Superauto

Silvestr v Lužických horách 27. 12. 2011-1. 1. 2012
2750 Kč
s polopenzí pro dospělé
HOTEL KOVOŠROT, 407 45 Kytlice 31  724 302 889
e-mail: [email protected]  www.hotelkovosrot.cz
2050 Kč
s polopenzí pro děti do 15 let
Superauto
nejvýhodnější
pojištění
od ČPA
 Nezdržíme vás víc než 30 minut.
 Sami se rozhodnete pro nejvýhodnější variantu.
 Ušetříte až 46 % stávajících nákladů.
Stačí, když nás kontaktujete:
ČESKÁ POJIŠŤOVACÍ AGENTURA a.s.
Palác Jordan, 3. patro
Dlouhá ul. 3458/2a
Ústí nad Labem 400 01
e-mail: [email protected]
475 240 145
nebo vyplňte formulář na www.cpa.as
My
M vám zpracujeme nabídku, která vás k ničemu nezavazuje.
tel.:
SWIS BOARD REKLAMA
KOMPLETNÍ REKLAMNÍ SERVIS ...reklama od návrhu po realizaci
12
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 12
29.11.2011 15:28:47
PROPAGAČNÍ MATERIÁL
RYCHTÁŘSKÉ
LISTY
Listopad–Prosinec 2011/02 Ročník: I.
NEPRODEJNÉ!
www. pivovarnarychte.cz
9. října jsme společně oslavili 1. NAROZENINY:
heslo: 475205018
Nezapomeňte nás
navštívit na:
pivovarnarychte.cz
Silvestr 2011
NEZAPOMEŇTE SI REZERVOVAT
Pivovar Hotel Na Rychtě, Klášterní 75/9, Ústí n./L., tel. 475 205 018
STŮL ČÍSLO
V CENĚ VSTUPENKY JSOU ZAHRNUTY:
Kanapky, půlnoční přípitek a půlnoční česnečka. K poslechu, k tanci a večerem provází Zdeněk Krejčí.
CENA: 300 Kč
31.12. 2011 od 18 hod.
Volný přístup
na WI-FI
NAPIŠTE NÁM – Pokud máte nějaké nápady, přání či připomínky, napište nám na: [email protected]
ADRESA: Pivovar Hotel Na Rychtě, Kláštěrní 75/9, Ústí nad Labem, 400 01
e-mail: [email protected], vedení společnosti: telefon: 475 213 047, fax: 475 212 945
REZERVACE: Restaurace – e-mail: [email protected], telefon: 475 205 018
Hotel – e-mail: [email protected], telefon: 475 213 138
EXKURZE: e-mail: [email protected]
Rezervace vyřizujeme denně od 8.00 do 11.00 hodin a od 14.00 do 18.00 hodin.
RL1110_Rijen_004_.indd 1
PROVOZNÍ DOBA
Pondělí – sobota
10.30–24.00 hodin
Neděle
11.00–22.00
hodin
Říjen 2011/02 Ročník:
I.
1
29.11.2011 15:29:12
INZERTNÍ PODMÍNKY – ROZMĚRY:
Sloupek
Čtvrtka
Třetinka
Půlka
Půlka výška
Celostrana
1/8
1/4
1/3
1/2
1/2
1/1
44 x 132 mm
92 x 132 mm
210 x 99 mm (čistý rozměr)
210 x 148 mm (čistý rozměr)
104 x 210 mm (čistý rozměr)
210 x 297 mm (čistý rozměr)
Uvedené ceny jsou bezDPH.
Cena: 750 Kč
Cena: 1500 Kč
Cena: 2000 Kč
Cena: 3000 Kč
Cena: 3000 Kč
Cena: 6000 Kč
jedno vydání
jedno vydání
jedno vydání
jedno vydání
jedno vydání
jedno vydání
Předem děkujeme za případný zájem a těšíme se na spolupráci.
2
Říjen
2011/02 Ročník:V případě
I.
KONTAKT:
zájmu volejte: 608 34 00 22, nebo e-mailujte: [email protected]
RL1110_Rijen_004_.indd 2
29.11.2011 15:29:38
VÝSTAVA
07. 10.–31. 12. 2011
ZPRÁVA O CESTĚ NA SEVERNÍ PÓL
V
ýstava velkoformátových
fotografií Petra Horkého,
předmětů z polárních expedic,
doplněná o unikátní filmové
projekce! Víte, jestli je na severním pólu signál pro mobilní telefony? Je pól nějak označen? A pokud ano, proč a jak?
Jak velká je na pólu zima? Jak se
nejlépe obout? Co jíst a co pít?
A kolik Čechů se sem vlastní silou dostalo?
Od pátku 7. 10. 2011 bude
v Muzeu města Ústí nad Labem
otevřena výstava z expedice Petra Horkého Zpráva o cestě na severní pól - z nejdelší české ex-
pedice na „špičku Zeměkoule“.
Zveme Vás na tuto výstavu velkoformátových fotografií o životě v polárních oblastech, která je
doplněna o krátké příběhy z pozadí cesty i z natáčení. Jedním
z hlavních výstupů výpravy je
kromě této fotografické výstavy
i televizní dokument ověnčený
cenami z festivalů „Severní pól
očima ufona“, který bude v expozici promítán. Expozice kromě jiného obsahuje předměty
z polárních výprav, letu vzducholodí i z cesty prvního Čecha Miroslava Jakeše na severní
pól. Jako speciality této expozi-
ce si dovolujeme upozornit například na kombinézu Františka
Běhounka, kterou měl na sobě
při slavné tragické expedici
Umberta Nobileho se vzducholodí Italia k nejsevernější metě
naší planety. V expozici se objeví díky spolupráci s Národním
technickým muzeem v Praze.
Návštěvníci výstavy také budou
moci (v Ústí nad Labem pravděpodobně poprvé) také na vlastní oči uvidět polární záři - díky
projekci unikátního záznamu
od kameramana Martina Kučmína.
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 3
3
29.11.2011 15:29:53
BRÝLE – NUTNOST nebo ŠPERK?
O
bčas nebo stále musíte
nosit brýle? Brýle jakožto celek nejdou přehlédnout
a dominují obličeji˝, kdy výrazně ovlivňují váš vzhled.
Dříve byly používané jen
na korekci zraku a nebyly zrovna působivým doplňkem. Někteří jedinci se za ně styděli
a nejednomu dítěti ztížili život
ve školní lavici. Ale co dnes?
Jaký máme na svět pohled přes
brýlové čočky a jaký pohled
má svět na nás? Máme dva pohledy pro náročného nositele
brýlí, zraková pohoda s estetickým cítěním v souladu s osobností daného člověka a výběr
správné brýlové čočky k danému uživateli (úředník, stavebník, sportovec, řidič atd.), kdy
základním pravidlem je vždy
to aby nositel, který navštíví
oční optiku byl spokojený jak
po stránce zdravotní tak vizuální. Zrak tvoří osmdesát procent vjemu, proto je peče o oči
velmi důležitou a podstatnou
součástí, ale nesmíme opomenout, že brýle dokážou změnit
výraz ve tváři. „DEJTE SVÉ
TVÁŘI IMAGE“.
Někteří jedinci berou koupi nových brýlí jako nutné zlo
a přitom si zcela neuvědomují jejich zásadní a dominantní postavení v pohledu kvality
života a vytvoření si své identity. Dnes v době 21. století
máte možnost výběru z mnoha materiálů jak v brýlových
obrub, tak čočkách, kdy ,,jakékoliv,, přání je dnes možné
splnit. I nositelé s vyššími korekčními vadami už nemusejí
poslouchat nemístné narážky
,,co to má za pulitry,, a nositelé vícero brýlí na různé vzdálenosti mají možnost mít jediné
brýle na všechny vzdálenosti
a odpadají jim problémy typu
„kde mám ty brýle na blízko“.
V tom to článku Vám hlavně
chci ukázat širší pohled o potřebě dávat důraz na výběr brýlí a brýlových čoček, nepodceňovat své zdraví v kontextu se
svým estetickým cítěním, kdy
ze své zkušenosti mohu říci, že
v mnoha situacích, (například
práce, chůze po chodníku, pohyb se ve společnosti nebo jízda v automobilu či na motorce) jsem rád, že mám správně korigované oči a že se vždy
dobře cítím s brýlemi na očích.
Když jsi jdu koupit džíny, boty
nebo jakékoli módní doplňky,
vždy dbám o co nejpříjemnější a nejpohodlnější pocit. Přitom bychom si měli uvědomit,
že vždy první pohled je z očí
do očí a tudíž nejviditelnější váš
módní doplněk jsou brýle.
Na závěr bych Vám chtěl objasnit název toho to článku
„Brýle… nutnost nebo šperk?“
Rozhodně, ač to tak nevypadá,
ta dvě slova u brýlí jsou provázaná, patří k sobě jako bratr
a sestra.
J. F.
Dárkový poukaz je ideálním dárkem pro všechny Vaše blízké, ale i pro Vás...
Optika Formánková&syn
Revoluční 1421/4, Ústí nad Labem, 400 01, tel/fax: 47 520 72 69
e-mail: [email protected] www.optika-formankova.cz
LÉPE VIDĚT ZNAMENÁ LÉPE ŽÍT a LÉPE ŽÍT ZNAMENÁ LÉPE VIDĚT
4
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 4
29.11.2011 15:30:24
TIPY NA VÝLET
Odtrhnout se od nejlepšího piva republiky je jistě těžké,
ale proč to nezkusit a nevyrazit si do okolí Ústí nad Labem.
Po návratu z výletu chutná pivo ještě lépe.
ERBENOVA
VYHLÍDKA
Erbenova vyhlídka, místními
zvaná Erbenka, se tyčí nad městem Ústí nad Labem na hřbetu
Brandtovy výšiny ve výšce přes
400 metrů nad mořem. Původní
vyhlídková věž zde stála již v roce
1889, to ještě nesla jméno vyhlídka Františka Josefa. Její dvacetimetrová dřevěná konstrukce
však časem neodolala větru a zří-
tila se. Druhá dřevěná vyhlídková věž měla bohužel stejný osud
a pevné základy rozhledně dal až
v roce 1934 Klub českých turistů.
Podle předsedy KČT Alexandra
Erbena také nese své současné
jméno, protože to byl právě on,
na jehož popud se v roce 1933
začala rekonstrukce. Během let
výšku rozhledny dorostly okolní stromy a z tohoto důvodu se
rozhodlo o jejím zvýšení ještě
o jedno patro. V současné podobě je od roku 2006 a nabízí kruhový výhled. Na jihu návštěvník
spatří údolí Labe, centrum města a v dáli nejvyšší horu Českého
středohoří Milešovku, na západě
val Krušných hor a na východě
Bukovou horu s nepřehlédnutelným vysílačem.
Martin Dlouhý
Údolí v centru města Ústí
nad Labem vede ze Stříbrníků podél Stříbrnického potoka do městské části Důlce. Má
charakter lesoparku a v 80.
letech 19. století si romantické údolí oblíbila paní Bertha
Schaffnerová, manželka někdejšího ředitele Spolku pro
chemickou a hutní výrobu
Maxe Schaffnera. Iniciovala
myšlenku vytvořit zde přírodní park. V krásném údolíčku,
které se stalo korzem Ústí, se
tak objevily lavičky, altánky,
odpočívadla, vodopád a hustá síť cestiček. Přestože je tok
Stříbrnického potoka prakticky souběžný s jednou z hlavních komunikací v Ústí nad
Labem, je Bertino údolí oá-
zou klidu. Údolím prochází
krátká naučná stezka, která
seznamuje návštěvníky s faunou, florou, s geologickou minulostí této lokality i někdejší
těžbou stříbra. Projdete-li celou trasu Bertina údolí, můžete přes městskou část Dobětice vystoupat až k Erbenově
vyhlídce.
Martin Dlouhý
ní zmínky o hradu pocházejí až
z roku 1401. V průběhu 16. století byl přestavěn, na sklonku
století byl opuštěn a postupem
času zchátral. Do dnešních dob
se z původního hradu zachovaly pouze menší zbytky hradního
paláce mezi dvěma baštami, dále
Studniční věž a Novodobá brána.
Zřícenina je zhruba 3 kilometry
vzdušnou čarou od údolí řeky
Labe. Z vrcholku kopce je dobrý
rozhled zejména k jihu a k jihozápadu do údolí Ryjického po-
toka a na řeku Labe. Zřícenina je
chráněna jako kulturní památka
České republiky. Příjemná výletní trasa je turisticky značená cesta z Dobětic po vrstevnici až nad
obec Ryjice.
Martin Dlouhý
BERTINO ÚDOLÍ
HRAD BLANSKO
Severovýchodně od Ústí nad
Labem nad obcí Ryjice se na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 545 metrů nad mořem
tyčí zřícenina hradu Blansko
(německy Blankenstein). Prv-
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 5
5
29.11.2011 15:30:33
CYKLISTIKA V OPÁRENSKÉM ÚDOLÍ
Pod svahem středohořského
vrchu Lovoš severně od Lovosic
se táhne Opárenské údolí. Pokud
do sedel naskočíte již ve Velemíně, čeká vás nádherná pohodová pětikilometrová trasa mírným
svahem dolů podél Milešovského potoka až do Malých Žernosek. Cestou stojí za návštěvu zřícenina gotického hradu Opárno.
Hrad je zde od 14. století a v jeho
okolí jsou k spatření dokonce
pozůstatky pravěkých lomů. Příjemnou zprávou je také možnost
občerstvení na trase v místě bývalého mlýna, kde je dnes nová
příjemná restaurace s velkou zahrádkou. Po dosažení spodního
konce cyklostezky v Malých Žernosekách máte možnost navázat
přívozem na cyklostezku Labská
magistrála, vedoucí z Velkých
Žernosek na druhém břehu,
a zvolit si směr na Ústí nad Labem nebo Litoměřice.
Martin Dlouhý
NA SLOVÍČKO S...
i když všechny plány k němu
nemám. Je jedno, že ten dům
už odvál čas. Baví mě nechat
ve své hlavě najednou ožívat už dávno mrtvé, jejich
příběhy.
Josefem Formánkem – Spisovatelem
Postava má moje
srdce a mozek
Vydáváte novou knihu, o čem bude?
O smrti a osudu. Je trochu
temnější, přiznávám. Narazil jsem ale na takový příběh,
jenž nešel nenapsat. Mrazilo mě z něj, dostal jsem takovou tu pátrací horečku,
kdy se těším na další stopy,
které odhalím. A navíc mi
přišlo osudové, jak jsem se
k tomu dostal. Na začátku
stála věta z mého předchozího románu. Nic víc. A ta
mě dovedla k tragickému
Jestli si to dobře
vykládám, stal se
ten příběh v dávné
minulosti?
osudu rodiny
Maranových.
Takže jste
se opět inspiroval
skutečným
příběhem?
Jiné mě ani nebaví. Jasně, že si
potom něco musím domyslet, postava má moje srdce
a mozek, protože tyhle dva
orgány jiné k dispozici nemám, ale spíš než postavit
nový barák na zelené louce,
úplně si ho vymyslet, to mě
víc fascinuje přemýšlet, jak
znovu postavit starý dům,
V tak dávné ne. Za druhé
světové války v Třebíči žil
člověk, který chtěl najít vraha své dcery a kvůli tomu
přišel o všechno. Toho člověka zatklo gestapo, protože předpověděl, že Paulus
prohraje u Stalingradu. Dokonce napsal do pis Hitlerovi. Po válce našel národní
JOSEF FORMÁNEK, 42 let, spisovatel
Úspěšné spisovatelské kariéře rodáka z Ústí nad Labem předcházelo cestovatelské období. Během něj navštívil více než 30 zemí, o nichž psal do magazínu
Koktejl, který spoluzaložil s Miroslavem Urbánkem. Osudovým místem se mu stal
ostrov Siberut, kam se opakovaně vracel, podstoupil u kmene Mentawai jejich
rituální tetování a dostal od nich domorodé jméno. To ho inspirovalo k napsání
první knihy, cestopisného románu Prsatý muž a zloděj příběhů. Ta se dočkala jedenácti vydání, prodalo se jí už sedmdesát dva tisíc výtisků a čeští čtenáři ji v anketě
Kniha mého srdce zvolili mezi 100 nejoblíbenějších knih světa. V těchto dnech
dokončil svou čtvrtou knihu, kterou nazval Umřel jsem v sobotu.
6
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 6
29.11.2011 15:30:36
VÝSTAVA – DIALOG S ČASEM – od 28. 10. 2011 DO 8. 1. 2012
Výstava mramorových plastik z životního díla sochaře
Klause Horstmanna-Czecha, darovaných autorem
roku 2011 městu Ústí nad
Labem. Prof. Klaus Horstmann-Czech patří k významným evropským sochařům,
roku 2010 byl vyznamenán
čestnou profesurou přední
akademie umění starého kontinentu ve Florencii. Střídavě
žije a tvoří v německém Heidelbergu a v italském městě
Carrara.
Jeho díla jsou zastoupena
v řadě významných galerií
správce v Maranově domě
mumii jeho dcery. Ale víc
už neprozradím, vydejte se
po stopách toho strašidelného příběhu sami – při čtení knihy. Bude se jmenovat:
Umřel jsem v sobotu.
A jaký mokem její
vydání zapijete?
Jsem patriot a také kmotr
Mazla, takže Mazlem. Navíc
mně opravdu chutná. Ale je
možné, že závěr bude patřit
whisce.(usmívá se)
v Německu i jinde v zahraničí.
V Česku se s nimi můžete setkat
pouze v Ústí nad Labem. Jeho
vztah k severočeské metropoli je totiž niterní. Narodil
se tu roku 1943 do českoněmecké rodiny, roku 1949 se
vystěhoval do Německa. Letos
se rozhodl obohatit umělecké
sbírky města cennou kolekcí
mramorových plastik, čímž se
zařadil mezi nejvýznamnější
mecenáše ústeckého muzea
v celé jeho 135leté historii.
A jako malou perličku můžeme
zmínit, že mistr po dobu instalace výstavy nocoval právě
zde Na rychtě a velice si pochvaloval místní pivo Mazel.
Chodíte do Mistrova
koutku?
Když je tam volno, tak
ano. Komu se poštěstí mít
v hospodě svůj vlastní koutek? (směje se) Navíc je mi
na Rychtě dobře, starosvětská atmosféra, jakou si představuji za první republiky, ale
v mo derním hávu, příjemná
obsluha a výborná kuchyně.
Myslím, že si Ústí zasloužilo takový podnik s vlastním
pivovárkem.
Ptal se Jan Wurzel
vyšla nová kniha
Josefa Formánka
UMŘEL JSEM
V SOBOTU
JEDEN DŮM.
JEDEN STAVITEL.
JEDNO BOŽÍ OKO
A JEDNA VĚTA.
DŮM, VE KTERÉM
SE STALY
PODIVNÉ VĚCI.
PODLE ČEHO
VYBÍRÁ BŮH?
CO JE PO SMRTI?
Sto nejrychlejších, kteří si objednají knihu za cenu 269 Kč, v e-shopu
na www.ikoktejl cz či na telefonu +420 475 211 088 nebo
Říjen 2011/02 Ročník: I.
e-mailu [email protected], získá tento román
s podpisem autora!
RL1110_Rijen_004_.indd 7
7
29.11.2011 15:30:41
RYCHTÁŘSKÝ
PUPEK SVĚTA
Představte si, že byste mohli hodit kamenem, který by letěl z Moskvy
až do Barcelony. Urazil by více než 3600 kilometrů a zhruba tolik je
Velikonoční ostrov vzdálený od chilské pevniny. Iorana. Vítejte na nejodlehlejším obydleném místě na Zemi, na ostrově plném otázek.
B
ěhem pětihodinového letu
ze Santiaga mám o čem
přemýšlet. Co je to ale pět hodin oproti týdnům nebo možná
měsícům, když polynéští navigátoři vyrazili z Markéz bez map
a kompasů, aby našli svou zemi
zaslíbenou? Legenda praví, že
v pátém století dorazil ke břehům ostrova rapanujský „Praotec
Čech“, král Hotu Matua se svou
družinou. Prohrál válku kvůli
ženě, a tak musel uprchnout. Ale
kam? Nakonec uvěřil snu Hau
Maka, svého dvorního tetovače,
jehož duše v noci uviděla osamělý ostrov s tyčícími se vulkány, lemovaný plážemi. Hodiny v letadle se pomalu vlečou a pod námi
není nic než Tichý oceán. O čem
asi přemýšleli Matuovi muži,
Jak se na sopečném ostrůvku
uprostřed Pacifiku ocitli
Rapanujci se svou unikátní
kulturou? Jedna teorie říká,
že Velikoční ostrov je jen
zbytkem kdysi velké pevniny,
která zmizela na dně moře.
Mohla podobně jako Atlantida
existovat jistá „Pacifida“?
8
když brázdili tyto nekonečné
vody, a jak dokázali trávit měsíce na otevřeném moři? Nejenže
to se svými vahadlovými plavidly
uměli, ale také rozuměli řeči přírody. Orientovali se podle hvězd,
sledovali pohyb ptáků, reagovali
na změny větru… Jejich potomci, kteří na ostrově vytvoří jednu
z největších megalitických kultur
už nebudou přírodě naslouchat
a nakonec jim nezbude, než bojovat o holé přežití.
HI, BOSS!
Velikonoční ostrov by se mohl
jmenovat klidně vánoční nebo
jakkoliv jinak, nebýt toho, že sem
první evropský návštěvník, Holanďan jménem Roggeveen dorazil právě na Bílou sobotu roku
1722. Pro domorodce to byla
země Mata Ki Te Rangi neboli
„Oči, které hledí do nebe“, Rapa
Nui (Velká Rapa) anebo Te Pito
Te Henua (Pupek světa). Náhoda tomu chtěla, že i my jsme se
zde octli právě v době Velikonoc,
stejně jako etnograf Miloslav
Stingl, vůbec první Čech, který
ostrov navštívil.
Letiště Mataveri má komorní a o to příjemnější atmosféru,
chilské aerolinky LAN sem dopraví jen pár letadel týdně. Sotva
vystoupím z letadla, už mi místní
děvčata věší na krk věnec z květů
tiare. Ten jsem si přála od té doby,
kdy jsem poprvé viděla Vzpouru
na lodi Bounty s Marlonem Brandem. Dnešní domorodé dívky už
nenosí palmové sukýnky a květiny vystřídala trička, přesto jejich exotická krása nedá mužům
spát. Rapanujci v sobě mají divoké kouzlo. Přesvědčit se o tom
mohu hned při setkání s naším
průvodcem. „Ahoj, jsem Yoyo,“
usměje se a vyklouzlí rapanujsky
neodolatelný úsměv. Když projíždíme Hanga Roa, což je něco
jako hlavní město ostrova, uklidňuje mě, že nevidím žádné „macdonaldy“ ani několikapodlažní
hotely. Panuje tady pohodová at-
Pro Ptačího muže byla vybrána
také panna„vybělená“ v jeskyni.
Rapanujky jsou přirozeně snědé.
mosféra, turisté chodí v žabkách
nebo bez nich, často se surfem
v podpaží, nic křečovitého na tak
výjimečnou destinaci. Na ostrově žije zhruba pět tisíc lidí a vypadá to, jakoby se všichni znali,
nebo se tak k sobě alespoň chovají. „Hi, boss,“ zdraví Yoyo každého druhého. „Hi, big boss,“ zní
obvyklá odpověď. Přátelská zdravice se většinou neobejde bez tohoto gesta: vysuňte palec a malíček a několikrát rychle zatřeste
rukou. „Má to nějaký hlubší význam?“ vyzvídám. „Význam?“
zasměje se Yoyo. „No, vlastně jo.
Takhle řeknu ahoj, jsem rád že tě
vidím a taky miluju tě.“ To u nás
víc mluvíme, aniž bychom si to
podstatné řekli, probleskne mi
hlavou, ale tuhle myšlenku si nechávám pro sebe.
VESNICE JAKO
VĚZENÍ
Je to k nevíře, ale až do roku
1964, celých sedmdesát šest
let od připojení Velikonočního ostrova k Chile, nesměli domorodci Hanga Roa opustit.
Chilská vláda získala pozemky po plantážníkovi s velkým
majetkem i jménem – Jean-Baptistovi Onésime Doutroux-Bornierovi a zbývající přikoupila. Bornier vládl na ostrově,
z něhož si udělal svůj soukromý
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 8
29.11.2011 15:30:49
Průvodce Yoyo před moai, která vypadá jinak než
všechny ostatní. Postava klečícího muže má realistický
výraz, nechybějí uši ani naznačená chodidla.
ranč, tvrdou rukou. Domorodcům platil za jejich práci almužnou, a pokud se vzbouřili, byli
potrestáni. Když se vůči násilí páchaném na Rapanujcích ohradili misionáři, Bornier je z ostrova
vyhnal. Na svůj despotismus doplatil v roce 1877, kdy ho zoufalí
Rapanujci zabili. Chile oficiálně
anektovalo Velikonoční ostrov
o jedenáct let později, čímž získalo kontrolu nad obrovskou vodní
plochou mezi ostrovem a jihoamerickou pevninou. Ostrov potom začaly ve velkém spásat a tím
také devastovat ovce, protože
chilská vláda ho pronajala britské
společnosti Williamson Balfour,
obchodující s vlnou. Domorodci
byli nuceni postavit si kolem své
vesnice kamennou zeď, a pokud
se chtěli vzdálit, neobešlo se to
bez povolenky. Jejich situace se
moc nezlepšila, ani když v roce
1953 převzalo kontrolu nad ostrovem chilské námořnictvo.
Když se v roce 1968 otevřela brána letiště, musela to být pro míst-
ní velká věc. Moji domněnku potvrzuje Yoyo. „Dodnes žijí na ostrově lidi, kteří pomáhali odklízet
kameny kvůli stavbě přistávací
dráhy. Asi se budeš smát, ale když
přiletělo první letadlo, tak někteří utíkali. Jako kdyby přiletěl obrovský pták. Měli strach, protože
nikdy předtím letadlo neviděli.“
MÍSTO CHALUPY
– JESKYNĚ
Nemám ráda suši a syrové
ryby vůbec. To platilo, než jsem
na Rapa Nui ochutnala ceviche.
Po malých kouscích jemně oko-
řeněného tuňáka naloženého
v citronové šťávě jsem se mohla
utlouct. Podle skladby jídelníčku
by ostrov měl být domovem nesmrtelných, kromě stravy k dlouhověkosti přispívá i fakt, že se nacházíme na jednom z nejčistších
míst planety. V sedmdesátých letech zde vědci objevili látku rapamycin, produkovanou půdními bakteriemi, a nyní testují, jestli dokáže prodloužit lidský život.
Zatím se jim to podařilo u myší.
„Ty jsi se tu narodil?“ ptám se
Yoya u oběda. „Ano. Táta je Rapanujec a máma pochází z Chile.“ „A odjíždíš odsud často?“ vyzvídám „Ani ne. Občas mě chytí
‚ostrovní horečka‘, kdy potřebuju odjet kamkoliv, ale za pár dní
to přejde. Když si chci srovnat
myšlenky, vyrážím do jeskyně.“
„Do jeskyně?“ můj údiv se dá
stěží skrýt. „Jo, jestli chceš, vezmu tě tam.“
Začalo silně pršet, o důvod víc
prozkoumat ostrovní podzemí
prošpikované lávovými tunely. Právě sem, do jeskyní, se domorodci uchylovali v době krvavých bojů, kdy pro ně již nahoře
nebylo bezpečno. A co vyhnalo
až sem, pod zem, geniální stavitele a umělce, tvůrce kultovních
soch moai, které nenajdeme nikde jinde? Hlad. Posedlost výrobou kamenných gigantů totiž zcela ohlušila jejich instinkty,
pracně vytvářeli a přemisťovali
stále větší sochy, k čemuž potřebovali nemalé množství dřeva,
Na vrcholu sopky Rano Kaa se
rozkládá Orongo, ceremoniální
vesnice Ptačího muže.
až nakonec ostrov zcela odlesnili.
Pozdě si uvědomili, že bez palem
nemohou stavět kánoe a zajišťovat si tak potravu, neměli z čeho
plést rybářské sítě ani na čem vařit… Kdysi úrodná země podobná rajské zahradě s nejbohatším
hnízdištěm mořských ptáků v celém Pacifiku se změnila v trosku
a její obyvatelé se uchýlili do jejích útrob. Nebylo kam utéct, ani
na čem. A tak se stali potravou jeden pro druhého. „Obyčejní zajatci byli prostě snědeni, králi a jiným vznešeným náčelníkům byl
po smrti vyjmut mozek a spálen,
aby nic nezbylo z many, jejich
nadpřirozené magické síly. Rapanujci pojídali lidi také z prostého potěšení z masa. Kromě
krys byl člověk jediným lovným
savcem obývajícím Rapa Nui,“
píše Miloslav Stingl ve své knize
Poslední ráj. A právě krysy, které
si Hotu Matua nevědomky přivezl na ostrov se svou družinou,
dokonaly dílo zkázy. Spořádaly
semena stromů a nedaly jim tak
šanci, aby znovu vzklíčily.
Stojíme před jeskyní, jejíž
vchod rafinovaně kryjí divoké
banány. Procházíme tunelem,
který se větví až do úplné tmy.
Yoyo má sice svítilnu, ale co byste řekli, že by se v tomto nejméně vhodném okamžiku mohlo
stát? Ano, zhasla. Už tedy vím,
jak to vypadá, když se řekne, že
je tma jako v pytli. Po několika
minutách se zase vše v dobré obrátilo a my mohli jít dál do nitra
Pod Orongem leží tři ostrůvky.
Na největší Motu Nui museli
bojovníci o post Ptačího muže
doplavat a nalézt ptačí vejce.
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 9
9
29.11.2011 15:30:58
podzemního chřtánu. „Koukej,“
ukazuje mi Yoyo na zbytky mušlí
ležící na zemi. „Tady lidi jedli,
když ukrývali sebe nebo svoje
rodinné poklady.“ Jeskyně hrály
v životech Rapanujců vždy důležitou úlohu, pohřbívali tady i své
blízké. Misionáři je nutili k „důstojným“ křesťanským pohřbům,
proto někteří domorodci, když
cítili, že jejich čas už nadešel, utíkali do jeskyně a pokorně zde čekali na smrt. Dnes Rapanujci jeskyně využívají i pro romantické
schůzky nebo pro hezké chvilky
s rodinou. „Někdy se s manželkou sbalíme, vezmeme děti a trávíme tu víkend, je to fajn, cítit
svoje kořeny,“ vypráví Yoyo.
PTAČÍ OLYMPIÁDA
Časně ráno vyrážíme do Oronga, nejposvátnějšího místa celého ostrova. Ostrý vánek prosycený vůní moře mě šlehá do tváře,
zatímco se sápu k vrcholu sopky
Rano Kaa. Nahoře mě čeká výhled určený pro samotného arikiho. I on, král obdařený nadpřirozenou silou mana, sem alespoň
jednou za rok vážil cestu, aby byl
přítomen u výjimečného ceremoniálu – závodu Ptačího muže.
Jeho vítěz, ať už on sám nebo náčelník, který ho do tohoto klání vyslal, se stal Tangata Manu,
uctívaným polobohem a ročním
vládcem ostrova. Rapanujci si vymysleli tuhle extrémně adrenalinovou „olympiádu“, aby učinili
přítrž mezikmenovým válkám
a nastolili jakýsi řád. Nevíme, kdy
se kult poprvé objevil, zda to bylo
ještě v době stavitelů soch, ale
spíše mnohem později, v době
chaosu, kdy stále početnější obyvatelstvo bojovalo o zbývající
zdroje. Podle historičky Katherine Routledge, která v roce 1914
zorganizovala vůbec první archeologickou expedici na Velikonoční ostrov, začali Rapanujci s těmito závody v roce 1760
a skončili po více než sto letech,
10
Pláž Anakena, k níž podle legendy
jako první doplul král Hotu Matua
se svou družinou.
kdy zde katoličtí misionáři vybudovali první kostel. Stát se Tangata Manu – Ptačím mužem, ale
nebylo jen tak. Každý z účastníků
musel mít kondičku minimálně
jako Roman Šebrle, pokud chtěl
uspět nebo alespoň závod přežít.
Hrany vulkánu jsou ostré a příkré. Přesto je závodníci seběhli
s rákosovým plovákem, na němž
museli doplavat na necelé dva kilometry vzdálený ostrůvek Motu
Nui, vyhnout se žralokům, najít
vejce hnízdícího rybáka černohřbetého a dostat ho nepoškozené zpět. Vejce obvykle neobjevili
hned, čekali týdny a někdy i mě-
síce, nežli první šťastný nálezce
mohl vší silou zakřičet jméno své
nebo svého náčelníka. Všichni
diváci z řad soukmenovců a kněží tady netrpělivě čekali, až uslyší
onen verdikt, který na další rok
rozhodne o osudu ostrova. Do té
chvíle se oddávali rituálním tancům, zpěvům a modlitbám. Přečkávali v nízkých domcích poskládaných z kamenných desek,
které jsou dodnes po vesnici
roztroušené.
BŮH NEBO OBĚŤ?
„Jdi se podívat dovnitř,“ pobízí
mě Yoyo před jednou z pozorova-
telen. Nevím, jak byli Rapanujci
vysocí, ale závod museli sledovat
spíš vleže, protože stropy domů
mají sotva metr padesát. Kdo by
si ale takové představení nechal
ujít? Držitel titulu „Ptačí muž
roku“ byl uctívaným polobohem,
ale zároveň ho tato funkce značně omezovala. Dostal nové jméno, které určili ivi atua – rapanujští věštci, a toto jméno bylo zároveň názvem celého roku. Tangata
Manu přišel o svoje vlasy, musel
nosit obřadní paruku ze ženských vlasů, jeho tvář natřeli červenou a černou barvou, kterou si
nesměl smýt. Pobýval ve zvláštní
chýši ve svazích sopky Rano Raraku, kde ho mohl navštěvovat
pouze jeden kněz. Nad ní viselo
ono vejce, které si vybojoval on
sám nebo jeho zástupce. „Pojď
se na něco podívat,“ vytrhne mě
Yoyo z rozjímaní. „Vidíš?“ ukazuje mi prstem na obrazce vytesané
na jednotlivých balvanech. „Tohle je ptačí muž, tělo má jako člověk a hlavu jako pták a tohle je ko
mari a tamhle taky...“ Kult Ptačího muže byl úzce spjat s ko mari,
tedy vaginou jako symbolem
plodnosti. Na Ptačího muže totiž kromě jiného čekala speciálně
vybraná dívka – panna, která několik měsíců trávila v jeskyni, aby
Sopka Rano Raraku byla
kamenickou dílnou
ostrova. Najdeme tu
stovky soch v různém
stadiu rozpracovanosti.
Kameníci zde z nějakého
důvodu svoji práci
na moai náhle přerušili.
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 10
29.11.2011 15:31:09
Už vás někdy krása dojala k slzám? Mě ano. Na pláži Anakena, kde podle legendy vystoupil
na břeh král Hotu Matua. Jakoby tu i pro mě někdo připravil
nebeskou hostinu nebo představení kýče, chcete-li. Tyrkysové
vlny, na nichž se kolíbá katamarán, se vsakují do bílého písku.
Nikde ani živáčka. Jen šustění palem a v dálce kůň, který si
pochutnává na šťavnaté trávě.
Svědky tohoto okamžiku, nad
nímž nevisí jediný mráček, jsou
moai, hrdě stojící na své kamenné plošině. Ne náhodou si právě
toto místo vybral norský badatel
Thor Heyerdahl jako základní
tábor pro svou archeologickou
expedici. Chtěl především najít
odpověď na otázku, odkud sem
přišli první lidé a co byli zač? Podle Heyerdahla šlo o „bílé indiány“ z Peru, kteří se měli zasloužit
o rozmach kamenického umění.
Cena 59 Kč/2,95 € (pro předplatitele 39 Kč/2,66 €)
Číslo 12
Ročník XX.
www.ikoktejl.cz
PROSINEC 2011
Mexiko
vymítač
ĎÁBLA
Island
OSTROV
pokladů
Andamany
INDICKÁ
Austrálie
JAR
TUČŇÁCI
dostanou
NA FRAK?
Rozhovor
Václav
MALÝ
Cena
59 Kč
2,95 €
Leos
SIMÁNEK
Doma
v divočině
KO1112_Titul big_001_.indd 1
bou kabelek. Pak se na chvíli
odmlčí, divoce se mu zalesknou
oči a dodá: „Teda, většina z nás.
Včetně mě... ale pak jsem o tom
začal přemýšlet a říkal si, že naši
předci taky dělali moai tak, aby
samy chodily, tak proč by nemohly na chvíli odejít do Paříže?“ Ranní vánek rozčísl jeho
kudrnatou hřívu, kterou mu závidím. Vyčaruje dětsky bezelstný
úsměv a dodá: „Já bych stejně
nemohl žít někde jinde, protože
JEDEN MEZI TISÍCI
Vychází slunce. Dennodenní
úkaz, který člověka nepřestává
fascinovat, nás vyhnal z postele,
a stejně tak i pár Japonců, jejichž
čelovky prořezávají tmu před
Ahu Tongariki (asi nejznámější
platforma s patnácti sochami).
Kousek od ní osamoceně stojí
moai, kterou ve vzpřímené poloze přemisťovalo pod dohledem
Pavla Pavla pomocí lan šestnáct
domorodců. Paprsky se začínají
opírat do kamenných těl a Yoyo
jako by chtěl prodloužit tento
magický okamžik, říká: „Přišla
společnost Louis Vuitton s nabídkou, že by pro svou kampaň
potřebovali do Paříže dopravit
jednu moai, a byli za to ochotni
hodně zaplatit. A my jsme řekli
ne,“ líčí mi jednání s francouzskou značkou proslulou výro-
PŘEDPLAŤTE SI I VY A UŠETŘTE.
Magazín Koktejl vychází 11x do roka.
Běžná cena velké verze je 59 Kč, střední verze 30 Kč.
Roční předplatné velké verze za cenu 449 Kč .
Roční předplatné střední verze za cenu 249 Kč .
Předplatné lze objednat několika způsoby:
1) vyplnit on-line formulář na našich webových
stránkách www.ikoktejl.cz záložka předplatné.
2) poslat SMS zprávu na číslo 900 11 06 ve tvaru:
velká verze A4 (29,7 x 21 cm) - OBJ KOK JMENO
PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC
malá verze A5 (21 x 14,8 cm) - OBJ KOM JMENO
PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC
3) zavolat operátora předplatného na 475 211 088
nikde to není takové jako tady.“
A má pravdu. Vždyť i sám Thor
Heyerdahl řekl: „Na světě jsou
tisíce ostrovů, ale pouze jeden je
Velikonoční.“
TEXT: Barbora Literová
FOTO: Petr Slavík
PŘEVZATO
Magazín
KOKTEJL
č. 7-8/2011
www.ikoktejl.cz
RAPA NUI
Cena 59 Kč/2,95 € (pro předplatitele 39 Kč/2,66 €)
Rozhovor
Václav Cílek
Aljaška
DUCH
divočiny
Ročník XX.
www.ikoktejl.cz
ČERVENEC–SRPEN 2011
Ghana
Na veselém
POHŘBU
Thajsko
PENIS
park
Černá Hora
SVŮDNOSTI
Montenegra
Uruguay
v TERMOSCE
Cena
59 Kč
KO1107_Titul big_001.indd 1
20.6.2011 14:14:01
Autoservis ‡ Pneuservis
Rychlé opravy a výměna
pneu
Autoslužby Černý
Masarykova 592 (100 m od Polikliniky)
Tel.: 475 201 240, 604 894 698
[email protected]
DALŠÍ TITULY OD VYDAVATELE MAGAZÍNU KOKTEJL:
EDICE MAGAZÍNU
ROČNÍK VII.
LISTOPAD 2011
SPECIAL
EDICE ADVENTURE
Záhada:
Zima 2011
2009
Zázrak
na hoře Zvir
ýESKÁ
SKÁ REPUBLIKA
A
+16 stran Slovensko
Časopis o potápění,,
mořích a oceánech
Ženy ve školách
Jirásek byl proti
Africký
oceán
Mistři světa
v poutech
Indonésie
Raya
Ampat
Bláznivý
baron Kraus
Emil Hácha
Zrádce nebo oběť?
Kafka
Superúředník
6x
NEJ lanovky
Zlaté časy
pražských
prostitutek.
Za kterými chodil
Ferdinand d’Este?
Košický zlatý poklad.
Proč ho chtěli
komunisté roztavit?
Mexiko
Žraloci
z Guadalupe
Korsika
Záchranářské
týmy US Navy
Potopený bombardér B17
OC1104_Titulka_Edit_Obsah_.indd 1
SP1105_Titulka_navrh_2.indd 1
Cena výtisku 50 Kč /2,29 €
pro předplatitele 39 Kč /1,65 €
Oceánografie
Kauza:
9.11.2011 11:13:58
15.11.2011 19:34:52
Více se dozvíte na: www.ikoktejl.cz
14.11.2011 11:55:21
Říjen 2011/02 Ročník: I.
RL1110_Rijen_004_.indd 11
Číslo 7–8
2,95 €
Cena výtisku: 50 Kč /2,29 €
KDYŽ KÁMEN
CHODÍ
Tito geniální blonďáci měli patřit
k tiahunacké kultuře, problém je,
že ta se v Peru začala rozvíjet až
v polovině osmého století, a první lidé se podle zkoušky na radioaktivní uhlík měli na Rapa
Nui objevit o několik století dříve. Heyerdahl tak u vědecké obce
narazil, ale díky jeho nezlomnému úsilí najít pravdu se o této sopečné tečce uprostřed Pacifiku
dozvěděl celý svět. A stejně tak
už nikdo nezapomene jméno Pavel Pavel. Díky němu se prokázalo, že řeči o „chodících“ sochách
nepatří do říše fantazie.
Cena: 30 Kč/1,49
, €
se rituálně očistila a její pokožka
zbělala. V průvodcích píší, že vesnice Orongo má nejkrásnější polohu na celém ostrově. Znovu si
prohlížím sopečný kráter, jehož
dno vypadá jako umyvadlo napuštěné velkým jezerem, z něhož trčí rákosový porost. Ano,
je to vskutku kouzelné místo,
když „normální“ turisté ještě spí
a do vás tak může vstoupit aku
aku, dobrý duch tohoto místa.
11
29.11.2011 15:31:16