Čapí stopy 1/2014

NEPRAVIDELNÝ OBČASNÍK STŘEDISKA S TOPA ČÁPA
2014/01
editorial
Ú VODNÍ SLOVO
Vážení čtenáři,
Do rukou se Vám dostává první číslo
nepravidelníku Čapí stopy v roce 2014.
Ač jsou oslavy nového roku již přes měsíc
za námi, rádi bychom Vám za tým střediska
Stopa čápa do tohoto roku popřáli mnoho
zdraví a lásky, ať se Vám daří všem nástra­
hám všedních dní vzdorovat s úsměvem
a klidem.
V tomto čísle si můžete prohlédnout
seznam akcí, na které se spolu s námi
můžete těšit v prvním pololetí roku 2014.
Také si můžete přečíst pokračování cyklu
novely zákona o sociálně právní ochraně
dětí. Tentokráte se budeme věnovat
Slovenskému modelu náhradní rodinné
péče, který byl jedním ze vzorů pro navrho­
vané změny u nás. Dále zde najdete dva
zajímavé příspěvky ze života od naší kolegyně
Terezy Čejkové, která je v současné době
na mateřské dovolené. Také vám poprvé
přinášíme novou rubriku ­ knihovnička.
Zde budete moc nacházet tipy na zajímavé
publikace jak z oblasti náhradní rodinné
péče, tak i knihy tematicky věnované výchově
dětí. Tyto knihy jsou také k dispozici k vypůj­
čení v našem Středisku.
Přejeme příjemně strávené chvíle u našeho
nepravidelníku. Budeme se těšit na vaše
ohlasy i případné příspěvky do dalších čísel.
2
OBSAH
editorial
2 Úvodní slovo
o nás a od nás
3 Co a komu nabízíme
3 Krátce z náhradní rodinné péče
kalendář
4 Na co se můžete těšit v prvním
pololetí roku 2014
téma
6 Jak to chodí jinde?
Slovenský model
náhradní rodinné péče
články
7 Do školy až od 9:00
8 Moc nebo málo informací
knihovnička
10 Pozitivní výchova sourozenců
v rodině
dětem
11 Vyrobte si letadlo
kontakty
o nás a od nás
C O A KOMU NABÍZÍME
NAŠE PROGRAMY
• Supervize rodiny
• Individuální psychologická práce s dítětem
• Asistovaný kontakt dítěte v NRP s původní
rodinou
• Poradenství ve věcech sociálně právní
ochrany dětí a zejména náhradní rodinné
výchovy
• Kluby pěstounů v Královehradeckém kraji
• Provázení rodiny
• Přípravy žadatelů o náhradní rodinnou péči
na převzetí dítěte
• Workshopy
• Víkendová setkání
• Odlehčovací služby
PRO KOHO TU JSME
• Zájemci o náhradní rodinnou péči
• Žadatelé o náhradní rodinnou péči
• Rodiny s dítětem v náhradní rodinné péči
• Studenti, veřejnost a organizace působící
v oblasti NRP
KRÁTCE Z NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE
• 1. 1. 2014 vstoupil v platnost Nový
občanský zákoník. Některé ze změn
se přímo dotýkají i náhradní rodinné péče.
Přehledně zpracované novinky, které
zákon přináší naleznete například na
stránkách www.cijedite.cz
• Pěstounů na přechodnou dobu v České
republice stále přibývá. Dle tiskové zprávy
Ministerstva práce a sociálních věcí počet
pěstounů v průběhu roku 2013 stoupl z 30
na 103. Během roku 2013 krátkodobě
poskytli domov 247 dětem. Většina z nich
během krátké doby přecházela k osvojitelské
rodině, další se vracely k rodičům nebo
jiným příbuzným.
• MPSV startuje kampaň na podporu
náhradní rodinné péče. Jedním ze zapojených krajů bude také Královehradecký
kraj. Cílem kampaně je vytvoření pozitivního obrazu pěstounské péče u široké
veřejnosti, a to zejména pěstounské péče
na přechodnou dobu. Ta není zatím
využívána tak často, jak by bylo potřebné.
• Stopa čápa nabírá dobrovolníky. Pokud
máte vy, nebo někdo z vašeho okolí zájem
stát se dobrovolníkem, neváhejte a kontaktujte Monika Klimešovou.
[email protected]
Nabízíme proškolení, pojištění, zdarma
akreditované kurzy, osvědčení o dobrovolnické činnosti, supervizi.
3
kalendář
N A CO SE MŮŽETE TĚŠIT V PRVNÍM POLOLETÍ ROKU 201 4
Ač je venku sychravo a chladno, naše
pracovnice nezahálejí a věnují se mimo
jiné také přípravě akcí na nadcházející půl
rok. Některé jsou plánovány s velkým
časovým předstihem, jiné jsou připravovány
a uzpůsobovány aktuální situaci. Zde se
můžete podívat na malou ochutnávku toho,
co je pro Vás připraveno.
Podrobnější informace Vám předají naši
pracovníci nebo si je můžete vyhledat na
našich webových stránkách www.salinger.cz
22. 2. Vzdělávací seminář na téma „Jak
mluvit s dětmi, aby se cítily přijaté“ –
odborný lektor PhDr. Jan Vyhnálek.
Zdravý vývoj a úspěšná výchova nejsou
možné bez toho, aby se děti cítily pevnou
součástí rodiny, ve které vyrůstají. To může
být v pěstounské péči nesnadný a dlouhodobý
úkol. Jednou z cest, jak posilovat pocit přijetí,
je způsob, jak s dětmi mluvíme. V běžné
rodičovské komunikaci nacházíme mnoho
zaužívaných způsobů, které ve skutečnosti
nabourávají vztah a oslabují pocit přijetí.
Seminář nabídne pěstounům zamyšlení
nad rozšířenými způsoby komunikace mezi
rodiči a dětmi i možnost osvojit si vhodné
postupy jak mluvit s dětmi při řešení každodenních situací. Vychází při tom z úspěšné
knihy autorek Adele Faber a Elaine Mazlich
"Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly".
Účastníci si odnesou několik jednoduchých
praktických návodů a principů komunikace
s dětmi. Součástí je prostor pro diskusi i pro
příklady z vlastní praxe pěstounů.
4
15. 3. Vzdělávací seminář na téma
„Attachment a jeho poruchy“ – odborní
lektoři MUDr. Julie Hadašová a MUDr.
Lubomír Hadaš, Ph.D.
Seminář bude zaměřen na vysvětlení
teorie citové vazby mezi matkou a dítětem.
Proč se o tom stále tolik mluví, proč právě
děti v pěstounské péči jsou ohroženou
skupinou? Jaký je vliv citové vazby na
chování dítěte a na vytváření jeho další
vztahů, typologie vazebného chování
a projevy poruchy citového pouta ve vztahu
k rodině, pěstounům, poruchy chování dítěte
ve školním prostředí, poruchy v navazování
kamarádských vztahů, co s tím jako pěstouni
můžeme dělat, terapeutické rodičovství, jak
nás ovlivňuje naše vlastní zkušenost z dětství
a jak se promítá do našeho vztahu s dítětem.
Během měsíců dubna až června se
uskuteční celkem pět víkendových setkání
v Deštném v Orlických horách a Peci pod
Sněžkou. Pro děti bude připraven zajímavý
program, dospělí účastníci se mohou těšit
na tato témata:
• citová deprivace a citová výchova,
• děti v kolektivu, vztahy a majetkové
rozdíly mezi dětmi,
• děti a sexualita,
• bezpečné chování,
• odměny a tresty, motivace dětí a hranice
ve výchově.
19. – 26. 7. Letní tábor se střediskem Stopa
čápa. Pozvánka s dalšími informacemi
a přihlášky budou postupně zveřejňovány na
našich webových stránkách, stávající klienti
střediska o nich také budou informováni
prostřednictvím našich pracovníků.
Pravidelné akce:
Každý měsíc pořádáme Kluby pěstounů.
Jsou to krátká, dvouhodinová setkání, kde má
každý příchozí možnost sdílet své zkušenosti
s ostatními, ale také se něco dozvědět od
zvaných odborných lektorů. Každou třetí
středu v měsíci můžete navštívit Klub
pěstounů v Hradci Králové - Prorodinném
centru Budulínek vždy od 16:30 do 18:30.
Každý třetí čtvrtek je pak pořádán v Mateřském centru Kapička v Jičíně. Nepravidelně
se rodiny schází v Rychnově nad Kněžnou.
Nejbližší setkání je zde plánováno na březen.
Pozvánky na jednotlivé kluby můžete najít
na našich webových stránkách.
5
téma
J AK TO CHODÍ JINDE?
S LOVENSKÝ MODEL NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE
Při chystání změn našeho systému
náhradní rodinné péče, se odborníci
zabývali i otázkou, které dobré fungující
prvky ze zahraničních systému by bylo
možné uplatnit i u nás. Jednou ze zemí,
z které čerpali zkušenosti, je Slovensko.
V minulém roce se pak uskutečnila
Česko-slovenská výměna zkušeností.
Projekt pod záštitou Královehradeckého
kraje zajistil stáže pro pracovníky odborných
organizací v institucích Bánské Bystrice.
Navštívit několik tamních organizací
a zařízení měli možnost i pracovníci Stopy
čápa. O několik zajímavostí bychom se rádi
podělili i s Vámi.
Náhradní rodinná péče je na Slovensku
označovaná jako „Náhradná rodinná
starostlivosť“ a má v některých ohledech
obdobnou strukturu jako v České republice.
S rozdíly se setkáte před svěřením dítěte do
péče. Po zapsání do seznamu žadatelů
o náhradní rodinnou péči má každý možnost
zvolit si jeden ze tří druhů přípravy. Žádný
z typů přípravy žadatele nezvýhodňuje před
jinými při čekání na svěření dítěte, liší se
však konkrétním pojetím základních témat.
Zvolit si můžete mezi formou realizovanou
úřadem práce a sociálních věcí, která je
spíše informativní a mezi spíše prožitkově
organizovaným kurzem PRIDE či přípravou
realizovanou Občanským sdružením Návrat.
Kurzy se liší nejen konkrétním pojetím
kurzu, ale také finanční spoluúčastí
budoucího náhradního rodiče. Kurzy
6
organizované úřadem jsou zdarma, ostatní
dva počítají s příspěvkem. Podle odborníků
však žadatele neodrazuje, rozhodující je
pravděpodobně spíše pojetí neboť zájemců
o kurzy je podle pracovníků poměrně
hodně.
Dalším z rozdílů je institut profesionální
pěstounské péče. Ten zde byl uzákoněn už
v roce 1993. Profesionální rodina, či jednotlivec
jsou zaměstnanci dětského domova a ve většině
případů „práci“ vykonávají ve vlastním domu
či bytu. Zjednodušeně řečeno, zájemce o profesionální pěstounství projde prověřením
úřadu, absolvuje přípravu, na konci které
získá certifikát. Ten ho opravňuje k výkonu
tohoto povolání a může se ucházet o místo
v jednotlivých dětských domovech. Děti jim
jsou pak do péče svěřovány na základě rozhodnutí ředitele dětského domova, ve kterém
jsou umístěny. V době čerpání dovolené
pěstouna se o děti starají jiní zaměstnanci
dětského domova. Vedle tohoto institutu
profesionálního pěstounství stále, i když
v malé míře, existují klasické dětské domovy.
Děti do šesti let však musí být svěřovány do
profesionálních rodin.
Poměrně velkým problémem jsou podle
zaměstnanců neziskových organizací v této
oblasti finance. Náhradní rodinná péče zde
nemá takovou podporu jako u nás, prostředky
na poskytování terapie, poradenství, vzdělávacích aktivit či klubů pěstounů, získávají
organizace z velké části ze zahraničních
fondů.
články
D O ŠKOLY AŽ OD 9:00
Znovu se rozpoutala debata o tom, zda
by nebylo lepší, posunout začátek vyučování
až na devátou hodinu ranní. Je to skutečně
poměrně dost kontroverzní téma, protože je
tu spousty pro i proti.
Od devíti hodin začíná výuka například
ve Velké Británii, v Itálii, nebo ve Francii.
Odborníci se začínají shodovat na tom, že
začátek vyučování od osmi, je příliš brzký.
Hlavně pro adolescenty. Zejména proto, že
dospívající organismus se probouzí později.
Doktorka Martha Hansenová, která prováděla
výzkum ve spolupráci s Chicagskou univerzitou, zjistila, že adolescenti spali v době
prázdnin o plné dvě hodiny více, než v době
školního vyučování. Většina z nich tak ve
školním roce trpí spánkovou deprivací, která
je nejen zdraví škodlivá, ale neprospívá ani
soustředění na výuku. Spánkové návyky
dítěte se během dospívání mění. Nejrůznější
výzkumy potvrzují, že kolem dvanáctého
roku věku dítěte se zvyšuje potřeba spánku,
což trvá přibližně do roku dvacátého. Při
čemž člověk přirozeně později usíná a také
vstává. Tato okolnost tedy nesouvisí, jak by
se mohlo zdát, s životním stylem teenagera.
Je to biologicky podmíněný fakt. Samozřejmě
také musíme brát v úvahu individualitu
každého jedince. Já například k plné spokojenosti potřebuji minimálně devět hodin
spánku denně (které bohužel samozřejmě
nemám). Ale jsou i tací, kterým stačí hodin
šest.
Objevují se ale také praktické argumenty,
které hovoří spíše proti. Většina z nás pracuje
od osmi hodin, což znamená, že pokud by se
začátek vyučování posunul, musela by tak
jako tak většina menších dětí stejně do družin.
Vyučování by jim začínalo později, spánkovou deprivaci by to ale nijak neřešilo. To je
sice pravda, nicméně výzkumy ukazují, že
pozdější začátek vyučování by prospěl
zejména náctiletým a ti už družinu nepotřebují.
Odpůrci také předkládají další poměrně
logický argument a to, že je užitečné se
naučit rannímu vstávání. Opět ale narážíme
na výzkumy, jejichž výsledky nás přesvědčili
o tom, že nejvíce spánku potřebuje právě
adolescent. Návyk na ranní vstávání tedy
pro něj není výhodou, ale naopak.
Samotné posunutí začátku výuky by v
praxi nebylo až tak obtížné, jak by se mohlo
zdát. Legislativa nic takového nezakazuje.
Vyhláška ze dne 18. ledna 2005, o základním
vzdělávání a některých náležitostech plnění
povinné školní docházky pouze říká, že
vyučování zpravidla začíná v 8:00 a nesmí
začínat dříve než v 7:00. Dále pak, že nesmí
končit později, než v 17:00. Pohybuje-li se
tedy v těchto intencích, pak je rozhodnutí
o začátku výuky v rukou ředitele či ředitelky
školy. Zcela bez problémů by to jistě nebylo.
Například sestavovat rozvrhy je poměrně
složitá konstrukce variací, kombinací
a permutací. Pokud by se posunul začátek,
samo sebou by se posunul také konec
vyučování, což by zase mohlo působit
potíže dojíždějícím žákům, zejména pak
7
v zimních měsících. Nemluvě o různých
zájmových kroužcích, které by se musely
také přizpůsobit pozdějšímu návratu dětí
ze školy.
Tradice brzkého vstávání do práce i školy
pochází ještě z Rakouska Uherska. Životní
styl lidí se však od té doby značně změnil.
Údajně je to vina Františka Josefa I., který
evidentně nebyl sova, ale slavík a vstával již
ve čtyři hodiny ráno. V šest už pilně pracoval
a pochopitelně to samé tedy vyžadoval i od
svých podřízených. Začátek pracovní doby
se tedy posunul na nepříjemnou šestou
hodinu ranní. Ale všimněme si, že školní
výuka i tehdy začínala o dvě hodiny později
– tedy v osm. Pracovní doba se ve většině
případů změnila, školní docházka však
nikoli. Možná je na čase.
Ať už patříte mezi příznivce nebo odpůrce
ranního vstávání, pravděpodobně se shodneme
na tom, že důležitější než začátek vyučování
je jeho obsah a metody. Je docela pravděpodobné, že Váš teenager by do školy šel nerad
i na desátou. Nebo ho zaujme nový učitel
svým zápalem pro věc a Pepík nebo Jarmilka
budou před školou přešlapovat už od sedmi.
Tak se buď nechme překvapit, jak to dopadne,
nebo už zítra zajděte za ředitelem nebo
ředitelkou Vaší školy a zkuste toto téma
nadhodit. Třeba vám vyjde vstříc.
Zaujalo-li vás toto téma, více se dočtete
například na těchto internetových stránkách:
www.celostnimedicina.cz
www.dobry-spanek.cz
www.msmt.cz
8
M OC NEBO MÁLO
INFORMACÍ
Vážení čtenáři ráda bych se s vámi podělila
o zkušenost, která mě přepadla s příchodem
mého syna na svět. To, že porod je o dost
jednodušší než administrativa, která ho
provází, byl první šok. Bohužel to není
nadsázka, ostatní mamky mi dají za pravdu,
že ještě na porodním sále, jsem diktovala
paní doktorce rodné číslo manžela, vrozené
vady všech příbuzných, datum narození,
trvalé bydliště, přechodné bydliště, nejvyšší
dosažené vzdělání, … atd. Čekala jsem, kdy
se mě zeptají na velikost bot. Ač jsem povahy
klidné, musím přiznat, že byly chvilky, kdy
jsem měla velikou chuť poslat dotyčnou
dotazovatelku do patřičných míst. Dokumenty, které jsem musela pročítat a podepisovat už na novorozeneckém oddělení,
vážily víc, než můj nově narozený syn.
Nemluvě o administrativní perverzi, která
se rozpoutala potom – matrika, pojišťovna,
správa nemovitostí, magistrát města, pediatr,
ortoped, ... atd. Personál nemocnice se choval
velice mile a profesionálně. Bohužel na
všechny novopečené maminky sypal kvanta
a kvanta informací, která skutečně nebylo
v lidských silách si zapamatovat. Samozřejmě
bylo třeba vždy podepsat, že jsme zmiňované
informace dostali. Když mi pak navíc
pediatrička dodala dvoukilový stoh letáků
a popisů nejrůznějších vakcín, očkování,
přípravků na opruzeniny, umělou stravu,
koliku a já nevím co všechno, začala jsem
propadat depresi. Kristova noho, jak to ty
mamky dělají, že se pečlivě a zodpovědně
rozhodují, co dítěti dají a co ne, co s ním
budou dělat, co ho budou učit. Často slyším
rady typu: „Nech to být, to za nás taky
nebylo a taky jsme živí.“ To sice ano, ale
co když chci dítě uchránit před skoliózou,
správně vybrat očkování, nebo předejít
výchovným problémům. Mám dojem, že
budu muset vystudovat další vysokou školu.
Když mi pak rehabilitační sestra kladla
na srdce, jak důležité je lezení a bědovala,
že rodiče jsou zoufale neinformovaní, musela
jsem se nad tím zamyslet. Možná je to jinak.
Možná by bylo fajn, kdyby se pediatři, ortopedi,
pedagogové, psychologové a ti další dohodli
a sepsali nějakou krátkou brožuru, ve které by
člověk našel ty nejdůležitější informace. Ale
opravdu jen to nejdůležitější, protože všechno
zkrátka není možné vnímat. Otázka zní,
jestli to není utopie. Z psychologického
hlediska by bylo pro dítě nejlepší, kdyby
ho matka, alespoň v prvních měsících,
prakticky nepustila z ruky. To vám ale
ortoped neschválí, protože je třeba, aby se
dítě učilo zvedat hlavičku, otáčet se, lézt.
Nakonec mi zkrátka nezbude nic jiného,
než si najít nějakou vlastní zlatou střední
cestu. Mám ale neodbytný pocit, že se tímto
dostávám tam, kde jsou matky, které se po
teoretické stránce o vývoj dítěte nezajímají
vůbec. Něco zkrátka instinktivně udělají
dobře a něco ne. Stejně tak já se pak pro
něco rozhodnu správně a pro něco ne. Kde
je tedy chyba?
Výchova dítěte není a nemůže být dokonalá. Je zbytečné opakovat, že nejdůležitější
je milující rodič. Přesto však se většina
z nás snaží dosáhnout nedosáhnutelného.
Aby dítě mělo všechno, co potřebuje, aby
toho nebylo moc, aby bylo šťastné, aby bylo
správně vychované a zdvořilé aby, aby, aby
… Budu se zkrátka muset smířit se svojí
nedokonalostí. S tím, že se na svém dítěti
nesmazatelně podepíšu tak, jako se na mě
podepsali moji rodiče a na nich zase ti
jejich. Ach jo.
9
knihovnička
P OZITIVNÍ VÝCHOVA SOUROZENCŮ V RODINĚ
Čas od času si možná tak jako já říkáte, že byste si chtěli na chvíli sednout a přečíst si
kousek ze zajímavé knížky. Nebo si také říkáte: „Měla bych si občas něco přečíst, jak jsem
to dělával/a dříve“. Taková rozhodnutí však často ztroskotají kvůli nedostatku času. A když
už čas je, není žádná kniha po ruce anebo nevíme, po které vlastně sáhnout. Do našich
Čapích stop jsme se proto rozhodli zařadit tuto inspirativní rubriku. Pravidelně vám zde
budeme představovat sice odborné, přesto však čtivé a přínosné knihy, se kterými máme
dobrou zkušenost. Budeme i rádi za vaše ohlasy na knihy či typy na další zajímavé
publikace.
POZITIVNÍ VÝCHOVA SOUROZENCŮ V RODINĚ
Stejnojmenná
kniha autorů
Jana a Markéty
Čapkových jistě
zaujme všechny
rodiče, kteří
pečují minimálně
o jedno dítko.
Je psána velice
čtivou formou
a to především
díky tomu, že
autoři skloubili
teorii (výchovné
styly, sourozenecké konstelace) s praktickými
příklady, se kterými se můžeme při výchově
dětí setkat. Jistě si všichni dovedeme představit
situaci, kdy si chce dítě v obchodě vynutit
koupi určité věci, vzteká se, válí se po zemi.
Podle manželů Čapkových je jednou z možností,
jak této situaci předejít, že dítěti předem
nastavíme pravidla – může se účastnit
nákupu pouze za podmínek, že se budou
kupovat pouze věci, které jsou napsané na
seznamu nebo si dítě vybere pouze jednu
věc a ve chvíli, kdy se pro ni rozhodne,
už ji z košíku nevrací. V knize můžete také
najít informace o možnostech řešení konfliktů
mezi sourozenci, zavádění pravidel v rodině,
zapojení dětí do péče o domácnost, hospodaření s penězi a spoustu dalších zajímavých
postřehů, které přispějí k rozšíření vašich
výchovných obzorů. Trocha času strávená
nad touto knihou za to určitě stojí.
ČAPEK J.; ČAPKOVÁ M. Pozitivní výchova sourozenců v rodině.
Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-779-4.
10
dětem
VYROBTE SI LETADLO
Možná i u vás v obchodě dávají salámy
a sýry na rovné polystyrenové tácky. Přinášíme
Vám možnost, jak tento obal přetvořit na
hračku – házecí letadlo. Výroba není nikterak
složitá.
Potřebovat budeme:
• Dva rovné polystyrenové tácky
• Ostré nůžky
• Lihový fix
• Nůž
• Větší korálek
• Špendlík
• Fixy na pokreslení.
Nejprve si vystřihněte ze šablony (naleznete ji uprostřed našeho časopisu) jednotlivé
díly letadla. Potom lihovým fixem překreslete
díly na tácky, a buď vystřihněte nůžkami,
nebo vyřežte nožem. Záleží, s čím se Vám
lépe pracuje.
Teď už stačí jen letadlo vybarvit dle vlastní
fantazie a nakonec složit. Do přední strany
připíchněte korálek, aby se letadlo vyvážilo.
Pak už jen stačí letadlo vyzkoušet – chytněte
ho za trup pod křídly a hoďte ho. Pokud si
vyrobíte více letadel, můžete s kamarády
nebo sourozenci pořádat soutěže.
Nápad jsme převzaly z http://www.moje-rodina.cz/clanky/tvorime-s-detmi.
Jestli rádi tvoříte, určitě zde najdete spoustu inspirace.
11
KONTAKTY
STOPA ČÁPA
Třída Karla IV 430
Hradec Králové 500 02
Vedoucí střediska:
Martin Snížek, DiS.: [email protected] tel: 773 800 292
Sociální pracovnice/ zástupce vedoucí:
Mgr. Lenka Pirklová: [email protected] tel: 725 421 128
Sociální pracovnice:
Jarmila Říčařová: [email protected] tel: 776 807 437
Monika Klimešová, DiS.: [email protected] tel: 608 123 891
Simona Kučerová: [email protected] tel: 725 427 401
Zdeňka Bartošová: [email protected] tel: 608 964 096
Adresa sídla Občanského sdružení Salinger:
Gočárova třída 760, Hradec Králové 500 02