Závěry Nezáviské vyšetřovací komise 1999

Závěrečná zpráva
Nezávislé vyšetřovací komise
zpracovaná
pro mimořádné zasedání
Synodu Jednoty bratrské
v Nové Pace 12.- 13. března 1999
Tuto zprávu vydala Úzká rada Jednoty bratrské z pověření mimořádného zasedání Synodu Jednoty
bratrské v Nové Pace dne 12.- 13. března 1999.
Text jednotlivých zpráv členů komise nebyl nijak obsahově ani stylisticky upravován, pouze byl
přepsán z originálu rukopisů a byly opraveny překlepy.
Nejčastěji užívané zkratky byly sjednoceny takto:
JB – Jednota bratrská
ÚR – Úzká rada
ÚR JB - Úzká rada Jednoty bratrské
ER – Evald Rucký
UF – Unitas fratrum
Určeno pro vnitřní potřebu. 1. vydání.
Vyšlo v roce 1999 nákladem Jednoty bratrské v ČR, Kollárova 456, 511 01 Nová Paka.
1
Závěrečná zpráva pro Synod
Tato komise vznikla z rozhodnutí Synodu Jednoty bratrské 16.5. 1998 v Nové Pace. Měla se
zabývat prozkoumáním obvinění vznesených vůči E. Ruckému v dubnu a květnu 1998. Proto Synod
Jednoty bratrské udělil komisi pravomoc oslovit žalobce za účelem formulace obvinění, identifikace
obviněných osob, případně svědků. Dále komise měla oslovit stranu obžalovanou (E. Ruckého a
sbor Jednoty bratrské Liberec), požadovat od nich materiály a případně oslovit i další osoby, bude-li
to třeba.
Synod rozhodl, aby se komise skládala z právníka, teologa, člověka se zkušeností ve veřejné správě,
psychologa a koordinátora. Žádný z nich nesměl být členem sboru Jednoty bratrské v Liberci, a to
ani v minulosti.
V komisi jsou zastoupeni členové pěti křesťanských denominací. Svými církvemi však nebyli nijak
delegováni a tento úkol přijali jako jednotlivci, na něž se obrátil Synod Jednoty bratrské. Práce
komise tak byla zcela nezávislá na jiných jednáních, která probíhala na církevní úrovni
s Ekumenickou radou církví nebo Evangelickou aliancí.
Funkce v komisi byla čestná (neplacená) a každý se zúčastněných ji vykonával vedle svého
zaměstnání.
Termín závěrečné zprávy komise byl původně stanoven nejpozději do 31.5.1999 a posléze zkrácen
do mimořádného synodu, který se konal 12.-13.3. 1999.
Tato dvě omezení spolu s dalším faktem, že jsme neměli k dispozici jiné prameny informací, než
jaké nám byly zúčastněnými osobami dobrovolně poskytnuty, poněkud limitovala možnost
vyčerpávajícím způsobem objasnit celou hloubku problematiky. V neposlední řadě i některé
informace a prameny vzhledem k jejich osobní povaze nejsou vhodné ke zveřejnění. Právě
informace takového charakteru často tvoří podklad pro některé závěry, uvedené ve zprávě.
Naše poděkování za spolupráci pak patří zejména: Unity Delegation světové Jednoty bratrské (H.
Schlimm, G. Birtill, G. Rights, J. Kent a H.-B. Motel), Immediate Help (br. Schlim a br. McOwat),
předsednictvu synodu Jednoty bratrské, Úzké radě Jednoty bratrské, archivu Jednoty bratrské v
Nové Pace a dalším.
Základními dokumenty, ve kterých byla formulována obvinění týkající se E. Ruckého a jeho práce,
jsou tyto materiály:
- Dopis dvou členů ÚR ze 6.4.1998 v Praze, ve kterém je formulován zákaz
činnosti E. Ruckému, podepsáni O. Halama a B. Kejř.
- Zpráva „Rozhovory biskupů v Jablonci a v Liberci ve dnech 27 až 28. 4.1998“.
Psáno v Ochranově, Berlíně a Nízkém 6.5.1998, podepsáni T. Gill, T. Clemens,
M. Theile a K. E. Langerfeld.
- Dopis „Kazatelům, radám starších a sborům JB“ v Turnově 6.5.1998, podepsáni
O. Halama a B. Kejř.
- Dopis „Křesťanským církvím, sborům a institucím“ ze dne 18.5.1998, podepsáni
O. Halama, J. Halama jun., B. Kejř a J. Uhlířová, který vyšel také jako článek v
Evangelickém týdeníku - Kostnických jiskrách č. 22/98 pod názvem „Dopis z
Jednoty bratrské“.
- Článek v Evangelickém týdeníku - Kostnických jiskrách č. 24/98 ze 24.6.1998
s názvem „Co se děje v Jednotě bratrské“ podepsán J.Halama jun.
2
V dokumentech, které jsme měli k dispozici, byla formulována tato obvinění:
-
-
E. Rucký vstoupil do pastorační a poradenské služby bez konzultací i porady s ÚR,
v důsledku služby ER, resp. sboru, hluboce zranění, odmítnutí, deklasovaní lidé,
desítky lidí, kteří končí na psychiatrii v Liberci s vymytými mozky,
nezvládnutá psychická manipulace, agresivní a netolerantní obraz světa, nebezpečná
instituce vůdcovských autorit, řada prvků „teologie prosperity“,
nezviklatelné přesvědčení o pravosti vlastního postoje, víra v přímo Bohem
udělovanou duchovní autoritu, která platí víc než jakákoli tradice, za domnělým
působením Ducha zůstává řada psychicky poraněných lidí,
lidé v různých funkcí se seznamují se stinnými stránkami způsobu práce místního
sboru,
na některých školách se varuje před působením JB,
slabí a handicapovaní nemají v tomto sboru místo,
sbor JB v Liberci žije v naprosté ekumenické izolaci,
deformovaná a nebiblická teologie,
veřejnost vnímá tento sbor jako sektu.
Následují jednotlivé kapitoly:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Zpráva Mgr. L. Dörfla, právníka
Zpráva PhDr. Z. Horáčkové, psycholožky
Zpráva A. Chutného, býv. poslance Parlamentu
Zpráva Mgr. M. Heryána, teologa
Zpráva Mgr. M. Svobody, teologa
Závěr
Dodatek
3
Zpráva o prošetření obvinění (právník)
l6.února l999
První z otázek, kterou jsem se z pověření komise s ohledem na svoji profesi zabýval, je námitka,
resp. výhrada části bývalé Úzké rady, že Evald Rucký (dále jen ER) vstoupil do pastorační a
poradenské služby bez konzultací a porady s Úzkou radou. Další obvinění spočívá v tvrzení, že ER
se na stránkách Života víry a Lidových novin ztotožňuje s pozicí biskupa. Konečně v souvislosti s
těmito prvními otázkami, zda nedošlo k porušování Řádu Jednoty bratrské. Při posuzování těchto
otázek vycházela komise ze zdrojů informací vyznačených v pozn. 1 a 3.
Podle Řádu Jednoty bratrské z r. 97, čl. 4.53. 2,3 obsahuje diakonská služba (vykonává správce)
pastýřskou péči; odpovědnost za sbor a jeho správu… a vyhledávání a výchovu spolupracovníků.
Pokud v dopise O. Halamy ze 6.4. 1998 je tedy vyjádřen údiv a rozpaky mnohých lidí nad vstupem
ER do pastýřské a poradenské služby a poznámka pisatelů dopisu o vstupu do této služby bez
předběžných konzultací a porady s ÚR, může tím být myšlena pastorační a poradenská služba obecně
nebo ta část, která přesahuje běžný rámec správcovské činnosti. S ohledem na obsah shora uvedených
článků z Lidových novin a Života víry lze předpokládat, že poznámka v dopise se týká právě té části
pastorační a poradenské služby ER, která přesahuje „sborový” rámec. Běžný výkon pastorační služby
je totiž výslovně obsahem správcovské činnosti a nemusí být předmětem dalších konzultací s ÚR.
Z dopisu předsedy Úzké rady O. Halamy z 9.4. 1997 vyplývá, že téma „nadsborové služby“ ER
bylo v Úzké radě několikrát projednáváno a širší pastýřská služba je vítána a oceňována. Od května
1996 byl podle toho upraven i plat ER jako „pracovníka s další nadsborovou službou“. Rámec
pověření Úzkou radou tedy ER touto službou nepřekračuje (jak je v dopise výslovně napsáno).
Tato skutečnost má své vyjádření i v personální změně ve vedení libereckého sboru. Ze zprávy
ÚR JB 2´98 vyplývá, že v červnu 1997 byl za správce sboru povolán Petr Krásný a ER se stal
druhým kazatelem se zachováním dřívějšího statutu „další nadsborové služby”. ER byl jmenován
oficiálním poradcem nově ordinovaných bratrů. Ostatní setkání jsou považována za osobní.
Jak vyplývá z výpovědí výše uvedených členů staršovstva libereckého sboru JB a církevních
pracovníků, jedná se v případě ER o pomoc kazatelům nově zakládaných sborů z misijního
působení libereckého sboru či o další setkání na žádost jiných kazatelů. Jedná se z pohledu starších
o záležitost dobrovolnou a lokální bez ambicí či úmyslů jednat s určením pro celou Unitas Fratrum
(dále jen UF) či jménem UF jako celku. Sám ER tyto úmysly také rozhodně popřel s tím, že se
jedná spíše o pokrývání přirozených potřeb kazatelů okolních mladších sborů. Ani v článcích v
Lidových novinách a Životě víry ER nehovoří jménem celé UF či z pozice jiné než správcovské,
pouze na str. 18 ŽV 10/97 je věta, že mívá rozhovory, při kterých se věnuje kazatelům. Za kurzívou
tištěný úvod v čl. LN ze 14.2.98 se k odpovědnosti přihlásil novinář, který výslovně uvedl, že se
jedná o jeho slova a že ER o sobě jako o možném budoucím biskupovi nehovořil.
Z výše uvedeného shrnutí dostupných faktů proto dovozujeme závěr, že ER vykonával
pastorační službu v tomto smyslu v souladu s řádem JB a pověřením ÚR JB.
Z řádů JB nelze zcela přesně dovodit dělící čáru mezi činností správce sboru a biskupa co se týče
předmětu činnosti, neboť oba úřady v církvi se zabývají pastorační péčí. Dělícím momentem bude
zřejmě pouze zaměření služby (lokální či pro celou UF) a pozice, ze které služebník vystupuje
(jménem sboru či jménem celé UF). U služby ER nebyl zjištěn ani moment zaměření pro celou UF
ani snaha vystupovat jménem celé UF. Fakt, že slouží v určitém nadsborovém rámci byl Úzkou
radou vzat na vědomí a odrazil se i v platovém zařazení ER do kategorie „další nadsborové služby”
a v jeho pověření věnovat se některým mladším kazatelům. Zřejmě samotná ÚR se takto pokoušela
operativně pokrýt určitou mezeru v péči o mladé kazatele v české provincii UF. Při rozhovorech se
staršími libereckého sboru i členy bývalé ÚR pak vyvstal obraz takové situace, kdy byla z obou stran
pociťována potřeba pomoci kazatelům a pracovníkům zdejší provincie, která dosavadní strukturou
nebyla pokryta. Proto byl vznik určité parastruktury Úzkou radou tolerován.
4
Právě s ohledem na lokální ráz pastorační služby ER (byť se jedná o službu širší než
vnitrosborová služba správcovská) i na toleranci a podporu této služby ze strany tehdejší ÚR, která
jí dodávala legitimitu, nelze tuto službu ER ztotožňovat s biskupským úřadem. Ve výkonu této
činnosti pak nelze spatřovat aktivitu, která by vybočovala z rámce kompetencí svěřených ER řádem
JB či pověřením ÚR a měla by za následek porušování řádu JB.
Ze shora uvedeného tedy nevyplývá, že by ER vystupoval z pozice biskupa UF či se s touto
pozicí ztotožňoval.
Další z obvinění vůči službě Evalda Ruckého, vznesených částí Úzké rady JB v dubnu 1998,
jsou z oblasti pastorační služby, ve které měly být uplatňovány principy, které vedly k hlubokým
zraněním, odmítnutí, deklasování a zhroucení lidí a má být projevem uplatňování duchovní autority
a poslušnosti, která je vzdálena bratrské milostné kázni a je v ní nedostatek úcty k osobnosti a
právům člověka. To by bylo i v rozporu s řády JB.
Výše zmíněná obvinění se týkají jednání, které by mělo porušovat základní lidská práva a být
projevem neúcty k osobnosti člověka.
Ochrana těchto základních lidských práv je upravena některými mezinárodněprávními předpisy,
které jsou součástí i ústavního řádu České republiky. Dále samotná Ústava ČR a zejm. Listina práv
a svobod, náležející v naší zemi k právním aktům nejvyšší právní síly, se ochranou základních
lidských práv zabývají. Tato základní práva dále rozebírají a rozvíjejí předpisy práva trestního,
občanského, správního a dalších odvětví platného práva.
Vzhledem ke značné obecnosti vznesených obvinění je v právním rozboru třeba postupovat od
předpisů nejvýznamnějších a zabývat se analýzou zachovávání základních lidských práv při
fungování libereckého sboru.
Všeobecná deklarace o lidských právech upravuje kromě zákazu diskriminace, ochrany života a
zdraví, ochrany politických práv, ochrany soukromí, rodiny, domova, korespondence, cti a pověsti
m.j. i právo na svobodu uzavírat manželství, rozvazovat jej a zakládat rodinu (5). Řád JB rovněž
upravuje právo na pastýřskou službu a bratrskou kázeň (6).
Podle názoru komise by skutečně k projevům popsaným v “obviněních” mohlo dojít
porušováním právě těchto základních práv.
Při rozboru níže uvedených pramenů jsme se tedy zaměřili na otázky, zda při vyučování v církvi
a při kázání byly mezi lidmi činěny nerovnosti spočívající v rozdílnosti pohlaví, zdravotního stavu
apod. Zda pastorační praxe dostatečně šetřila právo na zdraví, soukromí osobní i rodinné. Zda
pastýřská služba a napomínání (kázeň) zachovávala důstojnost , dobrou pověst a čest členů církve.
Dále zda v církvi nevznikala nežádoucí závislost na vedoucím a nedošlo k izolaci od ostatních
sborů, dalších církví či veřejného života vůbec.
Jak je již uvedeno výše, zmíněná obvinění byla formulována v dopise dvou členů ÚR ze 6.4.
l998, ze zprávy o rozhovorech biskupů a v dopise kazatelům ze 6.5. l998 br. O. Halamy a B.Kejře.
Při setkání komise s členy tehdejší ÚR br. O. Halamou a B. Kejřem byly blíže vysvětleny
příčiny, které k vyslovení těchto obvinění a potažmo i zákazu duchovenské činnosti E. Ruckému
vedly.
Tito členové ÚR měli být poněkolikáté upozorněni, že se neřeší případy lidí, kteří jsou z okruhu
libereckého sboru a jsou hluboce zraněni z toho, jak s nimi bylo jednáno. Jako členové ÚR byli
vyzváni, aby s touto situací něco udělali. Proto se setkali s těmito lidmi a tím, co se od nich
dozvěděli, byli otřeseni. K rozhovorům s lidmi, zraněnými činností libereckého sboru byli pozváni
biskupové ze zahraničí. Spolu s těmito údaji od konkrétních osob zjistili i stanoviska lékaře,
psychoterapeutů, dr. Vojtíška ze Společnosti pro studium sekt a dalších a situace se jevila závažnou.
Zákazem činnosti ER chtěli poukázat na závažnost situace a dosáhnout hledání uspokojivého
řešení.
5
Skutečnosti, které komise zjistila, že podporují vznesená obvinění, jsou kromě svědectví
konkrétních osob při rozhovorech s biskupy a členy bývalé ÚR (tato jména či konkrétní informace
komisi dány nebyly) sdělení kompetentního pracovníka oddělení psychiatrie v Liberci, stanovisko
dvou psychoterapeutů, vedoucích představitelů Společnosti pro studium sekt a další písemná či
ústní vyjádření osob, které se cítí poškozeni jednáním představitelů či členů sboru JB v Liberci.
Zmíněný pracovník psychiatrie a psychoterapeuti se setkali při své práci s osobami, které jevily
zřetelné projevy narušeného duševního zdraví nebo traumatizujících zkušeností a setkali se se
silnou formou psychické manipulace či tlaku nebo projevovaly pasivní závislost na autoritě a jako
původce těchto zkušeností či obtíží označovali osoby či okruhy osob z libereckého sboru JB.
Pracovník psychiatrie odhadl počet těchto osob do deseti a rovněž vyloučil možnost toto číslo
přesně zjistit, neboť tento jev není specielně sledován. Psychoterapeuti uvedli, že někteří jejich
klienti (celkem se setkali s pěti obdobnými případy) se setkali s formou silně persekučního chování
za své názory. Ne ani tak ze strany vedení, jako spíše s odmítáním či určitou formou nátlaku od
některých spolučlenů. Tyto případy se vyskytly v první polovině 90.let.
Dr. Vojtíšek ze Společnosti pro studium sekt rovněž potvrdil, že se v uplynulých letech setkal s
telefonáty i přímo hovořil s lidmi, kteří si stěžovali na počínání libereckého sboru JB.
Symptomatika těchto sdělení mu připomínala lidi, zasažené tzv. „hnutím víry".
Rovněž dr. Remeš z téže společnosti uvedl, že byl navštíven pacienty, kteří se opakovaně setkali
s psychickým zraněním, které mělo dle jejich názoru pocházet ze služby E. Ruckého. Neměl však
poznatky o jejich psychickém stavu v době, než se dostali do kontaktu s JB v Liberci. Kromě toho
jejich návštěvy byly limitované.
Jeden z bývalých členů libereckého sboru komisi sdělil, že se setkal po svém odchodu s tím, že
za ním docházeli někteří členové a tropili povyk a cítili se osobně dotčeni jeho výhradami k vedení
sboru. Domnívá se, že je vytvářena atmosféra, která znemožňuje konstruktivní kritiku. Setkal se s
tím, že o problémech lidí se otevřeně hovořilo na staršovstvu.
Jiná bývalá členka se i písemně vyjádřila v tom smyslu, že vedoucí se považují za neomylné a
vyžadují úplnou poslušnost. Konkrétní příklad však neuvedla. Rovněž poukázala na to, že v tomto
sboru je více psychicky nemocných lidí, než v běžné populaci a způsob víry, který se v tomto sboru
aplikuje, vede k psychickým i fyzickým obtížím.
Velice zajímavé bylo zhodnocení období členství v církvi JB v Liberci člověkem, který zde byl
rovněž členem v první polovině 90. let a byl vyloučen. Při svém rozhovoru s členem komise uvedl,
že i dnes dokáže pochopit důvody, pro které byl ze sboru vyloučen. Jednání ER a staršovstva
považuje za korektní, i když snad příliš přísné. Důvody vyloučení dostal písemně a po celou dobu s
ním ER jednal přímo, i když podle jeho názoru se stejné věci daly říct citlivěji. ER znal i osobně a
konzultoval s ním i některá životní rozhodnutí. ER mu řekl přímo svůj názor. Ten se tomuto člověku
nelíbil, ale nijak nucen nebo manipulován k rozhodnutí nebyl. Nakonec si to udělal stejně po svém.
Chápal ER jako autoritu, ale říkal si, že to je také jen člověk a může se mýlit. Rucký je bezesporu
osobnost, ale pokud to někdo vnímal nezdravě, nebude to asi problém ER. Atmosféru ve sboru tento
člověk popsal jako nadšenou, hodně se sloužilo a bralo se to jako rys duchovnosti. Lidem se
démony nevyhrožovalo, k nemocným se chovali normálně (modlilo se za ně a byli normálně
přijímaní) a neví o tom, že by se porušovalo zpovědní tajemství. Když byl ze sboru vylučován, tak s
ním nejdřív starší hovořili. Radili mu a dali mu prostor pro pokání. Když nechtěl, tak byl vyloučen.
Později pokání činil a bylo mu řečeno, že se může do sboru vrátit. Bude hledat společenství spíše u
jiné církve. Setkal se však s více lidmi, kteří do libereckého sboru už nechodí z různých příčin.
Komise se dále setkala se členy staršovstva sboru JB v Liberci (pozn.3), seznámila se s materiály
Diakonie Beránek, výročními zprávami nadace Euronisa, více než 300 dopisy, zaslanými lidmi,
kteří chtěli reagovat na službu ER výpovědí o své osobní zkušenosti. Komise měla k dispozici
podrobný zápis ze synodu JB z r. l998, vyslechla i člena bývalé a nynější ÚR J. Plevu a provedla
další rozhovory a seznámila se s dalšími listinami, což je rozvedeno v textu níže.
6
Co se týče výše zmíněných obvinění, starší libereckého sboru jednoznačně popřeli, že by ve
vyučování byly činěny rozdíly mezi lidmi (např. ve vztahu k nemocným). Ani pastorace nebývá
vedena k odmítnutí lékařské péče či ordinovaných léků. Ve sboru se vždy prováděla péče o
nemocné a služba umírajícím. Přitom však se modlívají za uzdravení. To však je jejich povinnost.
Samotné uzdravení může pak dát jen Bůh. V minulosti došlo k jednomu případu odmítání
předepsaných léků u jedné mladé sestry, která nebyla členkou sboru, byly však u ní prováděny
pastorační návštěvy. Odmítnutí léků však nebylo důsledkem pastorace, ale vztahů v rodině, kdy
tímto způsobem dívka chtěla řešit určitou krizi ve vztahu k matce. Při opakovaném neuposlechnutí
členů Rady starších k užívání léků byla přivolána lékařka, která konstatovala zhoršení zdravotního
stavu dívky. Ta byla staršími poté odvezena k nemocničnímu ošetření. Tento popis případu
odpovídá i dopisu lékařky MUDr. Vojtové, který je přiložený v dokumentech.
Ohledně postoje k nemocným starší sdělili, že při sboru je provozována Diakonie Beránek, kde
se členové sboru přímo věnují péči o zdravotně postižené děti. Tomu odpovídají i výroční zprávy
Diakonie Beránek 94-97.
Zároveň starší libereckého sboru připustili, že v uplynulých deseti letech došlo k velkému
pohybu lidí ve sboru a nemohou ručit za vše, co se neoficiálně mezi lidmi ve sboru řekne, nebo co
si mezi sebou členové poradí. Při kázání, vyučování a pastoraci se však snažili o vyváženost.
Nesouhlasí proto s obviněními o extrémní teologii, neboť jsou podkládána např. úryvky z kázání či
časopisových článků bez kontextu, nesourodě namixovaných či zcela falzifikovaných. O práci na
veřejném životě se podílí prací na školách v rámci hraničního regionu Euronisa, zaměřenou na
kulturní a charitativní činnost (odpovídá potvrzení ZUŠ Liberec, výroční zprávy nadace Euronisa
95-97).
V oblasti rodiny a manželských vztahů dle výpovědi starších byla vykonávána kázeň v několika
případech. Ve dvou případech došlo k vyloučení člena - jednoho z manželů - proto, že přes
napomenutí starších neukončil mimomanželský poměr. Rada staršovstva spočívala zejm. v
obnovení manželské věrnosti a pokání. V případě odmítnutí této nápravy došlo k vyloučení.
Zároveň druhému z manželů nebylo v rozvodu již bráněno.
Další příčiny vyloučení ze sboru tkvěly v tom, že kázněný člen pomocí manipulace prakticky
znásilnil jinou členku nebo za krádeže apod. zřejmé hříchy bez ochoty k nápravě. Celkem za léta 198798 došlo k vyloučení 15 členů. V žádném z těchto případů se nejednalo o příčinu, která by byla v
odlišném učení nebo vztahu k autoritám. Jeden člen byl vyloučen pro opakované rušení nedělních
bohoslužeb a pomluvy. Byl napomenut v tom smyslu, že nemá v průběhu bohoslužeb rušit
hovorem, jinak chodit nemusí („vtipné“ poznámky ke kázáním).
Podle informací starších je přibližně 30 členů (včetně let 87-98) v evidenci psychiatrie.
Vysvětlují si to tím, že evangelium oslovuje právě ty, kteří vědí, že pomoc potřebují. Nevědí však o
žádném, který by byl nejprve členem a pak by musel vyhledat pomoc psychiatra. V některých
případech se podaří takovému člověku pomoci, takže už psychiatra nepotřebuje. Obecně však
pastorační služba bývá v takových případech velmi obtížná.
Na výslovný dotaz komise starší výslovně popřeli, že by narušovali soukromí členů prováděním
cenzury korespondence či zákazem rozhovorů s dalšími osobami. Kromě výše uvedeného zákazu
přístupu do shromáždění, pokud dotyčný své chování nezmění. Naopak členové staršovstva se stali
terčem útoků bývalých členů vyloučených za některé přestupky či odešlých. Tyto útoky se
zaměřovaly na pomluvy (např. z homosexuality) nebo zkreslování kázání a učení za účelem
rozvracení vztahů v církvi.
Kázeň v církvi se děla dle vyjádření starších po projednání na staršovstvu. Členu byl vysvětlen
jeho přestupek, ukázána cesta k nápravě a dána lhůta. Při neuposlechnutí byl pak napsán dopis,
který vše shrnoval. V případě pokání byla dána možnost návratu do církve (lze srovnat s dopisem o
vyloučení člena – přiloženo).
7
V autoritě vystupuje celé staršovstvo, které se postupně od roku 1987 obměňovalo a doplňovalo.
Většina starších však pamatuje sbor jako členové už v roce 1987 a letech následujících. Nejedná se
o lidi nové a je evidentní, že se projevují dostatečně autonomně a nezávisle na osobě ER. Někteří
bývalí starší nyní slouží jako vedoucí nově založených sborů v okolí Liberce. Do těchto sborů se
„přelila” určitá část lidí, do té doby statisticky náležejících do Liberce. V současné době - od
poloviny roku 1997 vede liberecký sbor Petr Krásný a ER ve větší míře slouží v okolí Liberce ve
službě kazatelům. Pastorační péči obecně převzali další členové staršovstva.
J. Pleva při rozhovoru s členy komise zmínil, že liberecký sbor býval terčem kritiky na
pastorálkách či synodech ještě dříve, než do Liberce nastoupil ER jako kazatel. Dřívější správce J.
Votrubec také býval kritizován a příčiny tkvěly v tom, že už tehdy byl liberecký sbor sice malý, ale
aktivní. Na pastorálkách se však nic nedalo pro konfrontační atmosféru vyřešit.
V roce l990 odešla část členů do sboru v Jablonci po vzájemných neshodách. Stanovisko ÚR
bylo takové, že každý má svoji práci dělat tam, kde je a už se k tomu nevracet. Již v roce l992 byla
snaha řešit to, že byl sepsán dopis proti fungování libereckého sboru. Byla sestavena komise a
signatáři dopisu byli pozváni, aby s nimi záležitost byla probrána. Přišel jenom jeden, takže práce
vyzněla do ztracena a nepsal se z toho ani zápis.
Při porovnání výpovědi starších s dostupnými písemnými materiály (2) lze pozorovat shodu
výpovědí s přednesy starších libereckého sboru na Synodu v květnu 1998. Při přečtení slibu uchazeče
o vstup do libereckého sboru se nabízí otázka, jak vykládat část slibu, ve které se uchazeč zavazuje
„poslouchat své starší a ctít je“. Pokud se vezme v úvahu kontext, je zřejmá snaha nového uchazeče
identifikovat s celosvětovou UF (odst. 1 slibu). Dále konstatování o nedokonalosti společenství
(odst. 2) naznačuje, že se neuplatňuje žádná absolutní poslušnost či elitářství vedoucích, neboť kde
není nárok na dokonalost, nemůže být ani nárok na bezvýhradnou poslušnost. Při přečtení slibu
staršího (rovněž přiloženo v dokumentech) je zřejmý důraz na charakter staršího (odst. 1) a
bezplatnost (odst. 2) a ochota pomoci správci sboru (odst. 5). Tento rozbor tedy nenasvědčuje
žádnému závazku člena k povinnostem, které by byly v rozporu s jeho základními právy.
Další zajímavou skutečností je shoda o procesu vylučování, která vyplývá z rozhovoru se
staršími a ze sdělení člena, který v minulosti vyloučen byl. Rozhovor, napomenutí, výzva k pokání
a potom případně vylučující dopis. To by nasvědčovalo, že proces vyloučení má své formální a
časově rozdělené fáze a je v něm přítomen moment dialogu starších a kázněného člena. Potom je
samozřejmě věc náhledu na závažnost problému, o který se při napomínání jedná, a který může být
zásadně odlišný tím, kdo vede ke kázni a tím, kdo kázeň není ochoten přijmout, ať už je důvod
jakýkoli.Ze zjištění komise však nevyplynulo, že by kázeň v církvi byla vykonávána způsobem
ponižujícím nebo znevažujícím.
Při shrnutí výše uvedených zjištění je tedy třeba konstatovat, že z těchto zjištění nevyplývá,
že by kdokoli byl úmyslně manipulován k chování, které by vedlo k omezování jeho
základních práv, zmíněných výše.
Nebylo zjištěno, že by někdo byl veden odmítání zdravotní péče, odmítání tradičních
společenských hodnot, jako je manželství, rodina, vzdělání či veřejná aktivita. Ani že by docházelo k
diskriminačnímu chování vůči některému pohlaví, lidem mentálně či fyziky postiženým či
nemocným. Naopak čilá aktivita sboru v charitativní činnosti, specielně v oblasti péče o mentálně
postižené děti a práce v euroregionu Euronisa umožňují dovodit závěr opačný. Zneužívání
zpovědního tajemství se rovněž nepotvrdilo. Otázka, která by měla být podrobena veřejné diskusi
je, o jakých věcech a do jaké hloubky spolu vedoucí mají hovořit o pastoračních problémech členů
a do jaké míry otevřenosti je konzultovat, pokud společně hledají řešení.
Znepokojivé zjištění je, že existuje okruh osob, které se cítí službou E. Ruckého, či obdobím,
které v libereckém sboru JB zejména v l. pol. 90. let prožili, zraněni a potýkají se s různými
potížemi psychického rázu. Někteří kontaktovali např. linku psychologické pomoci či jim
postačoval telefonický rozhovor s pracovníkem Společnosti pro studium sekt. Jiní vyhledali
8
psychiatrii a nebo se jejich obtíže tohoto rázu projevily při psychoterapii jako problém
druhoplánový. Právě s tímto okruhem lidí se zřejmě setkal skupina německých bratří a biskupů v
dubnu l998. Totožnost těchto osob však komisi zůstala skryta. Tím také zůstal většinou skrytý i
mechanismus, kterým ke zranění těchto lidí mělo dojít.
Z výše uvedených zjištění lze klasifikovat momenty s podobnými znaky, které se zřejmě u
některých lidí vyskytly. Jedná se o momenty, kdy jednotlivci byli narušeni ve své vnitřní rovnováze
kvůli tlaku chování okolní skupiny, svou fixací na některé vůdčí osobnosti, nebo neobstáli určitým
nárokům na kvalitu své zbožnosti. Téměř všechny tyto momenty však měly vyplynout ne z přímého
chování ER jako vedoucího, ale z chování skupiny či jejího představitele v obecné podobě. Jiné
konkrétní mechanismy, kterými k zranění jednotlivců mělo dojít, zjištěny nebyly.
Ačkoli bez konkrétních příkladů jsou veškeré závěry spíše rázu spekulativního, nabízí se snad
přeci jen určitý postřeh. Atmosféra velkého nadšení a příliv obrácených lidí, postrádajících tradiční
křesťanskou výchovu, znamenala hledání nových netradičních způsobů církevní práce a kladla
velké nároky na ty, kteří se podíleli na vedení a organizaci sborového života.
Původní model, kdy většinu sborové práce (včetně návštěv u lidí, modliteb za nemocné a
pastorace) prováděl správce sboru či diakon, nemohl v této nové situaci fungovat. Denominace jako
celek na takovou situaci připravena nebyla a zřejmě nebylo reálné čekat v dané situaci pomoc
odjinud. Hledaly se tedy zřejmě cesty jiné. V daném případě bylo nalezeno řešení v širokém
zapojení většiny členů do církevní práce (starost o nově příchozí, vznik struktury domácích
skupinek apod). Tím se dosáhlo výrazného efektu v různorodosti a množství církevní práce, která v
Liberci byla sborem JB nepochybně vykonána. Výchova nových vedoucích a stabilizace členské
základny je však záležitostí spíše dlouhodobého charakteru. Proto nemusí být překvapením, že
pochybení lze odpozorovat spíše na úrovni běžných vztahů mezi členy či ve vztahu k nejnižšímu
článku vedení sboru (vedoucí skupinek). Nadšení, tvořící jeden z hlavních pojmových znaků
libereckého sboru první poloviny 90. let, mohlo na citlivější jedince nebo na lidi se sklony upínat se
na konkrétní vzory působit nezdravě a mohlo vést ke zhoršení jejich psychické rovnováhy i do
dlouhodobějších psychických obtíží. Velký důraz na službu druhým a snad někdy s tím spojená
aktivizace nevyzrálých jedinců, kteří přesto byli vnímáni jako kompetentní služebníci, mohla
působit zmatek a zranění. Sami liberečtí starší poukázali na nemožnost úplné kontroly nad situací
mimo oficiální kazatelnu a „kuloárového dění“.
Pro kvalitní posouzení této situace by bylo třeba zejména vyřešit otázku, zda rizikové momenty,
které jsou výše popsány, jsou v rozsahu jinak vykonané práce pouze jednotlivostmi, které nevypovídají
o celkovém charakteru služby libereckého sboru, nebo zda by na jejich základě mělo dojít k
příslušné revizi některých dosavadních přístupů ve službě. To však zřetelně přesahuje rámec
pověření této komise. Pokud je těžiště obvinění směřováno proti osobě E. Ruckého jako
církevního pracovníka, pak ze shora uvedených faktů nelze obvinění považovat za důvodná,
neboť shora jmenovaná obvinění z provedených zjištění prokázána nebyla.
Poznámky:
(1) Řád JB, vydání z roku 1997, Článek v Lidových novinách ze 14.2.1998, Článek v Životě víry
10/98, Dopis předsedy ÚR JB z 9.4.1997 staršovstvu libereckého sboru, Zprávy ÚR JB 2/98,
Dopis ÚR JB ze 6.4.1998 E. Ruckému, Prohlášení novináře Petra Hampla ze 14.4.1998
(2) Řád JB, vydání z roku 1997, Dopis ÚR ze 6.4.1998, Slib uchazeče o vstup do libereckého
sboru a slib staršího, Dopis ÚR kazatelům ze 6.5.1998, Výroční zprávy Diakonie Beránek z let
94-97, Zápis z rozhovoru s biskupy UF, Dopis MUDr. Jitky Vojtové, Zápis ze Synodu JB z
května 1998, Vylučující dopis a další
(3) Výpověď starších a pracovníků libereckého sboru z 26.9.1998 Petra Krásného, Evalda
Ruckého, Zdeňka Fejfara, Ivo Nováka, Jiřího Helise, Petra Pospíšila a Jana Votrubce.
Mgr. Luboš Dörfl
9
Zpráva o prošetření obvinění,
týkajících se pastorační práce br. Evalda Ruckého a jejích důsledků
Výchozí materiály pro formulaci obvinění:
A) „Zákaz činnosti E. Ruckému“ - Praha 6.4.1998 - podpis: O. Halama,B. Kejř
B) Dopis „Kazatelům,radám starších a sborům Jednoty bratrské“ - Turnov 6.5.1998 - podpis: O.
Halama, B. Kejř
C) Zpráva „Rozhovory biskupů v Jablonci a v Liberci“ ve dnech 27. - 28.4.1998 - Ochranov,
Berlín, Nízký 6.5.1998 - podpisy: T. Gill, T. Clemens, M. Theile a K. E. Langerfeld
D) Dopis „Křesťanským církvím, sborům a institucím" - 18.5.1998 – podpis: O. Halama, J.
Halama ml., B. Kejř a J. Uhlířová. Vyšel také jako článek v Kostnických Jiskrách Evangelickém týdeníku č. 22/98 pod názvem „Dopis z Jednoty bratrské“
E) Článek „Co se děje v Jednotě bratrské“, Kostnické Jiskry - Evangelický týdeníku č. 24/98 ze
24.6.1998, podpis: J. Halama ml.
Prameny pro ověření oprávněnosti obvinění :
Výpovědi vedení a Rady starších sboru Jednoty bratrské (dále jen JB) v Liberci
Výpovědi deseti náhodně vybraných účastníků pastorace E. Ruckého (dále jen ER)
Výpovědi svědků žalující strany (1 psychiatr, 3 psychoterapeuti, 3 „postižení“)
369 dopisů věřících na podporu E. Ruckého, určené Synodu Jednoty bratrské
4 anglické verze dopisů psychoterapeutů poskytnuté Unity Delegation světové Jednoty bratrské
Zpráva o pastorační činnosti ER v letech 1989 - 1998
9 písemných svědectví o pastorační činnosti ER
Písemné svědectví ošetřující lékařky pacientky ze sboru JB Liberec
Údaje o výskytu duševně postižených ve sboru JB Liberec (kartotéky a pastorační záznamy)
Učebnice ER „Křesťanská psychologie a péče o duši“ (1998)
Členské kartotéky a pastorační záznamy sboru JB Liberec
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
11)
Formulace hlavních obvinění (v závorce uvedeno písmeno výchozího materiálu) :
1) -
„za jeho službou zůstávají hluboce zranění, odmítnutí, deklasovaní a zhroucení lidé“ (A)
„duševní zranění přetrvávají dodnes přes události časově vzdálené“ (C)
„pastýřská péče nepřinášela pomoc, ale vyvolávala strach,vyvolávala nátlak“ (C)
„traumata způsobuje necitlivé pastorační jednání, zasahování do soukromí a uplatňování
určitých principů, které se stává manipulací“ (B)
„hluboká zranění způsobily některé praktiky při osvobozování, uzdravování a užívání jiných
duchovních darů“ (B)
„za domnělým působením Ducha zůstává řada psychicky poraněných lidí“ (E)
„kolem r.1990 bylo očekáváno uzdravení modlitbou“ (C)
„exorcismus nevedl k uzdravení“ (C)
10
2) - „primář psychiatricko sexuol. odd. liberecké nemocnice se setkává s lidmi zasaženými JB a
vykazujícími symptomy jako lidé z jiných sekt, v posledních dvou letech se jedná o 20 - 30
lidí a Jednota bratrská je dnes v této oblasti jakási »pracovní diagnóza« “ (B).
- „liberečtí psychiatři a terapeuti mají často co činit s pacienty, kteří byli v kontaktu s JB“ (C)
- „byli jsme odkázáni ještě na další psychoterapeuty v libereckých zařízeních“ (B)
3) - „uplatňování ‘duchovní autority‘ a poslušnosti, která je vzdálena bratrské milostné kázni,
jejímž důsledkem je nedostatek úcty k osobnosti a právům člověka“ (A)
- „nahrazování autority Písma a osobního vztahu víry autoritou vedoucího“ (B)
- „nebezpečná instituce vůdcovských autorit“ (D)
- „moc evangelia je suplována psychickým nátlakem a manipulací“ (A)
- „nezvládnutá psychická manipulace“ (D)
- „agresivní a netolerantní obraz světa“ (D)
Úvodem považuji za nutné konstatovat, že obvinění byla formulována na základě svědectví
odborníků ze světského prostředí (psychiatr, psychoterapeuti) a lidí vyloučených ze sboru JB pro
závažné hříchy. Pastorace ER je posuzována téměř výhradně z hlediska působení na duševní zdraví
a pohodu pastorovaných, tedy z hlediska psychologického a psychiatrického. Tady vidím základní
problém tohoto přístupu. Psycholog, psychoterapeut, psychiatr má na zřeteli věci lidské, na úrovni
emocí, rozumu, vůle apod., v tomto smyslu je služebníkem lidí, kterým má pomáhat, aby se cítili
duševně dobře, aby byla posílena jejich osobnost, staví na sebepřijetí a sebeuskutečnění, odmítá
zábrany a blokády. Tyto věci posilují duši, nikoli ducha. Nutno také dodat, že psychiatrie a
psychologie často chápe náboženství a náboženské projevy jako svébytný druh neurózy.
Pastor se samozřejmě stará i o věci duševní, ale prioritně by měl mít na zřeteli Boží věci, tj. aby
přicházeli k Ježíši Kristu, žili s ním v souladu a nežili v hříchu – je tedy služebníkem Božím a
teprve potom služebníkem lidí v dimenzích Božího vedení. Žádný odborník na duševní zdraví tedy
nemůže v úplnosti soudit výsledky působení pastora, protože úzdrava duševní může být zároveň
nemocí duchovní (= setrvání nebo upadnutí do hříchu). Odhalení a přiznání vlastního hříchu nikdy
není pro dotyčného snadné a příjemné, může být i duševně zraňující, dokonce šokující. Pastorace
jako duchovní léčba by měla mít na zřeteli realizaci Ducha, snahu o růst „nového stvoření“. Cesta
vnitřního uzdravení by měla vést skrze Ježíše, cestou obrácení, pokání, odpuštění.
Duševní choroby se v každé populaci vždy vyskytují. Těžké duševní choroby zasahují 5 – 10%
populace (schizofrenie, maniodepresivita, endogenní deprese, organická poškození atd.). Dalších
15% lidí trpí během života lehčími duševními chorobami (neurózy, poruchy osobnosti,
psychosomatické choroby, návykové závislosti atd.).
Duševní nemoci vznikají na základě působení více faktorů, většinou při jejich souběhu. Vždy tu
působí dispozice (zděděné vlohy, poškození při porodu, tělesná porucha apod.), prostředí (např.
zážitky z dětství, rodina, těžké životní události, stres…) a způsob reagování osoby (životní styl,
duševní předpoklady, temperament apod.).
Duševní traumata (zranění) pak plynou z náhlých duševních otřesů (úraz, nemoc, rozvod, finanční
krach, ztráta práce), z traumatizace v dětství (nepřijetí v rodině, citové strádání, tělesné postižení,
úmrtí rodičů apod.), ze sebezraňování (pocity viny, výčitky svědomí apod.) a z hormonálních
změn (těhotenství, klimakterium). „Nervové zhroucení“ je navršení několika duševních zranění
současně.
11
Léčbu duševních chorob a duševních zranění provádějí psychiatři s využitím léků a psychiatrických
léčebných technik a psychoterapeuti, kteří léčebně působí na duševní nemoc psychologickými
prostředky. Psychoterapeutické přístupy mají dvě základní formy – direktivní a nedirektivní. Při
direktivní psychoterapii působí psychoterapeut na pacienta přímým usměrňováním jeho postojů,
chování a myšlení, dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů, vedoucích k úzdravě,
provádí nácvik vhodných způsobů reagování, případně používá sugestivních technik. V nedirektivní
psychoterapii zaujímá psychoterapeut neutrální postoj, podněcuje pacienta k mluvení o jeho
problémech a k vyjádření pocitů, snaží se do pacienta vcítit a podpořit samostatnost jeho osobnosti.
Ad 1)
Duševní zranění přetrvávající dodnes jsme zjistili u jednoho svědka z okruhu těch, kteří svědčili
skupině německých bratří v Jablonci (C). Šlo o osobu, která měla nepřiměřená a idealizující
očekávání vzhledem k osobě ER a potřebu výlučného osobního vztahu s ním. Když toto nemohla
dostat, cítila se zraněna a poškozena. Nutno dodat, že pocit zranění či odmítnutí byl i následkem
toho, že dotyčná osoba sama zraňovala ještě předtím, než sama pocítila zranění (systematické
sledování pochybení ER, sbírání a zveřejňování důvěrných informací o něm atd.). Dlouhodobé
pocity vlastní viny vedly tuto osobu zřejmě k dodatečnému hledání důvodů k ospravedlnění
vlastního jednání tím, že stupňovala vyhledávání negativ na ER (tím psychologicky přenesena vina
na něj). Tato osoba se dosud cítí zraněna, podstoupila i psychoterapii.
Na případ této osoby navazuje i případ další údajně zraněné osoby, který však nebylo možné
svědecky doložit. Tato osoba byla vyzvána předešlou osobou ke shromažďování důvěrných
informací o ER a přistoupila na to, i když v rodině Ruckých bydlela, protože ztratila vlastní byt.
Soužití bylo nejprve rodinné a srdečné, později napjaté a z hlediska dotyčné osoby neuspokojivé
(cítila se nedoceněna ). Když rodina Ruckých zjistila, že je sledována (odposlech telefonátů,
kontrola knihovny, odposlech důvěrných rozhovorů, zveřejňování intimních záležitostí), staly se
vztahy konfliktními a ER požádal dotyčnou osobu, aby se odstěhovala, což ona osoba odmítla. ER
se tedy obrátil na Radu starších,aby mu pomohla v hledání náhradního ubytování, ale danou osobou
to bylo odmítnuto a přiznala v plném rozsahu své sledování. Došlo k prudké hádce v afektu
s oboustranným slovním napadením a následným vykázáním dané osoby z bytu. Ta odešla do
sousedního sboru a tam se dle svědectví prvního svědka psychicky zhroutila a dodnes má starost o
svůj život. ER nepopírá, že tuto osobu slovně napadl a vykázal z bytu, udává, že se jí za to třikrát
omluvil (i veřejně před Radou starších a Úzkou radou) a vysvětlil jí, že to bylo jednání v afektu.
Dotyčná osoba však omluvu nikdy nepřijala a dodnes to cítí jako duševní zranění (i ona patří ke
svědkům vyslechnutým skupinou německých bratří v Jablonci).
Ze zprostředkovaného svědectví jsme se dověděli o další nervově zhroucené osobě. Toto svědectví
se však ukázalo jako neopodstatněné, protože při návštěvě této osoby bylo zjištěno, že nemá žádné
příznaky duševní nemoci nebo zhroucení a sama se cítí zcela duševně zdráva. Udává však, že
prodělala období těžké deprese, nepřipisuje však vinu ER, který se jí snažil pomoci v nástupu
relapsu psychického onemocnění . Tato osoba byla opakovaně psychiatricky léčena a hospitalizována
mnoho let před vstupem do JB Liberec (poprvé 1961) pro závažné psychické onemocnění opakující
se po klidových fázích. Nové nastartování choroby bylo výsledkem souběhu dlouhotrvajícího
přetížení a konfliktní situace v zaměstnání, náročné životní situace v rodině, úmrtí blízké osoby,
ztráty jistoty v duchovním zázemí a tělesného vyčerpání.
Tuto verzi lze ověřit dvěma dalšími na sobě nezávislými svědectvími, případně i ze zdravotní
dokumentace. ER považuje tento příběh za nejtěžší zkušenost své pastorační práce, zejména pak
fázi předcházející vypuknutí choroby, kdy se při modlitbě objevily u dotyčné osoby specifické
fenomény (mluvení „hlasy“). Tyto jevy se podařilo direktivně a modlitbou za uvolnění zastavit, ale
jen na krátkou dobu, psychická porucha u dotyčné osoby posléze znovu vypukla. Uvedená osoba
byla třikrát navštívena zástupci bývalé Úzké rady, staršovstva ze Železného Brodu a nějakými
12
manželi a žádána o písemné svědectví proti ER, ale vždy to odmítla. Rodina také nehodlá proti ER
svědčit, má však výhrady proti libereckému sboru, kvůli kterému se dle jejich mínění uvedená
osoba „zbláznila“.
Z jiného svědectví jsme se dověděli o existenci další osoby, která se snad také cítí zraněna či
deklasována, protože ztratila zaměstnání v zařízení JB Liberec. Toto nebylo také možno přímo
ověřit, je však známo, že dotyčná osoba je jednou z organizátorek setkání zraněných se skupinou
německých bratří v Jablonci. Na setkání naší komise s Radou starších JB Liberec bylo konstatováno,
že tato osoba odešla ze sboru JB sama poté, když měla velké pracovní problémy ve vedoucí funkci
(finanční, organizační, komunikační) a měla proto přejít na jinou funkci, což ona neakceptovala.
O dalších zraněných, odmítnutých, deklasovaných a zhroucených jsme se nedověděli.
S tím, že by traumata způsobovalo „necitlivé pastorační jednání, zasahování do soukromí a
uplatňování určitých principů, které se stává manipulací“ jsme se ve svých zjištěních nesetkali,
svědectví pastorovaných a svědectví z dopisů hovoří o opaku (více o tom příloha 2 a 3).
Kolem r. 1990 bylo ve sboru v Liberci opravdu očekávání uzdravení modlitbou. Bylo to
dáno uzdravením osob zejména na hromadných evangelizacích S. Rydera. i jiných evangelizátorů.
Ke spontánní úzdravě na modlitbě docházelo v letech 1990 – 96 i při běžné pastorační činnosti ER
(namátkou doloženo dopisy i několika svědectvími – např. trvalé uzdravení z těžké duševní
choroby, uzdravení z chronických psychosomatických nemocí,výrazné zlepšení u somatických
nemocí, vysvobození ze závislosti na drogách atd.
Z vyjádření pastorovaných osob vyplývá (viz příloha 2), že se na ER obracely s velmi širokým
okruhem zdravotních a psychických problémů,které byly už předtím někým bezvýsledně řešeny
(psychiatrem, lékařem, psychologem, kazatelem apod.) Popud k vyhledání služby ER vycházel
vždy se strany pastorovaného, asi ve třetině případů to bylo na doporučení vlastního kazatele nebo
přátel. Při pastoraci byl v naprostém většině případů přítomen ještě někdo další (kazatel, rodinný
příslušník, starší sboru apod.). Pastorační setkání trvala od 10 min. do 3 hodin, převažovala doba 1
hodiny a výše. V průběhu pastorace ve všech případech byla vždy modlitba a rozhovor, většinou
s radou a doporučením s ohledem na Boží řešení.
Výraz exorcismus nebo vymítání se v praxi ER nevyskytuje. Zmínka o tom není ani v 369 dopisech
ani ve vyjádřeních účastníků pastorace ER i přes přímý dotaz. ER prohlašuje (a uvádí to i ve své
teoretické práci „Křesťanská psychologie“), že nikdy neztotožňoval nemoc s démony (tedy, že za
každou nemocí je démonické působení). Počítá však s tím, že démonické pozadí (např. nevyznání
hříchů, neodpuštění), může mít psychosomatické důsledky. Potom se nemoc může upravit, najde-li
dotyčný spočinutí v Bohu. Pak ER aplikuje a doporučuje modlitbu za uvolnění.
Ze zkušeností pastorovaných, z dopisů i výpovědí svědků víme, že v některých případech byly na
nemocného vzkládány ruce (kazatelé, starší sboru), výjimečně se vyskytovalo potírání olejem. Jiné
způsoby (praktiky) nebyly zaznamenány, stejně jako užívání „jiných duchovních darů“ (není
specifikováno), není nám ani známo ani jakékoli zranění působením těchto darů.
Ad 2)
Pramenem k tomuto obvinění byl dopis primáře psychiatrick-sexuologického oddělení liberecké
nemocnice dr. Vojtíškovi. Pan primář O. Halamovi a B. Kejřovi písemné vyjádření odmítl a tento
dopis zaslal dr. Vojtíškovi proto, že se na něj oficiálně obrátil jménem Společnosti pro studium sekt
a nových náboženských směrů. Své vyjádření p. primář považuje za čistě soukromé, jak lze doložit
jeho průvodním dopisem přiloženým ke kopii, kterou nám poskytl, a potvrzuje to i dr. Vojtíšek,
jemuž byl adresován. Přesto nám Unity Delegation světové Unitas fratrum předala dne 29.11. 1998
anglickou verzi tohoto dopisu jako hlavní dokument obžaloby, poskytnutý O. Halamou a B.
Kejřem.
13
Třebaže jde o soukromou korespondenci, lze vzít na vědomí, že psychiatrií v Liberci prošlo několik
mladých osob s narušeným duševním zdravím, způsobeným sugestivním působením a psychickou
manipulací ve směru pasivní závislosti na autoritě, původci byli směřováni k okruhu osob uvnitř JB
Liberec, bez dalšího bližšího určení. Při osobní návštěvě primář jednoznačně popřel, že by se
jednalo o 20 – 30 lidí v posledních 2 letech, naopak uvedl, že jde o období zhruba od r. 1990 (tj. 8
let) a za tuto dobu to bylo maximálně do 10 lidí, rozhodně ne více. Vesměs šlo o mladistvé nezralé
osobnosti, orientované na hledání autorit. O jejich dřívějším duševním zdraví se nedají zjistit žádné
informace, tedy ani to, jestli vykazovaly uvedené symptomy už před kontaktem nebo až po kontaktu
s některými osobami z okruhu JB Liberec. Dále p. primář jednoznačně popřel, že by u něj na
oddělení existovala byť i jen pracovní diagnóza „Jednota bratrská“. Uvedl, že evidenci o
příslušnosti pacientů k nějaké církvi nebo i o kontaktech s ní nikdy nevedli a ani by to na svém
oddělení nedovolil, pokládal by to za diskriminaci, nelze to zjistit ani z anamnéz pacientů.
P. primář na přímý dotaz odpověděl, že o dalších terapeutech s danými zkušenostmi neví.
Na základě anglické verze dopisu z neděle 20.11. 1998 adresovaného Unitas Fratrum jsme se
dověděli o dvou libereckých psychoterapeutech, které jsme posléze navštívili. Jde o manžele, kteří
ve své profesi už nepracují, paní je 6 let na mateřské dovolené a její manžel pracuje 2 roky v jiné
profesi. Ani jeden z nich nemá psychologické ani psychiatrické vzdělání, jsou speciální pedagogové
s výcvikem v arteterapii (tj. využití výtvarné činnosti v léčbě). Klienti by měli mít před vstupem do
psychoterapie psychologické nebo psychiatrické vyšetření, které jim vzhledem k absenci kvalifikace
nemohli poskytnout uvedení manželé; dá se tedy předpokládat, že tito klienti byli zároveň pacienty
psychiatrického oddělení nemocnice v Liberci jako jediného pracoviště toho druhu v regionu.
Oba dohromady měli celkem 4 klienty a 1 (možná až 2) telefonáty ve spojitosti s JB Liberec.
Všichni klienti k nim však přišli s jiným problémem (manželským, osobnostním…), než který by
měl původ v JB. Tito klienti docházeli na arteterapii nejprve k paní v letech 1990 – 1992, poté 2
z nich přešli na arteterapii k jejímu manželovi. Žádný z těchto klientů nebyl v přímém ani
zprostředkovaném kontaktu s Evaldem Ruckým. Výtky v dopise se vztahují obecně k libereckému
sboru bez bližšího určení, týkají se určité formy silného psychického nátlaku spojeného s
odmítnutím za názory, neodpovídající mínění skupiny. Terapeuti se domnívají, že ER o takovýchto
náladách ve sboru věděl a viní ho, že proti nim nezasáhl.
O dalších libereckých psychoterapeutech s uvedenou zkušeností jsme se nedověděli ani na schůzce
se členy bývalé ÚR O. Halamou a B. Kejřem dne 6.2.1999.
O vlivu JB Liberec jsme se také dověděli z vyjádření MUDr. P. Remeše z Psychiatrické kliniky Bohnice,
jehož anglickou verzi jsme dostali od Unity Delegation dne 28.11. 1998. Pisatel tam uvádí, že byl
před pěti lety navštíven lidmi z JB Liberec, kteří se setkali s psychickým zraněním, o němž se domnívali,
že má původ ve službě ER. Symptomy byly převážně úzkostně depresivní, jiné měly znaky vážnější
psychotické poruchy paranoidní povahy. Návštěvy u dr. Remeše byly omezeny na dvě nebo tři a
pisatel nemohl posoudit, jaký byl psychický stav klientů předtím, než začali navštěvovat JB Liberec.
Rovněž pro Unity Delegation byl určen dopis jedné bývalé členky sboru JB Liberec, v němž mimo
jiné poukazuje na to, že v tomto sboru je více duševně nemocných lidí, než v běžné populaci, a že
způsob víry v tomto sboru vede k psychickým a fyzickým obtížím – vše na obecné rovině bez
konkrétních údajů.
Pro posouzení těchto obvinění požádala naše komise o vyjádření vedení JB Liberec a to podle
pastoračních zpráv, členských kartoték a osobních poznatků vypracovalo jmenovitý přehled o
výskytu různých psychických poruch v jejich sboru s krátkými charakteristikami. Analýzou těchto
údajů bylo zjištěno, že výskyt duševních chorob v JB Liberec nevybočuje z běžného výskytu
v populaci, třebaže by se to dalo předpokládat s ohledem na to, že církve jsou ve zvýšené míře
vyhledávány lidmi nějak handicapovanými nebo těžce nalézajícími sociální přijetí (blíže o tom viz
Příloha 4).
14
Ad 3)
Autorita je všeobecně uznávaná vážnost, úcta, rozhodující vliv, případně moc. Autorita v biblickém
pohledu vyplývá z rovnováhy lásky a kázně. Láska znamená přijetí, dávání, důvěrný vztah, naději,
kázeň zahrnuje řád, pravdu, spravedlnost, odpovědnost. Modelem mužské autority je vedení
vyvolávající poslušnost, staví na odpovědném postoji k těm, kdo se autoritě podřizují a na
bezpodmínečné lásce k nim, zároveň a především je to ale také postoj jednoznačné podřízenosti
vyšší, Boží autoritě.
Autorita E. Ruckého, ale i celého vedení libereckého sboru je zjevná, není to však autorita nějak
delegovaná nebo vynucovaná, naopak se jeví jako autorita přirozená, vyplývající z vlastností
duchovních a osobnostních a ze schopnosti vést druhé. Z dopisů věřících (viz Příloha 3) to vyznívá
v mnoha ohledech – např.pisatelé uvádějí, že „vede k následování Pána Ježíše Krista“ (83 lidí), „je
příkladem“ (50), zároveň však uvádějí, že „nikdy nemanipuluje, nevyhrožuje“ (18).
Na autoritě ER se podle svědků jistě podílí i jeho jasnost a jednoznačnost v řeči i v chování a
v neposlední řadě i výrazně extravertní rysy osobnosti a schopnost aktivizovat a nadchnout druhé. I
svědci z řad vyloučených nebo odešlých ze sboru JB Liberec v rozhovorech vzpomínají na jeho
elán, „nakažlivé nadšení“ pro Pána Ježíše Krista, na sílu a upřímnost jeho nasazení pro přivádění
lidí k Bohu. To, že by služba ER byla „vzdálena bratrské milostné kázni, jejímž důsledkem je
nedostatek úcty k osobnosti a právům člověka“, jsme nezaznamenali, a to ani z dostupných
výpovědí svědků, kteří byli vyloučeni nebo odešli ze sboru JB v Liberci. Ti v tomto ohledu
zmiňovali přísnost a přímost nebo přímočarost, chápali ji ale jako funkční a spravedlivou.
V dopisech věřících je tato vlastnost také uváděna, a to v pozitivním světle, vyskytuje se navíc ještě
častá formulace „nekompromisnost ke hříchu“, která o směru přísnosti mnohé napovídá. I ve
výpovědích pastorovaných je přímost a přísnost s ohledem na hřích zmiňována v tom smyslu, že
byla dotyčným dobrým a jasným vodítkem v řešení jejich problémů.
Z analýzy dopisů a výpovědí pastorovaných dále vyplývá, že si lidé na E. Ruckém cení jeho laskavosti,
vstřícnosti, opravdovosti, citlivosti, porozumění pro bližní, úcty k osobnosti bližního (blíže viz
Příloha 2,3). Ze stejného zdroje vychází i popření toho, že by u ER docházelo k nahrazování autority
Písma a osobního vztahu víry autoritou vedoucího, naopak je konstatováno, že ve své pastorační
službě vychází z Božího Slova, že upevňuje lidi ve víře v Pána Ježíše Krista, je oddaný Boží
služebník, pomáhá najít cestu v začátcích víry, pomáhá v šíření evangelia atd. Horlivost pro Boží
věci a vedení k opravdové víře v Boha uvádějí i svědectví odpůrců ER i lidí nezainteresovaných a
stojících mimo JB. Jeví se nám jako podstatné, že ER sám je pro mnohé příkladem opravdového
osobního vztahu k Bohu a důvěry v Něho a jeho Slovo i ochoty se pro svou víru něčeho vzdát.
Nemůžeme ani konstatovat, že by „moc evangelia byla suplována psychickým nátlakem a manipulací“.
Jak už bylo uvedeno, na moc evangelia byl u ER vždy kladen důraz ve všech jeho činnostech.
Psychický nátlak nebyl uváděn žádným z našich svědků. Nepřímo o nepřítomnosti psychického
nátlaku svědčí i množství pastorací spontánně vyžadovaných a vyhledávaných a doporučovaných
lidmi, kteří je sami pozitivně prožili. Kdyby byli pastorovaní vystavováni psychickému nátlaku a
manipulaci, snažili by se naopak z takového tlaku uniknout (přirozená reakce).
Závěr:
Na základě analýzy všech uvedených dostupných dokumentů, svědectví a výpovědí pastorovaných
(blíže viz přílohy) předkládám dalším členům vyšetřovací komise k posouzení tento názor:
1) Ve sledovaných bodech obvinění nebyl z mého hlediska shledán důvod pro zákaz činnosti br.
Evaldu Ruckému (tím méně pak důvod pro dělení JB).
2) Obvinění jsou velmi vágní jak pojmoslovně (obecná rovina), tak fakticky, jejich doložitelnost a
průkaznost je víc než problematická, některá mají charakter pomluvy. Svědectví 8 žalobců při
15
návštěvě německých bratří v Jablonci nebyla ověřena z jiných zdrojů, zejména nebyla slyšena
verze ER a starších libereckého sboru. Obvinění nejsou vždy poměřována biblickým pohledem.
3) Ze stovek svědectví v dopisech, z hloubkového šetření u pastorovaných i ze svědectví žalující
strany je naopak patrné, že přes drobnohledné hledání negativ práce ER za posledních 10 let jsou
tato negativa zcela nepatrným zlomkem celé jeho práce pastorační, kazatelské a organizační.
Nelze nevidět jeho horlivost pro Boží věci a pro přivádění lidí k Pánu Ježíši Kristu a také důvěru
a vděčnost několika stovek lidí, kterým pastoračně sloužil a kteří následně doporučovali jeho
službu dalším bez ohledu na hranice denominací. Pozitivním svědectvím se jeví i nebývalý růst
sboru, vznik dalších 3 sborů z původního, množství aktivit souvisejících s libereckým sborem
(Diakonie Beránek, Nadace Euronisa, mateřská a základní škola, misijní škola, služba vězňům,
pomoc Jedličkově ústavu, pravidelná přednášková činnost pro školy atd.) i spontánní vznik
pastorační služby ER pro začínající pastory a pracovníky církevních služeb. Také to, že přes
prudký nárůst členstva, který by snadno mohl vést k anarchii a chaosu se všemi průvodními jevy
davové situace, vznikla velmi rychle kvalitní sborová struktura, považuji za velký klad práce ER
a vedení libereckého sboru.
4) Z hlediska psychologického považuji za nezodpovědné, že tzv. „zranění“nebyli ve svém novém
sboru vedeni k odpuštění, případně pokání, což je i ze světského (natož z duchovního) hlediska
jediným opravdovým léčebným prostředkem vedoucím k duševní i duchovní úzdravě. Jejich
uváděná traumata, která by za ta léta od jejich vzniku musela být přinejmenším částečně
zpracována a „odžita“, byla znovu otevřena a dále ponechána bez dalšího pastoračního ošetření.
Tak může dojít k dalším psychickým zraněním z pocitu, že svědci byli účelově použiti a dál
ponecháni svým problémům a pocitům viny.
5) Celá kauza ve mně vyvolává dojem, že zákaz činnosti ER nebyl výsledkem analýzy jeho práce,
případně jeho pochybení, ale že vzhledem k jeho charismatu a přirozené autoritě byl použit jako
spolehlivý startovací impuls pro vznik konfliktu, který žalující strana potřebovala vyvolat, aby
mohla realizovat oddělení se od stávající České provincie JB a následné připojení k Evropské
kontinentální provincii. Za normální situace by bylo jistě absurdní, aby se kvůli údajným
pochybením jednoho kazatele, navíc těžko doložitelným, dělila a diskreditovala vlastní církev
bez předchozího pokusu o řešení, nápravu a prevenci případného opakování chyb. Celý případ
považuji za uměle vykonstruovaný, účelový a povýtce světský, tj. směřující k udržení a uchopení
moci, nikoli k věcem duchovním. Pokud by šlo opravdu o problém duchovní, bylo by jistě
hledáno Boží řešení, byly by společné modlitby (případně půst), byly by vedeny rozhovory o
sporných otázkách (pastorace, teologie) a to v biblickém duchu (pravda, láska, spravedlnost).
Z celkového stylu eskalace konfliktu usuzuji naopak na osobní vyřizování účtů a snahu
zlikvidovat potenciálního konkurenta ve vedení církve.
Náměty a doporučení, které vyplynuly ze sledování případu
1) Zpracování pozitivních i negativních zkušeností z vedení rychle rostoucího společenství
(neprůchodná řešení, osvědčené metody v duchovní, organizační a pastorační práci, rizika,
změny postojů k některým věcem v průběhu času, zkušenosti s vytvářením sborové struktury
atd.) pro ostatní pracovníky církve, kteří by se mohli dostat do podobné situace.
2) Průběžné vzdělávání pastoračních pracovníků (kazatelů, vedoucích domácích skupinek, dalších
služebníků) teoreticky (teologicky, psychologicky) i prakticky (postupy, metodika, zkušenosti,
prožitek).
3) Definování a kodifikování zpovědního tajemství a možnosti konzultování pastoračních problémů
(s kým, za jakých podmínek, v církvi i mimo církev, supervize) zejména při ohrožujících situacích.
4) Zaujmutí stanoviska v církvi k přijímání duševně nemocných lidí do sborů a k důsledkům jejich
členství (odpovědnost a ochrana kazatelů, veřejné mínění, rizika duševních chorob).
16
PŘÍLOHA 1
Přehled pastorační činnosti br Evalda Ruckého
Br. Evald Rucký nastoupil do JB Liberec v červenci 1987. Desetileté období své působnosti v tomto sboru
dělí pracovně na 3 etapy:
I. r. 1987 - 1989 (sbor JB z cca 35 členů vyrostl na 110). ER prováděl pastoraci sám, průměrně šlo o 3 až 4
pastorační rozhovory týdně. Zaměřeny byly 1) na nově příchozí a na individuální budování jejich základů
víry, 2) zpovědní a hlubinou pastýřskou péči o jednotlivce, 3) návštěvy u starých a nemocných členů
(diakonská služba)
II. r. 1990 - 1993 (růst sboru z cca 100 na cca 500 členů). Pastorace byla rozdělena mezi ER a P. Krásného
(1990), J.Votrubce, M. Škodu (1991) a J. Talána (1992). Zaměření pastorace se dělilo na: 1) rozhovory a
přivádění lidí k Pánu s pokáním a následnou péčí, 2) návštěvy v rozdělených rodinách a rozhovory mezi
věřícím a nevěřícím partnerem, 3) rozhovory o výchově dětí - přicházeli i dospělí se svými dětmi, 4)
individuální a systematické budování dalších služebníků s pastýřským obdarováním. Pastorace jednotlivce
trvala průměrně 2 až 3 hodiny, za jeden rok jich proběhlo téměř 300.
III. 1993 - 1997 (sbor dal vzniknout novým sborům a rozdělil se - v JB Liberec zůstalo cca 350 členů).
Pastorační rozhovory postupně přebírali noví kazatelé a vedoucí domácích skupinek. ER se zaměřil hlavně
na pastoraci rozdělených rodin, náročných případů (alkoholové,drogové a jiné závislosti, homosexualita aj.),
psychicky oslabených a nemocných lidí, dále zintenzivňoval individuální péči o jednotlivé služebníky kazatele, starší, pracovníky sboru, škol, diakonie, nedělní školy.
IV. 1997 - 1998 ER upouštěl od pastorace jednotlivých členů sboru a přibíral stále více služebníky církve i
jejich rodiny do pastýřské péče. Rozhovory probíhaly 1krát měsíčně a trvaly půl dne.
Péče ER o kazatele a jejich rodiny má vždy několik rovin. V rovině osobní se zaměřuje na charakter,
schopnosti, temperament daného služebníka, osobní život s Bohem, vzdělávání a růst ve službě, na jeho
manželské a rodinné vztahy, službu manželky kazatele ve sboru atd. V rovině služební jde o zjištění stavu
daného sboru (členstvo, starší, dom. skupinky, vize sboru, plánování sborové činnosti, duchovní činnost ve
sboru, metodické poradenství ve finančních a provozních otázkách apod.).
Dále se ER zaměřoval na vytváření vzájemné komunikace a přátelských vztahů se členy RS a vedoucích
domácích skupinek, na jejich vzdělávání, vytváření sborové struktury a vztahů uvnitř sboru, vedení k
pohostinnosti a péči o přicházející, na výuku zákona a milosti ap. Věnoval se i problematice péče o vedoucí
mládeže, výchovy a vedení nových služebníků, vybudování týmu přímluvců, výhledům k novým misijním
možnostem sboru. V individuální rovině ER pomáhal pastorovaným i ve speciálních otázkách (konzultace
problematických pastoračních případů, poradenství zaměstnanecké a právní, misijní a evangelizační
zkušenosti). K pastýřským setkáním s kazateli vždy patří společná modlitba, povzbuzení a potvrzení ve
službě.
Teoretická východiska pastorační práce Evalda Ruckého
u psychosomatických nemocí, depresí, závislostí, sexuálních potíží
(čerpáno z dizertační práce ER Křesťanská psychologie)
Pastorační přístup a řešení vždy vychází z biblického pojetí, zároveň je bráno v potaz i hledisko lékařské a
psychoterapeutické. Nemoc je chápána jako jev, který úzce souvisí s hříchem. Pastorace má 2 fáze:
A) naslouchání a rozhovor s nemocným za těchto podmínek: 1) soucit s nemocným, 2) bezpodmínečná
úcta, 3) bezpodmínečná akceptace nemocného, 4) emocionální vřelost, 5) ryzost. Cílem této fáze pastorace
je, aby nemocný získal odstup od svého problému, nahlížel ho Božíma očima, získal sebedůvěru, prohloubil
své sebepoznání a snažil se samostatněji rozhodnout v souvislosti se svou nemocí.
B) vyznání viny (zpověď), odpuštění a modlitba za uzdravení. Podle okolností jsou doporučovány různé
formy modlitby: modlitba s prosbou Boha, modlitba víry, modlitba v jazyku s přímluvou mimo lůžka
nemocného, prosba nemocného, promlouvání v autoritě Ježíšova jména. Doporučuje se mít při modlitbě
otevřené oči, vzkládat ruce na nemocné,naslouchat Ducha sv. při směru vedení modlitby
17
PŘÍLOHA 2
Vyjádření osob, které mají osobní zkušenost s pastorační činností Evalda Ruckého
Oslovila jsem 10 osob ( 8 žen, 2 muže), o kterých jsem se z různých zdrojů dověděla, že znají
pastoraci ER. 9 těchto dotázaných bylo z JB (4 z Liberce, 5 z jiných sborů JB, l z jiné církve).
Dotázaní odpověděli na standardně zadané otázky, své výpovědi podepsali a uvedli adresu.
Otázky a odpovědi:
1. S jakým problémem (zdravotním, psychickým apod.) jste se na ER obrátil(a) ?
Depresivní stavy (5), únava (2), nespavost, panické stavy, závislost na drogách, konfliktní vztah k
rodičům, přetíženost v povolání, okultní činnost, dlouhodobé vážné zdravotní problémy,
maniodepresivní psychóza, poruchy dýchání a selhání léků, citový vztah k psychicky nemocnému
člověku, psychický a duchovní problém (blíže neurčený).
2. Byl Váš problém už předtím někým (kým) řešen a s jakým výsledkem?
Ambulantní psychiatr (3), odborný lékař (3), psycholog, kazatel JB, starší sboru, nemocnice, ústav,
modlitby ve skupince a v rodině - vše bez výsledku (u l resp. neudáno) .
3. Kdo a jak dal první popud k vyhledání služby ER?
Všichni vyhledali ER sami - byl pastorem jejich sboru (3), po návštěvě shromáždění v libereckém
sboru, po návštěvě přednášky ER, po služebním setkání z jiné církve, na doporučení svého kazatele,
bratra, přítele, sousedky (členů JB).
4. Jak na to ER reagoval?
Pozvání k návštěvě (2), modlitbou (2), okamžitým přijetím (4), zařazením modlitby za uzdravení na
shromáždění, dal novou naději, věnoval čas.
5. Jak probíhalo setkání s ER:
Kdy: setkání proběhla v rozpětí let 1990 až dodnes, začátek: 1990 (1), 1991 (1), 1992 (1), 1993 (2),
1995 (2), 1996 (3). 7 dotázaných navštívilo ER vícekrát, 2 ho navštěvují dodnes, 3 jednorázově.
Kde: sborový dům JB Liberec ( 4 ), byt Ruckých (3), doma u dotyčného, v nemocnici, v Koloseu, u
opakovaných návštěv i jinde, případně i telefonicky.
Kdo ještě byl přítomen: u většiny (9) byl přítomen i někdo další: někdo z rodiny dotyčného (4), jiný
kazatel (3), manželka ER (3), přítel (2), starší sboru (1), psychiatr (1).
Jak dlouho setkání trvalo: rozmezí od 10 min. až 3 hod., převažuje 1 hod a výše (6)
Co se dálo během setkání - popište velmi stručně např. při rozhovoru, modlitbě,vymítání apod.
Vždy: rozhovor (10), modlitba (10), dále doporučení, rada (6), pojmenování problému (2),
zjišťování příznaků (2), vzkládání rukou (2), napomínání (2), povzbuzování (2), přítomnost a
jednání Ducha svatého, spontánní úzdrava při modlitbě, reflexe ve světle Božího Slova, potírání
olejem, sdílení vlastních zkušeností, zprostředkování zážitků a zkušeností jiných lidí (exorcismus
nikdy neuveden - i na výslovný dotaz).
18
Dostal(a) jste od ER nějaká doporučení (jaká), souhlasil(a) jste s ním nebo ne a proč
Žádné doporučení (2), navštívit odborného lékaře a poslouchat ho (2), předkládat problémy před
Pána Ježíše Krista, navštívit věřícího psychiatra, proměnu postojů, pravidelné modlitby s rodinou,
lásce, kurz Přemožitelé, postoj, že nemoc není trest, doufání v pomoc Hospodina, osamostatnění se
od rodičů v dospělém věku, oddělení se od psychicky ohrožujícího vztahu
V případě,že jste nesouhlasil)a) s doporučením,jak na to ER reagoval:
Nesouhlas nikdo, souhlas 8. Dovětky: dal mi naprostou svobodu, nikdy nic nevnucoval,
nemanipuloval, nevyčítal, ER vždy respektoval názor druhého.
6. Jaký vliv měla setkání s ER na Váš původní problém - vypište např. zlepšení, zhoršení, beze
změny, zlepšení či zhoršení v jiné oblasti atd.
Zcela uzdraven (2), zlepšení (2), pozvolná změna k lepšímu, stabilizace stavu bez nutnosti ústavní
léčby, vysvobození ze závislosti, správný postoj k nemoci, pokoj v srdci, motivace k bližšímu
vztahu k Bohu, motivace k modlitbám a studiu Bible, poznání možnosti, jak problém ovlivnit,
možnost zrušení medikace, prorocký vhled do problému
7. Popište krátce Váš základní pocit ze setkání s ER
Snaha pomoci (3), velmi obětavý (2), upřímný (2), přijetí a pochopení, přátelskost, osobní účast,
niterný soucit, důvěra, úleva, že někdo chápe, oč jde, vystižení podstaty problému, nalezení Božího
řešení pro daný problém, uspokojení a jistota, že ji Bůh neopustil, nekompromisnost k hříchu, umí
přísně napomenout bez odsouzení, pohrdání nebo nelásky, nechce se zalíbit hezkými řečičkami
8. Co na Vás při setkání s ER působilo pozitivně a co negativně (vypište)
Pozitivně: pastýřský přístup (3), zájem a soucítění (3), důvěra (3), pochopení, přijetí, láska, snaha
pomoci, moudrost ,ochota naslouchat, věnování času, neodsuzování, jednání jako se sobě rovným,
nic nepředstíral, nedával laciné rady, měl duchovní vhled do situace, bez duchovních frází, byl
velmi kamarádský
Negativně: telefonáty v bytě, odvolání k jiné pastoraci po 22. hod. večer, někdy nesoustředěnost,
často mluvil o sobě, ještě by si přála více času s ER
9. Kdybyste byl(a) v jiném či podobném problému,obrátil(a) byste se znovu na ER (proč ano, proč
ne, nevíte apod.)
Určitě ano (2) - pro trvalou pomoc v duchovní i duševní oblasti, protože je dobrý pastýř, vedený Duchem sv.,
protože umí povzbudit i napomenout. Ano (7) - udělá si čas, vyslechne, vím, že poradí, dá naději, pro ochotu,
důvěryhodnost, pro komplexní vnímání člověka, protože to byla nejlepší pastýřská péče, jaké se mi dostalo.
Ano, ale už to není třeba
10. Doporučil(a) - nedoporučil(a) byste setkání s ER někomu blízkému,když by měl stejný problém
jako vy? Proč?
Určitě ano (2) - komukoli, každému pro bohaté pastorační zkušenosti, pro velkou obětavost a
soucit, pro intuici a moudrost k rozpoznání souvislostí v různých oblastech praktického i
duchovního života, pro mocné charismatické obdarování
Ano (7) - kvůli své vlastní dobré zkušenosti (2), protože se poctivě snaží jít za Pánem Ježíšem
Kristem a ve světle jeho Slova, protože mi po 12 letech mohl být odebrán invalidní důchod, protože
jsem s odstupem let za takového Božího služebníka vděčná
Ano - pouze věřícímu
19
PŘÍLOHA 3
Obsahová analýza dopisů na podporu E. Ruckého
Synodu Jednoty bratrské byly určeny dopisy věřících, kteří reagovali na zákaz činnosti br.
Evalda Ruckého a vyslovili mu podporu.Tyto dopisy mi byly poskytnuty jako studijní materiál pro
objasnění uvedené kauzy. Prostudovala jsem celkem 369 dopisů (164 mužů, 205 žen) různého
rozsahu - od několika řádků až po rozsáhlé dopisy o několika stránkách. Pisatelé pocházejí celkem z
53 sborů z 8 různých denominací (JB 20, KS 17,CB 6, BJB 4, CČSH 2, ČCE 2, ECM 1, Dobrá
zpráva 1) a z dalších křesťanských institucí - Studentské křesťanské misie, Aglow, Křesťanské
misijní společnosti.
Dopisy byly velmi různorodé svým obsahem i formou, měly např. formu osobních svědectví,
prohlášení, dobrozdání, vyjádření povzbuzení, díků atd. Z tohoto důvodu bylo nesnadné zpracovat z
nich ucelenou zprávu. Proto jsem použila sociálně psychologickou metodu obsahové analýzy
textů pro objektivní a systematické zachycení obsahu dopisů.
Rozborem výroků bylo možné seskupit jednotlivá vyjádření do několika oblastí, ze kterých lze
usuzovat na to, jak pisatelé charakterizují činnost a osobnost br. Evalda Ruckého (daný výrok
byl pro analýzu použit z každého dopisu pouze jednou, i když se případně v dopise opakoval nebo
bylo použito synonymum).
Dále uvádím jednotlivé charakteristiky, v závorce je uvedena četnost, tj.počet pisatelů, kteří se takto
vyjádřili:
Základní charakteristika služby br. Evalda Ruckého:
Jiné:
Vede k následování P.Ježíše Krista, upevňuje lidi ve víře (83)
Je věrný (opravdový, oddaný) Boží služebník (71)
Jeho služba přináší požehnání (68)
Je mi (tj.pisateli) příkladem (50)
Sám miluje Pána Ježíše Krista, oddaný Boží věci (43)
Je věrný v modlitbách za druhé (41)
Pomohl mi najít cestu v začátcích víry (41)
Má opravdový vztah k nemocným, trpícím (34)
Pomáhá šíření evangelia (30)
Jeho práce „nese dobré ovoce“ (28)
Srozumitelně, jasně káže Boží Slovo, oslovuje (60)
Žije podle Božího Slova (14)
Žije, jak káže (9)
Pomáhá budovat Církev,sbory (9)
Má dobré vztahy v rodině (9)
Je mimořádně obdarovaný pro službu Boží (6)
Charakteristika pastorační činnosti:
Osobnostní vlastnosti:
Dává dobré rady (37)
Ve své pastorační službě vychází z Božího slova (22)
Ochotně věnuje svůj čas (20)
Nikdy nemanipuluje, nevyhrožuje (18)
Je nekompromisní k hříchu (18)
Je ochotný a schopný pomoci (15)
Bůh si ho v pastoraci používá, má B. pomazání (14)
Umí napomínat, říci přijatelně i nepopulární věci (11)
Nechává se vést Duchem sv. (10)
Má otcovské, pastýřské srdce, přístup (9)
Vede ke svatosti, čistotě (9)
Má porozumění pro bližní (8)
Má schopnost naslouchat druhým (7)
Má úctu k osobnosti bližního (7)
Vede ke vzájemné lásce (6)
Vede k pokoře, pokání (6)
Laskavý, plný lásky (41)
Upřímný (35)
Vstřícný, bratrský (30)
Opravdový, ryzí (26)
Pokorný před Bohem (24)
Charakterní, čistý, má čisté srdce (23)
Moudrý (23)
Citlivý,má citlivé srdce (19)
Otevřený, přímý v jednání (16)
Obětavý (16)
Ochotný uznat chyby, vyznat hříchy (11)
Nezištný,skromný (7)
Trpělivý (6)
Zodpovědný (6)
20
PŘÍLOHA 4
Výskyt duševních onemocnění ve sboru JB Liberec
Na schůzce vyšetřovací komise s RS libereckého sboru bylo komisi přislíbeno předání seznamu
členů libereckého sboru i dalších lidí, majících ke sboru vztah (docházení na skupinky, na
shromáždění apod.), kteří trpěli nějakou duševní poruchou či potížemi. Tento seznam mi RS
předala k prostudování. Seznam obsahoval jméno a krátkou charakteristiku obtíží a vyjádření o
členství. Celkem šlo o 39 osob, 26 bylo členy sboru a ostatní přicházeli určitou dobu do styku se
sborem JB v Liberci.
Rozbor údajů podle druhu psychického onemocnění:
skutečné %
členů JB
skutečné %
celkem
2
2
1
1
2
0,2 %
0,5 %
5
8
1,2 %
2%
Mentální bulimie
1
1
Reaktivní stavy zhroucení
1
2
Sexuální deviace
1
3
Psychopatie : anetická psychopatie
1
2
1
1
4
1
1
2 – 3%
4
7
1,0%
1,7%
maniodepresivita (těžká deprese)
1%
1%
3
3
3
4
0,7%
0,7%
0,7%
1,0%
celkem psychózy
5%
6
7
1,5 %
1,7 %
1%
3
3
0,7 %
0,7 %
3 - 4%
4
6
1%
1,5 %
senilní demence
1
2
1
celkem org. poruchy
4
7
choroba
Neurózy :
fobická neuróza
hysterická neuróza
úzkostná neuróza
hypochondrická neuróza
depresivní neuróza
celkem neurózy
očekávané %
členů JB
celkem
5 - 10%
2
1
0
1
1
10 – 15%
hysterická p, manipulace
explozivní psychopatie
psychastenická psychopatie
celkem psychopatie
Psychózy : schizofrenie
Epilepsie
Oligofrenie
Organické poruchy: alkoholová závislost
Podle oficiálních statistik Jednoty bratrské měl sbor JB v Liberci v období 1990 – 1997 průměrně
409 členů. Na základě těchto údajů je možno konstatovat, že výskyt duševních poruch ve sboru JB
v Liberci je zjevně pod normou výskytu těchto chorob v běžné populaci.
21
ŠETŘENÍ
o působnosti Sboru Jednoty bratrské v libereckém regionu, se zaměřením na osobní vliv Evalda
Ruckého, jako vedoucího tohoto sboru v Liberci od roku 1990 do března roku 1998. Předmětem
zájmu šetření v této oblasti bylo vyhledávání důkazů z dostupných materiálů a dokladů z oblasti
reakcí orgánů státní správy a státních institucí.
Důvodem šetření jsou vyslovená obvinění:
Na vedoucího kazatele libereckého sboru Jednoty bratrské byla mimo jiných vznesena i tato
obvinění, která se stala předmětem důvodů k zákazu výkonu kazatelské služby:
1. V paušálním pojetí vyjádřeno, jako celkově špatný vliv s negativními důsledky a ohlasy na
činnost sboru JB v liberecké populaci .
2. Nevěřící lidé v různých funkcích státní správy a institucí jsou permanentně seznamování se
stinnými stránkami a výsledky práce libereckého sboru pod vedením ER.
3. Duševně slabí a handicapovaní lidé nemají ve sboru místo. Není jím věnována patřičná
pozornost.
V šetření byly prozkoumány zejména dokumenty z pohledu:
1)
2)
3)
4)
Reakcí orgánů státní správy a institucí
Dodržování, resp. porušování správního řádu
Obecné prospěšnosti, či neprospěšnosti (škodlivosti)
Subjektivních ambicí (autoritářství) a z toho vyplývajících negativních vlivů, inkriminované
osoby na veřejnost libereckého regionu
Použité dokumenty:
SLOŽKA: Napsali a řekli o nás, poděkování sponzorům
- 97 článků jednotlivců, redaktorských komentářů místních médií s velice pozitivním
ohlasem na práci (aktivity) JB Liberec,
- 28 poděkování sponzorům, kdy JB měla důvod poděkování napsat. Z těchto nemálo
případů lze usuzovat, že při takovém počtu sponzorů, kteří byli ochotni svými
finančními prostředky se podílet na připravovaných aktivitách, je zcela evidentní, že
práce či různé i dlouhodobé projekty nastartované sborem J.B. byly sponzory
akceptovány, pro jejich smysluplnost a potřebnost.
SLOŽKA: Diakonie BERÁNEK
Je jistě obecně známé jak v regionu, tak i v církevních kruzích JB, že stěžejním
zaměřením Diakonie Beránek je již několik let dobře fungující pečovatelská služba
starým, osamělým a invalidním občanům Liberce, péče a výchova o tělesně
postižené dětí a mládeže a konečně projekt Nový domov pro tělesně postižené mladé
lidi v Dubé u České Lípy.
- 11 děkovných dopisů, plných uznání a vděku za vykonanou práci od jednotlivých
občanů i od orgánů státní správy a institucí, nasvědčují o vágnosti vznesených
obvinění.
- Diakonie Beránek stále dobře vyvýjí svoji činnost i díky 13 sponzorům ze sféry
právnických osob, ale i s významným podílem státní správy (ministerstva práce a
sociálních věcí, ministerstva kultury, ministerstva školství a Magistrátu města
Liberec).
22
SLOŽKA:
SLOŽKA:
Propagace
- od roku 1990 až po 1998 bylo v různých denících ČR publikováno na 127 článků s
pozitivními ohlasy na činnost, či s polemikou k aktuálním tématům v naší
společnosti z křesťanského pohledu, ale i rozumné formy propagace křesťanství v
libereckém regionu,
- nevyskytl se jediný, vyloženě negativní ohlas mající přímou souvislost k osobě ER,
Dotazníky - NADACE EURONISE
Tato Nadace má za cíl pomáhat zejména v oblasti sociálních potřeb a na poli
vzdělávání a kultury. Spolu se podílí na přestavbě Nového domova v Dubé, účinně
pomohla Domovu Tereza v Semilech. Dále přispívá na plat osobního asistenta
tělesně postiženého žáka. Pomohla pokrýt část nákladů na nákup vozidla na přepravu
imobilních osob. Organizuje letní tábory pro handicapované děti.V práci s veřejností
využívá všech dostupných mediálních
možností, jak informovat a oslovovat
širokou veřejnost. A celá řada dalších více či méně náročných, ale potřebných aktivit.
- bylo prozkoumáno všech 54 dotazníků, získaných od vedení různých typů škol v
libereckém regionu, po provedených přednáškách na téma: AIDS, Sekty, Partnerské
vztahy,
- doslova všechny ohlasy byly vysoce pozitivní s tím, že některé školy požadovaly
další tématické přednášky, některé v cyklickém a jiné v kontinuálním sledu,
JEDNOTLIVÉ DOKLADY:
Dále byly prozkoumány doklady od jednotlivých libereckých správních subjektů a institucí,
vnímající a posléze reagující na činnost J.B.Liberec:
Škola J.A.Komenského, která má specializované třídy pro děti s dyslexií a se speciálními poruchami
řeči. Škola integruje žáky s tělesnými, zrakovými a sluchovými vadami. Misijní škola Ludvíka
Zinzendorfa, Věznice ve Stráži p. Ralskem, kde se tu rozvinula dobrá práce s vězni, Pedagogickopsychologická poradna v Liberci, která úzce spolupracuje s vedením JB v Liberci. Ve všech výše
zmíněných institucích, aktivně pracují či pomáhají členové JB Liberec. Všechny doklady
prokazatelně a jasně hovoří ve prospěch církve JB v Liberci a tím i potažmo ve prospěch ER.
ZÁVĚR:
Po provedené analýze všech dostupných podkladů (materiálů), předkládám za Vyšetřovací komisi
pro objasnění kauzy br. Evald Rucký versus část bývalé Úzké rady (bří.O. Halama a B. Kejř,) a
případně dalších, bez vší zaujatostí a v bázni Boží, k čemu jsem dospěl.
Analýza byla provedena se vší pečlivostí, ve smyslu a sledování osnovy výše uvedených čtyř bodů,
s ohledem k závažnosti vyšetřovaného případu.
Ve všech čtyřech bodech zaměření nebyl nalezen předmět opravňující k zahájenému aktu, lépe
řečeno ke uskutečnění „kárného“ opatření vůči ER.
Všechny ohlasy, děkovné dopisy, šetření orgánů státní správy, regionálních institucí a masmédií,
jenom můj názor umocňují. Z logiky věci vyplývá, že za těmito doložitelnými pozitivy od roku
1990 po současnou dobu, se nesporně i významně skrývá dlouholetá poctivá práce ER jako
hlavního kazatele Jednoty bratrské v Liberci.
Zpracoval a předkládá: Antonín Chutný
V Mostě, dne 16.2.1999
23
ThMgr. Miroslav Heryán
Zpráva člena komise
V květnu 1998 jsem byl požádán předsedou synodu JB o vyjádření k několika textům a výkladům
b. Evalda Ruckého. Zaujal mne výklad o radikálním učednictví podle Kázání na hoře (zvl. Mt 6) s
důrazem na radostný půst. Kázání o posvěceném životě (2Tm 2,8-21) se vyhnulo nebezpečí lidské
spravedlnosti a vyzvedlo drahou milost. Při poslechu kazet jsem si uvědomil, co znamená živý
přednes. Kázání sledují pastorační zřetel a vedou k rozhodnutí. Pokaždé se počítá, že pod
kazatelnou jsou posluchači, kteří slyší Evangelium poprvé. Jistě se liší od projevů běžných v JB,
kterou znám ještě od časů b. K. Reichla. Je v nich však vyvážena trojiční theologie s vyvýšením
kříže a krve Beránka, který snímá hřích světa.
Jako bývalý kazatel ČCE vnímám užitečnost důrazů „charismatické obnovy“, které - přes některé
ztráty - prospěly i v některých sborech naší „lidové církve“. Mám po ruce některé texty (Dr. P.
Toasperna a em. biskupa Dr. W. Kruscheho), z nichž je patrné, s jakými rozpaky přijaly 1975/6
zemské církve v Německu tento fenomén a jak se jej snažily integrovat do života Volkskirche. V
rámci Lutherova roku 1983 mu nabídly prostor duchovního domova.
Po synodu JB jsem byl požádán o členství v komisi, která by měla vyšetřit příčiny napětí v JB. Přiznám
se, že jsem se o něm dověděl až během své návštěvy o Velikonocích 1998 v Ochranově. Přes jiné
naléhavé úkoly jsem pověření přijal, protože mám přátele na obou stranách a chtěl jsem pochopit
důvody napětí a přispět k dorozumění. Postupně jsem byl pověřen několika úkoly z okruhu theologie.
1. Měl jsem prozkoumat vztahy sboru JB v Liberci k místní ekumeně. Ty probíhají zřejmě v rámci
ATM začátkem roku, některé vztahy jsou osobní, jiné se nerozvíjejí. To jsem si vysvětloval
aktivitou kontaktů a úkoly kazatelů a pracovníků sboru v diakonii, ve školách, ve vězeňství, v
celocírkevních úkolech aj. i přes hranice konfesí.
2. Na námitku, zda JB je tolerantní vyznavačská církev jsem zjistil, že některým místním sborů v
Liberci (ČCE a CB) se sbor JB jeví jako exkluzivní. Nevím, jaký zájem o kontakty je na druhé
straně.
3. Obvinění, že v učení libereckého sboru jsou prvky nebiblické theologie, jsem nemohl posoudit z
předložených písemných materiálů. Lituji, že na taková obvinění bylo reagováno s takovým
zpožděním až v červnu 1998 písemnou "Obranou a vyznáním". Leccos mohl být objasněno
včasným rozhovorem. Autoři chtějí tím prokázat, že zůstávají na bázi vyznání a řádů JB.
4. Jako příklady nebiblické theologie jsou uváděny:
a) Extrémní pozice v démonologii. Z předloženého materiálu jsem takového dojmu nenabyl.
Mám však osobní zkušenost, že se pojmů „démonů“ užívá v některých kruzích velmi inflačně
(duch náboženství, duch církevnictví aj.).
b) Stopy duchovního vlivu „zámořských proroků a apoštolů“ jsou patrné v naší zemi v celém
spektru ekumény. Jejich přínos je ambivalenstní. Kladený v důrazu na charismata v praxi a na
klíčový význam Ducha sv. Obojí je uplatňováno v evropské theologii od 60. let, leč s
minimálními praktickými důsledky. Liberecký sbor je už nezve. Vymezuje se i vůči tzv.
„hnutí víry“ aj.
c) V rozhovoru o theologii prosperity se liberečtví vyjádřili, že ji odmítají. Odmítají dnes, že by
neuzdravení bylo důsledkem nevíry.
d) K otázce uplatňování autority se osobně domnívám že na cestě víry pomáhá jednoznačně
osobní vedení jednotlivců, zejména když 95% nových členů přichází ze světa bez znalosti
biblických norem a obecně platných zásad. To je asi důvod kritizovaného prohlášení o
pastýřské autoritě starších v prohlášení při přijímání nových členů. Osobně však více věřím
autoritě zvěstovaného slova podle 1K 14,3.24 - ale v tom jsem asi poznamenán „theologií
24
Slova“a svou příslušností k „církvi lidové“.
5. Pokud jde o konání kázně sbor uplatňuje 5 stupňů:
a) kázeň vykonává Slovo samo
b) napomenutí mezi čtyřma očima
c) napomenutí spolu se staršími sboru
d) vyloučení od Večeře Páně na určitou dobu
e) vyloučení ze sboru
Důvodem vyloučení je objektivně zjistitelné závažné prohřešení, působící pohoršení.
6. Věci, týkající se pastýřské péče (Seelsorge), nemohu posoudit, neboť jsem neměl možnost se s
takovými setkat.
Při rozhovoru se zástupci s obou stran jsem stále měl naději, že je možné, aby Přicházející - a jen
On sám to může učinit – „obrátil srdce otců k synům a srdce synů k otcům“ (Mal 3,24). Má-li být
další práce na obou stranách požehnaná, je třeba to vzít jako vůli Kristovu (J 17,20a). Příkladem by
tu mohl být spor mezi Abramem a Lotem (Gn 14) a jeho řešení, včetně trvající vzájemné
odpovědnosti. Věřím, že Boží Duch pomáhá unést rozdílnost a napětí. Chápu, že se situace
vyhrotila natolik, že by oběma stranám nebylo spolu dobře. Ale bojím se, že bez Ducha bratrství
Vám nebude dobře ani po rozdělení.
Tímto pokusem o stanovisko považuji svůj úkol - podle svých možností a schopností - za skončený,
i když vím, že nedokonale.
Dál už mohu slíbit jen přímluvné modlitby.
V bratrské lásce Miroslav Heryán
V Černošicích dne 28. listopadu 1998
25
ThMgr. Miroslav Heryán
Pokus o hodnocení "liberecké theologie" sboru JB
Své vyjádření k několika textům a výkladům Mgr. E. Ruckého, zaslané předsedovi Synodu JB dne
13.5. 1998 mohu dnes po několika jednáních a studiu dalších podkladů doplnit několika dalšími
body. Mým úkolem bylo zejména zkoumat:
1. Vztahy k místní ekumeně v Liberci
2. Otázku autority, svobody a tolerance
3. Prvky nebiblické theologie
4. Učení o démonologii
5. Vliv „zámořských proroků a apoštolů“
Úvodem bych rád předeslal, že vývoj v JB vidím - arci velmi subjektivně - v širší souvislosti s
vývojem církví po 1. světové válce. Důsledkem hnutí „pryč od Říma“ mnozí lidé hledali duchovní
domov a nacházeli jej v některé nekatolické církvi. Tak vznikla CČSH, tak se ztrojnásobil počet
členů ČCE, tak přišli noví lidé i do JB. Církev, do té doby „výběrová“ či „vyznavačská“ poněkud
„zlidověla“. V poslední době do jejich služeb vstoupili mladí kazatelé, vyrostlí v CB. Někteří z nich
si přinesli i „charismatickou“ orientaci, která byla ze začátku vítaná, protože přinášela i růst sborů.
Charismatická orientace však sama zřejmě nevnesla do církve napětí. Mgr. O. Halama se k tomuto
směru hlásí a Mgr. B. Kejř má pro něj pochopení. Pozitiva tohoto směru dovedl ocenit svého času i
synod. senior ČCE M. Hájek, který 1987 formulovat pět otázek, které charismatická obnova klade
církvi:
(1) Věříme skutečně, že Duch svatý je dáván církvi a počítáme s ním? (2) Jaké jsou projevy Ducha
v církvi? (3) Počítáme s mocí Ducha v kázání a nepodlehli jsme panice před sekularizovaným
člověkem? (4) Nebojíme se nových věcí? (5) Máme radost z víry? Ale i církev klade otázky: (1)
Netvoří charismatická obnova při překračování hranic konfesí nové hranice? (2) Nepřeceňuje
nápadné dary a úspěchy a nepodceňuje to skromné jako v Korintu? (3) Nezužuje životní obzor na
misii a sociální službu? (4) Nepotlačují apriorní představy autentické výpovědi Písma? (5)
Nezatlačuje „theologie slávy“ „theologii kříže“?
Není-li tedy příčinou napětí v JB charismatická obnova, pak to budou spíše věci osobní nebo
„horlivost bez umění“ (Ř 10,2), co církev tak bolestně rozděluje a působí bolest i jiným (o
pohoršení a diskreditaci díla Páně nemluvě).
Po tomto úvodu uvedu poznámky k jednotlivým úkolům, které jsem se pokusil v rámci svých
možností řešit:
1. Sbor JB v Liberci se sice účastní Aliančního týdne modliteb, ale místní ekumeně se jeví jako
výlučný. Může to být důsledek jeho aktivit misijních a sociálních, může to být trocha žárlivosti,
mohli ten dojem vnést i lidé, kteří prošli sborem JB a neunesli jeho náročnost (kázeň, desátky
aj.). Ale vědomí výjimečnosti a nadřaděnosti může pěstovat i sborový zpravodaj „Probuzení“.
Při zběžném prohlédnutí některých čísel jsem si uvědomil užitečnost autocenzury. Zde se najdou
nelaskavé výroky o „tradičních“ církvích, jež také dojem výlučnosti podporují.
2. Otázku autority, svobody a tolerance chci chápat co nejpozitivněji. Lidé přišlí ze světa potřebují
osobní vedení k učednictví a orientaci v etických hodnotách, závazných pro křesťany. Proto
slibují podřídit se autoritě starších podle formuláře při přijímání do sboru. Je to náročné pro
přistupující i pro starší. Mít autoritu nad lidmi je velkým pokušením. (Proto vznikla v hnutí
charismatické obnovy kniha „Geistlicher Missbrauch“ od D. Johnsona a J. van Vonderena).
26
Zde by bylo možno vytknout, že se věří více autoritě člověka než autoritě zvěstovaného Slova
(1K 14,24). Ale zvěst o „náročném učednictví“ (Mt 6) zřejmě patří k základním kamenům
budování sboru v Liberci a odtud lze chápat i lidskou autoritu jako pomoc k závaznému členství.
Je jen otázka, je-li autorita vždy moudrá a laskavá (Ř 15,14).
3. Už dříve (13.5.98) jsem vyslovil, že v předložených textech a projevech jsem neshledal prvky
nebiblické theologie. Některé výtky z „Otevřeného dopisu“ 1993 byly - žel s pětiletým
zpožděním - vysvětleny nebo odmítnuty v „Obraně a vyznání“ (29.6.98). Též v osobních
rozhovorech byla odmítnuta „theologie prosperity“, nemoc jako trest za hřích aj. V kázáních E.
Ruckého je jasně přítomná „theologia crucis“ a důraz JB na „krev Beránka“ není oslaben. Ale je
nutno přinejmenším se zamyslet nad tím, zda v autoritativní pastoraci a v pěstované jedinečnosti
a efektivitě není přítomná „theologia gloriae“. To platí i o učení, že „mocné modlitby“ dávají
Bohu „právo, aby mohl začít jednat“ (Probuzení 92.5). Jak je to blízké magické manipulaci se
svatým a suverénním Bohem! E. Rucký o tom nebezpečí ví a manipulaci odmítá (Půst, 9.11.97 k
Iz 58,3nn). Sbor je odpovědný za to, co jeho jménem vychází. (Snad je to výkřik bolesti nad naši
chudobou modlitebního života, ale vytištěný zní jako siláctví, cizí Božímu Slovu). Hrozby
kletbou nad těmi, kdo odcházejí (o tom jsme častěji slyšeli) je příklad duchovního vydírání,
odvolání na 1K 5 je nepřiměřené. Odchod může mít různé důvody. Znám lidi, kteří odešli a jinde
si našli duchovní domov, protože je někdo oslovil účinněji. Apoštol se dovedl radovat z práce
jiných - dokonce i odpůrců, kteří mu působili bolest (Fp 1,15nn)!
4. Učení o démonologii nemohu posoudit, protože podobný doklad se mi do ruky nedostal. Odkud
se však mohla vzít obvinění, že některý sousední sbor je posedlý démony? Že odchod z místního
sboru je odchodem z Království Božího pod vládu satana? (Probuzení 92.7).
5. Liberecký sbor a jeho správcové a starší sami nejlépe vědí, do jaké míry byli a jsou ovlivňováni
ze zahraničí hosty a literaturou. V rozhovorech přiznali pozitivní vlivy, které vděčně přijímají a
některé negativní důrazy, od kterých se distancují.
Při zkoumání materiálu (133 stran obvinění a vysvětlování a 115 stran zápisu synodního jednání) se
mi často vybavovaly některé rysy korintského syndromu z obou listů do Korintu. Jakou vymezujicí
roli tady hrají veliká jména (1K 1), nepyšnit se proti druhým, neocenění práce jiných ničí chrám
(2a), nesoudit (4), ale neslevovat z nároků (5), ohled na slabé (8), varování před roztržkami, jež
trhají tělo Kristovo (11), hodnota světlých i malých darů (12), bez lásky i ty největší ztrácejí
účinnost (13), dar proroctví je nade všechny (14), pozor na posunutou eschatologii (15). Pohled do
hlubin apoštola (2K 1), co to vstoupilo mezi Pavla a Korintské (2), sbor je apoštolovou legitimací
(3), velkopáteční a velikonoční rysy při Kristových služebnících (4). rysem nového stvoření je láska
(5), zápas o důvěru (6). zpochybněnou úspěšnými veleapoštoly, kteří Korintské zotročují (9nn).
Pavel se nechlubí mimořádnými dary, ale slabostmi (12), jde mu o nové setkání (13). Doporučuji k
hlubokému studiu a modlitbám.
Předpokládám, že liberecký sbor JB a jejich přátelé v zájmu odpovědnosti za vzácné a závazné
historické jméno Jednoty bratrské budou se stále vracet k odkazu domácí i obnovené Jednoty a tím
obohacovat sebe i místní a domácí ekumeny „ze svého pokladu novým i starým“ (Mt 13,52). Modlil
jsem se a modlím se za to, aby to bylo možné v rámci nerozdělené církve jako svědectví o moci
Přicházejícího, který „obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům“ (Mal 3,24). Jinak se lekám
toho co hrozí - i naší zemi.
V lásce Kristově Miroslav Heryán
V Černošicích dne 20. února 1999
27
Zpráva o prošetřování obvinění
Mým úkolem jako člena komise bylo soustředit se zejména na obvinění ze sektářství a že v některých
školách se varuje před působením Jednoty bratrské.
Obvinění ze sektářství bylo formulováno v listu „Kazatelům, radám starších a sborům Jednoty bratrské“ ze
6.5. 1998 v Turnově, kromě toho je možno toto obvinění vidět i za dalšími obviněními, která jsou
formulována ve výše uvedených dokumentech. Druhé obvinění bylo formulováno v listu „Kazatelům, radám
starších a sborům Jednoty bratrské“ jako příloha zpráv z ÚR z dubna 1998.
Pokud jde o obvinění ze sektářství, narážíme na problém definice. Tak, jako se kdysi spíše zneužívalo
označení „kacíř“, tak dnes, zejména v křesťanském prostředí, se často používá označení „sektář“ pro
protivníky. Proto jsem se pokusil z několika různých definic vypsat několik znaků, které by bylo možno
označit za sektářské (vodítkem mně byly materiály SSSNNS).
V tomto hodnocení se nebudu zabývat hlediskem věroučným (hodnocením teologie se ve své kapitole
zabýval br. Heryán).
Za sektářské rysy je možno označit:
- zneužívání autority a vyžadování často slepé poslušnosti,
- potlačování plurality názorů, vytváření názorové uniformity a mentální programování,
vynucování aktivity a obětavosti,
- programově pěstované a podporované vědomí výlučnosti a jedinečnosti,
- ezoterické praktiky (členům nižšího stupně není známo, co se odehrává výše).
Ke svému hodnocení jsem používal tyto prameny: časopisy Probuzení od r.1992 do r.1998; ve třech
případech mně bylo umožněno nahlédnout do pastorační korespondence, kde vedoucí skupinky, resp. sboru
napomíná člena sboru; dále to byly rozhovory s cca třiceti lidmi, kteří se účastní života sboru na různých
úrovních (laičtí členové, vedoucí skupinek, starší a vedoucí pracovníci ve sboru, učitelé a studenti na
MŠMLZ). Tyto bratry a sestry jsem vybíral příležitostně, nebo dle postavení. Nebyli však za mnou nikým
posíláni ani mně nebyli nikým doporučováni. Dále to byly dokumenty: prohlášení při vstupu do sboru, slib
rady starších, a pojednání „Křesťan, který se staví odmítavě vůči sboru“.
Zneužívání autority.
Tento problém se může projevit v různých oblastech. (pastorační praxí se zabývala Z. Horáčková ve své
kapitole).
Autorita v sektě si osobuje právo filtrovat resp. interpretovat informace, které přicházejí k členům
zvenčí. Z pramenů, které jsem měl k dispozici, nelze potvrdit snahu vedení o vytváření informačních bariér,
ani zákazy návštěv jiných společenství.
Autorita sekty také často záměrně buduje u svých členů strach z opuštění svého společenství. Církev,
tedy i sbor, má své hranice. Je tedy rozdíl, zda je člověk vně nebo uvnitř a je to rozdíl podstatně, protože se
to týká spásy. Pro církev není snadné vyhnout se nebezpečí bagatelizování významu členství, nebo naopak
přeceňování tohoto významu. V sektě je členství často přímo spojeno se spásou. Církev si musí uvědomovat
rozdíl mezi členstvím v místním sboru a „členstvím“ v obecné církvi Kristově.
Pokud jde o teologii libereckého sboru jednoznačně lze potvrdit, že nespojuje spásu s členstvím ve svém
sboru. V pojednání „Křesťan, který se staví odmítavě vůči sboru“ a v Probuzení 11/92 jsou probírány různé
důvody, proč mohou někteří lidé opustit sbor. Mezi všemi těmi případy mně chyběla i možnost, že odchod
někoho může nastat i proto, že zjevení sboru není úplné a ve sboru třeba není atmosféra pro tento typ
rozhovoru. Mám za to, že odchod se sboru může nastat i proto, že si bratři/sestry neporozuměli a nemusí
nutně být vždy jen jedna strana v hříchu.
Autorita v sektě si vynucuje poslušnost. Ve formulaci vstupního prohlášení v bodě 4) je závazek
poslušnosti a úcty vůči starším. Tuto formulaci je možno chápat pozitivně (jaký byl i záměr autorů), ale i
negativně. Důležitá je praxe. Dle šetření a určitých dokladů je možno doložit snahu o komunikaci a
vysvětlování v případech napomínání, kázně i povolávání do služby. Ač je v tomto sboru (v souladu s tradicí
JB, srov. Dějiny Jednoty bratrské, Říčan) větší nárok na členy, než možná ve velké části křesťanských církví
a sborů. Přesto jsem se nesetkal s nezpochybnitelnými doklady, které by potvrzovaly, že vedení sboru
překračuje hranice toho, co by bylo možno označit za sektářské. I přes velký důraz na osobní pastoraci, je
patrně větší důraz na evangelijní zvěst, na kterou člověk svobodně odpovídá, než na seznam pravidel a
28
návodů, které by členové museli dodržovat, jak by to odpovídalo sektě.
Přesto bych doporučoval bod 4) vstupního prohlášení formulovat stručněji způsobem, který by více
vylučoval možnost špatného pochopení.
Vytváření názorové uniformity
Pokud jde o liberecký sbor JB, je mně nejvíce známo prostředí MŠHLZ, kde také sám vyučuji a již určitou
dobu znám také ostatní vyučující. Učitelé pocházejí z různého prostředí a byli formováni různými tradicemi
(církevními i vzdělávacími). Mezi učiteli přetrvávají rozdíly v teologických důrazech (význam Izraele,
pohled na eschatologii, různý důraz na teologii slávy atd.) a přesto, dle mé čtyřleté zkušenosti, tam není
patrná snaha vedení potlačovat tuto názorovou pluralitu. Ani pokud jde o sbor nebyla potvrzena snaha o
mentální programování, nebo vytváření umělé uniformity v názorech.
Pravidelným sektářským projevem je pěstování pocitu výlučnosti a nadřazenosti u svých členů.
Na počátku devadesátých let zaznamenal sbor prudký nárůst členů (1990-1993 ze cca 100 na cca 500).
Církev na tak velký přírůstek nebyla připravena. Sbor tehdy prakticky bez vnější pomoci vytvářel takové
struktury, aby bylo možno nově příchozím pastoračně sloužit. Při takovém nárůstu je vysoká
pravděpodobnost, že ne všichni potřební dostanou kvalitní péči a že ne všichni vedoucí skupinek budou
kvalitně proškolení a zkušení lidé.
Je také téměř samozřejmé, že při takovém nárůstu se nebylo možno vyhnout určitému pocitu výlučnosti u
členů sboru. Ovšem i pro vedoucí byla toto zkušenost nová, na jakou také nebyli připraveni a z některých
článků probuzení z té doby je možno citovat výroky, které by tento pocit výlučnosti mohly vzbuzovat, je
však možno najít i výroky, které naopak upozorňují, že sbor JB v Liberci není jediný křesťanský sbor, který
by si Bůh používal, podobně jsou tam výzvy varující před "přetahováním" členů jiných sborů. Přesto mám
dojem, že určitému pocitu výlučnosti nebylo dostatečně bráněno. Z uvedených pramenů však není patrná
snaha uměle tento pocit udržovat a posilovat.
Ezoterické prvky
Tento sbor je strukturován do skupinek, každá skupinka m svého vedoucího. Vedoucí se společně schází se
staršími sboru. Kromě toho ve sboru existuje několik aktivit, které jdou napříč sborem - pracovníci s dětmi, s
dorostem, s mládeží atd. V těchto všech aktivitách většinou dochází pochopitelně i k setkávání na „vyšší
úrovni“ - setkání vedoucích, staršovstva atd. Na těchto setkáních se přirozeně mluví i o závažnějších
případech, které se především s ohledem na zpovědní tajemství zůstávají utajeny. Rozhodně však v tomto
sboru neexistuje cosi jako různé stupně zasvěcení, utajování rozhodnutí staršovstva či vedoucích. Naopak i
dle naší zkušenosti v komisi jsme se při prošetřování setkávali s otevřeností a transparentností a ani v jednom
případě jsme se nesetkali se zatajováním informací nebo vyhýbáním a neochotou zodpovídat na naše dotazy.
Vysoce oceňujeme i přehledně a důkladně způsob dokladování událostí a archivaci materiálů.
Citát referát Z.Vojtíška z konference SSSNNS 1993: „Sektu nedělá sektou prvek citové manipulace s
člověkem, autoritativní přístup, vědomí výlučnosti, nadšení ani věroučná zvláštnost. Tyto prvky jsou
přítomny i v církvích. A nejenom tam. I v politickém životě, ve výchově, vzdělávání nebo třeba ve skautingu…
Sektu dělá sektou to, když všechny tyto prvky jsou zakonzervovány do organizace a vědomě využívány k
připoutání a znevolnění člověka, který se do vlivu sekty dostane.“
Mám za to, že v určitém období (na počátku devadesátých let) mohlo dojít k různým případům, kterých by se
zaběhnutý a konsolidovaný sbor vyvaroval. Mám na mysli možná ne zcela zvládnutou komunikaci s některými
členy sboru, nebo některé neuvážené výroky některých členů sboru atd. I když se takové jevy mohly vyskytnout, jedná
se o jevy nepodchytitelné nebo nepodchycené. Neprokázalo se však, že by tyto jevy byly zakonzervovány do
sborové praxe a vědomě využívány k znevolnění a využívání lidí. V případě sboru v Liberci je však spíše úctyhodné
zvládnutí takového přílivu nových členů, kterým sbor dokázal posloužit natolik, že většina z nich zůstala.
Pokud jde o obvinění, že se v některých školách varuje před působením Jednoty bratrské, komise získala
vyjádření ředitele Školského úřadu, ve kterém toto obvinění nepotvrzuje. Nepodařilo se ani od jednotlivých
škol získat materiál, který by toto tvrzení podporoval. Naopak, dostali jsme k dispozici několik děkovných
dopisů za různé přednášky. Dle prošetřování považujeme toto obvinění za nepodložené.
Mgr. Milan Svoboda
29
Závěr:
Ze shora uvedených dílčích zpráv vyplývá, že komise dospěla k těmto zjištěním:
Obvinění, že E. Rucký vstoupil do pastorační a poradenské služby bez konzultací a porady
s Úzkou radou, a že se ztotožňuje s pozicí biskupa, se na základě informací, které komise získala,
nepotvrdilo.
Komise se dále nesetkala s žádným konkrétním případem člověka, který by v důsledku přímé
služby E. Ruckého zůstal hluboce zraněný, odmítnutý, deklasovaný či zhroucený. Podklady, ze
kterých obvinění vycházela, a které komise měla k dispozici, jsou pouze obecného charakteru.
Nelze z nich bez dalšího vyvozovat průkaznost takového obvinění. Podobně komise nezjistila
takové jednání E. Ruckého, které by vykazovalo známky nedostatku úcty k osobnosti a právům
člověka. Obvinění, že desítky lidí končí psychiatrii v Liberci s vymytými mozky, lze považovat na
základě shora uvedených zjištění za vyvrácené.
Ačkoli komise přímo kontaktovala některé z osob, které z libereckého sboru odešly nebo byly
vyloučeny a odborníky a terapeuty, kteří přišli do styku s bývalými členy JB v Liberci, nebyl jako
možný původce psychických problémů označován E. Rucký. Taková jmenovitá zmínka se objevila
pouze v prohlášení MUDr. P. Remeše ze Společnosti pro studium sekt a není dále specifikována.
Objektivně je však třeba konstatovat, že se komise setkala s několika případy, kdy byla pro
psychické obtíže vyhledána odborná psychologická či psychiatrická pomoc osobami, které za původ
svých obtíží označily kontakt se sborem JB v Liberci. Zda však mechanismem vzniku těchto obtíží
byl vzájemný vztah členů sboru, nevyzrálé vedení některého z vedoucích nebo atmosféra nadšení,
spojená s nepřiměřenými očekáváními, nelze jednoznačně určit.
Pokud jde o obvinění, že lidé v různých funkcích se seznamují se stinnými stránkami způsobu
práce místního sboru, že v některých školách se varuje před působením JB, a že slabí a
handicapovaní nemají v tomto sboru místo, byla prozkoumána činnost, kterou se tento sbor zaobírá
v oblasti veřejné služby, zejména sociální, kulturní a vzdělávací aktivity.
Bylo zjištěno, že z tohoto sboru vychází nadprůměrné množství takových aktivit, zejména
sociálních, charitativních a vzdělávacích (srov. zpráva A. Chutného). To samo o sobě nenasvědčuje
tvrzení, že slabí a handicapovaní nemají v tomto sboru místo. Kromě toho komise nezjistila, že by
představitelé státní správy a veřejných institucí, médií a jmenovitě škol i školského úřadu
potvrzovali jakékoli z těchto obvinění. Naopak komise měla k dispozici desítky článků a hodnocení
s pozitivním ohlasem na tyto aktivity.
Obvinění ze sektářství považujeme za nepodložené.
Obvinění z deformované a nebiblické teologie: Komise dospěla k závěru, že na základě
dostupných dokumentů nemáme žádný doklad, který by toto obvinění potvrdil. Jde o určitý typ
charismatické teologie, který je v pohybu. Podrobněji srov. zpráva M. Heryána.
Tvrzení, že sbor JB v Liberci žije v naprosté ekumenické izolaci, je nadsazené. Liberecký sbor se
zapojuje do aliančního týdne modliteb a pořádá setkání kazatelů a další akce, otevřené pro jiné
církve. Viděno očima představitelů některých jiných církví však vztahy s JB v Liberci nejsou
optimální (srov. zpráva br. Heryána).
Vypracovali: Mgr. L. Dörfl, PhDr. Z. Horáčková, A. Chutný, Mgr. M. Heryán, Mgr. M. Svoboda.
30
Dodatek
Při projednávání Zprávy odpovídali členové Vyšetřovací komise na upřesňující otázky. Následují
některé výňatky z jejich odpovědí, jak byly přepsány z magnetofonového záznamu
K nezávislosti komise
Horáčková: Závislost znamená, že člověk je nějakým způsobem motivován k tomu, aby vypovídal
nebo něco činil určitým způsobem. Mohu prohlásit, že jsem nebyla a nejsem závislá na nikom ani
z „velké stránky“, ani z „malé stránky“, natož na libereckém sboru. Prohlašuji, že ani nejsem
členem KMS. Znám lidi z obou stran, jak ty tzv. tradiční, tak ty tzv. charismatiky. Povoláním jsem
psycholog, ředitelka okresní pedagogicko-psychologické poradny a pracuji v tomto oboru 24 let…
Dörfl: Pokud se jedná o podjatost komise, necítím se v té věci podjatý. Z libereckého staršovstva
jsem do začátku vyšetřování nikoho osobně neznal. Teprve v průběhu vyšetřování jsem se nejprve
seznámil s členy staršovstva libereckého sboru a některými dalšími osobami, například s bratry
Kejřem a s Ondřejem Halamou…
Ke svědkům
Dörfl: Chtěl bych upozornit, že paradoxně nám dalo největší práci, zjistit zdroje obvinění. Byli jsme
v situaci, kdy většina času byla věnována hledání zdrojů a vyhledávání konkrétních lidí. Tuhletu
práci nám celá řada lidí příliš neusnadnila. Nečekal jsem, že my sami budeme muset zjišťovat
svědky a že sami budeme muset hledat lidi, na základě jejichž svědectví byla obvinění vyslovena…
Horáčková: Dnes už nemůžeme s odstupem 8-10 let zjistit, jaké nebo zda tam bylo zranění určitého
druhu. Máme-li zjišťovat, co se dělo před 10 lety, musíme si být vědomi, že zkoumáme legendu,
nikoli to, co se skutečně událo. Lidé řeknou to, co si pamatují a co nějak zpracovali. Kdybychom se
zeptali jiného svědka, který u téže situace byl, tak by možná reagoval naprosto jinak a pamatoval si
naprosto jiné věci…
Od žalobců jsme nedostali adresy na nikoho, nedostali jsme ani jména. Adresy na terapeuty jsme
měli od biskupů, kteří tu byli v listopadu - dostali jsme anglické verze dopisů a z těch jsme
vycházeli a některé terapeuty kontaktovali…
Měli jsme zkušenost, že když jsme se ke svědkům dostali, ať byli z kterékoli strany, pak s námi
jednali velmi korektně, vstřícně a ve velmi dobrém jsme se rozešli. Nebyly tam konflikty, nesetkali
jsme se s nepřijetím ani s nějakou záští nebo něčím podobným…
Není to tak, že by bylo X případů u jednoho terapeuta plus Y u dalšího, ti pacienti se překrývali.
Např. jedna terapeutka když šla před 6-ti lety na mateřskou, tak pacienty předala svému manželovi.
Oni nebyli iniciátoři - těmi, kdo si stěžují - ale byli vyzváni O. Halamou…
K předloženým posudkům a obviněním
Horáčková: Manželé, jejichž posudek byl jedním z dokladů předložených komisi, k takovému
posouzení nemají kvalifikaci. Nejedná se o psychiatry, ale arteterapeuty a oba již roky nepracují
v oboru. Arteterapie je vlastně léčba výtvarným uměním. Patří mezi profese takzvaně pomáhající;
dělají je pedagogové, sociální pracovnice, kteří projdou psychoterapeutickým výcvikem a dělají
psychoterapii pod supervizí psychiatra nebo psychologa, který dělá diagnostiku. Ten sleduje, jak
terapie postupuje, jestli pacient je vyléčen, nebo ne…
Dörfl: Z důkazů, které jsou k dispozici, vinu prokázat nelze. Ono by se to stejně prokazovalo velmi
špatně. Obvinění, že někdo má psychické trauma – že byl poškozen na svých občanských právech v
důsledku třeba dvouhodinového rozhovoru s někým - je věc pochybná sama o sobě. Muselo by těch
lidí být opravdu víc a pojmové znaky by musely být natolik výpovědi schopné, aby se z toho dal
udělat závěr…
31
Doklady, které jsme měli k dispozici, upřímně řečeno, byly důkazně chabé. Ale s poctivostí jsme
chtěli, aby ve zprávě zazněly a s nimi i určitá pochybnost v tom směru, že my samozřejmě
nemůžeme vědět s jistotou, jak to bylo nebo nebylo. Ale pokud se týká činnosti Evalda Ruckého, na
kterou se náš mandát vztahoval, tak doklady, které jsme měli k dispozici, byly velice chabé k tomu,
aby jeho vinu prokázaly…
Snažím se, abyste rozuměli, že naše komise měla omezené možnosti. My můžeme říci jenom to, co
bylo nebo nebylo prokázáno. Z toho, co jsme měli k dispozici, nic prokázáno nebylo. Byla tu
neochota „malé stránky“ věci doložit, nevíme z jakých důvodů. Buď že někdo nechce dělat jinému
zbytečné problémy, a nebo proto, že důkazy prostě nejsou…
Horáčková: Jestliže někdo má 300 pastoračních rozhovorů za rok, je to spousta práce - velice dobře
vím, o čem mluvím, protože v tom pracuji. Může se stát, že se udělá chyba, protože je člověk nemocný,
unavený, nemá čas nebo je v jiném stresu. Problém je někde úplně jinde: že se to personifikovalo,
všechno se hodilo na jeden sbor a na jeho představitele. To je můj názor, ke kterému jsem došla v
celém tom zkoumání, protože jsem opravdu byla nezaujatá a chtěla jsem znát pravdu. Ani terapeuti
neobviňovali Ruckého, doslova řekli, že on příčinou potíží jejich pacienta nebyl…
K desítkám lidí na liberecké psychiatrii
Horáčková: S panem primářem jsem mluvila, výslovně jsem se ptala jak na diagnózu, tak na počet
lidí, protože mi to připadalo velmi důležité. Něco jiného je totiž, co se tak běžně říká mezi lidmi,
když se mluví a něco jiného je oficiální verze. Zdálo se mi, že pan primář byl poněkud překvapen,
když jsme chtěli oficiální stanovisko. Prohlásil, že není pravda, že by tam byly desítky lidí, ale
jednalo se o méně než deset případů. Ani tento počet nemůže říci přesně, protože hledisko
náboženské příslušnosti neevidují, ale je si jist tím, že to bylo do deseti lidí. Popřel, že by měli
složku s pracovní diagnózou „Jednota bratrská“ a opakoval, že náboženskou příslušnost nesledují.
Pokud jde o časové rozpětí, řekl, že těchto méně než deset případů, u nichž se nějak vyskytlo jméno
JB, bylo v období asi od roku 90, tedy zhruba osmi let…
Krásný: Žádám zaprotokolovat, že bratru E. Ruckému byl vydán zákaz činnosti dne 6. dubna 1998
na základě tvrzení, že prý primář libereckého psychiatrického oddělení dosvědčil, že v posledních 2
letech bylo hospitalizováno 20 – 30 lidí z libereckého sboru s vymytými mozky a proto prý na této
klinice existuje pracovní diagnóza „Jednota bratrská“. Doklady, které byly dány vyšetřovací komisi,
jsou datovány v rozmezí od 17. do 26. listopadu 1998. Tato potvrzení byla prokazatelně sháněna půl
roku poté, co byl zákaz vydán.
K problémům teologickým
Heryán: Především úvodem bych řekl, že v mé druhé zprávě, ve 3. bodu došlo k velice matoucímu
množnému číslu: že jsme „častěji slyšeli“ o hrozbách kletbou nad těmi, kdo odcházejí. To množné
číslo „jsme slyšeli“ neznamená, že mluvím za komisi. Myslel jsem na to, co se ke mně z různých
stran donášelo z ekumenického spektra. A já jsem nerozlišoval - a v tom přiznávám svou velikou
vinu - nerozlišoval jsem v tomto případě doložitelná fakta od pověstí a třeba i pomluv z různých
stran. Velmi se za to omlouvám…
Při hodnocení každého jevu nelze pominout zásadu slyšet druhou stranu. Ve svém hodnocení jsem
se např. nedotkl otázky křtu. Tu vidím podstatnou slabinu své zprávy. Měl jsem se zabývat otázkou
biblické teologie, teologie vůbec. V úkonech, které jsem měl sledovat, však tento post nebyl uveden…
Pokud vím, text „Obrany a vyznání“ kazatelů velké stránky z června 1998 nebyl vůbec vzat na
vědomí. V něm je přece pokus přiznat se ke kořenům domácí Jednoty, citacemi z bratrského
katechismu a bratrského vyznání…
32
K podstatě konfliktu
Horáčková: Já jsem si dovolila na konec zprávy napsat reflexi, jak na mě celé zkoumání působilo.
A protože jsem původním povoláním sociolog, tak mi to nedalo a udělala jsem rozbor, jak konflikt
vlastně postupoval. Když to rozebere sociolog nebo sociální psycholog, dojde k závěru, že celý spor
se neřeší jako spor duchovní, ale spor politický, jako mocenský konflikt. Tento konflikt se nikdy
neřešil a byl tady minimálně už před 10-ti lety.
Pokud jsem se poptávala, ten spor se táhne snad už 20 let. Proto si myslím, že je to záležitost
sociologická. Jádro problému je společenské, protože církev vystupuje nejen jako duchovní
společenství, ale také jako docela obyčejná formální organizace, která má svou hierarchii, své sféry
vlivu, zájmy, střetání a kontakty s ostatními společenstvími. Tento konflikt, který tu je přes 10 let,
je střetáním toho, co sem přináší společnost….
Jsou tu nějaké tradiční hodnoty, je tu situace, kdy skončil komunismus, v němž se církev musela
chovat určitým způsobem - skrytě, aby na sebe neupozorňovala a aby se o ní moc nevědělo. A
najednou přišla jiná situace. Mladí lidé, kteří komunismus nezažili, expandovali a začali se chovat
jinak, než lidé v tom původním jádru. Chyba byla, že tento konflikt tu už byl dříve a nikdy se neřešil.
V takovém případě jsou vždycky dvě varianty: řešení konstruktivní, kdy se věci dají na stůl, pojmenuje
se problém a když se problém pojmenuje, může se řešit. A to se nestalo. Nebo se tvářím, že konflikt
neexistuje - a to tu 10 let bylo, že všichni to tak trochu řešili a trochu neřešili a radši šli od toho…
O vlivu a autoritě
Horáčková: Pokud jde o vliv kazatele na věřící, bez toho to jistě nejde. Jaký by to byl kazatel, který
nemá charisma a který nemá vliv na své ovečky? To může být velmi pozitivní, protože kdo chce lidi
zapalovat pro víru, musí mít určité osobnostní předpoklady. Vidím i ve své praxi, že mladí lidé velice
potřebují autoritu a silnou osobnost. Nemají se kam obrátit - ani ve svých rodinách - a hledají autority
jinde. Pak se mohou na někoho upnout příliš a je tam veliké nebezpečí citových vazeb. To platí o
všech kazatelích: jsou v nebezpečí, že na sebe citově navážou spoustu lidí. Je to jiné, když má
člověk sbor o dvaceti lidech - tam to citově zvládne. Ale když má sbor o 300 nebo 500 lidech, tak
nemůže být s každým v osobním přátelství nebo důvěrném vztahu, který by naplňoval obě strany…
Myslím, že některá zranění možná vyplynula z nenaplnění osobního vztahu, který někteří očekávali.
Čekali naprosto všecko, ale kazatel nemůže všechno utáhnout, a musí lidi předat dál, do skupinek,
do neformálních vztahů a hlavně je posilovat ve vztahu k Bohu. Nezralé osobnosti totiž nehledají
Boha, ale hledají citový vztah a mají tendenci se upnout na to první, co naleznou. Upnou se na
kazatele a dál už ve vztahu k Bohu nejdou…
K obvinění ze sektářství
Svoboda: Ve zprávě to není systematicky napsáno, protože liberecký sbor se tím nikde nechlubí, ale
je dobré, aby to bylo řečeno: ve sboru mají Diakonii, která se stará o členy vlastního sboru, a pečuje
také o staré nemohoucí lidi, kteří do sboru nepatří. Dále založili nadaci Euronisa - z výročních zpráv
se můžete dozvědět o mnoha aktivitách. Funguje základní škola J. A. Komenského, jedna ze dvou škol
v naší zemi, kterým byl ministerstvem školství svěřen experimentální projekt „Domácí škola“…
Máme i svědectví, že z pedagogicko-psychologické poradny v Liberci posílají problematické děti právě do
téhle školy, protože vědí, že tam mají zvláštní přístup k dětem. Dále funguje misijní škola, která připravuje
pracovníky pro církevní službu...
Já jsem se zvláště zabýval obviněním ze sektářství. Sekty se zaměřují na perspektivní mladé lidi. U
libereckého sboru vidíme široký záběr, opravdu mimořádně široký, v oblasti sociální a charitativní
služby. Věnují se právě neperspektivním lidem a postiženým dětem a to je rys, který u sekt
jednoznačně nevidíme…
33