Evangelik 49 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické

Evangelik 49 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické

Úterý
10:00 setkání maminek (1., 3. a příp. 5. úterý v měsíci)
10:00 biblická hodina v Domě seniorů Hvězda
na Bílé Hoře (1x měsíčně)
17:00 konfirmandi
19:30 sbor. diakonie (1x za 2 měsíce)
20:00 třicátníci (1x měsíčně)
Středa 15:00 biblická hodina pro děti
19:00 mládež
Čtvrtek 15:00 senioři (1x měsíčně)
17:00 výtvarná dílna po malé děti (2x za měs.)
19:00 biblická hodina
Neděle 09:30 bohoslužby
souběžně nedělní škola pro děti
. . . . . . . . . . . . . . .
. Hledejte
. . .především
. . .Boží. království
. . .a spravedlnost
. . . .
. a.vše.ostatní
. .vám. bude
. .přidáno
. . . . . . .
. Mt. 6,33
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
e
va
n
g
e
l
í
K
49
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
v Praze 6–Střešovicích
Náměstí Před Bateriemi 22, 162 00 Praha 6
FARNÍ SBOR
ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE
EVANGELICKÉ
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Sborový program . . . . . . .
......................
Mimořádná setkání
29. března, na Květnou neděli, se bude v rámci nedělních bohoslužeb od 9:30 konat výroční sborové shromáždění (upozorňujeme, že tu neděli se čas mění na letní). Na programu bude zpráva
staršovstva o životě sboru a jeho hospodaření. Zveme členy sboru
k rozhovoru o našem sboru i o situaci církve, která se stává finančně
nezávislou na státu, tím však zároveň odpovědnou za svou existenci.
Každý člen sboru, který se chce sborového shromáždění aktivně
zúčastnit, nechť si zkontroluje, zda je uveden na seznamu členů
s hlasovacím právem. Tento seznam bude k nahlédnutí v kostele tři
týdny před shromážděním. Případně se můžete dotázat br. faráře
Pokorného, zda jste v něm uvedeni.
Zveme vás na bohoslužby o Velikonocích:
29. 3. Květná neděle
19:00 hudební pašijní nešpory – Via Crucis od Ference Liszta
2. 4. Zelený čtvrtek
19:00 pašije s vysluhováním sv. večeře Páně
3. 4. Velký pátek
18:00 bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně
5. 4. Boží hod velikonoční
9:30 bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně
Koncert na kopci v pondělí 13. 4. v 19 hodin –
„Jak se vdávala cesta“
Kvarteto Hrubý, Svoboda, Hanzlová, Tichý zahraje
adaptace písní Karla Reinera (1910–1979)
Zuzana Hanzlová – zpěv, flétna
Jaroslav Svoboda – harmonium
Petr Tichý – kontrabas
Michal Hrubý – klarinety
Koncert je pořádán s podporou MČ Praha 6.
Vstupné dobrovolné – výtěžek věnujeme
na opravu varhan.
Jan Hus – mučedník, nebo zbytečná oběť?
Zveme na komponované pásmo o okolnostech
upálení mistra Jana Husa s dobovými texty, faktografickými údaji a hudbou gotiky i pozdější reformace.
V roli Jana Husa vystoupí Jan Potměšil, v roli
Inkvizitora Oldřich Kříž, doprovázejí Přemysl Vacek
(loutna) a Václav Návrat (housle). V našem kostele
v pondělí 18. května v 19:30.
Noc kostelů
V pátek 29. května večer se otevřou dveře mnoha
kostelů a modliteben po celé republice a již po
několikáté i u nás, ve Střešovicích. Sledujte program
na stránkách sboru nebo na speciálním webu
Noci kostelů www.nockostelu.cz.
KontaK t y . . . . . . . . .
.................
Farní sbor Českobratrské církve evangelické
v Praze 6-Střešovicích
Náměstí Před Bateriemi 22, 162 00 Praha 6
Telefon fary a faráře Pavla Pokorného: 224 312 107
farářky Lenky Ridzoňové: 222 361 121, 605 081 279
kurátora Tomáše Fendrycha: 725 594 400
e-mail sboru: [email protected]
sborová internetová adresa: http://evangelik.cz/
Osobní setkání a úřední záležitosti
po telefonické domluvě
počáteK měSíců . . . . . . . . . .
......................
Biblická úvaha
Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci
ročními. (Exodus 12,2)
Kde jsme se vzali, odkud jsme vyšli? Co je pro nás počátkem?
Izraelci jsou otroky v Egyptě. Faraon na ně nakládá pořád víc práce
a teď je ještě nutí zabíjet novorozené chlapce.
Mojžíše pošle Pán Bůh, aby Izraelce z Egypta vyvedl. Vytáhl. Však
taky to jméno Mojžíš znamená Vytahující. Faraon se dobrých otroků
samozřejmě vzdát nechce. Přijde devět egyptských ran... Známe ten
příběh ze začátku knihy Exodus.
Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců... Tahle slova slyší vystrašení otroci. Je to teprve začátek. Nebo jinak: to staré končí, nové
začíná. Už tady v Egyptě, na dohled a dosah faraona. Zabijete
beránka, jeho krví potřete dveře svých domů. Anděl smrti, který bude
zabíjet vše prvorozené, vaše domy označené krví přeskočí, v nich
nikdo nezemře.
To byly první Velikonoce. Židovský pesach. Večeře před odchodem.
Takhle to začalo. Počátek měsíců... Tenhle počátek měsíců, počátek
velké cesty za svobodou si židé každý rok připomínají.
Kde je náš počátek? Nebo je čas lavina, která se valí, nestíháme
jej sledovat, řešíme jen to, co aktuálně přijde, to, co „hoří“?
Počátku ani konce nevidět?
Začínat znovu? Dávat si nějaká novoroční předsevzetí? Vždyť se je
stejně nepodaří uskutečnit...
Jenže ti Izraelci si žádný nový počátek ani první z měsíců nevymysleli
sami. Byli k němu pozváni. V čase, který vypadá beznadějně, mají
v noci připravit hostinu, ve spěchu se najíst a vydat na cestu.
Počátek netvoří sami, dostávají jej.
Budou Velikonoce. Ve valícím se čase nás přepadnou a jsou zase
rychle pryč. Nebo – zanechají nějakou stopu? Jsou nám počátkem
měsíců?
Velikonoční událost, Ježíšovo vzkříšení, je počátkem křesťanství, od
Velikonoc se odvíjí naše víra a naděje. V domech, kde se Velikonoce
slaví, se žije nadějí, že smrt není mocí poslední a nejmocnější.
Díky za ten počátek naděje. Kvůli ní stojí za to se na chvíli zastavit.
Lenka Ridzoňová
pozvání Ke Společným
Shromážděním, SetKáním
a Ke Spolupráci . . . . . . . . .
......................
Sborová diakonie je skupina asi 10 žen a dvou mužů, kteří jsou
ochotni nějakým způsobem pečovat o potřebné lidi ve sboru.
K poradě se scházejí s oběma faráři jednou za dva měsíce.
Péče a zájem o sebe navzájem není jen věcí organizované sborové
diakonie, ale celého sboru. Navštívit, zavolat, dovézt na bohoslužby nebo k lékaři. Jednou za čas vařit polévku pro bezdomovce.
Popovídat s někým, koho ještě neznám. Uvařit kávu, umýt nádobí
nebo okna. Všimnout si, že někdo už dlouho nepřišel. Je dobře,
že to docela „funguje“.
Máte-li chuť se (ještě) nějak více života sboru účastnit, jste zváni!
Děti
V neděli během bohoslužeb je pro děti (4–12 let) nedělní škola.
Jsou zvány děti, které chodí pravidelně, i ty, které se v kostele objeví
jen občas.
Rodiče s miminky a malými dětmi mohou být během (části) bohoslužeb v kanceláři, kde jsou pro děti hračky a rodiče mohou slyšet
kázání z kostela z reproduktoru. Neostýchejte se obrátit na službu
konajícího presbytera, aby vám ukázal cestu.
Ve středu odpoledne je pro děti biblická hodina. Podobně jako
v nedělní škole jsou rozděleny podle věku do dvou skupin.
Každou skupinu vede jeden z farářů.
Dvakrát do měsíce se děti mohou zúčastnit výtvarné dílny.
Dětský tábor 2015
Letošní tábor pro děti od 7 (po první třídě) do 12 let plánujeme
od 19. do 26. července. Tentokrát budeme na faře v Opatovicích
u Zbýšova. Přihlašovat se můžete u faráře Pokorného.
Maminky
Maminky s malými dětmi se scházejí jednou za
14 dní v úterý dopoledne. Děti si hrají, maminky povídají;
také zpíváme, vyprávíme si příběhy z Bible, malujeme.
Mládež
Schází se pravidelně každý týden ve středu v 19:00.
Zpívá, debatuje nad biblickými texty, hraje hry
a věnuje se různé tvůrčí činnosti. Součástí setkání je
společná večeře z toho, co účastníci sami přinesou.
Závěr obvykle po 21. hodině. Otevřeno všem ve věku
cca 15–25 let.
Jednou za měsíc se schází skupina třicátníků.
Není vymezena ani tak věkem, jako spíš zájmem
o dané téma.
Zveme vás k účasti i k navržení témat, o kterých
bychom mohli mluvit, koho pozvat apod.
Senioři se scházejí jednou za měsíc, programem
poslouží hosté i domácí. Setkání bývají s občerstvením, sborová diakonie zajišťuje pro zájemce dovoz
autem.
Biblické hodiny jsou vždy ve čtvrtek od 19 hodin.
Probíráme texty kázání na nejbližší neděli.
Přibližně jednou za měsíc se konají biblické hodiny
v rodině u někoho ze sboru. Setkání jsou otevřena
všem, kdo se o Bibli a evangelické vyznání zajímají;
bez rozdílu generací, i nečlenům sboru.
Partnerství Střešovic se sborem
v holandském Oss slaví letos 30. narozeniny!
Letos pojedeme do Oss 23.–26. dubna. Jste zváni!
Další informace se dozvíte u br. kurátora
Tomáše Fendrycha.
zpráva o životě
Sboru v roce 2014 . . .
.................
O sborovém životě, o církvi a o světě
Po řadu let na tomto místě opakujeme, že je nám
v tomto sboru dobře. Bohoslužebná setkání jsou nám
radostí a povzbuzením. Vážíme si sborového společenství, vzájemného zájmu a podpory, které zde
nacházíme. Opakovaně příznivý dojem nás těší
a zároveň vyvolává otázky: nenamlouváme si něco?
Nejsme slepí vůči skrytým nedostatkům, nenaplněným očekáváním či kritice? A také: je nám tady sice
možná dobře, není to však málo? Co přinášíme
svému okolí? Církvi? Božímu dílu ve světě? Naše církev je teď spolu s ostatními církvemi v České republice v (nové) situaci – bude se muset hospodářsky
osamostatnit, obejít se v budoucnu bez státní podpory, zároveň však v těchto letech dostává k dispozici
mnohem více finančních prostředků než dříve (restituční náhradu za nevydaný majetek). Tahle vnější
změna působí protikladně: na jednu stranu budí
obavy a opatrnost, na druhou stranu vyvolává snahy
chopit se příležitosti a pouštět se do nových aktivit.
Co je správné? A je vůbec změna vnucená nám
zvnějšku důvodem k tomu, aby se církev nějak
zásadně měnila?
Vnímáme (staršovstvo) tento pohyb a mluvíme
o něm. Chceme o něm mluvit v rámci našeho sboru
a stojíme o vaše názory a podněty. Zároveň považujeme za nutné nezůstat jen u sboru svého, ale rozhlédnout se po pražském seniorátě a po celé Českobratrské církvi evangelické, mluvit s ostatními
a promýšlet, co a jak dál. A přitom neztratit ze zřetele
prioritu naslouchat Božímu slovu.
Co se ve sboru v roce 2014 dělo –
stručný přehled
Zvolili jsme nové staršovstvo, kurátorem se stal
znovu bratr Tomáš Fendrych. Druhou farářkou
sboru byla v opakované volbě na dalších pět let zvolena sestra Lenka Ridzoňová s pracovním úvazkem
70 %. Na roční vikariát v říjnu nastoupil vikář Benjamin Kučera.
Sborové shromáždění schválilo vytvoření Sociálního fondu.
Staršovstvo napsalo v březnu dopis premiérovi ČR na podporu
jasně odmítavého stanoviska k ruské anexi Krymu.
Proběhla vizitace seniora a seniorátní kurátorky, která neshledala
v našem sboru žádných závad.
Konala se dvě mimořádná odpolední bohoslužebná shromáždění –
na prvním (11. května) byla synodním seniorem Joelem Rumlem
ordinována ke službě slova a svátostí presbyterka Jana Plíšková, na druhém (8. června) byl za přítomnosti celocírkevního kantora Ladislava Moravetze pověřen službou kantora v našem
sboru bratr Jiří Schneider.
Podvečerní sborová debata byla věnována možnostem dalších
aktivit a rozvoje našeho sboru.
Děti se scházely v nedělní škole během bohoslužeb a na biblických
hodinách v týdnu, nejmenší děti se svými maminkami na zvláštních
setkáních. Několikrát děti přespávaly v kostele, v létě jely na týdenní
tábor a o adventu hrály vánoční divadlo.
V červnu byli při slavnostním bohoslužebném shromáždění konfirmováni Jan Brož, Michal Daneš, Petr Daneš, Theodor Hozák, Františka Keprtová, Petra Klimešová, Daniel Kvapil, Veronika Marunová,
Daniel Ridzoň, Magdalena Sobotková, Kateřina Urbánková a Marie
Zemánková. Od září se začala scházet nová skupina ke konfirmační
přípravě.
Pokračovaly pravidelné schůzky mládeže, které vedli bratří Michael
Pfann, Jonáš Plíšek a Šimon Pokorný. Mladí se účastnili dětského
tábora v roli vedoucích a také putovního tábora s německou
a rumunskou mládeží.
Jednou za měsíc se scházela skupina třicátníků, na níž jsme se
věnovali tématům jako například: Montessori pedagogika; vyprávění
o cestování po Altaji; bibliodrama; knihám Vyhnání Gerty Schnirch
nebo Vyhoštěná smrt.
Senioři se scházeli jednou za měsíc, programem posloužili hosté
i domácí: o Pompejích a Nepálu, o písních v Evangelickém zpěvníku
a spirituálech ve zpěvníku Svítá, o vulkánech, o Rothmayerově vile
nebo o prvním synodním seniorovi Josefu Součkovi. V dubnu vyšlo
setkání na Zelený čtvrtek, senioři četli pašije a slavili u stolu večeři
Páně. V prosinci bylo setkání vánoční. Letos přibyl ještě společný
oběd na Štědrý den.
Pravidelná biblická hodina se od září koná pouze ve večerních
hodinách. Tato změna se na počtu účastníků výrazně neprojevila
(nadále 4–7). Jednou měsíčně též pokračovala biblická hodina
v Domě seniorů Hvězda na Bílé Hoře. Od podzimu se přibližně jednou za měsíc koná biblická hodina v rodině.
Sešli jsme se na ekumenické biblické hodině s našimi sousedy
římskými katolíky, starokatolíky a československými husity. A jako
obvykle, po dvou letech, jsme mezi námi přivítali skupinu sester
a bratří z partnerského sboru z nizozemského Oss.
Nově se náš sbor přidal k seniorátní sociální pomoci – k vaření
polévky a svačin pro bezdomovce a sbírce trvanlivých potravin do
Potravinové banky.
Opět jsme se zúčastnili Noci kostelů (otvírání kostelů pro
veřejnost). Hrála se taky každoroční vánoční pohádka
(O strašlivém nenasytovi). Pokračoval projekt Koncerty na kopci
s grantovou podporou Městské části Prahy 6 a konal se opět Tříkrálový charitativní koncert žáků Základní umělecké školy Jana
Hanuše v Břevnově. Dále se u nás scházeli: sdružení Víra a světlo
a skupina bývalých konfirmandů a sdruženců. Mnozí naši členové se účastnili společných pobytů, jako byly zářijový sborový
víkend v Chotěboři nebo jarní prázdniny na horách v Sola Fide.
Na přelomu roku jsme byli hostitelským společenstvím stovky poutníků z různých zemí Evropy, kteří přijeli na setkání organizované
komunitou ve francouzském Taizé; pět dní se u nás scházeli mladí
lidé z Polska, Německa, Ukrajiny, Lotyšska, Maďarska, Francie a Itálie.
Přehled o roce 2014 – jména a čísla
58x bohoslužby, průměrná účast 114.
43x nedělní škola, průměrná účast 25.
15x večeře Páně, průměrná účast 90.
7 křtů – Johanna Marta Engelhardt, Kristýna Sarma Altmanová,
Jan Daneš, Magdalena Sobotková, Marie Hrnčířová, Zuzana
Gračková, Vincent Fendrych.
12 pohřbů – Eva Smetanová, Václav Sekera, Pavel Hlavsa, Zdenka
Prokošová, Renata Jáklová, Květoslava Knapová, Stanislav Matoušek, Marie Raichová, Jan Bezdíček, Marcela Hetzendorfová, Zdenka
Charvátová, Jarmila Zákorová (z toho 4 členové našeho sboru).
Dále zesnuli: Václav Diviš, Bohumil Koželuh, František Matějka.
6 svateb – Jan a Kristýna Jiříčkovi, Pavel a Alena Zouzalovi, Michal
a Anna Kvirencovi, Matěj a Barbora Schneiderovi, Michal a Rebeka
Čejchanovi, Petr a Birgit Syručkovi.
Přistoupili a přistěhovali se: Michal Svatuška, Ondřej Gottwald
a Alena Gottwaldová-Lomičová, Joel a Hana Pokorní.
Vystoupil: Marek Vajchr.
Poděkování
Pavlu Gregorovi a Patriku Pospíšilovi za varhanní
doprovod • Jiřímu Schneiderovi za vedení pěveckého
sboru a hudební doprovody • pěveckému sboru
a dalším hudebníkům • Miloši Janáčkovi, Lídě Pospíšilové a Olze Brožové za pokladnickou službu
• učitelům Nedělní školy, jimiž v roce 2014 byli: Olga
Brožová, Martin Čech, Kristina Karasová, Tomáš Kočnar, Markéta Kočnarová, Romana Kuboňová, Ondřej
Lukáš, Věra Matějková, Jonáš Plíšek, Šimon Pokorný,
Ráchel Ridzoňová, Ondřej Roskovec, Petr Ryšavý,
Benjamin Schneider, Klára Schneiderová, Dora Tichá,
Vladimír Urbánek, Anna Zemánková, Viktor Žárský
• bratru Petru Ryšavému za vedení sborové kroniky
• sestrám ze sborové diakonie za návštěvy a za organizaci setkání seniorů • mnohým dalším, kteří přispěli
rozmanitými službami a pomocí sborovému
společenství.
Staršovstvo střešovického sboru, březen 2015
zpráva
o hoSpodaření FS
čce praha Střešovice
v roce 2014
a rozpočet na roK
2015 . . . . . . . . . . . . .
.................
Zpráva o hospodaření v roce 2014
V našem sboru pokračoval celocírkevní rozhovor
o budoucím samofinancování církve a o využití restitučních prostředků, které stát začal církvím vyplácet.
Z iniciativy některých členů jsme se v této souvislosti
nad budoucností našeho sboru začali zamýšlet. Při
lednové sborové besedě jsme probírali náměty na
rozvíjení dosavadních sborových aktivit zaměřených
na službu a pomoc potřebným a zkoumali možnosti
nových projektů v této oblasti. V těchto úvahách
bychom rádi pokračovali.
V roce 2014 pracovala finanční komise ve složení Tomáš Fendrych,
David Kupilík, Luboš Kurnas, Eva Kurnasová, Štěpán Nadrchal,
Romana Plischková, Pavel Pokorný a Patrik Pospíšil.
O sborovou pokladnu se v loňském roce starali Ludmila Pospíšilová,
Miloš Janáček a Olga Brožová.
Účetnictví sboru vedl František Kutiš.
Hospodaření střešovického sboru v roce 2014 skončilo s přebytkem
228 676 Kč.
Náklady činily 688 000 oproti 807 000 v roce 2013. Rozdíl nákladů
je způsoben změnou celocírkevní metodiky vykazování, díky které se
do nákladů přestaly zahrnovat odvody sbírek určených mimo sbor.
Při zachování metodiky by byly náklady přibližně stejné jako vloni.
Z obdobných důvodů byly nižší i výnosy: 917 000 oproti 1 055 000
vloni. Finanční obětavost členů sboru – salár, chrámové sbírky a dary
– činila 830 000 Kč a byla o 15 000 vyšší než v roce 2013.
Dá se říci, že hospodaříme uvážlivě a umírněně a že to odpovídá
poměrně klidnému období, které teď náš sbor prožívá. Staršovstvo
děkuje všem dárcům, kteří myslí na praktické potřeby našeho sboru.
Hlavním zdrojem příjmů sboru je salár. Staršovstvo by uvítalo, kdyby
členové sboru postupně dávali více přednost průběžnému placení
saláru trvalým měsíčním příkazem před jednorázovou platbou na
konci roku v hotovosti.
Rádi bychom připomněli několik důvodů ke zvyšování obětavosti
členů sboru v nadcházejícím období:
- Jsme jedním z nemnoha sborů ČCE, které jsou hospodářsky ve
velmi dobré situaci a měly by být v budoucnu ochotny poskytnout
solidární pomoc sborům slabším; v období postupné ekonomické
odluky církve od státu bude stále více sborů závislých na vnější
pomoci.
- V rozmezí následujících tří až pěti let nás čeká celková oprava
fasády kostela a výměna kotlů na vytápění kostela a fary; očekávané
náklady činí skoro 2 milióny Kč.
- Proces přechodu k samofinancování církve byl již zahájen. Jedinou
rozumnou možností, jak tento proces zvládnout, je začít včas
finanční obětavost postupně zvyšovat.
Na fondu dostavby kostela, který byl několik let bez pohybu, došlo
k nárůstu prostředků na skoro 60 000 Kč. Považujeme to za znamení určitého oživení zájmu o toto téma u některých členů sboru.
mení plynáren o poruše plynové přípojky jsme zajistili její opravu.
V roce 2015 chceme adaptovat místnost ve farním suterénu pro
další skupinu dětí při nedělní škole. Zajistíme opravu varhan, která
bude stát přes 100 000. Zahájíme úpravy okolí kostela podle
zpracované studie a připomínek členů sboru.
Péče o sborové budovy
Na sborové budovy a nemovitosti dohlíží sborová stavební komise.
Vloni jsme zahájili opravu zdi ruzyňského tolerančního hřbitůvku,
který je naším majetkem; opravu dokončíme letos. Na základě ozná-
Komentář k rozpočtu:
Rozpočet navrhujeme jako mírně přebytkový (68 000). Hlavní část
příjmů očekáváme z platby saláru (600 000), sbírek pro sborové
potřeby (175 000) a darů (70 000).
Rozpočet na rok 2015
Předkládáme zjednodušený výtah s výsledky hospodaření za rok
2014 a rozpočtem na rok 2015, v němž počítáme s obdobnými
výdaji a příjmy jako v minulém roce:
Název položky
Spotřební materiál, zboží
Spotřeba energie
Prodané zboží
2013
skutečnost
2014
rozpočet
2015
69 469
44 255
58 500
109 868
143 981
145 000
9 908
24 959
25 500
Běžná údržba
79 142
64 145
350 000
Poskytnuté dary
19 369
22 250
50 000
Odvod repartic seniorátních
15 932
16 891
18 516
Odvod repartic celocírkevních
31 556
33 921
37 377
Odvod do personálního fondu
117 800
125 700
144 840
73 497
66 211
56 000
Ostatní náklady
Odvody sbírek
125 544
95 618
Náklady celkem
806 934
688 019
1 081 089
Sborové sbírky
174 382
171 302
175 000
Odvody sbírek
125 544
84 787
Dary
73 883
70 385
70 000
Salár
565 841
587 802
600 000
Příjmy z hospodářské činnosti
37 681
48 975
26 500
Ostatní sborové příjmy
62 926
21 231
260 300
Provozní dotace
Výnosy celkem
Hospodářský výsledek
AKTIVA
15 000
17 000
17 000
1 055 257
916 695
1 148 800
248 323
228 676
67 711
2013
2014
2015
AKTIVA CELKEM
2 565 380
2 855 767
2 655 207
Krátkodobý finanční majetek
1 511 362
1 756 580
1 581 590
Ve sborových výdajích plánujeme výrazně větší rozsah oprav než
vloni. Řádek 4 – Běžná údržba – obsahuje náklady na stavební
opravy a údržby ve výši 225 000 a náklady na opravu varhan
125 000. Podrobný rozpis oprav je k nahlédnutí ve farní kanceláři
a bude vystaven při sborovém shromáždění. Řádek 1 – Spotřební
materiál – obsahuje 16 000 sborové mládeži na cestu do Rumunska
a na dětský tábor a 10 000 na potravinovou pomoc chudým a bezdomovcům. Řádek 5 – Poskytnuté dary – obsahuje příspěvek sboru
v Sedleci- Prčicích na úhradu odvodu do personálního fondu ve výši
30 000, zbylých 20 000 je určeno na solidaritu v rámci církve.
Ve sborových příjmech je řádek 27 – Ostatní sborové příjmy –
260 000: z této částky uvažujeme 245 000 vyčerpat ze sborových
fondů pro okamžité pokrytí nákladů na stavební údržbu a opravu
varhan, přitom budeme průběžně pokračovat ve sbírkách do
stavebního fondu i do fondu na varhany.
Zůstatky na sborových fondech, návrh úprav
Finanční komise sboru provedla hloubkovou inventuru jednotlivých
účtů. Na základě této inventury navrhuje staršovstvo na některých
účtech úpravy zůstatků. Účetnictví bude po této úpravě lépe vystihovat současnou realitu. Návrh úprav předkládá staršovstvo sborovému shromáždění ke schválení. Stav fondů po provedení úprav je
patrný z následujícího přehledu:
Stav
po inventuře
Počáteční stav Konečný stav a rozdělení
Pasiva
k 1. 1. 2014 k 31. 1. 2014
zisku
Hospodářský výsledek 2014
–
228 676
Rezervní fond
–
90 323
Fond na dostavbu kostela
Fond oprav
Fond na opravu varhan
–
35 542
49 737
20 600
58 600
58 600
204 766
753 687
823 687
1 700
7 700
77 700
140 764
98 804
98 804
Fond potravinové pomoci potřebným
Fond Irena
Fond solidarity s ostatními sbory ČCE
Závěr
1. Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby schválilo
výsledky hospodaření sboru za rok 2014 a rozpočet na rok 2015,
včetně úpravy zůstatků na sborových fondech.
2. Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby byl přebytek
hospodaření za rok 2014 ve výši 228.676 Kč rozdělen takto:
Oprava varhan
70 000
Fond solidarity s ostatními sbory ČCE
70 000
Fond oprav
70 000
Fond potravinové pomoci potřebným
10 000
Rezervní fond
Celkem
8 676
228 676
3. Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby jej pověřilo
vést jednání a uzavřít dohodu se sborem v Sedleci-Prčici o finanční
podpoře a vzájemné spolupráci obou sborů.
4. Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby schválilo návrh
na zavedení sbírkových kupónů.
Staršovstvo střešovického sboru, 11. 3. 2015
vaše příSpěvKy
na Sborové potřeby . .
.................
Do sbírek můžete přispívat při návštěvě kostela,
všechny ostatní formy včetně saláru (s výjimkou
nedělní chrámové sbírky) je možno vyřídit též individuálně u našich pokladníků (sestry Lída Pospíšilová
a Olga Brožová) nebo bankovním příkazem.
Číslo účtu: 2000275839/2010
Variabilní symbol (vyjadřuje účel)
salár . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 684
Jeronýmova jednota . . . . .. . . . . 911
varhany (údržba, opravy) . . 682 007
fond oprav . . . . . . . . . . . . . 682 008
sborová diakonie . . . . . . . . 682 011
Sociální fond má účet 2500653381/2010
Fond dostavby má účet 2600120515/2010
(účty jsou vedeny u Fio banky, účet u České spořitelny
byl zrušen).
Salár je dobrovolný příspěvek člena církve; doporučená výše je 5 % celoročních čistých příjmů; doporučený způsob úhrady je měsíční (nebo čtvrtletní)
trvalý příkaz z bankovního účtu.
Specifický symbol (není nutný, napomáhá však
identifikaci dárce) – použijte své osobní číslo (pod
kterým jste evidováni jakožto členové našeho sboru);
toto osobní číslo najdete na titulní straně
velkého Evangelíka na adrese vedle svého jména;
také vám je na požádání sdělí bratr farář Pokorný
(tel. 224 312 107 nebo 731 314 689 nebo
e-mailem na adrese [email protected]).
11 000
70 000
Podrobný rozpis navrhovaných úprav účetních zůstatků je k dispozici
ve sborové kanceláři a bude součástí podkladů pro sborové
shromáždění.
Autor kresby Karla Kučerová
Sociální fond
480 049
Sbírkové kupóny
Staršovstvo připravilo návrh pro zavedení sbírkových kupónů, které
umožní uplatnit dary členů sboru věnované při chrámových sbírkách
pro odpočet daní.
Podrobný popis návrhu je k dispozici ve sborové kanceláři a bude
součástí podkladů pro sborové shromáždění.
taizé . . . . . . . . . . . . . . . . .
......................
Na přelomu roku se v Praze konala Pouť důvěry organizovaná komunitou Taizé ve Francii. Do Prahy přijelo ke třiceti tisícům mladých lidí
z celé Evropy. Jedním z hostitelských společenství byl také střešovický sbor – díky všem za pomoc a podporu. Za pomoc při organizaci, přijetí v rodinách, pozvání na oběd, přípravu občerstvení, vaření
čaje, mytí nádobí, hudební doprovod a další.
Během pondělka 29. prosince k nám postupně dorazilo 100 lidí
z Polska, Ukrajiny, Maďarska, Lotyšska, Francie, Německa a Itálie.
Tito lidé byli ubytováni v okolí našeho kostela – v rodinách, u řádových sester na Petynce a v nedalekém centru Starokatolické církve.
Následující dny dopoledne se poutníci scházeli u nás v kostele ke
společným modlitbám, zpěvu a diskusím. Na Silvestra před půlnocí
se konala modlitba za mír a následoval festival národů; hosté
z každé země připravili pro ostatní nějaký program, např. zpěv, hru,
tanec... Češi připravili kvíz o naší republice. Vítězná skupina, Poláci,
dostali krásnou odměnu: mísu čerstvě uvařených knedlíků.
Na Nový rok jsme měli u nás společné bohoslužby.
Každý den před polednem mladí lidé ze Střešovic odcházeli do
centra, kde se v různých kostelech konaly polední modlitby se zpěvy,
večerní program pak byl na výstavišti v Letňanech a v katedrále.
Odpoledne se na různých místech v Praze pořádaly tematické
přednášky, workshopy, diskuse, koncerty nebo komentované
prohlídky.
Komunita Taizé je ekumenická a stejně tak evropské setkání, které
se na přelomu roku koná v některém evropském městě. Ekumenické
bylo i společenství, které se scházelo u nás ve Sřešovicích. Nejen
hosté z ciziny, ale i místní, kteří přicházeli nebo ubytovali hosty, byli
různých vyznání nebo to byli lidé necírkevní. Pouť důvěry napříč
Evropou i napříč Střešovicemi.
Několik postřehů od některých z vás:
• Měli jsme hosty z Polska a z Ruska. O politice se začalo mluvit až
při novoročním obědě, ale stálo to za to. Věra ze Smolenska opravdu
věří tomu, že Američané chtějí Rusko okupovat a ožebračit. Ani snad
nebyla překvapena tím, že si myslíme něco úplně jiného, a polské
návštěvnice taky. Je to pro nás poučné: Mohli jsme se sami přesvědčit, že propaganda ruských médií funguje, Rusové těm nesmyslům
o ohrožení ruského národa věří; a nemusí to být hloupí a nevzdělaní
lidé. Věra je učitelka angličtiny. (mž)
společenství Střešovic. Jedna věc je modlit se za mír
a druhá je mluvit s lidmi, jejichž každodennost je
spjata s válkou. S lidmi, kteří by nejraději vytáhli do
boje proti obludě, která je svazuje a drtí. Jak mám po
ostří dýky jít?
Díky, že jsem u vás ve sboru mohla tento neobyčejný
týden prožít. (db)
• Setkání Taizé v Praze pro mě bylo důležitou cestou k překonání
strachů z mluvení před (cizími) lidmi. Setkala jsem se s bratrem
Emmanuelem a on si přál, abych udělala dva odpolední workshopy
(v angličtině a pro cca 200 lidí) o tom, co děláme v Auto*Matu.
Takovou věc jsem si neuměla představit, neb se veřejných projevů na
stupínku bojím a vyhýbám se jim, jak to jen jde. Podařilo se mi pro
to přesvědčit kolegu a sama jsem mezitím svolila pro mnohem
menší variantu téhož u nás v kostele (má představa bylo povídání
s 20–30 lidmi kolem stolu na 10–15 minut, navíc mezi dalšími
tématy) – toho bych se odvážit snad ještě mohla. Nakonec se ale
vše vyvinulo jinak: kostel byl v podstatě plný a měla jsem mluvit do
mikrofonu, ale kupodivu to bylo o tolik snadnější, než jsem myslela,
že mi to dodalo odvahu promluvit krátce i na jednom z těch odpoledních workshopů. Myslím, že podstatná pro to byla atmosféra
důvěry; rozhodla jsem se nepřipravovat si žádný konkrétní projev,
spolehla jsem se, že to dopadne dobře, neboť tam je s námi Bůh,
a povzbuzovaly mě i pohledy a úsměvy posluchačů (hodně pomohlo
i to, že jsem na začátku své řeči svůj strach přiznala). Vskutku pouť
důvěry... (Ubytovat deset poutníků z Litvy a spolehnout se na to, že
je můžeme doma nechat a odjet za kamarády na Moravu, bylo také
znamením radostné důvěry a jsem za to vděčná.) (kk)
• Prosím vás, není tady někdo animátor
(pomocník, který má na starosti skupinu)?
Ne, já jsem Ital (rr).
• Velkým zážitkem byly všechny společné modlitby, síla nezprostředkovatelná televizí, síla, která působí pokoj a mír v srdci. Pak se mě
hodně dotkly hovory s Ukrajinci, kteří také patřili do hostitelského
• K večerním modlitbám jsem jezdila na výstaviště
Letňany – jak jinak než se stoličkou z Taizé. Na první
pohled jsem poznala ty, co tam jedou také; měli
podobné stoličky nebo karimatky. Jen jednou se to
těžko odhadlo – ti mladí mezi sebou mluvili chvilku
francouzsky, pak anglicky a pak arabsky. Při přestupu
na Muzeu bylo jasno: jsou to Libanonci a také jedou
na výstaviště. Následoval repertoár od Taizé písní přes
jejich populární písničky až po holywoodské šlágry.
A lidé se všichni usmívali. Byl to velký zážitek, to se
fakt běžně nestává! (jš)
• Na novoroční oběd jsem u sebe hostila dva Němce:
nejdřív jsem byla přesvědčena, že jsou pár, ale
mamka mi pořád říkala: ale ne, vždyť se na ně podívej, jsou bratr a sestra! Probrali jsme všechno možné
a oni mi moc rádi pomohli při přípravě pravé bosenské kávy. (jš)
• Hned první den jsem přijímala skupinu z Ukrajiny.
Když jsem je druhý den potkala při výstupu z tramvaje u nás na Bateriích, ptají se mě: prosím tě, kde
se tady můžeme za slušnou cenu dobře najíst? Máte
tady hrozně draho (3x dráž než u nás na Ukrajině)
a my máme hlad (při setkání nebyly totiž teplé
obědy). A tak jsem je poslala do jedné lidové jídelny
u Václavského náměstí. Dali se knedlo-vepřo-zelo
a byli spokojeni. (jš)
• Věty bych asi lovila těžko, ale slova mě napadají:
radostné očekávání, milé setkání, jiná atmosféra
našeho kostela – mezinárodní, otevřená, neoficiální,
zdvořilá a slunná, a tak jsem si připadala jako na univerzitě v Helsinkách. Zodpovědné zaujetí všech pro
stejnou věc a přitom vše s lehkostí a vyzařovanou
radostí. Také vděčnost nás všech jsem tam cítila. (lk)
Sestavila Lenka Ridzoňová
rozmazlení Farníci . .
.................
Že se uvidí. Trochu jsme myslel na pedagogickou fakultu; na teologii
jsem pomyslel až v posledním ročníku. Najednou to bylo čím dál víc
jasné a nakonec jsem podal přihlášku jenom tam.
Většina z nás si musela
všimnout, že máme ve
sboru letos opět vikáře –
Benjamina Kučeru.
Pochází z Hradiště
u Nasavrk, kde je farářem
jeho tatínek. Má tři sourozence; čtvrtý asi před
deseti lety tragicky zahynul. Benjamin se svou ženou Karlou zatím žijí v podnájmu na faře evangelického sboru v Praze na Jarově.
Rodiče nějakou roli v tom tvém teologickém zaměření
hráli?
V některých farářských rodinách jistý tlak bývá – někdo by měl to
„řemeslo“ převzít. Naši byli sice jistě potěšeni, ale spíš mě varovali –
ať si to řádně rozmyslím; rozhodně nedávali najevo něco ve smyslu
čtvrté dítě a pořád žádný teolog...
Tvé kořeny jsou dost jasně evangelické,
oba rodiče faráři. Ovlivnilo tě to?
Bylo ti už dřív jasné, že chceš být teolog?
Já jsem dost dlouho zrovna na tohle nepomýšlel. To
že jsou rodiče faráři, jsem jako menší bral spíš jako
určitou újmu. Každou neděli v kostele, doma lidi,
žádné soukromí, oběd pozdě... Dokonce si pamatuju,
že jsem ve svém prvním kázání tady tu rozvahu použil
– proč je můj táta farář, proč není třeba řezník.
To jsou důvody spíš praktické, je ale známé,
že farářské rodinné zázemí bylo dětem na
závadu v socialistické škole – jak před spolužáky, tak často i před učiteli; to se ti jako
malému nestávalo?
To ani ne. Jednak já sám nevyhledávám konflikty, jednak a zároveň jsem byl vždycky jeden z těch větších,
robustnějších, asi jsem měl tím pádem respekt, nikdo
neměl potřebu si ze mě dělat terč. Vlastně mi to procházelo dobře. Pak na gymnáziu jsem hodně kamarádil s jedním katolíkem a on byl velice oblíben, takový
třídní šašek. Že je katolík, se ale přitom vědělo; dělat
vtipy na věřící pak už vlastně nějak ani nešlo. Měli
jsme dobrou pozici. A já, jak už jsem byl starší, jsem
si za tím, že táta je farář, stál docela pevně.
A to rozhodnutí pro teologii?
Na gymnáziu jsem o tom ještě neuvažoval. Vlastně
jsem nevěděl nic, i proto jsme na gymnázium šel.
Hradiště je úplně malá vesnice. Sžít se s venkovany nemusí
být vždycky snadné. Tvůj táta přitom působí dojmem, že je
s těmi venkovany naprosto srostlý, že ho mají rádi, že tam
opravdu bytostně patří. Snad jim ani nevadí jeho dlouhé
vlasy. Pochází z vesnice?
Je z Kutné Hory, z malého domku až za městem. Hodně tam tenkrát
přilnul k našemu faráři Radku Novákovi. To bylo jeho štěstí; nebýt
toho, kdo ví, jak by skončil. Znám to jen z vyprávění, ale prostředí
mezi mladými tam bylo opravdu dost drsné, leckdo z jeho kamarádů
prý skončil v kriminále.
A maminka?
Ta je z farářské rodiny. Dědeček byl farář, máma má pět sourozenců.
Ona ale farářka vlastně není, je jáhenka.
Půlka vikariátu je za tebou, máš už představu, do kterého
sboru jít? Máš nějakou konkrétní nabídku?
Moje představy se drží východních Čech, Vysočiny. Odtamtud už
i několik nabídek mám. První přišla už před dvěma lety (!). Definitivně jsem zatím nic neřekl; že tíhnu spíš k vesnicím, je ale jasné.
Narodil jsme se tam, nějak jsem to asi od táty převzal.
A co tvá žena? Najde tam pro sebe nějaké uplatnění?
Kája vystudovala ilustraci a grafiku. S její prací to jistě nebude
snadné, v pohledu na budoucnost jsme ale zajedno. Za ideální
bychom považovali, kdyby mohla dělat práci „na volné noze“, což se
podaří málokomu a ona zrovna průbojná není. Variantou je pro ni
dodělat si nějaké to povinné pedagogické minimum a učit někde na
„zušce“.
Venkovský sbor nebývá početný. Nedělá ti starost jeho
schopnost přežít? A potažmo tvoje schopnost se tam
vůbec uživit?
Vím o tom; je mi jasné, že to bude složité. Na druhou stranu – když
vidím, jak je to v Hradišti, beznadějné se mi to nezdá. Tam chodí na
bohoslužby třeba osmdesát lidí, plno je nových. Vidím, že to jde.
Bude-li v kostele patnáct lidí, věřím, že to už je základ, na kterém
se dá něco postavit.
A když budou chodit tři?
Jistěže i taková místa jsou. Ale myslím, že ani to není bez naděje.
Podstatné je, zda je v okolí vůbec někdo potenciálně oslovitelný.
Moje máma je farářkou v Lozicích, pětadvacet kilometrů od
Hradiště. Tam byly snad dvě mladší rodiny a pár babiček. Bylo to
na zavření. A dnes? V kostele hodně mladých, skupina dětí...
Teď už by to bylo pro faráře na plný úvazek.
Určitě hodně mámina zásluha.
To jistě. Věřím, že něco se dá dělat vždycky a nemusí to být zrovna
otevřená misie na náměstí. Jde o poctivou práci, o návštěvy, o rozhovory...
To je i věc jistého charismatu toho faráře, ne?
Samozřejmě. Dobře kázat je věc jedna, tohle je takový tlak navíc...
Tak ještě nějaké dojmy z našeho sboru.
A nemusíš říkat jen samou chválu.
Nemůžu říct, že bych poznal sborů nějak moc, ale pár ano; i v pražských sborech bývají těžkosti, rozdělení na jednotlivé kliky... A tady
všechno funguje, opravdu mě to mile překvapilo. Kdybych měl říct
něco kritického, tak možná to, že sbor je trochu rozmazlený.
Dva faráři, kteří se dobře starají, žádné nesnáze; pak jakoby občas
už to někomu nebylo dost dobré.
A nějaký příklad?
Třeba ta vaše pohádka. Já jsem ji viděl poprvé, moc se mi to líbilo.
Říkal jsem si – to je opravdu úžasné, co tady vzniká. Ale slyšel jsem
hlasy – to tady je už kolik let... Jako kdyby si někdo málo vážil toho,
jak výjimečné to je. Ale to vlastně ani není přímo kritika.
Vaše Hradiště je svým způsobem taky výjimečné.
Malá vesnice, a na bohoslužbách nacpáno.
Ano, tamní sbor je taky trochu rozmazlený. Když nekáže táta nebo
máma, lidí přijde o dost méně. Kázání přitom nemusí být špatné;
jsou ale prostě zvyklí na „lepší“. Jako tady...
Tak doufejme, že se ti práce bude dařit stejně jako vašim.
Věřím, že to nějak půjde. Jednou jsem se pro to rozhodl. Pomocí
upřímných rozhovorů se dá dost věcem pomoci. Skoro vždycky
a všude. Ale to už jsem říkal.
Jana Plíšková
co dneS S huSem? . . . .
.................
Vstoupili jsem do husovského jubilejního roku
(600 let od upálení mistra Jana Husa v Kostnici
6. července 1415). Chystají se odborné semináře,
mezinárodní konference a ekumenické slavnosti –
aktuální informace najdete třeba na webových
stránkách naší církve www.e-cirkev.cz.
Českobratrská církev evangelická se těchto akcí
samozřejmě účastní. I v našem sboru se chystáme
Husa připomenout, přinejmenším divadelním představením Jan Hus – mučedník, nebo zbytečná oběť?,
které se uskuteční v pondělí 18. května. Rád bych,
kdybychom nezůstali jen u toho, ale kdyby se nám
toto jubileum stalo podnětem k hlubšímu poznání
Husových myšlenek a jeho pře a k přemýšlení, zda
a jak s námi dnes souvisejí. Husův příběh je dramatický a může zaujmout. Ale nakolik je Hus určující
i pro současnou evangelickou identitu?
Zdá se, že Husův příběh donedávna nabízel klíč
k pochopení toho, kdo jsou evangelíci – totiž ti, kdo
jsou proti odpustkům, proti papežství (a posléze:
proti katolíkům). Jenže tenhle důvod k naší existenci
postupně jaksi vyčpěl. Římské katolictví se tu a tam
přece jen „zreformovalo“ (na druhém vatikánském
koncilu zejména), s některými jednotlivci si vysloveně
rozumíme, některá ekumenická setkání a spolupráce
jsou užitečné či dokonce milé, v souladu s římskými
katolíky a částečně díky nim jsme přijali restituční
peníze, současný papež je sympatický, takže definovat se jako čistý antipod ke katolictví nám už připadá
hloupé. I když bychom si měli umět přiznat, že v tom
zásadním, totiž v pojetí církve, jsme (alespoň pokud
jde o oficiální věrouku) pořád každý jinde. A že nejsme římskými katolíky přijímáni do společenství stolu
Páně, taky nelze snadno přejít. Jenže žijeme ve společnosti, která se o historické církevní spory a křesťanskou věrouku vůbec nezajímá. A asi jsme dětmi
své doby a součástí této společnosti, takže pro nás
to už také není rozhodující.
Kromě toho se při bližším pohledu ukazuje, že Hus
byl v mnoha ohledech věrným římským katolíkem až do konce.
Třeba jeho úcta k svatým, víra v očistec a respekt k celibátu jsou
nám evangelíkům naprosto cizí.
Za jakéhosi duchovního otce evangelictví tedy Husa dost dobře
považovat nemůžeme, nepotřebujeme dnes ani žádného bijce katolíků či národního buditele, jak byl Hus vnímán koncem 19. a začátkem 20. století, ani kritika sociálních poměrů či socialistického revolucionáře, jak ho prezentovalo komunistické školství. Klesající zájem
o mistra Jana mezi námi evangelíky i v české společnosti je proto
možná docela pochopitelný.
Je mi to trochu líto. Ne proto, že bych chtěl, aby se staré (konfrontační) časy vrátily. Nýbrž proto, že v Husově příběhu vnímám rozměr
daleko hlubší a zásadnější. Jde o to, zda je Jan Hus svědkem Kristovým, zda je jeho příběh dobrým příkladem toho, co znamená přijmout plně a osobně nárok evangelia. Zda je výmluvným svědectvím
o osvobodivé i odpovědné moci víry. O riskantní i krásné, mnohé
obdarovávající cestě následování.
Chtěl bych se během letošního jubilejního roku zkusit na Husa podívat právě takto. Zkusit zjistit, zda nám přece jen může být právě
v tomto pohledu inspirací, zda přece jen může naše evangelictví
oslovit a povzbudit. Přičemž evangelictví by mělo být raději kristovství, totiž mělo by být tím, co stojí na autentické křesťanské víře.
V tomhle smyslu bychom mohli být skutečně katolickými křesťany
(jak vyznáváme v Apoštolském vyznání víry – „věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou“, tj. katolickou). Jen tak snad bychom
mohli od srdce zpívat „Vzbuď nám, ó Pane, jak Hus byl, lidi, by český
národ budili zas“ (Evangelický zpěvník, píseň 580).
Pavel Pokorný
Dětská vánoční slavnost v prosinci 2014