
Nicku, on také potřebuje někoho, kdo se o něj postará, přesně
jak to potřebuješ ty. Vy kluci, si myslíte, že jen co vám přestane
254
po bradě téct mléko jste připraveni na záchranu světa."
Kdyby tak věděla.
"Teď řekni," pokračovala, "proč se dnes večer s Ashem
nezastavíte v Útočišti? Udělala bych mu jahodový koláč a
cajúnske hase, abychom dostali na tyhle vetchý kosti trochu
svalů. Ty můžeš studovat v zadní místnosti a dělat mi
společnost, když budu pracovat. "
Jeho matka nebude nikdy akceptovat, že už je dospělý. Pro ni
bude mít vždy pět a vždy ji bude potřebovat, aby něj dohlížela.
No stále svou matku miloval.
"No, dobře. Pokud nebudu muset pracovat tak se zastavím. "
"Poslušný kluk." Sáhla do kabelky a vytáhla dvě dvacítky,
podala jejich Ashovi. "Zaplať to menu a pokud si dáš ještě
pivo, dobře uděláš když si domů zavoláš taxi. Rozumíš mi? "
"Jak řeknete, paní Gautierová," Ash si vzal peníze. "Děkuji."
Usmála se, políbila Nicka na tvář a poplácala Ashe po rameni.
"Chovejte se slušně chlapci a snažte se vyhýbat problémům."
Nick přikývl. "Budeme."
Jakmile byla pryč, Nick se otočil k Ashovi. "Člověče, promiň
ten výstup. Dík, že ses při ní ovládl. "
"Nicku, nikdy se za svou matku neomlouvej. Jen buď pekelně
vděčný, že ji máš. "Ash mu podal těch čtyřicet dolarů.
"Věř mi, to jsem," Nick si peníze vložil do peněženky. Nad
milující povahou matky se musel pousmát. Vždy měla potřebu
starat se o celý svět. Otec ji vyhodil v patnácti z domu, když se
dozvěděl, že je těhotná. Takže měla sympatie, pro každého, o
kom si myslela, že je také další odstrčená a zanedbávána mladá
osoba.
Číšník se vrátil s Ashovým rizotem.
Ash se na jídlo podíval jen jednou a přesunul ho před Nicka.
255
"Doufám, že jsi hladový."
Na Nicka byly dva talíře moc. Najednou, mu v hlavě vyplula
myšlenka, že Ashe vlastně nikdy neviděl jíst. "Jíš ty vůbec?"
"Jo, ale to co potřebuji já, v nabídce není."
Nick se zamračil, nechtěl být dotěrný. "Teď když nad tím tak
uvažuji, jak to, že se setkáváme přes den? Jak můžeš být na
slunci, aniž bys neshořel v plamenech? "
"Já jsem takový speciální."
"Ááách, takže jsme opět u jasné výzvy na pátrání."
Ash zavrtěl hlavou.
Když se natáhl pro své pivo, koutkem oka zpozoroval televizi.
Otočil hlavu a cítil, jak mu tělo ztuhlo v nevěře nad Zarekovou
dokonalou fotkou v časných zprávách.
Servírka zvýšila hlasitost.
"... Je předpoklad, že je to tentýž muž, který zavraždil ženu v
Skladové čtvrti minulé noci ..."
Nick zaklel. "Je to ten, kdo si myslím, že jo?"
Ash mohl jen přikývnout a zíral na záznam webové kamery,
který ukazoval Zareka bojujícího s démony a příchod policie.
„Policie upozorňuje, aby se kdokoli, kdo má nějaké informace
ozval na stanici."
Nick a Ash stejně zanadávali a na obrazovce se ukázala
dokonalá skica Zarekova obličeje.
"Jen klid," dýchal Nick.
Ash vytáhl z kabátu mobil a odešel z baru volat Zarekovi. To
poslední, co potřeboval bylo, aby si někdo cizí vyslechl ten
rozhovor.
Nick ho následoval ven. "Co uděláme?"
Ash vypnul vyzvánění. "Má ho vypnutý. Musí ještě spát. "
"Ignoruješ mou otázku nebo jsi mě neslyšel?"
256
"Slyšel jsem tě, Nicku. Nevím. Musíme ho ukrýt. S takovou
fotkou je již jakoby odsouzen. "
"Víš jak to vyřešit?"
"Nevím. Moje síly mají děsné problémy s moderní technikou.
Nejlépe bude pokud je…“ Hlas se mu zasekl, když spatřil cosi
víc rozčilujícího než Zarekovu tvář v zprávách.
Ashovi unikl podrážděný vzdech a podíval se na tmavnoucí
oblohu. "Nudíš se tam Artie, nebo co?"
"Co se děje?"
Ash stočil hlavou k Chartres Street ke dvěma postavám, které
směřovaly přímo k nim. Téměř stejně vysocí, bratři se
pohybovali jako dva nebezpeční predátoři, pomalu, rytmicky.
Podívali se doleva, doprava, zkoumali každého kolem koho
procházeli, jakoby hodnotili - bude to vzdorovat, třeba dobývat
nebo je to jasná kořist?!
Oblečeni celý v černém, dlouhé kabáty se jim vzdouvaly kolem
holínek. Oba měli jednu ruku zastrčenou v kabátě, jakoby
chtěli tasit zbraň.
Ano, tito dva patřili mezi nejnebezpečnější tvory, jaké kdy Ash
poznal. Víc než to, protože by v okamžiku, bez váhání zabili
každého, kdo by je ohrozil.
"Kdo na nás vypustil psy?" Zavrčel Ash.
Nick se zachmuřil. "Cože?"
"Mám tu dva katagariánce," objasnil Nickovi.
Katagariáni byla zvířata, které dokázaly měnit podobu na
člověka a vmíchat se tak do společnosti, aby si sehnali kořist
nebo cokoliv, po čem toužili. Jako každé jiné divoké zvíře, i
oni byli nesmírně smrtonosní a nepředvídatelní.
"Bože," Nick ztrácel dech. "Neříkej mi, že jsou to Zabijáci."
"To záleží na tom, kdo se ptá."
257
"Jak to myslíš?"
"Arkádi by je nazvali zabijáky. Ale pro Katagariánce jsou to
Stratové. "
Nick nechápal a na čele se mu zvrásnila kůže. "Stratové jsou
co?"
"Je to zažitý výraz pro katagariánské vojáky. Zabijáci
bezohledně zabijí každého, kdo se jim připlete do cesty.
Stratové zabíjejí, aby ochránili sebe, svorku a své území.
"Takže jsou odsud?"
Ash potřásl hlavou a dva vlci přišli do jejich blízkosti.
Zpomalili a podívali něj.
"Acheron Parthenopaeus," promluvil Vane a postavil se přímo
před něj. "Už je to doba."
Ash přikývl. Poté, co se naposledy viděli je to pěkných pár
století. Byli na útěku před lidskými arkádami, kteří v té době
pronásledovali jejich druh. Bratři se snažili najít bezpečné
místo pro svou sestru, aby ji ukryli před nepřáteli.
Vane byl ze dvou ten starší. Vlasy měl hnědé, po ramena, s
červeným odleskem. Nezkrotným zeleným očím nikdy nic
neuniklo. Fang byl o palec vyšší od Vaneho a měl krátké černé
vlasy a oříškově oči. Každý z nich byl samotě nebezpečný spolu měli blízko k nepřemožitelnosti.
"Vane. Fang. "Kývl hlavou každému na pozdrav. "Co vás dva
přivádí do New Orleans?"
Vane se podíval nedůvěřivě na Nicka, pak asi musel posoudit,
že nepředstavuje hrozbu. "Větříme."
Ash se ušklíbl nad výrazem, který znamenal, že katagariánská
vlčí smečka je tady a plánuje se na čas ve městě usadit. "To je
opravdu špatný nápad. Blíží se Mardi Gras a my máme na
starosti příliš démonů, kteří se hodlají zúčastnit párty. Musíte
258
sbalit svorku a-"
"Nemůžeme," nedal mu domluvit Vane. "Ve skupině máme šest
žen těsně před vrhem."
"A další, která porodila dnes ráno," připojil se Fang. "Znáš naše
zákony. Musíme tu zůstat, dokud štěňata neodrostou do další
etapy. "
Je to lepší a lepší. Těhotná katagariánka je magnet na démony,
spojovala se síla duše matky a psychické schopnosti plodu.
Nebylo pochyb, že tři arkádské rodiny žijící v New Orleans by
neudělali nic raději než získaly Vanovu a Fangovu kůži,
doslova.
"Víte, že jsou zde tři skupiny Arkádských Strážců?" Zeptal se
Ash.
Vanovi oči nebezpečně potemněly. "Bude tedy lepší, pokud jim
řekneš, aby se držely mimo. Máme mladé a pokud je chytím
blízko našeho doupěte, rozpáral jim bachory."
Ash se zhluboka nadechl a normálně by se také nad absurdností
toho, čemu momentálně čelil zasmál. Tohle zrovna nebyl jeho
den.
Měl na krku nadrženou bohyni, která mu nedá pokoj. Kelta na
seznamu pohřešovaných. Římského generála ve městě s třemi
muži, kteří ho chtěli v blízké době vykuchat.
Nekontrolovatelného lovce, kterého hledá policie za vraždu. A
teď katagariánskou vlčí smečku, která přivede na svět sedm
vrhů štěňat přímo v srdci území jejich nepřítele.
Ano, je čas aby to zabalil...
Nick nasál vzduch a ohlédl se kolem. "Co je to? Necítím
Gumbo? " (Cajunská polévka – pozn. Překlad.)
Vane s Fangem ztuhli, když k nim popošel Nick blíže.
Navzdory faktu, že Vane zavrčel, Nick zvedl okraj jeho kabátu
259
a odkryl jasně růžový box, který ukrýval v levé ruce.
"Co je to?" Zeptal se Nick
"Gumbo," odvětil Vane, hlas měl hluboký a drsný.
"Odkdy jí vlkodlaci Gumbo?"
Ash se při Nickova otázce přikrčil.
Fang vystřelil po Nickovi, ale Ash ho popadl a odhodil pryč,
dřív než stačil zasáhnout Nickovův krk.
"Nejsme vlkodlaci, ty Sele," zavrčel Fang. "Jsme vlci. Hlavně
vlci. "
Nick vypadal urážkou zmatený. "Sele?"
"Slangový termín," vmísil se do toho Ash. "Mluví o tom, že se
na lidi dívají jako na potravu."
Nick o krok ustoupil.
"Tak růžová, co?" Ash byl ohromen. Není divu, že ty přepravky
skrývají.
Vane prošel s hrozivým zhlížení z Nicka na něj. "Anya se
chtěla Gumbo a čokoládu. A chtěla je jedině od Pelikána. "
Ash cítil jak se mu nadzvedávají koutky úst. "Nemůžu uvěřit,
že jste to kvůli sestře podstoupili."
Fang zafuněl. "No jo, pamatuj, výraz děvka, byl odvozen od
našich žen."
Vane na něj zavrčel. "Jsme společného vrhu, Fangu. Měj
respekt. "
Fangovi vzplanuly oči, ale sklonil hlavu jako projev pokory
vůči staršímu bratrovi.
Vane podal růžovou přepravku s obědem Fangovi, vyndal z
kapsy pero napsal číslo, které podal Ashovi. "Tady je můj
mobil. Pokud budeš potřebovat pomoc s démony dej mi vědět.
Ve smečce máme tucet Stratů a to poslední, co chceme je, aby
se nám démoni začaly ošemejtat kolem žen a štěňat. "
260
Ash si vzal číslo a vložil si papírek do kapsy. Sotva si ho tam
vložil, spatřil zbytek příchozích Stratů.
Tichounce se shromaždovali podél okraje ulice jako skupina
divokých psů. Byli rozptýleni a oblečeni do černé, vypadali
zcela jako vražední zabijáci, kterými i byly. Každý na ulici jim
ustupoval a nervózně si je prohlížel.
Tak to byla jejich opatrností opatření. Ale vlastně, Zvěrolidé se
nikdy nestarali o to, jestli někdo nebo něco ví, že existují.
Pokud jim někdo začal dělat problémy, skončil jako dezert.
Stratové jeho a Nicka obklíčily.
"Lovče," zavrčel Stefan. Byl dokonce stejné výšky jako Ash,
byl velitel Stratů a Vanův nepřítel na život a na smrt. Ti dva
dokázali bojovat bok po boku, když musí, ale mimo toho se
neumí vystát. "Co děláš s našimi filos?"
Ash si všiml jak se Stefanovi zkřivily rty, když použil
láskyplný výraz na mužské členy rodu. Mezi Vanem s Fang a
jejich rodovými druhy však nebylo ani za mák lásky. No ať to
byla jak chtělo, Ash byl jen outsider a rod jako takový se vždy
cizincům představoval jako sjednocený celek.
"Jde jen o výměnu informací," odvětil.
Stefan přimhouřil na Vana oči. "Získal jsi naše svolení?"
Vane si odfrkl a mrkl na Nicka. "No řekni jehňátko, není ta
otázka k smíchu?"
Stefan vystartoval k útoku, ale jeden pohled do ocelové Vanovi
tváře muže usadil. Stefan byl velitel díky svému věku a
zkušenostem. Vane mu byl podřízený, jen proto, že ho ještě
nevyzval. Pokud by Vane vyzval Stefana na boj o moc, nebylo
pochyb, kdo by vyhrál.
"Později," Stefan promluvil k Ashovi, dříve než se se
skupinkou Stratů odebral pryč.
261
Vane a Fang zůstaly.
"Pokud nás budeš potřebovat Ashi, volej," zopakoval mu
nabídku Vane.
Ash přikývl.
Přidali se k ostatním z rodu a nasedli na motorky, které měly
zaparkované v zadní ulici.
Ash se nepohnul, pokud mu zcela nezmizely z dohledu.
"To mi jsou pěkně strašidelní lidičky, no ne?"
"Ne, Nicku," promluvil pomalu Ash. "To nejsou lidé. Jsou to
zvířata. Mohou se pohybovat v lidské podobě jen krátce, ale ke
konci dne jsou všichni vlci. "
Zazvonil mu mobil a Ash ho zvedl. Byl to Talon a jeho hlas byl
plný bolesti a hněvu.
"Potřebuji tvou pomoc, T-Rexi. Jsem v klubu Runningwolf.
Dostali Sunshine. "
"Kdo má Sunshine?"
"Keltský bůh, Camulus. Jakmile zapadne slunce jdu po něm. "
262
Kapitola 12
Talon byl nepříčetný. Snažil se spojit s Cearou, ale dosud
neodpověděla. Snažil se napojit na duchovní cestu a nemohl.
Odpoutané emoce oslabují jeho síly, proto je musí ovládnout,
aby dokázal myslet rozumně.
Ale to bylo nemožné.
Musí najít Sunshine.
Byla někde tam venku, sama, bez někoho, kdo by ji chránil. A
pokud se jí něco stane, už najde cestu aby Camulus za to
zaplatil - bůh, nebůh, nikdo jí už nikdy neublíží.
Nervózními kroky křižoval prostor u zadního vchodu klubu
jako lev v kleci. Hněv mu proudil žilami do celého těla.
Bodavě a citelně. Měl chuť něco popadnout do rukou a zničit
to. Držet něco v prstech a roztrhat na kusy.
Převládla v něm ta temnější stránka lovce a poprvé chápal, jak
se Zarek cítí. Byla to žádostivost tak zuřivá, surová a mocná, že
ho absolutně ovládla.
Sevřel ruku v pěst a praštil do cihlové zdi za dveřmi.
"Dostanu ji zpět!" Zavrčel.
263
Jeho zničené tělo bylo zmlácené a krvácející, neměl ani
nejmenší chuť vrátit se zpět do bytu na patře, i když jeho
zranění bylo tak velmi vážně, že pociťoval nutkavou potřebu
spát.
Nelehne si a nepoddá se spánku.
Zůstane vzhůru i kdyby ho to mělo znovu zabít.
Pořád dokola před očima viděl obraz Nynian umírající v jeho
náručí, ale teď to byla tvář Sunshine, kterou viděl. Slyšel jak ho
její sladký, jižanský hlásek volá.
Jakmile zapadne slunce, najde Sunshine a přivede ji domů. Je
jedno, co ho to bude stát.
A ať bůh pomáhá těm moulům, co se mu připletou do cesty.
Bylo patnáct minut před západem, když Acheron a Nick
dorazili zezadu ke klubu a vešli do tmavé chodby. Když se
otvíraly dveře Talon ustoupil pryč z dosahu slunce, které
proudilo dovnitř.
"Co se stalo?" Zeptal se Ash a Nick zavřel dveře.
Talonem zmítala zuřivost a obavy. Ty emoce byly tak silné, že
pokud by neměl otupené schopnosti kvůli ztrátě krve, byl si
jistý, že by byl schopen zničit od základů tuto budovu jen
jednou myšlenkou.
"Camulus se dostal dovnitř s půl tuctem lidských mužů. Byli
připraveni na lovce, měli s sebou halogenová světla. "
"Krvácíš?" Nick se zeptal a oči se mu postupně přizpůsobovaly
tmě. Vypadal bledý a otřesený, vytřeštil oči na Talonova
zranění. "Kriste, krvácíš jako blázen."
Talon byl vůči Nickovu nervóznímu tónu lhostejný.
"Postřelili mě."
"Ne, kámo," opravil ho Nick. "Oni z tebe udělali přímo
švýcarskej ementál. Ashi, vidíš jeho záda. "
264
Ash při tom pohledu zuřivě svraštil tvář. "Jsi v pořádku?"
"Jsem unavený, ale schopen lovit a vcelku připraven zabít."
"Ježiši, myslel jsem, že tvé schopnosti léčí?!" Kroutil hlavou
Nick.
Talon něj pobaveně podíval. "Je to tak, ale léčím tím, že
přebírám bolest a zranění do svého těla. A to je kapku
komplikované, protože jsem já ten zraněný. "
"Nicku, přines Talonovi oblečení. Hned. "Rozkázal Ash.
Nick okamžitě odešel splnit příkaz.
Ash se zabodl svým tajemným stříbrným pohledem do Talona.
"Nemůžeš jít pryč celý krvavý s tuctem střel v těle. Myslím, že
lidé by mohly být trochu podezíravý a začali by dumat jak to,
že můžeš fungovat a nebýt, tak říkajíc, mrtvý. Nepotřebuji
dalšího lovce ve večerních zprávách. "
Talon se proti tomu co poslouchal vzpříčil.
"Řekl jsem ti, T-Rexi. Padám odsud jakmile zapadne slunce.
Třináct minut a jsem pryč. "
Ash něj tvrdě podíval. "Sakra, Kelte. Bude lepší když se trochu
uklidníš a necháš si všechno projít hlavou. "
"Jsem v pohodě, Acherone. Nic se mnou není, jen musím zabít
pár bastardů. "
Ash přimhouřil oči. "Otoč se čelem ke zdi."
Nebyl si jistý, co Ash zamýšlí, ale naprosto mu důvěřoval a tak
poslechl.
Cítil uprostřed zad Ashovu ruku. Jeho dotek byl horký a
elektrizující, vysílal teplo do celého jeho těla. Talon zasyčel,
zranění mu začaly pulsovat ještě bolestivější. Jen po pár
úderech srdce se mu kulky sami vytáhli z těla a rány se začaly
zavírat.
Všivák jeden! Neměl tušení, že Ash má takový druh síly. Byl
265
maximálně ohromen.
Když se mu hojily rány zazvonil mu mobil.
Ash od Talona ustoupil a zvedl ho.
"Už ti chybí, Speirr?"
"K čertu s tebou, Camulusi. K čertu s tebou! "
Odpovědí mu byl smích. "Řekni mi, je lepší lásku poznat a
přijít o ni, nebo ji nikdy raději nezažít?"
Talon zčervenal. "Kde je?"
"Talone?"
Při zvuku Sunshinýho vystrašeného hlasu se mu sevřel
žaludek.
"Miláčku, jsi v pořádku?" Zeptal se, hlas mu přeskakoval.
"Neublížili mi, ale chtějí abys přišel ke skladu na Commerce
Street. Ja - "
"Sunshine?" Křikl Talon a srdce mu bilo o závod. "Sunshine jsi
tam?"
"Ale je tady, Speirr. No potřebuje tě. Pokud ji chceš, buď
přesně o sedmé na Commerce St. 609. Přiveď si kamarády,
kolik jen chceš a uvidíme, kdo si odvede dnes večer Sunshine
domů. A v kolika kusech. "
Telefon ohluchl.
Slepá, žhavá zuřivost mu zakalila zrak. Nehleděl na slunce a
šel ke dveřím.
Ash ho ale zachytil. "Talon, podívej na mě."
Neposlechl. Jediné, co viděl byla umírající Sunshine.
"Talone!" Zakřičel Ash a trhl jím. "Měj rozum. Pokud tam
půjdeš takhle, jsi mrtvý. "
"Co ty víš o tom, co by mě porazilo, hm?"
"Kelte." Ash umocnil svůj stisk. "Děláš přesně, to co chtějí.
Střemhlav se řítíš do smrti. Mysli. Ze všech lovců, které znám,
266
ty jsi jediný, na kterého jsem se mohl spolehnout, že si udrží
chladnou hlavu. Nedopusť, aby tak s tebou manipulovali. "
Talonův dech byl nepravidelný, snažil se spoutat hněv i strach.
"Nemohu ji nechat zemřít."
"Nezemře pokud se budeš ovládat. Drž se na uzdě. "Domlouval
mu Ash.
Talon svírál a rozevíral pěsti zatímco hleděl na dveře.
"Přemýšlej, Talone," Ashův hlas byl neobvykle uklidňující.
"Pamatuj, co jsem tě učil. Vzpomeň si, že jsi se lovcem stal
právě proto, že si neuměl kontrolovat svůj hněv. Musíš najít
svůj klid. Svou rovnováhu. "
Talon se zhluboka nadechl a pomalu se zbavoval hněvu. Velmi
pomalu. "Dobře. Jsem skoro klidný. "
"Výborně. Protože bych nechtěl, aby si zemřel. "Ash od něho
ustoupil a dokončil. "Počkáme na Nicka, dokud se vrátí s tvými
šaty a pak půjdeme pro ni."
Talon přikývl, ale nitro se mu pořád svíralo při myšlence na
čekání. Ale Ash má pravdu.
Pokud by neudělal přesně, co Camulus řekl, zabil by ji jen
jemu navzdory.
Talonem to otřáslo. "Teď ji zabije, že?"
"Nevím, Talone. Doufám, že ne. "
Talon se na chvíli zamyslel nad adresou, kterou mu dal
Camulus.
"Commerce Street. Není to přesně tam, kde byla zavražděna ta
žena? "
Acheronův výraz byl rozpačitý. "Jaká žena?"
"Ta, ke které jsi mě zavolal."
Ash se něj neurčitě podíval.
"Vždyť víš," naléhal Talon, "ta žena, o níž si řekl, že si myslíš,
267
že ji mohl zabít Zarek."
Acheron se zachmuřil. "Nezavolal jsem tě k žádné zavražděné
ženě a jsem si zatraceně jistý, že jsem si nikdy ani nepomyslel,
že by Zarek zabil nějakou ženu."
"Ano udělal jsi to."
Acheron pomalu zavrtěl hlavou. "Ne neudělal."
Talon ho pozoroval jak se mračil. Co se s tím chlapem děje? Že
by Acheron nakonec začal být senilní?
Nebylo mu podobné být nepozorný.
Ale to nebyla momentálně věc Talonova zájmu.
"T-Rexi, potkal jsem tě tam. Pamatuješ? Zavolal jsi mi a když
jsem byl s tebou, Zarek měl ten svůj sraz s policií. Vím, že jsi
to byl ty. Na zemi není jiný muž tvé výšky, který vypadá jako
ty. "
Z Acheronových tváří se vytratila barva. Kdyby ho neznal
Talon lépe, přísahal by, že v Acheronových očích jsou skutečné
obavy.
Něco nebylo na místě.
"Co se děje, Ashi?"
Acheron ustoupil. "Musím teď něco vyřídit. Zůstaň tady, hned
jsem zpět a půjdeme po Sunshine. "
Talon ho chytil za rameno dřív, než dojel Acheron ke dveřím.
"Bude lepší když my to vysvětlíš. Hned. "
"Nemohu."
"Acherone teď není čas hrát si na proroka. Pokud víš, o co jde
a s čím máme dočinění, měl bys mi to vyjasnit. "
Talonu Acheronovo náhlé zmizení ohromilo.
Ashovi se v plicích objevil balvan, nedokázal se nadechnout.
Přemístil se do Katotera, dolního prostoru mezi dimenzemi.
268
Bylo to jeho soukromé území, do kterého nikdo kromě něj
nesměl vstoupit.
Před staletími ho na tohle místo vyhostil Hádes. Nebo přesněji
ho sem uvěznil.
Do dne, kdy ho Artemis odsud osvobodila, Ashovi toto místo
sloužilo jako zrcadlo, které mu ukazovalo, čímž byl.
Čím je ...
Nyní bojoval o navrácení sebekontroly. Na uspořádání
myšlenek a emocí má jen pár minut.
Sevřel se mu žaludkem, vzpomínky a bolest ho napadali z
každé strany. Vzduch kolem zasyčel a praskal, jeho dočasný
stav se uklidňoval.
Musí se udržet. Nemůže připustit, aby jeho city vyplavaly na
povrch.
Pokud by se tak stalo, nikdo by nebyl schopen ho zastavit.
Prsty si prohrábl do dlouhých černých vlasů a zaječel svůj starý
bojový pokřik. Zablesklo se a tmavošedé bouřkové mraky se
začaly zhmotňovat na jiskřící modročerný obloze nad jeho
hlavou.
Tohle se nesmí stát. Ne teď.
No nebylo jiného vysvětlení. Styxx je volný. Nějak utekl z
mizejícího ostrova a nespoutaný se vrátil. Je v New Orleans.
Jak se to mohlo stát?
Styxx nyní předstírá, že je on. Spojil se s jeho muži a řekl jim...
Srdce mu sevřela hrůza. Musí Styxxe zastavit, dříve než
někomu odhalí jeho minulost. Ash nesnesl představu, že někdo
bude vědět o jeho lidském životě. Vědět o tom, co byl.
Co udělal ...
"Acherone?"
Před Artemidiným hlasem couvl. "Tohle je moje území, Artie.
269
Slíbila jsi mi, že sem nikdy nevlezeš. "
Zhmotnila se před ním. "Cítila jsem tvou bolest."
"Jako kdyby jsi se starala."
Natáhla se, že se dotkne jeho tváře, ale Ash si překřížil ruce na
hrudi a odstoupil od ní. Vzdychla si a spustila ruku. "Starám se,
Akribosi. Více než tušíš. Ale to není to, proč jsem tady.
Dozvěděla jsem se o Zarekovi. "
Ash zdusil v hrdle zavrčení. Jistě, nikdy by za ním nepřišla,
protože trpí. Už dávno ho naučila, že jeho utrpení pro ni nic
neznamená. "Mám to pod kontrolou."
"Máš to pod kontrolou? A jak? Byl odhalen a teď po něm
pátrají lidské bezpečnostní složky. Všechno vystavuje
nebezpečí. Ohrožuje nás. Musí zemřít. "
"Ne," její slova ho pobouřily. "Postarám se o to. Jen potřebuji
víc času. "
Na její tváři se rozlil ten známý vypočítavý výraz. "A co mi pro
tentokrát nabídneš za svou prosbu?"
"Kruci, Artemis, proč musí být všechno obchod? Nemůžeš,
pouze jednou, udělat něco jen proto, že tě o to žádám? "
"Nic není zadarmo," pokrčila ramenem a kroužila v kruhu
kolem něho. Ovládl se aby ji odhodil, když mu začala rukama
klouzat po zádech. "Ty ze všech bys to měl vědět nejlépe, že
ano? Laskavost za laskavost. "
Acheron se zhluboka nadechl a snažil se připravit na to, co
přijde. Zda se mu to líbí nebo ne, bude ji hrát pro Zarekovu
záchranu prosebníka. "Tak co chceš?"
Bohyně mu odkryla vlasy ze šíje a otřela se mu rty a nosem o
krk. Nechtěl to, ale přesto mu tělo zachvátila husí a ztuhl.
Hlas měla hluboký a zastřený. "Víš, co chci."
"Fajn," rezignoval. "Můžeš mě mít, ale neposílej ho ještě na
270
Thanatos. Pošlu Zareka zpět na Aljašku. "
"Hmm," na svém krku ucítil její dráždivý dech. "Vidíš ... no
není to jednodušší když spolupracuje?"
Ani se nepohnul, když mu olíznula pokožku.
"Mám otázku," promluvil ledově. "Osvobodila si Styxxe jen
proto, aby si mě dostala na kolena?"
Prudce se zvrátila dozadu a postavila se mu tváří. "Co?"
Ash pozorně a pečlivě hodnotil její postoj, chtěl vědět pravdu.
"Styxx se poflakuje po New Orleans."
Zdálo se, že Artemis byla skutečně vyvedená z míry.
"To bych ti nikdy neudělala, Acherone. Netušila jsem, že utekl.
Jsi si jistý? "
Navzdory sobě samému se mu ulevilo, že ho nezradila.
Znovu.
"Talon ho viděl a myslel si, že jsem to já."
Artemis si překryla ústa rukou a zelené oči se jí naplnily
nevýslovnou hrůzou. "Přijde si pro tebe."
"Už se zdá, tak už s tím začal. Jsem přesvědčen, že to tango se
Zarekem u klubu, byl jen způsob jak tě donutit zbavit se ho.
Bez pochyb se Styxx snaží mé muže zneutralizovat. Stejně jako
jim brání chránit mě, chce mě poplést. "
"Nedovolím mu, aby tě dostal," důrazně zahlásila.
"Tohle je jen mezi mnou a mým bratrem, Artie. Od tebe chci,
aby ses držela dál."
Rychleji se od ní vzdaloval. "Vrátím se za soumraku, abych
dodržel dohodu. Ale Zareka nech mně. "
Vane se udržel v lidské formě a pomáhal své sestře jíst Gumbo.
Ona byla jediný živý tvor, kterému kdy dovolil vidět jeho
271
něžnou stránku. Pro zbytek světa musel být bezcitný a krutý,
aby se jeho druh nepustil do Anyi a Fanga kvůli jejich smíšené
krvy.
Vane zatnul v pěstem Anyin huňatý, jemný kožich a bojoval s
bolestí v jeho nitru. Ona a Fang byli jediní, koho na světě měl.
Oni dva byli pro něj vším.
V den, kdy se Anya spářila s bojovníkem Stratů, Oriannem, byl
pro Vaneho příšerný. Věděl, že jejího nedbalého a hloupého
druha čeká brzká smrt.
Před několika týdny mu to sudičky i potvrdily.
A teď slyšel její hlas, jak se dozvěděla o Orianově smrti. On se
tehdy dozvěděl, že se s Oriannem nejen spářila. Dovolila
svému vlčímu milenci, aby ji k sobě svázal. Jejich životy
splynuli v jeden a Orianova smrt byla obvykle i tou její, kromě
faktu, že čekala jeho potomstvo.
Ale jakmile přijdou vlčatá na svět, bude následovat svého
druha na druhou stranu věčnosti.
Srdce měl zlomené. Vane zamrkal, aby zatlačil zrádné slzy.
Anya něj vzhlédla a olízala mu obličej.
"Chutná ti to Gumbo, viď?" Zeptal se zlomeným hlasem a
oběma rukama ji drbal za ušima.
Její smích slyšel ve své hlavě. "Děkuji, že jsi mi ho sehnal."
Přikývl. Pro ni by prošel i peklem, jen pro obyčejnou kapku
vody.
Složila se na zem a hlavu si mu uložila na kolena. "Měl by ses
proměnit, dřív než v někom vzbudíš podezření."
Pozoroval jak se mu prsty proplétají její srstí. Jak mu jen bude
chybět, když odejde. Byla to nejnádhernější vlčice jakou kdy
viděl, a neměl na mysli její vzhled. Bylo to její laskavé srdce,
které mu bude chybět nejvíce. Jak se o něj vždy strachovala.
272
"Hned, Anyo. Chci jen pár minut. "
Pocítil, že Fang k němu popošel zezadu ve vlčí podobě. Bratr
mu do zad strčil hlavou a hravě ho kousl do ramene.
Napravo od nich za zablesklo. Vane zvedl hlavu a spatřil v
bažině Acherona. Atlanťan se rozhlédl, aby se ujistil, že jsou
sami a tiše promluvil. "Mohu na chviličku?"
Fang zavrčel.
"Je to v pořádku, adelfos," ujistil Vane bratra a odstrčil ho. "Dej
pozor na Anyu."
Vane vstal a zašel s Acheronem mezi stromy, pryč z doupěte.
Pokud by se někdo z jeho smečky dozvěděla, že přivedl
temného lovce do jejich blízkosti, byl by s ním konec.
"Měl jsi mi zavolat, Ashi."
"Tohle nepočká. Mám problém a ty jsi jediný komu důvěřuji,
v tom že mi pomůže. "
Vaneho to šokovalo. Nesmírně. "Ty věříš mně?"
Ash se na něj pokřiveně podíval. "Ne, vlastně ne. Ale je tady
podvodník, který předstírá, že je mnou a jde mi po lovcích. "
"A to má se mnou co?"
"Dlužíš mi něco, Vane, a potřebuji aby jsi ty a Fang byly zadní
rezerva. Potřebuji nějakou sílu, kterou oni nezachytí. "
"Kdy?"
"Hned."
Talon nervózně chodil sem a tam po Sunshiným bytě. Rychle
ze sebe smyl krev a převlékl se do věcí, co mu přinesl Nick.
Zůstat klidný byla řádná výzva.
"Není zraněna Speirr," uklidňovala ho Ceara. "Přísahám."
Talon si zhluboka a unaveně vydechl. Byl vděčný, že se Ceara
273
k němu dostavila, i když bylo pro ni těžké s ním zůstat. Ta síla,
která ji blokovala, byla něco s čím se nikdy předtím nesetkali.
Jen doufal, že Ceara proti tomu ještě dokáže nějaký čas bojovat
a zůstane s ním, aby mu pomohla chránit a hlídat Sunshine.
"Dokážeš mi říct, kde přesně jsou?" Zeptal se sestry.
"Propána," Nick se otřásl, seděl u pultu v kuchyni a čekal na
Ashe. "Že ty zase mluvíš s nebožtíky, že? Nesnáším, když to
děláš. "
"Sklapni Nicku."
Nick zkřivil podrážděně rty. "'Sklapni, Nicku, sedni, lehni,
přines.' I já tě mám rád, Kelte."
Talon téměř vybuchl. "Proč nezavřeš do ledničky a nezacpeš si
něčím tu svoji hubu?"
"Tak abys věděl, tak to tak udělám," Nick seskočil z barové
židle a míříl si to k jídlu.
"Nae, nedokážu ji najít," odpověděla Ceara na otázku.
"Nedokážu zaměřit její přesnou polohu. Říkám ti, že ji chrání
něco mocného. Něco, co mi začíná připadat jako síla boha. "
"Camulus?"
"Nevím přesně. Na chvíli se to zdá, že je to keltský bůh, ale je
tam i něco jiného. "
"Co je to?"
"Je to více sil najednou. Navzájem se chrání dva mocní
bohové."
"Proč?"
Zavrtěla hlavou.
Nick zaklel. "Nikde není ani stopa po jídle. Je tu jen tráva a
tofu a jinak hovno. Nemá dokonce ani kolu. Člověče, Téčko,
tvá holka je praštěný. "
Nick vyndal cihličku sójového sýra a přivoněl k ní. "Tohle
274
vypadá trochu jedlý, doufám. Tedy, dyť sýr je sýr, no ne? "
"Jasně Nicku. Dej si ten sýr. " Otočil se k Ceare zatímco Nick
hledal po zásuvkách nůž.
"Pustí ji?"
"Nemohu ti prozrazovat budoucnost, Speirr, znáš pravidla."
"Musím vědět, jestli bude žít."
Ceara předtím než odpověděla zaváhala. "Dnes bude."
"A zítra?"
Ceara odvrátila oči. "To ti nemůžu říct."
Talon zaklel.
Najednou místnost prosvítil jasný paprsek světla. Talon si
zaclonil dlaní oči před spalujícím žárem. Pak uviděl jak se
přímo ve dveřích zjevil Acheron a dva muži. Nikdy předtím je
neviděl, ale také jeden pohled mu stačil k tomu, aby v nich
poznal katagariánce. Vzduch kolem byl prosycený živočišnou,
duševní silou.
"Téda čéče," ozval se Nick. "Nenávidím tu tvoji světelnou
přemísťovací mašinérii. Tys mě tak vystrašil, Ashi, že jsem
snědl ten všiváckej sýr." Podíval zpět na Talon. "Co to vlastně
je?"
"Sójový sýr."
Katagariánci si vyměnili znechucenoé pohledy.
"Tak ten už neskončí na mém talíři," řekl vyšší. "Celý jeho
organismus je nyní znečištěný. Potrvá minimálně týden, než se
odstraní vše z tkáňových buněk a bude znovu jedlí. "
Nick značně pobledl.
"Jsi připraven jít po Sunshine?" Položil Acheron Talonovi
otázku.
Talonovým skálopevným odhodláním by nehnulo nic - přikývl.
"Deme na to."
275
Acheron proklouzl pohledem na Nicka v kuchyni. "Nicku, od
tebe chci, abys šel k Zarekovi a udržel ho mimo dění. Má
domácí vězení a pokud ho najdu venku, je v pěkné bryndě a ty
s ním. "
Nick se zakřenil. "Dobře, ale jen pro pořádek, chci abys věděl,
že nebýt toho, že život té ženy visí na vlásku, něco bych ti na
ten rozkaz řekl."
Nick procházel ke dveřím kolem vlků a neustále si něco
mumlal. „'Nicku, dovezou mi auto, přines mi oblečení, vyměť
komín, ustel mi postel, hlídej mi psychopata, dones mi
pantofle.' Fajn, já je donesu a nacpu ti je pěkně rovnou někam,
kde to není moc pohodlné."
Právě když si Talon myslel, že je pryč, přišel poslední
komentář v jeho tyátru. "Bohatství, přísahám, že mě měla
matka pokřtít Fido."
"Hej, víš, že jeden můj kamarád se jmenuje Fido?" Vyšší z vlků
k němu prohodil přes rameno.
Ten druhý se něj podíval. "Ty nepřestaneš?"
Acheron ukázal na vyššího katagariánce s krátkými černými
vlasy, který jako jediný promluvil. "Talone, seznam se, to je
Fang." Kývl k tomu s delšími vlasy a se zelenými oči. "A jeho
bratr, Vane."
"Proč jsou tady?" Vyzvídal Talon.
"Řekněme to tak, že pokud by byli ti zlí opět vybaveni
halogenovými světly, nebudou mít stejný účinek na
katagariánce, tak jako na tebe."
"Vskutku," Vane se ďábelsky usmál. "Po světle útočím jednou
tak."
Dobře, mají v rukávu eso. Teď už jen potřebuje dostat
Camuluse do rukou.
276
"Tak děcka, jaký je plán?" Zeptal se Fang.
"Pro všechny platí jediné - nenechat se zabít," poučil je stroze
Acheron.
Vane je čele je vyvedl z bytu a mířili k Talonovu autu. Talon si
všiml dvou motorek, šedé a černé Kawasaki Ninja, které
musely patřit katagariáncům. Od té doby co se šelmolidé
museli pohybovat rychle aby unikli svým nepřátelům, zvykli si
preferovat závodní motorky, díky kterým si šetří síly potřebné
k boji.
Talon zkontroloval čas. Dvacet minut do utkání. Jedna jeho
část si přála, aby Ash použil to jeho Hogo-fogo přesuny a
dostal je do skladu, ale věděl, že je lépe, když pomlčí.
Ash byl, co se jeho schopnosti týkalo, nevypočitatelný a bylo
třeba hodně odvahy požádat o jejich použití.
Talon nasedl do Vipra, zatímco ostatní startovali své motorky.
Z uličky vyšel jako první a ostatní jeli přímo za ním, mířili ke
Commerce Street.
Do skladové čtvrti dorazili o několik minut později. Ulice byly
přecpané turisty i místními. Tahle oblíbená oblast byla new
orleánskou vůdčí zábavnou čtvrtí a často ji i volali Jižní SoHo.
Talonovi netrvalo dlouho, aby našel starý, opuštěný sklad,
který byl v osmdesátých letech populární uměleckou galerií.
Na začátku devadesátých byla zavřená a poté byla budova
prázdná. Velká tabulková okna byla tmavá, některá částečně
vybitá nebo zalepená. Někde byly červené dveře popraskané a
barva oloupaná, drželi pohromadě jen díky hrubému řetězu a
zámku.
Muži opustili svá vozidla a seskupili se, z vnitřku budovy
nevycházel žádný zvuk.
"Uf kluci," Fang mluvil pomalu, když si skládal helmu,
277
"uvědomujete si, že je to čistá past?"
"Ne, myslíš?" Otočil se na něj sarkasticky Talon.
Fang přetočil oči.
Talon začal shromažďovat své síly, cítil jak začínají vřít a
najednou byly vybičované na maximum. Nebylo to dobré.
Nevěděl, co je tam uvnitř čeká, ale on si probojuje svou cestu
třeba přímo do pekla pokud to zachrání Sunshine. Se
schopnostmi nebo bez nich.
Směřovaly k budově s Acheronem vzdadu.
"Ohó," zahvízdal Fang, když Talon zpracoval zámek.
"Vylomíme to a vejdeme. Juj, to mi připomíná sladké
vzpomínky, že, Vane? "
"Drž hubu, Scooby," napomenul ho Vane a oslovil ho hanlivým
vlčím termínem označujícím - nepřemýšlivé, zbabělé štěně.
"A kryj si záda."
Talonovi se pod prsty uvolnil ocelový zámek a otevřel dveře.
Dveře hlasitě zavrzaly a vypadly z pantů.
Talon zanadával, pak naštvaně odhodil dveře na stranu.
Do budovy vešli jeden za druhém, temní a zlověstný. Nechali
se obklopit tmavou, prázdnou místností vyplněnou prachem,
pavučinami špínou. Když venku projelo kolem auto, reflektory
z části osvětlili zanesený interiér.
To místo bylo absolutně tiché, kromě zvláštního, rytmického
dunivého zvuku vycházejícího z patra a malých nožiček
hlodavců běhajících po podlaze.
"Tam, ta, ta, tam, ta, ta," Fang si zpíval, jeho tón připomínal
melodii nějakého béčkového filmu. "Hej Ashi, nechceš si do
mě zakousnout?"
Ash mu věnoval pobavený, ale prázdný pohled. "Ne, děkuji.
Poslední po čem mi srdce piští je chytit Parvovirózu, nebo
278
jinou psí vzteklinu, která ze mě udělá idiota, kdykoli půjdu
kolem hydrantu. "
Vane pleskl bratra po temeni. "Příště tě nechávám doma."
"To bolelo," stěžoval se Fang a mnul si hlavu.
"Ano, ale ne tak jako bude tohle." Hlas přicházel odnikud.
Talon zaslechl ve vzduchu něco zašumět. Prudce strhl hlavu
doleva,po směru, od kterého to šlo a zachytil neznámý předmět
letící mu kolem ramene.
Stáhl obočí, v rukou držel velkou středověkou vrhací sekeru.
Hodil ji Vanovi.
Vane zkřivil vražedně ústa. Katagariánec se netvářil ani trochu
pobaveně. "Hej břídile, měl bys něco vědět," Vane vyzkoušel
ostrost čepele palcem. "Když se někdo pokusí napadnout mého
bratra, tak mě do vždy děsně nasere." Vane hodil sekeru zpět na
toho, kdo ji hodil do nich.
Bylo slyšet bolestivé zavrčení, pak temnotu proťali paprsky
světla.
Talon a Ash zasyčeli od bolesti, prohnuly se a zakryly si oči.
V další vteřině něco zapraskalo a světla zhasla.
Ash vypálil světelný paprsek do koutu, kde musel někoho
zasáhnout, protože Talon zaslechl křik. Smrad spáleného masa
se roznesl po místnosti.
Následně se ze tmy vyřítili útočící démoni. Talon popadl
prvního, který se k němu přiblížil a hodil ho o zem. Na špičce
boty vysunul čepel, ale předtím než by stačil zabít toho
démona, jiný ho chytil kolem pasu a strčil ho dozadu.
"Do horoucích pekel, démone," zasmál se rozradostněně Fang.
"Poslyš Vane, které chceš masíčko, bílé či tmavé?"
Vane vrazil démonovi dýku do hrudi, přímo do srdce. Démon
zmizel. Zasmál se na bratra zápasícího s dalším démonem. "Co
279
kdybych já popadl jednu nohu, ty druhou, rozdělíme se fifty
fifty."
Talon nad bratry jen protočil očima a ocelovou špičkou holínky
dorazil démona, který ho držel. Vystřelil po prvním, který se
prodíral k Fangovi od zad. Zasáhl ho předtím, než mohl vlka
chytit.
Démon se na Talona sípavě otočil a pokusil se ho bodnout.
Talon mu zkroutil zápěstí a vytrhl mu nůž z dlaně.
"Chybný krok, špíno."
Démon se trochu zapotácel a Talon ho zabil nožem. Démony
rozprášili a ukradené duše z jejich těl vyprchaly a vznesli se ke
stropu.
Něco v rohu, ale upoutalo koutkem oka jeho pozornost. Talon
se otočil a viděl Ashe obklopeného démony.
Ash je klátil holí, ale útočících bylo hodně. Vypadalo to, jak
když chcete kopat do mravenců, uprostřed mraveniště.
Talon mu šel pomoci.
Odkud byli všichni ti démoni?
V tomhle čase se většina v New Orleansu scházejí, ale sakra ....
Tady byla snad polovina jejich populace, v jedné místnosti.
Pracovali společně, synchronizovaně jako jeden stroj. Talon,
katagariánci a Ash je nakonec vyhubily do jednoho.
"Děkuji," promluvil Ash, když se vypařil i poslední.
Talon přikývl a složil si svůj srad jen do obyčejné dýky, pak si
ji zastrčil.
"Takže," začal Fang a imitoval jižanský slang. "Musím říct, že
je příšerně uspokojující, že si démoni po sobě i uklidí když
chcípnou. Je to lepší než zabíjet arkády." Zvedl k nim ruce ve
výmluvným gestu. "No Ha, žádný bordel."
"Má Fang nějaký vypínač?" Zeptal se Talon Vaneho.
280
Vane zavrtěl hlavou a vypadal trochu omluvně.
Ale Talon jim více nevěnoval pozornost. Musel myslet na
důležitější věci. "Musíme najít Sunshine," oznámil jim a
stoupal po schodech.
"Počkej," zavolal za ním Ash. "Nemáš ponětí, co tam nahoře
je."
Talon ani na vteřinu nezpomalil. "Stejně to nezjistím, pokud se
tam nedostanu."
Hlavou mu neběžela jiná myšlenka, pouze ta na její záchranu.
Přeběhl po chodbě až k zadním dveřím úplně na konci, zpoza
kterých vycházel ten bouchající zvuk. Natáhl se pro kliku,
zatímco ho mezi tím Vane, Fang a Ash doběhli.
Talon rozrazil dveře, připravený na boj.
Namísto další skupinky démonů, našli jen Sunshine přivázanou
k posteli v pokoji osvětlené malou lucernou. Stonala a při tom
se svíjela a kroutila na posteli jakoby byla v ohni.
Talon utíkal k ní, vystrašený, ž se ji něco stalo a Vane s Fangem
zatím prošli místnost.
Co jí to udělali?
Pokud se ji dotkly nebo ji nějak ublížili, chytí je a roztrhá na
kusy.
Jakmile ji Talon uvolnil, Sunshine se na něj zavěsila a svíravě
se ho držela jako klíště.
"Ahoj, miláčku," přivítala ho roztoužením hlasem, tiskla se k
jeho tělu a rukama mu bloudila ve vlasech a na zádech.
"Myslela jsem na tebe, toužila jsem, abys ke mně přišel."
Na překvapení všech v místnosti, ho vášnivě políbila a snažila
se z něho sundat oblečení. Talon zkameněl na celou jednu
minutu, nevěděl jak zareagovat.
Vzbouřili se v něm hormony, chtěl ji stejně jako ona jeho.
281
Hodila ho zády na postel a vylezla něj. Jeho tělo okamžitě
pohltily plameny vášně, Talon nikdy nic takové nezažil.
Doslova musel bojovat o to, aby zůstal oblečený. Tedy nemusel
by, kdyby byly sami. Ale v žádném případě netoužil hrát
představení před obecenstvem.
Acheron ji úzkostlivě pozoroval. Na Acheronově pohledu bylo
něco, co Talonovi připomínalo osobu prožívající příšernou
noční můru.
"Sunshine?" Snažil se ji zklidnit. "Jsi v pořádku?"
"Uhm-mm," zamumlala a rty si razila cestu od jeho brady dolů
po krku. Smysly měl vybičované a tělo tvrdé.
"No tak, drahoušku," šeptala mu do ucha. "Chci tě. Hned teď."
"Poslyš, Vane, nevěděl jsem, že lidské ženy jsou tak rozpálené,
ty jo?" Vyzvídal Fang.
Vane se na bratra výsměšně podíval. No ani on Fanga
nezadržel. "Myslíš, že bude potřebovat náhradníka, až vysílí
Talona, tak jak to dokážou katagariánky? Normálně to s lidmi
nedělám, ale mohl bych být uveden v pokušení. "
Talona pohltila slepá zuřivost. Vane ucpal bratrovi rukou ústa a
odstrčil ho z cesty. "Fangu, asi bys měl mlčet, jinak tě umlčí
Talon a bude z tebe vlčí kebab."
Ash zatřásl hlavou, jak se snažil probrat z transu. Stáhl
Sunshine z Talon a držel ji když se vrtěla a sípěla jako divoká
kočka snažící se uvolnit ze zajetí. Ash zašeptal něco v jazyce,
kterému Talon nerozuměl a Sunshine v sekundě v jeho rukou
ochabla.
"Cos jí udělal?" Rozzlobil se Talon.
"Nic nebezpečného." Opatrně položil Sunshine Talonovi na
kolena. "Je to drobné kouzlo spánku, zůstane klidná a ty ji
můžeš vzít bezpečně domů."
282
Ash zvedl Sunshininu ruku a přičichl k její kůži. I Talon už
zachytil závan nezvyklé kořenové pomerančové vůně, která
obalovala její tělo.
Ash se otočil k Vanemu a Fangovi. "Myslíte kluci, že byste na
nás mohli počkat dole?"
Vane krátce přikývl. "Ještě jednou pročešeme budovu a
ujistíme se, že zde už nejsou někde zalezlý démoni." Pak svého
bratra vyvedl z pokoje.
Talon si přivinul Sunshine na hruď, vděčný, že je opět s ní, ale
znepokojen tím, co se jí stalo. Také viděl jak nezvykle se Ash
choval, ten chlápek byl ještě podivnější než obvykle. "Co se to
s ní děje?"
Ashovi vyklouzl dlouhý, unavený povzdech. "Dostala drogu
zvanou Eycharistisi."
Talon se zamračil a dostal překlad neznámého slova. "Slast."
"Zkus to ještě jednou."
"Je to velmi účinné afrodiziakum. Zaplaví tělo endorfiny a ničí
jakékoliv zábrany. Jedna dávka a postižený myslí už jen na to
jak najít osobu na sdílení společného orgasmu. "
Talona pohltila vztek, když ho napadlo, proč jí něco podobného
asi dali. "Myslíš, že s ní Camulus měl sex?"
"Ne, myslím, že to udělal někdo jiný, jako odkaz pro mě a
varování pro tebe."
"Jak to?"
Ashovi tváře se zaplavily tmavě červenými skvrnami - co se
stávalo jen v případech pokud byl tento muž skutečně
vytočený. Za celých patnáct stovek let Talon viděl jeho kůži tak
zabarvenou jen tři krát.
"Slast byla droga v Atlantidě a nebyla používána od doby co se
celý kontinent potopil na dno Aegeanu."
283
V Talonovi se usadil špatný pocit. Tohle nebylo jen o Sunshine
a o něm.
Přimhouřil oči a hodnotil Acherona. "O co tady jde, T-Rexi?
Nejprve se se mnou zkontaktuje někdo, kdo vypadá jako ty, ale
nejsi to ty. A teď má někdo přístup k droze, která zmizela spolu
s tvojí domovinou před Jedenáct tisíc lety a nadopují ní
Sunshine, kterou unesl Camulus. Jaká je v tom souvislost? "
"Řeknu ti na rovinu, Camulus je ve spojení s někým jiným."
"S kým?"
Jak se dalo očekávat, Acheron neodpověděl. "Ty se budeš od
toho držet mimo."
"Je to pěkně těžké, držet se mimo, když se zdá, že jsem do toho
navlečen. A nenechám toho, dokud bude Sunshine stále v
ohrožení. "
"Uděláš, jak jsem řekl, Talone."
"Já nejsem tvůj poddaný, Ashi. Bude lepší, když použiješ jiný
tón, když se mnou mluvíš. Rychle. "
Ashovi tváře se ještě víc zbarvili syndromem "červeného.
"Chceš zpochybňovat mou autoritu?"
"Ne, zpochybňuji tvé rozhodnutí. Chci abys mi vysvětlil s kým
a s čím máme dočinění a proč ten muž dal Sunshine tu drogu. "
"Já se ti nemusím zpovídat, Kelte. Jediné, co ti musí stačit, je,
že mám starého nepřítele, který by mě rád dostal. "
"Proč?"
"No, většinou není mou kompetentností působit mile a svěřovat
se, nebo najednou je?"
Talon se zachmuřil, Acheron nebyl nikomu schopen vyprávět o
své minulosti. Proč byl ten chlap tak pekelně tajnůstkářský?
"Dokáže měnit podoby nebo je polobůh?"
"Naposledy byl ještě člověk."
284
"Jak je tedy možné, že vypadá přesně jako ty? Je to tvůj
příbuzný? "
"Nebudu s tebou hrát Hádej kdo jsem, Talone. On není tvoje
starost, ale moje. "
"Tak mi aspoň řekni, jak vás dva mám v budoucnu rozlišit?"
Acheron si složil brýle. "Naše oči. Já jsem jediný člověk na
zemi, který se narodil s takovýma očima. On je mít nebude a ze
strachu, že se odhalí si nebude chtít složit brýle."
"Proč jde ten týpek po tobě?"
"Chce mě mít mrtvého."
"Proč?"
Acheron o krok ustoupil. "Mé rozkazy jsou jasné. Vezmi ji zpět
do bažiny. Nevím kolik z té drogy jí dali, ale jsem si jistý, že jí
bude ovlivněna i když se probudí. Věř mi, až vstane vykouzlí ti
na tváři gigantický úsměv. "
"Věř mi," Talon po něm zopakoval jeho slova. "Fakt vtipný, jak
můžeš něco takového říct, když ty sám nevěříš nikomu ani v
těch nejzákladnějších věcích o sobě. Proč je to tak, Ashi? "
Jak jinak, Ash neodpověděl. A zároveň Talon pochopil, jak se
musí i Sunshine cítit, když s ní o sobě mlčí. Obdivuhodné, že
to od něj snesla.
"Hej Ashi," volal jej z přízemí Vane. "To dole musíš vidět."
Talon se postavil se Sunshine v náručí a nesl ji dolů. Ash šel
hned za ním.
Vane s Fang byly v malé místnosti vedle haly. Na protilehlé
stěně někdo namaloval záhadný řecký symbol s třemi ženami a
hejnem holubic. Byly tam připíchnuté tři odkazy - na hlavě
každé z žen.
Talon si všiml, že jeden byl pro něj, jeden pro Sunshine a jeden
pro Ashe.
285
Acheron prošel dlouhými kroky přes místnost, složil všechny
tři lístky a otevřel adresováný Talonovi. Četl jej nahlas.
"Neposlechl jsi mě, Kelte. Varoval jsem tě, aby si ji držel v
močálech, kde by byla v bezpečí. Vsadím se, že se teď sžíráš
protože nevíš, kdy, kde a jak ji zabiju. Ale buď si jist, že já ji
zabiju. "
Otevřel stejně i Sunshinin a přečetl jej. "Talone, čteš
Sunshinin odkaz? No tak, nevěříš své přítelkyni? Nedělej si
starosti. Nebyla ti nevěrná. Tedy zatím ne, i když to bylo těžké.
Svázali jsme ji, protože nám každému chtěla vyškrábat oči."
Talon křikl jako divoké zvíře. "Tak se mi ukaž, ty čubčí synu a
já ti vyrvu srdce z těla."
Spěšně Ash otevřel i ten poslední, ale tentokrát ho nahlas
nepřečetl.
Text byl adresován jemu. Ale písmo bylo jiné než u
předchozích dvou.
Vím o tobě, bratříčku. Vím o všem, co jsi udělal. Vím jak žiješ.
No ze všeho nejdůležitější je, že vím jaké lži si namlouváš, jen
abys mohl usnout.
Řekni, co si tvoji lovci pomyslí pokud se o tobě dozví celou
pravdu?
Kliď mi jejich z cesty, jinak budou mrtví všichni.
Uvidíme se na Mardi Gras.
Ash zmačkal lístek v pěsti a silou mysli ho odstranil. Svírala ho
bezútěšná zuřivost, rozproudila mu krev. Pokud chce Styxx
válku, tak by měl raději nashromáždit pěknou kopu démonů.
Styxx nemá tušení s čím si začal.
"Co bylo v posledním?" Zeptal se Talon.
"Nic. Vezmi Sunshine k sobě a hlídej ji, dokud nevyprchá
droga a pak mi zavolej."
286
Všichni vyšli ven vedeni katagariánci a když Ash za nimi,
promnul si unaveně oči.
Talon venku uložil Sunshine do auta, zatímco ostatní postávali
opodál.
Vane si založil ruce na hrudi a pronikavě podíval na Acherona.
"Tak, Ashi, kde to všechno skončí?"
"Nejzákladnější je v následujících dvaceti čtyřech hodinách,
najít způsob jak dostat odsud Zareka, předtím než najdou
policisté jeho. A pak přijde další část mé nemesis - oznámit
Kyriánovi a Juliánu, kdo je jejich nový soused. "
Talon zachytil Acheronův pohled.
"Chce odpoutat tvou pozornost a zmást tě."
Ash přikývl. "Přesně tak, a zatím vykonává kvalitní práci."
Talon dostal nápad jako blesk z jasného nebe. "Mám pocit, že
všichni na něco zapomínáme."
"A to je?"
Talon kývl hlavou ke katagariáncům, aby Acheronovi
připomněl, že vlci nejsou jediná skupina zvířat ve městě. "Že
tvůj protivník neví o Útočišti. Myslím, že bychom tam měli
zajít a probudit medvědy ze zimního spánku. Jsem přesvědčen,
že Taťko Peltier a chlapci budou více než rádi, pokud nám
budou moci podat pomocnou ruku na Mardi Gras. Dluží mi
nějaké laskavosti a pokud démoni vylezou v podobných
počtech jako dnes, bude se nám hodit každá pomoc. "
"Máš pravdu."
"Pokud bych byl tebou," pokračoval Talon. "Šel bych přímo za
Kyriánem se zprávami o Valeriovi, jak si původně plánoval a
Zareka držel v záloze ve městě."
"Co s policií?"
"Věř mi, T-Rexi, znám své město. Policie bude během Mardi
287
Gras natolik zaneprázdněná, že by se jim Zarek klidně mohl
přijít přihlásit a oni by ho ani nepoznali. No na tvém místě,
bych předstíral, že je Zet pryč, pokud by se náhodou tvůj
kamarád díval. Zavolej Mika, ať odletí a vyšli Erica pod
rouškou noci v jeho přestrojení, tak, že si budou myslet, že je
to Zet. Zareka drž ukrytého a Valeria až do noci stranou."
Acheron stiskl čelist. "Je to riskantní."
"Tak jako bydlení v bažinách."
Vane předstoupil. "Mohu poslat hlídky kolem Talonova domu.
Pokud by se k němu znovu přiblížili, Fang a já jsme tam, než
řekneš švec. "
"Proč jsi ochoten pomoct?" Talonovi to nešlo do hlavy. "Myslel
jsem, že tvé pravidlo je vidět temné lovce krvácet."
"To je. Ale pořád mám u Acherona dluh." Otočil se k
Acheronovi. "Až to skončí, jsme vyrovnaní."
Acheron krátce přikývl. "Dohodnuto."
Talon se rozloučil, nasedl do auta a směřoval domů.
Vyšel ze čtvrti, sáhl k vedlejšímu sedadlu a vzal Sunshininu
ruku do své a ztuha ji sevřel. Cítil ve své dlani její křehké kosti,
ale zároveň si i uvědomoval všechnu sílu, kterou již tato dáma
prokázala. Laskavost a neohrozitelnost.
Tak velmi se bál, když ji dostal do rukou Camulus.
Nelíbilo se mu žít s takovým strachem. Nelíbilo se mu cítit
cokoliv. Byl bez citů tak dlouho, že teď na něj působily ještě
bolestivější.
Jak mu chyběl ten klid. Zvykl si, že měl nad vším naprostou
kontrolu a teď, vždy když se na ni podíval, cítil jak ho emoce o
kontrolu obírají.
Sunshine se mu vryla hluboko do srdce. Věděl, že už nebude
jako předtím. A nejen proto, že ona je Nynia. Ale protože ona
288
je ona.
Sunshine měla sílu, odvahu a oheň. Byla sama sobě paní a tuto
změnu na ní miloval. Byla mu tak vzácná.
Talon ji teď miloval ještě víc než kdysi jako muž. A bolest,
kterou ta láska přinášela, ho zraňovala.
Talon ji přivezl zpět k sobě a uložil opatrně na matraci. Nebyl
si jistý, co to s ní Acheron udělal ale spala klidně.
Hleděl na ni a zazvonil mu telefon.
Zvedl a zaslechl Ashův hlas.
"Vzal si ji s sebou?"
"Ano, ještě spí."
"Výborně. Dělal jsem si o vás starosti. "
Zamračil se. Byl to Acheronův hlas, ale toto nebylo nic, co by
Acheron běžně přiznal. Všechny instinkty mu bili na poplach.
Tohle jednoznačně nebyl Acheron.
Hlas a tón byly stejné, ale teď, když věděl, že jsou dva, dokázal
rozeznat rozdíly v jejich osobnostech.
Tohle je ten podvodník.
"Takže, co myslíš, jak dlouho potrvá, než droga opustí její
organismus?"
"Nevím. Jedna dávka tě dokáže udržet tak do tří dnů. "
"Opravdu? Zdá se, že o tom hodně víš. "
"Nu, když jsem byl smrtelný byl jsem na ní závislý, zaprodal
bych vlastní duši."
"A kýmpak to máš být?" Vystřelil zostra Talon.
"Prosím?"
"Vím, že ty nejsi Acheron."
Do uší se mu rozlil hluboký smích. "Velmi dobře, lovče. Velmi
289
dobře. Jen pro tohle, nechám tebe a Sunshine žít o jeden den
déle. "
Talon si odfrkl. "Chlapče, ještě se musíš dost o mně naučit
pokud si myslíš, že nechám ohrožovat sebe a to co je moje.
Přibliž se k ní i jen na krok a tak tě nakopu, že nebudeš vědět čí
jsi. "
"To si nemyslím. Ale zajímalo by mě, jak jsi mě odhalil. Už
jsem začínal mít pochybnosti, zda nás někdy rozlišíte. "
Talonova ruka pevněji sevřela sluchátko. "Dám ti jednu radu,
pokud chceš předstírat, že jsi Acheron, měl by ses o něm něco
víc dozvědět."
"Můžeš mi věřit, lovče," hlas měl sebejistý a ďábelský. "Znám
Acherona mnohem lépe než ty. Vím o něm věci, z nichž by si
ztratil slova a znelíbili se ti. On není tím, kým jsi ty a ostatní
myslíte, že je. "
"Znám ho přes patnáct set let. A myslím, že o něm již pár věcí
vím. "
"Myslíš?" Zeptal se povrchně sarkasticky. "Věděl jsi, že měl
sestru, kterou nechal umřít? Že jen pár kroků od něj, křičela a
dovolávala se jeho podpory? A zatímco on spal v drogovém a
alkoholovém deliriu, ona byla roztrhána na kousky? "
Talon byl otřesen nad tím, co ten chlap říkal. Ale on Acherona
znal jinak. Acheron by nikdy, nadrogovaný nebo ne, nebyl
schopen otočit se zády cizinci prosícímu o pomoc. Pokud šlo o
ty, za nichž se cítil odpovědný, Acheron by pohnul i nebem, jen
aby je ochránil.
"Nevěřím ti."
"Ale uvěříš. Předtím než tady skončím se všichni o něm
dozvíte pravdu. "Podvodník složil.
Talon hodil telefon na noční stolek a promnul si rukou tvář. Je
290
to noční můra.
Ocitl se v pozici, kdy si měl vybrat mezi ochranou přítele,
kterého znal stovky lidských životů a mezi ženou, jejíž duše
pro něj znamenala víc než vlastní život.
Nikdy se necítil tak bezradný. Ani když viděl umírat strýce.
Tehdy držel v rukou zbraň a znal obličeje nepřátel.
Tentokrát, nebylo ničeho, čeho by se mohl chytit. Venku byli
dva nepřátelé. Jeden předstírající, že je Acheron a druhý,
zbabělý bůh se zkázonosnou pomstou.
Co má dělat?
Otočil se kolem a podíval na Sunshine.
Tmavé vlasy na polštáři byly jak temné mračno. Opálená
pokožka uvolněné a klidné tváře ji kontrastovala s dekou. Stále
ji cítil ve svém náručí, cítil teplo jejího těla pod svým, jemnost
její doteku na své kůži.
Jak ji má ochránit?
"Věř v Morrigánu, Speirr. Nikdy nezpochybňuj její důvěru v
tebe. Nikdy se neptej na její záměry. Jen věz, že když bude moci
vždy ti pomůže."
To byly ztracená slova, které mu řekl jeho otec.
Zavřel oči a spatřil otcovu tvář ozářenou světlem pochodní té
noci. Viděl pýchu a lásku staršího muže. Ty pocity se zračily v
očích otce, který objímal syna a pak ho poslal do postele.
Uschoval si ta slova a žádný boj neotřásl jeho vírou v ně.
Žádná nástraha ani lest.
Nakonec to byl právě zrádce z domova, který ho zničil.
Poslední osoba od níž by to čekal.
Jeho bratranec se toužil stát králem a jediná cesta, kterou to
mohl dosáhnout, bylo zbavit se obou, Talona i Ceari.
Talona nikdy nenapadlo podezřívat bratrance ze smrti své tety a
291
strýce. Faleš a zradu toho muže poznal až po své a sestřině
popravě.
V noci, kdy se Talon zjevil, aby naplnil svou pomstu vůči
klanu, se jeho bratranec ke všemu přiznal, v domnění, že ho
Talon ušetří.
Ale na tom nezáleželo. Mladý, rozzlobený a ublížený, Talon
uvalil svou pomstu na všechny a pak zatratil své emoce a
zatvrdil srdce.
Bylo zatvrzené dokud jedna kráska se na něj nepodívala v tiché
ulici svýma velkýma čokoládovýma očima a uvěznila ho
pohledem.
Miluje ji. Její smích, její moudrost.
S ní znovu cítil. Byl znovu celý.
Bez ní nechce už žít. Ale odmítal se znovu dívat, jak ji kvůli
němu zavraždí.
"Musím ji nechat jít." Neměl jinou možnost.
292
Kapitola 13
Zarek postával nad přechodem pro chodce, rozhlížel se po
Wilkinson Street v obchodním domě Jax Brewery. Rukama se
opíral o železné zábradlí a koukal na lidi pod sebou kráčejících
po ulici Decatur. Hemžily se jako mravenci, přicházeli a
opouštěli obchody, restaurace a bary.
Od Acherona přišlo nařízení, že má až do Mardi Gras zůstat ve
svém městském domě. Pravděpodobně by i poslechl, ale
dodržování rozkazů zase nebylo přesně to, v čem exceloval.
Mimo to, krutá únorová klima na Aljašce ho uzavírala dost
dlouho v jeho domě. Nesnášel pocit být lapen.
Když opouštěl Fairbanks, bylo pětadvacet pod nulou. V New
Orleansu bylo aktuálních čtrnáct stupňů a navzdory
chladivému větru od moře, to byly teploty na které nebyl
zvyklý.
Toto bylo ve srovnání s domovem pražící léto. Byl zatraceně
rád za podobné teplo. V letních měsících ve Fairbanks teploty
po západu slunce vystoupili nanejvýš na deset stupňů, až pak
konečně vyšel do tajemného soumraku za polárním kruhem,
který se nikdy neproměnil úplně na noc.
293
Samozřejmě na konci léta ve Fairbanks byl skutečně šťastný
pokud směl vyjít ven na více než pár minut předtím než opět
vyšlo slunce a stáhlo ho zpět dovnitř, bylo to období, kdy se
obloha na noc zatáhla jen na krátkou chvíli.
Už devět století byl vyhoštěn do syrového a extrémního terénu.
Teď si po dlouhé době dá od vyhnanství pauzu.
Se zavřenýma očima Zarek nasával vzduch přeslazený
životem. Cítil směs jídel a řeky. Slyšel zvuky smíchu a hýření.
Tohle město se mu zamlouvalo. Škoda, že je to Talonovo a
Kyriánovo teritorium.
Jen si přál aby tu směl zůstat o něco déle. Zůstat tam, kde jsou i
jiní jeho druhu. Kde jsou lidé, kteří by s ním i promluvili.
Ale on zvykl chtít věci, které nikdy nemohl mít.
Napravo se otevřely dveře a vyšel malý chlapec. Ten zrzek byl
tak akorát, aby ho člověk uviděl. Měl krátké hnědé vlasy. Dítě
se zostra podívalo na Zareka.
Zarek ho ignoroval.
"Promiňte, pane?" Oslovil ho třesoucím se hláskem. "Mohli
byste mi pomoci? Jsem ztracený. "
Zarek se zhluboka nadechl a odlepil se od zábradlí.
Ruku s drápy zastrčil do kapsy na kalhotách a rozhlédl se. "Věř
mi, dítě. Ja ten pocit také znám. "
Nabídl dítěti svou velkou dlaň a zarazil se jaký je ten kluk malý
a důvěřivý. Nepamatoval si, že by on ve svém životě někdy k
někomu přišel a důvěřoval, že mu neublíží. "No takže, koho
hledáš? Tvou mamku nebo tátu? "
"Moji maminku. Je velmi pěkná a velká. "
Zarek přikývl. "Jak se jmenuje?"
"Maminka."
To mi hodně pomohlo. "Kolik máš let, dítě?"
294
"Tolik." Setřel si slzy a ukázal mu čtyři malé prsty. "Kolik máš
let ty?"
"Trochu více než čtyři prsty."
Chlapec ukázal všech deset. "Tolik?"
Zarek se sám pro sebe usmál. "No tak," zatáhl konejšivě a
otevřel dveře. "Jsem si jistý, že uvnitř je někdo, kdo ti pomůže
najít tvou maminku."
Chlapec si utřel tvář rukávem a Zarek ho uvedl do obchodního
domu. Nezašly daleko, když zaslechl pronikavý ženský výkřik.
"Co to děláte s mým synem?"
"Maminka!" Chlapec se vyřítil k ženě.
Zvedla dítě na ruce a pochmurný, podezřívavý pohled mu
napovídal, že je nejvyšší část se zdekovat.
Některé noci se nevyplatí ukazovat své špatné já.
"Ochranka!" Křikl.
Zarek zaklel a utíkal ke dveřím. Přeskočil přes zábradlí,
doskočil na schody a rychle se ztratil v davu.
Nebo si to alespoň myslel.
Když byl v polovině Wilkinson Street, spatřil Acherona
stojícího ve stínu.
To je právě to, co sakra potřeboval - Acheron ho sjede za to, že
zamkl Nicka v šatníku a opustil dům, čímž porušil příkaz, aby
ho neopouštěl.
Zarek vyštěkl. "Jen s tím nezačínej, Ashi."
Acheron jen nadzvedl obočí. "S čím nemám začínat?"
Vzadu na krku se mu zježili chlupy. Acheron byl až příliš
uvolněný a ramena se mu nenapínali jako vždy, když přišli
spolu do kontaktu.
Oboustrannou nevraživost k tomu druhému si vyhlásili už před
dvěma tisíci lety. Muž stojící před ním se choval jakoby byl
295
Zarek jedním z lovců, s nimiž byl Acheron za dobře. Něco na
tom nesedělo. Po zádech mu přeběhl mráz.
Nenávist a hněv to dokázal ustát, ale přátelský Acheron ho
znervózňoval.
"Nejsi tu snad proto, abys mi vynadal?" Zarek se zeptal.
"Nu, proč bych to měl udělat?" Poplácal ho kamarádsky po
rameni.
Zarek zasyčel a uskočil na bok. "Kdo do pekel jsi?"
"Co se děje Zareku?"
Nebylo ani za mák možné, aby tohle byl Acheron.
Zarek použil svou telekinezi, aby sňal tomu chlapovi brýle z
obličeje. Namísto zářivých očí barvy rtuti, měl tento muž oči
modré.
Neznámý nastražil na něj oči. "To nebylo moudré."
Následná věc, kterou si Zarek pamatoval byla, že schytal blesk.
Talon byl zavěšený nohama na cvičící tyči a dělal břišní zdvihy
od podlahy ke stropu, zatímco čekal, dokud se Sunshine
probere.
Sykla a posadila se na posteli, pomalu. Apatický.
"Je tady teplo," hlas měla hluboký a zvučný.
Talon uklidnil své tělo, visel hlavou dolů jako netopýr a prsty
na rukou se dotýkal podlahy. "Jak se cítíš?"
Sunshine si přes hlavu svlékla tričko a on okamžitě ztvrdl při
pohledu na černou podprsenku, obepínající její prsa.
"Hladově," vzdychla a sáhla po předním zapínání podprsenky.
"Ale nemám chuť na jídlo."
Zvedl obočí nad jejími slovy a způsobu jakým kopírovala
rukama cestu od prsou až dolů, k kalhotám.
To je kruté.
296
Pomalu, smyslně si svlékala kalhoty, "Potřebuji tě, Talone."
"Myslím, že potřebuješ studenou sprchu."
Vykročila k němu tempem svůdné lvice.
Zhypnotizován se nedokázal pohnout, Sunshine se dostala až
rovnou k němu a rukou mu projela prsty dolů po stehnech.
Sklonila hlavu, tváří se přitulila k ohbí jeho kolene a olízla ho
na citlivé pokožce.
Talonovi unikl slastný vzdech. Tělo měl tvrdé a pulsující,
vyšvihl se nahoru, aby si ohákl nohy zpoza tyče. Ale neměl
žádnou šanci. Sunshine si vyhledala jeho rty a vášnivě ho
políbila.
Sunshine zaklonila hlavu a při pohledu do jeho půlnočních očí
nedokázala uvažovat rozumně. Její tělo žilo. Hořelo. Jediné, co
byla schopna vnímat byla její touha cítit ho v sobě. Pálivá
dráždivost cítit na sobě jeho ruce.
Nikdy ještě necítila takovou mocnou žádostivost. Takový hlad
ochutnat a pocítit každý maličký kousíček mužského těla.
Ach, jak ho chtěla.
Vzala jeho ruce a přiložila si je k prsům. "Miluj se se mnou,
Talone. Prosím. "
Talon zaváhal. "Nevím, jestli smíme tohle dělat, když si pod
vli..." zasekl se uprostřed věty, když mu stáhla kraťasy ke
kolenům.
Ovládaná dosud nepoznanou touhou ho Sunshine něžně kousla
do citlivé bederní kosti. V hrdle mu zaklokotal hluboký
sten,který ji motivoval, aby nepřestala. Projela rukou skrze
krátké chloupky, omotávajíce si je kolem prstů, dokud ho
nechytla do ruky.
Přicházela vlna slasti, jedna za druhou, každá silnější a on se
nepřinutil pohnout.
297
Sunshine ho pohladila rukou po celé délce jeho mužství, které
na ni ještě více zareagovalo.
"Hmm," zamlaskala. "Co jen to tady máme."
Konec jeho údu vzala do úst, kroužilo kolem něj jazykem a
zasunuly si ho hluboko do vlhkého tepla. Ruce přitiskl na její
nahé nohy, vášnivě zavrčel a přitáhl ji k sobě blíž.
Vtáhla ho do úst ještě o další kousek, rukou ho hladila a
vysílala mu do těla ostny ukojení.
Bylo to zatraceně dobré, když tu takhle pořád visel. Neměl
pochybnosti o tom, že pokud by stál, neudržel by se na nohách.
Přivřel víčka a vychutnával si její jazyk a ústa, kterými ho
svírala, olizovala, sála a rukou zároveň vybičovávala jeho
extázi do nebezpečných vod.
Talon rukou objal její bok a něžně ji kousal. Vzdychla a
provázející vibrace se mu rozlévali po těle.
Sunshine otřáslo, když jí Talon oddělil nohy od sebe. Objala ho
kolem boků, nepřestávající v laskání, dokud ji on něžně hladil
prsty. Cítila jak se mu při každém pohybu, který udělal napínají
břišní svaly. Jeho tvrdost ji přiváděla do šílenství a když se na
ni přisát ústy, hlasitě zasténala.
Motala se jí hlava, jazykem a rty ho nepřestávala mučit a on
zatím na jejím těle čaroval vlastními ústy. Ještě necítila
podobnou vzájemnou odevzdanost. Vzájemnou potřebu
dotýkat se toho druhého a potěšit ho.
Jazykem sklouzl až do ní, láska ji a nesl do nebes silou, která jí
podlamovala kolena. Rukama mu sklouzla po zádech až na
ramena a přitiskla si ho na sebe ještě naléhavěji.
Sama se k němu bezostyšně tiskla, neustále mu opětovala
polibky a mučení, ochutnávala slanost jeho kůže.
Její tělo se chvělo blažeností, předtím než na ni dopadla síla
298
vyvrcholení. Vykřikla, a dala průchod citům.
Stále ji lízal a dráždil, dokud z ní neopadl poslední záchvěv.
Teprve pak se Sunshine od něj odlepila. Podíval nahoru, přímo
do jejích očí a usmál se. "Miluji tvou chuť," hlas měl
chraplavý.
Úsměv mu vrátila. "Víš, že je tvá tvář strašně červená?"
Zasmál se, vyhoupl nahoru a uvolnil si zpoza tyče nohy.
"Bolí mě z toho visení hlava, ale je mi totálně jedno jestli mi
exploduje. Ty za to víc než jen stojíš. "
Chtěl si obléknout trenýrky, ale ona ho zastavila.
Rukama a rty se mu postupně přesouvala od žeber, až k nohám
a svlékla mu kraťase a zula boty. "Mám v plánu olízat tě od
hlavy po paty. Celého. "
Tázavě nadzvedl obočí.
Prsty ho pohladila na nohou a jemu naskočili husí. "Mám v
plánu tě dovést do stavu, kdy budeš křičet o milost, až s tebou
skončím."
To byl slib, který chtěl, aby se vyplnil. Sunshine nahradila prsty
na jeho chodidlech jazykem a Talon musel znovu se slastným
zavrčení přivřít oči. Její jazyk byl smyslný, tělo mu
elektrizovalo, vzpružilo.
Pak se rukama vydala nahoru, nehty ho škrábala po kůži. "Jsi
moje hračka."
Talonovi vyšel z hrdla prázdný vzduch, když si začala probíjet
cestu po nohách. Jazykem a zuby ho dráždila na nohách, na
vnitřní straně stehen.
Hrdelním hlasem se zasmála a s očima upřenýma do jeho tváře
se usmála.
Sunshine si dlaněmi objala prsa a přitiskla se jimi k jeho
slabinám. Talonovi se v očích zablesklo plameny horka, musel
299
zatnout ruce v pěsti, když se ona o něj třela nahoru a dolů.
"Líbí se ti to?" Pokoušela ho ďábelsky.
"Ano," trhaně jí odpověděl, lapal po dechu.
"Tak se podívejme, jestli objevíme ještě něco jiného, co se ti
líbí."
Sunshine ho postrčila k matraci a hodila ho na ni zády. Ležel v
očekávání a ona na něj pomalu vylezla a obkročmo sevřela
jeho boky.
Zasténala, když do ní vešel prsty. Byla vlhká a horká.
Připravená jen pro něho. Potřebovala jeho doteky.
Přetočil ji pod sebe, ležela na zádech a Talon si klekl mezi její
nohy.
Dívala mu do očí a neovladatelně ji bušilo srdce.
"Opři se nohama o zeď za mnou."
Udělala jako její přikázal.
Nadzvedl si její boky aby do ní lépe zajel.
Sunshine vykřikla, když ji celou vyplnil. Byl hrubý a silný,jeho
přírazy byly dobyvačné. V takové pozic měl moc ji
usměrňovat, zatímco ona byla schopna zvedat bedra vstříc
každému z jeho přírazů, vpouštějíce ho do sebe hlouběji a
tvrději.
Talon se nedokázal ovládat, byla nádherná. Sevřel dlaněmi její
boky a pohyby zrychlil.
Položil se nad ni, jednou rukou se opíral na matraci, políbil ji
na rty, zatímco volnou rukou sklouzl dolů, prsty putoval přes
jemný trojúhelník tmavých chloupků až k srdci jejího lůna.
Svými prsty během svých prudkých nárazů vyvolal v jejím těle
třes. Zasunul se hluboko do ní a pak se zastavil a vychutnával
si ten svíravý pocit jejího vlhkého tepla. Potřeboval tu ženu.
Potřeboval být s ní spojený.
300
Ne jen z tělesné stránky. Bylo v tom mnohem víc.
Zamračila se a pomalu začala sama narážet na jeho tělo.
"Takhle - ano, miláčku," šeptem jí do ucha. "Jezdi si na mně
jak jen chceš."
A ona i jezdila.
Oddal se jí celým tělem, zatnul zuby, aby zadržel svůj
orgasmus, takže si mohl vychutnávat jak si sama bere od něho
rozkoš. Takhle ji velmi miloval. Divokou a náročnou. V jeho
náručí v ní nezůstala ani špetka ostychu.
Jak mu chyběla a jako proklatě byl vděčný, že je zase s ním.
Chtěl ji mít u sebe. Připoutat ji k sobě na zbytek věčnosti.
Kdyby jen věděl jak.
V zoufalé potřebě se posadil na paty a převzal kontrolu.
Sunshine vrčela rozkoší, když v ní Talon dosáhl vrcholu,
hlouběji než kdykoliv předtím. Když dosáhla ten svůj již
podruhé za ten večer, šeptala jeho jméno.
Zaslechla jak se jí u ucha směje hlubokým mužným hlasem.
Usmála se, když se nadzvedl a lehl si k ní na matraci. Políbila
ho a lehla si na něj celým tělem jako deka.
"Hmm," vydechl. "Tohle jsem chtěla udělat, tu první noc, co
jsem se potkali"
"Co? Takhle mě odrovnat sexem? "
Na břiše mu hravě kreslila kruhy. "To taky, ale ne, chtěla jsem
být tvoji dekou."
Zanořil jí rukou do vlasů a přitáhl si její hlavu k sobě. "Lásko,
ty můžeš být moje deka, kdykoli takovou potřebu pocítíš."
Ona tu potřebu jednoznačně cítila. Chytře se usmála, začala se
o něj otírat a skončila hlubokým vášnivým polibkem.
"Nemyslíš si snad, že je to všechno, že?" Použila jeho vlastní
slova.
301
"Není?"
Zavrtěla hlavou. "Teprve jsem začala."
Talon byl s vycházejícím sluncem celý zpocený a unavený.
Bolely ho místa, o kterých nevěděl, že mohou muže bolet.
Nebyl si jistý, jestli ještě vůbec někdy chce mít sex.
Talon se nad tím nápadem zasmál. No, určitě. Jediné, co
potřebuje je pár hodin odpočinku a mohou začít nové kolo.
Stále dýchal těžce, když už Sunshine opravdu usnula, ležela po
jeho boku s jednou rukou zapletenou do jeho vlasů a nohou
přehozenou přes jeho stehna.
Proboha, Ash vůbec nepřeháněl o jejím apetitu. Dokázala
dostat jeho tělo do poloh o nichž nevěděl, že by je byl schopen.
Momentálně neměl ani špetku energie, na cokoliv. Vlastně,
postel už nechtěl nikdy opustit a pokud ho ona ještě jednou
probudí a vrhne se na něj, asi by se rozvzlykal.
Uvědomil si ale, že spí. Natáhl se ke stolku a pro kontrolu
zavolal Acheronovi. Jen doufal, že tentokrát už bude telefon
fungovat.
Fungoval.
Jako obvykle ho zvedl Acheron po prvním zazvonění.
"Ahoj, tak jaký to tam je, dobrý nebo špatný, Ashi?"
"Dobrý, špatný, já mám bouchačku." Talon si odfoukl. Byl to
citát z Acheronova oblíbeného filmu Armáda temnot. "Jen
opravdový Ash by koukal na takovou blbost."
"Dikes, Kelte? Tak jak to jde? Už se Sunshine probrala? "
"Ano, probrala."
"A ty se stále hýbeš a chodíš?"
"To sem nepatří."
Ash se krátce polovičatě zasmál. "V pořádku. Co potřebuješ? "
302
"Krátce poté jako jsem se Sunshine přišel, mi zavolal dvojník."
Odpovědí mu bylo úplné ticho. Dokonce neslyšel ani statiku
mobilní linky.
"T-Rexi, jsi tam?"
"Jsem tady. Co říkal? "
"Většinou, že tě nenávidí. Nejdříve jsem si myslel, že jsi to ty,
ale pak řekl pár věcí, které se mi nezdály. "
"Například?"
"Řekl-předstíral tebe-že byl závislí na droze, kterou nakrmil i
Sunshine. Dostat o tobě něco osobní je jako úspěšné vytažení
zubu z lví tlamy bez uspávadla. "
Acheron znovu ztichl.
"Hele kámo, jsi tam?"
"Říkal ještě něco?"
"Že jsi měl sestru, kterou si nechal umřít. Nazval jsem ho
lhářem, vyměnili jsme si pár urážek a pak složil. "
Talon zaslechl v pozadí Nicka, volajícího na Ashe, zatímco
Zarek štěkal na Nicka, aby ho pustil. "Děje se něco?"
"Nick právě převedl Zareka. Je raněn. Musím jít. "
"Zavolej zpět a dej vědět, jak je na tom."
"Zavolám." Telefon ohluchl.
Pořád to bylo divné.. Talon si odložil mobil a vrátil se k
Sunshine.
Sunshine se probudila s křikem. Házela se na posteli a Talon ji
sevřel do náruče.
"Psst," šeptal jí uklidňujícím hlasem do vlasů. "To jsem já,
Talon. Jsi v bezpečí. "
Držela se ho jako topící stébla. "Zdálo se mi, že jsem pořád-"
stisk ramen ještě upevnila. "Pane bože, Talone, tak jsem se
303
bála."
Srdce mu rozpumpoval hněv. "Je mi líto, že jsem tě nedokázal
ochránit. Ublížili ti? "
Potřásla hlavou. "Jen mě vystrašily. Hlavně ten, co se jmenoval
Styxx. "
"Styxx? Jako řecká řeka? "
Sunshine přikývla. "Měl takový šílený výraz. Strašidelný. Oči
měl plné nenávisti a neustále vybuchoval. Camulus ho musel
uklidňovat."
Talonovy se na čelisti napnuli svaly. Postará se, aby ti dva
bastardi dostali, co si zaslouží. "Promiň, miláčku. Slibuji, že na
tebe už nikdy nevztáhnou ruce. "
Sunshine se k němu pevně přivinula. "Jsem tak ráda, že jsi mě
našel, ale jak si věděl, kde jsem?"
"Camulus mi zavolal."
Ta zpráva ji omráčila. "Proč?"
"To nevím. Myslím, že si se mnou jen hraje. Na to jediné má. "
Sedla si, bolel ji žaludek. "Co mi to dali?"
"Druh drogy. Afrodiziakum. Dávali si ji taky? "
"Ne, přikázali mi to vypít a pak mě nechali samotnou. Bylo to
nechutný. Stále cítím jak mám prázdnou hlavou." Podívala se
něj a mile se usmála. „Ale pamatuji si, co jsem dělala s tebou."
"To já taky."
Rozesmála se, ale její tělo proti takovému pohybu protestovalo.
"Jsi taky tak unavený?"
"Řekněme to tak, že odpočinek mi neuškodí."
Sunshine věděla, že v jeho náručí je v bezpečí. Hladila ho po
tetování a byla šťastná, že jsou opět spolu. Že slyšela tlukot
jeho srdce. Vzpomněla si na výstřely, které ji zasáhly a byla
vystrašená, že by mohl nějakým způsobem na ty rány zemřít.
304
Teď nebyla po kulkách ani stopa.
"Ulevilo se mi, že tě nezabili," svěřila se mu.
"Můžeš mi věřit, to samé si myslím o tobě."
Dlaní ho pohladila po prsní bradavce a zamrzla, bylo jí
najednou špatně.
"Sunshine?"
Vyskočila z postele a spěchala do koupelny.
Talon šel za ní a držel ji dokud ze sebe nedostala ven poslední
zbytek drogy. Sunshine se zdálo, že tam byla věčnost.
Talon zůstal po celou dobu s ní, přidržoval jí vlasy a myl
obličej studeným mokrým ručníkem.
"Už je ti dobře?" Zeptal se, když skončila.
"Nevím. Cítím se příšerně. "
Políbil ji na hlavu. "Přinesu ti colu a nějaké sušenky. Pomůže ti
to uklidnit žaludek. "
Poděkovala se mu a zatímco on šel po colu, ona si v umyvadle
umyla zuby. Když vyšla z koupelny našla Talona čekat v
posteli.
Sedla si vedle něj a přehodila přes sebe deku. Stále se třásla.
Talon jí podal sušenku a plechovku coly.
"Nuže," zamyslela se, když si je brala. "Musíš mě mít moc rád,
když mi dovolíš jíst v tvé posteli sušenky."
Vlasy jí odkryl z tváře, oči mu intenzivně hořely. „Ano, to
mám."
Jeho slova ji zahřáli. "Máš mě rád, Talone? Nebo je to Nynian,
kterou miluješ? Když se na mě podíváš, vidíš Sunshine nebo
svou ženu. "
"Vidím obě."
Sunshine jeho odpověď hluboce ranila. To nebylo to, co chtěla
slyšet. Celý svůj život se snažila být sama sebou. Její rodiče ji
305
přijaly ale každý kluk, se kterým chodila ji chtěl změnit.
I Jerry.
Poslední muž s kterým chodila se o ni zajímal jen proto, že mu
připomínala jeho bývalou dívka.
Teď, Talonovi připomínala jeho bývalou manželku.
Proč ji nemůže někdo milovat, pro to, že je to ona, Sunshine?
Byl by Talon takový něžný a vstřícný pokud by nebyla jeho
reinkarnovaná žena?
"Co máš na mně rád?" Zajímala se a ukousla si ze sušenky.
"Tvůj oheň a miluji tvé tělo."
"No diky. To znamená, že pokud bych byla tlustá a ošklivá
utekl bys mi od dveří? "
"Ty by jsi utekla, kdybych takový byl?"
Zásah. Tento muž rád po někom opakoval. "Pravděpodobně.
Nepochybuji, že bych se ti snažila za svítání utéct. "
Zasmál se. "Pokud bys utekla, já bych běžel za tebou."
"Udělal bys to?"
"Udělal."
Ale utíkal by za Sunshine nebo za Nynian?
Ta otázka ji neustále pronásledovala.
Sunshine ho k sobě naklonila a políbila ho na čelo. "Potřebuješ
se vyspat. Vypadáš vyčerpaně." Byl vyčerpaný.
Bylo skoro poledne a nezvykl být přes den vzhůru.
"Dobře, ale nezapomínej, Nick je čtyřka hvězdička, pokud
budeš něco potřebovat. A nechoď daleko. Camulus se zaručeně
vrátí, jen nevím kdy. Vím, že by je aligátoři zpomalily. Takže
se ujisti, že si dostatečně blízko abych ti pomohl, kdyby se
něco událo. "
Přikývla. "Pokud nebudu uvnitř, budu jen venku malovat.
Slibuji. "
306
"Fajn." Rty pohladil její tvář a políbil ji. "Uvidíme se o několik
hodin."
Sunshine ho uložila do postele, oblékla se, zhasla světla a vyšla
ven malovat.
Odpoledne, když seděla na verandě si uvědomila, že Talon tu
žije už století a přitom za celý ten čas neviděl krásy močálu za
denního světla.
Neviděl sluneční paprsky odrážející se na hladině. Neviděl
sytou zelenou barvu mechů na kmenech u doku. V noci byl
břeh obrán o všechny barvy.
Bylo strašné, že musel takto žít. Sám ve světě bez ...
Zarazila se, když si uvědomila, že musel žít bez slunečního
svitu. (Sunshine = Sluneční svit)
"Kriste," mumlala si. "Jaké melodramatická."
Její srdce, ale pro něj nepřestalo bolet
Byl opuštěný. Kvůli Camulovi si Talon k sobě nikoho
nepřipustil. Muselo to být pro něho strašné.
Když na okolí padlo šero, sbalila si nářadí a pod drobnohledem
Beth, která si z vody sledovala, šla do domu.
Sunshine nakrčila na dotěrným aligátora nos a hodila po něm
zbytek sušenek.
Tělesně se Sunshine cítila lépe, ale duševně trpěla.
Pozorovala Talona v spánku. On byl tvor noci. Doslova.
Nemůže ho změnit, nikdy.
On byl nesmrtelný.
Ona byla člověk.
Pro ně nebyla žádná naděje. Chtělo se jí plakat.
"Musí být nějaké cesta, jak z toho ven." Pokud by ale Talon
souhlasil, co potom? Stane se jeho manželkou? Očekával by, že
bude jako Nynian?
307
Rozechvěla se. Bez urážky, ale nikdy se nebude chovat jako
Nynian.
Ne, že by bylo špatné žít si se svým manželem, ale v případě
Nynian to nabývalo nový význam. Nynian se s ním nikdy
nepohádala, nikdy mu oponovala.
On řekl skoč a ona skočila, nezáleželo jako byla vysoko.
Cokoliv chtěl, ona to udělala, bez ohledu na vlastní názory a
touhy.
Sunshine si nemyslela, že by se tak dokázala chovat, pokud by
musela. Ona byla přímočará a tvrdohlavá. Sem tam, dokonce
sobecká.
Chtěla mít s mužem rovnocenné partnerství. Chtěla někoho,
kdo by respektoval její umělecké potřeby. Někoho, kdo by si ji
vážil a ona by si vážila jeho, se všemi chybami.
Měla se ráda taková jaká byla. Měla ráda svůj život.
S Talonem si nikdy nebude jistá, jestli ji miluje protože je to
ona nebo ji toleruje, kvůli Nyniině duši.
Dozví se vůbec někdy pravdu?
Talona probudil na sametový dotek ruky ve svých vlasech.
Nemusel ani otevřít oči aby uhodl, kdo se ho tak dotýká. Cítil ji
srdcem.
Sunshine.
Zamrkal, otevřel oči a spatřil ji sedět hned po jeho boku.
"Dobré ráno."
"Večer," opravil ji.
Podala mu hrnek kávy. Talon se napil, očekával katastrofu ale
bylo to dobré. Velmi dobré.
Sunshine se zasmála, když viěla jak byl překvapený. "Moji
rodiče v baru nabízejí kávu. Takové věci nepiju, ale rozhodně
308
umím kávu připravit. "
"A umíš to moc dobře."
Sunshine zazářila pochvalou.
Talon se posadil a pozoroval ji. "Co si dělala, když jsem spal?"
"Pracovala jsem. Mám se setkat s jedním zákazníkem, který
posoudí některé mé obrazy. Pokud ho zaujmou, uzavřu s ním
kontrakt na dodávku obrazů a nástěnných maleb do restaurační
sítě. "
"Opravdu?" Zaujalo ho to.
Oči její zahalilo vzrušení a zrůžověly její tváře. Jeho reakce pro
ni hodně znamenala. "Pokud tu zakázku dostanu už nebudou
žádná prodávání na náměstí. Budu mít konečně dostatek peněz
na otevření si vlastního studia. "
"Víš, že ti na to peníze můžu dát."
Viděl, jak se její tvář stáhla do smutku. "Mohli to udělat i moji
rodiče, ale tohohle chci dosáhnout sama. Nechci být nikomu
nic dlužná. "
Talon to dobře chápal. Strávil většinu svého smrtelného života
bojem o uznání. "Pomoc nikdy neublíží."
"Já vím. Ale nebylo by to totéž. Mimo to, myslím, že bude
nádherné vejít do restaurace a vidět na stěnách viset moji
práci."
"Bude to nádherné. Doufám, že ti ta práce vyjde. "
Znovu se usmála. "A ty? V co doufáš ty? "
"Já doufám v to, aby se moje bouda nedostala přes den do
hurikánu."
Rozesmála se. "Ale vážně."
"Já jsem vážný. Mohlo by to dopadnout dost nepříjemně. "
Dosedla na paty. "Ty opravdu nemáš do budoucna žádné plány,
ale?"
309
"Já nemám, co plánovat, Sunshine. Jsem temný lovec. "
"Nikdy si nepřemýšlel, že by si s tím sekl?"
"Nikdy."
"Ani teď?"
Ztichl a přemýšlel nad její otázkou. "Kdybych se dokázal
zbavit Camuluse, možná. Ale... "
Sunshine přikývla, pochopila, co mu v tom brání. Camulus se jí
vysmál, když se ho zeptala, zda by mohl někdy Talonovi
odpustit.
„Země spíš zanikne než bych mu já dopřál klid. Tak dlouho jak
budu žít, bude on draze platit za to, že vzal mému synovi
život."
Ale Talonovi o tom neřekla. Nechtěla ho rozrušit.
Ona nějak najde způsob jak Camula obejdou.
„Nebudeme si už nad tím lámat hlavu. Teď si vychutnáme čas,
co máme. "
„To zní jako plán."
Noc strávili klidně, hráli hry a povídali se. Sunshine prohledala
kuchyni a našla dokonce pár jedlých věcí, kterými se dalo
kreslit po těle.
Talon ji zaučit do čokoládově - šlehačkové přestřelky a měl
požitek z jejího obličeje, když z ním ochutnával sladkou
šlehačku. Nakonec Talon natřel celé její tělo čokoládou a
všechnu ji z ní pomalu slízával.
Kdo by si to pomyslel, že být umělec, může být taková zábava?
Talona nic víc v životě netěšilo, jako tato noc. Nikdy se tolik
nenasmál. Cítil se lehce a spokojeně. Už před ní nemusel nic
skrývat. Dobře věděla kdo byl, jako lovec i jako muž.
Usnula krátce po půlnoci a nechala ho samotného s
myšlenkami o nich dvou.
310
Talon vyšel na verandu, venku bylo klidně a chladno. Nad
močálem byla hustá mlha a on slyšel kapání se vodních kapek.
Po staletí byla tohle jeho samotářská existence.
Nedokázal spočítat, kolikrát tady takhle seděl sám a jen
naslouchal tmě.
A z druhé strany zavřených dveří na něj čekalo samo nebe.
Kdyby jen mohla zůstat s ním.
Jak může obyčejný muž přemoci boha? Bylo to vůbec možné?
Jako smrtelník by se nad tím ani nezamyslel, ale teď ...
Teď si dělal naděje ...
Talon si šel lehnout několik hodin po východu slunce. Spal jen
hodinu, když zaslechl jak se Sunshine přehrabuje v jeho stole.
"Co to děláš?" Zeptal se ospale.
"Hledám klíče od člunu."
"Na co ti jsou?"
"Řekla jsem ti, že se mám setkání s klientem."
Talon si promnul zalepené oči a snažil se soustředit na to, co
mu říkala. "Cože?"
"Vyprávěla jsem ti o tom minulé noci, vzpomínáš si? Mám
dohodnuté setkání na jedenáctou u mého stánku. Slibuji, že se s
ním setkám a vrátím se hned jak budu moct. "
"Nemůžeš to udělat."
Přestala hledat a otočila se k němu. "Řekla jsem ti jak důležité
to pro mě je. Pro mou kariéru. "
"Sunshine nebuď hloupá. Mluvíme tu o tvém životě. "
"Přesně tak, o mém životě," otočila se zpátky ke stolu. "A
nemíním dovolit, aby mi nějaký nemocný imbecil řídil i to co,
chci. Věř mi, pokud se ke mně ten vymatlanec dnes přiblíží,
ujistím se, že to byla jeho poslední chyba v životě. Předtím
311
jsem nevěděla, že po mně jde. Teď to vím a dokážu na sebe dát
pozor. "
Rozčilený, že se mu postavila na odpor, vstal z postele.
"Nedovolím ti pohnout se odsud ani na krok."
"Neříkej mi co mám dělat, Talone. Ani vlastní otec mi nikdy
nepřikazoval. Jsem dospělá žena, s vlastními názory a
rozhodnutími a já nenechám nikoho aby mi diktoval život. "
"Doprdele, Sunshine buď rozumná. Já ti přece nechci ublížit. "
"Proč? Protože mě miluješ? "
"Ano, miluji."
Ta slova vyslovil v návalu hněvu, ale zaskočily je oba. Srdce ji
zaplesalo. Chtěla tomu věřit. Zoufale to chtěla.
Ale byla to pravda?
"Opravdu?" Hlas měla roztřesený a nestálý.
Talon viděl, jak otevřela sametem potaženou stříbrnou truhlu
na stole, v níž byl torc, identický s tím, který měl na krku, jen
byl menší.
Byl to ženský torc. Nyniin torc.
Podala mu otevřenou malou krabičku. "Nebo je to Nynian,
koho miluješ?"
Talon zavřel oči, nedokázal se dívat na šperk své manželky.
Měl ho zničit už velmi dávno. Ale nemohl.
Zamkl ho a odložil mimo dohled. Ale nikdy ne z mysli.
Sunshine truhlici zavřela. "Musím to udělat. Kvůli sobě.
Nemohu žít ve strachu. Camulus ví, že jsme spolu. Může mě
chytit nebo zabít ve městě stejně jako zde. Je bůh, Talone.
Nemůžeme se před ním schovat. "
Pravda ukrytá v těch slovech jím otřásla. V hlavě viděl, jak
jeho strýc padl hned po jeho boku. Viděl smrtelný šíp, který
srazil strýce na zem, dříve než Talon dokázal zachytit jeho tělo.
312
Hruď mu rozervávala bolest. Dobře chápal Sunshininu potřebu
probít se, mít něco vlastního. Ale nemůže ji poslat tam ven
samotnou a nechráněnou.
Kromě toho, na boj a její ochranu potřeboval veškerou svou
sílu, to znamenalo, že potřebuje více odpočinku. Pokud by dnes
v noci šel ven vyčerpán, mohly by je zabít oba,
Pokud se vrátí do postele, dokud je zde, neměl ani jen zrnko
pochybností, že se vytratí jakmile zavře oči.
A pokud si vezme jeho člun, bude tady odříznutý, dokud
nezalarmuje Nicka a ten by mu ze kůlny nedopravil další člun.
Čert aby do vzal.
"Fajn," podrážděně rezignoval a popadl telefon. Kromě
Acherona znal s dostatečnou silou a schopnostmi jen jedinou
osobu, která by v boji s bohem ustála a podařilo by se jí
uniknout. "Můžeš jít, ale někdo půjde s tebou."
"Kdo?"
Pohybem ruky jí naznačil, aby byla zticha, protože mu zvedl
Vane.
Katagariánec se nezdál dvakrát nadšený, že ho slyší. "Nedal
jsem ti oprávnění abys mi vyvolával, Kelte."
"Víš, co mi můžeš, vlku. Potřeboval bych laskavost. "
"Budeš mi ji dlužen."
Podíval na Sunshine. Pro ni, cokoliv.
"Splatím ti ji," ujistil Vaneho.
"Tak pak platí. Co potřebuješ? "
"Umíš si udržet přes den lidskou podobu?"
Vane si z něj zažertoval. "Zřejmě to tak bude. Zkus si někdy
zvednout telefon bez použití prstů. Nevyjímaje fakt, že s tebou
mluvím anglicky a ne vlčí řečí. "
Talon na jeho sarkasmus nereagoval. "Ale udržíš se jako člověk
313
a můžeš tak bojovat přes den?"
Vane se téměř urazil. "Samozřejmě. Denní světlo mě zvlášť
netrápí. "
"Dobře. Sunshine potřebuje zaskočit dnes ráno na chvíli na
Jackson Square. "
"Ash to odsouhlasil?"
"Ne."
Vane se rozesmál. "Na ostří nože. To miluji. Fajn a co
potřebuješ ode mne? "
"Chci od tebe abys ji hlídal, dokud to nebudu v noci dělat
sám."
"Jeden hlídací pes na silnici. Dej mi tak jeden a půl hodinku a
jsem tam. "
"Děkuji."
"Řekl bych není zač, Kelte, ale za všechno se platí."
"Jo, já vím."
Sunshine se mračila, když složil telefon. "Kdo to byl."
"To byl Vane."
"On je taky temný lovec?"
"Ne, lásko. Konečně se potkáš se svým vlkodlakem. "
314
Kapitola 14
Sunshine pak zjistila, že Vane nebyl jen tak ledajaký vlkodlak.
On byl vlkodlak, s velmi silnou aurou.
Do chaty vešel ve vybledlých džínách, bílém tričku a
nepromokavé motorkářské bundě, s černými kovbojskými
botami na nohou a tělem, které bylo schopné způsobilo
dopravní nehody.
A když si složil brýle, dech se ji zastavil na půli cesty v hrdle.
I ve srovnání s Talonem, byl omračujíce krásný. Jasné zelené
oči perfektně kontrastovaly s vlasy, které na první pohled
vypadali jak extrémně tmavý kaštan, ale z bližšího pohledu se
zdály jakoby obsahovaly každý známý odstín. Byli tam
pramínky popelavé a zlaté, červené a černé. Nikdy předtím
vlasy takové barvy neviděla.
Tedy ne na člověku ...
Nosil je dlouhé, akorát pod límec. Dala by ruku do ohně za to,
že nad nimi netráví moc času, jen si je prohrábne rukama a jde
se.
Co ji ale zaujalo nejvíce byla ta nespoutaná, ryzí mužská
sexualita, která z něj vyzařovala. Která převyšovala svým
315
způsobem i Talonovu svůdnost. Vane se pohyboval jako
predátor, se skloněnou hlavou, připravený zaútočit.
Brrr, ten muž byl ale přitažlivá bestie.
"Jsi tady brzo," dal mu na vědomí Talon.
Vane pokrčil rameny, jeho tělo byla symfonie pohybů. „Dostat
se ze smečky mi netrvalo, tolik času, kolik jsem si myslel.“
Vlkodlak se podíval na Sunshine a usmál se tak, až se jí
podlomily kolena.
„Opravdu mi budeš ohledně tvé ženy důvěřovat, Kelte?"
„Ano, budu, protože v tomto močále platí moje pravidla."
Vane nad ním jen skepticky nadzvedl obočí. „Ty mi
vyhrožuješ?"
"Jen tě informuji, Vane. Moji lidé chrání tvou rodinu, když je
třeba. Totéž žádám já od tebe. "
"Budu ctít tvou důvěru, Kelte. Ale jen proto, že vím, jak
vzácněji rozdáváš. "
Mezi oběma muži proběhlo mlčenlivé porozumění.
Vane si nasadil brýle zpět na oči. "Můžeme jít, drahoušku?"
Sunshine se obrnila vůči jeho projevu náklonnosti. Možná je
krásný, ale u ní nepochodí.
"Nejsi můj kluk ani můj otec, takže si to drahoušku odpusť,
jasný?"
Na tváři mu vyskočily vražedně svůdné jamky. „Jak řeknete,
madam." Podržel jí dveře dokud nevyšla ven. "Uvidíme se po
setmění, Kelte."
"Zatím."
Sunshine zastavila na verandě a rozhlédla se, aby zjistila jak se
odtud dostanou. "Kde máš člun?"
"Tu plovací věc nepoužívám. Je hlučná a pomalá."
"Ale jak se pak odsud dostaneme?"
316
Vany se ďábelsky usmál a natáhl k ní dlaň. "Důvěřujte mi?"
Dělal si legraci?
"Ani náhodou, vždyť tě neznám."
Jeho smích, ikdyž příjemně hřející a svůdný, ale zároveň silný,
na ni neměl efekt. Musela ocenit, že byl přesvědčivý, ale její
srdce a věrnost patřily Talonovi.
"Tak pojďme na to, Doroto. Zavři oči, tři krát zadupej a řekni:
Všude dobře, doma nejlíp. "
"Cože?"
Dříve než se rozhlédla, chytil ji za ruku a oni se přenesli z
verandy do zalesněné oblasti s úzkou pěšinkou mezi stromy.
Neměla tušení, kde jsou, ale Talonova chata nebyla v dohledu.
Sunshine lapala po dechu. "Co jsi to udělal?"
"Přemístil jsem tě."
"Co jsi zač, Scotty ze Star Treku?"
Díval se na ni a z jejího strachu, měl očividně srandu.
"Odborně se tomu říká Laterální skok v čase. Jen jsem tě
přesunul ve stejné horizontální době z Talonovy verandy, přes
bažinu k místu, kde mám skrytou motorku. Je to jasný jako
facka. "
"Horizontální čas?"
"Čas plyne ve třech rovinách," pustil se do vysvětlování.
"Dozadu, dopředu a rovnoběžně. Pokud neuděláš nic, čas vždy
plyne vpřed, ale pokud správně zachytíš Rytis, můžeš si zvolit i
ostatní směry. "
Sunshine byla celá zmatená a snažila se pochytit, aspoň něco z
toho co říká. "Co je to Rytis?"
"Není na to vhodný výraz, ale je to cosi jako ohýbání prostoru."
Vane viděl jak se stále nechápavě mračí a svlékl si bundu.
"Nech mě ti to vysvětlit." V pravé ruce držel rameno bundy a v
317
levé konec rukávu. "Čas je jako tento rukáv, pokud se chceš
dostat odsud " -potáhl pravou rukou- "sem," řekl a zatřásl
levou," musíš vědět si jakou délku musíš projít. "
Přikývla, když zpracovala délku jeho rukávu. Ten muž měl
skutečně dlouhé ruce.
"Rytis je neviditelný příval vln, které přes nás neustále proudí.
Přes všechno na planetě. Vlny se odrážejí, tečou a někdy
kroutí. V podstatě dělají toto. "Spojil konec rukávu v pravé
ruce s druhou rukou, tak že se dotýkaly. "Teď putovat od jedné
ruky k druhé trvá místo pár hodin, jen několik vteřin."
"Wow," Sunshine to pochopila. "Takže můžeš cestovat v čase
každým směrem? Můžeš jít dokonce do minulosti? "
Vane přikývl.
"A jak to děláš? Jak chytíš Rytis? "
Navlékl si bundu na sebe.
"Drahoušku, na tomto světě mám více moci než měl čaroděj
Oz a je jen málo toho, co nemohu."
Ten chlap ji začal rozčilovat. "Přestaň mi říkat, drahoušku."
Kývl na ni hlavou a šel ke stromům. O dvě sekundy se před
nimi odnikud objevila lesklá tmavě šedá motorka.
"Jak jsi to udělal?"
"Ve zkratce, jsem čaroděj. Dokážu ovládat všechny fyzikální,
lidstvem známé, zákonitosti a pár těch, které ještě neobjevilo. "
Byla ohromena. „To je tedy velký talent."
Uslyšela jeho temný, hluboký smích. "Drahoušku, kdybys
nebyla s Talonova, ukázal bych ti moje opravdově velké
talenty."
Vsadila by se, že by to udělal. Vane jí podal helmu.
"Oslovuješ mě drahoušku, jen aby si mě vytočil, že jo?"
"Můj otec o mi vždycky říkal, že jsem se narodil abych obracel
318
všechno naruby. Asi si nemohu pomoct. "
"Udělej mi laskavost a pokus se o to."
Na tvářích se mu objevily důlky, složil si brýle, vložil si je do
kapsy na bundě a nasadil si na hlavu helmu.
"Řekni mi tedy," vyzvídala. "Pokud dokážeš všechna tyhle
kouzla, proč jdeme do města na motorce? Nemůžeš nás přenést
časem rovnou na náměstí? "
Pod bradou si zatáhl řemínek. "Mohl bych. Ale jak často říká
Acheron - To že něco dokážeš, neznamená, že to máš i dělat.
Osobně, se nemíním stát pokusným morčetem, takže se snažím
jen tak nezjevovat na přelidněných místech, pokud mi to od
toho pomůže. "
Dávalo jí to smysl. "Od té doby co umíš cestovat časem,
přemýšlel jsi, že bys změnil minulost?"
"Ano."
"Udělal jsi to i někdy?"
Zavrtěl zamítavě hlavou a po tváři mu přeletěl stín vážnosti.
"Na světě jsou síly, které je nejlépe nechat tak jak jsou.
Upravování osudu je jednoznačně jednou z nich. Věř mi,
sudičky mají nepříjemné metody jako ublížit těm hlupákům, co
se jim fušujou do řemesla. "
Jeho nejasná slova její zvonily v uších. Mluvil tak, že se on
sám kdysi takové chyby dopustil a chtěla se na to zeptat, ale
něco v jejím nitru ji radilo, nechat to tak.
Sunshine si nasadila helmu,vysadila se za něj na motorku a
snažila se udržet mezi nimi aspoň nějakou vzdálenost. Vane
byl nádherný muž, ale něco na něm ji znervózňovalo, a nebylo
to tím že byl vlkodlak nebo časový skokan.
Bylo v něm něco, čemu nedůvěřovala.
Popsala mu cestu k malé umělecké galerii, kde měla uschovaný
319
svůj vozík s uměním a pomohl ji dopravit ho na Jacksonovo
náměstí.
Když se tam dostavili, bylo jen chvíli po desáté a nashromáždil
se tam už pěkný dav.
"Nechápu to," Vane kroutil hlavou, když tlačil její stánek k
Seleninýmu místu. "Proč rozkládáš obchod, když se jdeš jen
setkat se zájemcem?"
"Cameron říkal, že by chtěl vidět všechno, co prodávám. Pokud
to všechno musím kvůli němu sem tahat, můžu aspoň něco
prodat. "
Ukázala na místo, kde ho třeba rozložit.
Vane poslechl, ale nezdál se být nadšený.
Selena musela dvakrát přeskočit z jednoho na druhého. "Někdo
nový, Sunny?"
"Ne, on je pouze-"
"Hlídací pes," skočil jí do řeči a podal jí ruku. "Vy musíte být
Selena Laurensová, nemýlím se? Amandina starší sestra? "
Selena prikývala a potřásla mu rukou. "Znáte Amandu?"
"Znám Kyriana."
"Zdá se to jen mně, nebo zde každý zná Kyriana?" Pohoršovala
se Sunshine.
Selena se zasmála, ale nevěnovala jí pozornost. Vane rozkládal
Sunshinin stánkový stolek, kde měla obvykle vyloženou
levnější keramiku. "Je den, takže hádám správně, že nejsi
temný. Jsi panoš? "
Odfrkl si. "Neurážejte mě. Já nejsem nikomu podřízený. "
"Není moc přátelský," omlouvala ho Sunshine. "Myslím, že má
vzteklinu nebo něco takového."
Vane se na ni usmál – nuceně i pobaveně. "Víš, Sunshine, mám
rád tvého ducha."
320
Sunshine se chystala odpovědět ale cítila, že se někdo na ni
dívá.
Vystrašeně a znepokojeně se rozhlédla po davu dokud
nezachytila inteligentní, smějící se tvář, která jí byla stejně
povědomá jako vlastní.
I když nebyla příliš vysoká, starší žena do davu nezapadla a
nedělalo to její jasně červeně tričko. Aura a osobnost starší
ženy, byla stejně silná a mocná jako Talonova nebo Vaneho.
Ocelově šedé vlasy nosila omotané kolem hlavy ve dvou
zapletených copánků. Tvář zdůraznili roky štěstí a úsměvů,
tmavé hnědé oči byly zářivé a laskavé. Laskavé oči, které
zosobňovali nesmírně moudrou ženu.
"Babičko!" Nadšeně na ni zavolala Sunshine. "Co ty tady
děláš? Pamatuju si, že ses zapřísahala, že do New Orleans
nevkročíš v době Mardi Gras? "
Babička si ji k sobě pevně přivinula a pak ji od sebe jemně
odtáhla, aby si ji prohlédla. Byl to už téměř rok, což se
naposledy viděli.
Bylo skvělé znovu se vidět se svou Stark.
Babička prošla rukou nahoru dolů po Sunshininej paži, jak se
ujišťovala, že je její vnučka zdravá.
"Nu, byl to můj úmysl, ale tvoje máma mi volal a řekla, že máš
mnoho otázek o keltské minulosti. Tak jsem si řekla, že na
chvíli zaskočím a překvapím tě. "
"Taky si mě překvapila, ale jsem ráda, že jsi tady."
Babička zvědavě nadzdvihla obočí, když zahlédla Vaneho.
"A vy jste?"
"Vane Kattalakis."
Podívala zpět na Sunshine. "Kde je ten tvůj Talon, o kterém mi
tvoje máma tolik povídala?"
321
"Přijde později, babičko."
Přikývla a pak si sundala malý medailon, který vyndala zpod
trička a nasadila ho Sunshine kolem krku.
"Co je to?"
Babička jí ho na krku položila tak, aby byl dokonale jasný
každému, kdo na ni podívá. "Drž si ho blízko u srdce, maličká.
Pokud si ten chlap po tebe znovu přijde, jen ať zjistí, kdo tě
chrání. "
"Jaký chlap?" Nevinně se zeptala a doufala, že její babička neví
nic o jejím únosu.
Věděla.
"Vím, co se stalo, Sunny. Ty víš, že to vím. "
Čert aby to vzal. Její babička má nějaký děsivý talent.
"Nemyslím si babi, že ho tvůj náhrdelník vystraší."
"Byla bys překvapená. A pokud nevystraší, zaslouží si to, co
dostane."
Babička ji poplácala po rameni a otočila se k Selene. "Dělali
jste ty cvičení, které jsem vám ukázala, paní Laurensová?"
"Ano, madam. Cítím jako moje schopnosti každým dnem
rostou. "
"Dobře. Teď si zajdu ke Starlovi. Pokud se ten vyšinutý bastard
přiblíží k mému..."
"Babi!" Sunshine ji napomenula. Nikdy za celý svůj život
neslyšela babičku používat taková slova.
"Nu, co říkám o něm, je pravda. Zahrává se s nesprávnými.
Usmažím mu mozek na oleji a jeho hlavu hodím vlkům. "
Vany nakrčil nos. "Víte, vlci kdoví jak rádi nekonzumují hlavy.
Maso, ano, ale hlavy jsou pořádná makačka na čelisti. Kromě
toho, se vám mezi zuby zachytávají lebeční kosti. "
Babička něj sucho podívala.
322
"Snažíte se mě zde přechytračit, chlapče?"
"Ano."
"Mladý muži," povýšeně ho oslovila. "Nenaučila tě matka
žádným slušným způsobům?"
"Moje matka mě naučila jen jednu věc a mohu vás ujistit, že to
dobré způsoby nebyly."
Stará žena přikývla. "To vidím. Ale v životě tě čeká důležitá
lekce. "
"A to?"
"Jednoho dne, budeš muset k sobě připustit někoho, kromě
svého bratra a sestry."
Vaneho tvář se proměnila na kámen a pohled jeho očí byl
divoký a zuřivý. "Co víte o mých sourozencích?"
"Víc než si myslíš. Musíš projít náročnou cestou, Vane
Kattalakis. Přeji si, abych ti to mohla ulehčit, ale je to tvůj boj.
Jen si pamatuj, že jsi mnohem silnější než si myslíš, že jsi. "
"Dámo, věřte mi, že moje síla, je jediná věc o které
nepochybuji."
Babička se nad tím usmála. "Víš že je úžasné, jak jsi vtipný,
když lžeš?"
Žena se mu otočila zády a jinak ho nekomentovala.
"Seleno, Sunshine. Dávejte na sebe pozor. A Sunshine, až
nadejde dnešní noc, následuj své srdce. Dělej jak ti káže a ono
tě nezradí. "
"Ok, babi, udělám jak říkáš. "
Babička ji políbila na tvář a vykročila k ulici svaté Anny.
Když jim zmizela z dohledu, Sunshine se omluvně otočila k
Vanemu. "Je mi to líto. Často to lidem dělá. Je zvyklá prostě
říct všechno, co ji napadne. "
Vane nepromluvil. Místo toho si ruce založil do podpaží a opřel
323
se o černé kovové zábradlí obklopují náměstí.
Sunshine skončila s rozbalováním stánku a zkontrolovala
hodinky.
Stále bylo dost času, než se zjeví Cameron, proto si vytáhla
skicák a začala s náčrtkem.
Předtím než si to vůbec uvědomila nakreslila portrét muže,
který ji unesl.
Vane se jí podíval do bloku. "To mi je ale podoba."
Sunshine cítila jak ji ztuhla krev v žilách. "Znáš toho
chlapíka?"
"To víš že jo. Samozřejmě, že ho znám. Stejně jako Talon.
Selena ho zná pravděpodobně taky. "
"Seleno," Sunshine spěchala s kresbou ke kamarádce. "Víš,
kdo je tohle?"
"Jasně, to je Acheron."
"Kdo je Acheron?" Zeptala se.
Každý kolem ní, to jméno stále říkal, ale ona nevěděla, kdo,
nebo co, je zač.
"Abychom nechodili kolem horké kaše," řekl Vane. "Je to
Talonův šéf."
"Proč by mě Talonův šéf unášel? Myslíš, že proto aby mě držel
od Talona pryč? "
Vane se zasmál. "To není jeho styl. Pokud by Ash chtěl, aby ses
od Talona držela dál, prostě by se ti objevil před dveřmi a
vystrašil by tě k smrti. Nakonec, on byl ten kdo velel tvé
záchranné misi. "
To je hezké, že to ví, ale proč vypadá přesně jako chlap, který
ji unesl?
Její zamračení se ještě prohloubilo. "Byl tam, když pro mě
přišel Talon?"
324
„Byl, a byl jsem tam i já. Nepamatuješ si na to? "
Sunshine zavrtěla hlavou. Talon byl ten jediný, na koho si
vzpomínala. "Jak dobře znáš Talona a Acherona?" Zeptala se
Vaneho.
Vane pokrčil ramenem. "S Talonem jsem se právě seznámil, ale
s Acheronem se nám jednou nebo dvakrát už během staletí
cesty zkřížily."
"Jsi taky nesmrtelný?"
Hlavou zakroutil ne. "Můj druh jen žije déle než lidé."
"Jak dlouho?"
"Tisíc let."
To už byla doba.
Sunshine si neuměla představit plánovat tak dlouhodobou
budoucnost. Ale něco jí našeptávalo, že žít tak dlouho a celý
ten čas, trávit osamotě, může být jak požehnáním tak i
prokletím.
Sunshine viděla jak Vane skenuje dav v okolí. Ty oříškově
zelené oči vnímali všechno.
"Proč nemáš problémy tak otevřeně o tom mluvit, zatímco z
Talona nevytáhnu téměř nic?"
Znovu pokrčil rameny. "Já jsem nesložil přísahu o tajnosti, a
jak to pozoruju, v posledních dnech si viděla už dost zasraných
věcí, takže něco o mně vědět, je asi tvůj poslední z problémů.
Mimo to, nemá smysl tě poučovat o tom, že bys asi nikomu
neměla říkat, že jsem vlk předstírajícího člověka."
Zamyslel se a ďábelsky se ušklíbl. "Protože megapes ti ručí,"
pomalu pokračoval. "Že můj přítel, tě pak zamkne do
kamenného pokoje.."
Nepochybovala o ničem z toho. A to vysvětlovalo, proč se cítil
tak svobodně, když mluvil o tom jak jsou rozdílní.
325
"Ty jsi opravdu vlk?"
Vane přikývl.
"Jak tedy můžeš být člověkem?"
"My jsme jiné plemeno než tvoji lidé. Moje rasa byla
vytvořena asi před devíti tisíci lety, když můj prapraotec
zachránil život svých synů splynutím jejich DNA s pár znaky
zvířat. Tak jsme se zrodily. Stvořil, dva částečně pokrevní
tvory. Jeden syn měl srdce člověka a druhý srdce zvířete. Já
jsem přímý potomek toho zvířecího. "
"Takže máš srdce vlka?"
Znovu přikývl na souhlas. "Také jeho morálku a instinkt
přežití."
"Přál sis někdy být lidský?"
"Ne nikdy. Proč taky? "
Všimla si, že něco přece jen skrývá. V jeho cítění bylo
mnohem více než byl ochoten přiznat a bylo jasné, že nechce,
aby do toho strkala nos.
Takže změnila téma. "Bolí to, když se proměňuješ? Je to jako
ve filmech, kde celý začneš chlupatět a praskají ti kosti? "
Bylo mu to k smíchu. "Ne. To je jen Hollywoodská
dramatizace. Je to na bázi kouzla, takže je to naprosto
bezbolestné. Cítím při transformaci asi tolik bolesti jako jsi
cítila ty, když jsme se přemístily z Talonovi chaty k mé
motorce. Tělem ti prochází jen malé elektrizující napětí. Když
to ovládáš, je to vlastně druh vzrušení. "
"Musí to být užitečné ovládat všechny tyto věci." Zaklonila
hlavu a clonila si oči rukou a dívala se na něho.
"Co to děláš?"
"Snažím si tě představit jako vypadáš jako vlk."
"Modli se, abys to nikdy nezjistila."
326
Ustoupila. "Víš, myslím, že vy z této branže se fakt vyžíváte v
strašení lidí."
"Sem tam."
Neměla zájem to dále rozvíjet a prostě čekala.
Ale na neštěstí se Cameron neukázal.
Vane se ji snažil dostat zpět k Talonovi, ale ona se vzpírala.
"Možná má jen zpoždění. Možná má schůzku nebo něco
takového. Nemůžu prostě jen tak odejít. "
Vane ze sebe vydal hluboké velmi vlčí zavrčení a obsadil
lavičku za jejím stánkem, zády se opíral o černé kovové
opěradlo, zatímco ona seděla za svým stolkem, prodávala své
kresby a malovala.
Den se přehoupl do odpoledne, ale nic se nestalo.
Cameron se ještě neukázal.
Selena odešla o čtvrté na zaslouženou přestávku.
Vane teď seděl na obrubníku za ní. Dlouhé nohy měl natažené
na ulici a překřížené v kotnících. Rukama se opíral zezadu. V
pozici ve které byl, mu bavlněné tričko obtahovalo jeho
bezchybné tělo.
"Tohle děláš každý den?" Zamručel.
"Často."
"Člověče, ale je to pekelně nudný. Co děláš aby ses z toho
nezcvokla? "
"Většinou maluju nebo kreslím a dříve než si toho vůbec
všimnu den skončil a je čas jít domů."
"Stále tomu nerozumím."
Neumělec tomu nikdy rozumět nebude.
"Ahoj Sunshine, máš něco nového?"
Sunshine se otočila čelem k Bride McTierney, která byla na
druhé straně stánku. Vysoká, smyslně zaoblená Bride měla tvář
327
Botticelliho andělů. Její vlasy byly tak tmavě kaštanové, že se
zdály zcela černé, kromě toho, když byla venku. Tehdy
nabývaly sytou třpytivou červeň. Bride si zvykla je nosit
sepnuté sponami s pramínky padajícími kolem obličeje.
Skutečné zlatíčko, Bride byla jednou z jejích pravidelných
zákazníků. Dokonce si vzala pár jejích maleb na dekoraci
svého butiku.
"Ne, promiň. Nemalovala jsem žádné fantasy, ani věci z
Jackson Square. Pracovala jsem jen na zakázkách. "
"Škoda, zrovna jsem se přestěhovala do nového bytu a doufala
jsem, že máš něco, co mi zpestří stěny."
Sunshine se zachmuřila. Bride svůj byt v Iberville milovala.
"Proč jsi se přestěhovala?"
"Taylor nerad podstupuje celou cestu po městě v noci, tak jsem
si myslela, že by bylo jednodušší kdybych bydlela blíž k jeho
práci."
"Ale ty pracuješ na náměstí."
"Já vím. Je to jedna z obětí, které my všichni přinášíme z
lásky." Bride se usmála, ale Sunshine by nedala ruku do ohně,
že to nebylo jen povrchové.
To bylo přesně to, čeho se Sunshine obávala.
Proč to byla vždy žena, kdo z lásky přináší oběti. Nemohl by to
jednou na oplátku udělat i chlap?
Bride si povzdechla. "Dej mi vědět až namaluješ něco, co by se
mi mohlo líbit, dobře?"
"Zavolám. Mimochodem, vypadáš opravdu dobře. Zhubla jsi?
"
"Stáhla jsem se na velikost šestnáct."
"Ale má to výsledek."
"Děkuji. Taylor mě zapsal na kurz aerobiku v klubu, který
328
navštěvuje čtyřikrát do týdne a to na tom úbytku dost
pomohlo."
"Nezní jakoby sis to užívala."
Bride se snažila skrýt pohled plný bolesti. "Jen nesnáším, když
si musím obléknout tepláky, no a pak vkráčet do té místnosti
plné žen dětských velikostí natažených v leginách - jakoby
právě oni skutečně ten kurz na něco potřebovali. Tehdy bych
do cukrárny běžela ještě rychleji, než když držím dietu. "
Sunshine se zasmála. "Říkej mi o tom. Osobně, pochybuji, že
se pytle na lidi prodávají v takových mini velikostech. "
Bride se konečně usmála. "Když už mluvíme o velikostech a
hubených ženách, myslím, že bude lepší když se vrátím do
obchodu. Měj se. "
"I ty."
Bride se vzdalovala směrem k jejímu obchodu.
"Kdo to byl?" Vane teď stál, upřeně pozoroval Bride s lačným
pohledem v očích.
Jak to dělá? Ten muž, tedy hlavně vlk, se pohyboval nehlučně.
"Jmenuje se Bride McTierney. Má butik v Iberville. "
"Je velmi.... milá. "
Sunshine překvapilo, že si to myslí. Většinu mužů odstrašovala
nebo se prostě při Bridetině výšce a plnější postavě, otočili na
podpatku.
Vane vypadal jakoby právě zahlédl opravdovou topmodelku.
To může být dobré ...
Zamrkal a vrátil se k sezení na obrubníku.
"Víš, mohla bych vás dva představit."
Podíval na ni, ale pohled vzápětí nasměroval pryč. Ještě mu ale
stihla v zelených očích spatřit lítost.
"Vlci se nespolčují s lidmi. Máte ve zvyku vyvádět, když se
329
dozvíte, co jsme zač. Kromě toho, vaše ženy jsou strašně
křehké. Nemíním se držet na uzdě ze strachu, že zraním nebo
zabiju svou partnerku, když se spaříme. "
"A lidé si o mně myslí, že příliš mluvím. Kriste. Ty si říkáš, co
tě napadne, že jo? "
"Už jsem ti řekl, já nejsem člověk. Já vaše zábrany nesdílím. "
Domnívala se, že je to skutečně pravda. Ale byla to škoda.
Bride by si zasloužila muže, který by ji akceptoval takovou
jaká je a neordinoval by jí celou dobu přísné diety a cvičení.
"Takže," Vane prolomil ticho po pár minutách. "Co je mezi
tebou a Keltem? Tělesně se jen dočasně stýkáte, nebo je v tom
něco víc. "
"Proč se ptáš?"
"Protože ty ses mě vyptávala na celý můj život. Vidím to tak,
že je tento zvrat, fér. "
Sunshine si sedla vedle něj. "Já nevím. Když jsem s Talonem,
je to jakoby jsme byli spojení. Jakoby on byl mojí částí o níž
jsem netušila, že mi chybí, dokud jsem nenašla jeho. "
"Cítí to tak i on?"
Povzdechla si. "Kdo ví? S ním je těžké mluvit. Nejsem si ani
skutečně jistá, jestli jsem to já, koho miluje. "
"Máš bod. Emoce se nezdají být jeho silnou stránkou. No i tak
musíš pro něj hodně znamenat když mě zavolal. "
"Jak jsi na to přišel?"
"Jít proti příkazům Acherona není od temného lovce velmi
rozumný krok. Acheron je muž, který má v rukou moc nad
jejich životem i smrtí. Za druhé, Talon byl ochoten se mnou
uzavřít výměnný obchod, aby tě udržel v bezpečí. Znovu,
nerozumné. "
"Proč, nechceš mu ublížit, že ne?"
330
"Ne v této chvíli, ale když zvážím nebezpečí, ve kterém moji
lidé žijí, zavázat se katagariánskému zabijákovi, je jen do nebe
volající blbost."
"Jaký Zabiják?"
"To je pravý termín toho, co jsem."
Sunshine se na něj podívala. "Fajn, a co to je katagariánský
Zabiják?"
"Někdo kdo zabíjí každého bez špetky soucitu."
Po páteři se ji naježila kůže a teď se jí zdálo těžké představit si,
že je schopen takových věci. Byl zlověstný, to nemohla popřít,
ale vůbec se nezdál tak bezpáteřní, jak o sobě říká. "Skutečně
to děláš?"
"Zlato, zabil bych vlastní matku a ani bych nemrknul."
Vzpomněla si, co řekla její babička o jeho sourozencích.
"Dobře, ale zabil by si svého bratra nebo svou sestru?"
Odvrátil zrak.
Šťouchla ho do ramene. "Nejsi tak amorálního, jak předstíráš,
Vane Kattalakis. Myslím, že by mohlo být v tobě víc lidského
než si vůbec myslíš. "
Sunshine se vrátila ke stánku a sedla si na svou židli.
Pokračovala v pozorování lidí kolem, ale když zapadalo slunce
a Cameron se neukázal, nezahlídla nikoho, kdo by se jí alespoň
vzdáleně zdál nebezpečný.
Tedy kromě jejího strážce.
Talon byl vzhůru a oblečený ještě před soumrakem. Nervózně
chodil po chatě a sžíral se tím, že nemůže hlídat Sunshine.
Byl už tak na nervy, že musel zavolat Vanemu
"Je stále naživu a bez škrábance na těle," hlásil Vane bez
pozdravu. "Sunshine," okřikl ji. "To je Kelt a chce malý důkaz,
331
že jsem tě nesnědl nebo tak."
Talon si promnul oči, Vane měl podivný smysl pro humor.
Čekal dokud se dostala k telefonu Sunshine.
"Talone?"
"Ahoj miláčku, jsi v pořádku?" Vyptával se Talon, ulevilo mu,
když zaslechl její hladký jižanský přízvuk.
Byl to ten nejkrásnější zvuk jaký znal.
"Je mi dobře. Vůbec nic se nestalo. Dnes to byla skutečně
nuda. Kromě Vaneho. Je svým způsobem zajímavý. "
Talon se usmál. Její nálada byla nadnesená, takže věděl, že je
vše na místě. "To se vsadím. Buď opatrná a jsem tam hned, jak
budu moci. "
"Dobře, uvidíme později."
Poskočilo mu srdce, když mu přes telefon poslala polibek,
předtím než vrátila mobil Vanemu. Bohové, jak tu ženu miluje.
"Och Tally, i já ti posílám polibek." uslyšel Vaneho hlas.
"Sklapni, čumák. Ty nemáš dovoleno posílat mi nic z lásky, to
může jen moje žena. "
Vane si odfrkl. "Jednoho dne, mi za tohle zaplatíš, to si piš."
"Chapu to tak, že ti donesu konzervy navíc."
Vane se od srdce zasmál. "Za tohle, ty močálová kryso, my
dlužíš nejméně jeden talíř žebírek."
"Máš ho mít. Jak se vlastně máš, jen tak mezi řečí? Držíš se v
lidské podobě bez nějakých problémů? "
"Jsem v poho. Dokonce jsem si na sobě udržel i všechno
oblečení. "
"To bys taky měl. Nechci aby moje Sunshine při pohledu na tvé
vychrtlé tělo, oslepla. "
"Můžeš mi věřit, že pokud neoslepne při pohledu na tvůj tlustý,
chlupatý zadek, moje jí určitě neublíží."
332
"Chlupatý? No dovol, nespletl sis mě s tvým bratrem? "
Vane se znovu rozesmál.
"Teď vážně, slunce zapadne za čtvrt hodiny a já okamžitě
vyrážím."
"Dávám na ni pozor. Neboj. "
"Děkuju, zanedlouho se uvidíme."
Talon zavěsil a čekal na brnění, které mu vždycky říkalo, že
slunce zašlo a odchod je bezpečný.
Bylo pětapadesát minut po setmění, kdy Sunshine požádala
Vana, aby jí skočil za roh pro kolu, ke stánku s občerstvením.
Zdráhal se ale nakonec ho přesvědčila, že zůstane tam, stále
pod dohledem a nic se nestane, dokud se nevrátí.
Právě, když se postavil do řady slyšela Selenu jak na ni volá.
"Tamten vypadá strašidelně s velkým S. To je ten sériový vrah,
o kterém píšou. "
Sunshine se ohlédla a spatřila enormně vysokého tmavovlasého
muže vycházejícího zpoza rohu. Koně, které převážely po
Decatur Street frkali a neklidně přešlapovali, když procházel
kolem nich.
Jako by z něho vycítily něco ďábelského.
Vypadal tak zkázonosně až se zkroutil žaludek. "Mám zavolat
Vana zpátky?"
"Nevím," Selena odstoupila od svého stánku a postavila se
vedle Sunshine. "Pokud se k tobě přiblíží, já ho popadnu a ty
křič."
"Dohodnuto. Možná, bude pokračovat v cestě kolem nás. "
Nepokračoval.
Podíval na její stánek, když ho obcházel a zastavil.
Sunshinin pohled sklouzl na hrozivě vyhlížející stříbrné drápy
333
na jeho levé ruce. Nepromluvil ani slovo, když přistoupil k
jejímu stánku. Polkla a instinktivně se přitiskla blíž k Selene.
Muž by byl neobvykle přitažlivý nebýt jeho krutého výrazu.
Vyměnila si s Selenou nervózně pohledy.
Jeho temný, smrtící pohled se zastavil na keramice, kterou
udělala ve starém řeckém stylu, jaký viděla v katalogu muzea.
S něžností o jaké si nebyla pomyslela že je jí schopen, mnul
dočervena laděné črty.
Záblesk přání mu zahalil oči, když mu ten výkres vrátil
nějakou trpkou vzpomínku. "To jste dělala vy?"
Téměř couvla, když na ní spočinul jeho temný zrak. Měl
hluboký provokativní hlas, poznamenaný tak silným
přízvukem, že ji trvalo chvilku než pochopila, co říká. "Ano."
"Pěkná práce."
Míň by ji překvapilo, kdyby vytáhl zbraň a zastřelil ji.
"Děkuji."
Když sáhl do kapsy, tak už chtěla začít křičet na Vana, ale
uvědomila si, že jen vytáhl svou peněženku. "Kolik?"
"Co tady ty děláš?"
Podívala z muže a uviděla blížícího Talona. Jeho dlouhé
rozzlobené kroky, rychle zkracovaly vzdálenost mezi nimi.
"To není tvoje záležitost, Kelte," obořil se na něj neznámý.
"Kliď se od Sunshine, Zareku, jinak přísahám, že jsi
odepsaný."
Zarek si nacpal peněženku zpět do kapsy a obrátil se k
Talonovi. "Zkus to, Kelte a tvé srdce mi bude bít v dlani."
Talon vystartoval a odhodil Zareka..
Zarek po něm skočil ale Talon se sehnul a znovu do něj vrazil.
Vane se z ničeho nic zjevil a skočil mezi ně. "Hej, hej, hej!"
Talon se začal pokoušet o klid a nespouštěl Zareka z očí.
334
"O co jde?"
"Nechci tě už u ní nikdy vidět, Zareku. Myslím to vážně. "
Zarek se otočil a vztekle se ztratil za církevní budovou
presbyteriánců.
Sunshine byla vyděšená, když viděla divoký výraz na Talonově
tváři. Skutečně vypadal tak, že by dokázal někoho zabít.
"Talone?"
"Zůstaň kde jsi," varoval ji Vane. "Jsi v pořádku, Kelte?"
Talon nedokázal odpovědět. Jediné, co cítil byla rostoucí
zuřivost. Zdrcující, pálivá potřeba roztrhat Zareka na kusy.
V tom okamžiku, kdy viděl Zareka, vzpomněl si na chvíli, kdy
ho načapal v uličce se svou obětí.
Bůh mu pomáhej pokud by někdy tak napadl Sunshine.
Zabil by ho bez ohledu na následky.
Beze slova si Talon přitiskl Sunshine k sobě a tak ji držel.
Zatnul do pěstí její vlasy a nasával teplou vůni pačuli a jen tak
v klidu chvíli setrval.
"Měl jsi na starosti dávat na ni pozor, Vane," vyčítal Stratovi.
"Byl to jen Zarek, Kelte. Uklidni se. Neudělal nic, jen si
prohlížel její věci. "
"Mohl jí ublížit."
"Ale neublížil."
"A ty máš zasraný štěstí, že se tak nestalo."
Zarek stále supěl, když kráčel po Pirate's Alley.
Kdy se konečně poučí? Kdykoli se snažil někomu pomoci,
vždy se to proti němu obrátilo.
Rozpoznal tu ženu v minutě, kdy ji spatřil a dělal si starosti,
proč ji tam nechal Talon nechráněnou.
335
Zatnul zuby. "Fajn, pro mě za mě, ať si chcípne."
Proč by se měl nakonec starat?
Na konci uličky zastavil. Zachytil cizí, chladný vzruch. Ten
necítil od noci, kdy přešel z člověka v temného lovce.
"Zareku."
Otočil se čelem vzad a neviděl nikoho jiného než Dia. Krátké
hnědé vlasy řeckého boha byly bezchybně začesané. Tmavé
tvídové sako na námořnickém roláku o něm budilo dojem
zazobance.
"Pokud jsi mě přišel rozprášit, Dionyse, do toho."
Dionysus se zasmál. "Prosím říkej mi Dione. Dionysus zní
staromódně. "
Bůh popošel blíž a Zarek nepohnul ani řasy. Síla obklopující tu
bytost byla nezpochybnitelná a rozpraskal i vzduch v její
blízkosti. "Proč chceš se mnou mluvit?"
Dionysus švihl palcem k pěší zóně. "Náhodou jsem si vyslechl
tvou výměnu názorů s Talonem. Myslel jsem, že bychom se
mohli dohodnout, ty a já."
Zarek byl při té nabídce ostražitý. "To by bylo jako podepsat
pakt s Luciferem."
"Ale já nesmrdím po síře. A líp se oblékám. Luc vypadá vždy
jako chudák." Nabídl Zarekovi cigaretu. "Jen do toho, vezmi si
jednu. Je to dokonce tvá značka. "
Zarek přijal krabičku a podezřele si ho přeměřovat, když si
podpalovat cigaretu. "O co v té dohodě jde?"
"O nic mimořádného. Ve městě mám kluka, který pro mě dělá
pár laskavostí. Minulý noci si se s ním setkal. Vypadá jako tvůj
šéf. "
"Znám toho parchanta, taky mu něco dlužím."
"Vím. Bylo to neštěstí, že vy dva jste se tak poznali. Ale pokud
336
zapomeneš dočasně na svůj hněv, myslím, že pochodíš líp. "
"A kam dojdu?"
"Můj člověk potřebuje pár maličkostí. Mohli bychom tě teď
zabít, ale myslím, že chlapa tvých speciálních talentů a
dovedností by bylo lepší mít na naší straně, než tě nechat
strávit věčnost jako Stín."
"Pokračuj."
"Chci abys nešel na lov. Jdi domů, jak od tebe žádal Acheron a
zůstaň tam do konce Mardi Gras. Během mé oslavy bude Styxx
blízko. Pomoz mu s dokončovacími přípravami a já ti dám to,
co chceš nejvíc. "
"A co chci nejvíc?"
"Konec svého utrpení."
Zarek musel bohu připsat bod, věděl jak smlouvat. Tedy dobře.
"Nezkoušíš mě tady oblafnout, že ne?"
"Přísahám při řece Styxx, že pokud nám pomůžeš, sejmeme z
tebe tvou bolest. Navždy. Žádné triky. Žádné mezery."
"Pokud to neudělám?"
Dionysus se ďábelsky zašklebil. "Hádes má pro tebe
přichystaný pěkný koutek na Tartaru."
Zarek si dal pořádného šluka a nepříjemně se zasmál. "Jako by
mě to strašilo. Co hodlá udělat? Vytrhávat mi maso z těla?
Zlámal mi kosti? Klidni hormon, tohle tu už bylo, udělej to a
nahraj si to jako suvenýr na kazetu."
Dionýsia se zablesklo v zelených očích. "Nemůžu uvěřit, že tě
Artemis nechala žít."
"Já nemůžu uvěřit tomu, že jsi bůh, který nepřišel s lepším
druhem hrozeb. Ale neměj strach," ujistil ho, když se pohled
řeka změnil na vraždící. "Já ty kretény nenávidím, tak či onak
hlavu si rozhodně nelámu tím, kolik jich proměníš ve Stíny. "
337
Bůh se hned uklidnil.
"Chápu to tak, že moje číslo znáš."
Dionysus přikývl. "Budeme v kontaktu."
"Fajn, uvidíme se v úterý."
Sunshine si na Talonovo naléhání sbalila stánek a dovolila
mužům, aby ho odklidili zpět do galerie. Když se ale vydali
pryč, zastavila je.
"Co to děláš?" Ptal se Talon, když otevřela malé boční dvířka
na budce.
"Nic."
Zamračil se když vybrala číši, kterou si prohlížel Zarek. Podala
ji Vanemu. "Zanesl by jsi pro mě Zarekovi?"
Talon zalapal po dechu. "Zešílela jsi?"
"Ne, Talone. Ten muž je plný bolesti. Potřebuje od někoho
projev laskavosti. "
Vane se zařehtal. "To co on potřebuje, je dobrý kopanec do
zadku."
"Vane, prosím." Sunshine něj naléhala, aby keramiku převzal.
Zdráhavě si ji vzal. "Ok, ale pokud to po mně hodí, budu si
nárokovat nějaké odškodnění."
Sunshine ho políbila na tvář.
"Chabé odškodnění, ale je to v přítomnosti Talona, takže mi to
postačí."
Vane se vydal dolů ulicí.
Sunshine se otočila k Talona, který se nepřestával mračit.
"Zarek to rozbije o stěnu, při první příležitosti."
"To si nemyslím a pokud to udělá, můžu vyrobit jinou."
Pomohl jí pozamykat stánek a vykročil s ní po ulici. "Máš
velmi štědré srdce."
338
"Říkají to o mně. Takže, jdeme lovit Styxxe? "
"K čertu ne. Nebudu riskovat, že tě zraní. "
Jen se na něj zamračila.
"Poslouchej, moje babička mi dnes odpoledne něco řekla.
Říkala, že mám dnes v noci následovat své srdce. Nevím, co
tím myslela, ale důvěřuji jí. V tom je neobyčejná, vyplnilo se
vše, co mi kdy řekla. "
"Co ti říkala babička, nic v mém názoru nezmění. Já vím, že
nejsem ochoten dopustit, aby se ti něco stalo. Po smrti Nynian
jsem byl ztracen a chladný a od té doby jsem se nerozehřál.
Než si na mě nepoložila ruce ty. Jediný způsob jak bych se
mohl vyrovnat s tím, co se ti stalo, by bylo pohřbít pocity, ale
už to nikdy nechci udělat. Když jsem s tebou tak cítím,
potřebuji tě. "
"Stejně je to i se mnou."
"Kdy nás tedy nechají na pokoji?"
"To nevím, Talone, ale velmi si to přeji."
Šli přes náměstí a Talon jí kolem ramen ovinul ruku. Kolem
byly jiné dvojice a on si přál, aby mohly být normální, šťastný
pár, bez jiných starostí než jsou měsíční splátky.
Ale to nebylo možné.
Camulus se zahrává s nimi oběma a Sunshine ublíží.
Talon znal jen jediný způsob jak je oba ochránit.
"Kam tedy jdeme?" Vyzvídala Sunshine.
"Jdeme podívat jestli bůh zázraky."
339
Kapitola 15
Ash mohl jen zatnout zuby, když si Artemis hrála s jeho
dlouhými blond vlasy. Zavřel oči, aby neviděl jak mezi prsty
uvěznila a natahovala loknu.
"Musím jít."
Svůdně našpulila rty a dlaní mu sklouzla na nahou hruď a
poškrábala ho nehty. "Nechci, abys už odešel."
"Pusť mě, Artie. Musím najít Styxxe než někoho zraní.
Minulou noc téměř zabil Zareka. "
"Koho to trápí? Pro Zareka by bylo lepší, kdyby byl mrtvý."
"To by se dalo říct i o několika z nás."
Bolestivě se mu zabořila nehty do rukou, připevněných o
sloupky postele párem jemných zlatých provazů. "Nesnáším,
když takhle mluvíš. Jsi stále nevděčný i po tom všem, co jsem
pro tebe udělala. "
No ano, udělala něj tak moc, ale bylo toho víc co udělala jemu
a jen máloco bylo z toho laskavé a příjemné.
"Nenuť mě, abych tvé provazy zničil, Artie."
Kdyby použil svou moc na otevření jejích speciálních provazů,
vyslalo by to varovný signál celému Olympu, který by jim řekl,
340
že je v jejím chrámu. Kdykoliv ji navštívil, byly jeho síly
převážně omezené. Dokázal pár druhořadých triků jako otevřít
dveře, obléknout se, svléknout se, ale cokoliv jiného než to, by
uvědomilo olympské bohy a mohly by spustit vyšetřování po
neznámém zdroji moci.
To bylo jediné, co nahánělo Artemis strach.
"To by se ti líbilo, viď? Aby tě Zeus nebo někdo z ostatních
načapal v mé posteli? "
"Pak mě tedy nech jít."
Zlaté provazy se z jeho zápěstí samy odvázali. Ash nasál sípavě
vzduch, když po dlouhé době poprvé složil ruce k tělu a vrátila
se mu do nich krev.
Cítil příliv vyčerpání, ale odháněl ho pryč.
Jako obvykle mu Artemis nedovolila pospat si, když byl s ní a
proto byl vzhůru dva dny v kuse.
Byl tak unavený, že nechtěl nic, jen spát.
"Hádej, co jsem pro tebe zjistila. Můj bezcenný bratr Dion, se
spolčil s tvým bezcenným bratrem a s galským bohem války
Camulusem, aby spojily síly. Nejsou blbý? "
Acherona ta zpráva zamrazila. "Co jsi to řekla?"
"Dion a Cam si myslí, že si mohou vydobýt zpět svá božstva a
tvého bratra využívají jako svého vůdce. Co na to říkáš?"
Zasmála se. "Jen si to představ, zapomenutý galský bůh války,
můj bratr, jehož jediný slavný cíl je opíjet se vínem a válet se
po podlaze a tvůj bratr, jehož jediná výhoda je jen to, že se
podobá na tobě. A oni si myslí, že takový odpad je může dovést
k vítězství." Ohrnula nos a znovu se rozesmála. "Nemůžu se
dočkat, co mají ti nešikové v plánu."
Acheron zíral na ni. Může podkopávat jejich schopnosti, ale on
měl dotěrnou představu, co zamýšlejí. Během oslav bude
341
bariéra mezi tímto světem a tím, na kterém je uvězněná
Atlantská Ničitelka tenká.
Styxx mohl mít v jejich plánech jediné odůvodnění ...
Chtěli vypustit Ničitelku a to by se dalo jen zabitím Ashe.
Ať je to už tak nebo ne, Ash se ujistí, aby se to nestalo.
Příchodem Mardi Gras budou mít nachystáno velké
překvapení.
Nemají ponětí s kým a s čím se zapletli. Udržet pod kontrolou
Ničitelku byla mimo jejich schopností. Kdy byla osvobozena,
byla tou nekrutější ze starověkých bohů. Dala povraždit
všechny členy své rodiny. Pak by zničila i zůstatek celého
světa, kdyby nebyla zastavena a uvězněna.
Pokud si Camulus a Dionysus myslí, že poté jak ho zabijí, s ní
budou obchodovat, jsou už nyní teoreticky mrtví.
Téměř se usmál, když si je představil jako se s ní dohadují.
Nebylo pochyb, že noc Mardi Gras bude zajímavá.
"Mimochodem," přerušila ticho Artemis, lehla si nahá na postel
a chodidlem ho laskala dlouhými tahy po zádech. "Když jsi tu
byl, tvé děti byly neposlušné."
Ash si přestal masírovat zápěstí a provrtat ji pohledem. "Jak to
myslíš?"
"Po přímém neuposlechnutí tvých příkazů se Zarek vydal ven a
brzo večer se on a Talon do sebe pustili ve Francouzské čtvrti."
Rozhněval se. "Cože? Kdy? "
"Asi před dvěma hodinami."
"Hergot Artemis," naježil se. "Proč jsi mi to neřekla?"
Pokrčila ramenem a rukama si pohladila odhalené poprsí, aby
na sebe upoutala jeho pozornost. "Byla jsem ráda, že jsi byl,
kde jsi byl a věděla jsem, že pokud bych ti to řekla, tak by jsi
odešel."
342
Ashe to pořád dokázalo zaskočit. Její sobeckost neznala hranic.
Rozlobený na ni, si na tělo přičaroval své oblečení. Vlasy si
změnil na černé a zvedl svůj vak ze země. "Tu barvu na tobě
nenávidím," nevrle zaprskala a vyměnila černou za blond.
Zastavil se. "Nuže, já jedinou barvu, kterou nenávidím víc než
blonďatou je hnědo-zrzavá." Svou barvu si vrátil na černou a ji
přidělal šediny.
Zběsilý křik se odrážel od stěn jejího chrámu, ale to se už Ash
přemístil do New Orleans.
Sunshine pocítila dávku adrenalinu, když zamířili k
motorkářskému baru na Ursulines Avenue 688. Bylo to nejlepší
místo ve městě na setkávání přátel, konzumaci dobrého jídla a
zúčastnění se všech druhou zábavy.
"Neřekl jsi mi, že jdeme do útočiště."
Talon se na ni zamračil. "Znáš Útočiště?"
"Drahý, ve městě není svobodné ženy, která by neznala
Útočiště, Krajinu nadpozemských bohů. Já a moje kamarádky
se chceme spojit a volit mamču Lo za kandidátkou na ocenění
za její zásadu nenajímat muže, kteří nejsi svalnatí a silní. "
Spatřila jeho uraženou tvář a nemohla se ubránit smíchu. "To
neznamená, že ty nejsi svalnatý a silný. Klidně by si mohl
konkurovat zajíčkům z útočiště. Ale uvažuj, nikdy sis nevšiml,
že to místo je jako vábnička na ženy? "
"Ne. Čestně prohlašuji, že jsem si nikdy nevšiml jaký jsou
zdejší muži krásní. Nikdy mě to k nim netáhlo. "
Bar byl z venku typická new Orleánská budova rekonstruovaná
roku 1801. Cihly byly rezavé barvy a nad staromódními
salónovými dveřmi visel štít. Zobrazoval vycházející měsíc v
343
úplňku za kopcem, na kterém byla zaparkována motorka a hrdě
hlásala místo jakým bylo Útočiště. Bar byl otevřen čtyřiadvacet
hodin denně, sedm dní v týdnu a vlastnila ho rodina Peltierů .
Vlastníkem byla Máma Lo, měla jedenáct synů, které pro ženy
znamenaly krásu města. Každý z nich byl podmanivě mužský
talent na rozbušení ženských srdcí. Dev Peltier stál ve vchodu.
Vyhazovač byl jedním z identických čtyřčat. Sunshine neznala
ženu, která by si jednoho ze čtyřčat, nechtěla vzít domů. Z
podobného důvodu, si je domů chtěli vzít do ložnice všechny
jako přihrádku na knihy. Jen místo knih by se mezi ně tisknuli
její kamarádky. Devovi oči byly jasně modré a dlouhé vlnité
blond vlasy mu sahaly až do poloviny zad. Tetování v podobě
luku se šípem na jeho rameni byl jediný znak, díky kterému si
jej nedošlo ke zaměnění s bratry. Sunshine si uvědomila, že je
to stejný znak jaký měl na rameni Talon.
"Servus, člověče," Dev pozdravil Talona trylkovaným,
hlubokým akcentem někde na hraně Francouze a Cajúnce.
Chlapi si potřásli rukama. "Kde jsi celou tu doby byl?"
"Sem a tam. A ty? "
Dev se něj spiklenecky podíval. "Většinou ven a dovnitř."
Talon se rozesmál. "Jsi ty ale smolař."
Dev podíval na Sunshine a zamrkal. "Ahoj, malá Sunshine,
proč se zahazuje s tímhle zkrachovancem? Vsadila ses nebo
něco takového? "
"Něco takového," odvětila s úsměvem.
"Znáš Deva?" U Talona ta představa vyvolala žárlivost.
"Jasně," odpověděl za ni Dev. "Chodí sem často. S Aimee hrají
vzadu kulečník. "
"Ty sem chodíš sama?"
Sunshine hravě šťouchla Talona do ramene. "Nepřestaneš?
344
Nejsi můj táta, nikdo mě tady díky Devovi a jeho bratrům
neobtěžoval. "
"Je to tak, Talone, znáš moje zásady. V Útočišti se ženy
neodhánění, když nechtějí být odháněni. "
"S výjimkou Aimee," Sunshine nemohla zadržet dodatek.
Jediná dcera mnohočetného Pelrierovského klanu měla striktně
zakázáno přiblížit se k chlapovi, aniž to neskončilo údery jejich
bratrů nebo enormně vysokého a statného otce.
"Není tady na ozdobu," Dev kývl hlavou k rakvi opřené v rohu
baru hned u dveří. "To je poslední imbecil, který žádal sestru
na rande."
Talon se zasmál. "Hledám Erota, už je tady?"
"Je nahoře nad skladem, hraje s Rudym, Justinem a Etiennem
poker."
"Děkuji," Talon se s ní prodíral mezi stoly a boxy. Bar byl už
dost zalidněný a hudba byla hlasitá a pulzující.
"Talone," Sunshine mu zakřičela do ucha. "Proč máš ty a Dev
na těle stejné znamení luku se šípem?"
Talon se ohlédl k místu, kde stál Dev. "Dev si myslí, že je
čertovsky zábavný, že nosí znamení ..." hlas mu umlkl, ale lesk
v jeho očích dokončil nevyřčené.
To znamení luku musí být označení temných lovců.
"On je stejný jako ty?“
"Ne, on je docela jiný tvor."
Význam jeho výběru slova ji ohromil. "Tvor jako Vane?"
Neodpověděl hned, nejdříve sklonil hlavu, aby mohl vyprávět
tak aby je nikdo nezaslechl. "Ano a zároveň i ne."
Takže on musí být jiný druh šelmy. "Znamená to tedy, že celá
jeho rodina je schopna měnit ..." změnila rychle směr, když se
přibližovaly blíže k návštěvníkům. "... Své oblečení na něco
345
zcela nového?"
Talon přikývl.
No páni. Kdo by to byl řekl? Celá zvířecí rodina sdružena na
nejpopulárnějším místě ve městě. To má šmrnc.
Talon zamířil dozadu, kde byly umístěny kulečníkové stoly.
Nad ně vedlo vyřezávané borovicové schodiště, na patře byly
rozmístěny další stoly pro lidi, kteří chtěli jíst a pozorovat hru
pod nimi.
Dokonce i horní podlaží bylo dnes přeplněné. Bez zastavení
prošly s Talonem skrze dav k poslednímu stolu nalevo v koutu.
Sedělo tam pět lidí a čtyři z toho hráli poker. Etienne Peltier
byl hubenější než jeho starší bratr Dev ale neméně dobře
stavěný. Měl rovné blond vlasy po ramena a tvář, která se dala
popsat jen jako andělská. Ale jak se Sunshine při nejedené
potyčce přesvědčila, v tom božském těle sídlil ďábel. Nikdo by
nechtěl vstoupit Etiennovi do cesty.
Vedle Etienna seděl Rudy St.Michel. Vzhledově spadal do
průměru typických new Orleánský povalečů s dlouhými
černými vlasy a barevným tetováním na každém centimetru
jeho viditelného těla. Začal zde pracovat před rokem a byl
zodpovědný za videohry v přízemí. Další vyhazovač, Justin
Portakalian, seděl zády ke stěně a jednu dlouhou, v kůži
navlečenou nohu měl přehozenou přes dřevěnou židli, Rudymu
podával dvě karty. Byl přitažlivý jako ostatní Peltierovci, s
polodlouhými, tmavohnědými vlasy a oříškovýma očima, které
se třpytily nepřátelstvím. S výškou metr devadesát a přístupem
špatného chlapce, byl Justin někdo, komu se Sunshine vždy
snažila vyvarovat. Mnoho toho nenamluvil a jejího bývalého
kluka vyhodil zadním vchodem na ulici. Doslovně. Slyšela i
takové drby, že Justin právě vyšel z basy, kde seděl za vraždu a
346
něco na jeho vražedném chování tu spekulaci jen posilňovalo.
Ostatní dva neznala. Jeden byl Světlovlasý motorkář a na
kolenou mu seděla spoře oblečená zrzka. Muž zvedl oči,
podíval na Talona a úsměv ze rtů mu vyprchal. "Co tady
hledáš, Kelte?"
"Potřebuji s tebou mluvit."
"Nevidíš, že vyhrávám?"
Talon se podíval na balíček karet u jeho lokte. "Vidím a
dokonce vidím, že při tom podvádíš."
"Cože?" Ostatní muži byli najednou v pozoru.
"Talone, ty debile!" Blondýn polkl. "Dělá si jen legraci. Dejte
mi minutku, dobře?"
Rudy zavrčel na Justina a Etienna, když si v rukou uložil svých
pět karet. "Nevím, co vás tolik sere. Vy dva podvádíte taky. "
Etienne se usmál omračujícím úsměvem a Justin na Rudyho
jen trochu pobaveně mrkl.
Světlovlasý motorkář vstal od stolu, ale pak spěchal zpátky a
popadl své karty. "Jen pro případ," vysvětlil ostatním.
Talon je představil jakmile se k nim muž vrátil. "Sunshine,
seznam se s Erotem a Psyché."
Sunshine si je zvědavě ohlédla. "Je to tak, že považují ty jména
za chytré, že? Není to skutečný Eros a Psyché. "
Eros ji naštvaně probodl očima. "Proč na mě mluví?"
"Hej, Cupide," Talonovi se v hlase rozezněly varování.
"Poslouchej." Talon se otočil k Psyché. "Udělala bys mi
laskavost Psyché a zabavila Sunshine, dokud se promluvím s
tvým manželem?"
"Jistě, zlato." Psyché jí omotala ruku kolem ramen. "Pojďme se
podívat jaké problémy dole vyvoláme."
Sunshine šla za Psyché po ozdobném schodišti na nižší patro,
347
nedaleko pódia. Celý prostor byl vyplněn tanečníky a těmi, co
si chtěli poslechnout hrající skupinu a ženami, které zamýšlely
zbožně civět na okouzlujících členů bandy.
Sunshine a Psyché se přenesli ke kulečníkovému stolu, kde
kluk jménem Nick Gautier hrál s Wrenem, jedním z barových
sběračů nádobí. Wren byl tichý plachý typ, obklopen aurou,
která ho dělala neviditelným. Přesto bylo na něm pořád cosi
nebezpečného. Vysílal druh potěšení pustit se do šarvátky s
každým moulem, který by narušil jeho osobní svět.
Tmavé, plavé vlasy byly dlouhé a vypadali jako by měl
udělané dredy, ale nebyly to přesně dredy. Oči měli takovou
bledošedou barvu, že se jevily téměř bezbarvé.
Pokud šlo o Nicka Gautiera, Sunshine ho tu párkrát už viděla.
Jeho matka byla místní kuchařka a často se sem chodil
navečeřet a dát si rychlou partičku s Wrenem.
"Zdravím, dámy," Nick je pozdravil jemným cajúnským
zatahováním.
Psýché mu vzala z ruky tágo. "Sbal si své koule, Nicku.
Chceme si zahrát. "
Nick se zasmál. "Psych, žena by nikdy neměla chlapovi říct
aby si sbalil své koule."
Psýché ho ignorovala a podívala na Wrena. "Nebude ti to vadit,
že ne?"
Wren zavrtěl hlavou, že ne a podal své tágo Sunshine. Bez
jediného slova se rychle ztratil v davu.
"Nechtěla jsem vám zkazit hru," omlouvala se Sunshine
Nickovi.
"Nedělej si s tím starosti. Wren a já hrajeme až až. I tak se už
musel vrátit do kuchyně. Chcete něco k pití, dámy? "
"Pivo," objednala si Psyché.
348
"Vodu."
Přikývl a odešel.
Sunshine pozorovala jako Nick splýval ve vlně lidí a pak se
otočila ke své společnici. "Takže ty a Eros sem chodíte často?"
Psyché přikývla. "Pár krát jsem tě tady dokonce zahlédla.
Většinou si ve společnosti Aimee a nějaké černovlasé dívky. "
"Trine."
"To je ona."
Psýché vzala bílou kouli a položila ji na místo. "Ano,"
odpověděla na nevyslovenou otázku, když poslala jedním
úderem šest koulí do jamek. "Já jsem bohyně a Eros je bůh."
"Jak jsi věděla-"
"Jsem bohyně. Slyším každou tvou myšlenku. " Usmála se a
křídovala si špičku tága.
"Je nepříjemné dozvědět se něco takového."
"Viďte?" Psyché foukla na špičku, odložila křídu na bok, pak
poslala další tři koule do jamek. "A protože vím, na co myslíš,
odpověď je ano."
"Odpověď na?"
"Jestli tě Talon miluje nebo ne."
Sunshine se zatvářila znechuceně, když schovala zbytek koulí
ze stolu. "Nevím. V některých chvílích mám pocit, že mě
nedokáže rozlišit od Nynian. Myslím, že ji miluje víc než mě. "
Psýché znovu rozestavěla koule. "Bez urážky, ale to je
pitomost. Ty s Talonem jste si souzeni, jste jedna duše. Bude tě
navždy milovat, nezáleží na tom, kdo nebo co jsi zač. Ty,
přítelkyně moje, by ses mohla vrátit i jako hrbatá velryba a
miloval by tě. Nemůže si pomoci. Vy dva jste si navzájem
předurčeni. "
"Dobře, ale-"
349
"Nejsou žádné ale, Sunshine." Postavila se těsně před ní. "Já
jsem bohyně duší a osudových spojení. Na rozdíl od ostatních
olympských bohů vím, když vidím dva lidi určených jeden pro
druhého. Pokud byste dnes s Talonem zahynuly a byli byste
zrození každý na jiném pólu země, dříve či později byste se
opět setkali. To je síla osudového spojení duše. Můžete sami
přežít, k čertu, dokonce můžete být i s jinými, ale ani jeden z
vás nebude bez druhého nikdy úplný." Pohledem jí ukázala na
poschodí, kde nechali muže. "Vy dva se tomu můžete bránit jak
chcete. Ale pokud se tomu budete stavět, budete jen nešťastní."
Poplácala Sunshine po rameni. "Vím, že mi nevěříš. Vím, že to
chce čas, než to přijmeš. A k tomu, co bylo řečeno, problém ve
vašem vztahu není v tom, zda tě miluje nebo ne. Je v tom, že
on si nemůže dovolit na to dokonce ani pomyslet. "
"Proč?"
"Protože v momentě jak si to přizná, Camulus tě zabije. Talon
to ví. Nedovolí si milovat tě ze strachu, že znovu zemřeš. "
Sunshine smutně na sucho polkla. Vše se vždy stočilo na toho
otráveného a otravného keltského boha. "Je nějaký způsob jak
se Camula zbavit?"
"Možná."
"Možná? To je vše na, co se zmůžeš? "
"Možná je někdy lepší než ne."
Měla pravdu , ale ona potřebovala víc víry, než jen slova.
"A co Artemis?" Zeptala se Sunshine. "I kdybychom zvládli
Camula, co s ní?"
Psýché si protočila tágo v rukou, když si vzpomněla na ten
nezapomenutelný dotaz. "Ona je kluzká. S ní budeš muset
vyjednávat velmi opatrně. "
"Takže je možné se s ní spojit?"
350
"Je to možné."
Sunshine se při tom zamotala hlava. Takže pro ně skutečně
existuje naděje?
Talon zavedl Erota do skladu a zavřel dveře. Před několika
staletími Quinn Peltier odzvučil tuhle místnost aby si zaručil od
ostatních Peltierů a jejich vybraným přátel potřebné soukromí.
Původně byla ta místnost naplánována jako záchytka v případě,
že by se náhodně jeden z nich proměnil na medvěda, dokud je
bar plný, ale časem začala sloužit jako pohodlné místečko pro
bratry, kam si vodili ochotné ženy, které nemínili čekat.
Ale to je jiný příběh.
Talon zapnul tlumená světla na stropě a postavil se před Erota.
"Potřebuji od tebe službu."
"Službu, krucinál. Nevíš o tom, že mám právo rozprášit
každého temného lovce, který se ke mně přiblíží? "
Talon něj pobaveně podíval. "Budu si to pamatovat, když příště
budeš chtít půjčit peníze na poker, tak aby to Psyché nevěděla."
Eros se nadpřirozeně usmál. "Dostal jsi mě. Fajn, s čím ti můžu
helfnout? "
Talon zaváhal. V duchu si přál, aby mu Eros dal jinou odpověď
než tu, jejíž se obával.
"Znáš keltského boha Camuluse?"
Eros pokrčil rameny. "Ani ne. Ten jde s Aresem a ostatními
bohy války. Jsem bůh lásky a štěstí, velmi se tedy nestýkáme.
Proč? "
"Byl jsem jím prokletý a chci vědět, jestli je tu nějaký způsob
jak tu kletbu zlomit."
"Upřímně?"
"Ano."
351
"Nejspíš ne. Bohové války nemají ve svých pravidlech
odpouštět. U nich to vždycky jde přes úplnou devastaci. Ale to
záleží na tom, co jsi udělal a co bylo jeho prokletím. "
"Zabil jsem mu syna a on mi odepřel navěky milovat člověka.
Pokud se tak stane, zabije ho. "
"Oou," zapískal Eros. "Promiň, chlape, ale z něčeho takového
se jen tak nevyvlečeš. Pomsta se snoubí tímto bohem až do
morku kostí. Tedy pokud by i v tobě nekolovala boží krev,
tehdy by si šanci možná měl. Koluje? "
"Ne. Jsem jen člověk, pod přísahou. "
"Tak si totálně odrovnaný."
Talon zatnul zuby, když k němu dolehla pravda, i když by
neměl být překvapen. Neuvědomoval si ji dokud, mu nezačala
ničit jeho a Sunshininu budoucnost.
Někde v koutku jeho hlavy byla skutečně naděje.
Ale bylo to marné.
"Není způsob jak si udržet Sunshine od něho."
Ani si nevšiml, že mluví nahlas dokud nepromluvil Eros.
"Pokud ji miluješ, tak jsem si jistý, že za to zaplatí."
Odhodlával se udělat, to co bylo potřeba. Věděl, že mu to
zlomí srdce a bylo mu do pláče. Věděl, že to tak musí udělat.
Byla to jediná možnost, jak ji ochránit.
"Dobře tedy. Mám na tebe poslední prosbu. "
Eros se něj podíval s pochopením. "Chceš abych vás zasáhl
zpětným šípem a zabil tak vaši lásku."
Talon přikývl.
Eros si složil svůj lukovitý náhrdelník z krku a prodloužil ho.
Talon ho popadl za ruku, když na něj namířil. "Ještě ne, dobře?
Jen s ní chci strávit ještě pár chvil. Potom. Můžeš počkat do
půlnoci? "
352
Eros přikývl, založil si opět zmenšen luk zpět na krk a sevřel
Talonovo rameno. "Láska bolí, příteli. Věř mi, vím to. "
Talon pomyslel na Psyché a pocítil jak se v něm vzdouvá
bezútěšná žárlivost. "Ano, ale ty si tu svou můžeš udržet."
"Pravda. V tomto jsem zatraceně šťastný chlap." Eros se ošil,
jak se necítil ve své kůži. "Kde chceš, aby jsem vás trefil?"
"Někde, kde to nebolí."
Eros přetočil oči až poté mu odpověděl Talon vážně.
"Klub Runningwolf. O půlnoci ji tam vezmu. "
Eros už jen mlčky přikývl a ustoupil o dva kroky. "Uvidíme se
o půlnoci."
"Děkuji, Erote. Máš to u mě. "
"Budu si to pamatovat." Talon přikývl v oboustranném
pochopení. Teď byl zadlužený vůči Vanemu i Erotovi. Když to
půjde i nadále takovým tempem, ztratí víc než jen svou duši.
Jen si přál aby ke konci, neztratila svůj život i Sunshine. Ale na
to teď nesmí myslet. Jediné, co měl bylo jen pár hodin se
ženou, kterou miluje.
Chtěl si užít ten krátký čas, před tím než se ji znelíbí. Talon
opustil místnost a zastavil se nahoře, aby se podíval jak
Sunshine hraje v přízemí kulečník se Psyché. Byla tak
nádherná. Světla z pódia se ji rozplývali na černých vlasech
barvy půlnoční oblohy. A její svůdná sladká postava ... byla
dokonalá.
Sunshine pro něj byla vším.
Talon se zarazil, když mu došlo, že průměrně vysoký hubený
muž se mluví se Sunshine a ona se při tom netváří moc
nadšeně.
Najednou se jejich konverzace zvrtla v slovní útoky. Sunshine
rozzuřeně strčila do muže a odhodila ho.
353
Psýché odložila tágo a postavila se mezi ně.
Talon ztratil rozum a rozhněval se.
Nemyslel na ochranku ani na nic jiného, jen na Sunshine,
položil ruku na zábradlí, přehodil přes něj nohy a seskočil celé
patro.
Lidé dole zavřískali a uhnuli mu.
Při pokusu o krok mu do nohy vystřelila bolest. Ale nestaral se.
Jediné co viděl, byla Sunshinin rozrušený obličej. Jediné co
slyšel, byl její rozzlobený hlas.
"Jak jsi to mohl udělat, Jerry, ty hade!"
"Řekl jsem ti to už předtím, Sunny, v obchodu je všechno
dovoleno."
"Ale on byl můj klient. Seděla jsem tam dnes celý den a čekala,
kdy se ukáže. "
"Usnula jsi na vavřínech, teď neseš následky."
"To samé platí i pro tebe," Talon popadl chlapa a otočil si ho
obličejem k sobě. "Nikdo nebude takhle zametat s mou
přítelkyní."
Sunshine Talonova tvář omráčila. Byla skutečně děsivá. Tvářil
se, že byl jen krok od toho, aby z Jerryho udělal rybí prsty.
"Nic se neděje, Talone," omlouvala ho, protože nechtěla aby se
Talon dostal do problémů nebo hůř, aby ho zatkli za zašlápnutí
toho červa.
Z Jerryho výrazu vyčetla, že umíral touhou říci něco
jedovatého, ale celkové rozměry a zuřivost Talona, ho drželi se
zavřenou pusou.
Sunshine ho zatáhla za rameno. "No tak, miláčku, nech to tak."
Talon opravdu chtěl toho chlapa roztrhat na cáry. Jak se
opovážil Sunshine ukrást klienta? Věděl jak hodně to pro ni
znamenalo.
354
Jeho hněv byl jako odjištěná rozbuška, pomocí vůle se ho
snažil zahnat.
"Kdo je tento kretén?" Zeptal se Sunshine.
"Kdysi jsem byl její manžel, a co ty?"
Talon vzplanuly oči. „Přítel.“
Jerry snad již nemohl být víc překvapen, ani kdyby mu na
obličej doletěla Talonova pěst.
Talon podíval na Sunshine. Jedna jeho část se cítila nevýslovně
zrazena, když se opovážila oddat se jinému. Nezáleželo mu na
tom, že o svém minulém životě nic nevěděla.
Bolelo to i tak.
Její oči se omlouvali. "Řekla bych ti to."
"Kdy, Sunshine?"
Sunshine se obrátila vyčítavě na Jerryho. "Ty jsi takový idiot.
Nemůžu uvěřit, že jsem kdy byla tak hloupá a vzala si tě. "
Začala se prodírat přes ztichlý dav.
"Hej, Sunny," křičel za ní Jerry. "Nezapomeň zajít do Fallin a
poobdivovat mou práci. Vzpomeň si, když na ni budeš koukat,
že vyhrál ten lepší umělec. "
Talon zachytil v jejích očích slzy. Jeho sebeovládání přeteklo.
Přitočil si ho za ramena a udeřil tak tvrdě, že Jerry spadl a s
pořádnou ránou doletěl až na kulečníkový stůl, koule kolem se
rozkutáleli a nadskočili.
Několik členů medvědí rodiny zanadávalo, když zacvakali
foťáky.
"Nesnižuj se na jeho úroveň, Kelte," zaslechl za sebou Justina.
Talon pantera ignoroval. Vzal Sunshine za ruku a táhl ji mezi
lidmi ven.
Nick s nimi srazil ve dveřích. "Člověče, Ash bude zuřit, když
se o tomhle dozví. Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal se samými
355
svědky okolo. Si horší než Zarek. "
"Jen se přesvědč, že jsi po mně uklidil."
"Uklidil, krucinál? Víš vůbec, kolik foťáku zachytilo tvůj
seskok ze schodů? Moje matka si teď bude myslet, že jsi na
drogách, které podle ní Kyrian prodává. Jsme v prdeli. Můj
život je na prd. Dostanu přednášku o tom jak skončím, když
pracuji pro dealery... znovu. Moje máma, požehnej její dobrotu,
je taková pošetilá, že si ani nevšimla, že dělá pro medvědy.
Jsem v prdeli. "
"Nevzrušuj se nad tím," Dev se k nim přidal. "Kryjeme ti záda,
Kelte. Úklid indiskrétnosti je naše specialita. Ani jeden člověk
si to zítra nebude pamatovat a ujistíme se, že to bude tak s
elektronikou. Každý si na fotce objeví jen velkou černou
kaňku. "
"Co se mnou?" Dožadoval se Nick. "Já nechci žádnou z těch
vašich mozek vymazávajících srandiček."
"Řekl jsem, lidé, Nicky."
Nick se zatvářil nanejvýš uraženě.
"Děkuji," poděkoval se Talon Devovi.
"Uvidíme se zítra na Mardi Gras. "
Talon kývl medvědovi hlavou na souhlas a vedl Sunshine ven a
nemyslel na to, že se cítil jakoby měl potom skoku v noze
polámanou každou kost.
Když už byly na ulici pustil se s ní do hádky. "Ty jsi byla
vdaná?"
"Bylo to před sedmi lety, Talone. Byla jsem mladá a hloupá. "
"Byla jsi vdaná," zopakoval. "Za něj."
Sunshine věděla, že se tomu nevyhne a povzdechla si. "Ano."
"Nemůžu tomu uvěřit."
"Ale no tak, Talone, dej mi chvilku. Nesuď mě a nevytahuj
356
proti mně něco, co se stalo, když jsem o tvé existenci neměla
ani ponětí. Pokud by měl být právě teď někdo naštvaný,
myslím, že jsem to já. "
"Kam tím míříš?"
"Selena mi vyprávěla o tobě a tvých úlovcích, záletníku. O tom
jak si dostal na záda každou sukni v New Orleansu. O tom mi
nechceš říct nic? "
"To je jiné."
"Proč? Protože jsem žena? Věděl si, že nejsem panna, Talone.
Co jsi čekal? "
Talon netušil. Ale pak, na tom již tak nezáleželo.
Po dnešku, ho bude nenávidět i tak. Poslední, co chtěl bylo
strávit dnešní večer hádkou.
Jsou to poslední chvíle kterou má.
"Dobře Sunshine. Máš pravdu. Je mi to líto. "
Sunshine byla na pozoru, bylo to poprvé, co se chlap tak rychle
poddal. "Opravdu?"
"Ano," jeho oči byly upřímné. "Nechci se hádat. Zapomeňme
něj a pojďme se najíst. "
Zvedla si jeho ruku ke svým rtům a políbila ho na prsty. "To
zní výborně."
Když kráčeli do malé restaurace na Iberville, všimla si, že slabě
kulhá. "Je ti dobře?"
"Jen jsem si vyvrtl nohu, když jsem seskakoval ze zábradlí.
Vždy když se rozzuřím, ztrácím své schopnosti lovce, a bez
nich se stává mé tělo lidským. "
"Potřebuješ zajít k doktorovi?"
Talon zavrtěl hlavou. "Když zůstanu klidný, noha se mi během
večeře zahojí."
Talon ji držel blízko svého těla celou cestu do restaurace,
357
dokud se neusadily. Ukládal si do paměti o ní všechno. Navždy
si ji bude pamatovat takovou a ty vzpomínky v něm budou žít
spolu s těmi o ní, když byla Nynian.
Nebo své vzpomínky ztratí, když ho Eros zasáhne?
Překroutí se jeho mysl tak, že ji už nebude moci víc milovat?
Při takové představě se mu sevřel bolestně žaludek. Jaké to
bude bez nádherných vzpomínek na Nynian a Sunshine? Aniž
si dokázal vzpomenout na něhu jejích doteků, vůni pačuli na
její pokožce? To jak na něj vždycky hleděli její oči?
Sevřel zuby do pevného stisku jak se pokoušel nemyslet na
utrpení, které mu rozervávalo srdce.
Nebylo to o něm a o tom, co ztratí on.
Toto bylo o ní. Musí to udělat pro ni.
Sedla si v boxu proti němu a v hlavě mu během jídla bušilo.
Světlo svíček jí ozařovalo tmavé vlasy a měnilo její pokožku
na krémově opálenou, z níž mu vyprahlo v ústech.
Talon pozoroval její jemné pohyby rukou, když krájela svůj
fazolový salát. Miloval ty dlouhé, křehké prsty. Miloval jak je
dráždil ústy, jak je cítil na svém těle.
"Proč jsi se rozhodla stát umělkyní?" Vyhrkl.
"Rada pracuji se svýma rukama."
Sáhl přes stůl a vzal její levou dlaň do své ruky. Studoval její
delikátní tvar a pocit křehkosti ve své dlani. "Máš nádherné
ruce."
Usmála se a proplétá si s ním prsty. "Děkuji. Je to to
nejcennější, co umělec může mít. Zvykla jsem zahánět noční
můry, že by se mi s nimi něco stalo, vážné jizvy nebo
popáleniny, které by mi zabránily používat je na tvarování a
kreslení. Umění je můj život. Nevím, co bych dělala, kdybych
nemohla tvořit."
358
Talon v agónii zavřel oči. Bouřili se v něm pocity, ale postavil
se jim. Musí. Čas jim nemilosrdně plynul. Sunshine mu dala
okusit z jejích salátu a on se snažil jak mohl aby to nevyplivl.
"Proč tvé oči nejsou jantarové?"
Spolkl sousto v ústech, ale musel to zapít vínem. "Je to součást
přeměny v temného lovce. Jsme změněni na predátory, tak
abychom mohli co nejlépe chytat a zabíjet démony. Naše oči
jsou černé a máme roztažené zornice mnohem více než je tomu
u lidských očí, díky čemuž vidíme i ve tmě. "
"A tesáky? Používáte je na vysávání krve? "
Zavrtěl hlavou. "Ne. Krev mi nikdy nešmakovala. Tesáky jsou
prostě jen další částí lovce "
"A tobě se líbí to, co děláš?"
"Jsou chvíle, kdy je to zábavné a náročné a chvíle, kdy se řádně
nudím. Ale většinou se tím nezabývám. "
Zdálo se, že jí to stačilo. Mlčky jedla několik minut než znovu
promluvila. "Talone, proč jsi se vzdal své duše?"
Odvrátil od ní pohled. V hlavě viděl ten den tak jasně. Ležel na
oltáři, ruce měl přivázané nad hlavou, s obnaženou a krvavou
hrudí s obětními symboly na ní. Byl to chladný den a byl tam
každý člen jeho klanu.
Oblečeni v černých róbách. Druidské šaman se němu sklonil a
krutě se usmál.
"Přineste Cearu."
Slova jeho bratrance mu zvonily v hlavě. Trvalo mu celou
jednu minutu, než pochopil, co se děje. Otřesený pozoroval jak
jeho muži chytli jeho sestru za ramena.
"Speirr! Pomoz mi, bràthair, prosím!"
Bojoval s provazy a do zápěstí se mu nerozřezalo a nekrvácelo.
Křičel na ně, aby ji nechali na pokoji.
359
Jako uvězněné divoké zvíře se k ní snažil dostat. A ona ho
pořád a pořád volala.
"Je to vůle boží, že vy dva umřete za to, co spáchala vaše
matka." Jeho bratranec zabodl dýku hluboko do Cearinýho
srdce.
Pohlédla na Talona s vyděšeným obličejem pokrytým slzami a
snažila se polapit dech.
Nejhorší ze všeho byly její oči a výraz nechápavostí v nich.
Věřila v něj, důvěřovala mu, že ji ochrání.
Muži ji pustili, když začala klesat k zemi, dopadla na ruce a na
kolena.
"Speirr?" Hlas ji slábl a natáhla k němu zkrvavené ruce.
"Nechci být mrtvá," šeptala dětským hláskem.
Před jeho očima skonala. Vězněn zuřivostí ze sebe vydal
ubrečený válečný pokřik a všechny je proklínal. Dovolával se
hněvu Morrigány, ale ona ho ignorovala. Bola to Artemis, která
odpověděla na jeho nářek po pomstě. Poslední věc, kterou
viděl bylo jako mu druid zaklonit hlavu a přímým řezem mu
podřízl hrdlo.
Talon se zhluboka nadechoval a vydechoval a toužil ty
vzpomínky pohřbít. To byla minulost a teď má na starosti
Sunshine.
"Byla to mladická zloba," vyslovil s klidem, který necítil. "V
krátkém časem jsem ztratil moc - tetu, strýce, tebe a našeho
syna. Když jsem přišel o tebe, chodil jsem zahalen v smutku.
Snažil jsem se přes to přenést každou minutu každého dne.
Jediná věc, která mě udržoval při životě bylo vědomí, že mě
potřebuje klan a Ceara. Když za mnou přišel druid a řekl, že se
vzdám svého života a obětuji ho bohům ve prospěch ochrany
klanu, přišla konečně úleva. Dvakrát jsem nepřemýšlel a
360
dovolil jsem jim, aby mě spoutali na obětním oltáři."
Talon zaskřípal zuby, když se mu znovu zjevila sestra. Viděl
jak tehdy vypadala. "Ceara ronila slzy, ale snažila se být silná.
Všechno šlo jak mělo, dokud se Murryd neotočil k ní a
nepřikázal mým vojákům aby ji zajali. Řekl, že oba musíme
předat životy bohům. "
"Byla to pravda?"
"Ne. Chtěl se stát králem. Potřeboval abychom oba, Ceara i já
zmizely z jeho cesty, protože jsme byli legitimní dědicové.
Chápu, že chtěl zabít mě, ale neměl zabíjet i Cearu. Byla to
právě nespravedlnost jeho činu, kterou jsem nedokázal vystát. "
Položila si ruku na jeho. "Miláčku, je mi to tak líto."
Stiskl její ruku a mrkáním se snažil zahnat bolest, kterou cítil.
Jediný klid, který kdy poznal mu přinášel dotek této ženy.
"To byl jejich konec."
"Co jsi udělal?"
Talon si pročistil hrdlo, jak se snažil zarazit výjevy té noci.
Byl jako prostoduchá příšera běsnící celou jeho vesnicí.
Jediné na co se orientoval, bylo dostat se k bratranci. Přinutit
toho bastarda zaplatit.
"Procházel jsem celou vesnicí a zabil jsem každého muže,
který se dostal mezi mě a ty, co zavraždili Cearu. Ženy a děti
utekli když jsem si probíjel cestu k Murrdydovi. Když byla
moje pomsta vůči němu dokonaná, vesnici jsem od základů
spálil. "
"Od té doby sloužíš Artemis?"
Talon přikývl.
"Setkal jsi se s ní někdy?"
"Jen jednou, když přišla vyjednávat o mou duši. Potkala mě v
jiném hraničním prostoru, kde se shromažďují duše, když
361
odejdou z tohoto světa, ale ještě nepoputovali dál. "
"Už jsi ji neviděl?"
Zavrtěl hlavou. "Nemáme dovoleno setkávat se s bohy. Chovají
k nám odpor. "
"Ale co Eros?"
Zadržel dech a pocítil zvrácený humor v tom, že to byl vlastně
neuctivý rozkošnický bůh lásky. "On je trochu jiný. Z nějakého
důvodu, se mezi nás rád míchá. "
Když dojedli, Sunshine si procházela jeho slova. Ubohý Talon.
Prošel si takovou bolestí. Tolika hněvem.
Stále ji zlobilo, že si ji plete s Nynian. Možná sdíleli stejnou
duši, ale jinak jsou to dvě úplně jiné osoby.
Na tom, ale velmi nezáleželo. Pokud bude zavázán Artemis a
prokletý Camulem, nebude nikdy volný. Nikdy nebude mít
budoucnost.
Když mluvila se Psyché, bohyně jí řekla, jak zavolat Artemis.
Sunshine si opravdu s tou bohyní chtěla poklábosit a uvidí se,
zda Talon nezíská zpět svou svobodu. Pokud nebude proti, pak
se jim jistě nějak podaří zastavit Camuluse.
Když zaplatili za jídlo, odešli z restaurace směrem k otcovu
klubu.
Sunshine netušila, proč ji chce Talon vzít domů, ale snažila se
to nenápadně oddalovat, aby měli víc času pro sebe.
Talon ji vedl k tanečnímu parketu.
Sunshine si nikdy předtím neuvědomila jaký dokáže být muž
sexy, když tančí. Osobně si vždycky myslela, že je většina
chlapů nemotorná.
Ale Talon nebyl. Byl tou nejvzrušenější věcí, jakou v životě
viděla.
Když píseň skončila, Talon trval na tom, aby ho představila
362
otci a bratrovi. Seděli opodál nad účetnictvím se všemi papíry a
Wayne jim pomáhal.
"Ahoj tati, Storme, Wayne."
Pohlédli na ni a usmívali se až do okamžiku kdy spatřili
Talona.
"Sunshine si v pořádku?" Dělal si starosti otec.
"Je mi dobře. Jen jsem vám chtěla představit Talona. Talon můj
otec, Daniel Runningwolf. "
Talon mu podal ruku, ale její otec ji nepřijal.
"Jsem šaman a nemohu se vás dotknout."
Talon přikývl a podíval se něj pohledem, který říkal, že
pochopil. "Promiňte, neuvědomil jsem si to."
Wayne se omluvil a když odešel otcovy tmavohnědé oči trpce
podívali na Sunshine. "Starla se mi nezmínila, že je tvůj kluk
bez duše, kotě."
"Pravděpodobně si myslela že se rozhněváš. Jsi rozzlobený? "
"Jsem."
Sunshine rychle změnila téma rozhovoru. "Jak se má máma?"
"Dobře. A ty? "
"Já taky, tati. Nedělej si starosti. "
"Jsem tvůj otec, Sunshine. Dělat si starosti je můj celoživotní
závazek. "
Vřele se něj usmála. "A jde ti to dobře."
Nezdálo se, že by byl již mírnější.
Talon předstoupil dopředu. "Danieli, mohl bych s vámi
mluvit?"
Tón Talonova hlasu nevěstil nic dobře. Otec ještě více
přimhouřil oči a pak krátce přikývl. "Sunshine zůstaň se
Stormem."
Sunshine koukala, jak ti dva odchází a prostoupila ji neblahá
363
předtucha. Něco bylo jednoznačně špatně.
Talon se nechal zavést k opačnému rohu baru. Přeletěl očima
po Sunshine a jeho srdce umíralo.
"Co ode mne chcete?" Obořil se na něj Daniel.
"Podívejte, vím, že se vám nelíbím?"
"Nelíbím? Jste zabiják bez duše. Uznávám, děláte to pro
ochranu jiných, ale to nemění základní fakt, že už nejste
člověk. "
"To vím. Je to i důvod, proč jsme tady. Odevzdávám Sunshine
do vašich rukou. Je tu pár lidí, kteří jí chtějí ublížit a skutečně
bych ocenil, kdybyste na ni dali pozor. Zůstanu blízko, mimo
dohled až do zítřejší noci pro případ, kdyby se ji znovu pokusili
dostat. "
"Z toho, co mi řekla manželka jsem usoudil, že se vás Sunshine
dobrovolně nevzdá."
"Za několik minut, se na mě nebude chtít ani podívat. To vám
slibuju. "
Daniel se zachmuřil. "Co tím myslíte?"
Talon se zasekl, když pohlédl na velké hodiny Budweiser na
stěně nad barem. Už byl téměř čas.
K čertu s vámi, sudičky.
"Nic," odvětil tiše. "Jen mě berte za slovo, vaše dcera je nyní
vaše."
Daniel nepotřeboval více vysvětlování a prikývl. Talon se v
mukách vracel zpět k Sunshine. Nemohl snést myšlenku na to,
co jde Eros udělat. Trápilo ho to, až do bezedných hlubin, ale
musí se to stát. Nemohou být spolu. Bylo hloupé že si mysleli
něco jiného. Musí to udělat pro záchranu jejího života.
Koutkem oka uviděl jak se Eros zjevil ve své božské podobě.
364
Pro lidi neviditelný, byl bůh lásky snadno rozpoznatelný
Talonovými smysly Lovce.
"Jsi si jistý?" Erotova otázka se mu jako ozvěna odrážela v
hlavě. Talon se naklonil, něžně políbil Sunshine na rty a pak
přikývl. Držel její obličej v rukou, upíral svůj pohled do jejích
hnědých očí a jen čekal kdy ztmavnou nenávistí. Čekal kdy na
něj zanevře a bude ho proklínat.
Eros natáhl šíp a vystřelil ho přímo do Sunshine.
Talon polkl a v očekávání nehynoucí bolesti mu vystřelilo do
těla.
Sbohem, lásko moje.
Sunshine se na něj podívala. "Au! Talone tys mě štípl? "
Potřásl hlavou a čekal na příchod nenávisti do jejích očí.
Nepřicházela.
Odbíjeli vteřiny a její zamračení jen zesílilo.
"Necítím se dobře." Třela se u srdce, kam ji zasáhl Eros. Pak
překvapená, že ho tam vidí se podívala přímo na Erota.
"Cupide?"
Eros se nervózně koukl kolem sebe. "Ty mě vidíš?"
"No ano," jeho otázka ji zmátla. Eros se zakymácel a zezelenal.
Talon měl z toho všeho špatný pocit, nelíbilo se mu, jak se
všechno zvrtlo.
"Co se stalo, Erote? Jak to, že mě nezačala nenávidět? "
Eros se cítil ještě nepříjemnější. "Nemohlo se stát, že jste jedna
duše ve dvou tělech, že jste osudem zpečetěné duše, že ne?"
"Ale jsme," ujala se odpovědi Sunshine. "Psyché řekla, že
jsme."
Eros se ostýchavě usmál. "Hups. Myslím že musím hodit řeč se
svou drahou manželkou. K čertu s tím, měla mi to říct. "
365
"Hups?" Zopakoval po něm nevěřícně Talon. "Erote, slovo
hups, by se v tvém slovníku nemělo vůbec vyskytovat."
Eros hlasitě polknul. "Nikdo mi neřekl, že vy dva jste
zpečetěné duše. Vidíš tohle," a zvedl svůj luk, "Funguje jen na
chtíč a zamilovanost. Spojení duší, to je ale jiná káva. Lásku
toho druhého nedokážu zabít. To nemůže nic. "
Sunshine užasla, když jí došlo o co tam šlo. V tom momentě
chtěla Talon zaškrtit. "Pokoušel jsi se, s jeho pomocí obrátit
mou lásku k tobě na nenávist?"
Teď vypadal Talon stejně ostýchavě jako Eros. "Lásko, můžu ti
to vysvětlit."
Propalovala ho pohledem a hněv prostupoval každým kouskem
jejího těla. "Ty máš tedy co vysvětlovat. Jak si mohl
experimentovat s mou myslí a srdcem jako s pokusným
morčetem?"
"Sunshine," vmísil se do toho její otec. "Má pravdu. S ním tě
nečeká budoucnost. Není člověk. "
"Mně je fuk, co je. On a já máme něco společného a nemůžu
uvěřit, že by mi udělal něco takového. "
"Zakazuji ti se s ním stýkat." Tón jejího otce byl rozhodný a
nekompromisní.
Svůj hněv tentokrát otočila na otce. "Já nemám třináct.
Nestarám se, co mi zakazuješ a co ne, tati. Tohle je mezi mnou
a jím. "
"Nechci se dívat jako znovu umíráš," Talon promluvil pomalu.
"Nenechám sebou manipulovat. Já se tě nehodlám vzdát. "
Talon se otočil a směřoval se k východu s emocemi
rozbouřenými jako moře. Nemůže to udělat. Nemůže.
Musí ji nechat jít.
Je to v zájmu jich obou.
366
Dozadu se neohlédl ani jednou až došel ke své motorce.
Nasedl, ale předtím než ji stihl nakopnout ho chytla Sunshine
za rameno.
"Takhle se mě nezbavíš, takhle ne."
Vycenil na ni své zuby s dlouhými špičáky. "Nechápeš, co
jsem?"
Sunshine najednou pochopila. Všechno, co Psyché řekla dávalo
smysl. On nebyl Speirr, vůdce svého lidu. Vystrašený malý
chlapec, který zatvrdil své srdce, aby přežil. Nebyl ani muž
který si ukradl Nyniino srdce a dělal si na ni nárok jak muž
nesměl.
Tohle byl Talon, temný lovec trávicí věčnost ochraňováním
cizinců před nástrahami zla a noci.
Milovala ho ještě víc. On rozezpíval její srdce. Bez něho si
svou budoucnost ani neumí představit.
Netušila jak čelit a zvítězit nad vším, co mezi nimi stálo, ale on
jí za boj stál.
"Vím, kdo jsi Talone. Jsi muž, pro kterého jsem se narodila,
abych ho milovala. Jediný muž pro kterého jsem se narodila."
"Já nejsem muž. Už ne. "
"Jsi můj a já ti nedovolím odejít bez boje."
Talon nevěděl, co dělat. Chtěl si ji k sobě přitisknout a navždy
ji držet. Chtěl aby ho odstrčila a proklela. Chtěl aby ho
nenáviděla. Vešla do jeho náruče a hluboce ho políbila. Talona
její chuť přinutila k zavrčení. I když věděl, že by neměl, přitáhl
si ji na motorku, nastartoval a vmísil se do provozu. Jeho láska
a hněv sílily s každým kilometrem ve městě i za městem, které
směřovaly k močálem. Celou dobu jím pronikala její vůně a
touha, jeho pocity se stávaly ještě více nestálými. Tělem se na
něj přitiskla tak těsně, že to bylo jediné, na co se dokázal
367
soustředit. Její teplo, její láska. Musí ji mít. Neschopný to
vydržet, zamířil do lesa a vypnul motor. Sunshine částečně jeho
divoký pohled, který na ni upíral, lákal. Oči měl prosvícené
ohněm a vášní, když si ji na sebe přitáhl a dravě ji políbil. Jeho
hlad pronikal až k ní a burcoval ji. Omotala ruce kolem jeho
ramen, zády ji opřel o benzínovou nádrž. Nikdy ho takového
neviděla. Bylo to jakoby byly jeho pocity mimo kontrolu,
jakoby žil jen aby se jí dotkl. Políbil ji na krk a na obličej. Ruce
rozevřely její halenku, aby se dlaněmi dostal na její prsa. Byl
divoký a nezkrotný a ji se zdálo, že má víc než jen dvě ruce.
Dotýkal se ji na celém těle najednou. Zoufale po něm toužila.
Chtěla ho stejně jako chtěl on ji. Políbila ho na rty a třela se o
jeho naběhlé slabiny. Svlékla mu tričko a rukama mu hladila
širokou hruď, svaly se mu vlnily a napínali. Talon ji vyhrnul
sukni až nad boky.
"Potřebuji tě Talone," šeptala.
Talon ji chtěl vlastnit. Každý jeden jeho milimetr po tom křičel.
V celém svém životě se nikdy takhle necítil. Musí do ní
vstoupit. Musí se jí dotýkat. Musí cítit její ruce na své kůži, její
dech na svém krku.
Ta silná touha s ním přímo otřásla.
Sunshine klouzala rukama po jeho těle dokud se nedostala k
jeho kalhotám, pomalu ho začala rozepínat. Zasténal, když ho
uchopila do dlaní.
Nemohl dýchat, tak úžasné bylo cítit na sobě její ruce.
"Ach, Sunshine," dýchal jí prudce do vlasů. "Vezmi mě k s
sobě."
Prohnula se dozadu jako luk a něžně ho navedla do svého
horkého vlhkého klína. Talon byl v ní a divoce zavrčel. Bral si
ji divoce, jako nezkrotné zvíře. Zadýchaná Sunshine se ho
368
držela a šílela z toho jak se do ní nořil. Poprvé od chvíle co se
setkali před ní neskrýval své špičáky. Dovolil jí vidět ho
takového, jakým byl. Dovolil jí poznat nezkrotného divocha,
který obýval tělo muže. Jejich pohledy se spojily do jednoho.
Zastavil se mezi jejími stehny a ona viděla na jeho tváři jeho
extázi. Do rukou vzala jeho tvář. hypnotizovaná mužem a
predátorem, kterým byl zároveň. Celý život poslouchala
příběhy o nesmrtelných tvorech, o upírech, který se
zmocňovaly svých obětí. Dnes v noci, chtěla být jeho.
Talon se s ní přestal kontrolovat. Věděl to. Bouřili se v něm
pocity a nedokázal uvažovat. Jediné na co se zmohl, bylo cítit.
Ona byla jeho střed vesmíru. Jeho všechno. Vůně jejího těla
mu proudila do hlavy, obléhala ho a zesilovala smysly. Slyšel
krev jak proudí v její žilách, cítil její srdce bušící pod jeho
hrudí. Teplo její jemné ženské pokožky klouzající po jeho těle.
Vezmi si ji! Ten rozkaz byl přímý. Tak přirozený. Zničující.
Musel by mít zdravý rozum, aby se dokázal kontrolovat. Ale
nebyl. Teď byl zvířetem, který po nocích loví. Myslel jen na to
jak ji dostat, vnikl hluboko do jejího nitra a pak zabořil své
zuby do jejího krku. Cítil její překvapení jen malou chvíli, pak
dosáhli oba úplný vrchol. Jejich těla a mysli byly propojeny.
Jedno tělo, jedna duše. Ve své hlavě cítil každou její myšlenku.
Pocit. Strach. Radost.
Na dně jejího srdce spatřil strach, že ji nemiluje tak jako
miloval Nynian. Že ji tak moc milovat nikdy nebude. Cítil její
beznaděj i odhodlanost. A nejvíce ze všeho cítil její lásku.
Divoce zařval a nechal se zaplavit její přítomností. Prosakovala
do každého kouta jeho bytosti. Mezi nimi už nebylo žádné
tajemství. Nebylo již více ukrytých míst. Byla jeho tak jako byl
on její. A její láska k němu byla naprosto nenahraditelným
369
pocitem jaký zakusil. Talon se do ní celý vnořil a hlava i tělo
mu explodovaly. Jejich orgasmus byl tak mohutný, že
nedokázal udržet motorku ve stoje. Než si uvědomil, co se
stalo, ležely na zemi stále se spletenými těly. Smysly se mu
začaly vracet pod kontrolu.
Sunshine na něj hleděla v měsíčním světle, zbožňujícím
pohledem a s pokroucenými šaty. V hlavě pořád slyšela jeho
myšlenky. Strach, že ji ztratí, potřebu chránit ji. Viděla jeho
vinu, když nezabránil aby jeho sestra zemřela. Touhu napravit
vše špatné, co se stalo Nynian, na dobré. Smutek a žal, které v
něm žily. Hlavě co viděla, byla jeho potřebu mít ji u sebe.
Potřebu nezklamat ji. Cítila jeho moc a sílu, které byly odlišné
od všeho, co si dokázala představit. On byl predátor. A byl to
muž, kterého milovala. Ten, který miloval ji a byl ochoten
udělat pro ni cokoliv. Dokonce by se vzdal i vlastního života.
"Miluji tě, Talone," sladce vzdychla.
Talon nebyl schopen uvěřit, co jí udělal, rukou jí přejel po krku
a odstranil zrádné stopy krve. Chuť její krve mu prostupovala
myslí a smysli. Zarek měl pravdu, byl to ten nejúžasnější
vrchol jaký znal. A viděl až do jejího srdce ...
Bohové, co to udělal? Pro jednu vášnivou chvilkovou slabost
zasel semínko jejich společného konce.
370
Kapitola 16
Talon ji vzal do chaty, ale celou dobu s ní nemluvil. Nebyl si
jistý, co říct.
Nezdálo se, že by jí vadilo, že ji kousl. To bylo dobré znamení.
Ale on si to neuměl vymazat z hlavy.
Její chuť. Její cítění. Její lásku.
Bude ho to pronásledovat až navěky.
Sunshine se odběhla osvěžit do koupelny a Talon rozsvítil na
stole lampu.
O několik vteřin mu někdo klepal na dveře.
Talon z holínky vytáhl srad. Do jeho domu návštěvníci často
nechodí.
"Kdo je tam?"
"To jsem já Ash, Kelte. Tak nešil. "
"Je to Acheron nebo Styxx?"
"Tyranosaurus a nemám brýle."
Talon otevřel opatrně dveře a byl přichystán na případné triky.
Ale byly to opravdu ty staré dobré strašidelné oči a nezdálo se,
že je nadšený.
"Co tady děláš?" Divil se Talon.
371
"Bojujeme s démony. A co ty? "
Talon zachytil v Ashovi hlase sarkasmus a odsuzování. "Byli
tady démoni? Kde? "
"Napadli katagariánský brloh, šel jsem na pomoc Vanemu a
Fangovi."
Novinky na něj dolehly. Měl tady být, aby jim pomohl. Pro
boha, královsky to pohnojit. "Jsou v pořádku?"
"Ne. Jejich sestru i se štěňaty zabili."
Talonovi se sevřelo srdce, to byla bolest, které velmi dobře
rozuměl. Bratři budou ztrátou sestry zničeni.
"Já... je mi to líto."
"Tak mi řekni, kde jsi byl ty?"
Předtím než mohl Talon otevřít ústa, za něj odpověděl Ash.
"Počkej, mám to. Byl jsi ukázat své schopnosti japonským
turistům v Útočišti, kteří byli doslova vyzbrojeni kamerami a
foťáky. Blahopřeji, kamaráde, už jsme celosvětoví. "
Talon si zakryl rukou tvář. "Kriste, myslíš to vážně?"
"Vypadám, že si dělám srandu?"
Ne, vypadal, že byl opravdu nabroušený.
"Nechce se mi uvěřit."
"Tobě? Tobě se tomu nechce věřit? Já jsem ten, kdo musí jít za
Artemis, abych ti zachránil zadek. Běsnila už kvůli Zarekovi,
jak jí teď mám vysvětlit že Pán Klidný-a-vyrovnaný předváděl
své spidermanovské chvaty v baru s přecpanými turisty a
skončil na titulce novin z Tokia s otázkou, co se děje s
americkou kulturou?"
"Otázku. Kolik jsi porušil pravidel za méně než minutu? "
"Ještě lepší je, že mi teď volá Nick a chce vědět proč musí on
všechno utajovat, když se všude už ví, že se předvádíš jako ve
výkladu. To zasraný kluk dokonce chce, abych mu zvýšil plat,
372
protože musí udržovat tajemství a nikdo z vás to nemusí. "
"Můžu to vysvětlit."
"Fajn, čekám."
Talon se snažil přijít na omluvu toho, co udělal.
Ale nenašel ho.
"Dobře, nemohu to vysvětlit. Ale dej mi minutku. "
Ash přimhouřil oči. "Pořád čekám."
"Přemýšlím."
Sunshine vyšla z koupelny a jak spatřila Acherona celá zbledla.
Vzala do rukou jednu z Talonových holí zavěšených na stěně a
zaútočila na něj.
Acheron rukou zachytil hůl, když mu jí švihla kolem hlavy.
"Hej!"
Sunshine se otočila k Talona. "To je ten, co mě unesl."
"Neunesl," řekl Ash nevrle a vytrhl hůl z jejích nebezpečných
rukou.
"To je můj šéf, Sunshine. Acheron. "
Pusu našpulila do malého O
"Vany říkal, že vy dva vypadáte stejně. Nedělám si legraci.
Opravdu, teď když jsem trochu klidnější, až tak se sobě
nepodobáte. On byl strašidelný, ale ty ... ty jsi enormně
strašidelný. "
"Kdybych měl víc času, cítil bych se polichocen." Podal hůl
Talonovi. "Ven, Kelte. Musíme dokončit náš rozhovor. "
Talon si jen nerad nechával poroučet, ale v tomhle případě
neměl na výběr.
Skutečně to podělal a Ash má právo si to s ním vyřídit.
Talon je dostal do velmi nepříjemné situace. Vyšel ven až k
místu u doku, kde na něj čekal Ash s rukami na bocích.
Ashovi tvář byla zuřivá. "Víš, dnes jsem měl výjimečně
373
nádhernou noc. Šel jsem říct Kyrianovi a Julianu, že Valerius je
ve městě a strávil jsem, och nevím, tři-čtyři hodiny
zadržováním těch dvou aby nevybrali za Římanem. Pak, když
jsem si mohl konečně oddechnout a jen dělat svou práci, zjistil
jsem, že jsou zde v bažinách démovi a Talon nikde, aby je
zabil. A proč tady Talon nebyl? Protože Tarzan si skákal z
balkonů aby zachraňoval Jane před gepardy. Teď jediné, na co
se zmůžu, když tady stojím, je říci: další fiasko tudy prosím. "
Talon na něj podíval. "Nemusíš být takový sarkastický. Vím, že
jsem to pohnojit, ok? "
"Ne, pohnojil si to, když si zůstal trčet v Sunshininým bytě bez
kalhot. Tohle je o trochu víc než jen to. "
"Nejdu se omlouvat za to, co jsem udělal."
Ashovi trhalo svaly na čelisti a odvrátil oči. "Je ještě hodně
věcí, které visí ve vzduchu ohledně zítřejší noci. Mnoho
neznámých faktorů. To co víme, není dobré. Mám tu Juliána a
Kyriána, kteří chtějí zatlouct Valeria do borovicové bedny.
Valeria, který nehne ani prstem na pomoc někomu, kdo není
římské větve. Pak tu máme dva nasraný vlky, kteří se chtějí
pomstít, za to co se stalo dnešní noci.
Pak Zareka, v duševním rozpoložení jednoho ze svých dnů,
který je aktuálně nejžhavějším kandidátem new orleánské
pátračky. Nicka vyhrožující mi, že skončí, protože musí uklízet
po psychopatovi. A rozčertěnou bohyni, která si žádá hlavu
každého. A jediného spolehlivého lovce kterého mám, jsi ty. "
Ash se odmlčel a pochybovačně se na něj tvrdě podíval. "Ale
chlapče, bez urážky, jsi poslední dny spolehlivý nebyl."
"Jsem, T-Rexi."
"Ne, Talone, nejsi. Seskakuješ ze stropů a vyhrožuješ
nevinným lidem, kvůli Sunshine. Neohrožuješ pouze sebe, ale
374
ohrožuje nás všechny a Peltierovce, jen aby si uchránil zraněné
city jedné ženy. Kde máš rozum? "
Nyní se rozzlobil i Talon. "Nejsem děcko, Ashi. Dokážu si
stanovovat priority. "
"Normálně to dokážeš. Ale teď přemýšlíš srdcem, ne hlavou, a
to nás všechny přivede do záhuby. My jsme temní lovci,
Talone, my nemáme city. "
Jindy by s ním souhlasil, ale ne dnes, teď Talon cítil celý kopec
podrážděné zlosti. Nepotřebuje poslouchat jeho kázání.
Rozezná rizika a nebezpečí dokonce lépe než Ash. Chápe víc
než kdokoliv jiný, co je v sázce.
"Mám to pod kontrolou."
"Opravdu?" Pochyboval Ash. "Protože jak to vidím já, tak
nemáš. Otevřeně si neposlechl, když jsem ti řekl, abys držel
Sunshine zde. Zaplétat se s katagariánci a Erotem, to není tvůj
styl. Ty neděláš takový druh závazků, Talone. Máš vůbec tušení
jak tohle může dopadnout? "
"Musel jsem to udělat. Musím ochránit svou ženu. Je mi jedno,
co to bude stát. "
"Tvou ženu?" Kroutil hlavou Ash. "Talone podívej se na mě."
Talon poslechl a pohlédl muži do očí.
Ash něj hleděl bez mrknutí, jeho pohled byl chladný a
bezcitný. "Tvá manželka je mrtvá. Zemřela pro patnáct seti lety
a pohřbili jste ji v tvé domovině. Sunshine není Nynian. "
Talon křikl od bolesti a hněvu. To není pravda. Sunshine je
jeho manželka. On to cítí. On to ví. Ona je jediné na čem mu
záleží.
Jediné na čem záleží.
Předtím než dokázal dvakrát promyslet svůj krok, napadl
Acherona. Atlanťanovo hrdlo sevřel do rukou a zatřásl jím, aby
375
to pochopil i on.
"Ona není mrtvá," vrčel. "Jdi do horkých pekel, není mrtvá."
Ash zlomil jeho sevření a použil svou moc, aby ho znehybnil.
Talon syčel a vrčel, snažil se dostat na svobodu, ale bylo to
zbytečné.
A v tom momentě si uvědomil, jak daleko zašel.
Zaútočil na Acherona. Ta myšlenka jím šlehla. Ash měl pravdu.
Pokud se neuklidní a nedostane se pod kontrolu, všechny je
může zabít. Všechny. Ash se zhluboka nadechl a pak ho pustil.
"Talone máš před sebou, rozhodnutí, které musíš učinit. Temní
lovci nemají manželky. Nemáme rodiny. Ke konci dne nemáme
nikoho, jen sami sebe. Naše odpovědnost, naše jediná
odpovědnost, je chránit lidi, kteří se nedokáží ubránit
démonům. Musíš si uspořádat myšlenky, abys viděl svou
cestu."
"Rozumím." Připustil rozechvěle.
Ash přikývl. Pak jeho oči nabyly zvláštní temně stříbrnou
barvu.
"Řekni mi, co chceš udělat? Chceš abych požádal Artemis o
tvou duši? "
Talon nad tím přemýšlel. Stál u propasti, o které netušil, že se jí
někdy postaví tváří v tvář. Ani jednou během jeho existence
Lovce, se neodvážil ani jen snít, že by se Nynian mohla vrátit.
Že se vrátí ...
Zavřel oči a otřásl se. Nynian nebyla zpět, Acheron měl
pravdu. Nynian zemřela.
Žena v jeho domě nebyla jeho manželka.
Byla to Sunshine. Silná, láskyplná žena, plná ohně a odvahy.
Možná měla duši jeho ženy, ale ona byla někdo jiný. Někdo,
bez koho nechtěl žít. Někdo, kdo s ním nemohl zůstat.
376
Cítil jak se mu srdce trhalo na malé kousky. Sunshine byla
člověk. Po čase na něj může zapomenout a vést jiný život.
Může se zamilovat do někoho jiného.
Bolelo ho to, ale musí to udělat.
Jinak ji ztratí úplně. Tímto způsobem, dostane Sunshine šanci
dosáhnout štěstí, které ji nezabije.
"Ne," Talon mu dal tichou odpověď. "Nechci duši, když vím,
že pro Camulovu zlost ztratím Sunshine. Za takovou cenu svou
svobodu nechci. "
"Jsi si jistý?"
Přikývl, pak zavrtěl hlavou. "Upřímně, T-Rexi, už si nejsem víc
jistý ničí." Podíval na Acheron. "Miloval jsi někdy někoho."
Acheron se setkal s jeho pohledem stoicky a neodpověděl na
otázku.
"Víš, to podstatné na životě a lásce je, že se mohou kdykoli
změnit, zatímco lidé se mění jen zřídka. Pokud je tohle ta pravá
a ty ji skutečně miluješ, nestojí to za to získat svobodu, abys
byl s ní? "
"Ale pokud ji ztratím ..."
"Je tam pořád pokud, Kelte. Mně se zdá, že jediná jistota je, že
pokud se o to ani nepokusíš, pak ji rozhodně ztratíš. "
"Ale pokud ji nechám jít, bude alespoň žít."
"Takovým životem, jakým jsi žil po Nyniině smrti?"
"To není fér," ohradil se s bolestí, kterou prožíval.
"Mě neplatí za to, abych byl férový, ale abych nakopával
démony." Acheron si unaveně povzdechl. "Víš, před několika
staletími jsem v Číně potkal moudrého muže, který mi řekl:
Ten, kdo se nechává řídit strachem, má strach z pána."
"Konfucius?"
"Ne, Minh-Quan. Byl to rybář, který prodával, jak jsem tomu
377
já říkal, nejlepší Zongo zi, jaké se kdy dělalo. "
Byl to nečekaný závěr. Právě tohle bylo na Acheronovi
zvláštní, že jste nikdy přesně nevěděli, jakou odpověď od něj
dostanete.
"Jsi zvláštní muž, Acherone Parthenopeausi. Řekni mi, co bys
udělal ty na mém místě? "
Acheron si založil ruce na hrudi. "Nikdy jsem se nezamýšlel
být někým jiným než tím, kým jsem, Talone. Já nejsem ten,
kdo nese důsledky tvých činů. Jen ty sám je neseš. "
Talon vzdychl. "Je možné bojovat s bohem a zvítězit?"
Acheronovi se zakalily oči. Talon ho ohromeně pozoroval.
Jeho otázka vyplavila na povrch nějaké temné vzpomínky.
Muselo to být něco hlubokého a temného, soudě podle
Acheronova výrazu.
"Keltští a řečtí bohové jsou dost podobní lidem. Dělají chyby.
Právě tyhle chyby nás nakonec buď posílí nebo zlomí. "
"Teď zníš jako prorok."
"Hrozivě?"
"Hrozivě ne, ale rozčiluje mě to." Talon začal od něj
ustupovat..
"Talone."
Zastavil se a otočil se tváří k Acheronovi. "Odpověď na tvou
otázku - Ano, můžeš vyhrát boj s bohem, ale je mnohem
jednodušší vyjednávat." Způsob jakým to Acheron řekl mu
naznačil, že má s tím osobní zkušenost.
"Jak by si vyjednával s bohem, který chce abys po zbytek
věčnosti trpěl?"
"Velmi opatrně, bratříčku. Velmi opatrně. " Acheron se podíval
do bažin. "Víš, myslím, že něco uniklo tvé pozornosti."
"Co by to mělo být?"
378
"Jen pár z nás někdy dostane druhou šanci získat zpět to, co
jsme ztratili. Pokud se k tobě Nynian vrátila, možná to má svůj
důvod."
Acheron spustil ruce k tělu. "Moje číslo máš, Kelte. Pokud
změníš rozhodnutí ohledně toho vyžádání, dej mi vědět. Ale
musíš se rozhodnout rychle. Potřebuji aby byla tvá mysl zítra v
noci jasná. "
"Proč mi dáváš na výběr a Kyrianovi si takovou možnost
nedal? Požádal si Artemis o duši a dal ji Amandě aniž o tom on
věděl. "
Acheron pokrčil ramenem. "Kyrian si vybírat nemusel. Bez
duše by ho Desiderius zabil. Tvůj život není v nebezpečí když
svou duši nedostaneš zpět. Jen tvé srdce je ohroženo. A jak už
dobře víš, bez srdce můžeš žít. Ale je to to, co opravdu chceš? "
Chvílemi si Talon vážně přál, aby byl Acheron jednadvacetiletý
usmrkaný fracek, na kterého by ho člověk tipnul, a ne jedenáct
tisíc let starý mudrc.
Tohle byla definitivně jedna z těch chvil.
"Sunshine vezmu s sebou do města."
"Ne," zamítl to automaticky Talon. "Zůstane tady, abych ji
mohl chránit."
"To nebyla otázka, Kelte. Potřebuješ být chvíli bez ní, aby sis
to všechno promyslel a potřebuješ čas aby sis před zítřejší nocí
pročistil myšlenky. "
Chtěl mu oponovat, ale uvědomil si, že Acheron uvažuje
rozumně, oproti jemu.
I tak se s ní bude muset rozloučit, poslat ji pryč. Možná to bude
takhle lepší.
Bude to lehčí pro ně oba.
"Ok, jdu pro ni."
379
Sunshine věděla, že se stalo něco neblahého v momentě, kdy
Talon prošel dveřmi.
Jeho tvář byla ztrhaná a oči tmavé.
"Co se stalo?" Zdráhavě se zeptala, protože sama nevěděla,
jestli odpověď chce slyšet.
"Acheron tě vezme do tvého bytu." Jeho hlas byl takový
nezaujatý, až se ji sevřelo žaludek.
"A ty s tím souhlasíš?"
"Souhlasím. Myslím, že to tak bude nejlepší. "
Ale ona nechtěla odejít. Naléhavost s jakou chtěla zůstat ji
děsila. "Půjdu."
Strnule si začala balit své věci. Ale uvnitř, uvnitř umírala.
Talon nesnesl, když ji viděl takovou. Chtěl ji popadnout a utéct
s ní pryč, na místo, kde by je nikdo nenašel. Zachránit ji.
Jediný problém byl v tom, že nikdo se nemůže ukrýt před
bohem.
Dříve či později by je Camulus našel a ona by zahynula.
Sunshine se natáhla po tašku ale on ji jí vzal. "Vezmu ti ji."
Přikývla, oči měla lesklé a vlhké.
Ani jeden nepromluvil, společně vyšli ven, kde čekal Acheron.
Podal její cestovní vak Ashovi.
"Byla to, ach ... byla to zábava, Talone, "lámal se její hlas.
"Uvidím tě ještě?"
Talon se podíval na Ashe, který ho pozoroval se zvednutým
obočím, jak sám čekal na odpověď.
"Ne," pomalu prohlásil.
Snažila se zatlačit knedlík, který se ji zasekl v krku, ale
neodpověděla mu. Namísto toho přešla k Acheronovi. "Jsem
připravená."
380
Ash ji ustoupil a nechal ji jít první ke katamaranu. "Kelte,
pokud změníš názor, na to o čem jsme mluvili, zavolej."
Talon přikývl.
Lámalo se mu srdce a jediné, co mu zbylo bylo pozorovat, jak
se Sunshine připásala. Ash nastartoval člun a pak zamířil po
řece do lesa.
Byl konec.
Je pryč.
Já jsem bytost temnoty. Jsem stín.
Jsem vládce noci. Já sám stojím mezi lidským druhem a těmi,
kteří ho touží vidět vyhubený. Jsem strážce. Ochránce bez
duše.
Ani člověk ani Apollón, žiji mimo říši života i mimo říši smrti.
Jsem temný lovec. A žiji věčně, dokud se nenajde jedno čisté
srdce, které mě nikdy nezradí. Jejichž věrnost a odvaha mi
navrátí duši a přivede mě zpět do světla.
Pokud by nebylo Camuluse ...
"Jen pár z nás někdy dostane druhou šanci získat zpět to, co
jsme ztratili. Pokud se k tobě Nynian vrátila, možná to má svůj
důvod."
V bolestech se otočil zády k vzdalující se Sunshine a se vrátil
do chaty. Zabouchl za sebou a rozhlédl se po místnosti.
Po Sunshinim odchodu zde zůstalo tolik prázdnoty. Naplnila
jeho domov štěstím. A co bylo důležitější, že jeho naplnila
štěstím.
Zrak mu klesl k růžové kosmetické tašce na stole. Zapomněla
si ji spolu s kartáčem na vlasy a gumičkami.
Chudák Sunshine, vždy zapomínala na své věci.
"Speirr?"
381
Prudce se otočil k Ceare, která byla za jeho zády. "Lurach, jsi
tady abys mě taky odsuzovala?"
"Nae, bràthair můj, přišla jsem si s tebou popovídat."
"O čem?"
Natáhla k němu ruku, ale pak ji stáhla, když si uvědomila, že se
ho nemůže dotknout. "Chtěla jsem ti říct, předtím než odejdu,
že jsem souhlasila s Bohem, abych se opět narodila."
Talonovi přestaly pracovat plíce.
Nedokázal se pohnout. Dýchat.
Ceara odejde?
Nae! Nemůže ho opustit. Ne teď. Ne po tak dlouhé době. Ona
byla jedinou útěchou, která mu ještě zůstala. Ale zároveň se
nedonutil říct jí, jak moc chce aby zůstala.
Jak moc potřeboval aby zůstala.
Pokud to udělá, Ceara udělá oč ji požádá a vzdá se své
budoucnosti.
Nedokáže být tak sobecký.
"Co tě nakonec přesvědčilo k souhlasu?" Dával si pozor, aby
byl jeho hlas vyrovnaný a umírněný.
"Přišel čas, Speirr. Chci prožít znovu svůj život. Objevit věci,
které jsem naposledy neměla. Lásku. Děti. Dokonce
zaměstnání a hypotéku. "
Nedokázal se usmát nad její dávkou humoru, ne, když byla
bolest uvnitř tak čerstvá. Tak vysilující.
Ale ve svém srdci věděl, že má pravdu. Bylo načase, aby
dostala věci, které jí byly před staletími upřeny.
Chtěl aby měla to všechno a mnohem víc. Zaslouží si všechno
štěstí, které jí život přinese. "Budeš mi chybět."
"Ty mi budeš taky chybět, bràthair můj."
Usmál se na ni, ale byl si jistý, že byl ten úsměv prázdný.
382
"Přeji ti všechno dobré, Lurach. Posílám s tebou své srdce. "
"Vím, Speirr. Taky tě miluji, ale ty máš teď Nynian. Beze mě
už nebudeš sám. "
Ano, budu. Protože ji si také nemohu udržet u sebe.
Rozhodně přikývl. "Navždy si tě budu pamatovat, Cearo."
Oči měla smutné a s lítostí si povzdechla. " Bude lepší, když už
půjdu. Sbohem, Speirr."
Jeho sbohem ho dusilo v hrdle. Nedokázal to slovo vyslovit.
Příliš bolelo říct to. Pokud by se rozloučil nahlas, znamenalo
by to, že je to pravda a on jednoznačně nechtěl, aby to byla
skutečnost. Chtěl se probudit s vědomím, že se mu zdál špatný
sen, ale tohle nebyl sen. Byla to skutečnost. Všechno.
Sunshine byla pryč. Ceara byla pryč. Už mu nikdo nezůstal.
Díval se jak Ceara mizí z místnosti a cítil se opuštěný. Se
zlomeným srdcem klesl kolena a udělal něco, co neudělal ode
dne, kdy byla pochována Nynian. Rozplakal se.
Viděl svého otce jak ho zabily Sasové, když byl ještě chlapec,
Speirr, držel matku se sestrami v bezpečí před vražednými
bojovníky. Viděl matku a sestru nakaženou spalničkami. Viděl
sebe pracovat pro Garu tak tvrdě jak jen dokázal, zatímco se
stará žena vyžívala v jeho utrpení. V noci se staral o sestry. A
během následujících pár měsíců života jeho matky, když byla
už hodně nemocná, na to aby se o sebe postarala, se staral také
o ni. Viděl Cearu jako nemluvně, o které se bezútěšně staral a
dělal pro ni všechno. Pamatoval si jak ho Gara vyhodila do
tmavé noci i když neměli kam jít. Té noci také sněžilo a jediné,
na co se dokázal soustředit, bylo, udržet sestru naživu. Byla
všechno, co měl. A tak ji nesl, křičící a plačící, skrze sněhovou
bouři. Mílemi zmrzlé země, dokud nenašel matčin lid. Pro svou
sestru prosil a škemrat a dovolil jim bít ho, dokud se udržel na
383
nohou. Pro sebe nikdy nic nechtěl .Dokud nenašel Nynian.
Vzal si ji a byla jen jeho, a pro jeho vlastní hloupost ztratil i ji.
Nikdy nemohou být spolu. Nikdy. Jsem samotou. Jsem
smutkem.
Talon od hněvu zařval. Najednou něco po pravici upoutalo jeho
pozornost. Něco z jeho postele vyčuhovalo ven. Popošel k
tomu předmětu a vytáhl ho. Srdce mu přestalo bít. Pak se
znovu rozbušilo. Sunshine mu je nechala na památku. Byly to
tři malby - jeho chaty, doku a výhledu z terasy. Koukal na ty
syté barvy, kterými zachytila scenérii v denním světle. Byly
krásné, ale ne tak jako žena, která mu je darovala. Žena, která
mu darovala největší dar v jeho životě. Mezi výkresy našel
zastrčený odkaz. Když ho otevřel, sevřel se mu úzkostlivě
žaludek.
Takhle vypadá bažina, když jsem se na něj dívala já, ale to co
nemohu na plátno zachytit, je to, jak jsem viděla tebe. Žádný
štětec ani barva nikdy nedokážou zachytit hrdinu jakým si ty.
Nebudou nikdy schopny zobrazit zvuk tvého hlasu, když jsi
šeptal moje jméno. Mou chvějící se pokožku, když jsi se mě
dotýkal. Tu rozkoš, když jsi byl ve mě.
Miluji tě, Talone. Vím, že nemůžeme zůstat spolu. Nikdo nikdy
nezkrotí tu divokou šelmu v tobě. Máš práci, které se musíš
věnovat, tak jako já mám tu svou. Mohu jen doufat, že když si
na mě vzpomeneš, vykouzlí se ti na tváři úsměv.
Navždy s láskou.
Sunshine.
Ten dopis si přečetl čtyři krát. Po staletí miloval Nynian. Ale
to, co cítil teď k Sunshine bylo mnohem, mnohem silnější.
384
"Ano, můžeš vyhrát boj s bohem." Acheronové slova mu zněli v
hlavě.
Talon se trhaně nadechl.
Ano, může vyhrát. Zítra v noci půjde ven a udělá práci pro
Acherona.
Ale až oslava skončí ...
Zavolá Camuluse a jednou provždy to skončí.
Se středečním rozbřesk bude buď on nebo Camulus mrtvý.
385
Kapitola 17
Sunshine si nebyla jistá, co má s Acheronem udělat, když vešli
do bytu. Byl štíhlý a brutálně vysoký a ty jeho oči...otřásla se.
Ty oči, cítila, jak ji hledí přímo do duše. Bylo to jako by mohl
slyšet každou její myšlenku, která ji napadla.
Shodila svůj cestovní vak u pohovky a pozorovala ho, jak začal
procházet celý její byt, jak se ujišťoval, že tam nikdo není.
Připadalo jí, že je za tím víc, než jen kontrola toho, zda jsou
sami.
Krok měl ladný, smrtelný. Byl to pohyb predátora. Z
Acheronova nitra vyzařovala až sexuální podstata. Působivost a
svůdnost. Jen u něj stála a nutilo ji to se k němu vrhnout a
dotýkat se ho. Bylo to jakoby vylučoval mocné feromony a
zároveň se ho i bála. Byl jako smrtící nádherné zvíře v džungli,
se kterým jste se chtěli z části mazlit, zatímco vaše druhá část
věděla, jak by vám s potěšením utrhl ruku. Bol magnetický a
divoký a vzbuzoval v ni touhou utíkat od něj pryč. A když
promluvil, nad mocí jeho hlasu nadskočila, ale nejvíc ji ubíjelo,
jak eroticky jeho hlas zněl. Byl tak hluboký až vše okolo
zadunělo a každá hláska ji svůdně hladila po páteři. Nikdy
386
nebyla v blízkosti nikoho, koho celé tělo a charakter vyvolával
dojem, že je stvořen pro nic jiného než ukojit ženskou lačnost.
Pánové a ono to fungovalo.
"Tvůj bratr Storm je dole a uklízí. Možná by jsi chtěla, aby byl
v noci s tebou. "
"Jak víš, že je Storm dole?"
"Prostě to vím."
Zamračila se, byl ještě šílenější než její stará matka. "Proč se
mnou nezůstaneš ty?"
"Chceš abych zůstal?"
Ne, vlastně ne. Ale nechtěla ho urazit. "Asi máš na práci věci,
které ještě musíš zařídit."
Usmál se na ni se sevřenými rty a ten úsměv jí napovídal, že
zaslechl její skutečnou odpověď. "Pak ti přeji dobrou noc,
Sunshine."
Vykročil ke dveřím.
"Acherone, počkej."
Jeho tělo se zastavilo a otočil se k ní.
"Dělám správnou věc, když jsem nechala Talona jít?" Zeptala
se. "Potřebuješ ho, že je to tak?"
Jeho oči odstínu lesklé rtuti ji spalovaly. "Myslím, že máš
poslechnout radu své babičky, Sunshine. Jdi za svým srdcem. "
"Jak o tom víš?"
Nepozorovaně se usmál. "Já vím spoustu věcí."
Tohle byl pěkně tajemný chlapík. Zajímalo ji, zda není
ztraceným příbuzným Adamsonových.
Acheron se otočil na patě a vyšel z dveří.
Sunshine tam stála bez menšího náznaku činnosti několik
minut a přemýšlela co dělat s Talonem.
Ale nakonec věděla, co její srdce chce aby udělala ...
387
Ptala se Psyché, zda by bylo možné svolat k sobě bohyni.
Nebyla si jistá, zda byla Psyché upřímná, ale nebyla jiná cesta
než to zjistit.
"Artemis," vyslovila nahlas její jméno. "Povolávám tě do
lidské podoby."
Nestalo se nic.
Žádný zvuk ani obrovský záblesk světla.
Nic.
Podrážděně šla do ložnice.
"Kdo jsi? A proč si mě volala? "
Rozzlobený hlas se silným akcentem ji zamrazil do morku
kostí.
Sunshine se otočila a spatřila neuvěřitelně vysokou, nádhernou
ženu stojící u její pohovce. Artemis měla dlouhé kudrnaté
červeně kaštanové vlasy, které se jí vlnily kolem andělské
tváře. Syté zelené oči se nezdály potěšené tím, kde se objevila.
Bohyně měla oblečenou dlouhou bílou tógu a ruce si založila v
bok.
"Ty jsi Artemis?"
"Holka, trochu mysli. Volala si Artemis nebo Petra Pana? "
No, Artemis s jistotou nebyla stvořením objevujícím se pozdě v
noci. Svým výrazem předčila definici podrážděnosti. "Volala
jsem Artemis."
"Takže pokud nejsem oblečená v zeleném a mám tělo ženy a ne
nějakého před pubertálního trpaslíka, hádám, že jsem přece jen
ona."
"Vždy jsi taková popudlivá?"
"A ty jsi vždycky tak hloupá?" Zkřížila ruce na hrudi a
opovržlivě na ni podívala. "Vidíš, človíčku, nemám s tebou
trpělivost. Nejsi moje věc a ten medailon na tvém krku mě
388
pěkně uráží. Tak mi řekni, co chceš."
Nevypadalo to dobře. Talonova šéfová byla skutečná kráva.
"Chtěla jsem se zeptat, jestli můžu dostat od tebe Talonovu
duši."
Pokyvovala si hlavou. "Máš na mysli Speirra z Morrigántesu?
Keltského náčelníka, který se odvrátil od Morrigány? "
"Ano."
"Ne."
"Ne?" Sunshine nevěřila vlastním uším.
"Je tady ozvěna? Ne, člověku, jeho duše patří mně a ty ji
nemůžeš dostat. "
"Proč ne?"
"Protože jsem řekla."
Sunshine byla zděšená. Naštvaná. Artemis by určitě nikdy
nezvolili za Miss Laskavost. Bohyně by potřebovala pár
přednášek o lidských vztazích. "A jen proto, že jsi to řekla, je
to konečné slovo?"
Artemis povýšeně zvedla obočí. "Děvenko, máš vůbec tušení s
kým nebo s čím se tady pokoušíš smlouvat?"
Sunshine se zhluboka nadechla a modlila se aby měla
trpělivost. Nemůže si dovolit ztratit nervy s osobou, která
vlastní Talonovu duši. Ne pokud ji od ní chce získat. Kromě
nezanedbatelného faktu, že jako bohyně ji Artemis může
pravděpodobně kdykoliv poslat na smrt, pokud se dostatečně
naštve. "Já vím, Artemis. Omlouvám se. Neměla jsem v
úmyslu urážet tě. Talona miluji a chtěla bych pro nás společnou
budoucnost. Udělala bych cokoliv, abychom mohli zůstat
spolu. Nemůžeš to pochopit? "
Artemidin výraz o stupeň zjemněl, jakoby se jí to týkalo. "Ale
ano, chápu to."
389
"Pak mohu-"
"Odpověď je stále ne."
"Proč?"
"Protože nic na světě není zadarmo. Pokud by jsi chtěla jeho
duši, musela by si za ni zaplatit. "
"Jak?"
Artemis zaškubalo ramenem. "Ty nemůžeš. Nemáš nic, co
bych chtěla nebo čeho bych si cenila, tedy nemáš nic, s čím by
jsi mohla měnit. "
"Och, ale no tak, to nemyslíš vážně?"
"Smrtelně." Artemis se změnila na páru a pak zmizela.
Sunshine by ji nejradši zaškrtila. Jak může být tak sobecká?
"Artemis!" Vykřikla předtím než byla schopna mlčet. "Jsi
vážně mrcha!"
Sunshine zavřela oči a povzdechla si. Co bude teď dělat?
Nebyla možnost, že ta sobecká mrcha, nechá jít Talonovu duši.
Co jen budou dělat?
Amanda Devereauxová-Hunterová se probudila sedm třicet
ráno. Rozespale se podívala na hodiny a znovu zavřela oči, pak
jí unikl sten, když si v plném vědomi uvědomila, kolik je
hodin. Bylo půl osmé ráno a její maličká dcera Marissa se
neprobudila na pravidelné krmení o páté. Nezpanikařila, ale
zcela soustředěná na své děťátko vstala a přešla do dětského
pokoje hned vedle ložnice. Srdce se ji zastavilo, když se
přibližovala k postýlce. Byla prázdná.
Marissa měla jen tři týdny, tedy nebyla šance, že by sama
vstala a odešla.
Pane bože, byl to Desiderius!
390
Vrátil se!
Při té myšlence se otřásla. Od doby co s Kyriánem to
monstrum zničili, mívala noční můry, ve kterých vstal z
mrtvých a přicházel si po pomstu.
"Kyriáne!" Běžela k posteli aby vzbudila manžela.
"Co je?" Ozval se mrzutě.
"Naše Marissa. Je pryč. "
Kyrián se posadil po spánku ani stopy. "Pryč? Kde pryč? "
"Není v kolébce. Nevím, kde je. "
Vyskočil z postele a popadl své kalhoty ležící na zemi. Amanda
na Kyriána nečekala a sama běžela dolů po schodech, srdce jí
bilo o závod.
Kde jen může její maličká být?
Její největší noční můra byla představa, že přijde o své dítě.
Uháněla ze schodů ke vchodových dveřím, podívat se zda
nejsou otevřeny. Pokud by možná někdo vešel a vzal ji ...
Vběhla do obýváku a tehdy jakoby vrazila do neviditelné stěny.
Šokovaná do morku kostí nedokázala oči odtrhnout od toho
nejneuvěřitelnějšími pohledu, který kdy viděla - Acheron ležel
na kožené pohovce, Marrisa si spokojeně hověla na jeho
svalnaté hrudi a on si ji držel pod bradou.
Na stolku ve tvaru rakve byl balík plen a prázdná láhev od
Sunaru.
Amanda pociťovala vzájemně úlevu i úžas.
Acherona potkala před více než rokem a tehdy jí připadal jako
ten nejnebezpečnější tvor jakého znala.
Muž disponující neuvěřitelnou mocí a schopnostmi, o kterých
nepochybovala, že by je dokázal všechny dovést do zatracení
jen jediným přáním - tady teď leží s její dcerkou a něžně ji
chrání svýma obrovskýma rukama.
391
"Je něco, co ..." Kyriánův hlas zanikl někde na půl cestě, když
uviděl to, co viděla i ona.
Podívala k němu a přes rameno mu řekla. "Nevěděla jsem, že
má Ash rád děti."
"To ani já. Ten vzdalující, nepochopitelný způsob jakým se
vždy choval, když byla Marrisa v domě, jsem pochopil tak, že
pro ně nemá pochopení. "
Kyrián nebyl na omylu. Ash nedělal nic, jen se vyhýbal
Marrise, tak jak se jen dalo. Vždy když zaplakala se jen
znechuceně zachmuřil a hledal východ. Amanda by nikdy ani
nehádala, že by se vlastně o její dceru zajímal.
Přešla přes místnost a natáhla se po děťátko.
Ash byl v momentě vzhůru, s divokým a nebezpečným
výrazem na tváři dítě chránil. Bylo to hrozivé a ona ustoupila
vzad.
Ash se posadil, ale víc se nepohnul. Zamrkal a až poté rozeznal
Amandu a Kyriána.
"Promiňte," vyhrkl Ash. "Neuvědomil jsem si, že jsi to ty
Amando."
"Jen jsem ji z tebe chtěla vzít."
Pohlédl dolů na Marrisu pořád si spící v jeho ochranitelské
náruči. "Och. Choval jsem ji, aby si odříhla a asi jsem musel
usnout. "
Podal dítě Amandě a to jak to udělal ji napovídalo hodně.
Acheron má praxi v držení dětí, určitě ji měl u sebe více než
pár krát.
"Doufám, co jsem tě nepolekal," omlouval se. "Plakala když
jsem přišel a tak jsem šel nahoru podívat zda je v pořádku."
Zvláštně zbledl, jakoby pomyšlení na plačící dítě byla velmi
bolestivá vzpomínka. "Vy dva jste pořád spali a já jsem byl
392
vzhůru, tak jsem si řekl, že si zasloužíte pauzu."
Amanda přistoupila k Acheronovi a políbila ho na tvář. "Jsi
dobrý člověk, Ashi. Děkuji. "
Tvář mu stáhla bolest, který byla v jeho pohledu, když se od ní
odtáhl. Vstal z pohovky a zvedl si svůj batoh z podlahy. "Půjdu
do postele."
Kyrián ho zastavil předtím než se stihl dostat do haly. "Jsi ok,
Acherone? Vypadáš, roztržitě "
Ash se na tom musel zasmát. "Kdy jsem byla já roztržitý?"
"Zásah."
Chytil Kyriána za rameno a na vysvětlení dodal, "Jsem jen
unavený."
"Aha, divil jsem se, kde jsi asi včera byl. Nikdy se sem nevrátíš
aby jsi se vyspal. "
"Musím se o něco postarat. O něco, co nemůže počkat. "
Amanda si povzdechla. "Víš, Ashi, jednoho dne se budeš muset
naučit někomu důvěřovat."
"Dobrou noc, Amando," rozloučil se Ash, Kyriánovi kývl
hlavou a kráčel ke schodům.
Amanda se po Acheronovým zmizení na patře přidala k
manželovi.
"Nemůžu uvěřit, že ho znáš dva tisíce let a víš o něm tak málo,
že mi neumíš říct ani jeho původní barvu vlasů."
"Ash je uzavřený sám do sebe a má nad sebou kontrolu, takže
pochybuji, že se někdo o něm dozví něco víc, než jeho jméno."
Sunshine ležela v posteli ještě dlouho poté co vyšlo slunce,
vzpomínala na Talona, na jeho hluboký dech, když spal.
Pamatovala si, jak si rád položil koleno mezi její stehna,
393
ramenem si ji majetnicky přivinul na hruď a jeho levá ruka
byla zabořena v jejích vlasech.
Jak moc ji chyběl.
Ostatně její vzpomínky, se týkali i jeho lidského života. Byly to
vzpomínky jejího minulého života.
"Nechoď Speirr, je v tomhle něco zlověstného. Vím to. "
Rozzlobeně si vytrhl ruku z jejího sevření. "Zabili mého strýce,
Nynian. Podřízli ho rovnou před očima. Neodpočinu si, dokud
se nepomstím. "
Na to aby Nynian naléhala se příliš bála, že ho ztratí. Vždy mu
ve všem ustoupila. Byl její manžel. Ale v srdci věděla že svým
jednáním vyvolá důsledky, které se již nebudou dát odčinit.
A měla pravdu.
Jednoduše věděla, že této noci jsou jen dvě cesty, kterými se
mohou vydat. Co když ztratí Talona?
Už víc pomyšlení na to nesnesla, stejně jako se neuměla
vyrovnat s životem bez něho. Rozhlédla se po bytě a viděla
samé známe věci. Od rozvodu s Jerrym byla pro ni prvořadá
kariéra a její tvorba. Teď, když byla sama mezi všemi těmi
věcmi, tak se jí nezdály až tak důležité.
Její umění ji nebude v noci držet v náručí. Nebude ji
rozesmávat a svádět. Nerozpálí její tělo touhou ani ji vynese na
vrchol. Jen Talon to všechno udělal. Jen Talon to mohl udělat.
Očima zabloudila k Dispenzer se Snoopym a oči se jí zalily
slzami. "Nemůžu ho nechat jít."
Kdybych jen věděla jak ho získat.
Zarek seděl v nejtemnějším koutě obýváku a naslouchal
probouzejícímu se městu. Měl by spát, odpočívat aby byl
připraven na dnešní noc, ale nezdálo se, že by dokázal najít
394
klid, který potřeboval.
Zazvonil telefon. Zvedl ho a na lince se ozval Dionysus.
"Jsi na dnešní noc připravený?"
Zarek si dal lok vodky předtím než mu odpověděl. "Já jsem na
vytváření problémů připraven vždy."
"Výborně. Vzhledem k tomu, že Talon už ví o Styxxovi nastalo
na večer pár změn. Potřebuji abys dostal Sunshine pryč od
Kelta a přivedl ji ke mně. Musí být v skladech o půl dvanácté.
Teď odpočívej a připrav se na odstranění Talona a Valeria. "
S tím nebudu mít žádný problém. "Co s Acheronem?
"Toho nech nám." A telefon ohluchnul.
Zarek bez zájmu odhodil telefon na stranu a věnoval svou
pozornost své vodce. Už stihl vypít tři čtvrtě litru. Byla to
smůla, že se lovci nemohli opít. Byly imunní vůči alkoholu,
aby si neochromovali schopnosti. Jejich jediný stimulant, který
mohli dostat, byla lidská krev. Zavřel oči a vzpomínal na ženu,
kterou minulou noc ochutnal. Byla u vytržení, smála se,
dokonce milovala. A tedy na krátký čas ucítil i něco jiného než
jen bolest, která ho neustále pronásledovala. Opřel se hlavou o
stěnu a vyprázdnil láhev, vychutnával si lahodnou chuť
stékající mu jako oheň dolů hrdlem. A tak tam seděl. Sám a
nemohl si pomoct a jen hádal jako by asi chutnala Sunshine...
Talon se probudil sám na vůni terpentýnu na polštáři. Měl by
ho vyprat, ale nevyrovnal by se se ztrátou toho posledního, co
mu po ní zůstalo. Chtěl svou Sunshine zpět. Potřeboval ji mít u
sebe. Ale ona byla pro něj navěky ztracena.
Povzdechl si, vstal, šel do sprchy a oblékl se. Nakonec se vydal
do města. Dnes večer se o všem rozhodne. Hned po západu
slunce zajel motorkou k útočišti, kde se měly podle Ashových
395
instrukcí setkat. Setkání se nekonalo přímo v baru, proto místo
toho šel k budově hned vedle baru, kterou také vlastnil
medvědí klan. Budovy byly spojeny zamčenými kuchyňskými
dveřmi, ta druhá stavba sloužila jako ubytovna pro medvědy a
zvěrolidi. Byla vybavena provizorní nemocnicí s doktorem i
veterinářem. Útočiště bylo víc než jen bar. Bylo to bezpečné
nebe temných lovců a zvířat, kteří potřebovali první pomoc. V
době kdy Talon vstoupil do přijímací haly Peltierova domu,
Peltiorova čtyřčata ji již vybavili monitorovacími zařízeními,
skenující přítomnost démonů na Mardi Gras. Julián a Kyrián
byly uzamčeni v bezpečnostní cele na patře, kde je měla hlídat
až do následujícího rána, Máma Lo Pelrierová. Talon je slyšel
až do přijímací haly jak se dožadují Valeriovi krve, který stál
ležérně u krbu s posměšným úsměvem na tváři. Nick seděl v
mohutném křesle a cpal se bramborovými chipsy a Eric
St.James seděl na gauči a koukal do prázdna. Skoro třictiletý
Eric vypadal mnohem na míň. Měl dlouhé černé vlasy a patřil k
té parte co se uchylovala k temnému gotickému směru. Do
jejich společenství vstoupil jako zastupující panoš, ale on
preferoval statut Doreana, tedy nesloužil žádnému
konkrétnímu lovci. Byl k službám každému, kdo ho
potřeboval.
"Acherone, uděláš líp, když nás odsud vypustíš," vřískal z patra
Kyrián. "Slyšíš mě?"
"Zní to tady tak, že párty jsem už propásnul," Talon věnoval
svá slova Ashovi opřenému se zády o zeď.
"Nemáš ponětí. Rozhodl jsem se, že nejlepší bude když
Kyriána a Juliána do rána zamkneme. Už jsem volal Amandě a
Grace, aby se o ně nestrachovali. "
"Ani nevíš jak si přeji, aby si je pustil," Valerius si šťouchl do
396
Ashe.
Ash se tou poznámkou neobtěžoval zabývat a obrátil se k
Talonovi. " Dnes vypadáš skoro normálně. Udržíš se v
normálu? "
"Řekl jsem ti, že se umím ovládat." Zatím to tedy šlo.
Talon se smířil s faktem, že s úsvitem bude už s Camulem
vyrovnaný.
Ash předstoupil, aby k nim promluvil, když si Talon nevšiml
Zareka. Byl také na patře?
"Kde je Zarek?" Zeptal se Ashe.
"Přikázal jsem mu hlídat Sunshine."
A všechen klid byl v prdeli.
"Do horkých pekel!" Zakřičel Talon.
"Důvěřuj mi Talone. Věřím, že Zarek udělá správnou věc. "
"Já mu nedůvěřuju. Ani trochu. A vůbec si teď nejsem jistý,
jestli nadále věřím i tobě." Talonova odpověď byla jasná.
"Dost bylo krákání," zastavil ho Ash, "udělej co jsem ti řekl a
všechno by mělo vyjít."
"Mělo?" Zapochyboval Talon.
Ash mluvil s neurčitelný tónem, jakoby věděl mnohem víc než
se jim snažil namluvit.
"Jsme předurčeni, Talone, ale lidé nám v něm jen přidělávají
problémy. Pokud se každý bude řídit podle mých instrukcí, pak
vše dopadne tak jak má. "
Talon stiskl zuby, sotva se ovládal. "A pokud neposlechneme?"
"Pak jsme všichni odepsaní."
"Ježišmarija, Ashi," Nick zahlásil sarkasticky. "Ty dokážeš
člověka zatraceně uklidnit."
"Vždy se o to snažím, bez ohledu na okolnosti."
Nickova reakce byla neutrální. "Až tak neuvěřitelně se ti to
397
nedaří."
Talon si, ale stále dělal starosti.
Ash promluvil ke všem. "Co od každého z vás potřebuji je
abyste si uvědomili, že máme před sebou skutečně špatnou
noc. Zdá se, že Dionysus a Camulus zkombinovali své cíle, aby
se společně vrátili ke svým ztraceným božstvům."
"Jak to plánují udělat?" Položil logickou otázku Valerius.
"Oni dva nejsou dostatečně silní, aby to zvládli sami. Potřebují
moc třetího boha, který jim pomůže. "
"Kterého boha?" Všichni se zeptali najednou.
"Apolleymi."
"Kdo je k čertu, Apollymi?" Zaptal se Talon. "Nikdy jsem o ní
neslyšel."
Jeden koutek Ashových úst se zkřivil. "Je to starověká bohyně,
která pochází ještě z dob přede mnou. Ona byla bohyně života,
smrti a moudrosti. Atlanťané ji láskyplně říkali Ničitelko. "
"Je jako Hádes?" Ptal se Valerius.
"Oh ne," Ash zakroutil nejasně hlavou, "Ona dělá z Hádese
pouze malého skauta. Apollymi zabíjí své oběti železným
kladivem a velí armádě znetvořených démonů. Naposledy,
když ji vypustili na svět uvalila smrt a utrpení na Atlantidu a
poslala ji přímo na dno oceánu. Přehnala se Řeckem jako
spoušť a jejich kulturu zdevastovala a oslabila je o několika
staletý pokrok, dokud nebyla nakonec opět uvězněná do své
cely. Ničitelka rozpoutá na zemi peklo. Začne v New Orleans. "
"Pane bože," ironicky vydechl Nick. "Já tak miluji, když se
seznamujeme s fakty."
Ash ho ignoroval.
"Jak chtějí tu Ničitelku osvobodit?" Zeptal se Talon.
Ash se nejprve nadechl. "Jediný způsob jak se dá osvobodit, je
398
krví Atlanťana."
"Tvou krví," zakončil Talon. Bylo to jasné, protože Ash byl
jediný, co přežil.
Ash přitakal. "O půlnoci se propast mezi tímto světem a tím, na
kterém žije zúží na minimum. Pokud ji vypustí... "
"Je ještě někomu jinému na nic?" Popichoval je Nick.
Talon jeho stupidní otázku ignoroval. "Jak je zastavíme?"
"Množstvím víry a děláním toho, co vám řeknu, aby jste
dělali."
Nick si odfrkl. "Myslí si i někdo jiný kromě mě, že Ash je v
tomhle ohledu dost nepřesný a stále neřekl, co vlastně chce
abychom dělali?"
Každý kromě Asha zvedl ruku.
"Nejste vtipní," káral je Ash.
Acheron se podíval na Valeria "Ty budeš v ulicích s
Peltierovými. V půl dvanácté má Dionysus v plánu vypustit své
démony mezi lidi s příkazem zabavit nás. Zabij každého,
kterého potkáš. "
"Nicku," pokračoval v zadávání úkolů. "Chci aby jste vy dva s
Ericem byli připraveni k zákrokům, pokud vás bude třeba."
Ihned oba přikývli.
Ash si nasadil brýle. "Talone, ty zůstaneš se mnou. Ty a já
půjdeme po Dionýsovi a jeho bandě. "
"Jen tak pro zajímavost," nadhodil Talon, "jak to všechno víš?"
Ash na to nereagoval.
"Dobře děcka, jděte a hlídejte ulice."
"Ještě otázku?" Zastavil ho Eric.
"Ptej se."
"Možná to vyzní hloupě, ale proč jdou ti chlapi po moci až
teď? Proč to neudělali už minulý rok nebo někdy jindy? Proč
399
čekali? "
Nakonec Ashova odpověď nebyla vůbec uklidňující, "Tohle
není poprvé, co se snaží získat svou moc. Teď mají jen nejlepší
příležitost uspět."
"Ok," to Ericovi jako odpověď stačilo. "Takže, co se stalo s
jejich mocí?"
Talon odpověděl namísto Asha. "Když bůh přestane být
uctíván, jeho moc vymizí. Pokud je bůh poražen jiným bohem,
pak je pořádný kus jeho sil absorbován vítězem a on ztrácí
svou schopnost opětovného dosažení předešlého postavení."
Eric pochopil a kývl hlavou. "Poslední věc. Co se stane když se
dostanou ke své ztracené moci? "
Ash od nich odvrátil pohled. "Doufejme, že to nezjistíme."
"Proč?"
"Protože podle atlantské legendy, Ničitelka může být za
takového předpokladu ta, která přinese Telikos - konec světa.
Není pochyb, že si Dionysus a Camulus myslí, že Apollymi
bude vděčností bez sebe, když ji vypustí a tudíž nebude váhat a
podělí se s nimi o svou moc. To, co nevědí je, že atlantští
bohové měli skutečně dobrý důvod k tomu aby Apollymi
uvěznili. Dokonce i když se ostatní bohové báli jejího hněvu,
postavili se proti ní a nakonec je všechny zabila. Cokoliv
uděláme, nemůžeme dovolit, aby byla někdy puštěna na
svobodu. Pokud ji dnes osvobodí, vše co znáte o tomhle životě
se změní. Všechno. "
"Miluji zachraňování světa," zamlaskal jazykem Talon.
"Všední den jako každý jiný."
Ash chtěl ještě něco říct, ale nejdříve se odhodlaně nadechl.
"Takže máme práci."
Talon přikývl, ale v hloubi srdce si přál, aby Sunshine viděl
400
ještě jednou.
Nechtěl zemřít aniž naposledy viděl její tvář.
Byl ve službě, a to ho mučilo
Valerius se šel první. Talon, Nick a Eric vyšli z dveří s Ashem v
zádech.
Jakmile Ash opustil dům, zadní dveře se samy zavřely, ale
zachytily konec jeho dlouhého černého kabátu.
Ash se odtáhl dozadu a s nadávkou se zastavil.
Nick propukl v záchvat smíchu, když viděl kvůli čemu se Ash
zasekl. "Nechce náhodou tvůj nanicovatý zadek, mýtný"
Acheron svraštil obočí.
Dveře se sami otevřely, pustili jeho kabát a zase se znovu
zavřely.
Nick okamžitě vystřízlivěl. "To se určitě neotevřelo samo."
Ash rozcuchat Nickovy vlasy gestem staršího bratra. "Kryj
nám záda a uklidňuj Amandě nervy, dokud se jí Kyrián
nevrátí."
"Máš to mít."
Ash a Talon opustili dvůr a zamíchali se do davu turistů a
místních. Venku byly stovky lidí. Stovky těch, kteří vůbec
netušili, že osud lidstva leží v rukou dvou mužů oblečených do
černého, kteří se mezi ně prodírali svou vlastní cestou. V rukou
dvou mužů, kteří byli dnes v noci unavení. Nesmírně unavení.
Jeden, protože už před lety se vzdal pocitů kromě těžkého
břemene odpovědnosti, které nesl na bedrech. Ash nechtěl nic,
kromě jednoho jediného dne, kdy by si lehl a odpočíval. Jeden
den, kdy by našel chvíli klidu. Strávil věčnost čekáním na
druhou šanci. Čekal, aby unikl tíže z minulosti a věčnému
zatracení, které na něj čekalo v budoucnosti. Dnes se postaví
svému bratru poprvé po jedenácti tisících letech. Oni dva nikdy
401
nebyli na stejné straně. Styxx ho nenáviděl ode dne svého
narození.
Pro Ashe to bude ještě pěkně dlouhá noc.
Talonovy myšlenky se soustředily na Sunshine. Na jemné rysy
její tváře. Na krásu jejího doteku.
Malovala nyní ve svém bytě? Myslela něj?
"Miluji tě." Nedokázal se zbavit těch slov, kterými se mu
přiznala ke svým citům.
Talon zatnul zuby, přál si aby se jí mohl dotýkal. Doufal, že na
konci této noci bude od Camuluse navždy v bezpečí.
"Věř, Talone," Ash k němu promluvil, jakoby věděl na co
myslí.
"Snažím se."
Talon se nadechl. Jeho smrt mu starosti nedělala. Byla to
Sunshine, které nedovolí zemřít. Dobře či špatně, dnes se s tím
vypořádá a s příchodem rána bude ona v bezpečí.
Nezáleží na tom, co ho to bude stát.
402
Kapitola 18
Sunshine poslouchala Zarekovy pokyny ohledně směru ke
skladové čtvrti, ale dostat se tam po přeplněných silnicích
nebylo jednoduché. Pravděpodobně by se pěšky pohybovaly
rychleji.
Normálně ji provoz nerozčiloval, ale Zarek nebyl zrovna
přátelský a díky jeho kyselé náladě a opilé hodovníky na
ulicích, kteří se potáceli i po cestě, byly její nervy na prasknutí.
Nebyla si jistá proč dnes v noci musely jít ven, ale Zarek ji
ujistil, že Ash chce aby se v zájmu bezpečnosti přemístila.
Slíbil jí, že Talon dnes bude lépe bojovat když bude vědět, že
bude před Camulem a Styxxem ukryta.
"Takže, jak dlouho si už temným lovcem?" Zeptala se a snažila
se nějak odlehčit napětí mezi nimi.
"Nezajímá tě to, tak na co se vyptávat?"
"Ty jsi prostě od přírody srdečný a marnotratný, že?"
Chladně na ni podíval. "Když zabíjíš abys přežil stane se, že se
pak všechno srdečné a marnotratné ze života vytratí."
"Talon takový není."
"Asi se rozpláču."
403
Sunshine zamumlala, když musela dupnout na brzdu, aby
nepřejela nějakého chlapa s mužem obléčeného za býka.
Bouchli do kapoty jejího auta, zakřičeli a pak utekli přes ulici.
Sunshine se znovu rozjela, ale ještě pomaleji, zařazena mezi
auta, které byly na sebe namačkané jako sardinky.
"Nemáš rád Talona, že jo?"
"Přeji mu smrt, vždy když ho vidím."
Zamračila se jak blazeovaně to řekl. "Nemohu říct, jestli to tak
myslíš nebo ne."
"Myslím."
"Proč?"
"Je to kretén a já mám v životě už dost kreténů."
"Nenávidíš i Ashe?"
"Zlato, já nenávidím každého?"
"I mě?"
Neodpověděl jí.
Sunshine ho ale nepodněcovala. Na Zarekovi bylo něco
zvláštního. Něco chladného a nečitelného. Jakoby mu působilo
potěšení, když každého od sebe odstrkuje.
Prošlo dvacet minutách ji Zarek šokoval tím, že se jí sám na
něco zeptal. "Miluješ Kelta?"
"Ano."
"Proč? Co je na něm takové, že tě k sobě tak připoutal? "
Poznala, že se Zarek ptá na něco hlubšího. Jakoby mu jen
samotná představa o lásce byla taková cizí, že se snažil
porozumět jejímu smyslu.
"Je to dobrý muž, který mě rozesměje. Podívá na mě a já se
roztékám po podlaze jako horký vosk. Když jsem s ním, cítím
se jako bych dokázala létat. "
Zarek od ní otočil hlavu k oknu a zadíval se do davu
404
oslavujícího předvečer půstu.
"Byl jsi někdy zamilovaný?" Pokusila se znovu navázat
rozhovor.
Znovu jí neodpověděl. Místo toho ji nasměroval ke skladu na
St.Joseph Street.
Místo bylo ponuré a opuštěné. "Je toto místo, kde bychom měli
být?" Zeptala se.
Zarek přikývl. Zaparkovala v uličce za budovou a vyšli z auta.
Zarek ji zavedl k zadním dveřím a pak nahoru po schodech.
Otevřel dveře na konci chodby a nechal ji vstoupit první.
Sunshine veešla dovnitř. Na první pohled se jí zdálo, že vysoký
Světlovlasý muž je Acheron s novou barvou. Ale když po jeho
boku spatřila Camuluse, věděla, že to není on.
Byl to Styxx, kdo stál mezi Camulem a hnědovlasým mužem,
kterého neznala.
Sunshine se otočila, chtěla odtud utéct.
Zarek zlověstně zavřel dveře a postavil se před ně a tím je
zablokoval. Jeden pohled do jeho tváře jí prozradil, že nemá v
úmyslu ji kolem sebe nechat projít.
"Pojď dovnitř, jen pojď dovnitř, řekl pavouk mušce," promluvil
Camulus posměšně.
Sunshine odhodlaně zvedla bradu a postavila se tváří k mužům.
Camulus byl hezký muž, ale tvář mu hyzdil ryze ďábelský
úsměv. Dokonce byl horší než Zarekův a to už bylo co říct.
Muž, kterého neznala byl neuvěřitelně vysoký se
světlehnědými vlasy a bradkou. Tvář měl rafinovanou a
pěstovanou.
"Budu hádat, že vy jste Dionysus." Sunshine si vzpomněla
jako ji jednou Selena povídala o patronovi Mardi Gras.
Usmál se jak mu lichotilo, že ho poznala. "Rána do černého."
405
Camulus zhluboka vydechl. "Je taková bystrá. Až je škoda
zabít ji. No ... ale nu což. "
"Nesmíte jí ublížit," ozval se od dveří Zarek. "Slíbili jste mi, že
se jí nezkřiví na hlavě ani vlas, když ji přivedu."
"Tak jsem lhal." Dionysus se bez studu přiznal. "Zažaluj mě."
Zarek se chtěl pustit na boha, ale Sunshine ho zastavila.
Nevěděla proč to udělala, zdálo se jí, že on byl v místnosti její
jediný spojenec. Otočila se opět ke Camulovi a věděla přesně
jak plánoval dnes Talonovi ublížit.
"Nedovolím ti zabít mě před Talonovýma očima."
Všichni se zasmáli.
Kromě Zareka.
"Nemůžeš nás zastavit," oponoval jím Camulus.
Zarekovi oči si ji pořádně prohlídli a poté dvakrát přikývl, když
jeho temný pohled spočinul na jejím náhrdelníku.
"Ach, bohové, bohové, myslím, že jste na něco zapomněli."
Dionysus zkřivil rty. "Nezapomněli jsme na nic."
"Dobře tedy," vysmál se jim sarkasticky. "Musíte pak vědět, že
na sobě nosí Medailon Znamení."
Okamžitě z dobré nálady vystřízlivěli.
"Cože?" zafuněl Camulus.
Sunshine si vytáhla zpod trička přívěsek babičky a ukázala jim
ho. Ve skutečnosti nevěřila, že by jí mohl pomoci, ale stálo za
to vyzkoušet všechno. "Moje babička říká, že Morrigána mě
vždycky ochrání."
Camulus zanadával. "Och tohle není dobré." A zanadával
znovu.
"To opravdu funguje?" Zašeptala Zarekovi.
"Víc než si umíš představit," zašeptal jí zpět. "Nemůže tě zabít
aniž by nerozzlobil Morrigánu."
406
"Kdo by to řekl?" Byla nadšena novým zjištěním. "Super."
"Jo," souhlasil. "Funguje to lépe než kříž na Drákuly."
Zazářilo jí v očích. "Působí to i na Dionýsa?"
Zarek přikývl na souhlas.
Ach, tak tohle bylo dobrý. Velmi, velmi dobrý.
"Ok, takže si můžeme popovídat."
"Popovídat o čem?" Zasyčel Dionysus.
"Ne s tebou. S ním." Kývla hlavou na Camuluse. "Chci mluvit
o Talonově kletbě."
Camulov oči zahořely hněvem. "Co s ním?"
"Chci, aby si od ní upustil."
"Nikdy."
Zvedla k němu medailon. "Uděláš to, jinak ..." Po očku
podívala na Zareka. "Má to nějakou moc ublížit mu?"
"Jen když ti on ublíží první."
K čertu. Co je to za ochranu? Musí si promluvit s tím, co ty
věci vyrábí, ať je to kdokoliv.
Camulovi se vypočítavě zaleskly oči. Znuděně si povzdechl.
"Nu což, protože nemohu zabít tebe, budu se muset spokojit
namísto toho s tím, že zabiju Talona."
Zachvátila ji hrůza. "Cože?"
Camulus nonšalantně pokrčil ramenem. "Bylo by to dost
bezpředmětné nechat ho žít šťastně dokud neumřete, když
mým záměrem bylo, aby trpěl. Že nemůžeš zemřít ty, tak musí
zemřít on."
Ruka se jí roztřásla, držela medailon a najednou byla dlaň
vlhká. "Nebude Artemis zuřit když ji zabiješ jednoho z
vojáků?"
Camulus podíval na Dionýsia, který propukl v smích. "Artemis
je zlatíčko, pravděpodobně na to zareaguje. Avšak nezačne
407
válku s keltským Panteonem. Na rozdíl ode mne je Camulus
mimo dosah její zlosti. "
"Není to prostě pech?" Dráždil ji Camulus a jeho slova
doprovázel veselý úsměv. Sunshine by se nejraději rozplakala.
Tohle se přece nemůže dít. Záchranou sebe odsoudila na smrt
Talona.
Ne! Nedovolí, aby se to stalo. "Musí být i jiná cesta."
Camulus zamhouřil oči, jakoby nad takovou možností
přemýšlel. "Možná je. Řekni mi, Sunshine. Co pro tebe
znamená Talonovo štěstí? "
"Všechno," odpověděla bez zaváhání.
"Všechno. To je určitě dost." Jeho pohled ocelově ztvrdnul,
zhrozivěl. "Znamená pro tebe tolik, jako tvá vlastní duše?"
"Sunshine," varoval ji Zarek. "Ne!"
"Ty si dej pohov," zaprskal Dionysus.
Zarek zapraskal kostmi. "Neříkej mi, co mám dělat. Nemám to
rád. "
Sunshine je ignorovala. "Co mi to říkáš, Camulusi?"
Zastrčil ruce do kapes na kalhotách a choval se klidně jakoby
debatovali o počasí a nepaktovali se o jejím nesmrtelném
osudu. "Jednoduchý obchod. Sejmeme z něj kletbu a ty mi dáš
svou duši. "
Sunshine zaváhala. "Zní to jednoduše."
"Takové to i je."
"A co budeš pak dělat s mou duší, když ji budeš mít?"
"Nic. Budu ji mít u sebe tak jak si drží Artemis Talonovu. "
"A moje tělo?"
"Tělo nepotřebuje duši k tomu aby fungovalo."
Zarek jí položil na rameno ruku. "Nedělej to Sunshine. Nikdy
nemůžeš věřit bohu. "
408
"Jistě že můžeš," zapojil se do rozhovoru Styxx. "Věřit jim
bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem udělal."
"Nevím," nadechla se a ptala se srdce i rozumu, pokoušela se
přijít na to, co dělat.
Acheron a Talon stáli na přelidnění ulici. Lidé byli všude,
většina z nich již byla opilá. Talon nejasně pozoroval chlapíka,
který u něj tančil a měl oblečenou velkou plenu a
napodobeniny páru zlatých křídel. Dlouhé plavé vlasy měl na
krku svázané zlatou šňůrkou a držel luk v jedné ruce a láhev
whisky značky Jack Daniels v druhé. Byl opilý a libovolně
vystřelovat zlaté šípy do lidí, kteří ho míjeli.
"Erote!" Talon se na něj obořil a vytrhl mu šíp z ruky. "Co
děláš?"
"Oslavujeme."
Zdálo se, že Acherona jeho kostým vůbec nenadchl. "Co to máš
za outfit?"
Eros zatřásl rameny. "Když je nemůžeš probít přidej se k nim.
Očekávají, že Cupido má mít plenu. Tak ji mám. Pohledný
Cupido v plence. "Hodil si ruku kolem Talonových ramen.
Bůh byl tak sťatý, že sotva stál na nohou.
"Hej, zjistil jsem něco zajímavého. Dion si na dnešní festival
přizval ještě další boží výpomoc. A věřil bys, že je to stejný, na
kterého si se mě vyptával? Jak to jen bylo, Camululu? "
Talon při tom jménu celý ochladl. "Camulus?"
"Přesně, to je on Zaslechl jsem Diona říkat že jdou na párty s
tvou ženou a s tím psycho lovcem z Aljašky, který ji k nim
přivede. "
Krev mu sevřela v žilách, odhodil Erota na stranu a pálil k
autu.
409
Acheron ho ale zadržel. Pohledem do Ashova obličeje by
přísahal, že zprávy, které si vyslechl, nebyly něj nic nového.
"Talone..."
"Věděl jsi to!" Talona pohltila zlost ze zrady. "Jak jsi mohl!"
Ash se něj tvrdě podíval. "Je to v pořádku, Talone."
"Čerta starého, je v pořádku." Byl zuřivý. Jak ho mohl Acheron
takhle zradit? Jak mohl Sunshine dát do rukou muži, o němž
věděl, že ji předá bohu, který ho chce zničit?
"Buď proklet, buď věčně prokletý." Talon mu vrazil pěstí do
obličeje. Ash úderu neuhnul, ale když se Talon znovu napřáhl,
ruku mu zachytil. "Tohle nic nevyřeší."
"Cítím se líp."
Ash ho popadl za rameno v kožené bundě a zastavil ho.
"Poslouchej mě, Talone. Jediný způsob jak vás dva zachránit,
je zachovat si klid. Věř mi. "
"Už jsem unavený z důvěry v tebe, Ashi. Zejména, když ji ty
sám nikomu neprojevuješ. Řekni mi, o co tu jde a proč jsi k
nim poslal Zareka, když si věděl, co má v plánu. "
"Jsou věci, které se mají stát."
Jeho hněv jen narůstal. Nebyl malé dítě, kterého bylo třeba
poučovat o osudu.
"Kdo k čertu jsi, že takhle mluvíš? Nejsi bůh, ikdyž s těma
všema moudrýma hláškama, které si můžeš někam strčit a
tajemnou mocí, předstíráš že jím jsi. Neznáš budoucnost o nic
víc než já." Talon něj vycenil zuby. "Pokud zemře, bůh ti
pomáhej, zabiju tě."
"Poslouchej, Kelte," ostře ho Ash okřikl. "Pokud chceš zlomit
Camulovu kletbu, musíte se s ním vy dva dnes konfrontovat.
Tohle je jediná příležitost, kterou máte, abys byl volný."
Talonovi se nic z toho nelíbilo. K čertu s Ashovým
410
tajnůstkářstvím.
"Kde jsou?"
"Jsou ve skladu. Pokud se uklidníš, vezmu tě tam. Noc ještě
neskončila, Talone. Nahlédni do svého nitra a najdi svůj
obvyklý klid. Pokud se ti to nepodaří, jsi ztracený ještě předtím
než se pustíš do boje. "
Talon udělal jako mu řekl, ale bylo to náročné.
Téměř nemožné.
Ale neměl na výběr. Musí se vzpamatovat, jinak Sunshine
nepomůže.
"Vydrž," zdálo se jakoby ten hlas vycházel z Talonovi hlavy.
Ash mu položil ruku na rameno. V jednu chvíli byli na
Bourbon Street, v následující vedle skladu.
"Co jsi to udělal?" Talon jen hádal kolik lidí asi vidělo jak
zmizely.
"Dělám, co musím. Neměj obavy, nikdo nás neviděl odejít ani
přijít. Takový druh chyb nedělám. "
Talonovi jen zbývalo doufat, že je to pravda. Ash podržel
dveře, aby vešel a Talon vstoupil do budovy. Byly v polovině
vstupní haly, když se na patře něco prudce zablesklo.
Vzduchem se nesl výkřik.
Talon ztratil svou rozvahu a utíkal ke schodům s Ashem těsně
za patami.
Vrazili do dveří a téměř se srazili se Zarekem, který byl celý od
krve a na rukou nesl Sunshine.
"Co se proboha..." Talon byl naplněn hrůzou, když to viděl.
"Co se jí stalo?"
Předtím než Zarek mohl odpovědět, dveře vyletěly z pantů.
"Běžte!" Vykřikl Zarek.
Nikdo však neměl šanci vyváznout. Stádo hnusných
411
okřídlených démonů vlétlo do místnosti.
Talon zaklel.
Nikdy ještě neviděl nic takového. Kroužili kolem nich jako
chroptící rezavé nestvůry.
Měli tři ostnaté ocasy, kterými pleskaly jako biči. Acheron
zvedl ruce a spálil je energetickým polem. Ustoupily, ale
vraceli se zpět.
"Dostaňte odsud Sunshine," přikázal Acheron. Vydali se ke
schodům, ale tam narazili na démony hrnoucích se zespodu.
Talon hodil dva srady a zasáhl čtyř ale ani to je nezpomalilo.
"Jsme obklíčeni."
Acheron promluvil v jazyce, kterému Talon nerozuměl.
Démoni přestali a poletovaly jakoby se řídili jeho příkazy.
"Démony to dlouho neudrží," křičel Ash, sotva jeho hlas
zachytili v té spleti smrtících křídel a hromovým úderů.
Ash napřáhl ruce vpřed a démoni narazily do neviditelné
bariéry mezi nimi.
Talon vedl Zareka po chodbě a doufal, že najdou z budovy
jinou únikovou cestu. Otevřel dveře do malého pokoje.
"Myslím, že umírá," Zarekova slova v něm vystřelili roj
mrazivých jehliček.
"Ona nezemře."
"Talone! Myslím, že umírá," Zopakoval ještě jednou.
Talon zapomněl na démony, vzal ji Zarekovi z rukou a opatrně
ji položil na zem. Tvář měla tak bledou, až jim to otřáslo.
"Sunshine?" Pošeptal jí a srdce mu bilo jako zběsilý. "Miláčku,
vidíš mě."
Otevřela oči, ale místo života, který v nich kdysi byl, teď viděl
jen bolest a hluboký smutek.
"Jsi volný, Talone," šeptala. "Dohodla jsem s ním zrušení
412
kletby."
"Cože?"
"Prodala svou duši Camulovi pod podmínkou, že tě osvobodí."
Zarek zkřivil ústa. "Říkal jsem jí, aby to nedělala, že je to trik.
Ale ona neposlouchá a v momentě kdy souhlasila, ji ten bastard
zasáhl bleskem. "
Talon ztrácel kyslík. "Ne!" Vykřikl na ně na oba.
"Sunshine, proč?"
"Řekl, že tě zabije. Myslela jsem, že si jen vezme mou duši,
Talone. Nevěděla jsem, že udělá tohle. Nevěděla jsem, že se
nemůže zmocnit mé duše, aniž by mě nejprve zabil. "
Talon jí strhl přívěšek z krku. "Do pekel s tebou, Morrigáno,"
zakřičel a hodil ho o zeď. "Jak jsi se mohla odvrátit i od ní."
Na rty mu přiložila chladnou ruku. "Pšt, lásko. Tak nemluv. Je
to moje vina. "
"Říkal jsem jí, že je v tom vždycky háček. Ale ona nekladla
správné otázky."
Talonovi tekly po tvářích slzy a pozoroval jak bojuje s dechem.
Znovu dokola si připomínal každý moment, který spolu prožili,
v tomhle i minulém životě.
Viděl Sunshininu jasnou, něžnou tvář když se poprvé milovali.
Viděl ji, přetahovat se s Beth o její stojan. Slyšel ji zpívat si
písničku o dráčkovi, když si kreslila.
Vzal do rukou její dlaně a políbil je, byla na nich vůně barev,
terpentýnu a pačuli. Byly to ruce, které vytvořili umělecká,
dech vyrážející díla.
Ruce, které ho rvaly na kusy jen při jednoduchém dotyku ...
"Znovu tě neztratím. Takhle ne! "
Zarek k nim přistoupil. "Co chceš udělat, Kelte?"
"Odstup."
413
Talon položil dlaně na její ránu na hrudi a zavřel oči. Probudil
v sobě ztracený klid, zapudil emoce a nakonec soustředil své
síly lovce a dovolil jim, aby ho prostoupily. Jeho nesmrtelná
síla byla stále mocnější a vzdouvala se. Shromáždil ji ve svých
rukou a přenesl ji do jejího těla.
Ruce mu hořely, když na přejímal na svou hruď její zranění.
Normálně ho bolelo, když vykonával léčení. Dnes ho bolest
mrzačila, protože tohle zranění nebylo malé.
Bylo smrtelné.
Lapal po dechu v kruté agónii, jeho srdce bylo probodnuté.
Talon spadl na záda.
Sunshine pořád ležela a čekala, že se bolest vrátí.
Nevrátila se.
Bála se, že je již mrtvá. Sáhla na svou hruď, kde ji zasáhl
Camulus paprskem. Rána už tam nebyla.
"Talone?" Posadila se a podívala za Zareka, vytřeštila oči na
Talona
"Oh, dobrý bože, ne!" Vykřikla, když viděla na podlaze ležet
krvácejícího Talona.
Připlazila se k němu a vzala ho do náruče. "Co jsi to udělal?"
"Převzal tvé zranění na své tělo," vysvětloval Zarek. "Teď,
místo toho, abys zemřela ty, zemře on."
"Ne, Talone, ne! Prosím neumírej," Prosila ho.
"'Tiše," zašeptal. "To je dobrý."
Ash k nim proběhl přes dveře, jedinkrát se na ně podíval a
zaklel. "Co se stalo?"
"Kelt absorboval její poranění." Zarek zašeptal a sám pořád
nechápal, co se stalo.
Něco narazilo do dveří. Silně.
"Nebojte se," ubezpečoval jejich Ash. "Místnost je chráněna
414
štítem. Bohové se sem nedostanou, dokud ho nenaruší."
"Ale jestli se jim to podaří, nebudou klepat než vstoupí," Zarek
přitlačil Ashe Talonovým směrem. "Jdi, dostaň ho odsud. Kryju
ti záda. "
"Jsi si jistý?"
Zarekovou odpovědí bylo přikývnutý.
"No jen pojď, otroku," Dionysus vrčel z druhé strany dveří. "Za
tohle tě zničím."
Zarek se ledově zasmál. "Uvidíme kdo z koho."
Ash otevřel dveře na opačné straně. Sunshine byla vyděšená.
Nevěděla, co se děje. Stále nevěřila, že Zarek otočil a teď jim
pomáhá. Stejně se neuměla přenést přes pohled na Talona
zmáčeného krví.
Vše se dělo tak rychle, že chtěla utéct a někam se skrýt. Ale to
nemohla. Talon potřebuje její sílu a ona ho nezklame.
Když už se vzdalovali od Zareka, tak na ni zavolal. "Hej,
Sunshine?"
Otočila se zpět.
"Děkuji za tu číši." Pak se otočil a čekal, kdy bohové prolomí
Ashovu bariéru a vejdou.
Zaskočená jeho projevem utíkala Sunshine pomoci Ashovi s
Talonem, snášeli ho po chodbě do poslední místnosti nalevo.
Ash ho opatrně složil na zem a pak použil svou moc, aby
zapečetil pokoj.
Sunshine se třásly ruce, když si klekla za Talonem. Byl bledý a
třásl se. Celé jeho tělo bylo pokryto potem a krví.
"Vydrž, lásko," šeptala mu nejistá, zda ji vůbec slyší.
"Je nesmrtelný přece, tak co děje?." Ptala se Ashe. "Bude
určitě v pořádku."
Acheron zavrtěl hlavou. "Má probodnuté srdce. Když přestane
415
bít, zemře. Znovu. "
Na tváři měl znechucený výraz, když se podíval na strop.
"Artemis!" Zakřičel. "Pojď sem, s tím svým ctihodným
zadkem. Okamžitě! "Záblesk světla Sunshine téměř oslepil,
bohyně se jí zjevila za zády.
Artemis věnovala Acheronovi vzteklý pohled. "Co je za
problém?"
"Potřebuji Talonovu duši. Hned. "
Nevěřícně se zasmála. "Dovol Acherone, ale ty jsi za ni
nezaplatil."
"Kruci, Artie, on umírá. Nemám čas vyjednávat. "
Lhostejně pohnula ramenem. "Tak ho uzdrav."
"Nemohu a ty to víš. Je to smrtelná rána po zasažení božím
bleskem. Do toho nesmím zasahovat. "
Sunshine cítila jako přes místnost létaly elektrické náboje. Zrak
jí zahalila slepá zuřivost a hleděla na sobeckou bohyni.
Sunshine se na ni vrhla ale Ash ji zachytil a odstrčila dozadu.
Sunshine se třásla strachy a hněvem.
"Dej mi ji, hned." Acheronův hlas bylo jako hromobití. "Udělej
to a já ti dám týden úplné odevzdanosti."
Artemis začala kalkulovat. "Dej mi dva."
Sunshine viděla zběsilost i rezignaci na Ashovi tváři.
"Dohodnuto."
Artemis rozevřela ruku a na dlani se jí zjevil kaštanový kámen.
Když si pro něj Ash přišel, tak Artemis ruku stáhla. "Přijdeš ke
mně za úsvitu."
"Přijdu, přísahám."
Artemis se spokojeně usmála a podala kámen Ashovi.
Ash se vrátil k Talonovi. Pak podíval Sunshine do očí.
"Sunshine, musíš tohle vzít do ruky a držet to na jeho znaku
416
lovce, dokud se mu nevrátí duše do těla."
Sunshine se pro kámen natáhla, ale Talon ji chytil za zápěstí.
Nevěděla ani, že byl stále při vědomí, dokud necítila na ruce
jeho slabé sevření.
"Nemůže, Ashi."
"Talone," napomenula ho a zlobila se, že ji zadržuje. "Co to
děláš?"
"Sunshine, ne," šeptal Talon a hlas mu slábl. "Pokud to
uchopíš, zmrzačí ti to ruku. Může to způsobit, že už víc
nebudeš schopna malovat."
Její největší strach.
Podívala do Talonových, bolestí naplněných očí.
Její největší láska.
Nebylo nad čím rozhodovat.
Popadla kámen z Ashovi ruky a vykřikla, když jí spálil maso na
ruce.
"Koukej mu do očí." Slyšela Acheronův hlas v hlavě. "A pro
milost Zeovu, nepusť jeho duši. Soustřeď se..."
Poslechla, bolest pomalu slábla, ale pořád cítila jako ji do dlaně
proudí z kamene oheň.
Čas se zastavil a ona hleděla Talonových do černých očí. Před
očima ji vyplavávali vzpomínky na oba jejich životy. Přenesla
se ke své vlastní smrti, když ji Talon ztuha objímal.
Sklonila se a políbila ho. "Jsem s tebou, lásko."
Talon se naposledy nadechl a pak se uvolnil. Zastavilo se i její
vlastní srdce, když jí na skrz pronikla hrůza.
Prosím, prosím, ať to funguje!
Ash položil její ruku na Talonův znak luku a šípu. Pomalu se
teplo ztrácelo, kámen ochladl a ztrácel barvu.
Když byl už zcela studený, odhodila kámen a čekala.
417
Talon se nehýbal.
Nedýchal.
Ležel tam úplně klidně a nereagoval na ni.
"Talone?" Volala ho po němě a tělo se jí třáslo strachy, že
odešel.
Když už byla přesvědčena že je mrtvý, zprudka se hluboce
nadechl a otevřel oči.
Sunshine se radostně rozvzlykala. Hleděli na ni jantarové oči.
Ztuha ho objala. Vtom se dveře za nimi s rachotem otevřely.
Démoni, démoni a dva bohové zaplnily místnost. Po Zarekovi
nebylo ani stopy. Jen doufala, že ho nezabili.
Talon vyskočil na nohy a postavil se mezi Sunshine a tu pakáž.
Ash vstal, připravený na boj.
"Je půlnoc," prohlásil se smíchem Dionysus. "Začíná show."
Démoni se rozestoupily, aby utvořili mezi sebou cestu
Acheronovu dvojčeti.
"Zdravím, Acherone," Styxxův hlas ani přívětivý ani milý. "Je
to už doba, viď? Jedenáct tisíc let? "
Talon zadržel dech. Nevěřil, tomu, co viděl. Měl podezření, ale
teď na něj ta skutečnost tvrdě dolehla. Ash měl celou dobu
bratra, dvojče.
Proč to skrýval? A jak mohl být Styxx stále na živu pokud
nebyl taky temný lovec?
Nedávalo to smysl.
Styxx přistoupil k Acheronovi.
"Zůstaň stát, Styxxi," Přikázal mu Ash. "Nechci ti ublížit, ale
udělám to pokud budu muset. Nedovolím ti ji vypustit."
Styxx se setkal s Talonovým pohledem a rozesmál se. "Není to
jako nějaká špatná telenovela? Dobré dvojče, zlé dvojče. "
Jeho zběsilý pohled se vrátil na Acheronovi. "Nakonec ale, my
418
nejsme skutečná dvojčata. Že, Acherone? Jen jsme na chvíli
sdíleli stejný klín matky. "
Styxx se postavil Acheronovi za záda a on viditelně ztuhl.
Nebylo běžné, že by Ash dovolil někomu takový postoj a teď
se zdálo, že ho zmrazila jakási ruka.
Styxx stál k němu tak blízko, že je sotva dělila délka ruky.
Navzájem se ale nedotýkali.
Styxx se sklonil k jeho hlavě a nízkým hlasem promluvil
Ashovi přímo do ucha. "Řekneme mu, který je ten dobrý,
Acheron? Řekneme mu, který z nás žil svůj život důstojně?
Kterého z nás respektovali Řekové a Atlanťana, kterému se
smáli? "
Styxx projel rukou Ashovi po krku a přemístil ji na přesné
místo, kde se často zjevovala Ashovi jizva.
Strhl Ashe k sobě a šeptal mu do ucha něco v jazyce, kterému
Talon nerozuměl.
Ash rozčilením jakoby bojoval s noční můrou.
Jeho oči byly poraženecké a ztupeny, jeho dech trhaný.
Nepohnul se, aby se zbavil Styxxova sevření.
Talon tikal očima a nebyl si jistý, co má dělat. Jistěže by to Ash
zvládl. Nevěděl o ničem s čím by si Ash nedokázal rady.
"Tak je to, Acherone," Styxx cedil mezi zuby v angličtině.
"Pamatuj na minulost. Pamatuj, co jsi byl. Chci aby sis to
vybavil. Každou hnusnou věc, kterou si kdy učinil. Každou
slzu, kterou kvůli tobě vyronili moji rodiče. Každý moment,
když jsem se na tebe podíval a cítil jsem ostudu, protože nosíš
mou tvář. "
Talon viděl jak se Ashovi oči naplnily slzami a otřáslo jím.
Nevěděl jaká Acheron ukrývá tajemství, ale muselo to být
příšerné, když to na něj mělo takový vliv.
419
Jeho osobně nezajímalo, co Ash udělal ve své minulosti.
Patnáct set let neznal Ashe jiného než pečlivého a poctivého.
Tajemství nebo ne, oni dva byli přátelé.
"Nech ho," rozkázal Talon. Styxx nadzvedl hlavu ale nemínil
ho pustit. Jeho sevření kolem Ashova krku jen zesilovalo.
"Pamatuješ si jak zemřel Estes, Acherone? Jak jsme tě s otcem
našli? Nikdy na to nedokážu zapomenout. Vždy když na tebe
pomyslím, vidím ten obraz. Jsi vzdorující. Odporný. "
"Zabij ho," Přikázal mu Dionysus, "a otevři portál."
Styxx jakoby ho neslyšel, jeho pozornost byla zaměřena na
Ashe.
Camulus se k nim blížil s dýkou, ale vrhl se na něj Talon a
bojovali o zbraň. Svůj útok spustili i démoni, ale Styxx
pokračoval ve výtkách a urážkách.
"Zabij ho, Styxxi," vyslovil příkaz Dionysus už podruhé."Jinak
zmeškáme bránu."
Styxx vytáhl z nitra kabátu dýku. Talon hodil boj s Camulom
za hlavu a spěchal k nim.
Ale už nemusel.
Styxx zvedl ruku a vrazil dýku přímo do Ashova srdce.
Zabořila se do něj až po rukojeť. Ash zalapal po dechu a
prohnul se v zádech jakoby ho cosi posedlo. Dýka letěla
vzduchem, a narazila do zdi nad Dionysovou hlavou. Z jeho
rány vyrazil proud světla a pak se rána zavřela.
V další chvíli produněla místností nárazová vlna a shodila je
všechny z nohou. Styxx byl odhozen do vzdáleného kouta a
bozi přibity k podlaze.
Acheron se postavil a pak se vznesl několik centimetrů nad
zem. Talon, v působení té neviditelné síly, nebyl schopen vstát,
připlazil se k Sunshine a objal ji, aby ji mohl chránit před
420
čímkoliv, co přijde.
Nikdo z nich se nemohl postavit. Ani bohové.
Z Ashova těla vystřelovali světelné blesky a rozbili okna a
lampy. Elektřina kolem praskala a syčela. Acheron zaklonit
hlavu a paprsky mu prýštili z očí a úst. Vypadalo to jakoby se
vypalovaly prostřednictvím něj, nejdříve zasáhly jeho a pak se
uvolnily do místnosti jako jasné plamenné paprsky světla.
Všichni démoni explodovaly v jednom z paprsků.
Zdálo se, že zpod Acheronova rukávu vychází okřídlený drak,
omotává své tělo kolem Ashe jakoby ho chránil.
Nebo jakoby ho požíral
Za celý život Talon neviděl nic takovéhle..
"Co to u všech čertů je?" Ptal se Camulus. "Styxxi, co jsi to
udělal?"
"Nic. Pochází to z otvírání portálu? "
"Ne," ujistil ho Dionysus. "Ne, tohle je něco docela jiného,
něco, o čem mi nikdo nic neřekl." Podíval na strop a zakřičel.
"Artemis?"
Artemis se okamžitě zjevila a byla stejně jako ostatní shozena
na zem. Talon silně držel Sunshine, která se k němu tiskla jako
klíště a třásla se.
Artemis zvedla oči a pohled na Acherona její tvář vzplála
hněvem. "Který idiot nasral Acherona?"
Oba bohové ukázaly na Styxxe.
"Ty, debile!" Zavrčela. "Co jste si mysleli?"
"Potřebovali jsme zabít Atlanťana, abychom vypustili
Ničitelku," obhajoval je Dionysus. "Acheron je jediný, který
zůstal."
"Vy jste takový blbečkové!" Nadávala jim Artemis. "Věděla
jsem, že ten váš plán je nanic. Nemůžete ho zabít prostou
421
dýkou. V případě, že jste to nezjistili, on není člověk! Kam jste
dali mozek? "
Dionysus na ni svraštil rty. "Jak jsme měli vědět, že tvůj
mazlíček je zabiják bohů? Jaký blázen by si k sobě připoutal
něco takového? "
" Prokrista, co jsem měla dělat?" Obořila se něj Artemis. "Držet
si na řetízku všemohoucího zabijáka bohů nebo nasednout na
alegorického boha a honit ho?" Ukázala na Camuluse, který se
její poznámkou vrchovatě urazil.
"Ty jsi takový zaostalec," urážela bratra. "Není divu že si
patronem ožralých adolescentů."
"Pardon," skočil jim do řeči Talon. "Můžete se vy bohové na
chvíli soustředit? Máme tu nepříjemnou komplikaci. "
"Sklapni," vyštěkl po něm Dionysus. "Věděl jsem, že mám na
tebe ještě zacouval, když jsem tě srazil."
Talon ztvrdla čelist. "To jsi byl ty, kdo do mě tehdy napálil?"
"Ano."
"Chudák chlapeček," Prohodil Camulus Dionysovi "Upadl jsi
dost hluboko. Včera řecký bůh ... dnes nekompetentní řidič
zábavních vozů. Do prdele a já jsem se spřáhl právě s tebou?
Co jsem si myslel? Artemis má pravdu, co za imbecila použije
slavnostní vůz na zkosení chlapa, aby mohl odkráčet domů se
svou mrtvou ženou? Máš štěstí, že si ho nezabil a nezničil celý
plán. "
"No dovol, zkoušel jsi někdy jedno z těch vozidel řídit? Není to
tak jednoduché. Kromě toho je temný lovec. Věděl jsem, že ho
nemůžu zabít. Jen jsem ho potřeboval něčím natolik zranit, aby
si ho vzala domů. Nemusím připomínat, že to fungovalo?! "
Artemis na ně zvrčela. "Jsi patetický, nevěřím že máme stejné
geny."
422
Artemis střelila po bratrovi znechuceným pohledem a postavila
se neviditelné síle, která je spoutávala k zemi. Jako ostatní ani
ona na Asha nedosáhla.
"Acherone!" Zavolala ho. "Slyšíš mě?"
Ash vzpřímil hlavu, ale ozářil je ještě více. Drakovi podobný
netvor zpevnil své sevření a zuřivě syčel na bohyni. Artemis se
snažila přelézt k jeho nohám, ale byla silou něho odhozena.
"Víte, vážení," křičel Camulus, aby ho bylo slyšet. "Plán byl
zabít Acherona, osvobodit Apollymi a navrátit si naše
postavení bohů. Ne ho vypálit a zničit svět. Já osobně nechci
být vládcem ničeho. Ale pokud ho někdo nezastaví, ten cirkus
který spustil, zničí svět jak ho známe. "
"Co budeme dělat?" Ptala se zoufale Sunshine Talona.
Na rozum mu přicházelo jediné. Přivést Acherona ke smyslům.
Talon ji políbil a vstal. Neprošel si smrtí, aby ji zachránil jen
proto, aby bylo nyní všechno ztraceno.
Soustředil zbytek své moci a ochranně se jím obalil jako
štítem. Už nebyl jako lovec nesmrtelný, ale uschoval si
všechny schopnosti lovce, které mu náležely.
Doufal, že to postačí. Pomalu vstal na nohy. Světelný blesk
vystřelil přímo na něj, ale Talon ho od sebe odchýlil. Prodral se
virem a podařilo se mu dostat až na Ashovu stranu. Být klidný
se zdálo jako klíč před Ashovou zlobou.
"Přestaň, T-Rexi."
Ash vyslovoval slova v jazyce, který byl pro Talona
nesrozumitelný.
"Říká, aby ses stáhl, jinak umřeš," překládal Styxx. "Povolává
Ničitelku."
"Nepřipustím, aby jsi to udělal," domlouval mu Talon. Po
místnosti se odrážel nelítostný smích. Talon mu chtěl zabránit v
423
tom, co začal, ale neznal jiný způsob a tak do něj vrazil. Popadl
Ashe kolem pasu a hodil jím o podlahu. Drak z něj slezl, ale
Talon jeho skřek nebral na vědomí a pustil se do Acherona.
Sunshine zatajila dech, když viděla bitvu jakou mezi sebou
rozpoutaly. Celá budova se otřásala, jako když se hroutí v
základech. Podlaha pod jejími koleny se třásla.
Byly do sebe zaklíněny jako dvě obrovská divoká zvířata a
osud světa záležel na tom, kdo vyhraje a kdo prohraje.
Sunshine se potichu modlila a zároveň ji krása a elegance jejich
boje zvráceně udivovala. Zarek vešel celý od krve a v momentě
byl i on odhozen a připoután ke stěně. Artemis se nevzdala a
znovu se pokusila zachytit Acherona, ale jako předtím se jí to
nepodařilo.
"Jedna nula pro kluka," komentoval skóre Camulus. "Vždycky
to byl rváč."
Talona jeho slova zastavila v boji.
"A nenaučíš se, kde je tvé místo, Speirr. Nikdy si nevěděl kdy
sklonit meč a vzdát se. "
Camulus se nemýlíl, až dosud Talon nevěděl kdy bojovat a kdy
se stáhnout. Podařilo se mu dostat k Ashovi, protože měl
chladnou hlavu.
Té noci kdy se stal temným lovcem mu Acheron cosi řekl.
"Můžu ti ukázat jak zatlačit bolest tak hluboko, že tě znovu
nezajme. Ale varuji tě, nic není zadarmo a nic se neztratí
navždy. Jednoho dne, se setkáš s něčím, co tě znovu přivede k
pocitům, a spolu s tím přijde i bolest dlouhých let. Vše, co sis
protrpěl najednou vypluje na povrch a dokáže to zničit nejen
tebe, ale i kohokoli v tvé blízkosti. "
Byl na pochybách, zda byly ta slova adresovány skutečně
jemu, nebo jimi Ash myslel sebe.
424
Viděl v Acheronovi všechnu tu zuřivost, se kterou ho napadl.
Tohle myslel tím, co mu té noci Ash řekl.
Oba se velmi dlouho drželi na uzdě až je postupně oslepovala
zuřivost. Nutila je útočit, když by měli ustoupit a promyslet si
strategii. Zavřel oči a podle toho jak ho Acheron naučil, si
vyvolal kounejšivý klid. Ash ho znovu udeřil. Tehdy ho Talon,
místo toho aby úder oplatil, objal jako bratra. Podpořený
fyzickou silou a mocí, Talon udělal něco, co ještě nikdy
neudělal. Chytil Ashův obličej do rukou a snažil se přimět
starého přítele, aby ho poznal.
Ashovi rysy už nebyly víc ani krásné ani lidské. Byly
démonské. Oči mu změnily barvu na krvavě červenou a žlutou
a nebylo v nich slitování.
Byly mrazivé.
Zkažené.
Barvy se měnily jako v ohnivém tanci. Talon viděl něco
takového poprvé. Kdo jen tušil, že má Ash takový druh moci?
Ale musí ho zastavit. Tak nebo tak.
"Acherone," jeho hlas byl klidný a pomalý. "Dost!"
Na první pohled se nezdálo, že by ho Ash zaslechl. Teprve
poté, otočil hlavu a podíval na Sunshine ležící na podlaze.
"Talone," jeho hlas skřípal. V Ashovi očích se zatřepotalo a
podíval na Talona. Najednou se místností přehnala další
nárazová vlna, ale jakoby změnila směr. Uvolněná energie se
vracela zpět do Acheronovi.
Drak vyletěl ke stropu a zmizel. Ashova tvář se opět změnila na
tvář muže, kterého Talon znal. Ash zamrkal již se stříbrnýma
očima a rozhlížel se jakoby se probral z děsivé noční můry.
Bez slova ustoupil od Talona, založil si ruce pod pažemi a
kráčel přes místnost ke dveřím aniž si dělal něco z toho, co se
425
událo, kráčel jako kdyby se nic nestalo. Procházel kolem
Artemis a ona ho chtěla zastavit, ale on její dotek setřásl a krok
ani nenarušil.
Artemis se posměšně otočila k bratrovi. "Tak a jdeš tatínkovi
na koberec. Počkej, co s tebou udělá."
"Já? Věděl co plánuju. Uvidíš, co řekne, až mu řeknu o
Acheronovi! "
"Och drž hubu, usmrkanče." Zamávala rukou a poslala Dionysa
pryč.
Styxx potácivě ustoupil, když se Artemis otočila na něj.
"Ty," označila ho hrubým zhnuseným tónem.
Na Styxxovi bylo vidět jako polkl. "Jak můžeš chránit něco
jako je on? Po mé smrti jste mě poslali na Elysejská pole,
zatímco on..."
"To není tvoje starost," skočila mu do řeči. "Ty a tvá ctěná
rodina jste se mu otočili zády a odsuzovali ha za to, co nebyla
jeho chyba."
"Nebyla to jeho chyba? Ale prosím tě." Styxx chtěl pokračovat
ale jeho hlas se vytratil.
"To je lepší," pochválila ho Artemis. "Komické, oba mluvíte
jako jeden a přece ty kňučíš jako pes. Věčné díky Zeusovi, že
Acheron neholduje podobným kvalitám. Ale nakonec on byl
vždy muž a nikoliv usmrkané děcko. "
Přitlačila Styxxe zády ke zdi. "Nechápu tě. Měl jsi dokonalou
existenci. Vlastnil si ostrov se vším, po čem si kdy zatoužil a
co jsi ty udělal? Strávil si věčnost naplněnou nenávistí k
Acheronovi a kul si pikle jak ho zabít. Nezasloužíš si
slitování."
"Nemůžeš mě zabít," zakvíkal Styxx. "Zabiješ mě a Acheron
zemře taky."
426
"A já proklínám den, kdy sudičky svázali jeho život s tvým."
Dívala se na něj přes zúžené spáry očí, byla by ráda kdyby ho
mohla na místě zaškrtit. "Správně, nemůžu tě zabít. Ale mohu
tvůj život změnit tak, že bude horší než peklo, než cokoliv co si
dokážeš představit. "
"Co se mnou zamýšlíš?"
Artemis se ďábelsky usmála. "Uvidíš, chlapečku, uvidíš."
Styxx zmizel.
Otočila se k nim, vydechla si a uklidňovala se.
"Dávej pozor na svou duši, Speirr," promluvila k Talonovi.
"Věz, že ti ji vykoupili za obrovskou cenu." Pak zmizela taky a
nechala je tam s Camulusem osamotě.
"No," Talon měl ještě nevyřízené účty s Camulem. "Jeví se to
tak, že tě přátelé opustili."
Camulus se ušklíbl. "Strašná škoda. Spolu by nám ale na světě
bylo těsno. Dobře je to tak jak to je. Musím se spokojit tím, že
ti ji znovu vezmu. Vždyť mi dala svou duši a já chci aby bylo
dokonáno. Samozřejmě, že nejzábavnější na duších je to, že se
odebírají z mrtvého těla. "
Camulus chtěl zaútočit na Sunshine, Talon se připravil na boj a
připravil si srady.
Odnikud osvítil prostor záblesk světla a zhmotnil se do podoby,
která byla dobré známá Sunshine i Talonovi.
"Babičko?" Sunshine zůstala v nevěře, když ji tam uviděla.
Její babička se postavila mezi ně a Camuluse. Na keltského
boha se příkře zamračila. "Zavři pusu, drahý. Přišel si o
všechny esa. "
Na Camulovi bylo zjevné, že ji tam rozhodně nečekal.
"Morrigána? Co tady děláš? Tohle se tě netýká. "
"Ale týká." Její babička se proměnila z malé staré dámy v
427
krásnou bohyni války, se kterou se Talon setkal ve dnech své
smrtelnosti.
Talon celý přerod událostí mrazivě zasáhl. Sunshine si něco
mrmlala.
"S dovolením? Co je tohle? "
Babička se na ni omluvně podívala. "Nechtěla jsem aby si to
zjistila takto, cukříčku. Ale Acheron a já jsme museli zastavit
osvobozování Apollymi. A na vyproštění Talona jsme
potřebovali abyste vy dva čelili Camulovi. "
Talonovi padla čelist. Ash o tom všem věděl? Proč mu to pak
neřekl?
Morrigána ale ještě s Camulem neskončila. "Promiň, Came.
Tentokrát si zapomněl číst novinky. Souhlasil si, aby se
Nynian, podle tvých příkazů, znovuzrodila lidskému páru. Ale
nikdy si neupřesnil, aby byli nesmrtelní i její prarodiče. Protože
jsem nemohla pomoci Speirrovi uniknout tvé kletbě, protože
by to znamenalo válku s tebou a Artemis - které se zavázal,
vrátila jsem jeho manželku do těla někoho, koho ses nemohl
dotknout.
Alespoň to jsem mohla. Nynian znovuzrozená v Sunshine, je
maso mého masa, krev z mé krve a když se Speirr napil z její
krve převzal do sebe i mou krev a nyní je pod mojí ochranou i
on. "
Camulus ze vzteku zanadával.
Babička svraštila nos. "Pochopil jsi to? Nemůžeš zabít ani ji,
ani jeho, pokud nechceš bojovat se mnou. "
Talon opětoval překvapený pohled, kterým se na něj podívala
Sunshine.
"Jednoho dne, Morrigáno. Jednoho dne... "Camulus se
přemístil.
428
Morrigána si odfoukla, že ten rozhovor má za sebou a otočila
se tváří k nim. "Blahopřeji, děti."
"Jsem volný?" Talon tomu pořád nevěřil.
Morrigána přikývla. "Tvé schopnosti lovce se ti uchovali."
Sunshine zaváhala. "On je ještě temný lovec?"
"Ne," pokývala hlavou jí babička. "Artemis ho uvolnila od
slibu, když mu vrátila duši. Když jsou ale jednou psychické
schopnosti na někoho navázány, zůstanou s ním navěky. "
Sunshine se šťastně usmála. "Takže může jít na slunce?"
"Ano." Morrigána měla však na srdci i něco, kvůli čemu se
ošila. "Mimochodem, je tu ještě jeden detail, který vám musím
říct."
"Co?" Otázku vyhrkly v unisono, báli se, co je ještě čeká.
"Podle toho jak funguje náš Panteon vy dva jste..." zakousla se
do rtu a mnula si ruce.
"Co jsme?" Talon naléhal, aby pokračovala. Strachoval se o co
jde. Když se jedná o bohy, člověk nikdy neví.
"Jste nesmrtelní, pokud se nerozhodnete jinak."
Sunshine zamrkala. "Co?"
"Ty a tvoji bratři jste se narodili jako nesmrtelní, srdíčko. Proto
stále vypadáš jako holčička i když ti táhne na třicet. "
"Máma je taky nesmrtelná?" Zajímala se Sunshine.
"Ne. Tvůj otec není a ona se rozhodla, že se vzdá své
nesmrtelnosti, aby s ním mohla zestárnout. Ale ona je moje
krev a tím přenesla nesmrtelnost i na tebe a pak ty na Talona. "
Talona zaplavila vlna radosti. "Znamená to, že ji už nikdy
nemusím vidět umírat?"
"Nikdy, dokud se nerozhodnete změnit to."
"To tedy ne," smál se Talon.
"Všechno dopadlo dobře," Morrigána ustoupila. "Jsem
429
přesvědčena, že vy dva máte nyní toho hodně práce. Jako třeba
plánování svatby. Dělání dětí." Vzala jejich ruce a spojila je
"Očekávám od vás velké množství vnoučátek."
Morrigána zmizela a oni na sebe v němém údivu hleděli.
Sunshine si olízla ret a dobíraně na něj zamrkala. Nechtělo se
jí věřit všemu, co se dnes stalo.
Nejneuvěřitelnější bylo, že Talon zůstane s ni. "Takže jaký
bude náš první krok?"
Jantarové oči se na ni důvěrně usmívali. "Pokusíme se o to
dítě?"
Sunshine se musela zasmát. "Lákavé, ale než se dostaneme k
tobě domů, bude ráno."
"Asi, ale tvůj byt tak daleko není."
Sunshine se usmála. "Ne, není."
Políbil jí dlaň a bral ji pryč z té místnosti. Vyšli z budovy a
splynuli s masivním davem oslavujících, kteří se pobírali
domů. Sunshine bylo lehce na srdci, kráčeli volně, ruku v ruce
a vstoupily na cestu.
Trhla Talonem a odtáhla ho z dráhy velkého alegorického vozu,
který ho těsně minul. Pak vypukla do smíchu. "Co to máš s
těmi povozy?"
"To není vozy, láska ale tebou. Vždy, když si nablízku, všechno
ostatní mi uniká. "
Rošťácky si kousla do spodního rtu. "Jen pokračuj v takovém
tématu a garantuji ti, že tě vezmu domů, zamknu a klíč
vyhodím ven oknem."
"Já s tím nemám potíže, ale ty se ujisti, že už budeš nahá, když
budeš zamykat."
430
Kapitola 19
Zarek naposledy zahlédl jak se Talon se Sunshine ztratili v
davu. Byl kvůli Sunshine rád jak to dopadlo, ale nedokázal
pochopit, co k sobě oni dva s Talonem cítili.
On nikdy nepoznal žádný druh lásky.
"K čertu," zaprskal a vlekl se z pozemku budovy. Potřeboval se
dostat do svého městského domu.
"Dionysus si tebe přijde."
Acheronův hlas za jeho zády Zareka zastavil. "No a?"
Ash si utrápeně povzdechl a přistoupil k němu blíž.
"Nemůžeme zakopat válečnou sekeru?"
"Proč? Oboustranné pohrdání nám vyhovuje. "
"Zete, už jsem z toho unavený. Dej mi něco, čím se tě zastanu
před Artemis. Něco, co ti u ní zaručí druhou šanci. "
Zarek se hořce zasmál. "To určitě. Vážně očekáváš, že uvěřím,
že ti po tom, co jsem dnes viděl popustí otěže? Vypadám tak
naivně? "
"Věci nejsou vždy jak se zdají."
Možná, ale Zarek se nemínil zúčastnit žádného testu. Dnes to
431
podělal. V momentě kdy se spřáhl s bohy, věděl, že jim za to
zaplatí.
Ne že by ho to trápilo. Jen ať si pro něho přijdou.
"Poslouchej," neměl náladu se dohadovat a otočil se
Acheronovi zády. "Jsem unavený a hladový. Ležet dokud se mi
nevyléčí rány je to jediné, co chci. "
"Chápu."
Zarek nechal kolem sebe projít hlouček smějících se
vysokoškoláků. Zvědavě si je prohlíží. Zabočili za roh a ztratili
se mu z očí. Kolem viděl opilé turistů i místních. Vesele se
hádali a vykřikovali. Byla skoro jedna ráno a město stále žilo a
pulzovalo i když se davy již rozcházely.
"Kdy se vracím?" Zarek se hrozil odpovědi.
"Zítra. Nick tě vyzvedne o druhé. Přijde s Talonovou
dodávkou, kterou tě převeze na letiště bez kontaktu se
sluncem."
Návrat na Aljašku, Zarek bolavě zavřel oči. Za několik týdnů
přijde jaro. Opět bude v odloučeni.
Nalevo se mihl stín, který upoutal jeho pozornost. O tři
sekundy se na něj vyřítil démoni. Démoni vycenili tesáky a
zavrčeli na Zareka jakoby nevěděli s čím si začínají. Zarek se
ďábelsky usmál v očekávání, co přijde.
"Kdo jsi?" Démon byl zmatený, když se mu ho nedařilo
zastrašit ani zasáhnout.
"Teď ti popíšu naše postavení, poslouchej: Já jsem temný
lovec, ty si démon. Já tě naberu a ty krvácíš. Já tě zabiju a ty
pak umřeš." Posměšně nadzvedl koutek úst.
"Ne dnes," a démon zaútočil.
Instinktivně ho Zarek chytil za hrdlo a zabil ho drápy. Démon
se vypařil, když se přes dav k nim hnal Valerius.
432
Římanovi se prudce zvedala hruď, zřejmě už nějakou chvíli
démony pronásledoval. Valerius se podíval na Ashe a kývl mu
hlavou. Pak se podíval na Zareka a zkameněl.
Zarek čelil jeho šokovanému pohledu bez jakéhokoliv náznaku
citu. Oholil si bradu, protože mu to Ash nakázal.
Valeriovi se v očích mihlo poznání, stál tam, ani nemrkl.
Zarek se na něj křivě usmál. "Překvapení," prohlásil klidně.
"Vsadím se, že jsi něco takového nečekal."
Už víc nic neřekl a zanechal Valeria a Acherona svému osudu.
433
Valerius
NEW ORLEANS, SVÍTÁNÍ
Bratři. Valerius hleděl na mramorovou bustu ve vstupní hale
svého domu a nemohl zabránit tomu, aby se mu ta slova
nevryli do srdce. Byla to tvář jeho otce.
Byla to tvář jeho bratra.
Zarek.
Trhala ho bolest, stál tam a snažil se porovnat minulost se
současností. Proč si nikdy nevšiml té podoby?
Věděl proč. Na Zareka se až do dnešní noci pořádně nepodíval.
Jako žalostný, neurozený otrok patřil Zarek do špíny, která
nespadá do jeho zájmu, sotva se na chlapce podíval.
V jejich životě byla jen jedna chvíle, kdy na něj skutečně
hleděl.
Nedokázal si vzpomenout, za co byl tehdy Zarek zbit. Proto si
ani nevzpomínal, který z jeho bratrů spáchal zločin, za který
byl Zarek trestaný. Mohl být na vině stejně Valerius i jeho
bratři. Věděl jen, že tehdy poprvé vnímal Zareka, jako lidskou
434
bytost.
Zarek ležel na cestě z kulatého kamení, svíral se rameny kolem
hrudi, záda měl holá, zjizvená, krvavá a rozdrásaná.
Valeriem nejvíce otřásl pohled do chlapcovi tváře. Zarekovy
oči byly vyprahlé. Prázdné. Bez jediné slzy.
Valerius se divil, proč Zarek při takovém krutém bití nepláče,
ale tehdy mu to došlo, že Zarek nikdy neplakal. Ten bídný
otrok nikdy během bití nevykřikl ani slovo. Nezáleželo na tom,
co řekli nebo udělali, chlapec to přijal jako muž, bez slz, bez
naříkání. Rozhodně a s chladem.
Valeria ta síla u někoho mladšího než byl on sám ohromila.
Než si uvědomil, co dělá, se dotkl jedné z otevřených ran na
Zarekových zádech. Byly čerstvé a krváceli, vypadaly
neskutečně bolestné a Valerius se pokoušel představit si jak by
se cítil kdyby měl jen jednu takovou ránu, ne mít jimi pokrytý
celý záda.
Zarek se ani nepohnul.
"Potřeboval bys..." Valerius nedokončil konec věty. Chtěl
Zarekovi pomoci, ale věděl, že by potrestali oba pokud by je
při tom spatřili.
"Co děláš?"
Při otcově chladném hlasu až nadskočit. "Já-já-já jsem se mu
chtěl p-p-podíval na záda," přiznal se popravdě.
Jeho otec podezřívavě zamračil. "Proč?"
"Z-z-zaujalo mě to." Valerius nenáviděl, když se před otcem
vždy roztřásl.
"Proč? Zdá se ti, že ho to bolí? "
Valerius se příliš bál odpovědět. Otec měl v očích ten častý,
hrozivý výraz smrti. Pohled, podle kterého věděl, že to není ten
něžný milující otec ale brutální vojenský velitel. Jak miloval
435
svého otce, tak se bál velitele. Tehdy byl schopen páchat s
chladnokrevnou bezohlednosti dokonce i na synech.
"Odpověz, chlapče. Myslíš si, že ho to bolí? "
Valerius přikývl.
"Dělá ti jeho bolest starosti?"
Valerius zamrkal aby zahnal slzy, které ho téměř zradily.
Pravdou bylo, že si starosti dělal, ale jeho otec by se nelítostně
rozzuřil pokud by to přiznal nahlas. "N-n-ne. Nezajímá m-mmě to. "
"Dokaž to tedy."
Valerius zamrkal a zděsil se, co to má asi znamenat.
"Dokázat?"
Otec vybral z podstavce bič a podal ho synovi. "Deset ran
navíc, nebo ty dostaneš dvacet." Se sevřeným srdcem a třesoucí
se rukou si Valerius vzal bič a deset krát se nápřáhl. Neuměl
zacházet s bičem a tak Zarekova záda ani netrefil. Jeho údery
dopadaly na jeho nezjizvené ruce a nohy. Neposkvrněné maso
které ještě nebylo bito. Po první ráně Zarek sykl, před údery se
snažil uhýbat. Poslední rána biče nakonec zasáhla Zareka do
tváře, přímo přes obočí. Zarek křikl, popadl si oko a krev se mu
valila přes špinavé prsty. Valeriovi se chtělo vracet, když ho
otec chválil za to, že oslepil otroka. Otec ho poplácal po
zádech. "Správně synu. Vždy zasáhni nejcitlivější místo.
Jednou bude z tebe dobrý generál. "
Zarek zvedl tvář a podíval se na něj, prázdnota byla pryč. Pravá
strana jeho tváře byla celá od krve ale levým okem vyjádřil
všechnu bolest a muka, které cítil. Všechnu nenávist, která
patřila jim i jemu samotnému.
Ten pohled Valeria spaloval do dnes. Otec ho za ten drzí pohled
zbil ještě jednou. Není divu, že ho Zarek ze všech nenáviděl.
436
Ten muž měl na to plné právo. Zejména nyní, když se Valerius
dozvěděl o Zarekově původu. Netušil, kdy se Zarek dozvěděl
pravdu. Proč mu to nikdo neřekl? Rozzuřeně sevřel v rukou
kamennou bustu znázorňující jeho otce. "Proč?" Naléhavě
křičel ikdyž věděl, že mu nikdo neodpoví. A tehdy nenáviděl
otce víc než kdy předtím. Nenáviděl krev, která mu kolovala v
žilách.
Ale až skončí den, opět bude Řiman. Bylo to jeho dědictví.
Správně nebo ne, nesměl ho zapírat. Zvedl vysoce hlavu a
vydal se z haly do ložnice na patře. Stoupal po schodech, ale
otočil se zpět, vykopl nohou a shodil podstavec. Kamenná
hlava otce se rozkývala a spadla na mramorovou podlahu, kde
se roztříštila na kusy.
NEW ORLEANS, ODPOLEDNE
Helikoptéra se vznesla do vzduchu a Zarek se opřel. Jede
domů. Nepochybně tam zemře. Pokud ho nezabije Artemis,
určitě to za ni udělá Dionysus. Kvůli Sunshininýmu štěstí se
vzpříčil proti bohu, který pro něj připraví horší utrpení než
prožil v minulosti. Zarek si dosud nevyjasnil důvod, proč to
udělal, kromě toho, že vytáčet lidi je jeho jediné potěšení.
U nohou měl postavený vak, vytáhl z něj ručně vyráběnou číši
a převaloval ji v rukou.
Rukama křižoval složitý vzor, kterým ji Sunshine vyzdobila.
Pravděpodobně nad ní seděla celé hodiny. Hladila ji něžnýma
rukama... ". "Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka se
stane hrozně důležitá a když jim ji někdo vezme, pláčou ..."
437
Vzpomněl si na pasáž z Malého Prince.
Sunshine promrhala její výrobou a tím, že mu tu číši dala,
množství svého času. Ani možná nevěděla, jak velmi na něj její
jednoduchý dar zapůsobil.
"Si patetický," vysmál se sám sobě, rukama držel cennou číši a
rty mu zkřivil odpor. "Pro ni neznamenala nic a pro bezcenný
kus nádobí ses ty odsoudil na smrt."
Zavřel oči. Ztěžka polkl. Bylo to tak. Zanedlouho zemře pro
nic.
"Tak, co?!"
Ať zemře. Možná pak najde útěchu. Jeho vlastní hloupost ho
roztrpčila, myslí číši roztříštil.
Vyndal si MP3 přehrávač a naťukat si tam píseň od Nazareth
Hair of the Dog, dal si na uši sluchátka a čekal až Mike odkryje
okna na helikoptéře a pustí na něj slunce.
Nakonec to bylo to, za co Dionysus panoše podplatil.
TARTARUS
Kolem Syxxe se tmou nesl ze všech stran křik. Snažil se aby
dokázal v temnotě něco spatřit a spatřil jedině zvláštní,
vymyšlené světlo očí, které zoufale toužili něco vidět.
Místo kde se nacházel bylo chladné. Ledové. Natáhl se na
strmé skále a připomněl si, že byl zabedněný v malé cele o
rozměrech metr na metr. Neměl tam ani dostatek místa, aby si
pohodlně lehl. Za jeho zády se najednou rosvítilo. Světlo se
zhmotnilo do mladé, krásné ženy s červenými vlasy, bledou
pletí a zelenýma třpytícíma se očima bohyně. Okamžitě ji
438
poznal. Byla to Mnimi - bohyně paměti. Viděl ji nespočetně
krát v chrámech a na svitcích. V rukou držela starodávnou
petrolejovou lampu a důkladně si ho prohlížela.
"Kde to jsem?" Položil nejzákladnější otázku Styxx.
Její hlas byl křehký a jemný, jak vánek ševelící v křišťálových
lístcích. "Jsi v Tartare."
Bylo to neuctivé, ale nechal si to pro sebe. Když před dávnými
věky zemřel v starověkém Řecku, byl umístěn do ráje na
Elysejských polích.
Tartarus bylo místo, kde Hádes uschovávat a mučil pekelné
duše.
"Nepatřím sem."
"Kam patříš?" Zajímala se.
"Patřím k rodině."
"Všichni byli znovuzrozeni, jediná rodina, která ti zůstala je
bratr, kterého nenávidíš," Její hlas svíral smutek.
"On není můj bratr. Nikdy nebyl mým bratrem."
Naklonila hlavu jakoby naslouchala zvukům vzdálených na
miliony mil. "Zvláštní. Acheron se na tebe nikdy tak nedíval.
Navzdory letům, kdy jsi byl k němu krutý, on k tobě nenávist
necítil ani jednou. "
"Je mi fuk, co cítí."
"To je pravda," potvrdila jakoby znala jeho nejskrytější
myšlenky a znala ho lépe než se znal on.
"Přiznám se, že ti nerozumím, Styxxi. Na celá staletí si dostal
jako domov, Mizející Ostrov. Měl jsi přátel a nevýslovný luxus.
Na Elysejský ostrovech ti bylo klidně a nádherně a ty jsi i tak
osnoval pomstu vůči Acheronovi. Dala jsem ti vzpomínky na
domov a rodinu, na šťastné dětství, abys byl spokojený a ty
místo toho, aby sis užíval potěšení, které ti přinášeli si je použil
439
na sycení nenávisti. "
"Dáváš mi to za vinu? Ukradl mi všechno. Vše v co jsem věřil
a co jsem miloval. Kvůli němu je moje rodina mrtvá, mé
království je v nenávratnu. I můj život skončil jen kvůli němu."
"Ne," řekla sametově. "Můžeš si lhát, Styxxi, ale mě
neoklameš. Jsi to ty, kdo svého bratra zradil. Ty a tvůj otec.
Nechal jsi se zaslepit strachem z něho. Byly to tvé činy, které
odsoudily ne jen jeho ale i tebe. "
"Co ty o tom víš? Acheron je špatný. Nečistý. Zničí vše, čeho
se dotkne. "
Vplula prsty do plamenů v lampě a oheň se jí tajemně v tmě
malé cely olizoval kolem ruky. On se pod intenzitou jejího
spalujícího pohledu přikrčil. "To je krásné na paměti. Nad
realitou se vždy sklání mračno našeho vykládání si pravdy. Ty
jsi pamatuješ události jedním způsobem a tak bratra soudíš,
aniž si poznal, jak je viděl on. "
Mnimi položila Styxxovi na rameno dlaň. Její žár mu popálil
kůži a promluvila pekelným, rafinovaným hlasem. "Dám ti dar
nejvzácnější ze všech, Styxxi. Po dlouhé době porozumíš. "
Styxxi se snažil utéct, ale nedalo se. Mnimin zuřivý dotek ho
znehybnil. V hlavě se mu točilo a vracel se v čase. Na
pozlacené posteli ležela jeho nádherná matka, tělo měla
zpocené, tvář popelavou a služebná jí odhrnula zvlhčené blond
vlasy z bleděmodrých očí. Nikdy neviděl svoji matku tak
šťastnou jako v ten den. Místnost byla plná úředníků a byl tam
i jeho otec, král, stál spolu s hlavami státu u postele. Dlouhé
okno s barevnými skleněnými tabulemi bylo otevřeno a
vpouštělo dovnitř čerstvý mořský vzduch, díky kterému se
zmírnil horký letní den. "Ještě jeden krásný kluk," bába
radostně zahlásila zprávu o narození dalšího nemluvněte, které
440
již balila do plachty. "U Apollymina srdce, udělala jsi mě
nesmírně hrdým Aarau," triumfální, hlasitá slova otce se
odrážely od stěn. "Dva kluci kteří budou vládnout dvěma
ostrovům!"
Matka se smála a pozorována báby při mytí prvorozeného.
Styxx se dozvěděl hrozivou pravdu o Acheronově narození,
dozvěděl se temné tajemství svého otce, které před ním
skrýval. Acheron byl prvorozený syn. Ne Styxx!
Styxx byl teď v tělíčku a Acheron zápasil o dech se svými
novorozeneckými plícemi. Nakonec se mu podařilo
nadechnout a vydal varovný křik.
"Milost Zeova, ten starší je mrzák, Výsosti."
Matka se s obavami o syna podívala na ženu. "Co mu je?"
Babice přinesla chlapce k matce, která si na prsou držela
druhorozeného. Dítě bylo vystrašené a chtělo pohodlí.
Natahoval se k bratříčkovi, s kterým sdílel měsíce jedno lůno.
Kdyby se jen dokázal dotknout bratra, bylo by vše v pořádku.
Věděl to.
Místo toho, matka jeho bratra odložila stranou mimo jeho zrak
a dosah.
"To snad ne," zavzlykala matka. "Je slepý."
"Není slepý, Výsosti," Nejstarší z mudrců, žena, vystoupila
před dav. Bílou róbu měla složitě protkávánou zlatými nitěmi a
na hlavě v šedých vlasech měla vložen zdobený zlatý kruh.
"Seslaly vám ho bohové."
Král rozzlobeně na královnu přimhouřil oči. "Rouhala jsi se?"
Obviňoval Aaru.
"Nay, nikdy."
"Jak mohl tedy vzejít z tvého lůna? Všichni jsme toho byli
svědky. "
441
Celá místnost se v jednom společném pohybu zadívala na
rádkyni, která tupě zírala na malinké bezmocné dítě dožadující
se pláčem nějaké náruče a útěchy. Tepla.
"Tohle dítě bude hrůzunahánějícím," promluvila, hlas měla
silný a rozhodný, tak aby každý zaslechl její proroctví. "Jeho
dotek přinese smrt mnoha. Ani bohové nebudou před jeho
hněvem chráněni. "
"Tak ho zabijeme." Král vydal strážcům příkaz, aby tasili meč
a dítě zavraždili.
"Nay!" Zastavila moudrá žena strážce, předtím než vyplnil vůli
krále. "Zabij to nemluvně a zemře i tvůj syn, Výsosti. Jejich
životní proudy jsou spletené. Splň vůli bohů a vychovej z dítěte
muže. "
Dítě plakalo a nechápalo všechen ten hněv, který mu
adresovali. Chtěl jen, aby i jeho držely tak jako bratra. Toužil
po někom, kdo by ho pohoupal a řekl, že bude všechno dobré.
"Nevychovám monstrum," prohlásil král.
"Nemáš na výběr." Žena vzala od báby dítě a nabídla do
královně. "Narodil se z tvého těla, Výsosti. Je to tvůj syn."
Dítě křičelo ještě hlasitěji a natahovalo ruce matčiným směrem.
Ona od něj znechuceně odvrátila tvář a sevřela své druhé dítě
ještě pevněji. "Nebudu to kojit. Ani se toho nedotknu. Dejte mi
to z očí. "
Žena se s dítětem na rukou vydala k otci. "A co ty, Milosti? Ani
ty ho neuznáš za svého? "
"Nikdy, to dítě není mým synem."
Žena se zhluboka nadechla a ukázala ho přítomným. Její stisk
byl vláčný, bez lásky a slitování.
"Pak bude zvaný Acheron po řece zármutku. Jak řeka podsvětí
i jeho cesta bude temná, dlouhá a trvalá. Bude život dávat i
442
brát. Poputuje životem sám a opuštěný - navždy hledající
laskavost a navždy nacházející krutost."
Moudrá žena se podívala na nemluvně ve svých rukou a
vyslovila prostou pravdu, která ho bude pronásledovat jako stín
po zbytek jeho existence.
"Možná s tebou bohové měli slitování, maličký. Nikdo jiný ho
však mít nebude. "
HORA OLYMP
Ash se blížil k Artemidinýmu duchovnímu chrámu a
dvoukřídlé dveře otevřel myšlenkou. Zvedl hrdě hlavu, v
rukách stisknul kožený ramenní řemínek na černém batohu a
překročil zdobený pozlacený vchod směřující k trůnu, na
kterém seděla Artemis a poslouchala hru na loutnu a zpěv jedné
ze společnic. Devět párů ženských očí se k němu zvědavě
otočily. Bez slova se osm jejích posluhovaček sbalilo a
pospíchalo pryč jako vždycky, když ho spatřili. Diskrétně
zavřeli dveře a nechali ho s Artemis osamotě. Už jen mlhavě si
Ash vzpomínal na první návštěvu, když mu povolily vstup na
soukromé panství Olympu. Jako mladíka ho fascinovali spletité
mramorové sloupy, které se řadili k trůnu. Tyčily se do šest seti
metrové výšky od mramorově-zlaté podlahy, na níž stál až po
kopulovitou zlatou střechu, komplikovaně zdobenou scénami z
divočiny. Na třech stranách stěny nebyly. Naopak bylo vidět na
dokonalou oblohu pokrytou bílými měkkými oblaky
poletujícími ve výši očí. Trůn samotný nebyl tak zdobený jako
byl pohodlný. Nadměrná chaise longue pohovka velikosti
443
dvoupostele okupovala střed otevřeného prostranství a
pokrývaly ji měkké, poddajné polštáře odstínu slonoviny se
zlatým třásněmi. Jen dvěma mužům bylo dopřáno vkročit do
paláce. Artemidinu bratrovi, dvojčeti Apollonovi a jemu. Byla
to čest, kterou Ash vděčně prijal. Artemis měla na sobě
průsvitný háf, omotán kolem pružného naného těla.Tmavé
růžové vrcholky bradavek byly tvrdé a tlačili se na čirou
tkaninu. Okraj šatů měla ohrnutý vysoko na nohách a
odhaloval tmavogaštanový trojúhelník uprostřed mezi jejími
stehny. Svůdně se něj usmála tak, aby upoutala pozornost na
nádhernou tvář. Dlouhé červeně kaštanové kadeře se jí leskly
stejně jako zelené oči. Pozorovala ho jimi s poutajícím
zájmem. Ležela a ruce měla opřené o opěradla pohovky a
bradou se opírala o ruku. Ash se nadechl a předstoupil k ní.
Artemis pohodila obočím protože viděla jeho tělo. "Zajímavé,
vypadáš vzdorovitě jako obvykle, Acherone. Nevidím ani
špetku podřízení, které jsi mi sliboval. Musím snad povolat
Talonovu duši zpět k sobě? "
Nevěděl na sto procent, jestli je to v její moci, ale nechtěl to
riskovat. Jednou jí řekl, že blufuje a draze za to zaplatil. Shodil
z ramene svůj batoh a složil ho na zem. Pak si svlékl koženou
bundu a přehodil ji přes batoh. Padl na kolena s rukama na
stehnech, stisknul zuby a úslužně sklonil hlavu.
Artemis vystoupila z pohovky a přistoupila k němu. "Děkuji,
Acherone," Bez dechu ho obešla dozadu. Rukama se mu
vnořila do vlasů, změnila je v blonďaté a uvolnila je z copu.
Vlasy se mu rozlili po ramenou a pramínky mu překryli hruď.
Artemis mu na krku odhrnula vlasy a odhalila tak pokožku.
Nehtem se mu zabořovala do odhalené kůži a jemu se po
ramenou roztančila husí. A pak udělala to, co nenáviděl nejvíc.
444
Zprudka vydechla zezadu na krk. Bojoval s nutkavou potřebou
zhnusit se. Ona jediná věděla, jak a proč to nenávidí. Byla to
krutost, kterou mu připomínala, kde je jeho místo.
"I přesto co si myslíš, Acherone, nepociťuji potěšení, když tě
nutím k poslušnosti. Byla bych mnohem radši kdybys byl zde
z vlastní vůle - tak jak jsi chodil kdysi. "
Ash zavřel oči a vzpomínka na ty dny ho bodla.
Tak ji tehdy miloval. Trpěl vždy, když musel od ní odejít. Věřil
jí a dal jí to jediné, co nikomu jinému nedal - svoji důvěru.
Byla jeho život.
Jeho útočiště.
V dobách, kdy ho nikdo jiný nepřijal ho ona přivítala do svého
života a ukázala mu, jaké to je být chtěný.
Spolu se smáli a milovali. Dělil se s ní o věci, o které se s
nikým nedělil. A pak když ji potřeboval nejvíc, se mu ona
chladně otočila zády a nechala ho mučednickou umřít.
Samotného.
Zahodila jeho lásku a dokázala mu, že nakonec byl pro ni jen
stejnou ostudou jakou byl své rodině. Nic pro ni neznamenal.
Nikdy ani nebude.
Skutečnost bolela, ale po tom všem se s tím vyrovnal. Pro ni
není víc než kuriozita. Vzdorné zvířátko, které si u sebe ze
zábavy drží.
Artemis si klekla, což bylo gesto, které taky nenáviděl. Koleny
se mu jemně otřela o boky. Rukou mu hladila rameno a přešla
až na tetování neobyčejného ptáka na bicepsu.
"Mmm," Mazlila se s jeho vlasy po tváři. "Kvůli čemu, tě tak
chci?"
"Netuším, ale pokud na to přijdeš, dej mi vědět a já se toho
zvyku určitě zbavím."
445
Zabořila nehet hlouběji do potetované kůže.
"Můj Acherone, jako vždy jsi zarputilý. Vždy nepříjemný. "
Roztrhla mu triko a svlékla mu ho z těla. Zaťal čelist, když si
ho Artemis stáhla zády k sobě a lačno mu brázdila nahou hruď.
Jako vždy ho jeho tělo zradilo a odpovědělo na její doteky.
Kůže se mu napnula a břicho se mu zachvělo, když ztvrdil ve
tříslech. Na krku cítil její horký dech a ruka mu dráždila klíční
kost. Naklonil hlavu na stranu, aby jí udělal místo aby mu
rozepla kožené kalhoty. Zadrhával se mu dech, sevřel ruce a
čekal. Osvobodila jeho ztopořený úd a obkroužila ho rukama.
Jazykem trápila krk, pravou rukou vyšla až na špičku jeho
mužství a dráždila ho, dokud neztuhl tak až to bolelo. Zasténal,
když použila i druhou ruku a vklouzla mu jí pod spodní prádlo.
"Jsi tak velký a mocný, Acherone," chraplavě šeptala a prsty po
něm roztírala jeho vlastní vlhko a tak po něm rukou klouzala
ještě rychlejším tempem. Silnějším.
"Zbožňuji, když tě držím v rukou."
Zhluboka se nadechla v jeho vlasech. "Zbožňuji tvou vůni."
Třela se mu tváří o rameno. "Zvuk tvého hlasu když vyslovuješ
mé jméno." Jazykem klouzala po linii ramene až ke krku. "Jak
se ti zbarví tváře, když se namáháš."
Zakousla mu do ucha. "Pohled na tvou tvář, když se do mě
zasuneš."
Třela se prsy o jeho páteř a následující slova mu šeptala do
ucha.
"Ale nejvíc miluji tvou chuť."
Ash se napnul, když se ostrými zuby zapíchla do jeho krku.
Krátkodobou bolest vystřídala okamžitá tělesná rozkoš. Omotal
si ji okolo ramen, přitlačil si krk k její hlavě a dobýval se do
jejích rukou sám, ona ho ukájela ještě rychleji než předtím.
446
Cítil ji a její sílu jak se vlévá do jeho těla, svazující je k sobě
ještě v intimnějším spojení jakým byl sex. Hlava se mu
rozplývala jak už nic neviděl. Cítil jedině Artemis. Její
dobyvačné ruce v klíně, horký dech na krku, srdce bijící v
jednom rytmu s jeho srdcem. Byli sjednocení. Její slast byla
jeho slastí, pro tento moment byly jedním tvorem s jedním
tlukotem srdce, srostlí na stupni, který přesahuje lidské
pochopeni. Cítil touhu, kterou k němu chovala. Její potřebu
zmocnit se všeho - jeho mysli, těla i srdce. Cítil jakoby se topil.
A ona ho brala od sebe samotného pryč, do chladné černé cely,
odkud nikdy nenajde cestu zpět. Slyšel její šepot v hlavě. "Pojď
za mnou, Acherone. Dej mi svou moc. Svou sílu. Dej mi
všechno, čím jsi. "
Bojoval s jejím voláním, ale jako obvykle bitvu prohrál.
Nakonec, neměl jinou možnost než ji dát, co chtěla. Ash
zaklonit hlavu a zavrčel, když se mu celé tělo otřásalo v
orgasmu. Stále mu pila z krku, přenášela jeho mízu a sílu do
svého těla.
Byl její.
Bez ohledu na to, co jsi myslel, chtěl nebo cítil, vždy jí bude
patřit. Zadýchaný a slabý její nadvládou se Ash sesypal na ni a
díval na tenký pramínek krve, který mu stékal po hrudi.
447
Epilog
O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI
Sunshine nesla krabici barev do obýváku a usmívala se. Chtěla
je vzít do svého nového ateliéru, který zařizovala v Talonově
močálu, ale když se zastavila, uviděla manžela jako věší její
kresby ve své staré boudě. Nenaznačil, že si všiml její
přítomnosti. Kladivo si zastrčil do zadní kapsy, zvedl rám s
krajinou a pověsil ho na stěnu. Když se jim po Mardi Gras
podařilo vystrčit paty z jejího bytu, Talon se rozhodl, že postaví
nový dům. Spolu navrhli každý detail. Extrémně velkou
počítačovou místnost a garáž, kam si mohl uložit své hračky a
otevřený, vzdušný ateliér, kde ona mohla pracovat. Dokonce
měli i hernu s poličkama na kterých byla seřazena jeho
exkluzivní široká sbírka bonbónových dispenzerů a Snoopy
dostal V.I.P. místo uprostřed poliček. Ale její nejoblíbenější byl
malý pokoj připojený k jejich ložnici. Pokoj ve který doufala,
že se stane jednou dětským pokojíčkem.
448
"Mám to rovně?" Zeptal se a překvapil ji, když tak přiznal, že o
ní ví.
"Vypadá to skvěle."
Podíval se na ni přes rameno a zachytil její pohled, který
zabloudil na jeho zadek.
"Mluvím o obrazu."
"A já jsem mluvila o tvém zadku, ale obraz je taky skvělý."
Zasmál se, přiskočil k ní a vzal jí krabici z rukou. Dlaní ji
hladil ve vlasech a zlehka ji políbil. Sunshine ho objala kolem
pasu a rukama mu stiskla zadek.
"Jen pokračuj," hrdelně vydechl Talon. "A dnes už nic
nevybalíme."
Lišáckým se zakřenila. "Jeden den oželíme. My nejsme ten
případ, kdy nemáme na stěhování zbytek věčnosti. "
"Tedy, v tom případě ..." položil krabici na zem a zvedl ji na
ruce.
Sunshine se smála, když ji nesl směrem ke krytému bazénu.
"Kam mě unášíš?"
Jeho pohled byl plný sexuální chtivostí. "Do jediné místnosti,
kterou jsme ještě nepokřtily."
"Jsi neukojitelný."
"Já vím. Do morku kostí."
Procházeli přes jídelnu a ona ho na chvilku přiměla ji sundal,
aby si mohla vzít malí balíček. Talon nevěděl, co je to, přehodil
si ji přes rameno a běžel do zadní části domu. Sunshine se
nepřestávala smát ani když ji něžně položil na podlahu vedle
bazénu.
"Co je to?" Vyzvídal, když mu podala dárek. "Je to dar k
rodinnému krbu."
Otevřel balíček a našel tam Dispenzer Eddieho Munstera. Tvář
449
mu roztáhl nekontrolovatelný úsměv. "Nechápu, jak jsi ho
vypátrala."
Sunshine zvedla jeho pravou zjizvenou dlaň a políbila ji. Pak ji
obracela ve svých rukou a studovala pokroucenou popáleninu.
První věc, kterou Talon udělal, když dorazili do jejího bytu
bylo, že převzal na sebe jizvu z její ruky, v níž držela kámen.
Nyní byla jizva na jeho ruce.
"Miluji tě Talone," zašeptala. "Víc než si umíš představit."
Prsty levé ruky ji pohladil tvář a jantarové očí se do ní
intenzivně zavrtaly.
"Miluji tě, Sunshine. Chci ti poděkovat, za tvou sílu a za to, že
jsi se vzdala svých sójových výrobků."
Sunshine to rozesmálo a vášnivě ho políbila. Talon od ní
ustoupil a pohlédl na krabici, kterou tam přinesla před pár
minutami. Byla to sbírka věcí, které sbalili z jeho stolu spolu se
skříňkou, ve které byl Nyniin torc.
"Umínil jsem si, že je na čase něco udělat." Složil si z krku svůj
torc a vložil ho k Nyniímu.
Sunshine se zamračila když otevřel dveře na zadní terasu s
výhledem na bažinu. "Co chceš udělat?"
"Uzavírám minulost. Jak moc jsem miloval Nynian, tak tebe
miluji mnohem víc a nechci nikdy ve tvých očích vidět
pochybnosti, o tom na koho se dívám, když tě miluji."
Vzal torcy do rukou a napřáhl se, aby je mohl zahodit.
Sunshine mu stáhla ruku dolů. Věděla přesně, co ty torcy pro
něj znamenají a co tím gestem pro ni dělá. Políbila ho na rty a
vzala mu je z rukou. Usmála se.
"Nikdy o tobě nezapochybuji, Talone." Vzala jeho torc a
nasadila mu ho zpět na krk. Něžně se usmál a ten druhý dal
kolem jejího krku. Pokožka na klíční kosti se jí pod jeho
450
rukama zachvěla. Koukala mu do očí a vzpomínala na noc,
když se setkali. Jak do něj vrazil slavnostní vůz. I když by měla
Dionysa po tom všem co jim spáchal nenávidět, nemohla.
Vždyť pokud by se ten neschopný bůh nevrátil, její příběh by
měl zcela jiný konec.
451

Noční objetí – Sherrilyn Kenyon 1

Transkript

Podobné dokumenty

Kenyon-sherrilyn-dark-hunter-zmocni-se-noci

TANEC S ĎÁBLEM Sherrilyn Kenyon St. Martin`s Paperbacks

restaurace čewa koupaliště zimní stadion kadaň hotel karel iv

Derwent suché pastely v dřevěné kazetě 72ks Pastel Pencils

Untitled

Milenec snů Sherrilyn Kenyon 1

CV doc. PhDr. Milada Hirschová, CSc., DSc.

TeamSpeak 3 - instalace a nastavení

začátky

Derwent pastel pencils 12 SKINTONES