docZde - Stanislav Libenský Award
download 
Stížnost Transkript
Zde - Stanislav Libenský Award
Stanislav Libenský Award 2014 Zuzana Kubelková Stephanie da Silva Rebecca Szparagowski Toshiko Fujii Sara Hellsing Rei Chikaoka Nelli Lorch Leo Sasaki Kateřina Handlová Niina-Anneli Kaarnamo Martin Jakobsen Vesela Papadakis Shay Salehi Petr Janský Michaela Mertlová Miroslava Kupčíková Kazumi Ohno Fei Jiang Dan Bowran Branka Uljarević Abram Deslauriers Ieva Ekmane Gabriela Wilson Jean Fernandes Kimberly Watters Jeroen Heerwegh Carl Schröder Alexandra Mureșan Diána Farkas Hale Feriha Hendekcigil Eita Shinzato Christopher Woodley Andra Jõgis Krastina Krasteva Justyna Żak Harry Morgan Eva Wirthová Claire Deleurme Austyn Finnegan Odborná porota | Members of the Jury Alena Matějka Amy Schwartz Ašot Haas Krzysztof Kucharczyk Reino Liefkes Odborný garant | Professional Supervisor Milan Hlaveš Żak Wirthová Salehi da Silva Mertlová Watters Janský Kubelková Papadakis Shinzato Heerwegh Hendekcigil Woodley Jõgis Szparagowski Kupčíková Krasteva Morgan Deleurme Finnegan Farkas Hellsing Kaarnamo Jakobsen Ohno Fernandes Wilson Schröder Mureșan Fujii Chikaoka Lorch Sasaki Handlová Ekmane Jiang Bowran Uljarević Deslauriers Shay Salehi—60, 100 *1993 | CAN Institut techniky a pokročilých studií Sheridan College, Oakville, Kanada Petr Janský—56, 96 *1986 | CZE Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Martin Jakobsen—51, 91 *1987 | CZE Technická univerzita v Liberci, Česká republika Kazumi Ohno—47, 87 *1993 | JPN Institut skla města Toyamy, Japonsko Vesela Papadakis—63, 103 *1989 | BUL Národní akademie umění, Sofie, Bulharsko Sara Hellsing—59, 99 *1987 | AUS Australská národní univerzita, Škola umění ,Canberra Niina-Anneli Kaarnamo—55, 95 *1978 | FIN Estonská akademie umění, Tallinn Michaela Mertlová—52, 92 *1986 | CZE Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Česká republika Kimberly Watters—48, 88 *1981 | USA Alfredská univerzita, New York, USA Jean Fernandes—43, 83 *1987 | IND Texaská univerzita, Arlington, USA Abram Deslauriers—26, 66 *1978 | USA Univerzita Virginia Commonwealth, Richmond, USA Toshiko Fujii—62, 102 *1962 | JPN Institut skla města Toyamy, Japonsko Rei Chikaoka—58, 98 *1970 | JPN Tokijská univerzita umění, Japonsko Nelli Lorch—54, 94 *1986 | ISR Becalelova akademie umění a designu, Jeruzalém, Izrael Leo Sasaki—50, 90 *1990 | JPN Tokijská univerzita umění, Japonsko Kateřina Handlová—46, 86 *1988 | CZE Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Česká republika Ieva Ekmane—42, 82 *1988 | LAT Lotyšská umělecká akademie, Riga Fei Jiang—38, 78 *1982 | CHN Ústřední akademie výtvarných umění, CAFA, Čína Dan Bowran—34, 74 *1972 | AUS Královská škola umění, Londýn, Velká Británie Branka Uljarević—30, 70 *1988 | MNE Vysoké učení technické v Brně, Česká republika Diána Farkas—35, 75 *1991 | HUN Univerzita umění a designu Moholy-Nagye, Budapešť, Maďarsko Carl Schröder—31, 71 *1983 | GER Akademie Gerrita Rietvelda, Amsterdam Alexandra Mureșan—27, 67 *1985 | ROU Univerzita umění a designu v Cluj-Napoce, Rumunsko Gabriela Wilson—39, 79 *1980 | CAN Institut techniky a pokročilých studií Sheridan College, Oakville, Kanada Jeroen Heerwegh—44, 84 *1992 | BEL Škola umění sv. Lukáše, Gent, Belgie Hale Feriha Hendekcigil—40, 80 *1992 | TUR Anatolská univerzita, Turecko Eita Shinzato—36, 76 *1979 | JPN Institut skla města Toyamy, Japonsko Zuzana Kubelková—64, 104 *1987 | CZE Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Česká republika Stephanie da Silva—61, 101 *1984 | GBR Sunderlandská univerzita, Velká Británie Rebecca Szparagowski—57, 97 *1990 | USA Státní univerzia v Bowling Green, Ohio, USA Miroslava Kupčíková—53, 93 *1990 | CZE Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Česká republika Krastina Krasteva—49, 89 *1989 | BUL Národní akademie umění, Sofie, Bulharsko Andra Jõgis—28, 68 *1989 | EST Estonská akademie umění, Tallinn Christopher Woodley—32, 72 *1982 | GBR Metropolitní univerzita ve Swansea (Velšská univerzita), Velká Británie Justyna Żak—45, 85 *1990 | POL Akademie výtvarných umění a designu ve Vratislavi, Polsko Harry Morgan—41, 81 *1990 | GBR Edinburská škola umění, Velká Británie Eva Wirthová—37, 77 *1988 | CZE Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Česká republika Claire Deleurme—33, 73 *1983 | FRA CERFAV, Vannes-le-Châtel, Francie Austyn Finnegan—29, 69 *1992 | GBR–NIR Edinburská univerzita, Velká Británie Sara Hellsing—59, 99 *1987 | AUS The Australian National University, School of Art, Canberra Niina-Anneli Kaarnamo—55, 95 *1978 | FIN Estonian Academy of Arts, Tallinn Martin Jakobsen—51, 91 *1987 | CZE Technical University, Liberec, Czech Republic Kazumi Ohno—47, 87 *1993 | JPN Toyama City Institute of Glass Art, Japan Jean Fernandes—43, 83 *1987 | IND University of Texas at Arlington, USA Vesela Papadakis—63, 103 *1989 | BUL National Academy of Art, Sofia, Bulgaria Shay Salehi—60, 100 *1993 | CAN Sheridan College Institute of Technology and Advanced Learning , Oakville, Canada Petr Janský—56, 96 *1986 | CZE University of South Bohemia in České Budějovice Diána Farkas—35, 75 *1991 | HUN Moholy-Nagy University of Art and Design, Budapest, Hungary Abram Deslauriers—26, 66 *1978 | USA Virginia Commonwealth University, Richmond, USA Toshiko Fujii—62, 102 *1962 | JPN Toyama City Institute of Glass Art, Japan Rei Chikaoka—58, 98 *1970 | JPN Tokyo University of Arts, Japan Nelli Lorch—54, 94 *1986 | ISR Bezalel Academy of Arts and Design, Jerusalem, Israel Leo Sasaki—50, 90 *1990 | JPN Tokyo University of Arts, Japan Kateřina Handlová—46, 86 *1988 | CZE The Academy of Arts, Architecture and Design, Prague, Czech Republic Ieva Ekmane—42, 82 *1988 | LAT Art Academy of Latvia, Riga Fei Jiang—38, 78 *1982 | CHN Central Academy of Fine Arts, Beijing, China Dan Bowran—34, 74 *1972 | AUS Royal College of Art, London, Great Britain Branka Uljarević—30, 70 *1988 | MNE Brno University of Technology, Czech Republic Gabriela Wilson—39, 79 *1980 | CAN Sheridan College Institute of Technology and Advanced Learning, Oakville, Canada Michaela Mertlová—52, 92 *1986 | CZE Academy of Art, Architecture and Design, Prague, Czech Republic Kimberly Watters—48, 88 *1981 | USA Alfred University, New York, USA Alexandra Mureșan—27, 67 *1985 | ROU University of Art and Design, Cluj-Napoca, Romania Carl Schröder—31, 71 *1983 | GER Gerrit Rietveld Academy, Amsterdam, The Netherlands Jeroen Heerwegh—44, 84 *1992 | BEL Saint Lucas School of Fine Arts, Gent, Belgium Hale Feriha Hendekcigil—40, 80 *1992 | TUR Anadolu University, Eskişehir, Turkey Eita Shinzato—36, 76 *1979 | JPN Toyama City Institute of Glass Art, Japan Zuzana Kubelková—64, 104 *1987 | CZE J. E. Purkyně University in Ústí nad Labem, Czech Republic Stephanie da Silva—61, 101 *1984 | GBR University of Sunderland, Great Britain Rebecca Szparagowski—57, 97 *1990 | USA Bowling Green State University, Ohio, USA Andra Jõgis—28, 68 *1989 | EST Estonian Academy of Arts, Tallinn Christopher Woodley—32, 72 *1982 | GBR Swansea Metropolitan University (University of Wales), Great Britain Miroslava Kupčíková—53, 93 *1990 | CZE Tomas Bata University in Zlín, Czech Republic Krastina Krasteva—49, 89 *1989 | BUL National Academy of Art, Sofia, Bulgaria Justyna Żak—45, 85 *1990 | POL Academy of Fine Arts and Design in Wroclaw, Poland Harry Morgan—41, 81 *1990 | GBR Edinburgh College of Art, Great Britain Eva Wirthová—37, 77 *1988 | CZE Tomas Bata University in Zlín, Czech Republic Claire Deleurme—33, 73 *1983 | FRA CERFAV, Vannes-le-Châtel, France Austyn Finnegan—29, 69 *1992 | GBR–NIR Edinburgh University, Great Britain Stanislav Libenský Award Prestižní mezinárodní soutěžní výstava skla určená studentům vysokých uměleckých škol Stanislav Libenský Award, jediná na světě, do které se mohou hlásit pouze čerství absolventi, vstoupila do šestého ročníku. Věhlas a renomé soutěže rok od roku stoupá, stejně jako zájem účastníků a odborné i laické veřejnosti. Letos se přihlásil rekordní počet mladých umělců z mnoha zemí, poprvé například z Rumunska, Kanady nebo Indie. Vítězové Stanislav Libenský Award 2014 byli slavnostně vyhlášeni dne 18. září 2014. Soutěž Stanislav Libenský Award je poctou významnému českému sklářskému tvůrci. Díla Stanislava Libenského, vytvořená společně s Jaroslavou Brychtovou, jimiž se tato umělecká dvojice zásadním způsobem podílela na emancipaci skla jako plnohodnotného výtvarného materiálu, jsou vystavena v muzeích a galeriích po celém světě. Profesor Stanislav Libenský byl nejen uznávaným umělcem, ale také pedagogem; na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vedl v letech 1963–1987 ateliér skla, předtím řídil Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, v místě, kde po téměř půlstoletí trvale žil a pracoval. Pořadatelům z Pražské galerie českého skla se během dosavadní historie soutěže podařilo v Praze vystavit počiny více než dvou set padesáti mladých sklářských umělců ze čtyřiceti šesti škol. Vždy se tak stalo v důstojném prostředí s osobitou atmosférou, ovšem letos to platí dvojnásob. Proudící geometrie tvarů a povrchů v odlescích proměnlivého světla procházejícího stěnami Tančícího domu násobená intenzivní energií všudypřítomného pohybu, originální architektura v souladu s neotřelým uměním… Výstava Stanislav Libenský Award 2014 přináší povznášející estetický zážitek. Návštěvníci se mohou těšit z různorodých uměleckých děl, která často mění ustálené postupy užívání skla. Některé objekty souzní s nejsoučasnějšími výtvarnými projevy, jiné se více soustředí na řemeslnou tradici. Spojujícím prvkem je jim mladistvý pohled na sklo, do něhož každý umělec přirozeně vnáší kousek sebe. Stanislav Libenský Award se tak stává autentickou výpovědí začínající sklářské generace. Stanislav Libenský Award je v mnoha ohledech unikátní událostí. Pro studenty znamená impuls k setkávání a vzájemné inspiraci, k porovnávání, příležitost k prezentování se mezinárodnímu publiku, šanci úspěšně odstartovat uměleckou kariéru. Veřejnosti přehlídka nabízí možnost seznámit se na jednom místě s tvorbou nejmladší generace sklářských výtvarníků a nahlédnout tak do b udoucnosti oboru. Výstavu tradičně doplňuje řada atraktivních doprovodných akcí. O vítězích rozhodla dvoukolovým systémem mezinárodní porota složená z respektovaných osobností sklářského oboru: Alena Matějka (ČR) – známá sklářská výtvarnice a sochařka, Amy Schwartz (USA) – pedagožka a členka hlavního týmu prestižního Corning Museum of Glass, Reino Liefkes (UK) – vedoucí oddělení keramiky a skla věhlasného Victoria & Albert Museum v Londýně, Krzysztof Kucharczyk (PL) – historik umění, producent a kurátor řady sklářských výstav, Ašot Haas (SK) – mladý autor, jehož tvorba osciluje mezi různými uměleckými obory. Hlavní cenou je třítýdenní pobyt ve slavné sklářské škole Pilchuck Glass School v USA. Kateřina Čapková a Milan Hlaveš 8 9 Kateřina Čapková and Milan Hlaveš Stanislav Libenský Award The prestigious international competitive exhibition aimed at graduate art students, the Stanislav Libenský Award, the only one in the world which only accepts new graduates, has entered its sixth year. Its fame and reputation has increased each year, as well as the interest of the participants, the professional community and the public. For the first time this year a record-breaking number of young artists signed up, for the first time from countries such as Romania, Canada and India. The Stanislav Libenský Award winners were announced at a ceremony on 18 September 2014. The competition for the Stanislav Libenský Award is an hommage to the important Czech glassmaker. The works of Stanislav Libenský, which he created together with Jaroslava Brychtová and which played a fundamental role in the emancipation of glass as a fully-fledged art form, are exhibited in museums and galleries around the world. Besides being a recognized artist, Professor Stanislav Libenský was also a teacher; at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague he led the studio of glass between 1963–1987, after directing the School of Applied Arts for Glassmaking in Železný Brod, the town where he lived and worked permanently for a half a century. Throughout the history of the competition the organizers from the Prague Gallery of Czech Glass have managed to exhibit works of more than two hundred and fifty young glassmakers from forty six schools. The exhibition has always taken place in a dignified space with a distinctive atmosphere, but this year it is doubly true. The geometry of shapes and surfaces rushes in reflections of varying light passing through the walls of the Dancing House and is multiplied by the intensive energy of the omnipresent movement of the space itself, the original architectural form supports the novel art form... The exhibition The Stanislav Libenský Award provides the viewer with a highly spiritual experience. Visitors can enjoy a variety of art works, which offer a variety of techniques which differ from the traditional methods of processing glass. Some of the objects resonate with contemporary artistic expression, other focus more on the craft tradition. The youthful approach to glass unifies the exhibition in which each artist provides a little piece of themselves. The Stanislav Libenský Award thus becomes a genuine testimony of the new generation of glassmakers. The Stanislav Libenský Award is a unique event in many respects. For students it is an chance to meet each other and for mutual inspiration, to compare their works, the opportunity to present themselves in front of an international public, and an opportunity to successfully begin their art careers. For the audience the exhibition offers the possibility to view the work of the youngest generation of glassmakers together in one place and thus have a glimpse into the future of the field. The exhibition is traditionally accompanied by a number of attractive events. The winners were decided on through a two-round system by an international jury composed of respected personalities from the field of glassmaking: Alena Matějka (CR) – a recognized glass artist and sculptor, Amy Schwartz (USA) – teacher and a member of the main team at the prestigious Corning Museum of Glass, Reino Liefkes (UK) – head of the department of ceramics and glass at the renowned Victoria & Albert Museum in London, Krzysztof Kucharczyk (PL) – art historian, producer and curator of a number of glass exhibitions, and Ašot Haas (SK) – a young artist whose mixed media work covers a number of various fields in art. The main prize for the winner is a three-week stay in the famous Pilchuck Glass School in the USA. Texty porotců předchozích ročníků Texts by former jury members Sven Hauschke Douglas Heller Martin Janecký Uta M. Klotz Vladimír Kopecký Miroslav Masák Oldřich Palata Sylva Petrová Oldřich Plíva Jiří Šetlík Angela van der Burght 10 Sven Hauschke | člen poroty | jury member 2013 To be asked to be a member of the Stanislav Libenský Award 2013 was an honour and a challenge at the same time. An honour, because of the respect for this exceptional artist and leading figure within Czech Glass, Stanislav Libenský, and a challenge, because it is a very responsible task to judge over the work of young, upcoming artists at the beginning of their career. Thinking back, I am very happy that I decided to come to Prague in person for the half-a-day-jury-section instead of going through the images on my computer at home. It is invaluable to discuss the matter with colleagues directly, even if we did not see the original works but images. Everything was very well organized and we got a lot of detailed information throughout the jury session from the organizers – a difficult and time-consuming task for the people involved. After a long session we parted with the feeling that we took a good choice and that it will be an interesting exhibition. And we were not disappointed in September. The objects, the display and arrangement were indeed very impressive. It was fun to see and talk to many of the arriving artists which showed how important such an award and exhibition is for them. Maybe these were the most important steps for them to enter a professional career as an artist. It is important that there are enthusiastic people, institutions and sponsors to organize such events and to show an international audience young and inspiring art made out of glass. 11 Sven Hauschke To, že jsem byl vyzván, abych se stal členem poroty Ceny Stanislava Libenského 2013, byla pro mne čest i výzva zároveň. Čest, neboť ctím Stanislava Libenského, výjimečného umělce a vůdčí osobnost českého skla, a výzva, protože posuzovat dílo mladých začínajících umělců na prahu jejich umělecké dráhy je velice zodpovědný úkol. Jsem velmi rád, že jsem se rozhodl přijet do Prahy na půldenní setkání poroty osobně, místo abych procházel obrázky doma na počítači. Nic se nevyrovná možnosti diskutovat s kolegy přímo, i když jsme neviděli originály, pouze fotografie. Vše bylo velmi dobře zorganizováno a během schůze poroty jsme od pořadatelů dostávali detailní informace, což je vždy těžký a časově náročný úkol. Ze schůze jsme odcházeli s pocitem, že jsme dobře vybrali a že výstava bude zajímavá. A skutečně jsme pak v září nebyli zklamáni. Díla, výstava i její uspořádání dělaly skvělý dojem. Bylo zábavné setkat se a hovořit s mnoha umělci, kteří svou účastí dokázali, jaký význam pro ně výstava a cena mají. Možná, že to pro ně byl jeden z nejdůležitějších kroků, které na své cestě k profesionální dráze umělce učinili. Je důležité, že se najdou nadšenci, instituce a sponzoři, kteří tuto akci uspořádají a mezinárodnímu publiku předvedou mladé a podnětné umění vytvořené ze skla. Douglas Heller S profesorem Libenským jsem se poprvé setkal v jeho ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v roce 1980. Při té příležitosti mi vládní průvodce z Art Centra oznámil, že se právě setkám s „papežem skla“. Poznal jsem záhy, že to byla velmi přiléhavá metafora, neboť pan profesor skutečně byl svého druhu duchovním vůdcem. Uprostřed naprosto sekularizovaného světa komunistického Československa Libenský inspiroval své studenty téměř nábožným zaujetím pro umění a čarokrásnou matérii skla. Díky němu a Jaroslavě Brychtové, jeho ženě a umělecké partnerce, zažilo tvůrčí využití skla svůj zlatý věk. Sklo ve svých neobyčejných dílech využívali takovým způsobem, jakým si to před nimi nikdo neuměl představit, a v měřítku, které překonalo veškerá očekávání. Porotcem v Ceně Stanislava L ibenského 2013 jsem byl velmi rád. Získal jsem dojem, že mnoho mladých umělců v soutěži ztělesňuje Libenského myšlenky. Vidět paní Brychtovou předávat první cenu Ievě Voroneckyte bylo pro mne radostným okamžikem – předání symbolického ohně umělkyní na prahu devadesátky rozvíjejícímu se talentu sotva třiadvacetiletému. Blahopřeji organizátorům soutěže za uznání a péči o generaci mladých sklářských umělců. Douglas Heller | člen poroty | jury member 2013 The first time I met Professor Libenský was in his atelier at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague in 1980. On that occasion the government guide from Art Centrum informed me that I was about to meet the “Glass Pope”. I learned later that this was actually an apt metaphor because the Professor was indeed a spiritual leader of a sort. In the midst of the very secular world of communist Czechoslovakia Libenský inspired his students with an almost religious fervor for art, and in particular the wondrous substance glass. Together with Jaroslava Brychtová, his wife and artistic partner, the Professor inspired a golden era in the creative use of this medium. The two of them led by example, creating extraordinary works using the material in ways not previously imagined and on a scale that surpassed all expectations. Being a jurist for the Stanislav L ibenský Award 2013 was a very positive experience. I felt that many of the young artists in the competition embody the ideals of the Libenskýs. Seeing Mrs. Brychtová bestow the first prize to Ieva Voroneckyte was a radiant moment — the passing of a flame from an artist turning ninety, to a budding talent just 23 years old. I congratulate the organizers of this competition for recognizing and nurturing the young generation of artists using glass in their practice. 12 Martin Janecký | člen poroty | jury member 2013 I am happy that something like this takes place in Prague. The Stanislav Libenský Award focuses only on glass and this is rare nowadays. Když Stanislav Libenský v roce 2002 zemřel, New York Times napsaly, že spolu se svou ženou Jaroslavou Brychtovou, která letos oslavila 90. narozeniny, patří k nejvlivnějším osobnostem moderního skla. Jistě ne bez důvodu. Přečíst si jejich biografii se vyplatí. V sepětí s dobovými trendy se pojetí jejich díla vyznačovalo silou a dynamikou, jejichž vliv je nadčasový. Cena Stanislava Libenského, která se každoročně od roku 2009 v Praze udílí v mezinárodní soutěži studentů, je toho důkazem. V roce 2012 jsem byla přizvána jako porotkyně a mohla jsem spatřit, co dokáže takový „zakládající mýtus“ a k jaké nadčasovosti vede. Se zvědavostí očekávám další ročníky. Martin Janecký Jsem rád, že se v Praze něco takového děje. Cena Stanislava Libenského se soustředí pouze na sklo, a to je v dnešní době vzácnost. When Stanislav Libenský died in 2002, the New York Times wrote that, together with his wife Jaroslava Brychtová, who celebrated her 90th birthday this year, he belongs among the most influential key figures in modern glass. And there is a reason. There is much to learn from reading their biography. Linked to the contemporary trends in art, the concept of their work was marked with such a stregth and dynamism which remains timeless. The Stanislav Libenský Award, awarded annually in Prague since 2009 is proof of that. In 2012 I was invited to become a jury member and I could see the power and importance of such a “founding myth”. I am curious to see what future years will bring. 13 Uta M. Klotz Uta M. Klotz | členka poroty | jury member 2012 Vladimír Kopecký Když jsem jako student přešel ze školy v Kamenickém Šenově na sklářskou školu do Nového Boru, jedním z prvních významných setkání s Libenským byly hodiny z dějin umění, které také přednášel. V paměti mně utkvěla zejména tato jeho věta: „Všichni velcí umělci malovali Krista – já jsem ho taky maloval.“ Tehdy jsem okamžitě pochopil, že Libenský je nejen velký umělec, ale i velký člověk, nesmírně inteligentní a vtipný. S radostí jsem proto po letech přijal členství v komisi pro udílení Ceny Stanislava Libenského. Zde jsme, pod patronací skvělé Jáši Brychtové, zaštítěni Libenského jménem, ve velmi dobré společnosti umělců a teoretiků, pomáhali zviditelňovat práci mladých sklářů z celého světa a pracovali jsme i na dobrém jméně českého skla. Vladimír Kopecký | člen poroty | jury member 2009, 2010, 2011 When I, as a student, changed from the school in Kamenický Šenov to the glass school in Nový Bor, one of the first important encounters I made was with L ibenský in his art history class which he taught among other subjects. Mainly one phrase stuck in my head: “All the great artists painted Christ – I also painted him”. I understood immediately that Libenský was a great artist and a great man, immensely intelligent and witty. Therefore, after many years, it was my pleasure to accept membership in the committee for awarding the Stanislav L ibenský Award. Here, under the patronage of the excellent Jáša Brychtová and Libenský‘s name, in a great society of artists and theoreticians, we have helped to draw attention to the work of young glass artists from all over the world and have worked for the good name of Czech glass. 14 Miroslav Masák | člen poroty | jury member 2009 It was a good idea to organize a show of young glass artists every year. Another good idea was to relate it to the name of Stanislav Libenský, whose friendly pedagogical guidance influenced generations. We should draw nearer to the world‘s elite and not only in art. Doubtlessly, the couple Libenský – Brychtová were leaders in their field. I have installed their works both home and abroad and I could see the deep interest, admiration and high level of appreciation from other artists, theoreticians and the general public. I believe that exhibitions in the Prague Gallery of Czech Glass will continue. I would like to wish that the young artists retain their will power and effort, characteristics typical of Professor Libenský. 15 Miroslav Masák Uspořádat každým rokem přehlídku mladých sklářů byl dobrý nápad. Spojit ji se jménem Stanislava Libenského, jehož přátelské pedagogické vedení ovlivnilo generace, byl další dobrý nápad. Nejen ve výtvarném umění bychom se měli cílevědomě blížit světovým špičkám; dvojice Libenský–Brychtová takovým vrcholem v oboru jistě byla. Instaloval jsem jejich díla ve světě i u nás a měl jsem možnost sledovat hluboký zájem a obdiv a vysoké ocenění laické i odborné veřejnosti. Věřím, že přehlídky Pražské galerie českého skla budou pokračovat. A mladým umělcům bych chtěl popřát vůli i píli, vlastnosti příslovečné pro pana profesora. Oldřich Palata Při jednom z posledních rozhovorů se Stanislavem Libenským jsem se tohoto dlouholetého pedagoga s bohatými zkušenostmi z vysokoškolského působení doma i ve světě zeptal, jaký je rozdíl mezi studenty v domácím prostředí a v cizině. A pan profesor mi odpověděl: „Studenti v České republice i v zahraničí jsou si velice podobní – chtějí se učit a naučit. Cesty na obou stranách jsou ovšem poněkud odlišné. Češi jsou koncepčnější, protože obvykle mají za sebou studium na středních specializovaných školách a dovedou kreslit. Studenti v zahraničí zkušenosti a dovednosti tohoto typu většinou postrádají, ale zato jsou ve svém projevu bezprostřednější a svobodnější. Bez ohledu na tato východiska je však nejdůležitější výsledek, který potvrzuje, že mladí lidé, ať už jsou odkudkoliv, potřebují při vysokoškolském studiu kromě talentu a dobrého pedagogického vedení především tvůrčí intuici, odpovědnou práci a upřímnou snahu projevit svou výtvarnou myšlenku. Pokud to zvládnou, dokáží se přiblížit k tajům sklářského umění.“ Je nepochybné, že nadčasovou platnost těchto slov výmluvně potvrzuje i dosavadních šest ročníků Ceny Stanislava Libenského. Oldřich Palata | člen poroty | jury member 2009, 2010, 2011, 2012 During one of the last dialogues I had with Stanislav Libenský I asked this long-standing teacher with broad experience from universities home and abroad what the difference is between students in the Czech milieu and in other countries. And Professor Libenský answered: “Students in the Czech Republic and those from abroad are very similar – they want to learn and know. The methods, however, are somewhat different for both of them. The Czechs are more conceptual as they have usually studied at specialized vocational and art schools and they can draw. The students from abroad usually lack these abilities but they are much freer in their expression. Regardless, the results are the most important, and they prove that wherever the young artists may be from, during their university and academic studies they need creative intuition, responsible work habits and sincere efforts to express their artistic ideas, apart from talent and the leadership of a good teacher. When they have all of this they are able to get closer to the mystery of glass art.“ It is no doubt that six years of the Stanislav Libenský Award confirm the timelessness of his words. 16 Sylva Petrová | členka poroty | jury member 2013 I belong to the old school and therefore I still lay great importance upon academic education than upon self study, especially when it is the study of art with the help of the internet. First, untrustworthy statements can often be found on the internet and also I am convinced that teaching art should be done in mutual sensitive discussion between a student and a teacher. Both sides need to react to expressed incentives and both can profit from such a dialogue. After all, art is about dialogue and communication in the first place, although in practice it is about an exchange of information between the artist and the viewer. The Stanislav Libenský Award is also a dialogue of a kind between emerging artists, the jury, within members of the jury, and visitors to the final selection. The actual international confrontation tracing trends and outcomes of teaching activity at glass schools in the world has a quality of learning and knowledge for the field of glass making, regardless of the fact that it provides the winning artists the chance to get other unique experiences. There is perhaps no better way to celebrate Stanislav L ibenský‘s bequest than by putting on a contest of students‘ works. Stanislav L ibenský was not only a great artist but also a brilliant teacher. He could sense and accept the type of talent his students had and he did not resist to guide them individually to the most fruitful direction. In the same way he helped his students get their first professional contacts both at home and abroad. The Stanislav Libenský Award offers a very similar concept and therefore I treasure its mission. 17 Sylva Petrová Patřím ke „staré škole“, a proto stále přičítám vzdělání ve školách větší váhu než samostudiu, zvláště když jde o studium umění za pomoci internetu. Na internetu se jednak nacházejí i nedůvěryhodná sdělení, navíc jsem přesvědčena, že výuku umění je třeba provádět v oboustranné citlivé diskuzi mezi posluchačem a učitelem. Reagovat na vzájemné podněty musejí obě strany a obě pak z tohoto dialogu mohou získat. O dialog a komunikaci nakonec jde v umění v prvé řadě, i když v praxi se pak týká výměny informací mezi autorem a divákem. Cena Stanislava Libenského je také svého druhu dialogem mezi začínajícími autory a porotou, jimi navzájem, jimi a návštěvníky výstav vybraných prací. Samotná mezinárodní konfrontace mapující trendy a výsledky ve výuce sklářských učilišť ve světě má svoji poznávací hodnotu pro obor autorského skla, nehledě na to, že vítězům dává šanci získat další unikátní zkušenosti. Snad nemůže existovat lepší způsob, jak oslavit odkaz Stanislava Libenského, než soutěží studentských prací. Stanislav Libenský byl totiž nejen vynikajícím umělcem, ale stejně tak i brilantním vysokoškolským učitelem. Dovedl vycítit a akceptovat druh talentu svých žáků a nebránil se jej individuálně směřovat tím nejužitečnějším směrem. Stejně tak napomáhal svým žákům v orientaci v prvních profesních kontaktech doma i v zahraničí. Velmi podobný koncept nabízí i Cena Stanislava Libenského, a pro to všechno si jejího poslání vážím. Oldřich Plíva Na počátku Cen Stanislava Libenského výstavu nerealizoval široký tým profesionálů jako nyní. S Oldřichem Palatou jsme v ne úplně ideálním prostředí expozici nainstalovali na ne úplně ideální mobiliář a potom se stali členy hodnotící komise. Oldřich Palata, předseda, Vladimír Kopecký, Jiří Harcuba, Milan Hlaveš, Jiří Šetlík a já. Těší mě, že jsem u toho mohl být. Za dobu své existence Cena Stanislava Libenskéhlo potvrdila, že je prestižní a jedinečnou každoroční velkou konfrontací studentských prací a škol z celého světa. Místo k setkávání a poznávání. Oldřich Plíva | člen poroty | jury member 2009, 2010, 2011, 2012 At the beginning of the Stanislav L ibenský Award the exhibitions were not organized by a whole team of professionals like today. Together with Oldřich Palata, we installed the exhibition in a space which was not completely ideal, on less than ideal furnishings, and then we became members of the awarding committee. Oldřich Palata was the head, then Vladimír Kopecký, Jiří Harcuba, Milan Hlaveš, Jiří Šetlík and I. I am pleased to be included. During the whole period of its existence the Stanislav Libenský Award has proved to be a prestigious and unique annual competition of students‘ works and schools from all around the world, a place for encounters and recognition. 18 Jiří Šetlík | člen poroty | jury member 2009, 2010, 2011, 2012 19 The regular announcement of the Stanislav Libenský Award reminds us of this exceptional artist while viewing the student work of young adepts of glass. Everybody who followed and admired Libenský‘s work know, however, that Jaroslava Brychtová, the artist‘s spouse and eminent art partner, was an integral sharer of its unique morphology. She was responsible for the conception and implementation of the glass sculptures and objects. It seems to me that it would be appropriate to consider this artistic relationship while awarding the L ibenský prize. For founding the award it is necessary to thank the Prague Gallery of Czech Glass and in the same breath also remember their consistent organization of exhibitions which is very demanding. Gathering together and comparing the work of young representatives in the glass making field from various corners of the world is useful and motivating, although it is not always easy to present works of equal standard. The show refers to the bequest of the school of Professor Stanislav Libenský, many important representatives of Czech glass came out of his studio at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. Thanks to Libenský the studio indeed became a workshop overseeing the development of both artistic and technical approaches of the students, as well as drawing on the long glass art tradition in the Czech lands. Libenský lead the studio through changes in thinking and sensitivity occurring in the society throughout the 20th century. There is no doubt that the comparisons of the creative opinions and methods faced by the young artists from all over the world who participate in the competition are useful. Jiří Šetlík Pravidelné vyhlašování Ceny Stanislava Libenského v uplynulých ročnících připomíná umělcovu osobnost při konfrontaci studijních prací mladých adeptů sklářské tvorby. Všichni, kteří sledovali a obdivovali Libenského dílo, však vědí, že nedílným podílníkem jeho jedinečného tvarosloví byla Jaroslava Brychtová, umělcova choť a výsostně tvůrčí partnerka, která se zasloužila o koncepci a zpracování skleněných plastik i vitráží. Zdá se mi, že při udílení L ibenského ceny by bylo vhodné vzít v potaz zmíněný tvůrčí vztah. Za založení Ceny třeba poděkovat Pražské galerii českého skla a jedním dechem též za pravidelnou a obětavou organizaci přehlídek, která je značně náročná. Shromáždění a porovnávání studijních výsledků mladých představitelů sklářského oboru z různých koutů světa je užitečné a povzbuzující, i když nelze vždy zajistit jejich vyrovnanou úroveň. Přehlídka odkazuje na dědictví školy profesora Stanislava Libenského, jehož ateliérem na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze prošla řada později významných představitelů českého sklářského umění. Díky Libenskému se vskutku stal dílnou, pečující o rozvoj uměleckého i technického myšlení adeptů oboru, navíc navazující na dávnou tradici uměleckého sklářství v Českém království. Libenský jej uvedl do přítomnosti s ohledem na změny myšlení i cítění, jež poznamenaly společnost ve 20. století. Není pochyb o užitečnosti podobných porovnávání tvůrčích názorů a postupů, s nimiž se vyrovnávají adepti oboru v různých místech dnešního světa, z nichž jsou posléze vybráni laureáti Ceny. Angela van der Burght Vytvářím umění, jsem kritičkou umění, píši o umění, učím umění a jsem kurátorkou umění – umělecké sklo tedy pro mne představuje materiálovou disciplínu, na niž se uplatňují stejná kritéria, jako na umění vytvářené samostatnými umělci. Členové poroty v Praze roku 2013 překypovali energií, vyslovovali své názory zdvořile a otevřeně, vyjadřovali svá opodstatněná hlediska. Do diskuzí o kvalitě všech přihlášených děl vytvořených mladými absolventy (držiteli bakalářských a magisterských titulů) vnesli všichni členové poroty svůj osobní pohled. Když jsem viděla, jak tak činí a jak soustředěně zkoumají předložená díla, bylo mi jasné, kdo by měl získat cenu na počest sochařů Libenského a Brychtové, jenž proměnili sklářské umění nekompromisním způsobem. Můj názor si lze přečíst na www.glassismore.com > Article > Cutting Edge 4 a v pdf Empowerment of Images. Jsem hrdá, že jsem byla součástí této události, a těšilo by mne, kdyby se Ceně Libenského podařilo prosadit a zajistit větší rozpočet, který by pokryl náklady na transport na výstavu a zpět, aby se na výstavě mohlo předvést více mladých umělců. A též bych ráda probrala s účastníky i s členy poroty výběry, které udělali, neboť bohaté zkušenosti, celoživotně nabyté, mohou významně napomoci při rozvoji sklářského umění a při jeho učení. Angela van der Burght | členka poroty | jury member 2013 Making art, criticizing art, writing on art, teaching art and curating art – for me, glass art is a material discipline governed by the same criteria as those applying to art as practiced by autonomous artists. The jury members in Prague in 2013 were bursting with energy, all giving their opinions respectfully and openly, and expressing well-founded views. In discussing the qualities of all the entries and works produced by these young graduates (holding bachelors‘ and masters‘ degrees), all the jury members brought their personal vision to bear. Seeing them do so while concentrating on their examination of all the works submitted, it was clear to me who should win the prizes awarded in honour of the sculptors Libenský and Brychtová, who changed glass art in such an uncompromising way: radical to the bone and the creators of works which are still lifechanging today. My opinion can be read at www.glassismore.com > Article > Cutting Edge 4 and the pdf Empowerment of Images. Proud to have been part in this process, I would be very happy to see the Libenský Award expand to provide a budget covering the cost of transportation to and from the exhibition place, so that more young participants are able to enter their work. And I would be happy to discuss with participants and jury members the choices made, since the resulting wealth of experience, gained from a lifetime of learning, could play a significant role in helping glass art and art teaching to continue to develop. 20 21 Stanislav Libenský Award 2014 Abram Deslauriers Hmota černé Gestická vnímavost zůstane v materiálu navždy zachycena. V každém kroku se plně oddávám aktu tvoření, v němž i ty nejjednodušší otisky zní fantastickými melodiemi. Jsem jim otevřený: diriguji kolize, symfonii rifů, improvizací a arpeggií. Krok po kroku buduji sbor, jako kdyby formoval sám sebe. Hmota černé, část mé absolventské výstavy, je chaotické vrstvení tří spontánních gest – náznak rezonujících činelů. Části jsou kupeny na sebe, dokud přes sebe nevisí snopy lesklého černého skla. Kompozice pohlcuje světlo a prostor kolem sebe a vytváří možnost zpětného úniku. Mass of Black It is a gestural sensibility forever suspended in the material. With each part, I am fully immersed and given over to the activity of making, where the simplest impressions whisper of fantastic melodies. I remain open to it: conducting a collision, a symphony of riffs, vamps and arpeggios. Constructing the chorus in disjunctive phases as if it had taken shape on its own. Mass of Black, part one of my MFA exhibition, is a chaotic layering off three spontaneous gestures—a suggestion of reverberating cymbals. Components are amassed until dense black shimmering glass hovers off the wall. The nest of line compositions consumes the light and space around it, building up the potential to escape back into it. 22 Gaze In / Gaze Out Paraphrasing André Malraux, I believe that the 21st century will be a century of glass, or will not be at all. That is because glass exists under the sign of transparency, just like democracy. Like love. But, as a Romanian poet put it, “transparency is merely the sign that God allows vision, not that He guarantees it”. The assurance of outward vision is insight. I believe in the myth of the window. Without windows, we would not have our own outside and our own inside. Without windows, imagination is dead. Without windows, peoples’ houses would be rat-holes. 23 Alexandra Mureșan Pohled dovnitř / Pohled ven Společně s André Malrauxem věřím, že 21. století bude stoletím skla nebo nebude vůbec. To proto, že sklo existuje ve znamení průhlednosti, zrovna jako demokracie. Jako láska. Nicméně, jak řekl jeden rumunský básník, „průhlednost je pouze důkazem toho, že Bůh nám dává možnost vidět, ale nezaručuje, že uvidíme“. Teprve schopnost vhledu je jistotou, že prohlédneme. Věřím v mýtus okna. Bez oken bychom neměli svůj vlastní vnějšek a svůj vlastní vnitřek. Bez oken je představivost mrtvá. Bez oken by lidská obydlí byla jen dírami pro krysy. Andra Jõgis Tři kapky zapomnění Co je třeba udělat zaprvé skoncovat s minulostí zadruhé vymazat chyby zatřetí si připomínat že to vše není možné v tvém odrazu se vždy ukáže víc než jsi ochoten připustit na křižovatce o půlnoci tři kapky zapomnění se probouzejí v čisté posteli Three Drops of Forgetfulness To-Do-List firstly to break-up with yesterday secondly erase the mistakes thirdly remind yourself that everything is not possible there is always more in your reflection than you would like to admit on a crossroad at midnight three drops of forgetfulness wake up between clean sheets 24 25 Aesthetic Dyslexic, HMTDIHTGTT The Aesthetic Dyslexic project investigates the condition of dyslexia and its effects on the perception of the environment. As a dyslexic person myself, I am interested in the process of translating visual information into cognitive understanding – a process that mediates the relationship between reality and consciousness. The notion of “accurate comprehension” is not specific to the condition of dyslexia, since everything is subject to the individual’s interpretation. In this sense, the project considers the ambiguities surrounding correctness and certainty. By reconfiguring found items, these works illustrate the aesthetic fluctuations that occur when we experience an object. The glass creates voids within the structures providing glitches in our decoding of that object. They are physical manifestations of misunderstandings. HMTDIHTGTT (How Many Times Do I Have To Go Through This?) The concept of these three cups is about improving understanding through repetition. The inspiration for this piece comes from personal experience and is about the continual attempts to grasp accurate comprehension. The development process echoes the concept in the cutting, flattening, polishing and gluing of the objects, as it is also repetitive through each of the layers. Austyn Finnegan Estetické dyslektické, KMTJZ Projekt Estetické dyslektické zkoumá dyslexii a její účinky na vnímání prostředí. Jakožto dyslektik se zajímám o způsob, jak vizuální informace převést na vědomé porozumění, tedy o způsob, který by prostředkoval vztah mezi skutečností a vědomím. Pojem „přesné pochopení“ se nevztahuje pouze na diagnózu dyslexie, jelikož vše je podřízeno individuální interpretaci. Projekt bere v úvahu nejednoznačnost týkající se pojmů správnosti a jistoty. Přetvářím nalezené předměty a demonstruji v nich estetické váhání, které se objeví, když na nějaký předmět pohlížíme. Sklo vytváří prázdno uvnitř struktury a při našem dekódování předmětu pak nastanou krátké změny ve vnímání objektu. Ty jsou fyzickými manifestacemi nedorozumění. KMTJZ (Kolikrát musím tohle ještě zažít?) Ideou díla sestávajícího ze tří hrnků je snaha prohloubit porozumění pomocí opakování. Inspirovala mě má vlastní zkušenost neustálých pokusů dobrat se přesného pochopení. Myšlenka se odráží v procesu vzniku díla, v řezání, narovnávání, leštění a lepení předmětů, opakování se navíc uskutečňuje v každé fázi. Branka Uljarević Kresba sklem Nápad na toto dílo vzešel z mé celkové zkušenosti práce se sklem. Celý proces je zobrazen ve fotografiích. Princip je tento: sklo a pomocné materiály. Má první práce se sklem se jmenovala Kresba sklem. Původní myšlenkou byla geometrická kresba na dřevěném povrchu. Kresba vznikla rytím do dřevěného povrchu. Do rýh vkládám tabule skla a kresba se tak stává trojrozměrnou. Když jsem se rozhodla přenést kresbu do prostoru, vznikl problém s uchycením skla. Při hledání řešení jsem se rozhodla použít v prvním případě dřevěné trámy a pak kámen. Získávala jsem tak čistě skleněné objekty. A z tohoto postupu vzniklo mé dílo. Hodně starého nábytku jsme našla na inzerát na internetu a také po bazarech. A tak má starý nábytek novou funkci a sklo v něm pomáhá vytvářet třetí rozměr kresby. Drawing with Glass The idea for this work grew out of all my experince working with glass. The whole process can be seen in the photographs. The principle is: glass and its auxiliary materials. My first work with glass was called Drawing with Glass. The original idea was a geometric drawing on a wooden surface. The drawing was created by cutting the wooden surface. In these slits I put the glass, and this created a 3-dimensional form. When I decided to transpose the sketch to reality, problems arose in how to fix the glass to the surface. Solutions needed to be found, so I decided to use for the first case wooden beams and then stone. I started to get pure objects of glass. From this process emerged this work. I found a lot of old furniture on ads on the internet. I also went to shops looking for old furniture, where I found a few pieces. So in the end, old furniture was given a new function and the glass created drawings in 3-dimensional forms. 26 Carl Schröder Bez názvu Autor v díle představuje jeden z předmětů své fascinace: kamufláž, maskování. Vázy s kamufláží staví samy sebe do složité pozice. Jsou volnou hrou mezi estetikou a tragédií, mezi dekorací interiéru a krutostmi války. Toto hravé překročení hranic je umocněno prostorem/instalací, tedy způsobem představení objektu. V uzavřené komnatě, vystavěné z hrubého stavebního materiálu, diváka obklopuje zvuková paleta, Wagnerova Jízda valkýr, zpomalená tak, že ji nelze rozpoznat. Untitled The author is expressing one of his objects of fascination in his glassworks: camouflage. The camouflaged vases put these objects in a difficult position. They become reminders of the free play between aesthetics and tragedy; between interior decoration and the atrocities of war. This playful transgression of boundaries is emphasized by the room/installation the objects are presented in. In a closed chamber built of raw construction materials, the viewer is surrounded by a soundscape: Wagner’s Ride of the Valkyries slowed down beyond recognition. 27 Christopher Woodley Světlo a struktura Vždycky mě okouzlovalo, jak světlo prostupuje různými skleněnými strukturami. Ve svém díle zkoumám světlo a struktury. Použil jsem kostky opticky čistého křišťálového skla. Každou kostku jsem ručně vybrousil a vyleštil, abych získal geometricky fazetované sklo. Fazety jsou vysoce leštěné. Vysoce leštěná hrana vytváří prizmatický efekt a kostky projektují tvary a světlo do svého okolí. Sochu jsem vystavil tak, že jsem fazetované skleněné kostky slepil UV lepidlem. Struktura má diváka znervóznit. Socha je velmi těžká a vypadá nestabilně (ve skutečnosti má ve spodní části podporu, takže je stabilní a bezpečná). Struktura sochy je navržená tak, aby fazetované skleněné kostky lámaly a odrážely světlo, a to tím způsobem, aby socha působila ve svém účinku jako diamant. Tento pocit bohatosti jsem chtěl ještě umocnit, tudíž jsem fazety pokovil drahými kovy. Light and Structure I have always been fascinated by the way in which light moves through different glass structures. This sculpture is an exploration of light and structure. I have used Opti-clear crystal glass blocks. Each glass block has been hand ground and polished to create a geometrical faceted block. The faceted edges have been highly polished. This highly polished edge creates a prisms effect and the blocks project an array of shape and light across their surroundings. I have built up my sculpture by UV bonding the faceted glass blocks together. The structure has been designed to unnerve the viewer. The sculpture is top heavy and feels unstable in nature. (The structure has been supported at the base and so is in fact stable and secure.) The structure of the sculpture is designed to use the faceted glass blocks to refract and reflect light in such a way that the sculpture takes on a ‘diamond’ like quality. I wanted to heighten this sense of opulence, to achieve this I have added precious metals to the facets of the sculptures. 28 Claire Deleurme Doloris I Prostřednictvím vjemů promlouvám k emocím každého z nás. Mé sochy a jejich grafický charakter fungují ve viditelných i skrytých oblastech vnímání. Vyvolávají pocity, vytvářejí vlastní vzpomínky a nesměle odhalují stopy neuchopitelného skrze dotykové zážitky a vizuální podobu. V soše Doloris I se zabývám tématem nemoci a léčebným postupem. Léčba se odehrává pod kupolí. Trasa, po které bolest postupuje, se ukazuje pod průhledným sklem. Uzdravování těla je zobrazeno ve vznikající krajce. Ve svém díle se pokouším zhmotnit složitost rovnováhy mezi chaosem způsobeným bolestí a pocity jako klid, volnost a vzdušnost, spojenými s uzdravováním. Doloris I Down the road of perceptions, I speak to everyone’s emotions. My sculptures together with their graphic aspects operate in both the visible and invisible fields of perception. They call forth the senses, they create their own memories and they bashfully reveal traces of impalpable through tactile experiences as well as their visual appearance. Doloris I is a sculpture dealing with the theme of disease and its healing process. The treatment proceeds under the dome. The path of the pain is revealed by the glass and its transparence. The healing of the body is represented by the single lace tailoring. Through this piece, I meant to materialize the complexity of the equilibrium between the chaos due to pain and feelings such as peace, freedom and airiness linked to healing. 29 Dan Bowran Skoro vždycky tam Jakožto umělec a audiovizuální inženýr pracuji už léta se zvukem a světlem. Je zajímavé, jak tyto pomíjivé věci převádíme na koncept a vytváříme prostředí, které nám umožní s nimi pracovat. Naše vnímání se proměňuje společně s tím, jak se posouváme od analogového k digitálnímu a od černobílého zobrazení k barevnému. Tuto evoluci jsem si zvolil za metodu a přenesl ji na fyzičnost skla. To vše jsem měl na mysli, když jsem vytvářel svou sochu, a to za použití speciální sklářské techniky, kterou jsem vyvinul během doby strávené na Královské škole umění. Využívá proměnlivých vlastností skla a zpochybňuje tradiční smysl a účel dílen zabývajících se sklářstvím. Ateliér vymezuje hranici, stanovuje a poskytuje možnosti, pomocí nichž lze objevit nedílné vlastnosti skla. Právě tak, jako kdybych nahrával s kapelou píseň, práce se sklem je spolupráce, v níž vytvářím dialog a diriguji podmínky, díky nimž materiál může vyjádřit sám sebe. To je zobrazeno pohyblivými vnitřními tělísky obývajícími tlustou vnější skořápku – sklu je tak umožněno být formou pro sebe sama. Almost Always There As an artist and audiovisual engineer I have been working with sound and light as my materials of choice for many years. It’s interesting how we conceptualise these ephemeral things and create structures to work with them. Our perception is altered as we travel with the migration from analogue to digital, from black and white to colour. I have reconsidered this evolution as a methodology and adapted it to the physicality of glass. This sculpture is created with this in mind using a unique glassmaking process I developed during my time at the Royal College of Art. It draws upon the re-workable properties of glass, and questions the traditional trajectory and purpose of the workshops involved in glassmaking. The studio defines the boundaries, determines the possibilities and provides the structures to explore the innate qualities of glass. In the same way as I would record a song for a band, working with glass is a collaboration where I establish a dialogue and orchestrate the conditions for the material to express itself. This is illustrated by the fluid inner forms, which inhabit thick, rigid outer shells – allowing the glass to become a mould for itself. 30 Diána Farkas Chyba na tobě / Stojánek na fotografii Ve svém díle se snažím představit současnou amatérskou fotografii pomocí malé odchylky. Každý, kdo používá internet a zvláště sociální sítě (Facebook), ví, jaký efekt nastává, když pohlédne na fotografie, které jiní lidé pořizují a zveřejňují. Nejsou to žádné umělecké artefakty, nicméně pro jejich autory jsou velmi důležité. A to mi bylo inspirací. Využívám estetiky drobné technické chyby, domnívám se, že dílu dodává další vrstvu významu. Vytvářím díla z plochých polámaných skel a získávám z nich nepravdivá vizuální sdělení. Na rubu díla je obraz neporušený. Jde sice o materiálovou chybu, protože se objevuje ve skle samotném, na druhou stranu má ovšem svou digitální estetiku. Tuto kombinaci můžeme nazývat materiální virtualitou. Estetický účinek závisí na tom, jak se na předměty díváme, a dokonce i malé změny úhlu pohledu mají na účinek významný vliv. 31 Glitch On You / Photo Holder My work tries to incorporate contemporary personal photography with a twist. Everybody who uses the internet knows the effect, especially seen on social websites (Facebook), in which we can see photographs what were taken by many people and shared online. These are not artifacts but are important for each individual who took them. This was a driving force for me. I would like to use the aesthetics of glitch, because i suppose it could give another layer of meaning. I create these pieces with broken-edged flat pieces of glass to capture an illusory visual experience from the photos. On the other side – the back-side of the creation – we can see the unaltered picture. On the one hand it is a material glitch, because it is created by the glass but on the other hand it has a digital aesthetic as well. We can call this combination a “material virtuality“. The aesthetic effect depends on how the objects are viewed and even small changes in the location of the viewer can influence the effect. Eita Shinzato Asahi Spring (Pramen Asahi) Mým dílem je socha ze skla a rostlin. Inspiroval jsem se konkrétním místem Asahi Spring v Toyamě v Japonsku. Je to fontána, která se používá už od pradávna a stala se lokálním duchovním symbolem. Rád tam chodívám, proto jsem se rozhodl vytvořit sochu na paměť mé inspirace. Tvar skla vychází z utváření tamní krajiny, ranního slunečního světla a celkové atmosféry. Živé rostliny jsou součástí díla. Stále rostou. Ve svém díle ž ivoucí rostliny jako součást sochy často využívám. Shledávám zajímavým, že sklo dává rostlinám růst, a současně s tím, jak rostou, proměňuje se i skleněná socha. A podobně jako v japonských bonsajích rostliny lidem připomínají větší krajinu. V tomto díle jsem použil japonskou červenou borovici, která je v Japonsku symbolem svatosti. Navíc v Asahi Spring už neroste, ačkoli v dávných časech zde převažovala. Asahi Spring This work is a sculpture including glass and plants. Taking inspiration from the actual place Asahi Spring in Toyama, Japan. Asahi Spring is a fountain which has been used since ancient times, and has become a local spiritual symbol. I love it there and have visited the place many times, so I decided to make a sculpture to remember the inspiration of Asahi Spring. The shape of the glass originates from the structure of the landscape, morning sunlight and the atmosphere of the place. Living plants are a part of this sculpture. These plants are growing little by little. I often use living plants in my work as a part of the sculpture. It is interesting that the growth of the plant makes my glass change and my glass grows plants. And like Japanese bonsai, plants make people imagine the bigger landscape. In this work, I planted Japanese red pine, because this plant is symbol of holiness in Japan. Although this plant doesn’t exist nowadays in Asahi Spring, in ancient times this important tree was there. 32 Eva Wirthová Rodinné stříbro Jedná se o sádrovou plastiku zvířete zatavenou do skla. Konceptem díla je zobrazení křehkosti rodinného stříbra, jež s sebou nese nejen radosti, ale i starosti. Jde o zobrazení skutečných, roztomile i morbidně působících okamžiků, do kterých nás i sebe zvíře dostane. Mou snahou bylo vyvolat starostlivost a strach o to křehké, jež tvoří domov domovem. Family Treasure My work is a plaster sculpture of an animal fused in glass. The idea of the work is to demonstrate the fragility of a family treasure, which brings both happiness and worries. It is a representation of both the cute and morbid moments which we share with our pets. My effort is to evoke the care and worries of the fragile thing which makes its home with us. 33 Fei Jiang China.Bottle (Čínská nádoba) Kombinace techniky a tradičního způsobu zpracování díla umožňuje umělci dosáhnout lepšího uměleckého výrazu. Aplikace 3D skenování, 3D tisku a odlévání skla vedla k vytvoření jedinečné skleněné lahve. V technice trojrozměrného skenování jsou původní forma a proporce objektu přeneseny do softwaru. Předmět je pak vytvořen tradičním způsobem. Postup obsahuje různé komplikované a proměnlivé techniky. Sklo je pro mě dokonalým materiálem, pro umělce má obrovský potenciál. China.Bottle A combination of technology and traditional processes in the creation of the work provides an improved expressive artistic language. The application of 3D scanning, 3D printing, and glass casting in the formation of this traditional form results in the creation of a unique glass bottle. In the three dimensional scanning technology the original form of style and proportion of the object is retained and “recreated” in the software. Then traditional techniques are used in the construction of the object. In such a process the various techniques are complicated and changeable. For me glass is a perfect medium and allows for the possibility of greater development. 34 Gabriela Wilson Paisaje de cobre – Měděná krajina Opustila jsem Chile ve velmi raném věku, a proto hledám kousky toho, co mi ho připomíná. Cítím silnou přitažlivost k mědi, kov je mi blízký, nacházím v něm teplo. Při hledání nových způsobů práce s mědí jsem se dostala ke sklu, srovnatelnému a důstojnému materiálu. Při reakci ručně tepané mědi na vysokou teplotu skla vznikají krásné barvy, červené, oranžové a fialové tóny. Tepelné zpracování také vytváří těsné pouto mezi sklem a mědí, které se horkem slijí. Paisaje de cobre má na sobě ještě jednu galvanicky pokovenou vrstvu s vysoce leštěným povrchem, skrze který lze vidět barevnou reakci. Paisaje de cobre je mi připomínkou povrchových měděných dolů v Chile. Paisaje de cobre – Copper Landscape Having left Chile at a very early age, I have looked for elements that remind me of my heritage. I feel a strong connection to copper, finding familiarity and warmth in the metal. Looking for new ways of working with copper, I turned to glass, a compatible and complimentary new medium. The reaction between the hand-forged copper bowl and the high temperatures of the glass creates beautiful colour reactions producing, red, orange, and purple tones. The hot casting process also creates a strong bond between the glass and copper bowl, fused together by the heat. Paisaje de cobre has additional copper electroplated onto the surface, with a high polished window to allow a full view of the colour reaction. To me Paisaje de cobre resembles the open pit copper mines of Chile. 35 Hale Feriha Hendekcigil Spánek deště Každá kapka deště představuje člověka ovládaného různými emocemi. Někteří lidé říkají, že nejkrásnější písně padají z nebe, jiní se jich naopak bojí. Naslouchala jsem zvuku deště, když dopadal na mé dílo. Malá kapka mi sklouzla po čele, skoro jako by byla z hedvábí. Kapky jsou mé poznámky. Mnoho lidí sice nosí deštníky, ale já byla mokrá po celém těle. Sledovala jsem kapky, jak tančí po nebi jako v muzikálu s Genem Kellym. A pokusila jsem se vytvořit trojrozměrný obraz svého pocitu z deště. Během práce jsem se hodně dívala na filmy a poslouchala hudbu. Inspirovalo mě i mnoho jiných děl, ale teprve vosk mi dal potřebnou volnost k vyjádření mého pocitu. Rozhodla jsem vytvořit dílo pomocí techniky ztraceného vosku. Přenesla jsem pocit deště do postav a udělala je trojrozměrné. The Sleep of Rain Every drop of rain represents a person feeling different emotions. Some people say the most beautiful songs fall from the sky, on the other hand it is fear and hatred for others. I listened to the sound of the rain on my masterpiece. A small drop from the sky rolled across my forehead, almost like a drop of silk. Then the drops are my notes. However, many people use umbrellas in the rain, but I was wet all over my body. I watched the drops dancing in the sky like in the musical with Gene Kelly. And I tried to make a 3-dimensional representation of these feeling. I read a lot, watched a lot, and listened a lot during this proces. And many other works have inspired me but using candles freed me and became the best ways to represent this emotion. So I decided to implement my project by using the lost wax technique. I transferred the feeling of rain to figures and I tried to make them 3-dimensional. 36 Harry Morgan Entropická studie 3 Materiály existují v různých fázích či skupenstvích – pevném, tekutém, plynném a ve vzácných případech ve formě plazmy. Sklo coby amorfní tuhá hmota mezi nimi zaujímá zvláštní místo. Slovo amorfní pochází ze starořeckého označení něčeho beztvarého. Myšlenka projektu založeného na principu práce s beztvarou hmotou se odvinula od zvláštního chování skla během přechodné fáze, v níž je těžké určit, kde končí tekuté a začíná pevné skupenství. Protože přesný bod přechodu z jednoho skupenství do druhého vlastně neexistuje, sklo může být jak pevné, tak tekuté zároveň. Entropy Study 3 Materials have different states – or phases – of existence: solid, liquid, gas and in rare cases, plasma. As an amorphous solid, glass has an unusual place within these conditions. The word amorphous derives from the ancient Greek term for shapeless. The shapeless project evolved around the curious behaviour of glass during the phase transition, when it is difficult to define where the liquid ends and the solid begins. Since there is no distinct point of transition, glass can be both solid and liquid at the same time. 37 Ieva Ekmane Soukromý prostor Tématem mé magisterské práce je soukromí – náš emoční a fyzický soukromý prostor. Jde o nedefinovatelné a neviditelné pole vně i uvnitř lidské bytosti. Je to prostor naplněný našimi poznatky, zkušenostmi a emocemi, které nám dávají pocit jistoty. Může to být příjemný salon, v němž dychtíme po nových zážitcích, nebo dusivá klec omezující růst a pohlcující osobnost. Dílo je založené na kontrastech. Tři skleněné objekty připomínající kus ledu a miniaturní tělo „zamrzlé“ uvnitř symbolizují touhu odtrhnout se a uzavřít se před drsnou zkušeností života. Videoprojekce je autorčinou dynamickou interpretací uvědomění si sebe sama zde a nyní. O vystoupení z klidné a ochranné zóny. O přijetí života takového, jaký je – tepající, aktivní a také cyklický. O čelení skutečnosti a uvědomění si vlastní sounáležitosti. Private Space The topic of this Master’s thesis is privacy – the emotional and physical private space around us. It’s an indefinable and invisible field in and around human beings. It is the space filled with our notions, experience and emotions, giving us a sense of security. It can be either a cozy lobby for new experiences, or a suffocating cage halting all growth and encapsulating the person. The work is based on contrasts. Three glass objects resembling pieces of ice, and the miniature body “frozen” inside, symbolize the desire to shut down and disassociate from the hard experiences in life. However, the video projection is the author’s dynamic interpretation of being aware of oneself in the here and now. Of stepping beyond one’s comfort zone and self-protecting shell. Of accepting life in its suchness – pulsating, active and also cyclical. Intentionally facing reality and realizing one’s belonging. 38 Jean Fernandes Zapletení Viskózní vlastnosti taveného skla vytváří během procesu lití skládaný vzor. Ve většině děl ale není vidět, protože barvy, které si umělci vybírají, tomu brání. Zapletení je jedním ze série odlévaných skleněných objektů, které divákovi dovolují tyto neviditelné vzory pozorovat. Proces tvorby skla podléhá přísné kontrole, aby se do skla dostalo pouze malé množství barvy; ta vyznačuje plynutí horkého skla nalévaného do formy. Involution The viscous nature of molten glass creates a folding pattern when the material is poured. In most cases, these patterns are rendered invisible because of color choices made by artists. Involution is one of a series of cast glass objects that allows the viewer to observe these invisible patterns that form during the casting process. The objects are created through a highly controlled setup so that a small amount of color is distributed throughout the casting as a way of tracking the flow pattern of the glass as it fills the mould. 39 Jeroen Heerwegh Bez názvu Dílo je součástí mého hledání. Hledání tvaru, který obstojí sám o sobě. Svým způsobem jde o tvar jednoduchý, ale zároveň složitý, pokud se lidé dívají zblízka. Vnějšek je klidný a měkký, protože má pískovaný povrch. Vnitřek má ostře červenou barvu, která dodává dílu dimenzi navíc. Klid a měkkost na povrchu a ostře červená barva uvnitř vytvářejí v díle „rozpor“. „Rozpor“ je tím, o co se snažím v celém svém díle. Lidé musejí být zaujati dílem, nikoli vysvětlením nebo inscenováním. Každé dílo musí obstát samo o sobě, aby se stalo autonomním; to je můj cíl. Untitled This piece is part of a search. A search for a form that can stand alone. It is a simple form in a way, but also a complex one if people look more closely. The exterior is calm and soft because it has been sandblasted. The interior has an intense red color that gives an extra dimension to the piece. The calm and soft outside and the intense red inside gives the work a “contradiction”. This sense of “contradiction” is what I pursue in all my works. People have to be intrigued by the piece itself, not because of the explanation. Each work has to stand on its own so it becomes an autonomous unit. This is my goal. 40 Justyna Żak Napsáno stínem Má práce sestává z mnoha částí, které vytvářejí jednotný celek pomocí techniky pâte de verre. Jedenáct samostatných částí je inspirováno zkušeností a pozorováním, které jsem učinila během zimní výpravy do zasněžených hor. Svou formou dílo připomíná papír a psaní dopisů, činnost, které se už dnes pro rychlý rozvoj moderního života a techniky nikdo nevěnuje. Barva asociuje křehkost a pomíjivost materiálu podobného sněhu. V mém díle je důležitá proměna, syntéza a zjednodušení reality. Nechci napodobovat přírodu. Pokouším se ukázat podstatu světla a stínu. Written by Shadow My composition is made from many elements, which generate an integrated whole in pâte de verre technique. The eleven elements are the result of observation and experience, inspired by winter hiking in the mountains and snow. The form of my work is associated with a piece of paper and written letters, which are not used today, because of the increasing speed of modern life and the development of technology. Color is associated with a fleeting and delicate material like snow. The important aspects of my work are transformation, synthesis and the simplification of reality. I don’t want to imitate nature. I try to show the quintessence of light and shadow. 41 Kateřina Handlová Kinbaku Svítidlo Kinbaku, které jsem vytvořila pro svou diplomovou práci, je výsledkem fascinace japonskou kulturou a módním světem, zejména pak návrhářem Alexandrem McQueenem. Sám návrhář byl mistrem kombinace prvků romantických, odvážných a poněkud drsných, které čerpal jak z přírody, tak i undergroundových kultur. Tuto souhru jsem se snažila vložit i do své práce a kombinovat materiály, které jsou dominantní a vyjadřují určitou sílu, se sklem, které je vnímáno jako materiál něžný a křehký. Zásadní pro mne bylo setkání s technikou japonské bondáže shibari a zejména pak Kinbaku, což v překladu znamená „krása těsného svázání“. Pro Japonce je bondáž erotickou, ale i uměleckou disciplínou. Na samotné bondáži se mi líbí určitá spontaneita a improvizace při vázání, moment, kdy se instalace vytváří na místě teď a tady. Nemám ráda bod, kdy není možné nic změnit, ráda dokončuji nebo proměňuji objekty během procesu nebo těsně před vystavením. U tohoto svítidla se vázání může neustále vyvíjet, objekt se může proměňovat. Kinbaku The lighting Kinbaku that I created for my diploma work is the outcome of fascination by japanese culture and the haut couture, especially by fashion designer Alexander McQueen. The designer by himself was the Master of combination romantic, daring and kind of rough components that he derived from nature as well as from underground culture. I tried to put this harmony into my work and to combine the materials that are dominant and express some kind of power with glass which is perceived as material tender and fragile. It was very important for me to meet the technique of japanese bondage shibari and especially the style called Kinbaku, in translation „the beauty of tight bondage“. In Japan the bondage is erotic as well as artistic discipline. I like the spontaneity and improvisation during the tieding up of the ropes on the body, the moment when you create the instalation here and at this moment. I dont like the point, when its impossible to change something. I like to complete or to change the objects during the process or just before the exposition. With this lighting you can still think about the system of binding, to change and develop the object. 42 Kazumi Ohno Archa snů Loď byla vytvořena celou bohatostí mé imaginace, která se bez ustání rozšiřuje. Je to cesta, na níž loď veze sen. Loď letí oblohou a střádá všechny sny, které se zdají ve spánku i bdění. Ark of Dreams The ship was conceived by the world of my imagination which continues to expand without stopping. It is a journey in which the ship carries a dream. This ship carries all dreams produced during sleep and while awake as it flies through the sky. 43 Kimberly Watters Autopotrét Pojetí Autoportrétu vychází ze zkušenosti s tím, jaký má elektromagnetická radiace, běžně zvaná světlo, vliv na mé čtení. Chtěla jsem vytvořit dílo, jež by divákovi poskytlo pohled na způsob, jakým vnímám světlo a napsaná slova. Abych u diváka navodila pocit prostoru, bylo třeba propojit světlo a vnímání. Na bílou dřevěnou krabici upevněnou na zeď jsem blízko sebe naaranžovala 20 fluorescentních bílých světel T-12, jejichž záře připomíná bílý papír. Všechna světla jsou pískovaná a jsou na nich kyselinou vyleptaná slova, která se opakují: white light white snow white pages [bílé světlo bílý sníh bílé stránky]. Opakování je hra se slovy a jak se objevují a opakují pod září světel, vytvářejí poetický text, začínající a končící slovy: snowwhite ageswhite nowhite [sněhobílá, starobílá, právě bílá]. Intenzita světla je agresivní, na prostor a zrak diváka má takový účinek, jaký může vyvolat sněhová bouře. Tváří v tvář jasnému světlu divák najednou vidí písmena, jež mezi světly vytvářejí sdělení. Jak se snaží zaostřit a sdělení přečíst, jeho oči se odmítají přizpůsobit záření. Jas, který z díla vychází, dočasně ovlivňuje divákovu schopnost vidět a vnímat prostor, než se oči opět přizpůsobí normálnímu prostředí. Self-portrait The concept for Self-portrait is derived from the effects electromagnetic radiation commonly known as light have on my reading experiences. I wanted to create a piece that gave my viewers insight into the way I perceive light and written words. Therefore, it is important that I combine light and perception to alter the viewer’s sense of space. Resembling white notebook paper, I closely arranged 20 florescent white T-12 lights on a white wall mounted wooden box. Each light is sandblasted and acid etched with the repeating words “white light white snow white pages”. The repetition of the words play on themselves creating a poetic display as they cycle through the 20 lights, beginning and ending at times with the words “snowwhite, ageswhite, nowwhite” etc. The intensity of the light is aggressive, affecting the space and viewer’s eyes in the same way as a snowstorm might. Confronted with brightness, the viewer begins to see the letters that form a message within the lights. As viewers try to focus and read the message, their eyes struggle to adjust to the light’s brightness. The brightness of this piece temporarily affects the viewer’s perception of space and sight until their eyes adapt and adjust back to normal. 44 Krastina Krasteva Život a Smrt Kdesi v rozměru mezi hmotou a jejím přesahem existuje energie, kterou nosíme s sebou – součást těla a života, cosi relativního, ale potřebného. Na tomto pojetí je založen i můj koncept, na mém výzkumu a pokusu porozumět životu. Mé dílo je diptych sestávající ze dvou bust životní velikosti. Jedna se jmenuje Život, druhá Smrt a mezi nimi je „já“. Life and Death Somewhere within the dimension between matter and beyond it exists the entire energy we carry inside us – part of many lives and the body as something relative, or perhaps needed. My concept is based on this concept. On my own search and understanding of life. On a new stage, when you have to continue educating yourself in a way, that you keep your soul clean. A diptych of two life-size bust sculptures. One is called Life and the other Death and between them is the “I”. 45 Leo Sasaki Znám je od dětství Těžká technika, jako například humanoidní roboti aj., která představuje ohromující sílu, se podobá čemusi, co vzešlo z představivosti vědců upnutých k budoucnosti. Ačkoliv výsledky těchto představ vidíme až dnes, jejich základ můžeme najít v jejich dětství. I Have Known Them Since Childhood A heavy machine, a human-type robot, etc. which demonstrates overwhelming power seems to be something which has jumped out of the “tales of the imagination” of scientists who have a longing for the future. Although the same tale may possibly be seen today, it was an ideal stemming from their childhoods. 46 Martin Jakobsen Malva Milujeme květiny. Přinášejí nám svěžest a krásnou vůni. Někdy se ale stane, že květy jsou popadané kolem celé vázy. Malva je jiná na první pohled! Ukrývá květiny ve skleněném poklopu, a proto kolem ní nevzniká žádný nepořádek. Její tvar je inspirován českým kubismem, jehož hlavním cílem bylo zachycení vnitřní energie hmoty v podobě dynamických objektů. Myšlenka chránit květiny skleněným poklopem pochází z knihy Malý princ od francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Malý princ si zamiloval růži, která jeho cit neopětovala. Na noc ji schovával pod poklop, aby ji ochránil proti průvanu, zatímco květina ho brzy potrápila. Design je založen na kontrastu mezi kombinací organického a anorganického materiálu. Malva je inovativním produktem, který představuje krásný interiérový prvek. 47 Malva We love flowers. They are fresh and provide a beautiful aroma. Sometimes it happens that blossoms are all around the vase. Malva is different at first sight! It holds flowers inside the glass and for that reason there is no untidiness. Its geometric shape was inspired by Czech Cubism. Czech Cubists distinguish their work through the construction of sharp points, slicing planes, and crystalline shapes in their art works. The idea to protect the flowers behind the glass comes from the book The Little Prince written by the French writer and aviator Antoine de SaintExupéry. Although the prince fell in love with the rose, he also began to feel that she was taking advantage of him, and he resolved to leave the planet to explore the rest of the universe. The design is based on the contrast between the combination of organic and inorganic materials. Malva is an innovative product which becomes an individual piece of splendour. Michaela Mertlová Munchies Vycházela jsem ze svých předchozích děl, kdy jsem pracovala s podobností, a to podobností fyzickou i ve způsobu vytváření. Pracuji s transparentností, optikou a průhledy skrz sklo a navazuji tak na svůj předchozí projekt setu lisovaného skla, který vznikl pro německou sklárnu Nachtmann. Mým cílem bylo vytvořit kolekci artefaktů komunikujících nezávisle na sobě a zároveň mezi sebou. Kolekce je složena z prstenu – kroužku ze zlata či stříbra, na kterém je usazena žvýkačková bublina vyfouknutá ze skla a ručně dotvarovaná pomocí vytvořeného nástroje; schránky – šperkovnice, jež se skládá ze dvou částí: dózy o tvaru válce, ve které je uvnitř vylité lůžko ze silikonového kaučuku, a víka s otiskem úst a vybroušenou čočkou na usazení skleněného prstenu. Do kolekce zahrnuji i nástroj – kleště na kousání skla. Munchies My work builds on my previous works based on similarity, both in the presentation and the method of making. I work with transparency, opticity and vistas through glass and thus draw on my previous project of a set of pressed glass which I made for the German glassworks, Nachtmann. My aim was to create a collection of artifacts communicating both independently and together. The collection consists of a ring, a circle made of gold or silver, bearing a bubble gum blown of glass and a hand formed with a specially made tool. It then consists of a jewellery box, composed of two parts, a cylindrical dose with a bed casted from silicon rubber, and a lid with the imprint of a mouth and a ground lens for holding the glass ring. The tool – pliers for biting the glass – is part of the collection. 48 Miroslava Kupčíková Pneuma Ve své magisterské práci se zabývám procesem vnitřního napětí, které může divák pozorovat. V projektu pracuji se zkoumáním hranic a vzájemných vztahů a obsahů mezi jednotlivými materiály, jako je křehké sklo a pružná pryžová duše. Tento objekt vznikl stlačením duše uvnitř skleněných ploch, kde působí vnitřní pnutí, a zároveň nastává vnější pnutí pomocí duší napnutých přes plochy. Pracuji s deformací tvaru v okamžiku, kdy se tyto dva materiály setkávají. Nechávám vyniknout v čistotě vzájemnému vyrovnání sil a rovnováhy obou použitých materiálů v nové prostorové vazbě. Tube In my master’s I am dealing with the process of an internal tension that the viewer can observe. The project examines the boundaries and interrelationships between different materials such as fragile glass and a flexible rubber inner tube. This object contains an inner tube pushing inside the glass surfaces, where it creates both an internal and external tension through the tight fit of the inner tube in a small area. I am working with the deformed shape where the two materials meet. I am examining the purity of the mutual alignment of forces and the balance of both materials used in new spatial relationships. 49 Nelli Lorch V jiném světě bys byl někým jiným Tvůj pokoj v sobě skrývá tvůj soukromý svět. Tvé okolí tě pojme do sebe, živí tě svými zjevnými významy. Tvé dětství, osobnost a jasná víra, že víš, kdo jsi, je jenom bublina. Bublina iluze, do které ses narodil. Svého světa se pevně držíš. Potřebuješ mít místo, zázemí, úhel pohledu. Vejdeš se do formy. Znáš svůj cíl a přesně víš, v co věříš. V bouři a nepokoji si vytváříš svůj malý soukromý svět. Chceš, aby byl pěkný a pohodlný. Příjemný. Přikrýváš sutiny. Potřeba někam patřit a tvá slepá víra tě odvádějí od skutečného chaosu, který tě stvořil. Jak nahodilá je tvá skutečnost! Jak všední je tvůj soukromý svět! Jsou ještě další bubliny. Jiné skutečnosti. Klidně ses do nich mohl narodit. Být jednou z nich. V jiném světě bys byl někdo jiný. Někteří se pokusí pohnout se dál. Najít novou skutečnost. Odstřihnout se od kořenů není lehké. In a Different World You’d Be a Different Person Your room holds your private world within. Your surroundings wrap you in, nourishing you with their apparent significance. Your childhood, personality and a full belief of who you are, is just a bubble. A bubble of an illusion you were born into. You hold onto your world. You need your place, your background, your point of view. You fit into the mold. You know where to aim and exactly what you believe in. Drawing yourself a small private space within the commotion. Trying to make it nice and comfortable. Pleasant. You cover the rubble. The need to belong and your blind trust, diverts you from the true chaos which created you. How random your reality is. How banal your private space. There are other bubbles too. Different realities. You could have randomly been born into one of them. Be one of them. In a different world you’d be a different person. Some will try to move on. Find a new reality. Trimming roots is not easy. 50 51 The Second Rabbit – the Consequence of an Unexpected Awareness In 1999 I was driving my father’s blue Mercedes from Helsinki to Suolahti for an entrance examination. I was 21, highly motivated and sure about myself. I was feeling free while driving that blue Mercedes and smoking cigarettes in the ever changing views. The weather was good, the road was clear and I knew that I did not have enough fuel for the return journey, nor enough money. I saw a squirrel crossing the road. As I felt that it would just continue going on in the same direction, I changed lanes, so as not to hit the squirrel. At the last moment the squirrel changed direction and I hit it, driving over the squirrel with the front wheel on the driver’s side. I felt such a strong feeling of disappointment towards the squirrel for not following my plan that I actually felt it crumble under my feet. In my grandmother’s garden at my mother’s home, where I also lived my first two years of life there was a huge fir growing next to a hawthorn fence. That fir was the home of my mother’s pet squirrel when she was 7. During my grandfather’s funeral I wore stockings around my neck because I was cold. Later I have visited that graveyard many times, fed the squirrels and rejoiced like a child. A few years ago when my father’s mother passed away there was no squirrel to comfort me. My good intention had been denied and I ended up killing just because I had noticed the squirrel on the road. Without me it would still be alive and unknown to me. I would not be crying and repeating: that stupid squirrel, that stupid squirrel, that stupid squirrel… I was accepted into the school. I still love to smoke cigarettes while driving. Niina-Anneli Kaarnamo Druhý králík – důsledek nečekaného vědomí V roce 1999 jsem jela otcovým modrým mercedesem z Helsinek do Suolahti k přijímací zkoušce. Bylo mi dvacet jedna, měla jsem spoustu plánů a byla jsem si jistá sama sebou. Byla jsem free, kouřila cigarety, auto si razilo cestu krajinou. Počasí bylo pěkné, silnice prázdná a já věděla, že nemám dost benzínu na cestu zpátky ani peníze. Přes silnici běžela veverka. V dobré víře, že veverka prostě poběží dál, jsem přejela do druhého pruhu, abych ji nezajela. Jenže veverka na poslední chvíli změnila směr a já ji trefila, přejela jsem ji předním kolem na straně řidiče. Byla jsem strašně nešťastná, že veverka neudělala to, co jsem čekala, a doslova jsem cítila pod nohama, jak jsem ji přejela. U babičky na zahradě, v rodném domě mé matky, kde jsem i já žila první dva roky svého života, rostla hned vedle živého plotu obrovská jedle. Když bylo matce sedm, žila na stromě veverka, s kterou si hrávala. Na dědečkově pohřbu jsem měla kolem krku ovázané punčocháče, protože mi byla zima. Pak jsem často jezdila na hřbitov, krmila veverky a radovala se jako malé dítě. Před několika lety, když zemřela matka mého otce, už tam žádné veverky, s kterými bych se potěšila, nebyly. Můj dobrý úmysl vyhnout se na silnici veverce nevyšel a já ji zabila jenom proto, že jsem ji uviděla. Kdyby mě nebylo, žila by a já bych o ní ani nevěděla. Nebrečela bych a neopakovala si: blbá veverka, blbá veverka, blbá veverka… Do školy mě vzali. Pořád ráda kouřím, když řídím auto. Petr Janský Stůl a mísa – archetypy intimního prostoru; Mísa jako skladiště vzpomínek Téma mé diplomové práce reaguje na myšlenku Jeana Baudrillarda: „… Sbírka je vzájemnou interakcí předmětu s osobou […]. Člověk neustále sbírá sám sebe.“ Každá chvíle v našem životě se do jisté míry přičinila o formování naší osobnosti. Některé z nich jsou tak významné, že si na ně chceme uchovat památku, předmět s tímto prožitkem nějakým způsobem spojený. Může to být maličkost, která má pro nás silný emoční náboj. Takové drobnosti shromažďujeme většinou v různých hrníčcích, miskách a mísách. Osobním výběrem se předmět stává něčím zcela jiným, než bylo jeho původní určení. Sbírané předměty postupně přestávají být jen shluky jednotlivin, ale prezentují určitý celek, zhmotnělou dokumentaci emocí a vzpomínek na vnější podněty, které nás formovaly. Sklo je materiál s potenciálem zachytit a uchovat tento proces. Proudy a vrstvy hmoty skla zatavené v čase, formující doteky prožitků symbolizované zásahy do hmoty – formované a formující. Dutiny, srostlice vyprázdněných forem – něco, co tu bylo, není, a přesto zanechalo záznam formujícího gesta. Table and Bowl – Archetypes of Intimate Space; The Bowl as a Depository of Memories The theme of my thesis relates to a quote from Jean Baudrillard: “The collection is the mutual interaction of the object with a person [...] Man constantly collects himself.” To a certain extent every moment of our lives influences the formation of our personality. Some moments are so significant that we want to preserve them; to somehow preserve the object connected to these experiences. It may be a small object with a strong emotional charge for us. We collect little things such as various cups, bowls or plates. Through this process of personal selection the objects take on an entirely different function than their original purpose. Consecutively collected objects are no longer a set of individual items, instead they present a complex, materialized documentation of emotions and memories. Glass is a material with the potential to capture and preserve such a process. The flows and layers of the glass mass created over time forms a trace of experiences symbolized by impacts to the mass itself—how it is formed and forming. Cavities and the connections of emptied forms—something that once existed and is no longer here—leaves a record of the creative gesture. 52 Rebecca Szparagowski Vztahy Dílo Vztahy se skládá ze dvou oddělených skleněných cepů umístěných proti sobě. Vztahy jsou komplikované. Tyto odlitky jsou obrazy zastavenými v čase, které jen naznačují složitost lidských vztahů. Zbraně jsou krásné, přitom je v nich vždy skryta moc ublížit. Relationships Relationships is composed of two independent glass flails facing each other. Relationships are complicated. These castings are a frozen snapshot in time only beginning to touch upon the complexity of human relationships. While there is beauty in the weapon there always remains an inert potential for harm. 53 Rei Chikaoka Skulina Když se hýbu, hýbe se i můj svět. Když se zasta vím, můj svět se také zastaví. Jsem ovládán okamžikem v čase a prostoru, když ticho a pohyb se proměňují. Změna v čase a prostoru začíná mou činností. Činnost mi umožní vytvořit nový obraz a vyjádřit ho znovu. Pohyb je vyvolán silou, ale nemusí to být jen síla, která mu dá vzniknout. Lidé objevili, jak čas proměnit v sílu, nesmí ale zapomenout, že je křehká. Chci vyjádřit vztahy pohybu a síly v obraze. Sklo je mi k tomu jediným možným materiálem. Lidská existence se mění vlivem světla a skleněná hmota se mění horkem; to mě ohromuje. Chci, aby si divák prohlédl mé dílo ze všech stran. Loophole When I move, my world begins to move. When I stop, my world stops. I am ruled over by the moment in time and space when this stillness and motion change. The shift of time and space begins from my action. The curiosity of the action lets me create a new image, and express it again. Movement is brought about by power, but cannot occur only through power. Human beings have discovered changing time into power, but must not forget that it is fragile. I want to create the relations of movement and power in a form as an “appearance”. Glass is an indispensable material for me to express what I want to do. Existence is changed by light and glass material is moved by heat, this affects my heart. I hope that the viewer will move around my work. 54 55 Moments Passed My work engages with themes of memory and recollection as I seek to translate these phenomena from the nebulous space of the mind into physical objects. I am particularly interested in episodic memory: our conscious recollections of people, places and events which are often linked to the domestic, the family and holidays. My practice also engages with the concept of the “memory object”: through an emotional attachment, domestic objects can act as a link to absent people through their ability to preserve and prompt personal recollections. Within my work, glass echoes various characteristics of memory, such as presence and absence, clarity and distortion, the fragment and the whole. Moments Passed explores the fragmentary and changeable nature of memory as the viewer’s attention shifts between the whole and the fragment. The images used in the work have been taken from family photographs of the year I spent living in Sweden as a child. While they evoke many personal memories for me, I hope they will also prompt recollections in the viewer as they engage with the loosely suggested narrative. The shape and small size of the glass pieces, along with the preciousness of glass as a material, references the nostalgia of the locket and the way in which memories can be contained and carried. Moments Passed explores the weight of importance which fragments carry with them as the building blocks or cornerstones of narrative. Sara Hellsing Minulé okamžiky Mé dílo se zabývá tématy paměti a vzpomínání, snažím se tyto jevy vyvést z nejasných prostorů naší mysli a promítnout je do fyzických předmětů. Zvláště mě zajímá epizodická paměť: naše vědomé vzpomínky na lidi, místa a události, které se často vážou na domov, rodinu, svátky. Zabývám se také pojmem „památeční předmět“: svou citovou vazbou mohou některé d omácí předměty hrát úlohu jakési spojnice s nepřítomnými lidmi, a to díky jejich schopnosti zachovat a vyvolat o sobní vzpomínky. V mém díle sklo odráží různé vlastnosti paměti jako přítomnost, nepřítomnost, jasný a zkreslený obraz, fragment a celek. Minulé okamžiky zkoumají fragmentární a proměnlivou vlastnost paměti, neboť divák upíná svou pozornost střídavě na celek a část. Použité obrázky jsou převzaty z rodinných fotografií a pocházejí z doby, kdy jsem jako dítě žila ve Švédsku. Jsou pro mě plné osobních vzpomínek, ale doufám, že i u diváka vyvolají vzpomínky, když se zapojí do sledování volně naznačeného vyprávění. Tvar a malý rozměr skleněných předmětů, ruku v ruce s neobyčejností skla jako materiálu, odkazuje k nostalgii medailonu a ke způsobu, jakým mohou být vzpomínky neseny a v čem mohou být obsaženy. Minulé okamžiky zkoumají závažnost fragmentů coby stavebních nebo úhelných kamenů vyprávění. Shay Salehi Zelená koule Ke konci studia na střední škole chtěla Shay zkusit práci s novým materiálem a vybrala si médium, s nímž doposud neměla žádnou zkušenost – sklo. Po dvou letech seznamování se s různými způsoby zpracování skla začala nacházet jistotu v metodách jako je odlévání v peci a pâte de verre. Shay na práci se sklem těší jeho křehkost a schopnost napodobovat jiné materiály. Shayno současné dílo zkoumá tyto hodnoty pomocí linie, tvaru, barvy a textury vytvořené technikou pâte de verre. S lévá skleněné korálky do čistých a jednoduchých tvarů, k teré si pohrávají s negativním prostorem a texturou. Hrany děl jsou drsné, nekontrolované a velice křehké. Její díla nevykazují ony dobře známé vlastnosti skla jako průhlednost nebo optiku, na první pohled se vůbec nejeví jako skleněná. Zelená koule je symbolem růstu a rozvoje. Anebo také symbolem rozpadu; toto rozhodnutí je ponecháno na divákovi. Green Sphere When Shay was finishing high school she had a desire to face new challenges by choosing to work with a medium she had no experience with, glass. After a couple years of exploring glass, and discovering different processes of working with it Shay began to find comfort in particular methods, such as kiln casting and the pâte de verre technique. Shay enjoys the fragility of glass, and its ability to mimic other materials. Shay’s current body of work studies these qualities using line, shape, colour and texture formed by the pâte de verre technique. She fuses glass beads into pure and simple forms, which play with negative space and texture. The lips on her pieces are rough, uncontrolled, and extremely fragile. These pieces do not display the well known properties of glass such as its transparency or optics; therefore at first glance one might not even consider her work as glass. Green Sphere is a symbol of growth and development. Or perhaps it is a symbol of decay, this decision is left to the viewer. 56 Stephanie da Silva Kinestezie Dílo je součástí série, založené na tanečním pohybu. Jedná se o průhledné tavené sklo, ručně tvarované. Rozžhavená sklovina fixuje tvar, zaznamenává pohyb tanečníka do pevné formy, jako by šlo o choreografický popis. Vznikají skulpturální tvary a vytváří se estetika, která se zaměřuje na opis rytmického pohybu spíše než na pohyb samotného tanečníka. Za použití vnitřních vlastností žhavého skla se v díle snažím zachytit cosi pomíjivého, existujícího pouze v jednom okamžiku. Kinesthesia The piece is part of a series that is based on the movement of dance. It is clear solid sculpted furnace glass that has been manipulated free hand. The molten liquid freezes form, recording the motion of the dancer in a solid form, a kind of choreographic annotation. Sculptural forms are created and an aesthetic emerges that focuses on the path of rhythmic motion rather than the figure itself. Using the inherent properties of hot glass, the work endeavours to capture something ephemeral, in the moment. 57 Toshiko Fujii Stopa času Dílo představuje krásu a ošklivost stopy času ve skle. Často přemýšlím o stáří. Lidé lpí na mládí, stáří se bojí. Stopa času je zdánlivě krutá věc. Chtěl bych do skla dostat pocit, že objekt nese stopy času. Měnil jsem teplotu a tak ovlivňoval sklo. Sklo v sobě uchovává známky času. Třpyt v trávě William Wordsworth I když nic nevrátí hodinu třpytu v trávě, slávu květiny, nebudeme lkát. Lepší nalézt sílu v tom, co zůstalo. Passage of Time This work is a representation of the beauty and ugliness of the passage of time by the glass. I often think about old age. People cling to youth, afraid of old age. The passage of time is seemingly cruel. I try to capture the sense that the object has witnessed the passage of time. I was changing heat reflecting glass, with the passage of time and heat. Glass preserves the essence of time. Splendor in the Grass William Wordsworth Though nothing can bring back the hour of splendor in the grass, of glory in the flower, we will grieve not. Rather find strength in what remains behind. 58 Vesela Papadakis Triptych Agrese Triptych Agrese je konceptuální dílo, jehož název napovídá, kterým společenským problémem se zabývá. Sochy představují tváře žen s maskami z hororových filmů. Laminace obrazu má naznačit rozpolcení osobnosti, pokusit se rozlišit dobré a špatné, nejzazší šílenství pasivity. Nakonec zůstává obraz celý. Jeden rozpolcený trojrozměrný obraz toho, čím doopravdy jsme… Тriptych Aggression The Triptych Aggression is a conceptual work which presents this self-titled social issue. The sculptures represent faces of women with masks known from horror movies. The lamination of the image is intended to convey the splitting of the personality, to try to distinguish good and bad, the ultimate madness of passivity. Eventually, the image remains complex. A distorted three-dimensional image of who we really are… 59 Zuzana Kubelková Moje chemická romance Skleněné obrazy (objekty) jsou naplněny proměnlivým materiálem – octanem sodným. Jedná se o látku, která je hlavní součástí projektu se specifickou vlastností krystalizace a tání. Zahříváním vody v simaxových trubkách začíná proces tání a grafická proměna obrazů. Octan odtává, přebírá typickou vlastnost skla – průhlednost, a objevuje se jádro – topná tělesa, trubky, které jsou ohýbané do různých tvarů a tím pádem utvářejí kompozici celého obrazu. Chladnutím započíná krystalizace, natavený octan neprůhlední a to, co se objevilo, opět mizí. Naprogramováním topných těles divák čeká, co se objeví dál. Jedná se tedy o nekonečný proces tání a krystalizace, částečně náhodné, částečně řízené změny v obrazech a jejich utváření. Člověk se ocitá v laboratorním technickém prostředí, kabely, pára vycházející z trubek, zvuk bublající vody, vizuální zážitek a očekávání. My Chemical Romance The glass pictures (objects) are filled with a changeable material – Sodium acetate. The material is the main part of the project, it has a specific nature of crystalization and thawing. By heating up water in simax tubes the process of thawing starts and a graphic change of the images begins. As the sodium thaws, the typical nature of glass, transparency, becomes clear and the core is revealed – heating elements, tubes which are bent into various shapes and thus create the composition of the whole picture. While cooling the crystalization begins, the sodium loses its transparency and what had been revealed disappears. The heating tubes are programmed and the viewer expects what comes next. It is an unending process of thawing and crystalization, the changes in the picture are partially random, partially directed. The viewer happens to be in a laboratory technical surroundings with cables, steam coming out of tubes, a sound of bubbling water, visual experience and expectations. 60 Red Head II 1988–1992, red fused glass property of artists, photo artists’ archive 51×85×31 cm Oldřich Palata Červená hlava II 1988–1992, červené tavené sklo majetek autorů, foto archiv autorů 51×85×31 cm Jaroslava Brychtová Stanislav Libenský Červená hlava II Hlava jako téma umělecké tvorby je ve společném díle sklářských výtvarníků Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové takřka osudové. Od úvodní Hlavy-misky (1956) až po Hlavu T (1997) vzniklo přes třicet děl tohoto zaměření. Stěžejní plastikou v tomto ohledu a současně předznamenáním dalšího uměleckého směřování byla Hlava I z roku 1957. Toto dílo vzešlo ze soustředěného společného úsilí malíře Stanislava Libenského a sochařky Jaroslavy Brychtové a stalo se nejenom demonstrací nečekaných možností techniky taveného skla, ale svým způsobem i manifestem zcela výjimečné sklářské estetiky obou autorů. Hlava kruhová (později přejmenovaná na Šedou kompozici) z roku 1965 naznačila odklon od počátečního intimního pojetí plastik a otevřela prostor také pro rozměrnější díla s výraznou uměleckou i obsahovou výpovědí. Po řadě prací s geometrickou stylizací vzniklo koncem osmdesátých let několik plastik odrážejících stísněnou atmosféru totalitního režimu v tehdejší Československé socialistické republice. Vedle děl z cyklu Siluety města sem patří zejména plastiky z roku 1988 s názvy Mankurt, Výkřik a Červená hlava. V závěru osmdesátých let působili Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou jako hostující pedagogové na sklářské škole v Pilchucku ve Spojených státech a v rámci výuky tu vytvořili plastiky Hlava ’89 a Hlava s vlasy. S ohledem na místo vzniku postrádají tato „americká“ díla mnohé z expresivního náboje předcházejících domácích prací obou autorů. Pod vlivem nové zkušenosti zhotovili po návratu domů Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou druhou variantu plastiky Červená hlava. Oproti té původní je i při obdobné stylizaci tvarově pozměněna, expresivní detail doznal mírného otupení v obrysech a je vyvážen lyrickým prvkem. Díky této proměně se stala Červená hlava II pro autory natolik stěžejním dílem, že se rozhodli tuto plastiku zařadit mezi své archivní práce. Aby ji neohrozilo případné poškození při zbytečné manipulaci, zůstala trvale uložena v rodinném depozitáři. Z tohoto důvodu nebyla Červená hlava II nikdy představena veřejnosti a má tudíž při letošní prezentaci v rámci Ceny Stanislava Libenského 2014 svou výstavní premiéru. 63 Jaroslava Brychtová Stanislav Libenský Red Head II In the joint work of the glass artists Stanislav Libenský and Jaroslava Brychtová, the head as a theme was a common thread throughout their careers. From the initial Head-bowl (1956) to Head T (1997) there were over thirty works on a similar theme. This work arose from the joint endeavours of the painter Libenský and the sculptor Brychtová and besides demonstrating the unexpected possibilities of the technique of fused glass it also became a sort of manifesto of an entirely exceptional glass aesthetics in the work of both artists. Circle Head (later renamed to Gray Composition) from 1965 marked a departure from the original intimate conception of their sculptures and opened up the possibility for more monumental works. Afterwards several geometrically stylized works and a number of sculptures reflecting the gloomy atmosphere of the totalitarian regime in socialist Czechoslovakia of the time were created. In addition to works from the cycle Silhouettes of the Town, these mainly include sculptures from 1988 entitled Mankurt, Exclamation and Red Head. In the late 1980s Stanislav Libenský and Jaroslava Brychtová were guest teachers at the Pilchuck Glass School in the United States and within the art education programme they created the sculptures Head ’89 and Head with Hair. In terms of where they were created, these “American” sculptures lack some of the expressive charge of their previous work. Under the influence of their new experience and upon their return Stanislav Libenský and Jaroslava Brychtová made a second variant of the sculpture Red Head. While using the same stylization the new sculpture was changed in morphology, the expressive detail is slightly blunt in the contours and is balanced by a lyrical element. Due to this transformation Read Head II became such a primary work for the artists that they decided to include it among their archival works. To avoid any accidental damage when moved around needlessly, it has been permanently deposited in the family depository. For this reason Read Head II has never been presented to the public and therefore it is being premiered at this year’s presentation of the Stanislav Libenský Award 2014. Oldřich Palata 64 65 Hmota černé ručně zpracovaná tavená frita (tvarování v peci) 198×198×25 cm 66 Mass of Black hand drawn fused frit (kilnforming) 198×198×25 cm Abram Deslauriers Alexandra Mureșan 67 Pohled dovnitř / Pohled ven sklo tavené v peci, pâte de verre, leštění I: 78×78×121 cm; II: 85×50×39,5 cm Gaze In / Gaze Out kiln fused glass, pâte de verre, polishing I: 78×78×121 cm; II: 85×50×39.5 cm Tři kapky zapomnění techniky za studena / tavicí techniky 46×0,5×80 cm 68 Three Drops of Forgetfulness cold techniques / kiln techniques 46×0,5×80 cm Andra Jõgis 69 Aesthetic Dyslexic, HMTDIHTGTT cold worked 20×20×60 cm Austyn Finnegan Estetické dyslektické, KMTJZ zpracování za studena 20×20×60 cm Kresba se sklem ready-made 1000×700×200 cm 70 Drawing with Glass ready-made 1000×700×200 cm Branka Uljarević Carl Schröder 71 Bez názvu foukané, ručně tvarované sklo 27–35×20 cm Untitled hand/free blown glass 27–35×20 cm Světlo a struktura práce za studena – broušené a leštěné skleněné kostky, UV lepení, zlacení 30×24×24 cm 72 Light and Structure cold work – ground and polished glass blocks, UV bonded, gold gilded 30×24×24 cm Christopher Woodley 73 Doloris I pâte de verre, blown glass, sandblasting 29,5×18,3×22,5 cm Claire Deleurme Doloris I pâte de verre, foukané sklo, pískování 29,5×18,3×22,5 cm Skoro vždycky tam speciální technika vyvinutá během autorova magisterského studia na RCA 13×13×26 cm 74 Almost Always There a unique technique developed during the artist’s Masters degree at RCA 13×13×26 cm Dan Bowran 75 Chyba na tobě / Stojánek na fotografii lepené a broušené sklo, digitální tisk 17,6×13,2×2–7 cm Diána Farkas Glitch On You / Photo Holder glued and ground glass, printed image 17.6×13.2×2–7 cm Asahi Spring (Pramen Asahi) sklo tavené ve formě 50×50×45 cm 76 Asahi Spring kilncast 50×50×45 cm Eita Shinzato 77 Rodinné stříbro sklo tavené ve formě, sádra 20×20×35 cm Eva Wirthová Family Treasure mold melted glass, plaster 20×20×35 cm China.Bottle (Čínská nádoba) sklo tavené ve formě, 3D tisk (velká) 35×20×20 cm, (malá) 25×18×18 cm 78 China.Bottle cast glass, 3D printing (big) 35×20×20 cm, (small) 25×18×18 cm Fei Jiang 79 Paisaje de cobre – Copper Landscape sandcast glass, electroplated with copper, hand forged copper 15×15×6 cm Gabriela Wilson Paisaje de cobre – Měděná krajina sklo odlévané do pískové formy, galvanicky pokovené mědí, ručně tepaná měď 15×15×6 cm Spánek deště ztracený vosk 58×34×13 cm 80 The Sleep of Rain lost wax 58×34×13 cm Hale Feriha Hendekcigil 81 Harry Morgan Entropická studie 3 kombinovaná technika 30×30×30 cm Entropy Study 3 mixed media 30×30×30 cm Soukromý prostor tavené sklo, fotografie, ploché sklo s texturou, videoprojekce tři skleněné objekty 16×16×8 cm, skleněný kruh ø80 cm 82 Private Space hot glass connected with photography, flat textured glass, video projections three glass objects 16×16×8, glass circle ø80 cm Ieva Ekmane 83 Involution kiln casting 8×8×40 cm Jean Fernandes Zapletení odlévání v peci 8×8×40 cm Bez názvu foukané sklo 40×25×20 cm 84 Untitled blown glass 40×25×20 cm Jeroen Heerwegh 85 Written by Shadow pâte de verre eleven elements: 21×29,5 cm Justyna Żak Napsáno stínem pâte de verre jedenáct částí: 21×29,5 cm Kinbaku foukané sklo, jutové provazy, kov; technika japonské bondage Kinbaku 50×60×50 cm Kinbaku blown glass, jute ropes, metal; technique of Japanese bondage Kinbaku 50×60×50 cm Kateřina Handlová 86 87 Ark of Dreams hot worked, cut, polished and glued glass 25.5×65.5×55 cm Kazumi Ohno Archa snů za tepla tvarované, broušené, leštěné a lepené sklo 25,5×65,5×55 cm Autopotrét 20 bílých zářivek připevněných na nástěnné dřevěné krabici, pískované, leptané kyselinou cca 123,2×123,2×15,2 cm 88 Self-portrait 20 white fluorescent lights on a wall mounted wooden box, sandblasted, acid etched cca 123.2×123.2×15.2 cm Kimberly Watters 89 Life and Death recycled glass melted in clay mold 20×35×45 cm Krastina Krasteva Život a smrt recyklované sklo tavené v hliněné formě 20×35×45 cm 90 Znám je od dětství sklo tavené ve formě, papírový model 35×12×10 cm, 18×12×20 cm I Have Known Them Since Childhood hotwork, kilncast, papermodel 35×12 cm, 18×12 cm, 22×18 cm Leo Sasaki Malva foukané sklo, dřevo 40×22,5 cm 91 Malva blown glass, wood 40×22,5 cm Martin Jakobsen 92 Munchies foukané, hutně tvarované sklo, tavené sklo, litý bronz 10×8×10 cm Munchies blown, furnace formed glass, fused glass, cast bronze 10×8×10 cm Michaela Mertlová 93 Miroslava Kupčíková Pneuma pískované ploché sklo, guma 70×70×70 cm Tube sandblasted flat glass, rubber 70×70×70 cm 94 V jiném světě bys byl někým jiným sklo tavené ve formě, pâte de verre, ready-made, kombinovaná technika, video 200×200 cm In a Different World You’d Be a Different Person cast glass, pâte de verre, ready-made object, mixed media, video 200×200 cm Nelli Lorch Druhý králík – důsledek nečekaného vědomí sklo tavené ve formě 60×20×20 cm 95 The Second Rabbit – the Consequence of an Unexpected Awareness mold melted glass 60×20×20 cm Niina-Anneli Kaarnamo 96 Mísa jako skladiště vzpomínek kombinovaná technika 50×40×100 cm The Bowl as a Depository of Memories mixed media 50×40×100 cm Petr Janský 97 Relationships cast glass, blown glass, fabricated metal 35×10×8 cm Rebecca Szparagowski Vztahy sklo tavené ve formě, foukané sklo, kov 35×10×8 cm 98 Skulina sklo tvarované ve formě 38×38×40 cm Loophole kiln-formed glass 38×38×40 cm Rei Chikaoka 99 Sara Hellsing Minulé okamžiky foukané, za horka a v peci tvarované sklo cca 3×200×2 cm Moments Passed blown, hot sculpted and kiln-formed glass cca 3×200×2 cm Zelená koule skleněné korálky, pâte de verre, přidané barvivo 17,5×17,5×17,5 cm 100 Green Sphere glass beads, pâte de verre and applied pigment 17,5×17,5×17,5 cm Shay Salehi 101 Kinesthesia hot glass sculpting cca 23×15×30 cm Stephanie da Silva Kinestezie za horka tvarované sklo cca 23×15×30 cm Stopa času lehané (prověšované) sklo 50×62×65 cm 102 Passage of Time sagging 50×62×65 cm Toshiko Fujii 103 Тriptych Aggression screen printing 30×20×30 cm Vesela Papadakis Triptych Agrese sítotisk 30×20×30 cm Moje chemická romance kombinovaná technika 180×80×50 cm 104 My Chemical Romance mixed media 180×80×50 cm Zuzana Kubelková Ieva Voroneckyte Pilchuck Glass School 105 Ieva Voroneckyte Před Jak jsem si vybrala kurz Combine to Sublime Rika Allena a Shelley Muzylowsky Allen. Příležitost vybrat si kurz podle libosti. Váhání, váhání... Dělám hlavně odlévání v peci, navíc do bronzu, takže mi bylo jasné, že tepelné zpracování skla si nevyberu, protože za celou dobu, co jsem na studiích pracovala v huti, jsem v horku ani v tvrdé fyzické práci nenašla uspokojení, a navíc jsem si nikdy nebyla docela jistá, co se v tom pekelném blázinci vlastně děje. Možná mi chyběla motivace… A pak – úúúú, tvarování skla za horka a jakési garážové asambláže nebo co – to vypadá zajímavě, asi nějaké kombinování skla s kovem… a díla umělců, co dílnu vedou, vypadají parádně, jdu do toho! Během Jsem v Pilchuck Glass School kdesi uprostřed lesa, kde můžete vidět medvědy rovnou z terasy nebo narazit na jelena u dveří ubytovny! Divočina – paráda! Čipmunkové v ateliéru, zajíci a šneci všude kolem. Účastnit se kurzu Rika a Shalley bylo pro mne velkou výzvou. Hned na první hodině a prezentaci mi došlo, že všichni moji spolužáci jsou fakt dobří v tom, co dělají – foukání horkého skla a sochaření, a že já nejsem. Zadruhé, „garage assembly“ neznamená garáž a nemá s kovem naprosto nic společného. Deng. Jak jsem se mohla tak splést…, ale stejně jsem pak byla ráda, že jsem do toho šla! Pracovali jsme vždycky ve skupině po třech, nebyla jsem na to zvyklá. „Cup, Ieva, cup!“ – Co? Co to je? Na začátku to bylo těžké, nerozuměla jsem, co mám dělat a jak věci fungují… Ale časem jsem poznala, jak je dobré být 106 Poté Jen pár fotek z huti, na focení nebyl totiž čas! Ale mám zážitky, vzpomínky a spoustu nových přátel na Facebooku (to zní sice chabě, mám ale radost, že ty lidi znám, vážím si toho, co dělají, a ráda vzpomínám na dobu, kterou jsme spolu trávili… jsem ráda za toto křehké spojení ve světě sociálních sítí). Nezapomeňte na mě! Jsem ráda, že mohu říci, že můj život nabral nový směr, lepší směr; SLA’13, děkuji za všechno! Ieva Voroneckyte, laureátka ceny Stanislav Libenský Award 2013 107 Pilchuck Glass School v týmu, jaká je to čest podílet se na tvorbě úžasného díla jiného umělce… Byla jsem šťastná, že mohu pomoci, asistovat, že jsem schopna rozumět potřebám někoho jiného a dělat to správně! Každý den jsem se naučila něco nového za pomoci tolika lidí… Moji parťáci, spolužáci a učitelé mě celou dobu vedli! Lidi, děkuju vám! Nebyla jsem na to sama, byla jsem obklopena starostlivými a šikovnými lidmi, kteří neváhali podělit se o své znalosti. Denní prezentace různých umělců, předváděčky Rika a Shelly a hostujících umělců v dílně byly působivé a podněcovaly k vyzkoušení jiných a dokonale zvládnutých technik. Hahaaaa, ne tak dokonale, pokud jde o mě, ale aspoň jsme měli legraci, ne? A to jsem ještě nezmínila… naše směny v huti začínaly v pět ráno, což nebyla až taková legrace, hlavně když se předtím večer pařilo, že… Vím, o čem mluvím. Ale na nějaké sebelitování nebyl čas, nebyl ani čas se na chvíli zastavit, jen prožívat každý okamžik, co to šlo. P. S. Musím dodat, že jsem byla první litevskou studentkou na této škole! Bylo mi obrovskou ctí a cítila jsem radost, že mohu vyvěsit litevskou vlajku ve špalíru dalších sedmdesáti vlajek států celého světa. Přišla jsem si jak na Olympijských hrách. Ieva Voroneckyte Before How I chose the class Combine to Sublime by Rik Allen and Shelley Muzylowsky Allen. An opportunity to choose whatever class I wish for. Decisions decisions... Most of all I’m doing kiln casting, moreover bronze casting, so I was sure that I would not pick a hot glass workshop, because the whole time I was in the hot shop at my studies time, I never felt satisfaction in the heat, with the hard physical effort and usually I was really not sure what was happening in that hot hell madness. Maybe because I was just not interested enough… And then – ooooh hot glass sculpting and garage assembly – seems interesting, should be something like glass combined with metal… and the pieces of leading artists look soooo amazing, I’m in! During So now I’m in the Pilchuck Glass School, like in the middle of the forest where you can see bears from the balcony of the lodge or meet a deer by the doors of the dorms! Into the wild – amazing! Chipmunks in the studio, rabbits and snails in the surrounding area. Taking part in Rik and Shallies’s class was a big challenge for me. At the first class meeting and presentation time I realized that all of my classmates were really good in what they are doing – hot glass blowing and sculpting and I am not. Secondly, garage assembly does not mean the garage and has no relation with metal parts at all. Faaaaail! Such a stupid mistake, but afterwards, I was soooo happy that I did it! During the whole session we worked in teams of three, I was not used to it. “Cap, Ieva, cap!” – What? What does it mean? At the very beginning of the session it was hard, I didn’t understand what to do and how the things 108 After Just a few photos from the hot shop, there was no time to take pictures! But I have experience, memories and a lot of new Facebook friends (no matter how lame it sounds, but they are the people who I’m happy to know, I respect what they are doing, and it is always nice to think about the time we were together... and have this fragile connection in the world wide social network) Keeping in touch! And after this I’m happy to say that my life is changed and keeps on changing in a better way, SLA’13 , I’m thankful for this! Ieva Voroneckyte, winner of Stanislav Libenský Award 2013 109 Pilchuck Glass School worked… But over time it became such a good experience to be a part of the team, such an honor to be involved in the process of making an amazing piece for another artist… I was so happy in the moment of helping and assisting, understanding the needs of another person and making it in the right way! Every day was a brand new lesson for me with the help of so many people… My teammates, classmates, teachers and their assistance guided me all the time! Guys, thank you all! I was not alone, I was surrounded by caring, skillful people who didn’t hesitate to share their knowledge. The daily presentations of various artists, the demonstrations by Rik and Shelly and the visiting artists in the hot shop were impressive and inspiring to try out the different and perfectly handled techniques. Hahahaaaa, not so perfect in my hands, but that was lots of fun! and did I mention… our hot shop shift starts at 5 a.m. , not so fun, so better not to party hard till the late evening time… Experience is talking. But there was no time to regret, or to stop, just time to celebrate living every minute to the fuillest. And applause at least three times a day. P.S. I have to say that I was the first Lithuanian student ever in the school! It was a great honor and happiness to rise the flag of Lithuania in the alley of seventy flags of the world. Feeling like in the Olympic games. Vydáno jako doprovodná publikace k výstavě Stanislav Libenský Award 2014 19. 9.–14. 12. 2014 Art Salon S v Tančícím domě v Praze Published to accompany the exhibition for the Stanislav Libenský Award 2014 19. 9.–14. 12. 2014 Art Salon S in the Dancing House in Prague Vydala Pražská galerie českého skla, o.p.s. Published by Prague Gallery of Czech Glass, o.p.s. Výstavu pořádají: Pražská galerie českého skla Art Salon S The exhibition is organized by: Prague Gallery of Czech Glass Art Salon S Předseda správní rady Pražské galerie českého skla: Marek Veselý Ředitelka: Kateřina Čapková Umělecký garant: Milan Hlaveš Architekt výstavy: Jakub Berdych Texty: Kateřina Čapková, Milan Hlaveš, Oldřich Palata, Ieva Voroneckyte, umělci a porotci předchozích ročníků Fotografie: archiv umělců, Vesela Papadakis – fotograf Richard Burbridge Koordinace a produkce: Soňa Repčíková Redakce: Kateřina Čapková, Milan Hlaveš Překlad: Magdalena Wells Jazyková korektura: Kateřina Sieglová, Lawrence Wells Typografie: Tomáš Nedoma Tisk: GRAFIA NOVA s.r.o. Chairman of the Executive Board of the Prague Gallery of Czech Glass: Marek Veselý Director: Kateřina Čapková Professional Supervisor: Milan Hlaveš Exhibition design: Jakub Berdych Texts: Kateřina Čapková, Milan Hlaveš, Oldřich Palata, Ieva Voroneckyte, artists and former jury members Photos: artists’ archive, Vesela Papadakis – photo by Richard Burbridge Coordination and production: Soňa Repčíková Editors: Kateřina Čapková, Milan Hlaveš Translation: Magdalena Wells Language Editors: Kateřina Sieglová, Lawrence Wells Typography: Tomáš Nedoma Print: GRAFIA NOVA s.r.o. Názvy technik užitých při vytváření děl byly dodány samotnými autory. The terms used for various techniques were supplied by the individual artists. www.libenskyaward.com www.libenskyaward.com ISBN 978-80-905760-0-1 Organizátoři | Organizers Partneři | Partners Právní podpora | Legal support Tisk | Print Dopravní podnik hlavního města Prahy Speciální poděkování za podporu | Special thanks for support Mediální partneři Media Partners Výrobce ceny Prize Maker Dopravní podnikZáštity hlavního města Prahy | Auspices Konzulát Australského společenství | Australian Consulate in the Czech Republic Velvyslanectví Belgického království | Embassy of Belgium in the Czech Republic Velvyslanectví Finska, Praha | Embassy of Finland, Prague Velvyslanectví Státu Izrael v ČR | Embassy of the State of Israel Velvyslanectví Japonska v ČR | Embassy of Japan in the Czech Republic Velvyslanectví Lotyšské republiky v ČR | Embassy of the Republic of Latvia to the Czech Republic Velvyslanectví USA v Praze | U.S. Embassy Prague Tradiční české sklárny Kavalierglass, a.s. ze Sázavy, které vyrábí své produkty z kvalitního, tepelně odolného borosilikátového skla 3.3 představily i v letošním roce řadu novinek. Mezi nejúspěšnější patří hranatý 2,5 l pekáč s víkem z kolekce SMART Touch, který je velmi populární díky atraktivnímu designu a zároveň praktickému úchopu i možnosti stohování. Tento produkt byl dokonce oceněn v letošním roce značkou Houseware design awards v USA. Mezi nejprodávanější výrobky ve foukaném skle v roce 2014 můžeme určitě zařadit karafu INDIS, která je taktéž součástí Exclusive kolekce a nabízí jednoduché rozlévání nápojů díky rafinovanému a víceúčelnému uzávěru. Navíc je samozřejmě vhodná jak pro ledové, tak pro horké nápoje. The traditional Czech glassworks Kavalierglass, a.s. from the City of Sazava, is offering products of top quality heat-resistant 3.3 borosilicate glass. Also this year the company introduced many novelties. Amongst the most successful ones is the rectangular 2,5l casserole dish with lid from the Smart Touch range. It is very popular mainly because of its attractive design but also for its practical gripping and also stackability. This product was even awarded this years Houseware design award in the USA. Between the the best-selling products in blown glass category we can certainly include INDIS carafe, which is also part of the Exclusive collection and offers easy pouring due to refined and multifunctional stopper. Moreover, it is of course suitable for both Ice-cold and hot drinks. Kavalierglass, a.s., Sklářská 359, 285 06 Sázava, Czech Republic www.simax.cz
