Jbulletin - č. 2/13

2/13
ˇ
SYNOD JEDNOTY BRATRSKÉ – VOLEBNÍ A PRELOMOVÝ
Letošní
synod,
který
proběhl
10. června, už víceméně tradičně
v rámci manželské pastorálky, byl
jedním
z významných
mezníků
historie JB. Především jsme jako
církev vstoupili do historicky zásadní,
přelomové doby.
Náš stát se po dlouhých letech postavil
čelem k vinám, kterých se dopustil
na církvích během komunistické
éry, a umožnil tím nejen narovnání
vzájemného vztahu, ale také postupné
ukončení vynucené závislosti církví
na státním aparátu. Jsme na počátku
něčeho, co Jednota bratrská za celých
šest generací po návratu do země
svých otců nezažila. Čeká nás finanční
nezávislost, svoboda v nakládání se
svým vlastnictvím a nutně také dospělost
a mnoho, mnoho zodpovědnosti a víry.
Synod se tedy zabýval především touto
otázkou budoucnosti a dalšího směřování
Jednoty bratrské, a nadto volbou vedení,
které bude mít pro následujících pět let
na bedrech úkol dobrého vykročení.
Letos je tomu také právě deset let, kdy
jsme jako církev vstoupili do smlouvy
s Hospodinem. Proto také jádrem slova,
které pro synod přinesl Evald Rucký,
bylo ohlédnutí za uplynulou dekádou,
ve které nás Bůh postupně vychovával,
vedl, otevřel vůči lidem okolo, učil chápat
své záměry a jaké místo v nich pro nás
určil, začal nás vyučovat v duchovním
boji, aby nás nakonec dovedl k výzvě
dospělosti. Bylo to ohlédnutí plné
vděčnosti a radosti. Jeho téma znělo:
„Máme podíl na všem, co náleží Kristu,
když setrváme do konce v počáteční
důvěře.“ Židům 3,14
Evald Rucký své poselství otevřel
povzbuzením, že pokud zůstaneme
v živém spojení s Kristem, pak jsme
podílníky všeho, co mu patří. V plnosti
Jeho ducha (pouze v ní) překonáme vše,
co přijde, stejně jako to překonávali naši
otcové už od prvotní církve.
Evald Rucký potom shrnul vývoj JB
od roku 2003 dodnes. Konstatoval, že
JB je dnes zcela jinou církví, než byla.
Z izolovaného společenství bez zjevení
i autority se stala otevřeným Božím
tělem plným Kristova života, církví,
...synod
která rozumí duchovní situaci v životě
jednotlivců i celé společnosti a dokáže
na ni reagovat.
Souhrnem, co se duchovně
odehrálo za 10 let od vstupu do
smlouvy:
Objevili jsme Kristův život v nás, nově
se sytíme Slovem. To proměnilo naši
praktickou teologii. Jsme církví zcela
jinou, než jsme byli před deseti lety.
Ze sborů uzavřených do sebe se
stávají sbory otevřené a dávající život.
Objevujeme i to, kde ještě v našem
životě Kristus nevládne.
Učíme se nově pečovat o Přicházející
a Zůstávající.
Vytváříme nový typ vedení sborů,
zahrnující nejen péči, ale i pomocníky
v oblasti hledání finančních zdrojů.
Vidíme mocnosti, které drží lidi okolo
nás, a vedeme s nimi boj.
Zápasíme o mladou generaci, ať
už v rovině apoštolství či budoucích
blízkých spolupracovníků.
Identita: Apoštolství
Evald Rucký dále mluvil o apoštolské
mentalitě v prvotní církvi i v jednotlivých
obdobích Jednoty bratrské. Apoštolství
nese stejné rysy: vyznačuje se
životem z moci Ducha, vnímavostí
na Boží hlas, také schopností překročit
vlastní genetický kód, ochotu opustit
staré jistoty a být odolní v protivenství.
To
vše
pak
vypůsobí
průlom
Co teď může být
naše apoštolství?
nových věcí – uskutečnění Božích
záměrů. Máme mnoho příkladů,
které nám mohou ukázat apoštolství
v praxi: samozřejmě hned prvotní
církev, která rozšířila evangelium
do celého světa. Potom také stará
Jednota bratrská, která znovuobnovila
biblický
model
církve
a položila
základy
gramotnosti,
vzdělání,
zdravotnictví či sociální péči, a stejně
inspirativní je i obnovená Jednota
se svou plností Ducha, jež vyústila
v celosvětovou misii a překonání „bílého“
vnímání společnosti.
Pokračování v práci našich otců. Ve
znovu objevení duchovního kódu Jednoty
bratrské. Bůh nám chce vrátit jejich
jmění, které ďábel české zemi ukradl
poté, co naše předky vyhnal. Naše země
byla zneužita mocnostmi rekatolizace,
poté slavismu a humanismu, nakonec
komunismu. Skrze komunismus ďábel
zničil víru a církev učinil závislou na
státu, pod jeho kontrolou. Jsme sedmá
generace po návratu Jednoty do vlasti
a jsme na počátku obnovení starého
a otevření zcela nového.
2
...synod
Co je tedy vlastně před námi?
Další a hlubší zakořeňování do Krista.
Vytváření otcovské mentality
Další rozvoj apoštolské generace –
správci sborů musí být apoštoly, tj. vidět
víc než jen svůj sbor.
Duchovní boj.
Vzít si hmotné dědictví, které tady
zůstalo po našich vyhnaných otcích.
Osamostatnit
se
od
kapesného
a dokázat se o sebe postarat.
Finanční
samostatnost
přinese
bezesporu také vnitřní zápas. Naše
Co se ještě dělo
sbory žijí v různých regionech, bohatých
i chudých, někde se bude dařit, jinde
ne, někdo bude situaci řešit duchovně
a někdo duševně. Může nás to začít
rozdělovat. Nebo nás to naopak může
semknout. Budeme se navzájem
potřebovat mnohem víc než předtím,
můžeme tedy začít žít ještě víc jako
rodina, objevit novou rovinu jednoty.
Můžeme být svědectvím světu.
Volba
Druhým hlavním bodem letošního
synodu byla volba Rady JB pro příštích
pět let. Výsledek je takový:
Byli zvoleni Evald Rucký, Petr Krásný
a Martin Bukovský jakožto členové
Úzké rady, jejímž předsedou byl znovu
ustanoven Evald Rucký. Dále byla
potvrzena Výkonná rada ve složení Petr
Krásný jako předseda, Jan Morávek,
Jan Křivka a Andrea Madudová. Novým
předsedou synodu se stal správce
holešovského sboru Milan Svoboda
a revizní komisi povede Petra Michelová.
Petr Krásný nakonec poděkoval Janu
Klasovi, který byl členem Rady doposud,
za jeho práci v uplynulých letech:
„Honzovi patří velký dík, odvedl skvělou
práci, věrně dělal i věci, o kterých ne
každý věděl – je třeba zmínit jeho
zastupování Jednoty v ekumenických
vztazích nebo nasazení pro archiv JB.
Vážím si ho, Honza je skvělý parťák,
přítel a zůstane zapsaný ve všem, co
se v Jednotě v minulosti dělo. Do Rady
neprošel o jediný hlas, což je silný
mandát pro to, aby s námi i dál zůstal ve
službě, kterou jsme spolu započali.“
Další
dny
manželské
pastorálky sice již nejsou přímo
synodem v jednacím slova smyslu, ale
duchovně jsou s ním nedílně propojeny.
Proto je dobré zmínit ještě některé
další momenty. Kupříkladu vyučování
o chvále. Petr Krásný v něm ukázal, že
její význam je podle Nové smlouvy na
hony vzdálený pojetí, na něž jsme byli po
dlouhá léta zvyklí. Pojetí chvály jakožto
hudební produkce, která nás má přiblížit
k Bohu či uvolnit Jeho jednání mezi námi,
je pouze upevňováním starozákonní
mentality. A to Bůh rozhodně nechce.
Doba centralizování Boží přítomnosti
3
...synod
žádný
emotivní
zážitek naši duši
trvale nenasytí.
Skutečná
chvála
vzdávaná Bohu je
to, co žijeme, ne to,
co právě prožíváme.
A my máme žít Kristův
život. Ve vděčnosti za
záchranu a vítězství,
v pokoře, kdy jsme
poznali,
že
bez
Ježíše
nejsme
nic – tam se rodí
chvála.
Radostná,
pokorná,
vydaná,
ne už zaměřená na
sebe, ale bojovná, ta,
která vyhlašuje Boží
pravdy a je vítězná.
do svatyně svatých je nenávratně
pryč a vytváření speciální atmosféry,
která by nás do ní uvedla, je zcestné,
manipulativní a často i frustrující, protože
skrze církev – Kristovo tělo – Bůh
zjevuje svoje soudy na zemi. Ne ve
smyslu, že máme svět posuzovat,
ale ve smyslu, že svým životem,
modlitbami (i chválou) vykonáváme
Boží vůli. Petr Pospíšil později vedl
modlitbu, ve které jsme společně
uvolňovali pro naši zemi soudy
a spravedlnost, vyhlašovali Ježíšovo
vítězství
nad
duchem
zlodějství a lži a otevírali jsme
Českou republiku pro Boží plány.
Tolik tedy zprávy ze synodu, které
odrážejí aktuální dění v naší církvi i zemi.
Je za co děkovat, je co vyhlížet, za co
bojovat a na co se těšit. S modlitbou na
rtech můžeme vykročit.
S tím souvisí i prorocké slovo Jana Klase
a prorocká modlitba Petra Pospíšila.
Slovo ze Zjevení 18,20 o tom, že
4
...okénko do archivu
UZNÁNÍ JB ZA STÁTEM POVOLENOU CÍRKEV
Milí čtenáři Jbulletinu, protože Jednota
bratrská má poměrně obsáhlý archiv,
ve kterém je uloženo množství
zajímavých spisů, dopisů, opisů
i podpisů, připravili jsme pro vás novou
rubriku s názvem Okénko do archivu,
abyste mohli nahlédnout i vy, kteří se
běžně k bádání nedostanete. V tomto
čísle jsme pro vás s naší archivářkou
Lydií Halamovou vybrali opis jednoho
dokumentu, který je zásadní pro
českou Jednotu bratrskou.
Jde o dokument, ve kterém je zaneseno
schválení Jednoty bratrské jako státem
uznané církve v rámci RakouskaUherska. Jednota se o registraci
přihlásila na základě říšského zákona
z roku 1880. Sami ale můžete vidět,
že máme k dispozici záznam až z roku
1919 a – jak již bylo řečeno – jedná
se pouze o opis. Originál byl totiž
uložen v říšském archivu v Liberci,
který však později vyhořel.
V době oficiálního povolení (r. 1880)
byla Jednota již nějakou dobu ve své
vlasti činná. Do českých zemí se vrátila
už po roce 1861, po vydání císařského
ediktu (tzv. protestantský patent). První
sbor obnovené Jednoty bratrské byl
založen roku 1870 v Potštejně, poté
vznikl sbor v Dubé u České Lípy roku
1872. Před první světovou válkou
vznikly ještě další nové bratrské sbory,
a to v Ústí nad Orlicí, Praze, Jablonci nad
Nisou, Duchcově, Turnově, Mladé
Boleslavi, Nové Pace a v Herzogwaldu.
Jednota bratrská pracovala v českých
zemích jak mezi Čechy, tak mezi
Němci. Již od počátku se rozvíjela
sociální práce mezi sirotky (sirotčince
v Čermné a v Dubé u České Lípy)
a též práce misijní (František
Chleboun působil v jižní Africe mezi
Kafry a Hotentoty). Jak je vidět na
dokumentu, církev zpočátku užívala
názvy Evangelická církev bratrská
nebo Ochranovská církev bratrská.
Oficiální název Jednota bratrská byl
pro české bratrské sbory přijat až po
vzniku samostatného Československa
roku 1921.
5
...aktuálně
CO JE NOVÉHO V PŘÍPRAVÁCH CHRASTAVSKÉ STŘEDNÍ ŠKOLY SOCIÁLNÍ A PEDAGOGICKÉ JANA BLAHOSLAVA
Od posledních zpráv o střední škole Jana
Blahoslava už uběhlo více než půl roku
(informovali jsme vás na celocírkevní
konferenci), takže bych rád napsal, co se
změnilo a jaké máme další výzvy.
Jak již víte, školu plánujeme provozovat
v Chrastavě, přičemž vizi školy drží
a podporuje
hlavně
chrastavský
a liberecký sbor. Těch se také
v budoucnosti bude provoz školy týkat
asi nejvíce, i když to vypadá, že bychom
lidské zdroje mohli získat i z dalších
okolních sborů. Naším záměrem je,
aby se ve škole otevřely dva obory
maturitní (Sociální služby a Předškolní
a mimoškolní pedagogika) a jeden
nematuritní
(Pečovatelství).
Škola
tedy bude zaměřena převážně na
výuku v oblasti sociální problematiky,
pedagogický obor pak bude připravovat
studenty na práci v různých klubech
a na práci s dětmi předškolního věku.
V ideálním případě bychom rádi otevřeli
v září 2014, ale v tuto chvíli vypadá
daleko pravděpodobněji termín pozdější.
budovy jakožto školy, ale zatím to
není nic platné. V písemné formě
máme s městem Chrastava uzavřenou
smlouvu o smlouvě budoucí, ta je ovšem
nedostačující pro kladné vyjádření ze
strany hygieniků, s odůvodněním, že
je příliš obecná a není v ní uvedeno,
jaké konkrétní místnosti bychom mohli
Nyní se nacházíme ve fázi přípravy, a to
přípravy všech dokumentů a informací
potřebných k registraci školy. Zatím se
nám podařilo vypracovat učební plány
pro všechny obory a vstoupit do jednání
s městem Chrastava ohledně budovy.
Na tomto bodě jsme však zatím uvízli.
Město mělo, a stále deklaruje, že má,
v plánu uvolnit nám budovu současné
ZŠ, která by se přestěhovala do nově
zrekonstruovaného
objektu.
Tuto
rekonstrukci, a tím pádem i přesun,
se ale zatím nepodařilo uskutečnit.
Byli jsme proto domluveni na variantě
postupného uvolňování a následného
zaplňování budovy, tento kompromis
byl ovšem pouze formou ústní dohody.
Sice už máme pozitivní stanovisko ze
stavebního úřadu k užívání dotyčné
6
...aktuálně
od příštího září využívat. Ovšem nutno
říci, že ani současný stav celého objektu
není z pohledu hygienických norem
příliš vyhovující. Vyvolali jsme jednání
se starostou Chrastavy a ředitelem
chrastavské ZŠ, aby se jasně vyjádřili,
co nám mohou poskytnout. Jednání
proběhlo 14. června s tím výsledkem,
že dokud nezrekonstruují jinou budovu
školy v Chrastavě, nic konkrétního nám
neuvolní. Na tuto „naši“ rekonstrukci ještě
nemají projekt. Takže jsme se dostali
o velký kus zpět. Musíme nyní najít nový
objekt vyhovující k registraci školy. Rádi
bychom zůstali s vizí v Chrastavě, ale je
i možné, že se budeme muset přesunout
na další působiště chrastavského sboru,
kde se nyní rozjíždí nová práce. Po
posledních jednáních se rýsuje smlouva
na budovu v bývalém objektu Elitexu
v Chrastavě, kterou bychom mohli mít
na dlouhodobý pronájem. To by bylo
pro praktický provoz školy ideální místo,
ale v tuto chvíli nám stejně nepomůže
s její registrací, protože budova je nyní
pro výuku ještě nevyhovující. Stále tedy
potřebujeme modlitby za prostory, které
by nám umožňovaly školu zaregistrovat
v dostatečné kapacitě.“
Zařídit další dokumenty potřebné
k registraci již není problematické, kromě
seznamu učitelů školy. Pro registraci
totiž potřebujeme mít zajištěnou výuku
všech předmětů ve všech oborech pro
všechny budoucí ročníky (od prvního až
do posledního v daném oboru). Tento
seznam vyučujících musí vyhovovat
všem požadavkům (potřebné dosažené
vzdělání, aprobace pro dané předměty),
musíme mít i stanovený počet učitelů,
a to přesto, že v praxi by škola začínala
s jednou třídou, tudíž bychom tolik
učitelů ani nepotřebovali. Je to docela
velký problém. Většinu učitelů již máme,
pár na obecnější předměty by se nám
stále hodilo, ale hlavně stále nemůžeme
do seznamu sehnat kvalifikovaného
pedagoga na sociální předměty (jako
Sociální služby, Socální politika a soc.
zabezpečení, Právo, Pečovatelství).
Zde bych potřeboval pomoc. Nejde o to,
aby nyní nahlášený člověk na škole
reálně učil – my totiž daného pedagoga
máme, ten však v tuto chvíli ještě nemá
dodělané pedagogické minimum, proto
ho nemůžeme na seznam napsat. Pokud
byste tedy o někom konkrétním věděli,
budu rád.
Po vyřešení výše zmíněných překážek
dokompletujeme ostatní věci a podáme
žádost o registraci školy. V této
fázi budeme potřebovat dvě kladná
vyjádření:
stanovisko
Libereckého
kraje, bez nějž nezaujme pozitivní
postoj ani druhý podstatný subjekt, a to
Ministerstvo školství ČR. V tomto opět
prosíme o modlitby.
I když to vypadá, jako bychom se
zastavili, původní vizi opustit nechceme.
Jasné
vyjádření
chrastavského
starosty a ředitele školy nynější situaci
vyjasnilo, přešlo se od nejasných slibů
ke konkrétním závěrům, které sice
nevypadají dobře, ale my můžeme
začít hledat jiné prostory. Nemusíme
se spoléhat na budovu, která nyní
nevyhovuje a ještě dlouho vyhovovat
nebude, můžeme čekat, co Bůh otevře
dál a jak se vize školy bude posouvat.
Jiří Helis
7
...výročí
HESLA JEDNOTY BRATRSKÉ V ČEŠTINĚ SLAVÍ 140. ROČNÍK
Útlá knížka s názvem Hesla Jednoty
bratrské patří k duchovnímu odkazu naší
církve. Jejich počátek je v roce 1728,
kdy v Herrnhutu obcházel posel dům
od domu a přinášel každé ráno heslo
pro nastávající den. Aby bratři mohli být
tímto slovem spojeni, i když se vydávali
na cesty, začala Hesla od roku 1731
vycházet tiskem. Nejprve byl vybírán
jeden verš na den, později se začalo
losovat ze Starého zákona, ke kterému
byl vybrán doplňující text z Nového
zákona. A v této podobě vycházejí Hesla
dodnes.
Původním jazykem Hesel byla němčina,
ale již za deset let započalo jejich
překládání do dalších jazyků. Vycházela
francouzsky, anglicky, holandsky a od
roku 1873 také v češtině, a to v českém
sboru
v
Berlíně-Rixdorfu.
Spolu
s misionáři se Hesla rozšířila nejen po
Evropě, ale také do zámoří, kde byla
postupně překládána do dalších jazyků.
V současné době vycházejí ve více než
55 jazycích v Evropě, Africe, Americe
i Asii v nákladu několika milionů kusů.
Na fotografie a dokonce i video
ze současného losování Hesel se
můžete podívat na této adrese:
http://www.ebu.de/losungen/
Překlady Hesel JB:
afrikaans, albánsky, anglicky, arabsky,
balinézsky, basá, batak, bulharsky, česky,
čičewa, čínsky, dánsky, estonsky, finsky,
francouzsky, hindu, hmong, chorvatsky,
indonésky,
inuktetuk
(eskymácky),
islandsky, italsky, japonsky, kinyarwanda,
kisuaheli, litevsky, lotyšsky, maďarsky,
miskito, německy, holandsky, odiya,
ovambo,
papiamento, pedi, polsky,
portugalsky, rongmei, rumunsky, rusky,
rwandsky, simalungun, sisvati, sranang,
slovensky, srbsky, surinamsky, svahilsky,
španělsky, švédsky, tamil, thajsky,
tibetsky, tswana, turecky, venda, xhosa,
zulu. Hesla vycházejí také hebrejsky
a řecky a ve slepeckém písmu.
8
...náš sbor
SBOR JEDNOTY BRATRSKÉ V IVANČICÍCH
Seznamte se s minulostí
První zmínky o Jednotě bratrské
v Ivančicích se datují na konec
15. století. Sbor vznikl v roce 1536
a největší
rozmach
zažíval
do
2. poloviny 16. století. Svým způsobem
má prsty v historickém významu Ivančic
habsburský císař Ferdinand. Vydáním
svatojakubského mandátu v roce
1547 zesílila náboženská perzekuce
v Čechách, v důsledku čehož byl o deset
let později zavřen bratrský sbor v Mladé
Boleslavi – dosavadní centrum Jednoty.
Náhradou za Boleslav se staly Ivančice.
Už v roce 1558 se do Ivančic přistěhoval
známý obhájce a propagátor vzdělání
Jan Blahoslav, který se zde zasloužil
o mnohé. V roce 1562 založil tamní
bratrskou tiskárnu, v níž bylo vytištěno
18 titulů (duchovní literatura, kancionály),
z toho dvě vydání Nového zákona,
který Jan Blahoslav osobně přeložil
(1564, 1568). Jan Blahoslav ovšem
nepracoval sám. Obklopil se vynikajícím
týmem překladatelů, tiskařů a grafiků,
kteří po jeho smrti vydali Bibli Kralickou
v nedalekých Kralicích na Moravě (1593,
1596, 1613).
Patrně od začátku působení sboru
fungovala v Ivančicích také bratrská
škola, která byla v roce 1575 rozšířena
o vyšší latinské studium, šlechtický
internát a povýšena na akademické
gymnázium. S příchodem Esroma
Rudingera se stala zřejmě nejlepší
bratrskou institucí připravující ke
kněžské službě v Jednotě, popř. studiu
na univerzitě.
Stručně o Ivančicích
Otisk slavné historie není ve městě
na první pohled patrný. Zůstala ulice
Ve Sboru, kde bratří působili, pomník
Jana Blahoslava, gymnázium po něm
pojmenované, a v bývalém bratrském
areálu je několik staveb – pamětníků té
doby. Celkově jsou ovšem v nevalném
stavu. Místní o historické Jednotě něco
9
...náš sbor
tuší, ale mnoho neví. Popularita staré
Jednoty zdaleka nedosahuje věhlasu
místního rodáka Vladimíra Menšíka.
Město se slavnou historií čítá 10 000 lidí.
V okolí 25 km je největší obydlenou
lokalitou, ve které stojí i nemocnice
s obslužností 60 000 lidí, dvě střední
školy (z toho jedno gymnázium) a dvě
základní školy. Také pro turisty jsou
Ivančice poměrně atraktivní: protékají
jimi tři řeky zčásti obklopené vinicemi,
centrum města je příjemné a okolí
zajímavé. Přes všechna zmíněná
pozitiva a snahy spolků i jednotlivců
působí město spíše ospale, někde
i zanedbale (pořád však lépe než
před pěti lety). Čestnou výjimkou
jsou například chřestové slavnosti.
Patriotismus se zde moc nenosí, což je
výhodou pro místní komunity Vietnamců
a Arménů. Mnoho místních pracuje
v nedalekém Brně. Skvělý potenciál
města dusí také duch komunismu.
Plodí pasivitu, uzavřenost, nezdravou
kontrolu, strach před konkurencí.
Dalším negativním jevem města jsou
alkoholismus a zlodějství. Ivančice jistě
nejsou náboženské město, ale i přesto
se tu chce rozmáhat okultismus. Kromě
nás je tu ještě katolická církev zhruba
se stovkou aktivních členů, potom sbor
adventistů a evangelíci, kteří se scházejí
jednou do měsíce.
Co se týče místních lidí, jsou celkově
srdeční – takoví „moravští“. Ale k tělu
si člověka moc nepouštějí. Není
bez zajímavosti, že v našem sboru
není mezi sloužícími členy ani jeden
místní rodák.
Novodobá historie sboru
Obrazně
řečeno
„zasypanou
ivančickou studni“ se rozhodl znovu
vykopat Míra Čížek. Přestoupil od
metodistů do Jednoty a spolu se
svou rodinou se usadil v Ivančicích
v roce 1999. Postupně se kolem něj
vytvořila skupina osmi dospělých lidí
a několika málo dalších příznivců.
V roce 2004 však Mirek z Ivančic a poté
i z Jednoty odešel zpět do metodistické
církve. Tuto komplikaci řešil
současný biskup Jednoty Jan
Klas. Spolu s manželkou Ester každý
měsíc dojížděli na víkend do Ivančic.
Pomáhali udržet skupinku při životě,
ovšem delegovat autoritu někomu
z místních nemohli. V roce 2007 se
proto z Nové Paky přistěhovala naše
rodina. Máme z tohoto povolání velikou
radost. Misijní ivančická skupina se
brzy stala plnohodnotným sborem a já
jeho duchovním správcem. Nastalo
období sžívání, tříbení a překonávání
nezdravých postojů nezávislosti.
V létě 2010 nás posílili Marvánovi, kteří
přišli z Prahy. Hned na podzim se sbor
přestěhoval do nového pronájmu. Velká
změna! Místo několika hodin v neděli
jsme dostali k dispozici konečně prostory
nastálo. Nazvali jsme je Zahradou (podle
historického názvu Ostrov zahrad pro
bratrský areál a první zahrady Eden).
Naše aktivity pro veřejnost se začaly
rychle rozvíjet.
10
...náš sbor
Rok 2012 byl rokem bojů. Skončil
však úlevou, že ve sboru zůstali
ti, kteří ho chápou jako svou duchovní
rodinu. Zůstali i naši přátelé. Začalo
se prohlubovat porozumění těla, autority,
týmu. Začali pravidelně přicházet
noví lidé.
Co se aktuálně děje
V dubnu tohoto roku koupili Marvánovi
30 let starou budovu společnosti
Telefónica v centru města. Má zajímavé
parametry: podstava 12 x 30 m, tři
podlaží včetně sklepa, nemalý okolní
pozemek. Na sousedním pozemku
plánuje město vybudovat park pro děti.
Skvělá poloha! Postupná rekonstrukce
(brzy začne) a investice do budovy však
bude stát několik milionů.
Pro sbor, jako výsadního nájemníka
v této budově, se zde otevírá široké
pole působnosti. Postupně chceme do
této budovy rozšířit či přesunout své
aktivity i zázemí (Nová zahrada). Zatím
začínáme upravovat okolní pozemek
a jednu místnost pro sport.
Aktuálně
máme
šest
dospělých
sloužících členů ve věku okolo
třiceti/čtyřiceti let a jednu sestru starší
generace. Dále jedenáct sborových dětí.
Muži jsou však pouze dva. Modlíme
se také za tři naše rodiny, které jsou
duchovně rozdělené – jsou ve sboru bez
táty a manžela. Máme se dobře spolu
i s přáteli, kteří do sboru přicházejí.
Pravidelně se věnujeme menším dětem
(besídky), dorostu, ženám (večery
pro ženy, cvičení pro ženy), nárazově
mládežníkům, začínáme sloužit mužům.
Bůh nám otevřel dveře v nemocnici,
navštěvuji zde nemocné, několikrát
za rok pacienty potěší naši dorosťáci.
Misijní přesah má i dramatický kroužek
a setkání příznivců anglické konverzace.
Chcete se za nás modlit? Budeme rádi
a vděční. Zde jsou některé nejdůležitější
potřeby:
Tým vedoucích (já a Tomáš Marván)
Muži – manželé našich sester a další
muži kolem nás, toužíme po tom, aby
ve sboru byly celé rodiny
Pád ducha komunismu v mentalitě
města, aby se Ivančice mohly po
všech stránkách svobodně rozvíjet
Dobré využití nové budovy, finanční
a lidské zdroje
Rádi
byste
pomohli?
nám
prakticky
O prázdninách by měly probíhat
dokončovací práce 1. fáze rekonstrukce
výše zmíněné budovy. Naskýtá se zde
možnost pomoci našemu sboru formou
brigády (hlavně natěračské práce)
– např. výjezd skupinky pracantů na
víkend. Můžete se ozvat na 604 916 965
nebo na [email protected]
Jelikož se blíží čas dovolených, naskýtá
se příležitost zavítat právě do našich
končin. Možná, že se s některými
z vás právě o prázdninách v Ivančicích
uvidíme :-).
Zdeněk Chotaš, správce sboru
11
...Polsko
JAK SE MAJÍ ŠEDOVI V NOVÉ SOLI
Celá rodina Šedových s námi strávila
nějaký čas na manželské pastorálce
v Harrachově, proto teď můžeme
přinést čerstvé informace, jak se jim
aktuálně daří.
Asi největší změnou je, že Pepa
zhruba po půlroce snažení musel
zavřít secondhand Baranek. Alespoň
prozatím. Obchůdek byl dobrým
a přirozeným kontaktním místem, ale
finančně neprospíval. Šedovi však věří,
že Bůh není omezen na jediné místo
a že jim bude otevírat další a další
cesty k lidem v Nové Soli. Co se týče
finančního zabezpečení, mají Šedovi
našetřené peníze, dostávají podporu
z ústředí JB a také mají přídavky na
děti z českého sociálního systému,
takže nestrádají. Pepovi se nedávno
skrze kamaráda (věřícího člověka,
který ale do žádné církve nechodí)
otevřela další možnost podnikat – zřídit
jiný obchůdek (polskou francheeze)
s novým oblečením.
Secondhand byl možná neúspěšný, ale
dny Šedových v Polsku pokračují dál.
Za dobu, co jsou v Nové Soli, již mají
několik přátel, jak jednotlivců, tak rodin,
i okruh známých, který se přirozeným
životem rozšiřuje. Iva s dětmi je členkou
místního klubu maminek, rodina se
účastní akcí pořádaných nejrůznějšími
městskými
organizacemi
a
při
procházkách v parku posiluje navázané
přátelské vztahy. Místní časopis s nimi
pořídil rozhovor. Procházka růžovým
sadem to v Polsku není, jak říká Pepa:
„Vše stojí dost času, emocí a často
i obav z neznámého…“ Bůh však
má své způsoby povzbuzení – Pepa
nedávno běžel novosolský půlmaraton,
a krom čestné účasti si jako překvapení
odnesl i foťák, který mu pořadatelé
vylosovali v tombole. Dozvěděl se o tom
až druhý den, když šel za ředitelem
tělovýchovné jednoty kvůli povolení
uspořádat v parku Krasnala dětský
den. Po přátelském rozhovoru o foťáku,
maratonu a pobytu Šedových v Polsku
byl dětský den ochotně schválen. Akce
je naplánována na červenec a pomoci
s ní pojede tým z pražského sboru.
Průběžně se také připravuje výstava
o Jednotě bratrské, která by se měla
konat na podzim v rámci oslav výročí
založení Nové Soli. Díky tomu se plynule
vytvářejí další a další kontakty. V duchu
toho, jak zní i dokončení Pepovy citace:
„Vše stojí dost času, emocí a často
i obav z neznámého, ale uprostřed
toho můžeme vidět krásnou skládačku,
kterou mezi námi Bůh obrušuje.“
Chcete-li si o životě Šedových přečíst
podrobněji, tady je odkaz na jejich blog:
http://jbnowasol.blogspot.cz/.
Připomínáme, že budou velmi vděčni
za každý, i krátký, komentář i email
([email protected],
iva.sedova@
gmail.com).
12
...ze světa
JAK SE ŽIJE V PROVINCII EASTERN WEST INDIES
Každého z nás asi jako úplně první
napadne otázka, kde tahle provincie
Jednoty bratrské vůbec je? Už jen
proto, že čeština takové zeměpisné
označení nezná. Jde totiž o historicko-
zeměpisnou kuriozitu, která nechtěně
vznikla ve chvíli, kdy Kryštof Kolumbus
zakotvil po nekonečné plavbě přes
Atlantik na neznámém území a mylně
je označil jako Indii. Ve skutečnosti,
jak již dnes víme, se vylodil kdesi
na Bahamách, a když se pak omyl
provalil, musel se název upravit na
západní Indii – West Indies. U nás
se této oblasti složené z množství
různě velkých ostrovů říká Karibik
a v jeho východní části leží ona
provincie Jednoty bratrské. Právě
tam, jmenovitě na ostrov St. Thomas,
se moravští bratři roku 1732 vydali
na svou první zámořskou misii, aby
bez nároku na návrat do vlasti sloužili
tamním otrokům. Vedl je David
Nitschmann, první biskup obnovené
Jednoty bratrské. Tato provincie JB
dnes zahrnuje osm ostrovů, na kterých
je 49 bratrských sborů: Antigua,
Barbados, St. Croix, St. John, St.
Kitts, St. Thomas, Tobago a Trinidad.
Dohromady mají 19 510 členů.
A protože nám tamní bratři posílají
pravidelně svůj časopis, což je oproti
dobám našich otců velká výhoda,
můžeme vám rovnou za čerstva předat
něco málo z informací, jak žije Jednota
bratrská v úplně odlišné části světa.
Přestože karibská provincie Jednoty
řeší problémy dost odlišné od těch
našich (například vyrovnávání se
s pozůstatky vlastní otrocké minulosti,
zápas s návyky pevně zakořeněnými
v africkém naturelu nebo péči o lidi
nakažené virem HIV), prožívají tito
bratři také ledacos společného s našimi
13
...ze světa
zápasy. Jejich současným tématem je
kupříkladu otázka po tom, jak naplnit
Kristovu vůli, a to plným poddáním
se Ježíši, odložením starého stvoření
a závislostí na Jeho vedení ve všech
situacích. Jednou z otázek, kterými
se EWI provincie v současnosti také
zabývá, je téma udržitelnosti neboli
finanční soběstačnosti. Jak je vidět,
nejsme jediní. V Karibiku si sice tuto
otázku kladou v důsledku jiných
okolností (u nás jde o oddělení církve
od státu, v jejich případě o problém
chudoby), zároveň je v našich
myšlenkách ledacos společného.
Karibští bratři kupříkladu z Písma
vnímají, že církev musí rozvíjet
a udržovat to, co sama má, a ne
být závislá na podpoře zvenčí.
Opírají se při tom o slovo apoštola
Pavla (1. Tes, 4,11–12), kde Pavel
povzbuzuje, že píle a schopnost se
o sebe postarat vypůsobí respekt, úctu
a zájem o Boží poselství.
Jak se vypořádat s chudobou,
a především s pokřiveným přístupem
k životu, práci a penězům, je palčivý
problém, který řeší církev v mnoha
koutech
světa.
Z našich řad to na
vlastní kůži zažili
kupříkladu
Petr
Boudný a Dan
Dostrašil, když se
snažili pomáhat
církvi v Súdánu.
Porazit chudobu
v myšlení lidí
je klíčové – ale
také
nesmírně
náročné, protože
je potřeba člověka
posunout
od
závislosti k vlastní
aktivitě. Karibská
provincie Jednoty
bratrské je právě
před touto výzvou,
dokonce
na
téma soběstačnosti uspořádala celou
konferenci. Chce podněcovat své
členy k odvaze převzít zodpovědnost,
začít rozmnožovat to, co církev už má
a v tom všem se
spolehnout na Otce,
který působí skrze svůj lid.
Konkrétním příběhem z Bible,
který
karibští
bratři
použili
jako
praktickou
ukázku, jak má
Bůh v plánu se
postarat,
bylo
dobře
známé
nasycení zástupů:
učedníci
vidí
krizi, Ježíš vidí
příležitost.
Byla
to chvíle, kdy
Bůh ukázal, že
z toho, co máme,
vytvoříme
mocí
Ježíše Krista to,
co potřebujeme.
A to je Kristova
soběstačnost.
14
...Jednota v akci
POJĎTE S NÁMI NA ULICI!
Turnovský sbor už šestým rokem
pořádá pod širým nebem dětský
den jménem Bouda na ulici. Bývá to
veliký podnik se spoustou zábavy,
zajímavostí a legrace pro všechny
členy rodiny. Přečtěte si rozhovor
s Petrem Boudným, správcem sboru
v Turnově, který vypráví o tom, kdy
a jak celý nápad vznikl a jak dodnes
probíhá.
Petře, kde tahle myšlenka vznikla
a jak už je to dlouho?
Několik let jsme v Turnově pořádali
projekt s docela velkou partou
amerických děcek, které na místních
školách
zadarmo
stavěly
hřiště
a pomáhaly s angličtinou. Poslední
den potom Američani pro české děti
pořádali na jejich školách karnevaly na
rozloučenou. No, a nás jednou napadlo
to udělat jinak. Řekli jsme si, že rozlučku
připravíme my, na jednom místě a pro
všechny. Takže jsme pronajali zábavní
atrakce, požádali o uzavření naší ulice
a uspořádali takovou velkou dětskou
oslavu. Hned napoprvé měla ohromný
úspěch. To bylo v roce 2008.
Byly s Boudou na ulici problémy
v ulici? Jak reagovali sousedi?
Samozřejmě bylo potřeba dát sousedům
vědět, proto jsme jim pár dní dopředu
donesli dopisy s vysvětlením. Třeba
v Německu je zvykem, že celá čtvrť čas
od času uspořádá společnou akci, grilují
si ty svoje bratwursty, hraje kapela, lidi
se sejdou a budují komunitu. Kdežto
u nás se většinou hádáme. My jsme tedy
naše sousedy pozvali, i když popravdě
musím říct, že poprvé netušili, co vlastně
uděláme. Ona zavřená ulice a na ní
takový cirkus… Pár jednotlivců mělo
problém, ale většina byla v pohodě,
a navíc pak přišly jejich děti a vnoučata,
což také pomohlo.
Teď už Bouda není na ulici, ale
v parku, že?
Ano, naše ulice se totiž v roce 2011
rekonstruovala, takže jsme museli
vyřešit, co dál. Petr Gruber tehdy
dostal nápad přesunout akci do parku.
A protože park je obrovský, hledali
jsme možnosti, jak celou akci rozšířit,
aby byla každý rok v něčem jiná
a přitažlivá. Zaprvé jsme se sami
poohlíželi po nových atrakcích, ale
také jsme hledali po Turnově, kdo má
co zajímavého. Tím se stalo, že jsme
začali „do hry“ zvát i další organizace,
15
...Jednota v akci
občanská sdružení i jednotlivce. Oni jsou
rádi, protože jde často o lidi obětavé,
nasazené
vyloženě
dobrovolnicky,
ale na jejich soukromou akci by přišlo
leda tak pár desítek lidí. Kdežto
Boudou na ulici jich projde několik tisíc.
Loni byl s námi třeba jeden kluk, co jezdí
na motorce plochou dráhu. Na ledu. Je
mistrem republiky, třetí nejlepší v Evropě,
ale nikdo o tom neví. Na Boudě měl
postavený stan, přivezl si motorku, bavil
se s lidmi a říkal, že v životě nerozdal
tolik autogramů a nezažil takový
zájem o svoji činnost. Bylo to pro něj
skvělé povzbuzení.
Není to zároveň náročné, přizvat
organizace, za které nemůžeš
úplně ručit?
Samozřejmě, s některými se dá domluvit
a s některými ne. Třeba jeden jezdecký
klub po hodině zjistil, kolik lidí parkem
projde a že by byla věčná škoda
toho nevyužít, a tak najednou začali
vybírat 40 Kč za koně. Jenže my
všude prezentujeme, že je všechno
zadarmo. Šli jsme tedy za nimi, mluvili
s nimi, ale oni se urazili a odešli.
Pak je také skupina lidí (většinou se
zabývají starými řemesly a životem
v souladu s přírodou), kteří jsou různým
způsobem namočení do okultismu. Pokud
zůstanou u řemesel a pokud přijmou,
že naše akce je, jaká je, dohodneme
se. Někteří
z nich odejdou sami,
protože nás nakonec neskousnou.
Dopředu odmítáme komerční stánky,
prodeje různých nesmyslů. Nechceme
Letošní Bouda na ulici
byla
oproti
předchozím
ročníkům v jednom jiná – lilo jako
z konve. Turnovští i jejich přátelé
se několik hodin srdnatě drželi,
ale pak bylo nutné vyhlásit konec
akce, už jen proto, že mnohé
atrakce v dešti nefungují, nebo
se nesmějí používat. I tak se
ale objevilo asi 150 statečných
a z vyprávění věrných pomocníků
vyplývá, že to nebyl žádný
ztracený čas:
Dětem, které přišly, déšť
vůbec nevadil. Chovaly se, jako
by se nechumelilo. Třeba jedna
maminka nám vyprávěla, jak
doma nahlas váhala, jestli vůbec
někam chodit, když tolik prší,
a její syn na to: „Maminko, tak
si vezmem pláštěnku a holínky
a půjdem.“ Bagr a paintbolové
pistole, to byl prostě klučičí tahák!
Perfektní byl i chlapík, který měl
16
být nějaká šílená pouť, kde jde
jen o byznys. My stojíme o rodinný
den, na kterém se celá rodina sejde
a zapojí se do aktivit, den, kde
si nezahrají jen děti, ale kde budou
činorodí i rodiče.
Jak náročná je organizace?
Hodně. Kdybychom neměli partu
přátel – Singles, Semiláky, Lomničáky,
Liberečáky, i kamarády z mimocírkevních
kruhů Bouda na ulici by nemohla být. Je
potřeba tak 100 pomocníků. Obvykle
akcí projde tak 5–6 tisíc lidí.
Jaký je na vás v Turnově ohlas?
Dneska je Bouda na ulici (v parku)
považována za jednu ze dvou největších
místních akcí. Lidi ji znají. Vybudovalo
se docela dobré jméno. Ovšem takhle
velkou věc děláme kvůli náročnosti jen
jednou za rok. Abychom se turnovským
připomněli, víc od toho nelze čekat. Když
chceme být blízko k lidem a mluvit s nimi,
dostat se trochu víc do hloubky, děláme
něco malého.
vyrobené jakési knihy se staročeskými
slovy ve stylu toho, jak se mluvilo
v Turnově před 200 lety. Ten se také
nenechal odradit počasím. A měl
úspěch! Rozbalil ty své propriety pod
jedním ze stanů a hlasitě svolával
každého, kdo se kolem i jen mihnul.
Otočil se tam snad každý a bylo to
bezvadné!
Věra Hlubučková
ročníky
jsem
nezažil,
takže nemůžu srovnávat, ale
řekl bych, že minimalismus toho
letošního byl unikátní. Naštěstí Bůh
není závislý na počasí, ale nevzdali
jsme to bez boje, takže i když se
to „lidsky“ nepovedlo, věřím, že to
svoje ovoce přinese.
Vojta Černý
I když pršelo, pár odvážlivců přece
jen dorazilo, a i když se spousta věcí
rozhodně neodehrála podle plánu,
myslím, že si Bůh ten čas použil podle
svého (jako ostatně vždy). Já osobně
jsem poznal spoustu nových lidí,
zapředl nespočet rozhovorů a přežil
jsem to i s rybníkem v teniskách. Pár
dobrých momentů tam určitě zažily
i děcka, co se přišly podívat. V paměti
mi utkvěl jeden romský kluk, co si
přišel zastřílet z airsoftky, úspěch mělo
i šplhání po přepravkách od piva, no
a samozřejmě bagry! Předchozí
Bouda se nadmíru povedla. Stáli
jsme tam pod stany v igelitových
pláštěnkách, povídali si a hezky
mrzli - nikdo se netvářil zklamaně
(to jenom, když Bouďák oznámil,
že musíme začít balit, nikomu
se nechtělo), zhrzeně nebo
podvedeně. Měl jsem pocit, že to
byla situace, kdy jsme jeli v lodi a za
bouře, ale nikdo to nezabalil – dojeli
jsme na ten druhý břeh a měli
radost z toho, že ať se děje cokoli,
je to k Jeho slávě, ne naší.
Standa Pohunek
17
...stalo se
Pastorální konference
Pravidelná pastorální konference pro
správce sborů proběhla 18. a 19. března.
Hlavním tématem bylo pojetí večeře
Páně, dále se mluvilo o aktuální situaci,
do které nově vstupujeme po přijetí
zákona o narovnání vztahu mezi státem
a církvemi a po následném podpisu
smlouvy se státem. Řešily se také
praktické informace ohledně červnového
synodu a volby vedení JB. Podstatná
část byla věnována povzbuzování do
modliteb a také do pokory a poslušnosti,
které jsou základním předpokladem
duchovního boje. Druhý den konference
pak pokračoval v tomto duchu. Oblasti
modliteb byly: církve v nové situaci,
Ústavní soud České republiky, dále
prohloubení pokory, poslušnosti i Boží
moci v naší církvi, modlitby za mladou
generaci a za veřejné záležitosti v rámci
republiky i EU, stranou nezůstaly ani
modlitby za světovou Jednotu bratrskou.
Setkání východočeských sborů
Sbory ve východních Čechách pořádají
pravidelné
společné
bohoslužby,
jejichž smyslem je poznat a podpořit
místní sbor, u kterého setkání právě
probíhá. Tentokrát se akce konala
21. dubna v Králíkách, kam kromě členů
regionálních sborů dorazili také Evald
Rucký a Petr Pospíšil, aby posloužili
slovem a povzbuzením. Hlavním
tématem bylo pozastavení nad tím, jak
velkou hodnotu má život plně vydaný
Bohu.
Moravská regionální konference
Společné
setkání
moravských
sborů Jednoty bratrské se konalo
19. května v Holešově. Konference
s názvem „Přejdi Jordán“ navázala na
listopadovou celocírkevní konferenci,
která se zabývala problematickými
postoji současné církve a vybízela ke
změně. Vyučování dále rozvíjelo témata
dualismu, atraktivismu a vstupu do
zaslíbené země. Společný čas byl dále
věnován především modlitbám.
Manželská pastorační konference
„Pastorálka“
pro
správce
sborů
s manželkami a další služebníky
Jednoty bratrské se tentokrát konala
v Harrachově. V jejím rámci již potřetí
proběhl též synod JB (viz článek).
Kromě společného setkání, sdílení
a odpočinku byl čas naplněn modlitbami
a povzbuzováním do budoucího období.
20 let Sboru Jednoty bratrské
v Chrastavě
V červnu jsme také oslavili jedno výročí
– chrastavskému sboru je již 20 let.
Slavnostní zahradní párty, která se
konala 22. června, se zúčastnili zástupci
vedení církve i města Chrastavy, bývalí
správci sboru a množství přátel z Jednoty
i z města.
CO NÁS ČEKÁ
6.–8. 9. 2013
Festival Jesusbreak v Králíkách
11.–13. 10. 2013
Get Together 5.0 v Liberci
25. 10. 2013
Zahájení Výstavy o
bratrské v Nové Soli
Jednotě
16.–17. 11. 2013
Celocírkevní konference v Liberci
©2013 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111,
www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí, [email protected]; grafická šablona:
Erik Černý; sazba a grafická úprava: Zdena Horáčková; korektury: Aneta Mladějovská.
Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího
zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.