1 - Hynek Jurman

BŘEZEN
1
2007
ROČNÍK III
NEZÁVISLÝ VLASTIVĚDNĚKULTURNÍ A LITERÁRNÍ MAGAZÍN
A ZPRAVODAJ SPOLEČNOSTI FRANTIŠKA KROHA
Vážení a milí čtenáři!
Dnes dostáváte do rukou poněkud jiný Odpich.
Nový Odpich. Vylepšený a rozšířený.
Za minulé dva ročníky jsme si získali dobré čtenářské zázemí. Naše zajímavé články byly pozitivně hodnoceny, dokonce jsme se několikrát dočkali i uznání
tak přemrštěného, že se jeho opakováním raději ani
chlubit nebudeme. Někomu naopak vadil náš předvolebně vyhraněný styl, takže jsme nějaké příznivce
mohli i ztratit. Razíme však názor, že každý rozumný
člověk by se měl postavit na stranu normálnosti a slušnosti. Nelze prostě respektovat politickou stranu, která
popravovala za pouhý názor a dodnes se od tohoto
dědictví nedistancovala. V tomto případě není jiná
možnost, než se angažovat…
Ale nechceme dělat z Odpichu politický list, to
vůbec ne. Máme své příznivce na Bystřicku, Novoměstsku, Žďársku i jinde. Právě pro ně chceme každé
čtvrtletí připravit zajímavé čtení. Rozšiřujeme náklad
z 500 – 700 ks na 4 000 ks, protože chceme proniknout do dalších měst a obcí v našem kraji. Rozšiřujeme i rozsah, zatím na 12 stran. Z nich bude malá část
vymezena inzerci a prezentaci podnikatelů, abychom
tak snížili náklady na výrobu čtvrtletníku. A jak vidíte,
přešli jsme na barevnou obálku!
Nedávno rozšířily rozsah některé deníky, objevili
se v nich noví dopisovatelé, nikoliv však nové čtení.
Převážně se tam omílají věci notoricky známé, mnoh-
dy jsou celé publikované odstavce do písmene stejné s
údaji na internetu. Takhle noviny určitě dělat nebudeme. Chceme být noví, originální.
Čtyři stránky budou nadále patřit prezentaci
Železáren Štěpánov, zbytek chceme s výjimkou
inzerce pojmout jako pokus o vlastivědnou, kulturní
a literární revue. I z tohoto důvodu se bude na jedné
straně prezentovat Společnost Františka Kroha, která
vlastivědě a kultuře věnuje ve své činnosti nejvíce
pozornosti. Dále vám budeme představovat spisovatele z Vysočiny a ukázky z jejich děl, určitě dojde i na
další osobnosti z našeho kraje, upozorňovat můžeme
i na vaše plánované kulturní akce. Chceme recenzovat
knihy, možná časem i filmy, koncerty a další pořady.
Ve spolupráci s profesionálními i amatérskými znalci
našeho kraje se hodláme věnovat vlastivědě, nechceme však být až příliš odborní, aby naše sousta strávil
běžný čtenář. Začít chceme články o hradech Bystřicka z pera fundovaného znalce Jaroslava Sadílka.
Heraldické novinky bude dodávat Ladislav Pokorný,
humornější ukázky ze staršího tisku Vlado Cisár. Spolupracovníky hledáme i mezi mladými lidmi s literárními, kulturními, vlastivědnými zájmy. Některé naše
texty se naopak mohou hodit studentům k maturitě
a různým dalším zkouškám.
Víme, že i vás trápí spousta problémů. Chceme vám dát prostor k široké diskuzi na stránce
„Ring volný“ a témata záleží opravdu jen a jen
na vás. Když jsme uvažovali o nějakém tématu
úvodním, napadalo nás ledacos. Úroveň současných politiků, umístění radaru v Brdech, potřebnost či nemravnost bankovních poplatků, vina či
nevina Jiřího Kajínka, obliba televizních seriálů,
účinnost léků na hubnutí atd. Pak jsme si řekli, že
tato a další témata lze probírat i v jiných médiích,
že bychom se měli spíše zaměřit na náš kraj. Je
vhodné dávat statisícové odstupné starostům, kteří své obce nehorázně zadlužili? Jak vidíte možnost zakoupení duší, aby město překročilo určitý
počet obyvatel a dostalo za to vyšší dotace od
státu? Nemělo by se přidělovat na každou hlavu
stejně? Myslíte, že zveřejněné výsledky z radaru
v Lesoňovicích lákají řidiče, aby jezdili ještě rychleji? Co třeba říkáte úrovni škol v našem kraji? Je
normální, aby střední školy nabíraly uchazeče bez
zkoušek a na inzerát? Zvolte téma, vymyslete jiné,
napište, zavolejte, pošlete mail!
Zajímavého čtení máme mnoho, už do tohoto čísla se řada článků nevešla, trpělivě tedy čekají na svůj
prostor. Pokud nechcete o nějaké číslo přijít, přihlaste
se k pravidelnému odběru v redakci Odpichu.
Tak nám držte palce, ať máme zase odpich! Hezké
čtení všem přeje
Hynek Jurman
ZA JÍMAVOSTI ZA JÍMAVOSTI ZA JÍMAVOSTI
Martin Prosecký s kolem, které změní výtvarník Leoš Boček v kolo létající.
To vše k nedožitým stým narozeninám Jaroslava Foglara.
Nevíte, co se zbytkem staré lípy? V Lískovci si poradili a na návsi vedle
kapličky teď mají sochu...
Jedna ze čtyř zkušebních hrází na potoku pod Hlubokým. Tady se hledala definitivní podoba hráze Vírské přehrady.
Že nám na Vysočině chybějí vodopády? Zajeďte si na Prudkou!
Text i foto: Hynek Jurman
1
ROZHOVOR
STÍNY V NÁS I KOLEM NÁS
Rozhovor se spisovatelem Hynkem Jurmanem
Představíte nám svoji poslední
knihu „Stíny v nás“?
Rád. Jedná se o literaturu faktu a
kniha obsahuje tři příběhy. V prvním z roku 1944 popisuji zastřelení
generála Luži a jeho přítele Koreše
v Hřišti a následnou popravu četníků v Přibyslavi. Velice podrobně,
s odkazy na prameny a literaturu,
dokazuji, že si zastřelený generál
počínal lehkovážně až naivně, že
takovým způsobem se podzemní
práce dělat nedala. A že při exekuci
četníků byli zbaveni života především nevinní čeští vlastenci. Druhý
příběh popisuje květnové povstání
roku 1945 v Třešti, kde výsledkem
byly desítky zbytečně padlých Čechů. Házet vinu jen na německou
dívku, která vybrala některé oběti
na popravu, by bylo příliš jednoduché. Třetí příběh vrcholí v létě
1947, všímá si osudu Ukrajinců,
jejich snahy o samostatnost, líčí
přechod banderovců přes Slovensko i Vysočinu a přibližuje oběti ze
strany naší armády. V bojích padl
i Josef Šikula ze Švařce či Jaroslav
Barták z Veselí. Knihu jsem psal od
konce roku 2002 do jara 2006.
Napsal byste dneska něco jinak?
V jádru ne, ale v posledních
týdnech se mi dostaly do rukou
tři podněty, na které bych určitě
v knize reagoval. Jednak jde o knihu Radomíra Luži „V Hitlerově
objetí“, kde autor jasně manipuluje
s pravdou, což většinou historikové
poznali, ale nechtějí to Lužovi říct,
prý s ohledem na jeho věk. Dále se
mi ozvali dva účastníci bojů s banderovci. Josef Brázda z Doubravníka a
Karel Dvořák z Nového Města. Oba
s mým pojetím souhlasí, ale mají
řadu podrobností a upřesnění. (Pozn.
redakce – H. Jurman tyto prameny
nemohl do knihy zapracovat, ale my
je přineseme v Odpichu. Jak recenzi
Lužovy knihy, tak mimořádně zajímavé vzpomínky obou vojáků.)
Jak mohli úspěšného autora
vyhodit ze školství? To si učitelstvo
tak málo váží osobností ve svých
řadách?
Tak tohle je otázka pro někoho
jiného. Mohu říct jen tolik, že jsem
měl vždy zájem žáky něco naučit
a vést je k zodpovědnosti. Měl jsem
na ně přiměřené nároky, přesto jsem
byl mezi nimi oblíben, s rodiči i
kolegy jsem vycházel bezvadně a
inspekce mi nikdy neprokázala
nějaké větší nedostatky v práci.
Chcete říct, že vám nadřízení Váš
odchod nezdůvodnili?
Ano, přesně tak! Na odvolání mi
raději ani neodpověděli, protože
žádné argumenty neměli. Ale při
údajné nadbytečnosti nic zdůvodňovat nemuseli…
2
Vaše knihy, to je většinou kus
životopisu. Zpracujete pro čtenáře i
tuto životní kapitolu?
Určitě, bývalí nadřízení s tím
museli počítat. Protože vedle velkého citu, zamilování a vedle úmrtí či
jiné ztráty blízké osoby jsou právě
existenční potíže tím velkým zážitkem, s nímž se musí každý spisovatel vyrovnat. Každý propuštěný
z práce cítí ve svém odchodu velikou nespravedlnost, to je normální. U mne to bylo o to těžší, že na
svém místě třeba zůstal učitel, který
zapisuje hrubé pravopisné chyby do
třídní knihy! Nebo ti, kteří nestudovali speciální pedagogiku, ač to byla
podmínka v pracovní smlouvě. Mně
ně školy, a všem říkal: Jurman do
všeho ryje, všechno kritizuje, rozloží
vám kolektiv! Chcete ho, nebo chcete radši klid?“ Všichni chtěli klid...
Tomu se ani nedá věřit…
Ano, je to ubohost srovnatelná
s tím, když někdo okrade slepce!
Sám si žije v blahobytu, bez starostí
a druhého tlačí do kouta a s velkým
potěšením ho ničí. Existenčně, sociálně i zdravotně! Člověka, který mu
nikdy nic špatného neudělal a na
jeho pracovišti nechal nejlepších 15
let svého života. A takový „charakter“ se dodnes podílí na řízení střední školy! Kdo ho skutečně zná, dítě
té škole nikdy nesvěří! Je to špína
bez špetky charakteru…
Co bývalí žáci? Potkáváte je?
Dost často a většinou to bývají
setkání srdečná. Mnozí se netají
tím, že jsem je hodně věcí naučil
právě já. Často také radím studentům různých typů škol s diplomkami či seminárkami nejrůznějších
témat. Tak mě napadá, komu už
asi poradili ti údajně lepší učitelé,
kteří na učilišti zůstali. Studenti gymnázia o mně v posledních
měsících píší seminárky na téma
Člověk na svém místě a Osobnost
Bystřicka. Některým vedoucím
však na rozdíl od studentů osobnosti vadí...
Každému se mohu podívat do
očí! S nejchytřejší žákyní, jaká
u nás kdy studovala, se přátelíme.
Když skončila na jipce po havárii,
hned se ozvala právě bývalému učitelovi, což mě potěšilo. Přesně si
stále pamatuje, co jsem jim vyprávěl o jakém spisovateli. O jiných
učitelích mluví s despektem, u některých už zapomněla jména! Když
však o bývalé kolegyni řekne, že
je nikdy nic nenaučila, že neměla
nejmenší autoritu a že se jako učitelka zcela minula povoláním, je mi
spíše smutno. I nad tou školou…
Líbí se Vám mladé dívky?
Hmmm…
zbývalo dokončit poslední semestr,
a také jsem zakrátko státnice se
samými jedničkami složil. Přesto
jsem musel jít, takže v tom něco
smrdělo. Přitom mi kolegyně řekla
jasně: „Ty jsi jediný, kdo si tu nechtěl
na školu jen hrát!“ Ale všechny ty
nespravedlnosti bych překousl, horší
bylo, co se dělo poté.
Vy nás napínáte.
Víte, já o tom skoro tři roky
mlčím. Dokonce jsem odmítl dva
televizní štáby, které chtěly okolnosti mého propuštění zdokumentovat
a odvysílat. Bylo mi trapné to vířit,
myslel jsem, že obratem najdu dobré
místo a že mi ti dva podrazáci z učiliště budou ukradení. Jenže jsem je
podcenil, netušil jsem, jaké ubohosti
budou schopni. Ředitele nechme
stranou, to byl kariérní komunista,
zcela neschopný manager a notorický opilec, kterého žáci zvedali
z chodníku. Zato jeho zástupce byl
velmi schopný. Čehokoliv! Při výpovědi mi řekl doslova: „Čtrnáct let se
mi s tebou dobře pracovalo, tobě
místo seženu.“ A víte, co udělal?
Nesehnal Vám nic.
Kdyby jen to. Obvolával všechny
mé potenciální zaměstnavatele, hlav-
Takže i o něm napíšete.
Samozřejmě. Vždyť on nakonec podrazil i toho svého ředitele
a zasloužil se o jeho vyhození! Tři
roky jsem vše v sobě dusil, teď to
konečně házím na papír a tím i za
hlavu. Řada příběhů z mé labutí písně ve školství vyjde ještě na jaře ve
sbírce „Jak být bohatý“. (Dnes přinášíme v Odpichu krátkou ukázku,
příště najdete pokračování). Nebo
co říci na inspektorku a její kolegyni z krajského úřadu, které mi řekly
při konkurzu na ředitele, že smekají
před mými znalostmi. Konečně prý
potkaly někoho ze střední školy, kdo
rozumí školství základnímu. Čekal
jsem proto od nich nějaký hlas. Druhý den mi však volal starosta obce,
že mě chtějí, ale že mi ty dvě ženské
z Jihlavy nedaly ani bod a dostaly mě z prvního místa na třetí! Ale
inspektorka se naculuje pokaždé,
když mě potká. Co je to za falešný
svět? S odstupem a bez emocí bych
chtěl ještě napsat divadelní hru, v níž
by vystupoval právě jeden takový
falešný vedoucí, dále jím propuštěný zaměstnanec a pak Klement Gottwald, Rudolf Slánský, Jidáš a Ježíš.
Jak asi tušíte, bude to o podlosti
a lidské malosti.
To je přece správná inspirace, ne?
Určitě ta nejhezčí! Ale není to
spravedlivé. Když jsem byl mladý,
tak tolik hezkých holek nebývalo.
A stejně jsem nevěděl, co jim říkat.
Dnes je těch krásných dívek strašně
moc, ale jaksi se už připozdívá. Ale
aspoň vím, co jim povídat…
Platí na ně pořád básničky?
Jejda! (Úsměv). Mnohá děvčata
jsou stále romantičky, zato kluci si
hrají na drsňáky, ale jsou tím jenom
trapní.
Jak se cítíte na novém pracovišti?
Bezvadně. Práce mám nad hlavu,
ale je to jedna velká zábava – styk
s lidmi, tvorba novin, letáků, map,
programů na výlety… A co je nejcennější, konečně si mohu vážit
nadřízených! To se mi ve školství
bohužel nepovedlo. A kolegové jsou
tu výteční. Zatímco ve školství působí učitelé jistě skvělí, ale zrovna tak
i příšerní, kteří děti nezapálí, sami
jen čadí a žáky otráví, tak mezi úředníky jsem špatného nenašel. Jsou
to profíci a na rozdíl od učitelů jim
nedělá problém pracovat 8 hodin
denně. Klobouk dolů.
Děkuji za rozhovor a ať těch stínů mezi námi ubývá.
otázky i foto:
Helena Křížová
LITERATURA VYSOČINY
AUTOR ČTVRTLETÍ - JIŘÍ ORTEN
(Ukázka z díla Hynka Jurmana „Čítanka Vysočiny“
Vysočiny“))
JIŘÍ ORTEN
* 30. 8. 1919 Kutná Hora
+ 1. 9. 1941 Praha
Básník židovského původu, vl.
jménem Jiří Ohrenstein. Za okupace psal pod pseudonymy Karel
Jílek a Jiří Jakub.
V l. 1929-1936 vystudoval v
Kutné Hoře gymnázium. V dalším
roce odchází do Prahy, kde studoval jazyky a po bratrově vzoru se
hlásil na hereckou konzervatoř. Od
r. 1937 skutečně začal dramatickou
konzervatoř navštěvovat, během
studia však byl jako neárijec vyloučen. Odmítl odejít do emigrace za
bratrem a tragicky zahynul, když ho
na pražské ulici srazila sanitka.
Jeho roztoužená a něžná lyrika
postupně přechází pod vlivem okupace v rozjímání o smrti a v tušení
svého tragického konce. Pod jménem Orten publikoval v časopisech,
pod pseudonymem Karel Jílek
vydal sbírky Čítanka jaro (1939)
a Cesta k mrazu (1940), pod pseudonymem Jiří Jakub sbírku Ohnice (1941). Báseň Jeremiášův pláč
(věnovaná bratru Otovi) vyšla jako
novoročenka (1941). Z pozůstalos-
ti vyšly básně Elegie
(1946), připravovaná
sbírka Scestí se stala
součástí svazku Dílo
Jiřího Ortena (1947).
Do krásné literatury
patří i Ortenovy deníky (Modrá kniha, Žíhaná kniha, Červená
kniha, knižně 1992
- 1994), které si psal
v letech 1938-1941
se záměrem jejich
zpřístupnění čtenáři.
Výbor z nich vyšel už
v r. 1958 pod názvem
„Deníky Jiřího Ortena“ (s doslovem „O
bratrovi“ od režiséra
a herce Oty Ornesta).
Z dalších drobnějších prací jmenujme
Eta Eta žlutí ptáci (1966), Čemu se
báseň říká (1967), Převleky (1968)
a také korespondenci s Věrou Fingerovou pod názvem Hořký kruh
(1996).
K UZOUFÁNÍ STRANOU
Jiří Orten v mládí hodně četl, hlavně dobrodružnou literaturu, pak se vrhl bezhlavě na sport (tenis, stolní
tenis, lyžování). Mladé srdce však velkou zátěž neuneslo a Jiří musel ze zdravotních důvodů se sportem
skončit. Začal se tedy zajímat o divadlo, neboť divadelní talent zdědil po matce (divadlu se věnoval starší
bratr Ota, později i mladší bratr Zdeněk a synovec Jiří). Literární talent získal Jiří Orten zase po strýci (Josef
Rosenzweig-Moir vydal dvě sbírky), a proto se rozhořela i jeho láska k literatuře. V 16 letech napsal na
Vranovské přehradě svou první básničku.
Brzy se schází v Praze s kroužkem mladých básníků, z nichž ho nejvíc upoutává František Halas. Orten začíná publikovat a Halas mu připravuje první sbírku. Do toho však přichází okupace a mladému básníkovi zbývají
poslední dva roky života, které zachycuje ve svých denících. Jeho optimismus a dychtivost jsou náhle ty tam
a básník se v neradostných perspektivách cítí »k uzoufání stranou«. Doslova drsnou ilustrací tohoto pocitu bylo
představení (1.3.1940) Jana Houslisty (Horovu báseň dramaticky ztvárnil Gustav Schorsch), v němž měl Orten
hlavní roli. Díky norimberským zákonům však musel recitovat za zástěnou, takže ho obecenstvo ani nevidělo!
Do deníku si píše všechny zákazy, které musí respektovat. Arijský boj odhaluje jeho původ a vytrubuje,
že mladou básnickou generaci vede Žid. Orten pracuje u sedláka v Kutné Hoře, čas tráví v Praze, přesto se
dostává i na Vysočinu.
„Říkám Vám ze srdce, že Vás mám nejraději z celého toho houfu,“ píše mu Fr. Halas. A Orten přijíždí
do Kunštátu v létě 1938 i v létě 1939, přímo zde tvoří několik básní a inspirován zdejším krajem píše prózu
„Malá víra“. Ještě jedno místo v samém srdci Českomoravské Vysočiny přitáhlo Ortena. Jsou to Březiny, kde
básník navštěvuje hrob nešťastného Drašara, usedá ke hřbitovní zdi a naslouchá šumění Svratky. Od Pusté
Rybné se zvonivě blíží potok Hlučál a Jiří je zde inspirován k básním Hlučál a Krajina (z počátku prosince
1938). V obou je také zdejší hřbitůvek připomenut, druhou báseň autor Březinám připsal.
28.8.1941 si zapisuje do deníku větu „…žijeme ostatně jinde než mezi stromy, po nichž teče smůla?“
V den svých 22. narozenin si jde přes ulici koupit cigarety, na zavolání prodavače se vrací ke stánku, je
zachycen záchrankou pražského gestapa a upadá do hlubokého bezvědomí, z něhož se už neprobere. Německý řidič ho převeze ochotně do nemocnice, kde český pacient odmítá ležet s příslušníkem špinavé rasy…
„Až v katedrálách budou plouti ryby, tento básník vyvolán bude jménem,“ píše o něm v Kunštátě František
Halas. Ortenova tvorba nevadila jenom fašistům, ale v 50. letech paradoxně i komunistům, kteří ji považují
za tvorbu odumírající buržoazie, která svádí mladé básníky do bahna úpadkové poezie.
Dnes připomíná básníkův odkaz festival Ortenova Kutná Hora a Cena Jiřího Ortena pro básníky do 30 let.
DENÍK JIŘÍHO ORTENA
Nic není zavrženíhodné - ani zavrhování.
Neřest a vůbec jméno každé nectnosti
je nadávka - nadávkou je i slovo nadávka.
Jaká ordinérnost ve jménech všech
nectností; jaká ordinérnost tlí ve slově ordinérnost! Jaká zášť čiší ze slova
zášť! Jaká chlípnost vyplazuje jazyk
ze slova chlípnost! Jakou ohyzdnost
přidalo k ohyzdnosti slovo ohyzdnost! Jaká bestialita ve slově obžerství! Jaká intelektuální zbabělost
ve slově zbabělost! V pojmenování
lenost jaká lenost myšlení... Jaký
nedostatek každého dobrého pohledu, benevolence, snášenlivosti ve
všech těch a jiných jménech! Jaká
bestiálnost v moralitě!
„Bezuzdnost.“ Třeba zamyslit se
jen nad významem strašného nástroje, zvaného uzda. Stádní, poslušné,
morální cítění přivedlo lidi tam, že
snižují se na niveau koně.
„Krveprolévání“... ale je lhostejno,
lije-li se krev žilami nebo mimo ně.
HLUČÁL
Tak pojďme jsme tu přes počet
ach to se pozná nejdříve
tak tedy pojďme vrátíme se zpět
vždyť jenom přihlížet je trochu
marnivé
Někdo nás ze všech věcí vyňal
a postáváme k uzoufání stranou
Sevřený průvod vychází z cintorína
a hraje smuteční notu dosavad
neslýchanou
KRAJINA
Natáhnu dlaň a ihned hřbitůvek
se pohne, uplývá jak Svratka.
Ne, já nic nevím, jsem tu poprvé,
já nevím nic, to asi jinovatka
vyvzpomněla si kraj a mnoho zim,
za kterou toulají se plameňáci
s plamenem v srdci
(za něj promluvím,
a již se ztrácí, již se ztrácí).
Ach, to je tedy Morava!
Nesmím se hněvat, neřekli mi,
že slovo slovem přestává
a ústa nejsou básnickými,
když mlčí. Moje zpívání
se tady nějak nerozléhá.
To jenom letí havrani.
To jenom usmívá se něha.
DÍVČÍ ZPĚV
Počkejte na mne, klopýtla jsem,
vítr mne překřikuje hlasem,
který se všude podívá,
počkejte na mne, moji dva.
Prvnímu přijdu poděkovat,
může se do mé něhy schovat,
k druhému sednu na pelest,
budu ho vést, do lásky vést…
Přezimováno. Otevírám
svým nebezpečným snům a vírám.
Ty první, spi, chci v dálce bdít
a raničko tě probudit.
Česej mne, drahý, už jsem zralá,
vstup do mne jako katedrála.
Za kodrcání kočáru
stékáme vřele po jaru
jak slzy, za nichž jsem se vzdala.
Česej mne, drahý, už jsem zralá.
BLAHOSLAVENI TIŠÍ
Vstaňte prosím.
Jednomyslným určením soudu
odsuzuje se obžalovaný k životu.
Tak zní výrok. Protože však je
snad pro přítomné komentáře třeba
komentáře, uvádíme jej.
Půjde od člověka k člověku a o
každého se poraní. Bude nalézat
ženy, aby je ztratil. Za kratičké
okamžiky štěstí bude platit vlastní
krví. Bude milován teprve tehdy, až
přestane v lásku věřit. Pozná zradu
v každém srdci, v každém slově a v
každé myšlence, ale nedojde smíření, nedojde moudrosti. Pochybovat
a pochybovat bude o zemi Bohem
opuštěné, o kruté zvídavosti žen,
o bolesti hloubkou zrazené, o všem
bude pochybovat a o sobě samém
nejvíce…
3
LITERATURA, NÁZORY, RŮZNÉ
Pan Kubíček si v posledních dnech
své učitelské kariéry odvážel domů
své knihy, které používal k výuce,
své sešity z vlastních studií, které
také využíval v hodinách, nejrůznější časopisy, které žádný jiný učitel z
jejich specielní školy ani neznal, a jiné
věci. Nakonec mu zbyly zásuvky psacího stolu plné drobností. Protože se
jimi nechtěl zabývat poslední den, to
jen rozdal vysvědčení, omluvil se ze
závěrečné porady a vyskočil na kolo,
aby v pedálech zapomenul, tak proto
odvezl ty zbytky už předposlední den.
Vše naházel do mlékárenské bedny,
sotva se mu to tam vešlo. Bednu hodil
doma na odpočívadlo mezi přízemím
a podkrovím.
Před tou závěrečnou poradou, to
už se Kubíček převlékal do cyklistického, vešel do sborovny zástupce
Šalbaba. Chtěl se rozloučit, ale připletl
PLNÁ ŽUMPA
se k tomu rómský student Erychleb a
spustil: „Pa-pane učiteli, byl jste nene-nejlepší, to je škoda, že že zrovná
vás vy-vy-vyhodili. Pojďte je-je-ještě
k nám do třídy…“
Šalbaba se kousal do rtu a cikána odehnal. Pak podával Kubíčkovi
ruku.
„Tak tobě, Vladimírku, ruku nepodám! Pamatuješ si ten film s Landovským? Nemáte kousek cti jít sami,
když jste školu dovedli ke krachu!
Sbohem!“
Sedl na kolo a několikrát si opakoval Landovského repliku: „To radši
podám ruku praseti!“
Jel a doma měl tu bednu. Utekl
týden, měsíc, nastal podzim, proběhly Vánoce a bedna dlela pořád na
svém místě. Utekl rok, druhý, utíkal
třetí a pan Kubíček se těch věcí stále
ani nedotkl. Vše se změnilo, přišel o
všechno, co si vůbec lze představit.
O práci, poslání i obživu, ztratil žáky,
kolegy, přátele i milenku, pozbyl i
sebedůvěru, optimizmus a radost ze
života, čas utíkal a pan Kubíček k té
bedně ani okem nepohlédl. Kdykoliv
šel kolem, odvrátil se.
V té bedně byla spousta věcí, které
se mu mohly hodit v těch časech, kdy
se rval o holou existenci, kdy si zoufal
a stýskal, ale nedotkl se jich ani tehdy,
kdy své problémy vyřešil. Léta plynula a bedna byla nebyla. Přitom by se
mu některé věci určitě hodily. Byly
tam ještě nějaké papíry, obálky, pera,
dokonce i ta trubičková na tuš, který-
mi dnes nikdo rýsovat ani nedovede,
i šablony, pravítka, křivítka, kalendáříky, žiletky, gumičky, tužky a kdovíco
ještě.
Pan Kubíček o ty poklady nestál.
Ta bedna byla závažím na jeho krku.
Tížila jej, dusila. Byla plná vzpomínek na celých patnáct let ve škole, kde
nechal svá nejlepší léta a odkud ho bez
milosti vyhodili, i když ani zdaleka
nebyl nejhorším pedagogem. Ta bedna
byla plná nespravedlnosti a ublíženectví. Byla to žumpa plná hnoje, plná
fekálií. V těch hovnech plavaly především obličeje Plašmušky a Šalbaby a
pan Kubíček nenašel sílu vyhrnout si
rukávy a přehrabávat tu senkrovnu.
Ta bedna leží na schodech dodnes.
S fekálem ještě nepřijeli…
Z chystané knihy H. Jurmana
„Jak být bohatý“
KONEC VÁLKY V BYSTŘICI
Pan Václav Sís (1927) z Bystřice
nás navštívil v redakci se zajímavou
vzpomínkou na konec války. Byl totiž
svědkem popravy německých zajatců
nedaleko bystřického hřbitova několik
dní po válce. Z jeho zajímavého vyprávění vyjímáme.
Všechno to začalo u dvou mrtvých partyzánů, kteří padli 7. května
1945 u bystřické školy. Jejich těla se
s několikadenním zpožděním objevila na hřbitově na zemi před márnicí.
František Kupsa byl střelen do prsou,
Janko Silný utrpěl zezadu průstřel do
hlavy a v obličejové části hlavy měl
hluboké díry. Zrovna jsme u nich
postávali s kamarádem Šírem, když
vtom přišel partyzán Štefan Kanka.
Byl střední postavy, pistoli měl na
řemínku, motorku nechal postavenou
dole pod hřbitovními schody. Když se
4
k ní vracel, šel kolem zrovna zástup
odzbrojených Maďarů. Některý z nich
zavadil o tu motorku a svalil ji. Kanka
zareagoval impulzivně, vytrhl pistoli
a do jejich řad vystřeli dvě nebo tři
rány. Jednoho Maďara přitom zranil
do nohy.
Rychle doplnil náboje, sešel dolů
a v zákoutí pod schody uviděl sedět
odzbrojené německé zajatce. Spíš to
byli Rakušani. Kanka mezi nimi našel
vojáka, který uměl česky. Požádal jeho
prostřednictvím, aby vystoupili důstojníci a poddůstojníci. Našlo se jich
sedm, Kanka je srovnal ke zdi protějšího domku, kde bydleli Dobrovolní
(později Opatřilovi), poodstoupil asi
tři kroky a začal Němce střílet. Mířil
jim na prsa. Padl první, padl druhý i
třetí. Vtom se ten první začal zvedat.
Kanka se vrátil, střelil ho do hlavy a na
jeho ruce si přitom všiml hodinek. Přivlastnil si je a ostatní Němci trpělivě
čekali na svou smrt, než Kanka hodinky sundal a připevnil na svou ruku.
Neutekli… Kanka zastřelil všech
sedm Němců a po tlumočníkovi vzkázal zbylým Němcům, že je to pomsta
za ty dva mrtvé partyzány.
Popravám přihlíželi někteří diváci,
a rázem bylo po euforii z osvobození.
Mezi lidmi zavládla stísněná nálada.
Kanka se pak vydal dolů na náměstí a lidé si vykládali, že ještě někoho
hledá. Mezitím dorazil partyzán se
samopalem, myslím si, že to byl můj
jmenovec, také Sís z Bystřice. Ten
pokropil ještě chroptící Němce dávkou ze samopalu.
Kanka zatím dostihl na náměstí transport Němců, v jehož čele jel
důstojník na koni. Kanka jej zasáhl
střelou z pistole a bezvládného ho skopal z koně na zem.
Josef Pavelka mezitím vybral z
Němců uvězněných ve škole asi pět
mužů, aby vykopali hromadný hrob
za hřbitovní zdí, tehdy už na pozemku
hospodářské školy. Dozor nad pracujícími Němci držel učitel Jan Žilka.
Byl to nejen můj učitel, ale i cvičitel
ze Sokola. Přátelili jsme se, a tak jsem
tam s ním zůstal. Dnes je to místo hromadného hrobu na rozšířeném hřbitově asi 8 metrů od původní hřbitovní
zdi. Němci byli do hrobu naházeni i s
ranci, které nesli. Důstojník zasažený
na náměstí se však u hrobu probral,
byl celý od krve, chtěl se podívat do
zrcátka. Jeho konec přesně popsal ve
své knize Bořivoj Nebojsa. Oberlajtnant požádal Žilku o cigaretu a ukazoval mu fotografie své rodiny. Žilka
poslal Josefa Pavelku pro lékaře. Sám
mínil, že probraný u hrobu by měl
dostat milost.
Vtom však přiběhl Emil Ondra
z Písečného a strhl Žilkovi pušku z
ramene. Zraněný Němec se zoufale
plazil od hrobu a křičel: „Hilfe, hilfe!“
Ondra ho chladnokrevně střelil do hlavy, až mozek vystříkl na dva metry. Jan
Žilka to až do konce života považoval
za odpornou vraždu.
V místě dnešního Penny Marketu odstavili Němci hodně vozidel a
zanechali tam i plno materiálu. Lidé si
tam věci rozebírali, ale národní výbor
vyhlásil, aby vše vrátili na radnici. I
Eman Matyášek vrátil vozík hlíníkového nádobí, které by se mu jako
cukráři hodilo. Cítil se silný v kramflecích, ničeho se nebál. Jenže vzápětí
dorazili do Bystřice chlapi z Pivonic a
rozčilovali se, že Matyášek tlumočil
Němcům v lednu při zátahu proti Pivonicím. Zmlátili Emana v jeho domě, a
pak ho odvezli do Vítochova, kde ho
partyzáni mučili a zaživa upálili. Jeho
bratr Ferda zrovna kopal na náměstí Rusům hrob, když se dozvěděl, že
mu bratra upálili. Ruce s nářadím mu
poklesly…
Pro pořádek jen dodáváme, že
téměř po půlstoletí byly pozůstatky
zastřelených Němců vykopány a v
roce 1995 byl ve Štěpánově odlit litinový křížek, jenž byl s krátkým textem
instalován na bystřickém hřbitově na
jejich památku.
O kopané v Nedvědici
Kopaná má v Nedvědici dlouholetou tradici. Její počátky se podařilo vysledovat do období kolem
roku 1920. Začátek organizované
kopané se váže k datu 26.2.1928,
kdy se konala ustavující Valná hromada Sportovního klubu Pernštejn,
pod jehož hlavičkou od tohoto data
fotbalisté působili a od 1.1.1993
působí dodnes.
Historii kopané v Nedvědici se
podařilo velmi podrobně zpracovat
v Almanachu, který SK Pernštejn
vydal k 75.výročí svého založení v
roce 2003. V průběhu let se střídala
úspěšná období s méně úspěšnými.
Stejně jako ve většině okolních obcí,
i v Nedvědici patřila kopaná vždy
k zábavě malých kluků i dospělých
mužů a fotbalové hřiště bylo a stále
je místem setkávání sportovců všech
věkových kategorií.
V současné době prožívá SK
Pernštejn, nejen měřeno sportovními
výsledky, poměrně úspěšné období.
Všichni, kdo znají fotbalové hřiště a
jeho okolí si jistě všimli, jaké změny
se zde od roku 2001 udály. Vyrostly nové fotbalové kabiny, jakými se
nemůže pochlubit ani většina klubů,
působících ve vyšších soutěžích,
podařilo se přeložit místní komunikaci, která bránila rozšíření hřiště
pokračování na str. 12
BŘEZEN
1
2 0 0 7
ROČNÍK III
ZPRAVODAJ ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV
Výrobní plán na rok 2007
Tryskač od firmy Gostol
Jako každý rok i na konci loňského
stál před vedením firmy úkol, stanovit plán na letošní rok. Řekl bych, že
to bylo ještě těžší než před lety minulými. Již v průběhu roku se tvořila
kostra, která by měla být stěžejním
programem výroby. Došlo ke snížení
počtu zákazníků a k navýšení objemu výroby pro vybrané zákazníky.
Mimo jiné před námi stál rozjezd
a zavedení nových odlitků pro firmu
Echesa, která by měla představovat 7
tun odlitků denně. Rozbíhá se i další
výroba odlitků pro nové zákazníky,
jako příklad uvádím firmu Bonfiglioli, pro kterou vyrábíme odlitky
převážně z tvárné litiny, což je určitě
velice dobré, protože výroba tvárné
litiny je pro firmu velice zajímavá
a rozšiřuje další možnosti výroby
v naší slévárně.
Hlavně tlak zákazníků na zvýšení
výroby a zavedení nové výroby nás
přiměl původně stanovený plán ještě o 500 t navýšit. Stojí před námi
nelehký úkol tento plán splnit a nebo
se mu alespoň co nejvíce přiblížit, ale
věřím, že za přispění všech vedoucích
a hlavně dělníků na jejichž přístupu k
práci a obětavosti velice záleží a bez
nichž není možné plán splnit.
Je velmi přínosné a důležité, že
zakázkově máme plán zajištěn, ale
i tato skutečnost může přinést nemalé
problémy ve výrobě a v plnění plánu,
to se ukázalo hned na začátku roku,
kdy se měla postupně zahájit nová
výroba odlitků pro firmu Echesa,
ale než se vyřešily vzorky a došlo
k schválení odlitků, byl konec ledna
a nám chybělo 7 tun odlitků denně
k výrobě a plnění plánu. Tato výroba musela být střídavě nahrazována
jinou a jak by si někdo mohl myslet,
z jednoduchého plánování se stalo
velmi problematické.
A aby toho nebylo na počátku roku
málo, přišly problémy s nátěrem, které přetrvávají dodnes.
Museli jsme řešit problémy s pozdním rozjezdem druhého vytloukacího roštu, opětovnými opravami
regenerací a odstávkami na rotačních
plynových pecích, které jsme museli přezdít, ale tyto opravy jsou nutné
a přijdou vždy v nejnevhodnější
dobu. V polovině února, kdy se zdálo, že je již relativně ,,klid“ a výroba
běží, došlo k prvním problémům
s tryskacím zařízení a po první částečné opravě a uvedení alespoň do
ručního režimu, došlo při následné
snaze o opravu k úplnému zastavení
tryskače. A tu chvíli začal boj s časem
a snaha všemi možnými prostředky uvést tryskací zařízení do chodu.
I když se všichni snažili, co mohli,
3 denní odstávce jsme nezabránili,
ale tryskací stroj se podařilo rozjet
až po příjezdu slovinských techni-
Štít pro firmu Echesa
Vážení čtenáři,
V letošním roce jsme původně
chtěli vydávat Odpich pouze jako
zpravodaj Železáren Štěpánov, který se bude týkat výhradně naší společnosti a bude se rozdávat jen do
domácností ve Štěpánově a okolí.
Byl jsem ale osloven členy Muzejní
rady v Bystřici, představiteli Společnosti Františka Kroha a některými dalšími příznivci vlastivědy
a literatury, kteří mi nabídli spolupráci s vizí, že by náš čtvrtletník
byl rozšířen na vlastivědný, kulturní
a literární magazín a byl distribuo-
ván ve Štěpánově, ale i v Bystřici,
Nedvědici, Víru, Novém Městě na
Moravě a v dalších obcích.
Nejvíce mě zaujalo, že se zde
budou prezentovat firmy, podnikatelé a živnostníci z celého okolí.
Naším zájmem je zahájení spolupráce s okolními podnikatelskými
subjekty. Část nákladů na tisk našeho zpravodaje bude hrazen z příjmů
z reklam a zbytek bude hradit naše
společnost. Cílem do budoucna
je získat grant na provoz našeho
periodika s vyhlídkou jeho dalšího
rozšíření. Chceme, aby se zde prezentovaly spolky, oddíly a kroužky,
o kterých se v místních novinách
a zpravodajích nepíše, neboť nejsou
tak známé či jsou pouze z malých
obcí.
Doufám, že se Vám toto první
vydání bude líbit a pokud ne, tak
nám to sdělte do redakce a my se
nad Vaší kritikou určitě zamyslíme.
Chceme vytvořit takový zpravodaj,
který se bude těšit zájmu co největšího okruhu čtenářů.
Ing. Dan Matoušek
jednatel ŽŠ
ků. Ten největší úkol stál však před nanců bude letošní rok minimálně tak
obsluhou tryskače a samozřejmě před úspěšný jako roky předešlé a že se co
brusiči, kteří museli třídenní odstáv- nejvíce přiblížíme ke splnění plánu
ku dohnat. Svým obětavým přístu- a zmetkovitost bude co nejnižší.
pem to zvládli velmi rychle, tímto
Jsem si jist, že zefektivnění výroby
bych jim chtěl poděkovat za jejich se odrazí ve spokojenosti zákazníků
přístup k práci a věřím, že se nám a tím i v pozitivních výsledcích firmy.
podaří vyřešit všechny problémy, kteIvo Jílek
ré nastanou, protože toto je jen výběr
vedoucí výroby
několika problémů, které
bylo nutné řešit v průběhu
prvních dvou měsíců a to
jsem nemluvil o nemocnosti zaměstnanců s kterou
jsme se museli vypořádat.
Vím, že pokud bude většina zařízení v provozu 24
hodin denně, budou tyto
problémy nastávat, ale
věřím, že se nám je povede rychle řešit a hlavně jim
musíme předcházet, pokud
je to možné.
S novou výrobou a orientací na složitější, váhově
těžší a větší odlitky došlo
i k zvýšení interní zmetkovitosti, ale věřím, že i tato
nová výroba se stabilizuje.
Tímto jsem chtěl poukázat, že splnění plánu
v letošním roce nebude
vůbec lehké, ale doufám, že
za přispění všech zaměstVýrobní program pro firmu Echesa
5
RADA ZAMĚSTNANCŮ
Práce rady zaměstnanců v 1. čtvrtletí 2007
Začátek letošního roku znamenal
pro zaměstnaneckou radu Železáren
Štěpánov nad Svratkou výjimečné
provedení nových voleb členů zaměstnanecké rady /dále RZ/. Důvodem
těchto voleb bylo odstoupení předsedy
a tří členů z RZ.
Volby se konaly 29. ledna 2007
a zaměstnanci si volili ze svého střediska, ve kterém pracují, zástupce,
kteří budou prezentovat požadavky,
názory či nápady svých kolegů na jednáních rady zaměstnanců a budou tak
předloženy vedení firmy. Vedení firmy
se zavázalo, že bude na tyto požadavky zaměstnanců odpovídat písemně
a budu velice ráda, pokud bude vedení
firmy vycházet svým zaměstnancům
vstříc jako doposud.
RZ v novém složení se poprvé sešla
5. února 2007. Členové RZ si zvolili nového předsedu, místopředsedu
a členy stravovací, bezpečnostní a kulturní komise. Stravovací komise bude
zajišťovat spokojenost zaměstnanců
se službami kuchyně a kantýny. Noví
členové této komise byli hned pověřeni úkolem, a to zúčastnění výběrového
řízení zájemců o pronájem kuchyně,
které se konalo 7. února 2007. Komise
pro bezpečnost se bude starat o potřeby zaměstnanců z pracovního hlediska
a komise pro kulturní a sportovní akce
bude zajišťovat příspěvky na dovolenou, lázně a sportovní akce, popřípadě
se zúčastní na jejich organizaci a zajištění dle požadavků zaměstnanců.
Dne 12. února 2007 RZ opět zasedala. Programem tohoto zasedání byl
výsledek výběrového řízení na nového provozovatele kuchyně. Stravovací
komise seznámila RZ s důvody, pro
které se rozhodovali při výběru ze
zájemců o provoz kuchyně. Nejvíce
je přesvědčil sestavený jídelníček na
celý měsíc, který jim zájemce předložil, výběr ze dvou jídel a servis, který
by mohl poskytovat v případě zájmu
zaměstnanců, např. prodej nealkoholických nápojů či zajištění teplého
bufetu od 8 do 15.30 hodin.
Rada jednomyslně rozhodla o změně
provozovatele závodního stravování,
kterým bude od 1.4.2007 pan Nikodem z penzionu Hodůnka.
Nejdůležitějším bodem tohoto
zasedání však bylo schválení Rozdělení fondu RZ na rok 2007. Při sestavování rozdělení fondu jsme vycházeli z
čerpání minulých let. I podmínky pro
vyplácení příspěvků zaměstnancům
zůstaly stejné jako v roce 2006. RZ
toto rozdělení a podmínky pro vyplácení příspěvků bez námitek schválila.
Zaměstnanci tak mohou využít příspěvku buď na lázně nebo na dovolenou, kde si odpočinou od všedních
starostí a mohou načerpat nové síly.
Příspěvek na dovolenou mohou
využít i pro své děti. Pokud zaměst-
ROZDĚLENÍ FONDU RZ NA ROK 2007
1. Lázně a masáže – 18 000,- Kč
min. odpracovaná doba 2 roky na příspěvek na lázně
výše příspěvku na lázně max. 5 000,- Kč
zaměstnanec může uplatnit nárok jak na lázně, tak i na masáže a saunu
výše příspěvků na lázně bude záviset na počtu předložených žádostí
a vyplacená ve třech etapách:
1-8/2007
vyplaceno v 09/07
9-11/2007
vyplaceno v 12/07
12/2007
vyplaceno v 01/08
masáže budou poskytovány dle pořadníku
nárok na masáže a saunu může pracovník uplatnit po zkušební době
čerpání masáží 3x za rok u p. Štarhové, další masáže bude schvalovat RZ
sauna bude uhrazena v plné výši – zaměstnanec má nárok na jeden
poukaz za rok.
nanci příspěvku na dovolenou nevyužijí, mohou tento příspěvek pro děti
použít na kurzy či zájmové činnosti
dítěte, např. lyžařský kurz nebo letní dětský tábor. Výše příspěvku na
dovolenou bude stanovena dle počtu
předložených žádostí, pokud by částka fondu na dovolené nestačila pokrýt
všechny žádosti v maximální výši, tedy
4 000 Kč, RZ by musela najít řešení.
Buď by se částka příspěvků snížila
všem žadatelům nebo jen žadatelům,
kterým tento příspěvek byl vyplacen
i v roce 2006 a žadatelům letošního
roku by byl vyplacen v plné výši.
Pro regeneraci těla mohou zaměstnanci využít masáží u paní Radky
Štarhové, která provádí masérské,
rekondiční a regenerační služby
a saunu pana Mazourka v Bystřici n.P.
Tyto služby jsou zaměstnancům plně
hrazeny z fondu RZ.
Zaměstnanci také mohou využít služeb
sportovní haly v Bystřici na Pernštej-
nem. Sportovní hala nabízí širokou
nabídku sportovního vyžití, např. halu
na volejbal, basketbal, fotbal, horolezeckou stěnu, bazén, posilovnu, bowlingové či kuželkové dráhy atd. Využití
služeb sportovní haly je pro zaměstnance také plně hrazeno z fondu RZ.
Pokud by zaměstnanci měli zájem
o zorganizování nějakého zájezdu či
návštěvy nějaké kulturní akce, prosím je, aby své podněty předali svým
zástupcům RZ, kteří je přednesou na
nejbližším jednání RZ. Pokud by RZ
odsouhlasila Vaše návrhy, pověřili bychom kulturní komisi zorganizováním
Vámi navržené akce.
Závěrem bych chtěla poděkovat vedení firmy za přispěné peníze do fondu
RZ a všem členům RZ, kteří přijali
svou funkci. Přála bych si, abychom
všichni dobře spolupracovali a tím
zajišťovali spokojenost zaměstnanců
v naší firmě.
předsedkyně Hana Jurmanová
ČLENOVÉ RADY ZAMĚSTNANCŮ
Předseda RZ:
Místopředseda RZ:
Hana Jurmanová
Irena Bartoňová
Stravovací komise:
Petr Polák
Karel Štětina
Bezpečnostní komise:
Josef Šerý
Jaroslav Kotlán
Kulturní komise:
Markéta Čermáková
Jiří Hloušek
RUČNÍ FORMOVNA – 2 zástupci: Jež Pavel, Mareš Jiří
JADERNA – 2 zástupci:
Bukáček František, Štourač Michal
REŽIJNÍ PRACOVNÍCI– 1 zástupce: Hloušek Jiří
BRUSÍRNA, OBSLUHA TRYSKAČE – 2 zástupci: Štětina Karel,
Kaman Pavel
LICÍ SMĚNA, TAVÍRNA – 3 zástupci: Šerý Josef, Polák Petr, Sadílek Petr
MODELÁRNA, ÚDRŽBA – 1 zástupce: Kotlán Jaroslav
KONTROLA, MÁČÍRNA, EXPEDICE – 1 zástupce: Merta Petr
THP PRACOVNÍCI – 3 zástupci:
Jurmanová Hana, Bartoňová
Irena, Čermáková Markéta.
2. Příspěvky na dovolenou – 137 000,- Kč
min. odpracovaná doba 2 roky
výše příspěvku max. 4 000,- Kč
příspěvek na dítě max. 1 000,- Kč:
- příspěvek na dítě je jednorázový
- příspěvek byl rozšířen o kurzy a zájmové činnosti dítěte
výše příspěvků na dovolenou a dítě bude záviset na počtu předložených žádostí a vyplacená ve třech etapách:
1-8/2007
vyplaceno v 09/07
9-11/2007
vyplaceno v 12/07
12/2007
vyplaceno v 01/08.
3. Sportovní a kulturní akce – 41 281, 00 Kč
Čerpání elektronické permanentky:
čip musí být druhý den vrácen s dokladem o zaplacení
nárok na zapůjčení čipu může pracovník uplatnit po zkušební době
četnost čerpání je neomezená.
Převodová skříň pro firmu Echesa
6
ŽELEZÁRNY, VLASTIVĚDA, INZERCE
Řemeslo má zlaté dno
Jak vyplynulo ze setkání zástupců průmyslových podniků z mikroregionu
Bystřicko s vedením místních technických škol, iniciované bystřickou radnicí, zájem o lidi zaměřené na technickou praxi se bude také v našem regionu
neustále zvyšovat. Stávající podniky se rozrůstají, nové vznikají a potřeba
technicky kvalifikovaných lidí se zvyšuje.
Velice mě potěšila zpráva zástupce školského odboru Krajského úřadu kraje Vysočina, která prokazuje vzrůstající zájem mladých lidí a jejich rodičů o
studium na středních školách a učilištích technického zaměření. Toto zjištění
nás utvrzuje o funkčnosti tržního mechanismu i v tak specifické oblasti jakou
je vzdělávání. Široká veřejnost reaguje samozřejmě s určitým zpožděním,
které je ovšem pochopitelné. Vzhledem k otřesu, který prodělal český průmysl v druhé polovině 90. let minulého století, kdy docházelo k zásadnímu
přerodu neefektivních průmyslových závodů na konkurenčně zdatné soupeře dlouhodobě zavedených, na kvalitu a flexibilitu orientovaných západních
firem, je spíše s podivem, že zpomalení české ekonomiky a tudíž ztráta důvěry veřejnosti nebyly ještě hlubší.
Pozitivní zprávou jsou dnes řady odborníků, kteří zůstali věrni technickým
oborům a nenechali se zlákat krátkodobě lukrativnějšími nabídkami pracovních míst v oblasti prodeje, zprostředkování a služeb. Jejich věrnost se začíná
v současnosti vyplácet. Dnešní průmyslové a zejména strojírenské podniky
jsou již vesměs založeny na velmi dobrých základech, se stabilní majetkovou
strukturou a rostoucí zakázkovou náplní a jsou schopny generovat průměrně
i nadprůměrně finančně situovanou vrstvu obyvatelstva.
Aby byl zajištěn další rozvoj a stabilita technických odvětví průmyslu, musí
být ovšem zajištěn výrazně vyšší zájem mládeže o uplatnění v tomto segmentu.
To je úkolem v první řadě podniků samotných, aby veřejně deklarovaly svou
životaschopnost a dlouhodobou perspektivu svých zaměstnanců. Potom nastupuje úloha školství, aby reagovalo odpovídající nabídkou učňovských, středoškolských i vysokoškolských oborů, které budou nejlépe odpovídat svým charakterem současným nárokům. Podle mého názoru, by to mělo být strojírenské
vzdělávání spíše všeobecného charakteru se zaměřením na praxi v základních
technických disciplínách (třískové obrábění, tváření a svařování) a moderní
systémy elektronického ovládání, protože při současné šíři speciálních technologií, je doškolení nových zaměstnanců většinou úkolem zaměstnavatele.
Úkolem státní správy je potom vytvoření motivujícího podnikatelského
prostředí a důstojných životních podmínek pro poctivé, odborně zdatné a
tudíž finančně dobře situované občany – daňové poplatníky. Jsme na dobré
cestě vrátit pravý význam pozapomenutému přísloví – řemeslo má zlaté dno.
Pojďme mu vstříc – strojírenské obory a firmy tuto cestu nabízejí.
Ing. Robert König
P Ř E H R A D A
V Í R
Z historie po současnost
Myšlenka postavit vodní dílo na
řece Svratce vznikla již na začátku 20.
století. Značné střídání průtoků v řece
Svratce (povodně s obdobím sucha)
měla vyřešit právě přehrada. Před druhou světovou válkou byl vypracován
brněnským profesorem Janem Bažantem návrh stavby přehrady, kterou situoval právě do údolí řeky Svratky u Víru.
II. světová válka však realizaci stavby
pozastavila, ale hned po jejím skončení
již nic nebránilo započetí stavby.
První přípravné práce začaly již v
roce 1946/47 a naplno se stavba rozjela v roce 1948. Stavba byla zadána
firmě Hrabě a Lozovský, ale po jejich
znárodnění přešla na Československé
stavební závody, závod Brno, z něhož
později vznikl národní podnik Ingstav
Brno, který stavbu dokončil.
Když se zamyslíme nad dobou, ve
které se s tak obrovským dílem započalo a s jakými problémy si museli
naši předkové poradit, musíme jen
smeknout před všemi, kteří se na této
stavbě podíleli. Obdivuhodná byla
například doprava materiálu z vlakového nádraží v Bystřici n.P. vybudováním 10 km dlouhé transportní lanovky
na přepravu cementu, způsob betonáže zautomatizováním betonárky a
doprava pomocí kabelového jeřábu se
speciálním košem na beton. Během
stavby bylo podáno mnoho zlepšovacích návrhů, které se potom využívaly
i na jiných stavbách přehrad v celé
republice.
V roce 1949 se stavba rozjížděla na
plné obrátky a práce si vyžadovaly stále více dělníků. V době největší špičky
jich pracovalo na stavbě až 1 200. Proto
bylo třeba vybudovat sociální objekty,
zejména pro ubytování a stravování.
Nebylo zapomenuto ani na lékařskou
ordinaci, kulturní středisko a klubovny.
Na svou dobu mělo toto sociální zařízení velmi vysokou úroveň. Všechny
tyto objekty byly vybudovány ve Víru
a částečně v Korouhvici pro pracovníky
kamenolomu. Většina těchto objektů
slouží obci Vír dodnes.
Stavbou přehrady prošlo za více jak
deset let její realizace spousta více či
méně známých osobností. Za zmínku
stojí například spisovatel Zdeněk Pluhař, který zde pracoval jako stavbyvedoucí. V jednom novinovém článku
Zdeněk Pluhař popisuje jak vznikl
román Modré údolí. Námětem mu
byl příběh z jedné noční směny kdy se
dvě party lamačů kamene předháněly
v počtu vytěžených vozíků. „…ale já
byl tehdejší noční směně osobně příto-
men, a ačkoliv nešlo o nic pamětihodného, příští večer v provizorním dřevěném baráku, kde jsem bydlel, jsem
si začal chystat rozvrh plánu k románu
Modré údolí.“
Současně se stavbou hlavní nádrže
Vír I probíhala výstavba vyrovnávací
nádrže Vír II. Tato 11m vysoká hráz s
objemem nádrže 290 000 m³ a MVE
(kaplanova turbína o výkonu 730
000 kW a průtočnosti 8 m³) slouží
k vyrovnání průtoků, které vznikají
špičkovým provozem elektrárny Vír I.
Tato přehrada byla dán do provozu již
v roce 1954.
V roce 1957 se stavba přehrady
pomalu blížila k dokončení. „Slavnostní předání díla do služeb veřejnosti“ bylo 9. listopadu 1957 za účasti tehdejšího ministra stavebnictví s. Berana
a předsedy KNV v Brně s Nedělkou.
Kolaudace přehrady však proběhla až
v roce 1958. Jubilejní výročí 50 let VD
Vír se vztahuje k roku 1957, a proto
letošní rok je právě ten jubilejní.
Po uvedení do provozu začala přehrada plnit svoji funkci, ke které byla
postavena:
- transformace povodní
- nalepšení průtoku ve Svratce
pokračování na str. 8
7
VLASTIVĚDA
P Ř E H R A D A
V Í R
Z historie po současnost
pokračování ze str. 7
- energetické využití
- rekreační využití.
Původně se neuvažovalo o vodárenském využití. S rozvojem průmyslu
na Bystřicku, zejména rozbíhající se
těžbou uranu, která ovlivnila podzemní vody, bylo nutné najít nový zdroj
vody. Nově vzniklá nádrž u Víru byla
nejvhodnějším řešením. Tím se muselo rekreační využití nádrže výrazně
omezit a v pozdějších letech úplně
zrušit. První odběr vody z Víru byl už
v roce 1959 kdy byl napojen skupinový vodovod Bystřice n.P. Postupným
rozšiřováním a modernizací úpravny
vody Vír, byly napojovány další obce
v okolí Bystřice n.P. a později i Nové
Město na Moravě a Žďár n.S. Vodárenské využití nádrže se ještě více posílilo
v 90.letech kdy byl zprovozněn Vírský
oblastní vodovod.
Během padesátiletého provozu
vodního díla bylo nutné řešit i řadu
problémů. Především vyřešit zajištění stability čtyř hrázových bloků na
levé patě hráze. Problém vznikl již
při stavbě přehrady, kdy tyto čtyři
bloky byly založeny na více skloněné základové spáře. Tehdejší zajištění
pomocí rozpěrných desek a rozpínacích klínů, které byly předepjaty, se v
pozdějších letech ukázalo jako nedostatečné. Přehrada se po tuto dobu
nemohla využívat na plnou kapacitu.
Bezpečnostní opatření bylo snížení
max. provozní hladiny o 3 m.
Oprava levobřežního zavázání
proběhla v polovině 90. let a spočívala ve vybudování přitěžovacích
betonových bloků v místě čtyř kritických hrázových bloků. Na řešení a
realizaci opravy se významně podílel
Ing. Jaroslav Verfel DrSc. a profesor
Wittke z Německa, špičkový odborník na přehrady.
Oprava se všemi posudky a ověřovacími zkouškami byla dokončena v roce
1996 a přehrada se opět mohla využívat na plnou kapacitu. První ověřovací
zkouška přišla hned následující rok v
červenci 1997. Extrémní povodeň pro-
věřila stabilitu přehrady na 100%.
Povodeň v létě 1997 patřila mezi
největší v historii přehrady. Bylo při
ní dosaženo historicky nejvyšší hladiny v nádrži (kóta 468,01 tj. 41cm
přepadající paprsek vody přes přeliv),
nejvyššího přítoku (kulminace 168
m³/s) i odtoku (62,4 m³/s). Při této
povodni nádrž svým objemem transformovala povodňovou vlnu a dokázala pozdržet kulminační odtok více
jak 30 hodin. V toku řeky Svratky
pod Vírem tak nedošlo téměř k žádným vážným škodám.
Tento účel nádrže „povodňové ochrany“ se v dalších letech při
větších či menších povodních ještě
několikrát zopakoval.
Jak bylo již zmíněno, v letošním
roce v listopadu uplyne 50 let od
dokončení VD Vír. Povodí Moravy,
s.p. připravuje oslavu tohoto výročí
na září či říjen. Přesný termín je však
závislý od dokončení plánovaných
oprav předpolí hráze.
text: Antonín Hájek, ved.hrázný
foto: Jiří Pospíšil
HRADY BYSTŘICK A
všechny jsou však
běžným návštěvníkům svojí historií známy. Je proto
vhodné alespoň
některé
lokality
čtenářům
touto
formou poněkud
zpřístupnit.
Nejbližším hradem od Bystřice
nad Pernštejnem
je hrad Aueršperk,
který je mezi místními
obyvateli
také znám pod
zkráceným pojmenování „Aušperk“.
Hrad se nalézá na
výrazném trojúhelném ostrohu nad
hluboce zaříznutým údolím řeky
Bystřičky. Nejlépe
je přístupný od silnice z Bystřice do
Víru, od níž směřuje pohodlná lesní
cesta až téměř k
hradnímu příkopu. Jiná, kamením
zpevněná cesta vede také z údolí
Bystřičky, které se příchozímu od
silnice rozprostírá ve své romantické kráse. Ještě před vlastním hradem návštěvník překračuje mělký
a téměř nepatrný příkop, kterého si
mnozí ani nepovšimnou. Tento příkop ohrazuje velké předhradí, někdy
považované za možné tábořiště z
prvních desetiletí 15. století. V tomto období působily v celém regionu
bojové družiny, svým zaměřením
spíše jakési loupeživé tlupy, které
pro svoji činnost využívaly nejen
I. Aueršperk
Málokterý region se může pochlubit takovým množstvím hradních
zřícenin, jako je okolí města Bystřice nad Pernštejnem. Kromě trojice
hradů v těsné blízkosti města, jako
jsou hrady Zubštejn, Aueršperk a
Pyšolec, jsou zde dochovány i zbytky hradu u Kozlova nad Štěpánovem
nad Svratkou, zřícenina v Dalečíně
a v současnosti postupně odkrývaný
hrad Skály, mezi lidmi známý také
pod jménem Štarkov. Tento výčet
doplňuje rozsáhlý soubor obdobných
staveb nad údolím řeky Loučky. Ne
8
stojící hradní objekty, ale také tehdy
již opuštěné stavby, jenž svým opevněním situaci plně vyhovovaly.
Po průchodu předhradím a kolem
hlubšího ve skalním terénu vylámaného příkopu vystoupí před příchozím výrazný skalní suk, jemuž
dominuje torzo někdejší válcové
věže, v současnosti nejzachovalejší
zděná partie celého hradu. Věž se
zachovala pouze v podobě nízkého
střepu, pouze v úrovni terénu je její
půdorys více zřetelný a uceleněji
dochovaný. Za věží se nalézá malé
nádvoří, vymezené po obvodu vysokým náspem, ukrývajícím rozesutou
hradební zeď. Skupinka vysokých
smrků kryje základové zdi hradního
paláce. Součástí hradu je i slabě patrný základ výrazně vysunuté věže,
postavené na skalisku v cípu hradního ostrohu. Mezi ním a vlastním
hradním nádvořím je terén protnut
dalším mělkým příkopem. Celý areál obklopuje hluboký příkop, který
dříve znesnadňoval přístup. Při jeho
okraji pod cestou se zachoval zbytek
snad vstupní
brány.
D ě j i ny
hradu
Aueršperka
jsou velice stručné,
stejně jako
jeho nepříliš dlouhé
trvání. Podle velkého
množství
střepů středověkých
nádob, které
se zde již
od dvacá-
tých let 20. století nacházejí, vzniká
Aueršperk už krátce po polovině 13.
století, zřejmě současně s nedalekým, ale výrazně proslulejším Pernštejnem. Byl postaven jako sídlo
správy nového bystřického panství,
po celkové reorganizaci správy a
vzniku dalších hradů v těsné blízkosti však již v průběhu první poloviny následujícího století zaniká. Je
však možné, že dostává ještě jednu
příležitost, a to na začátku 15. století,
kdy jej obsadila některá z družin. Její
členové zde snad rozšířili dosavadní opevnění. Krátce nato však byla
zřícenina opět opuštěna a zmizela
v lesním porostu. Ovšem ještě na
začátku 20. století, jak ukazují některé fotografie z této doby, byl hradní
pahorek téměř holý a návštěvníkům
se prostíral nádherný pohled to tří
stran, zejména do hlubokého zářezu Bystřičky. Dnes již tyto výhody
chybí, ovšem nijak to nesnižuje přitažlivost krásného přírodního koutu
bystřického regionu.
Jaroslav Sadílek
PREZENTACE FIREM
KOSMETIKA Z BYSTŘICE
CORMEN
Malé a střední podniky tvoří nejvýznamnější část zaměstnavatelů v
České republice. Známe my ty, co
podnikají v našem městě? Několik
otázek jsme položili Bc. Vladimíru
Čížkovi, jednateli firmy Cormen
s.r.o.
Jak vůbec napadne mladého
člověka začít podnikat? A proč
zrovna průmyslová chemie?
No napadlo – přišlo to spíše
vývojem okolností. Původním
záměrem mého otce v roce 1992
byla výroba papírových ručníků. Z
toho projektu potom sešlo, ale mně
zůstala řada kontaktů a informací
z oboru dávkovacích mýdel a zásobníků na papírové ručníky. A to
byl vlastně začátek výroby kosmetiky a drogerie.
Co všechno nyní vyrábíte?
V chemii máme široký záběr
- umíme technologicky zpracovávat tekuté, sypké materiály, pasty
apod. Nevlastníme oprávnění k
výrobě výbušnin, toxických látek.
Především se však soustředíme na
vlastní výrobková portfolia, které
už mají svoje místo na trhu. Nejsilnější částí výroby jsou ochranné
pracovní prostředky – to jsou mycí
pasty ISONA, ochranné krémy na
ruce ISOLDA – mimochodem v
této oblasti jsme dvojka na českém trhu. Dále vyrábíme klasickou bytovou drogerii, co používáte doma při úklidu pod značkou
KRYSTAL. Našimi významnými zákazníky jsou úklidové firmy – pro ty vyrábíme speciální
koncentráty čistících prostředků
CLERMEN. Zajímavým výrobkovým portfoliem jsou kosmetické
produkty pro kadeřnické salóny
– šampony, odbarvovače, barvy,
stylingy, balzámy apod. ve větších
baleních. V neposlední řadě sem
patří průmyslová kosmetika – to
Dá se ještě v průmyslové chemii něco nového vymyslet? Přijít
s nějakou novinkou?
Vlastnosti produktů se příliš
nemění. Spíše se hledají možnosti
marketingu, v prodeji. Aby si výrobek našel cestu k zákazníkovi. Ale
na vývoj úplně nových produktů a
surovin budou zaměřeny nadnárodní společnosti se svými vývojovými centry. Menší výrobci jako my
se budou snažit udržet trend, který
tyto společnosti udávají, a navíc
vtisknout svým výrobkům vlastní
prvek originality.
jsou tekutá mýdla do dávkovačů v
pětilitrových baleních.
telů. My jsme také zvažovali, zda
nevyužít možnosti průmyslové
zóny ve Velkém Meziříčí, kde mluví mnoho argumentů pro – blízkost
dálnice a s ní související tržní cena
investice, která by se vybudovala.
Byla by min. o 40 % vyšší než je
tady na Bystřicku. Místní úřady na
druhé straně toto vyvažovaly svým
přístupem, neměli jsme v průběhu
stavby žádný problém. A také lidi
už tu byli zaběhlí, znalí problematiky výroby.
Vyrábíte vlastní značky nebo
i tzv. „privat label“, to znamená
např. výrobu pro obchodní řetězce?
Od začátku preferujeme pouze
vlastní značku a také všechny produkty, které jsem výše zmiňoval,
jsou značky Cormen - s vlastní
pozicí na trhu, s vlastní distribucí, s
vlastní komunikací se zákazníkem.
A když je to vlastní značka, musí
vždy být samozřejmostí kvalita.
Párkrát jsme „privat label“ zkusili, ale víme, že tímto směrem jít
nechceme.
Jste jedna z prvních firem, které využily možnosti průmyslové
zóny v Bystřici nad Pernštejnem.
Přitom je opravdu málo využitá.
Proč?
Je to spíše otázkou schopnosti
investovat jak místních, tak okolních nebo zahraničních podnika-
Co chystáte v nejbližší budoucnosti?
V následující „pětiletce“ se
budeme zaměřovat především na
export do okolních zemí. Chceme nynější 15% podíl exportu na
celkových tržbách zvýšit na 50%.
Znamená to zvýšit výrobu minimálně o 50%. Všechny investice
v předchozích letech jsme tomuto
cíli podřizovali.
Myslíte, že stavba Hartwal
bude pro Bystřicko přínosem?
Investice pana Hartwala bude pro
Bystřicko přínosem za předpokladu, že zaměstná avizovaný počet
lidí. S našim potencionálním sousedem se budeme snažit udržovat ty
nejlepší možné vztahy.
Jak podporujete sport a kulturu ve městě?
Určitě se snažíme v rámci možností podporovat vše na co nás naši
kolegové v práci upozorní, doporučí
či požádají. Vesměs se jedná o jejich
aktivity nebo zájmy jejich dětí.
Jak dlouho býváte v práci?
Na firmě se snažím nebýt déle
jak 8 hodin. Delší zátěže jsou
neproduktivní. Je faktem, že další
přípravě doma věnuji jak ráno tak
večer minimálně po hodince. Takže
v součtu asi 10 hodin. Ve srovnání
s obdobím výstavby na průmyslové zóně mám více času na čerpání
dovolené strávené s rodinou. To mě
dnes těší.
A co zlobí?
Nic mě ani nenapadá - asi jsem
spokojený.
Jindřich Pruška,
student Gymnázia Bystřice n. P.
9
PREZENTACE FIREM
Formičky z Bystřice
Jedničkou na trhu ve výrobě formiček je Kovovýroba s.r.o.
ve vašem podnikání za nejdůležitější?
Každoročně zvyšujeme objem
výroby, vlastníme svůj vlastní
výrobní objekt a máme stabilizovaný kádr výrobních pracovníků.
Podnikáte v Bystřici nad Pernštejnem, přitom odtud nepocházíte. Jaký máte vlastně vztah k
tomuto městu?
Máte pravdu, narodil jsem se
v Písečném a bydlím v Jimramově. Chodil jsem však do Bystřice
nad Pernštejnem do základní školy
i na gymnázium. Měl jsem tu svo-
Firma Kovovýroba s.r.o. vznikla
z bývalého průmyslového podniku
Bystřice nad Pernštejnem. Pamětníci si jistě ještě vzpomenou na
jeho provoz v budově na náměstí,
kde nyní sídlí finanční úřad. Hlavním výrobním programem firmy
jsou lisařské práce. Ale my ji známe především z výroby vykrajovaček a formiček na cukroví. Jednatelem společnosti je Ing. František
Málek, jeho společníkem pan Miroslav Ostrý. Panu Ing. Málkovi
jsme položili několik otázek.
Jak vůbec začalo vaše podnikání?
Kde všude se můžeme setkat
s vašimi výrobky?
Jsme jedničkou na trhu v České republice ve výrobě formiček
a vykrajovaček na cukroví. Naše
výrobky se nám podařilo prosadit
zejména do obchodních řetězců,
je první zaměstnání. Jsem rád, že
jsem po roce 1991 mohl začít tady
podnikat, líbí se mi tu a cítím se
tu dobře.
Využili jste granty a progra-
10
Patříte k úplně nejdéle působícím výrobním subjektům
v soukromém sektoru na Bystřicku po roce 1989. Jak se toho
dá dosáhnout?
Jedině vlastním přičiněním,
a tím nemyslím svoje, ale hlavně
již zaměstnáváme 20 stálých pracovníků, výrobu jsme rozšířili
o lisované formičky. Podílíme se
na různých kooperacích pro jiné
firmy, zvláště v oblasti lisování
plechů. Nejvíce v této oblasti spolupracujeme se švédskou firmou
Becker Elektro, která vyrábí topná
tělesa.
Jak vnímáte pomoc města?
Vedení města mělo a má zájem
na zvýšení zaměstnanosti svých
občanů.
S podnikáním jsem začal hned v
roce 1989. V roce 1991 jsme koupili část výroby vykrajovaček od
bývalého průmyslového podniku
a v té jsme následně pokračovali
se čtyřmi zaměstnanci. Postupně
jsme výrobu rozšiřovali, dokupovali strojní vybavení, vyráběli si
vlastní nástroje. V současné době
my podpory podnikání?
Co se týká využití vámi zmiňovaných pobídek, na tyto jsme nikdy
nedosáhli. Jak strojní vybavení, tak
investice do nemovitostí jsme pořídili z vlastních zdrojů, na všechno
jsme si museli sami vydělat.
které nyní ovládají v Česku spotřební trh. Naše zboží najdete v
řetězcích Globus, Tesco, Interspar,
OBI, Kaufland, obchodní domy
Hruška i obchodní sítě COOP.
Vyvážíme ovšem také do zahraničí.
Jaké tři ukazatele považujete
našich zaměstnanců. Jejich nadšení a pracovní nasazení tvoří nejvýznamnější podíl na úspěchu firmy.
Výsledkem je již zmiňovaná osmnáctiletá doba působení na trhu.
A za to jim patří poděkování.
Děkuji za rozhovor.
Jindřich Pruška,
student Gymnázia Bystřice n. P.
ZPRAVODAJ SPOLEČNOSTI FRANTIŠKA KROHA
POZVÁNKY
JÍCHOVA BYSTŘICE
Společnost Františka Kroha a Městské muzeum v Bystřici nad Pernštejnem pořádají druhý ročník „Jíchovy Bystřice“. Při této příležitosti vyhlašují výtvarnou soutěž bez omezení techniky a formátu na téma „Památky
Bystřicka“ a „Omalovánky Bystřicka“. Uzávěrka soutěže je 31. března
2007, práce můžete odevzdávat v Kulturním domě v Bystřici, v Turistickém informačním centru v Bystřici, žáci a studenti u vedení svých škol.
Neděle 15. dubna 17.00 - ve výstavní síni Městského muzea v Bystřici
proběhne vernisáž výstavy děl akademických umělců Jiřího Štourače, Jiřího Plieštika a Tomáše Smetany. Úvodní slovo Hynek Jurman. Současně
dojde k vyhlášení výsledků soutěže.
PFLEGRŮV KARASÍN
Společnost Františka Kroha a Kulturní dům v Bystřici nad Pernštejnem
pořádají druhý ročník literární akce „Pflegrův Karasín“. Pořadatelé vyhlašují opět recitační soutěž na volné téma, vhodné je využít autora se vztahem
k Vysočině. Dále proběhne loni oblíbená literární soutěž a v ní jsou vyhlášena dvě témata: 1. Moje oblíbená kniha, můj oblíbený autor, 2. Poezie s
libovolnou inspirací. Uzávěrka soutěže je 31. března 2007, práce můžete
odevzdávat v Kulturním domě v Bystřici, v Turistickém informačním centru v Bystřici, žáci a studenti u vedení svých škol.
Úterý 17. dubna - finále proběhne v malém sále KD v Bystřici v úterý
17. dubna 2007. 9.00 – 12.00 recitační soutěž, 16.00 setkání u pamětní
desky G. P. Moravského v Karasíně, 17.00 vyhlášení výsledků a beseda se
spisovatelem Zdeňkem Vyhlídalem.
NA Ž I VO K M D Ž
Český rozhlas Region v Jihlavě hledal odborníky na Mezinárodní den žen
tak dlouho, až pozval do studia k živému vysílání naše dva členy. A tak jsme
8. března 2007 poslouchali naživo
Libušku Fexovou a Hynka Jurmana.
Naši členové zase propagovali na
rozdíl od feministek soulad pohlaví,
oba souhlasili s tím, aby ženy svůj
svátek slavily.
„S padesátiletým mužem si povykládám líp než s dvacetiletým klukem,“ řekla třeba Libuška.
„Muž by měl být osobnost a měl by
všestranně rodinu zabezpečit,“ byl si
jistý Hynek a naši Společnost přiblížil
sovy:
„Máme tam krásné ženy a moud-
ré muže!“
A jak vidí Libuška ideálního muže?
„Měl by umět prosadit svůj názor!
Protože už jsem potkala několik takových, se kterými jsem si mohla dělat,
co jsem chtěla, a to mě po čase přestalo bavit. Muž by měl umět diskutovat,
domluvit se na všem...“
Posluchači se také dozvěděli, že
Libuška dostala od Hynka k svátku
živého potkánka, což však bude ještě
vylepšeno kyticí růží. Hynek vzpomenul našeho patrona a hojně citoval
z díla Anny Pammrové, jejíž výroky
o lásce a sexu jsou opravdu hodně
a hodně svérázné.
Celou nahrávku pořadu máme
archivovanou v redakci Odpichu.
NOCIVÍR
Ukázky z básnické sbírky Michala Jurmana „Nocivír“ vysílá Český rozhlas 2 Praha 29. 3. 2007 v pořadu Zelené peří od 21:00 hod.
Přehled našich akcí v roce 2006
3. 2. - slavnostní schůze spojená s oslavou životního jubilea Hynka Jurmana a svátku
Jarmily Zemanové. Slavnostní schůze se těšily velké pozornosti členů, proběhly
např. i 9. 3., 18. 5., 27. 9., 9. 11. ad.
28. 2. - slavnostní schůze spojená s otevřením TIC Bystřice n. P.
2. 4. - uspořádání 1. roč. Jíchovy Bystřice, slavnostní vernisáž výstavy našich členů
(Rudolf Němec, Dana Cejnková, Martina Pospíšilová, Katka Rossí, František Tržil,
Alois Rossí, Marie Skalníková, Jana Skalníková).
22. 4. - účast na besedě s hrdinou protikomunistického odboje Milanem Paumerem.
1. 5. - tradiční pochod našich členů na Zubštejn a Aueršperk.
6. 5. - účast na Vírských pochodech a křtu knihy Chudobín Rad. Lukavským.
8. 6. - aktivní účast na otevření Mlynářské cyklostezky v Bobrové.
10. 6. - hojná účast na pochodu z Jimramova na Prosičku a hrad Skály.
7. 7. - aktivní účast řady členů na Sochařském slévárenském sympoziu ve Štěpánově, na odhalení pam. desky Fr. Kocourkovi ve Víru a vůbec na Slavnostech
pernštejnského panství.
Na Prosičce
Foto: Fr. Dvořáček
22. 7. - vycházka na Zubštejn, pasivní účast na bitvě o hrad a následná slavnostní
schůze.
13. 8. - účast na prezentaci soch SSS v Bystřici.
16. 9. - zájezd do kraje Františka Kroha (Strážek, Žďárec a okolí), pochod Víckov
- Havlov - zřícenina Víckova. Objevení památných stromů.
28. 10. - účast na exkurzi s výkladem dr. Belcrediho na hradě Skály, návštěva Kozlova a Vysoké skály u Štěpánova.
29. 10. - návštěva hospůdky Pohádka v Hlubokém.
17. 11. - účast na odhalení pamětní desky obětem komunizmu v Bystřici.
21. 11. - finále 1. ročníku Pflegrova Karasína, hodnotné příspěvky do literární soutěže, vydařená beseda s L. Kunderou, J. Štouračem, J. Plieštikem, B. Rossí a dalšími
umělci. Křest knihy H. Jurmana „Stíny v nás“.
1. 12. - velkolepá oslava sedmdesátin Rudolfa Němce v Řečkovicích, vernisáž
U borovice Anny Pammrové.
Foto: J. Sadílek
Němcových obrazů, ukázky z knihy „Být za vodó“ četli Jiří Pecha a Hynek Jurman.
21. 12. - vánoční besídka našich členů.
31. 12. - společný silvestr několika členů SFK.
Největší účast na akcích měli Jaroslav Sadílek, Hynek Jurman, Libuška Fexová, Lenka Urbánková, prezident Karel Skalník a další.
Kromě těchto společných akcí se mnozí jednotlivci prezentovali samostatně. Lenka Urbánková spolupořádala celou řadu literárních besed v Mahenově památníku
v Brně, František Dvořáček skončil 8. v závodě během Srazu historických vozidel
v Bystřici 27.5., uspořádal výstavu historických materiálů k výročí Stříteže 26. 8.
a natočil reportáž pro ČRo Region. Pro stejnou stanici natočil řadu pořadů Hynek
Jurman. Ten se objevil i v několika televizních šotech a Toulavé kameře, především v souvislosti s jeho podílem na rozvoji cestovního ruchu na Bystřicku (infokiosky, propagační tabule obcí, letáky atd.) a měl i několik přednášek a besed,
zahajoval 2 vernisáže a průvodcoval poznávací zájezdy. Dana Cejnková se prezentovala vydařenou výstavou svých obrazů ve V. Meziříčí, R.Němec vystavoval
v Řečkovicích i jinde, Kateřina Rossí a Fr. Tržil restaurovali řadu památek na
Bystřicku, Jaroslav Sadílek pokračoval v tvorbě stavebních studií, knižně mu
vyšly knihy o Kamenici a Pikárci. Vlado Cisár se podílel na všech výstavách
v Městském muzeu v Bystřici i na instalaci pamětní desky obětem komunizmu,
Milan Klapka ladí a udržuje nástroje brněnských divadel, řadu kulturních pořadů
ve Víru i jinde uspořádal Karel Popelka. Heraldik Ladislav Pokorný zpracovává
znaky a prapory pro okolní obce. Do společenského života Bystřicka promluvili i Jiří Plieštik, Karel Skalník, Jarmila Zemanová, Barbora Kalasová, Martin
Prosecký a další. Dne 15.12. 2006 bohužel zemřel jako náš první člen bývalý
starosta Nového Města na Moravě Josef Sokolíček. Na konci února 2007 jsme
tak měli 51 členů.
11
SPORT, INZERCE
S K S PA R TA K Ž E L E Z Á R N Y Š T Ě P Á N O V
Příprava na jarní sezónu
zenci Vosinkovými ohledzačala společnými tréninky
ně odkupu zastavěného
„A“ týmu a „B“ týmu počátpozemku pískového hřiště.
kem února.
Po schválení katastrálním
„A“ mužstvo doposud
úřadem již bude celkový
sehrálo čtyři přípravné utkápozemek, na kterém je hřišní s výsledky: Olešnice 2:5;
tě situováno, majetkem SK
Herálec 3:2 a znovu s Olešnia bude možno přistoupit
cí 3:1 a Rozsochy 4:2. Utkák jeho kolaudaci.
ní se hrála na umělé trávě v
Dne 24. 02. 2007 proběhBoskovicích a v Domaníně.
la za účasti převážně starších
V kádru „A“ týmu dojde
členů SK Spartak brigáda
určitě ke změnám. Pro jarní
v Železárnách Štěpánov za
sezónu nemůžeme počítat s
účelem odstranění a demonM. Vrzalem, který odešel na
táže stávajících odkalovačů.
½ roční hostování do Bystřice
Všem zúčastněným členům
nad Pernštejnem, která nám
SK Spartak bych chtěl touto
poskytne hráče na hostování. Zleva stojící: Hrubeš Ondřej, Hašek Petr, Nepejchal Michal, Kroupa Jiří, Brázda Tomáš, Rossler cestou poděkovat za účast
Snahou trenérů je kádr co nej- Pavel, Jílek Ivo, Šibor Emil, Dvořáček Lukáš. Zleva klečící: Kankovský Vladimír, Horák Radek, Konig na brigádě.
více stabilizovat a v příští sezóHlavním reklamním a
Miroslav, Kalda Roman, Nečesánek Radek, Macinský Lukáš, Veselský Jakub.
ně se pokusit o postup do krajmediálním partnerem je
ských soutěží. „B“ mužstvo žádný pro jarní utkání a tréninky budou k dis- na obecním úřadě ve Štěpánově, kde již 2 roky společnost Design Invest
přípravný zápas zatím neodehrálo, ale je pozici, čímž by měl být vyřešen nedo- jsme předložili doklady o výši nákla- s.r.o., která pro klub zprostředkovává
dů na předchozí sezóny a požádali pronájmy všech reklamních ploch
přínosné, že řada hráčů „B“ týmu absol- statek hráčů pro starší a mladší dorost.
Rovněž žákovský tým pod vede- obecní úřad o poskytnutí příspěvku a výrobu reklamních panelů. Hlavvuje přípravu společně s „A“ týmem.
Členové výboru SK rovněž projedna- ním F. Kitnera zahájil přípravu pro na činnost SK. Rovněž byl se strany ním sponzorem klubu jsou i nadále
li další spolupráci s SK Bystřice nad jarní část sezóny. Trenér i žáčci věří, SK vznesen požadavek na poskytnutí Železárny Štěpánov.
Pernštejnem v rámci zajištění účasti že se jim podaří navázat na výkony z dotací OÚ pro výstavbu nových kabin.
Na závěr bych chtěl popřát všem
dorosteneckého družstva v krajském podzimní části a srdnatě se poperou o V současné době zatím neznáme sta- hráčům a funkcionářům radost
novisko OÚ k uvedené problematice z fotbalu.
přeboru. Bylo promluveno s jednotli- postup do okresního přeboru žactva.
Z činnosti výboru:
a celá záležitost je v jednání. Výbor
vými dorostenci, kteří jsou členy SK
Za výbor SK: Miloš Havelka,
Počátkem února proběhlo jednání SK ukončil kladně jednání se souroSpartak Štěpánov, kteří přislíbili, že
president klubu
O kopané v Nedvědici
pokračování ze str. 4
a jeho oplocení. V loňském roce se
podařilo vybudovat oplocení ze strany
od Nedvědice a na zbytku místní komunikace byla postavena malá tribuna pro
188 sedících diváků. V letošním roce
chtějí fotbalisté pokračovat v budování oplocení celého hřiště tak, aby po
jeho dokončení mohlo být započato
s rekonstrukcí hrací plochy. Za zmínku
určitě stojí, že všechny uvedené práce,
s výjimkou odborných prací při stavbě
kabin, provádějí sportovci ve svém volném čase.
Pokud se týká sportovních výsledků, je nutno uvést je tím, že nový
výbor klubu, který pracuje s měnšími
obměnami od roku 2001, si jako hlavní cíl své činnosti vytkl práci s mládeží
a především s vlastními odchovanci.
V již zmíněném roce 2001 přebíral
výbor klubu 1. mužstvo ve 4. třídě
a žádná jiná družstva v Nedvědici
nebyla. Dnes má klub v pravidelných
soutěžích pět družstev. Všechna působí v soutěžích okresu Žďár n/S a jejich
umístění v tabulkách vypovídá o tom,
že se nám práce daří. Vždyť družstva
5R]ãLĜXMHPHVYpSROHSĤVREQRVWLGRREODVWt
,QGLH8NUDMLQDDýtQD
=SURVWĜHGNXMHPHSĜtSDGQêP]iMHPFĤPREFKRGQtNRQWDNW\QHER
GRGiYN\]ERåtDVOXåHESRSĜtSDGČ]DMLVWtPHSRUDGHQVWYtSĜL
]DNOiGiQt9DãLFKSRERþHNYWČFKWRSHUVSHNWLYQtFKUHJLRQHFK
9SĜtSDGČ]iMPXVHQDWHOþtVOHREUDĢWHQD
0DWKHZ%OHVRQPDWWEOHVRQ#]HOH]DUQ\F]
5REHUW.|QLJUREHUWNRQLJ#]HOH]DUQ\F]
ODPICH
12
ty, kteří dlouhodobě pracovali či stále
pracují s našimi mládežníky ve věku
od 6 do 18 let. Jsou to Radek Nedoma, Martin Šikula, Jirka Mráz, Jan
Bednář, Dalibor Antonín, Milan Neugebauer, Libor Held a František Šibor.
V uvedeném věkovém rozmezí máme
téměř 80 aktivních fotbalistů, což je
důkazem toho, že nedvědičtí fotbalisté
mají směrem do budoucna velmi dobře nakročeno. Věřím, že současný elán
vydrží nejen hráčům všech věkových
kategorií, ale i trenérům a ostatním
funkcionářům, a že vzestupný trend
úrovně kopané v Nedvědici bude
i nadále pokračovat.
Pavel Vejrosta, prezident
SK Pernštejn Nedvědice
starší přípravky, mladších i starších
žáků jsou po podzimu 2006 na prvních místech tabulek svých soutěží,
dorost, který byl do okresního přeboru
přihlášen poprvé po několika letech, je
třetí a muži rovněž v okresním přeboru jsou zatím na 4. místě s pouze dvoubodovou ztrátou na 2. místo.
Uvedené výsledky jsou dílem trpělivé práce, která sice zpočátku nebyla příliš úspěšná, ale dnes již můžeme říci, že
se nám začíná vyplácet. Velkou zásluhu
na tom, že kopaná v Nedvědici prožívá
úspěšné období, mají především funkcionáři klubu a také příznivci, kteří nám
pomáhají při organizaci utkání a především při budování areálu. Za všechny
obětavé funkcionáře bych rád jmenoval
1DEt]tPH9iPNURPČ]DMLãWČQtUHNODP\YãHFKGUXKĤQRYČWDNp
]SURVWĜHGNRYiQtDJUHVLYQtFKLNRQ]HUYDWLYQtFKLQYHVWLFQD
NRPRGLWQtEXU]H1<%27Y1HZ<RUNX-DNR]iVWXSFH
UHQRPRYDQpIORULGVNpUHDOLWQtDJHQWXU\9iP]SURVWĜHGNXMHPH
WDNpNRXSLDSURGHMMDNpNROLYQHPRYLVWRVWLQD)ORULGČ
'HVLJQ,QYHVWVUR
'DYLG0DWRXãHNJVP
PDWRXVHN#GHVLJQLQYHVWF]
Vydává: Vedení Železáren Štěpánov, 592 63 Štěpánov nad Svratkou 511. Kontakt: telefon 566 560 240, e-mail:
[email protected], [email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Hynek Jurman. Registrováno MK ČR E 15725.
Tiskne UNIPRESS Žďár nad Sázavou. Inzerce: Zdeněk Veteška, tel. 776 142 148. Náklad: 4 000 ks. Zdarma.