Traveler´s diary

Traveler´s diary
A je tu letošní novinka! Zkuste si doma recept, který se vařil na našem
kulinářském workshopu!
Dýňový krém (polévka z dýně Hokkaido)
•
jedna středně velká dýně Hokkaido (která je středně velká, toť otázka :))
•
5-7 stroužků česneku
•
čerstvé bylinky – tymián, rozmarýn, oregano
•
sůl
•
kelímek smetany ke šlehání (125-150 ml)
Dýni opláchneme, odstraníme zbytek
stopky a květu, rozkrojíme, odstraníme všechna semena, dužinu včetně
slupky nakrájíme na menší kusy asi
3x3 cm. V hrnci zalijeme vodou jen
tak, aby byla dýně potopená a vaříme. Doba varu – do změknutí slupky
– asi 20 minut. Do vařící se dýňové
směsi přidáme hned na začátku asi 2
lžičky soli, nasekané bylinky – množství max. 1 hrst, a 5 stroužků česneku
(prolisovaných nebo jemně nakrájených).
Když je slupka dýně měkká tak, že ji
snadno rozkrojíme i vidličkou, celý
obsah hrnce rozmixujeme ponorným
mixérem, přidáme ještě jeden až dva
stroužky česneku (prolisované nebo
jemně nakrájené) a vaříme ještě asi 2
minuty. Pak odstavíme z vařiče, vlijeme smetanu, dobře promícháme a
dochutíme solí, případně trochou
pepře a sušeného česneku.
Podáváme ozdobené lžičkou olivového oleje a pár lístky čerstvých bylinek.
Bruschetta s rajčaty, bazalkou a česnekem
•
bageta (v nouzi nejvyšší i veka, ale není to ono)
•
olivový olej
•
asi deset menších rajčat nebo 6 větších – oválných (nejvhodnější je typ rajčat s
co největším podílem dužiny - „masa“ a co nejmenším množstvím té kyselé
šťávičky se semínky :)
•
černé olivy
•
čerstvá bazalka
•
3 stroužky česneku
•
sůl
Nejdříve si připravíme směs z rajčat:
Rajčata opláchneme, pokrájíme na
čtvrtky nebo osminky, vydlabeme
vnitřky, semínka a šťávičku dáme
stranou, vnitřní srdíčko rajčete použijeme.
Tuhé části rajčat pokrájíme na velmi
malé kousky – 0,5x0,5cm. Tekuté
zbytky rajčat se semínky buď vylijeme nebo vypijeme. Do tohoto receptu
se nehodí.
Na stejně malé kousky nakrájíme i
olivy (můžeme je samozřejmě vynechat – jsou tací, kteří olivy neradi).
4
26. 8. 2015
3. den
Hádanka:
Ale jak je napsáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh
připravil těm, kdo ho milují.
1. Korintským 2, 9
Žárovky
Stojíte u tří vypínačů.
Víte, že patří ke třem
žárovkám, které jsou v
místnosti, kam vede dlouhá a klikatá chodba - tzn.
že ze svého místa vůbec
nemůžete vidět, zda některá svítí nebo ne.
Všechny tři vypínače jsou
nyní v poloze vypnuto.
S vypínači můžete manipulovat, jak chcete, pak
jednou projít chodbou a
podívat se do místnosti.
Tam musíte říci, který
vypínač je od které žárovky.
Jak na to?
Sp rávno u
o dpo v ěď
napiš na papírek a dej
během dne Terce. Večer
pak bude vylosován jeden šťastný výherce,
který získá sladkou odměnu.
Rozhovor s kazatelem – Pavlem Bukáčkem
7:50 budíček + modlitební pro zájemce
8:30-9:00 snídaně
9:15 společné setkání v
sále, rozchod na WS
9:35-12:15 workshopy,
v rámci WS čas na čtení
Bible
12:30 obídek
do 14:30 poledňák
14:30 nástup!
14:45-16:00 semináře
(zapisuje se od rána)
svačina
16:15-17:30 sporty a
stolní hry (zapisuje se od
rána)
18:00 večeře
18:50 modlitby za večer
Listy bazalky nasekáme nadrobno,
stejně tak česnek (ten můžeme i prolisovat).
Vše smícháme a osolíme asi lžičkou
soli, zakápneme lžičkou olivového
oleje.
Bagetu šikmo pokrájíme na 1 cm silné
plátky, ty nasucho opečeme na pánvi
nebo v toustovači.
Na ještě teplé kousky bagety naložíme asi lžíci rajčatové směsi a ještě
zakápneme olivovým olejem.
Pak už jen jíme a blaženě se usmíváme :)
© mladezpraha.kaes.cz Redakce: Terka, Honza A., Dáňa, Kuba; tištěno 25. 8. 2015, 22:55
19:20 večerní program
skupinky, každý večer
chvály + modlitby
(dobrovolné) či dle času
noční víření
večerka v 23,00
1)) Odkud tě můžeme
znát?
7) Máš problém s pro- 11) Přijdeš si někdy trapkrastinací ? Jak to řešíš?
ný? Kdy?
Ze sboru, z mládeže, z
Teen Challenge, z táborů
nebo nedělky.
Ano mám. Proflákal jsem
obrovské množství času
ve svém životě. Snažím
se věci příliš neodkládat.
2) V čem jsi výjimečný?
Těžko říct.
3) Co bys řekl o své rodině?
Mám 4 sourozence, Davida, Janu, Marii a Honzu,
dva rodiče a jednoho
dědu.
12) Jak bys srovnal svůj
vkus, který máš teď, s
8) Co tě nejvíc obtěžuje?
tím, který jsi měl před 10
Myslím, že moc věcí mě lety?
Můj vkus s porovnání s
minulostí je o deset let
novější, než byl ten před
deseti lety.
13) Komunikuješ raději
osobně nebo přes sociální sítě? Proč?
4) Co jsi ještě neviděl
nebo neslyšel a chtěl bys
vidět nebo slyšet?
Rád bych se podíval do
nějakých romských sborů na Slovensku, nebo i
jinde.
5) Viděl jsi nebo slyšel
něco, co jsi vidět nebo
slyšet nechtěl?
Ano, mnoho věcí, ale
myslím, že není třeba o
nich mluvit.
6) Co tě zrovna teď Bůh
učí?
Jak ho následovat, více
poznávat. Důvěřovat
Bohu, i když nevidím cíl,
nebo věci vypadají nemožně, bezvýchodně.
Ano. Třeba když řeknu
něco, co bych neměl.
Osobně, nemám rád sociální sítě. Příliš mění lidi.
Nejsou schopni se pak
normálně s někým bavit.
14) Máš nějakou úchylneobtěžuje. Ale když ku?
bych měl říct, co třeba Asi ne.
nemám rád, tak to, když
15) Na jakou otázku by
je někdo manipulativní.
ses sám sebe chtěl ze9) Co máš rád na puber- ptat? Co by sis na ní odťácích?
pověděl?
Že jsou šilení.
Otázek už bylo tolik, že
10) Už ses někdy na něja- bych si už rozhodně dalkého mládežníka oprav- ší nepoložil.
du naštval? Kdy a proč?
Určitě, ale teď si nevzpomínám na konkrétní případ.
1
26. 8. 2015
3. den
Semináře
Neočekávaná cesta v praxi
Chceme i Tvůj
příspěvek
Určitě prožíváš s Bohem
věci, o které stojí za to
podělit se s ostatními. A
pokud Tě žádná taková
teď
momentálně
nenapadá, nezoufej,
třeba něco takového
prožiješ na letošním TC.
Ať tak nebo tak, neváhej
o tom napsat do
časopisu a povzbudit tím
ostatní!
Když mi bylo 14, stalo se
několik věcí, které převrátily můj život vzhůru nohama. Vlastně to začalo ještě
mnohem dřív. Když jsem
ještě chodila do nedělní
školy, jednou po bohoslužbách za mnou přišla paní a
řekla mi: „Jednou budeš
Boha oslavovat tancem, to
bude tvůj způsob chvály.“
Moc jsem tomu nerozuměla, ale v jednom jsem si
byla jistá: neměla jsem ráda
tanec, tancovat jsem neuměla a ladný pohyb mi nic
neříkal. Možná také proto
jsem na tahle slova na nějakou dobu zapomněla.
Posuňme se ale zpátky do
doby, kdy mi bylo asi 13,5
roku. První z oněch podivuhodných věcí se stala na
TeenCampu. Byla tam jedna slečna, která měla nemocnou nohu. Bolel ji kotník, takže nemohla pořádně chodit, spíš kulhala. Ten
večer na bohoslužbách byl
čas na modlitby, každý sám
i jeden za druhého. Zdálo
se mi, že mi Bůh říká,
abych šla za tou slečnou a
modlila se za její nohu. Tak
jsem to udělala a pak se
nestačila divit. Ta dívka se
zvedla, došlápla na tu nohu
a povídá: „Ty jo, ono to
nebolí. Počkej tady, jdu to
zkusit ven. Proběhnu se a
uvidím.“ Za pět minut se
vrátila celá udýchaná:
„Ono to fakt nebolí! Bůh je
dobrý.“
Díky tomuto večeru jsem
opravdu poznala, že Bůh je
živý a že se o nás zajímá a
nejsme mu lhostejní. Tehdy
jsem se rozhodla ho následovat, ať to stojí cokoliv, a
milovat ho z celého srdce,
celou svou myslí a celou
svou silou. Možná bych se
pro to nikdy nerozhodla,
kdybych věděla, jak těžké
to bude. Život s Bohem
totiž není procházka růžovým sadem. Je to boj na
život a na smrt, ovšem boj,
který stojí za to bojovat. A
že víra není jen berličkou
pro stařečky a stařenky,
jsem se mohla přesvědčit
velmi záhy.
Na Podzimkách, které jsem
opět trávila s mládeží, za
mnou přišla jedna z vedoucích, která stojí v čele taneční části mládežnické kapely. Nevím, jak na to přišla,
ale zeptala se mě, jestli
bych s nimi nechtěla tancovat v kapele. A už vůbec
nevím, jak jsem na to přišla
já, ale řekla jsem, že bych
chtěla. A tak se, aniž bych
to v té době tušila, vyplnilo
proroctví té paní, která se
mnou mluvila po bohoslužbách, když jsem byla
ještě prcek. Pro úplnost
jsem teď dlužná vysvětlit
dvě věci: První z nich jsou
mé povahové rysy. Jsem
klidné povahy, introvert,
nerada mluvím a tím méně
ráda jsem někomu na
očích. Když už se stanu
středem pozornosti, je mi
to trapné a hledím se co
nejrychleji ztratit. Druhá
věc je chvála (ne jen tancem). Chvála Bohu je přirozená reakce na Jeho jednání
v našem životě. Zahrnuje to
libovolnou činnost, kterou
děláme, abychom Ho oslavili. Není důležité, co děláme, důležité je, s jakými
motivy. Dej to nejlepší, co
máš a o zbytek se postará
Bůh, je heslo, které jsem se
za svůj život s Bohem naučila.
Víte-li tyto dvě skutečnosti,
už vás možná překvapí
méně, že jsem na nabídku
chvály tancem jako součást
kapely kývla. A také vás
nepřekvapí, že pokud jsem
někde musela říkat, proč to
d ělá m ,
říka la
jse m :
„Protože to chce Bůh. On
řekl, že chce, abych ho
takhle chválila, tak to prostě dělám.“ V té době to
byla naprostá pravda. Tancovala jsem docela nerada,
tím méně ráda, když to
bylo veřejně před lidmi, ale
věděla jsem, že tam je mé
místo. A rozhodla jsem se
být poslušná Bohu. Časem
to Bůh změnil a teď je pro
mě tanec opravdu přirozeným vyjádřením chvály
Bohu, přesně podle slova,
které prorokovala ta paní.
Terka
Vzkazy od těch, kdo letos nejeli
Ale jak je napsáno: ‚Co oko
nevidělo a ucho neslyšelo a
na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm,
kdo ho milují.’
Jana: Když jsem chodila do
nedělky, občas nám vedoucí tento verš říkali myslím
v souvislosti s nebem. Jelikož jsem nepatřila mezi
Bibli studující a o ní vážně
uvažující snaživce, přemýšlela jsem o tomto verši trochu „pozemsky“. Představila jsem si například obrovský hamburgr, ale pak
2
jsem si uvědomila, že mi
„vstoupil na mysl“, takže
už v nebi nebude, a radši
jsem už o ničem dalším
nepřemýšlela, jelikož už
bych to v Božím království
neměla.
Mayo: No, já jsem mezi ty
snaživce patřil, tak bych se
s vámi na tento verš chtěl
podívat z poněkud jiné
stránky. Hned v následující
větě (1K 2,10) se píše:
„Nám to Bůh zjevil skrze
svého Ducha…“ Takže v
hlavním verši TC se píše,
že Bůh vám, kdo ho milujete, připravil něco, co člověka ani nenapadlo, a hned v
dalším verši se píše, že
„nám (= křesťanům) to Bůh
zjevil skrze svého Ducha“.
Mluví se tam o Boží moudrosti a oba verše dohromady znamenají, že k ní máme přístup už teď – Bůh
nám to už zjevil (minulý
čas). Takže můžeme být
moudřejší než naši učitelé,
vědci a intelektuálové,
když žijeme s Duchem svatým a Biblí.
Jirka Bukovský: Misie
Jako křesťané máme velké poslání jít do celého
světa a získávat učedníky
pro Ježíše. Na tomhle semináři budeme mluvit o
tom, co to vlastně misie je
a jak se do ní můžeme
zapojit. Podíváme se, co k
tomu říká Bible a zazní i
konkrétní tipy, co dělat.
Určitě bude prostor pro
diskuzi a otázky.
Lili Božovská: Cesta do
Afriky a zase zpátky –
aneb jak 3 měsíce v Africe
změnily můj život
Chceš vědět jak se stát
misionářem a co je pro to
třeba udělat – neudělat?
Máš pocit, že má pro Tebe Bůh větší plán, ale nevíš jak ho objevit? Nebo
Tě jen zajímá, jak se v
takové Africe žije a zda je
to doopravdy takové jako
v cestopisných dokumentech? Tak neváhej a přijď
a dozvíš se i třeba něco
víc!
Milada Frantíková:
Pepa Hejnic: Zvučení
Seminář, kde se budeme
zabývat, jak správně vytvořit hluk :) Ukážeme si,
jak pracovat na zvukařském pultu (i když je tam
tolik čudlíků) a povíme si
něco o základech této
profese.
O přátelství
Co je přátelství? Je rozdíl
mezi přátelstvím a kamarádstvím? Jaký má být
přítel? A jaký být nemá?
Umíš být přítelem? Cítíš
se někdy opuštěný, i když
je kolem tebe spousta lidí? Přijď, popovídáme si
o tom, dáme dohromady
odpovědi na tyto otázky a
třeba i řešení právě pro
tvou situaci. Těším se
tebe.
Hanka Kozáková:
Tvoření
Přijďte si vytvořit něco
hezkého podle své fantazie.
Jáchym: Běh do vrchu
Bude to fakt náročný,
ztráty povoleny do 50 %,
fyzická zdatnost výhodou, a ty odměny si, pokud mi s nima nepomůžete, sním sám ;)
Šedá – povídka na pokračování (1/3)
„Nové zboží, čerstvá jablka“, „tyhle šaty musíte
mít, madam,“ a spoustu
dalších výkřiků se neslo
tržištěm. Lidé z města
Cologrio v tom neklidu
hledali uklidnění. Divil
jsem se tomu, ale většinou ho našli. Pokaždé
začal odbíjením hodin
další z mnoha směšně
barevných dnů. Lidé spěchali do prací, které byly
úplně zbytečné, aby měli
peníze a mohli nakupovat věci, které nepotřebovali. Ulice centra se plnily lidmi a zářily všemi
barvami. Zdejší móda
byla poněkud…přeplácaná. Neměli jste modré
vlasy? Nenosili jste růžové kožichy a k tomu zelená sáčka? Váš obličej nebyl schovaný pod tunou
make-upu? Nepatřili jste
do tohoto města. Možná
tak do okrajových čtvrtí
jako já. Neměl jsem mod-
ré vlasy, neměl jsem peníze, neměl jsem práci.
Ani moji rodiče neměli
práci, neměl jsem totiž
rodiče, jenom dva sourozence. A tak to bylo až
do jednoho obyčejně přeplácaného dne, který začal jako všechny ostatní.
Vydal jsem se k tržišti.
Na konci polorozpadlé
ulice jsem se otočil. Ze
dveří vykukoval bratr, černé vlasy mu
padaly do očí. Přidržoval
malou
plačící sestřičku.
Nechtěl jsem je
tam nechávat,
ale jinak to nešlo. Zamával jsem a vydal se k tržišti. Za peníze, které
jsem včera vydělal přebíráním jablek, jsem koupil
chleba a ještě pár dalších
věcí k jídlu. S dobrým
pocitem, že se sourozenci
můžou najíst, ale už bez
peněz, jsem se procházel
tržištěm. Z davu se náhle
vynořila běžící žena a
narazila do mě. Její nadávky byly ostřejší než
podpatky bot, které měla
na nohou. Chtěl jsem se
sebrat a odejít, ale všiml
jsem si, že se jí vysypala jablka. Sehnul
jsem se tedy zpět k
zemi a vzal jich pár
do rukou. Natáhl
jsem se k jejímu košíku a začal je tam skládat, když se konečně
zvedla ze země a všimla
si, co dělám. Spustila neskutečný řev. Vedle nás se objevily
jakési lidské gorily v černých oblecích a táhli mě
pryč. Chtěl jsem se vysmeknout, ale jeden z
nich si toho všiml a přetáhl mě něčím po hlavě.
Zíral jsem na ně i na celé
tržiště, jak se točí a točí a
pak byla tma.
Verše k učení:
Vždyť když jsme ještě byli
bezmocní, zemřel Kristus
v určený čas za bezbožné. Sotva kdo podstoupí
smrt za spravedlivého, i
když za dobrého by se
snad někdo i odvážil zemřít. Bůh však projevuje
svou lásku k nám tím, že
Kristus za nás zemřel,
když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše tedy nyní,
když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme
skrze něho zachráněni od
Božího hněvu.
Římanům 5, 6-9
Tonička Hrdinová
3