více zde

Školní výlet - 16. června 2015
IX. třídy
Je úterý 16. června 2015 sedm hodin ráno, polojasno, pravděpodobnost srážek 0%, vlhkost
58%, předpoklad pociťované teploty maximálně +22 stupňů a s touto předpovědí počasí usedá
11 žáků a jeden učitel do osobního vlaku ve směru Český Těšín, Frýdek Místek, Frenštát pod
Radhoštěm. Po dvou hodinách jízdy se třemi výstupy-nástupy konečně přichází pouze výstup
a ocitáme se v srdci kraje, o kterém se říká: „Kraj krásný, lid tichý, nářečí měkké, jak by
máslo krájel.“ Tomuto kraji se říká Valašské království.
Obloha je skoro bez mráčků a my čekáme jednu celou hodinu na místní autobus, který nás
dopraví do oblasti, které se říká Trojanovice – Ráztoka. Přijíždějící autobus nás výletníky
docela vylekal - bude v něm pro nás místo? Anebo začneme s turistickým pochodem už nyní.
To by nás čekalo 5 km k lanové dráze. Vyznáme se v tlačenici, tak jsme se do autobusu
vtlačili a trošičku si ušetřili síly pro nadcházející hřebenový pochod.
Přicházíme k lanové dráze Ráztoka – Pustevny. My, kteří jsme ještě lanovkou nikdy nejeli,
koukáme na ni s respektem i trošku se strachem, i s výkřiky – nejedu, jdu raději pěšky!
Lanová dráha se nachází v oblasti Radhošťské hornatiny ve výšce 620 m až 1020 m n.m.
Klimatické podmínky umožňují, aby lanovka jela. Strach se najednou někde vytratil a po
dvojicích doslova naskakujeme na sedačky lanovky a rychlosti 2m/s šikmo stoupáme
s převýšení 400 m k Pustevnám. Jízda je pohodlná, se zajímavým pohledem na krajinu z ptačí
perspektivy. Jak rychle jsme na lanovku naskočili, tak ji rychle opouštíme a nacházíme se na
horském sídle Pustevny, které patří mezi nejoblíbenější turistické cíle Beskyd. Dříve zde žili
poustevníci.
Se zatajeným dechem obdivujeme z roku 1899 dvě dřevěné stavby takzvané „útulny“
Maměnku a bohužel vyhořený Libušín od slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Mezi
skvost patří horský hotel Tanečnice z roku 1926. Areál Pusteven se v roce 1995 stal Národní
kulturní památkou.
Začíná se ozývat hlad. Využijeme místní bufety a do sytosti se najíme. Ne však všichni,
někteří dojídají svačinu z domova od mámy.
A nyní konečně začíná turistická procházka v délce 4 km: Pustevny – socha Radegast –
hora Radhošť.
Jeden kilometr a pět set metrů jsme ušli raketovým tempem a už se fotíme u sochy
pohanského boha hojnosti a úrody. Autorem sochy Radegast je světově známý sochař
Albín Polášek. Socha o velikosti 320 cm je umístěná v nadmořské výšce 1100 m. Krátké
občerstvení, zakoupení suvenýrů, pohlednic s razítkem sochy Radegast nám všem přišlo vhod
a po hřebeni s krásným výhledem do širokého okolí pokračujeme směrem na horu Radhošť
(1129 m n.m.). Na jeho vrcholku se nachází sousoší a v byzantském stylu kaple sv. Cyrila a
Metoděje.
Sousoší sv. Cyrila a Metoděje je sochařské dílo Albína Poláška. Sousoší je duté, měří 260 cm,
váží 800kg a je ulito z bronzu. Stojí na žulovém podstavci měřícím 160 cm, jenž je zdobeno
zlatým citátem z bible, který jsme si všichni přečetli:“ Spravedliví budou na věky živi.“
Zaujala nás také rozevřená kniha v rukou sv. Cyrila, ve které je hlaholici napsáno: „Na
počátku bylo Slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh.“ Dominantou Radhoště je však
kaple sv. Cyrila a Metoděje, která byla vysvěcena 11. 9. 1898. Bylo nám umožněno spatřit
umělecká díla uvnitř kaple, včetně výstupu do zvonice.
Dozvěděli jsme se zajímavý fakt, že kaplí prochází hranice Moravskoslezského a Zlínského
kraje.
Sluníčko se stále usmívalo a naše fotoaparáty jen cvakaly. Být zvěčněn u sousoší či kaple si
nikdo nenechal ujít.
Z Radhoště jsme nechtěli jít zpět stejnou cestou. Na prvním rozcestí jsme odbočili vlevo a po
zelené značce kráčíme do údolí až do obce Trojanovice – Ráztoka. Pochod byl strmý,
zdlouhavý, ale není nic krásnějšího než kráčet nádhernou zalesněnou krajinou a skutečným
kapradinovým pralesem. Kam se oko kouklo, široko daleko jen samé kapradí.
Autobusem uháníme 5 km na vlakové nádraží města Frenštátu pod Radhoštěm.
V čase 16,47 hodin výpravčí nám dává zelenou ve směru naší cesty domů.
V čase 18,57 hodin na to vystupujeme v našem bydlišti plni nádherných zážitků, rozčarováni
z toho jak ten den rychle utekl a současně kolik nám přinesl podob, které jsme mohli vidět,
procítit a prožít.
Petr Korč