ČÍSLO: 7/2015 Říjen – měsíc posvátného růžence

ROČNÍK: XXIV
FARNOST SVATÉHO ANTONÍNA
ČÍSLO: 7/2015
Říjen – měsíc posvátného růžence
V měsíci říjnu slavíme svátek Panny Marie růžencové (7. října), proto je také tento měsíc
označován jako měsíc růžence. Svátek Panny Marie růžencové zavedl papež Řehoř XIII. na
počest vítězství spojených armád nad Turky v námořní bitvě u Lepanta v roce 1571. Toto
vítězství se připisovalo tomu, že byl právě v době bitvy odříkáván růženec.
Modlitba růžence se objevuje již ve středověku a vyvinula se z původních modliteb žalmů.
Ke všem 150 žalmům se později přidávala tajemství ze života Ježíše Krista. Protože ale všichni
řeholníci neuměli číst, začalo se místo 150 žalmů modlit 150 „otčenášů“ a „zdrávasů“ (asi
v 10. století). Tato modlitba se prokládala velebením Nejsvětější Trojice. Ještě později se počet
tajemství ustálil na patnácti. Patnáct tajemství, při každém tajemství se modlí 10 „zdrávasů“,
což dohromady dává 150 (a to odpovídá právě počtu žalmů).
Modlitba růžence, jakožto meditace nad jednotlivými tajemstvími, se ustálila v 16. století.
Na jednotlivá tajemství se začalo také pohlížet očima Panny Marie, a proto se bere modlitba
růžence jako modlitba k Panně Marii. Zásluhu na rozšíření modlitby růžence má především
svatý Dominik, cisterciáci a dominikáni. K původním patnácti tajemstvím růžence radostného,
bolestného a slavného pak Svatý otec Jan Pavel II. ustanovil ještě pět tajemství růžence světla.
Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích Ježíšova života, které prožívá také
jeho matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech
v životě jeho matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí
nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením. Růženec je především modlitba rozjímavá, niterná.
Je to modlitba kristologická, směřuje ke Kristu, který je ve středu růžence, a tedy i ve středu
rozjímání. Podkladem růžence je uvažování o událostech z jeho života. Nejde tedy o jednotlivá
slova zdrávasů, ale o události z života Ježíšova.
Když Maria po odchodu svého syna žila u Jana, jistě ji věřící vyhledávali a tázali se na
Ježíše, vždyť byla jediná, která mohla svědčit o třiceti letech jeho života. I na ni sestoupil Duch
svatý a naučil ji chápat tajemství tohoto života. Nelze si představit, že by k ní lidé nepřicházeli
se svými starostmi a nesvěřovali se do její modlitby. Vždyť viděli, jak hluboce byla spojena se
svým Synem; jistě jí mnozí říkali: „Vzpomeň si na mne ve své modlitbě.“ A tak to zůstalo
i nadále.
Co vede věřícího k Marii, nelze vypovědět několika slovy. Zvláště zřetelně se projevuje
hledání její pomoci. Maria je "Potěšení zarmoucených", "Pomocnice křesťanů", "Matka dobré rady".
Maria je vyvolená, blízká Bohu; ale ne jako bohyně, která žije v blaženosti své povznesenosti,
nýbrž vším, čím je, je z milosti Kristovy. Křesťan si může být jistý její láskou. To znamená, že
člověk může do její lásky přinést veškerou svou bídu, i tu zcela skrytou a němou, což je zcela
nedocenitelné. Proto k ní trpící a potřební neustále vysílají své prosby, aby pomohla. Maria ale
nepomáhá svou vlastní mocí, protože ani ona, ani světci nejsou nějakými pobočnými
instancemi vedle Boha, které by působily z vlastní vůle a moci, oni za nás u Boha jen prosí.
Na mnoha místech, kde se Panna Maria zjevila, prosila především o modlitbu svatého
růžence a za růženec a půst slíbila mír. Otevřme se i my této naléhavé výzvě modliteb za mír
ve světě a připojme se k nim!
P. Mariusz Walczak
MARIA, KRÁLOVNO ELEGANCE
Maria, královno elegance,
nauč nás svému vkusu.
Pomoz nám sehnat značkové oblečení
jednoduchosti, mírnosti, něhy,
vděčnosti a moudrosti,
takové, jaké jsi nosila ty,
neboť tahle značka ještě z módy nevyšla.
My se sháníme po Giorgio Armani či Hugo Boss,
ale chováme se hrubě a nevkusně.
Poraď nám, kde máme shánět ty správné modely.
Maria, královno elegance,
nauč nás zachovávat linii pravdy a diskrétnosti.
My si kupujeme Vitalineu a Actimel,
ale plníme se zvědavostí a drby.
Z tvého dechu bylo cítit vanutí Ducha,
a i když my kupujeme Colgate s bělícím účinkem,
vychází z našich úst
jen uštěpačné poznámky a vulgarity.
Maria, královno elegance,
prozraď nám, jak si zachovat mladou tvář
a vyzařovat Boží světlo.
My nakupujeme u Versace a Yves Rocher,
ale nosíme masku pokrytectví a povrchnosti.
Pověz nám, jak uchovat vůni Boží něhy,
neboť přes nejnovější Christian Dior
zapácháme ziskuchtivostí a vypočítavostí.
Maria, královno elegance, buď ty naší vizážistkou…
www. paulinky.cz
MOJE JÁ A MŮJ ANDĚL
Já:
Anděl:
Já:
Anděl:
Cítím se tak sám. Je to těžké. Bůh v ráji řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám.“ (A pak stvořil Evu)
Nejsi sám, i když se tak možná cítíš. Já jsem pořád s tebou.
Děkuji… I Bohu, i tobě. Díky tomu, že jsem tak sám, jsem tě aspoň lépe poznal. Ale jsi neviditelný!
Neviditelný, ale – skutečný! Jediný důvod, proč vám Bůh dává pocítit osamění, je to, abyste nás lépe
poznali a přiblížili se k nám. K nám – neviditelným. A tím také k Bohu!
Barbora Thielová
NEZAPOMÍNEJME NA SVÉ KNĚZE
Možná jste v posledních měsících zaznamenali radostná výročí kněží, kteří v minulosti sloužili v naší
farnosti (65 let biskupa Václava Malého, 40 let P. Jiřího Kordy, 55 let P. Vladimíra Kalíka apod.)
P. Karel Dachovský, někdejší kaplan P. Václava Malého, odešel k Pánu náhle 11. srpna ve věku 65 let.
Rozloučení se konalo v kostele sv. Anny na Žižkově a poté byl uložen do rodinného hrobu na Vinohradském
hřbitově. Zádušní mši celebroval biskup Václav Malý a jeho promluva nad rakvemi – ano, čtete dobře – nad
rakvemi byla úžasná. P.Dachovský totiž zemřel téměř současně se svojí sestrou Dagmar, která se svým
dvojčetem Marií (ta zemřela v roce 2012) byla svému bratrovi velkou pomocnicí a oporou po celý život. Jak
uvedl otec biskup: odešel kněz skromný, neprůbojný, který si přesto našel dostatek příznivců a který, ač
provázen nemocemi, byl pilný a neúnavný. Mimo jiné založil vydavatelství Řád a sám psal a vydával knihy,
hlavně životopisy svatých. Rád zavítal do našeho kostela a vždy přinesl nějakou pozornost – tedy
samozřejmě knihu. Hrob vykropil P. Pavel Kuneš, který poutavě vylíčil cestu P. Karla ke kněžství. Ta vedla
přes emigraci a váhání, zda si toto povolání vůbec zaslouží, až – jak doufáme – ke svatosti.
Přátelé, nezapomínejte, prosím, na své kněze: minulé, přítomné ani budoucí.
B. M.
OTEC MICHAL
15. října tomu bude rok, co O. Michal upadl do kómatu. Kdyby býval
umřel hned, možná bychom nebyli tak zneklidněni jako tímto stavem –
mezi životem a smrtí.
Co to znamená? Kněží je tak málo, proč něco takového Bůh dopustil?
Nevíme nic a pomalu se smiřujeme s myšlenkou, že to nějaký smysl
má, jenom nevíme, jaký. Už je to téměř tři čtvrtě roku, co mi Marta
Hrčková položila zásadní otázku: „Co to znamená pro naši farnost?“
S hanbou přiznávám, že ani na tuhle otázku jsem nenašla žádnou odpověď.
Okolo naší farnosti se točí dost hledajících lidí, dost se jich nechalo
pokřtít, ale nejsem si jista, zda je to pouze zásluhou oběti O. Michala,
i když jistě podíl na tom má. O čem jsem hodně přemýšlela, je umělé
prodlužování života. Bez přístrojů by O. Michal odešel na věčnost. Je to
tedy správné? Nebylo by lepší ho odpojit? Ale kdo o tom rozhodne? Kdo
si na sebe vezme ono: život nebo smrt?
Kdysi jsem bývala takový plesnivý konzervativec, nejspíš i proto, že si
s technikou moc nerozumím, a tak jsem se dívala skrz prsty na veškerý pokrok, tedy nejen digitální, ale i ten
medicínský. Čím jsem starší, tím mám před pokroky v medicíně větší úctu a s o to větší bolestí vzpomínám na
svého dědečka, který v I. světové válce přišel o nohu, kterou mu řezali bez jakéhokoliv umrtvení přímo na frontě.
Bůh nás obdařil všemožnou tvořivostí a pozoruje nás s radostí. Řekla bych, že se zalíbením sleduje naše
objevy a tak trochu, pokud jde o lékaře, počítá s jejich účastí. V březnovém čísle německého Vision popisují
zázrak narození ohroženého miminka, kterému chyběl dostatek plodové vody, nemělo jednu ledvinu, mělo
zdeformovanou hlavičku a maminka navíc měla vysoký tlak. To vše si Bůh na základě vytrvalých modliteb
120 lidí vzal na starost. Ale přesto při porodu císařským řezem dostala holčička infekci, neměla kyslík
a měla špatnou hladinu cukru. Antibiotika, kyslík a další zásahy ohledně cukru nechal Bůh na lékařích.
Teprve pak se mohlo říct: máte zdravou holčičku.
A tak je asi dobře, že O. Michal díky přístrojům stále ještě žije. Myslíme snad, že by Bůh nemohl jeho
život ukončit i přes naše sofistikované přístroje? Stav O. Michala není ani absurdní, ani ponižující, je to jen
„kus života těžkého“. Ve spolupráci s lékaři tak Bůh prostě jedná. Proč jedná tak a ne jinak, je velké
tajemství. Ale nemusíme přece všemu přijít na kloub tady a teď. Co bychom koneckonců celou věčnost
v nebi dělali?
Ale že se máme teď, tady, bez přestání modlit, je nabíledni. Bůh je rád, když ho prosíme, když dáváme
najevo, že bez něho nejsme nic.
Věra Eliášková
NADĚJE
Bylo to letos na svátek Povýšení sv. Kříže. K tomuto svátku se vztahuje i naše osobní vzpomínka –
doprovodili jsme před lety v tento den na věčnost babičku, jak jsme říkali pražskou, umírající na rakovinu.
Zemřela, dlouholetá vdova, ruku v ruce svého jediného syna. Tak doslova v 9.23h dotlouklo její srdce. (Ač
den předtím musel manžel odjet do zaměstnání, babička na něj "počkala". Já jsem u toho nebyla, dcerka
dostala horečku, byli jen oni dva, tak to asi mělo být.)
Ale zpátky k letošnímu svátku Povýšení sv. Kříže. Měla jsem za co prosit i děkovat, mše sv. nebyla v naší
obci, ale v sousední, v charitním domově, kam také občas chodívám. Opět pár babiček na vozíku a moudrá
slova kněze, který, přiměřeně věku, již jen seděl za obětním stolem.
Bylo chladno a nevlídno, měla jsem čas. Popocházela jsem na opuštěné vlakové zastávce a začala si
prozpěvovat "Blíž k Tobě, Bože můj, jen k Tobě blíž". Oblohu v tu dobu kryla těžká duchna černých mraků,
jen nad obzorem, nad zapadajícím zářícím sluncem, byla zvednutá. Vtom mě upoutal zvláštní úkaz. Slunce,
končícího horkého léta, vykreslilo v kapičkách deště nádhernou podívanou: vysoký oblouk duhy klenoucí se
přes celou oblohu, duhové barvy se násobily, a nad tímto obloukem ještě jeden, také celistvý, s obrácenými
barvami.
Zvláštní bylo, že temná obloha pokračovala přes vnější oblouk duhy k druhému, který uzavíral v sobě
veliký prosvětlený prostor – bylo to neskutečné, jako brána do nového světa, lepšího, již otevřená.
Mějme naději.
Irena Červenková
MANŽELSTVÍ? JEN PŘES MOU MRTVOLU!
Nebojte se, není to moje stanovisko, leč název nové knížky. Jejím
autorem je velmi zkušený kněz P. Josef Mixa, někdejší sekretář (tehdy
ještě biskupa) Františka Tomáška. Rád se podělím o několik úryvků,
avšak prosím, přečtěte si knížku celou.
Jaká nehoráznost! Kněz, upsaný celibátu, který nemá žádnou
zkušenost s manželstvím, si dovoluje o něm psát! Ujišťuji vás však, že
kněz jako pastýř dostává hluboký vhled i do záhybů lidské duše
a dotýká se sfér manželského a rodinného života jako málokdo
z lidí…(str. 5)
Jde o jedno z největších tajemství; tajemství se řekne německy
Geheimnis, což je slovo složené ze dvou: gehen = jíti a Heim = domov.
Ubírám se tedy tam, kde je můj domov, bez něhož není myslitelné plné
lidství. Totéž platí i o tajemstvích, o nichž se mluví v křesťanství. (str. 7)
Trojrozměrný pohled na krajinu, kterou vidíme před sebou, spočívá
přece v tom, že naše pravé oko a levé oko snímají týž obraz z jiného
úhlu. Teprve doplněním obou očí vzniká plastický pohled. Když si
zakryjete jedno oko a díváte se jen druhým, vidíte vše plošně. Tak je
tomu i se společenstvím muže a ženy. (str. 10)
Vůbec není náhodou, že se dnes mluví o otcích, kteří jimi nejsou, protože jsou vynikajícími manažery.
Perfektně ovládají svůj obor, jsou v něm špičkoví, když ale přijdou domů – k tomu ještě hodně pozdě –
nevědí, co by si vlastně měli s dětmi počít. (str. 13)
…proto platí, že do manželství se vstupuje přes vlastní mrtvolu. Tím se chce říci, že manželská láska
vyžaduje, aby člověk odložil své sobectví, aby se vyvlastnil pro druhého a aby během trvání společného života
došel k okamžiku onoho totálního dání se, kdy už nejde o něho samotného, nýbrž o toho druhého. (str. 17)
Láska hledá rozdílnost druhého a posiluje ji v něm. Láska vytváří jistý prostor samoty ve dvou; prostor,
v němž se může partner stát sám sebou tak, jak je tomu u Boha, v Trojici. (str. 20)
Kdo je v pokušení se rozvést v padesáti či v šedesáti, aby začal úplně nový život s mladou partnerkou, ten
ať si zapamatuje toto: Má-li šedesátník v zahradě velmi starou lípu a zjistí, že by byl ořech lepší a proto lípu
porazí a zasadí mladý stromek, už nikdy nebude moci usednout ve stínu lípy, jen ořech mu nanejvýš trochu
zastíní jeho hrob. (str. 31)
Kdo jako dítě prožívá domov plný harmonické, pokojné mateřské lásky, ten má opravdovou naději, že jeho
život proběhne šťastně…V Americe zjistili, že v určité oblasti Mexika, kde dodnes nosí matka dítě roky na holých
zádech, jsou duševní choroby neznámé. Právem se to spojuje s dlouhotrvajícím kontaktem s matkou. (str. 60)
Všichni diktátoři ve světě i v rodinách jsou muži s těžkými komplexy méněcennosti. (str. 61)
Musejí-li se ale snoubenci brát – z jakéhokoliv důvodu – a nemají minimální hmotnou základnu, pak je
lepší spát na holé zemi a sedět na staré bedně, než bydlet u rodičů. (str. 62)
Bohužel žijeme v jednostranně mužském světě, v němž ale chybí praví otcové. Otcem se člověk stává
tím, že toto poslání přijímá od Boha. Ne náhodou zastupoval v biblické době otec Boha, vykonával jakousi
kvazi kněžskou službu. (str. 65)
Pravá láska znamená smrt vlastního já! Jenže nikdo neumírá rád, ani sobě. Proto se lidské „já“ uchyluje
k úniku a proto jsou v manželství období, kdy se manželé od sebe vzdalují. (str. 75)
Navěky (člověk) spojuje svůj život s druhým, o němž má jen útržkovité poznání, jehož podstatu jen
pomalu objevuje. Člověk se vzdává vlastní osoby pro druhého, aniž by věděl či tušil, kam to povede. (str. 79)
Erotickou harmonii ostatně nelze nikdy vyzkoušet předmanželským stykem tak podobně, jako nelze
vyzkoušet padák, skočím-li s ním jen z výšky 10 metrů. (str. 92)
Knížka je vhodná pro snoubence, pro novomanžele i pro nás starší. Povinnou četbou by se měla stát těm,
kdo se na společný život připravují. Kdybych mohl, vnutil bych ji snoubencům, kteří uvažují o svatbě
v kostele, a pak je z četby přezkoušel! Tato útlá publikace malého formátu od autora, který je ale
opravdovým formátem, je též k dostání v našem knižním stánku u pana Říhy a díky tomu, že byla vydána
přáteli patera Mixy u příležitosti jeho 90. narozenin, stojí necelých pět eur. (Nebo lépe: jako pět jízdenek na
tramvaj!)Tak si ji kupte a čtěte!
Jirka Beran
ZÁZRAČNÝ RYBOLOV (Lk 5, 1 – 11)
Když se Jana probudila, byl už bílý den. Mrzelo ji, že zaspala. Velmi ráda byla u toho, když se tatínek za
svítání vracel z rybolovu od Genezaretského jezera. Jana milovala stříbrné světlo, které osvětlovalo vodní plochu
a s prvním ranním rozbřeskem zmizelo. A milovala tatínka, když se unavený, ale spokojený vracel k ránu od
jezera. Vždycky si vzal misku horké polévky nebo mléka a vyprávěl, jak se svými přáteli rybáři lovili a co
všechno zažili. Někdy zažili i velké dobrodružství, zvlášť když se zdvihla bouřka a jezero začalo být nebezpečné.
A to dnes zaspala, škoda! Ustrojila se a sběhla do kuchyně. V kuchyni byla jen maminka. „Škoda, že jsem
dnes zaspala!“ Ale maminka s pochopením řekla: „Dnes v noci vůbec nic neulovili.“ – „Nic? Vůbec nic?“
divila se Jana. Stalo se, že otec někdy nepřinesl velký úlovek, ale vůbec nic? Maminka pokývala: „Ani jednu
rybičku, prostě vůbec nic. Otec byl velmi smutný a unavený. Teď spí.“
Jana vyšla na pobřeží. Na břehu byly přivázané dvě loďky a v nich prázdné sítě. Jedna patřila sousedovi
Šimonovi. Šimon stál na břehu a se svými přáteli Jakubem a Janem čistili sítě. Jana je chvíli pozorovala
a pak si všimla, že kousek opodál stojí hlouček cizích lidí. „Co tu ti lidé pohledávají?“ zeptala se Jana
Šimona. Mezitím k Šimonovi přistoupil mladý, vysoký muž a začal se Šimonem rozmlouvat. Šimon ho asi
dobře znal, protože ho velmi radostně přivítal a zdálo se, že je šťastný, že ho vidí. Muž vstoupil na Šimonovu
loďku a odrazil kousek od břehu. Lidé se nahrnuli až k jezeru a poslouchali, co jim ten člověk říká. Všichni
ho nazývali mistrem a Ježíšem. Ale pak se stalo něco neočekávaného. Šimon pokývl na Jana a Jakuba, aby
přišli blíž. „Mistr říká, že máme zajet na hlubinu a spustit sítě!“
Jan s Jakubem mávli rukou. Vždyť se před chvílí vrátili a neulovili vůbec nic! Ale Šimon naléhal: „Já Ježíši
říkal, že jsme se namáhali celou noc a nic neulovili…, ale máme to znova zkusit! Na jeho příkaz přece uděláme
cokoliv!?“ Pak se obrátil na Janu: „Jdi, řekni také svému otci!“ Jana utíkala domů a přemýšlela, zda má tatínka
budit. Než to maminka stačila zakázat, otec už stál ve dveřích a díval se na břeh. „Šimon řekl, že půjdete znova
lovit!“ špitla Jana. Otec se na nic neptal a vyběhl z domu. Loďka byla vidět pouze jako malý bod.
Tu uslyšeli volání. „Mám přijít pomoci,“ obrátil se otec na Janu. „Vyřiď to mámě, aby věděla, kde jsem!“
A rozběhl se ke břehu. Mezitím Šimon s Jakubem a Janem už spustili sítě a narazili na obrovské množství
ryb. Síť se jim skoro trhala. Aby mohli přivézt všechno domů, potřebovali alespoň dvě loďky. Otec Jany
odrazil od břehu. Jana všechno pozorovala s otevřenou pusou. A nebyla sama. Celý zástup na břehu nemohl
uvěřit svým očím. „Zázrak!“ volali někteří. Jen Ježíš stál, díval se na své přátele a mlčel. Šimon vystoupil
z loďky a padl mu k nohám: „Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.“ Ježíš se k němu sklonil
a pozvedl ho. „Neboj se, od nynějška budeš rybářem lidí.“
Jana slyšela slovo od slova, ale ničemu nerozuměla. Jen cítila, že se tu stalo něco velkého. A vůbec se
později nedivila, když slyšela, že Šimon, Jakub a Jan všechno opustili a odešli za Ježíšem, který hlásal, že se
přiblížilo Boží království.
Barbora Thielová
SPOLEČENSTVÍ ŽIVÉHO RŮŽENCE
Společenství živého růžence se setkalo v úterý 8. září na svátek Narození
Panny Marie. Po společné modlitbě a zamyšlení P.Mariusze byla zahájena
distribuce nových rozpisů desátků pro období od 11.10.2015 do 3.12.2016. Pro ty,
kdo dosud rozpis neobdrželi, a to ani e-mailovou cestou, jsou vytisknuté na jméno
k vyzvednutí v sakristii kostela sv. Antonína.
Na doplnění chybějících členů se dosud přihlásili 3 farníci, za což jim velmi
děkuji, ale stále je ještě 5 míst neobsazených. Prosím tedy o zvážení, jestli právě vy
byste nemohli být doplněním chybějících článků modlitebního řetězu. Zajímavé
bylo zjištění, že některé (zejména z nás dříve narozených) odrazuje averze
k jakékoli organizovanosti (pod dojmem minulého režimu). Strach tohoto druhu je zcela zbytečný, neboť je
to modlitba ve svobodě a soukromí, jen je nás vždy potřeba 20, abychom si mezi sebou rozdělili jednotlivá
tajemství. Odvážil-li se tedy někdo další k zapojení se, kontakty na sebe mi může nechat v sakristii kostela
sv. Antonína nebo poslat na e-mailovou adresu [email protected].
Říjnové setkání na faře ve středu 7. 10. 2015 po večerní mši svaté je stanoveno symbolicky na svátek
Panny Marie Růžencové.
Listopadové setkání na faře je naplánováno na pondělí 2. 11. 2015 po večerní mši svaté, tj. opět od cca 18.45h.
Srdečně k zapojení dalších nových členů i k listopadovému setkání se zve za společenství živého růžence
Marie Kostelecká.
VYJÁDŘENÍ CHARITY K TÉMATU UPRCHLÍKŮ V ČR
Charita v současné době mapuje možnosti pomoci uprchlíkům, od pátku 25. září je na
webových stránkách www.charita.cz dostupný formulář, do něhož mohou farní Charity,
farnosti i jednotlivci zaznamenávat, jakou pomoc mohou migrantům nabídnout (ubytování,
materiální pomoc, pomoc dobrovolníků apod.). Za naši farnost byl zvolen koordinátorem
pan Jiří Beran, ten by měl po domluvě zapsat možnosti farnosti do formuláře.
Charita je připravena pomoci migrantům, kteří v naší zemi získají mezinárodní ochranu, v jejich integraci.
Využije k tomu jednak své profesionální služby, které se této pomoci věnují dlouhodobě a které budou
nasazeny na základě dohody s Ministerstvem vnitra, jednak pomoc nabídnutou farnostmi (viz výše,
mapování potřeb) – více zde: http://praha.charita.cz/sluzby/migrace/aktualne/tema-migrace/).
Konkrétní pomoc migrantům bude vycházet z jejich individuálních potřeb, bude směřovat k plné
integraci do naší společnosti ve všech oblastech života (práce, bydlení, zapojení do komunit atd.). Cílem je,
aby migranti byli soběstační a nebyli odkázáni na pravidelnou materiální pomoc okolí.
V současné době jsme ve fázi příprav, protože zde ještě nejsou migranti, kteří požádali o azyl v ČR,
získali ho a byli tak připraveni přijmout pomoc při integraci. Toto je oficiální stanovisko.
Jaké nyní máme možnosti pomoci? Například můžeme poskytnout do uprchlických táborů (nechtělo se
mi psát detenčních) konkrétním lidem např. oblečení, hračky, učebnice češtiny (nejlépe anglicko - české), ale
i potraviny. To je však nutné předem projednat se sociálními pracovníky konkrétního tábora.
Rádi se do akcí pořádaných farností zapojíme, stejně tak i opačně, rádi zapojíme farnost do našich aktivit.
A teď jeden konkrétní případ naší charity.
Obrátil se na nás mladý muž z Afganistánu, že potřebuje pomoc, poslali ho k nám prý z policie, a to proto, že
byl vrácen zpět z Finska k nám. Chtěl u nás bydlet. My máme pouze možnost nabídnout mu ubytování
v Azylovém domě v Praze 8. Ve chvíli, kdy mu vedoucí tiskla mapu, aby věděl, jak se tam dostane, pokusil
se nám vykrást lékárničku.
Proto bych se přimlouvala za koordinovaný a promyšlený postup, protože se určitě najde spousta lidí,
kteří budou chtít vzniklou situaci zneužít.
S Boží pomocí nám to jistě společně půjde.
Jana Fajstavrová, FCH
CO BUDE DÁL?
Příliv uprchlíků do Evropy bude trvat minimálně několik let a výrazně změní život v Evropě.
Jak, to dnes nikdo neví. Je jasné, že Evropa do migrantů střílet nebude a nenajde jiný způsob, jak
migrační vlnu omezit. Představy o tom, že budeme „řešit problémy lidí v místech, odkud prchají“, jsou
naprosto nereálné, protože by to předpokládalo masivní vojenský zásah pozemních sil, k němuž se Evropa
neodhodlá.
Do Evropy směřují dva proudy, které se dost liší. Přes Středozemní moře proudí obyvatelé subsaharské Afriky,
vyznáním jak křesťané, tak muslimové. Tento proud nezeslábne pro vysokou natalitu v uvedených zemích.
Druhý proud tvoří zejména obyvatelé bývalé Sýrie a Iráku. Kdyby existoval pouze tento proud, nemusel
by změnit podstatu Evropy. Zejména Syřané jsou sice vyznáním muslimové, nicméně mnozí z nich byli
relativně spokojeni se sekulárním charakterem své vlasti, a pociťují silnou averzi vůči Islámskému státu
a různým islamistickým uskupením. Je jim jasné, že jsou to právě oni, kvůli komu musí prchat. Kdo se
trochu seznámí s příběhy těchto lidí, těžko se ubrání soucitu. Ti představují relativně malé bezpečnostní
riziko. Nicméně bylo by bláhové se domnívat, že agenti Islámského státu nevyužívají současného zmatku.
Jistě jich v těchto týdnech do Evropy proniklo dost a dost.
Sledujeme-li média a sociální sítě, slyšíme či vidíme zprávy dvojího druhu. Podle jedněch to vypadá tak,
že Evropané uprchlíky vítají, jsou z nich nadšeni a pomáhají jim. Podle druhých uprchlíky nechtějí a mají
z nich strach. Obojí je zřejmě pravda. Obávám se, že migrační proud bude i nadále polarizovat společnost.
Obávám se, že rostoucí napětí by mohlo vést až k občanské válce. Nepovažuji to sice za příliš
pravděpodobné, ale bylo by chybou se domnívat, že něco takového je v Evropě vyloučeno.
Co můžeme dělat my křesťané? Především zachovat věrnost Ježíši Kristu. Pomáhat všude, kde můžeme.
Pokud migranti přijdou i k nám, rozhodně je neberme jako nepřátele. Já si taky nepřeji islám v ČR, nicméně
v Syřanech, kteří prchají ze své vlasti, vidím především lidi, kteří unikají před děsivou katastrofou. Ano,
jsem si jist, že i k nám nějací krvežízniví bojovníci proniknou. Ale od boje s nimi máme především tajné
služby – ten boj nenáleží nějaké rasistické domobraně.
Usilujme tedy o to, aby zde nevznikala ghetta, aby zůstala zachována svoboda slova, aby zůstal zachován
právní stát. Pokud se zde objeví noví spoluobčané, snažme se je získat pro to dobré, co můžeme nabídnout,
pomáhejme jim – a důsledně dbejme na dodržování zákonů. My, křesťané, bychom měli jít příkladem.
Dan Drápal (článek z rubriky Aeropag 14. září – kráceno)
PUTOVÁNÍ S OTEVŘENÝM KONCEM
Je s podivem, kolik zaručených odborníků se v poslední době vyrojilo k tématu uprchlické krize. Pokud
Vám (tak jako mně) jejich sebejistota schází, můžete se spolu s malou skupinkou spolufarníků zamyslet nad
připravovaným plánem realistické pomoci současné vlně uprchlíků (jak v jejich domovských a okolních
zemích, tak po jejich příchodu do Evropy). Ať už je náš strach z nejistot jakkoliv oprávněný, odvalený
kámen z hrobu Ukřižovaného nám nedává příliš prostor stavět se na stranu šiřitelů strachu a prvosignálních
bludů, ale vede nás spíše k soustředění hlav a rukou k tomu, aby naše spása byla i pro druhé hmatatelná.
Proto se několik z nás vypravilo (minulý týden) s manžely Koldinskými a komunitou Sant´ Egidio do
pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí, kde jsme vyslechli příběhy několika uprchlíků, zkušenosti zdejší
sociální pracovnice a 22. 9. uspořádali na faře (i za účasti našich kněží) první schůzku zájemců z řad farníků,
kteří by se na této aktivitě chtěli spolupodílet. V současné době farní rada projednala otázku koordinátora
pomoci uprchlíkům a na webové stránce http://www.charita.cz/jak-pomahame/pomoc-cizincum-vcr/formular-pro-pomoc-uprchlikum/ je k dispozici formulář, do něhož můžeme zapisovat různé nabídky naší
budoucí pomoci. Na emailové konferenci: [email protected] (nebo na požádání) je
k dispozici zápis z úvodní schůzky našeho přípravného farního týmu a během 14 dnů bude oznámen termín
schůzky příští. Každý, kdo by se chtěl (v duchu Mt 5, 43-48) do promýšlení plánu i do praktické pomoci
uprchlíkům ještě zapojit, je vítán.
Vojtěch Mašek
EUCHARISTIE – SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ
Od 15. do 17. října se v Brně uskuteční Eucharistický kongres. Co můžeme udělat
my, kteří tam nepojedeme? Můžeme se modlit, třeba oficiální modlitbu za NEK 2015:
Bože, náš nebeský Otče,
děkujeme Ti, že s námi
uzavíráš z lásky smlouvu
novou, věčnou, nejsvětější,
když nám Kristus na oltáři
dává Svoje Tělo a Krev.
Uč nás tuto smlouvu slavit,
milovat a zachovávat.
Požehnej, ať náš Národní
eucharistický kongres
obnoví v nás ctnosti víry,
lásky, naděje a sílu
k jednotě a vzájemnosti,
aby společenství Církve
neslo světu radostnou zvěst.
Na přímluvu Matky Boží
ať s novou a hlubší úctou
přijímáme Tělo a Krev
Tvého jediného Syna,
který s Tebou v Duchu Svatém
věčně žije a kraluje. Amen.
Marta Hrčková
CHARITA – POZVÁNKA NA BENEFIČNÍ KONCERT
Milí přátelé, zářijové vydání Bulletinu Arcidiecézní charity Praha vychází v rozšířeném vydání a shrnuje
nejdůležitější zprávy z Charity za uplynulý půlrok.
Dovolujeme si Vás pozvat na 24. benefiční koncert, konaný pod záštitou kardinála Dominika Duky.
Koncert se uskuteční 31. října ve Smetanově síni Obecního domu. Vystoupí Symfonický orchestr hl. m.
Prahy a Prague Cello Quartet; koncert moderuje Vladimír Kořen.
Děkuji Vám za Vaši podporu programu Adopce na dálku, České nemocnice v Ugandě a dalších
rozvojových projektů. Díky Vaší pomoci získávají potřební lidé vzdělání, zdravotní péči a lepší pracovní
uplatnění a mohou tak naplňovat své životní sny.
Přeji Vám vše dobré a těším se na setkání na benefičním koncertě.
Ing. J. Němec, ředitel ACH Praha
SPOLEČENSTVÍ SCHÁZEJÍCÍ SE PRAVIDELNĚ V NAŠÍ FARNOSTI
Společenství seniorů – každé úterý od 15h na faře Dukelských hrdinů 54.
kontakt: Věra Eliášková: tel. 739 094 756
Biblická hodina s P. Semelou – druhý, třetí a čtvrtý čtvrtek v měsíci od 20h na faře
Dukelských hrdinů 54.
kontakt: P. Pavel Semela: [email protected], tel. 777 085 705
Společenství mládeže – každý čtvrtek od 19h na faře Dukelských hrdinů 54.
kontakt: Mirek Holeček , [email protected], tel. 774 815 455
Společenství mladší mládeže (věk 15 – 18) – každý pátek od 19h na faře Dukelských hrdinů 54.
kontakt: P. Pavel Semela: [email protected], tel. 777 085 705
Společenství maminek s malými dětmi – v rodinách, kontakt: Míla Svobodová, tel. 776 173 673
Eucharistická adorace – každou neděli od 19.15 do 20.00 v kostele sv. Klimenta
Všechny aktivity a společenství jsou otevřené, nebojte se přijít nebo na uvedených kontaktech blíže informovat.
ZPRÁVY ZE SCHŮZKY PASTORAČNÍ RADY FARNOSTI
 Informace a diskuse o pomoci uprchlíkům. Koordinátorem farnosti pro komunikaci s Arcidiecézní charitou
byl ustanoven Jiří Beran. O návštěvě komunity Sant´ Egidio společně se zástupci farnosti ve středisku pro
uprchlíky v Kostelci nad Orlicí je uveden článek v KT č. 39. Další informace viz FL str. 6 a 7.
 P. Pavel Semela byl od 1. října ustanoven vikářem IV. pražského vikariátu.
 P. Miloš Szabo byl od 1. října ustanoven farářem u sv. Gotharda a bude tam bydlet na faře.
 V neděli 25. 10. oslavíme při mši sv. v 10h výročí posvěcení kostela sv. Antonína. Po mši sv. se bude konat
před kostelem agapé, prosíme farníky, aby něco přinesli k pohoštění.
 Na neděli 1. 11. připadá Slavnost všech svatých. Mše svaté budou dle obvyklého nedělního pořádku.
 V pondělí 2. 11. si připomeneme Památku všech věrných zemřelých. Mše sv. budou u sv. Antonína v 7.30
a 18h a u sv. Klimenta ve 12h. V 15.30h se na hřbitově ve Strojnické ulici bude konat bohoslužba slova.
 Příprava na biřmování začne 14. 10. 2015 v 19.30h ve farních místnostech, Dukelských hrdinu 54,
povede ji P. Mariusz Walczak.
KALENDÁŘ FARNOSTI SV. ANTONÍNA PRO NEJBLIŽŠÍ OBDOBÍ:
 Ve středu 14. října od 19.30h bude ve farních místnostech zahájena příprava na biřmování, kterou
povede P. Mariusz Walczak.
 V sobotu 17. října se v Brně koná Národní eucharistický kongres, zájemci o účast na hlavní bohoslužbě
v 10.30h se mají co nejdříve hlásit v sakristii. Celý program najdete na www.nek2015.cz.
 V neděli 25. října oslavíme při mši sv. v 10h výročí posvěcení kostela sv. Antonína. Po mši sv. se bude
konat před kostelem agapé, prosíme farníky, aby něco přinesli k pohoštění.
 V měsíci říjnu se před večerní mší sv. od 17.30h modlíme v kostele sv. Antonína růženec.
 Na neděli 1. listopadu připadá Slavnost všech svatých. Mše svaté budou dle obvyklého nedělního
pořádku v 8, 10 a 18h.
 V pondělí 2. listopadu – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Mše sv. budou u sv. Antonína v 7.30
a 18h a u sv. Klimenta ve 12h. V 15.30h se na hřbitově ve Strojnické ulici bude konat bohoslužba slova.
 V pondělí 23. listopadu oslavíme mší sv. v 18h pouť u sv. Klimenta. Mše sv. u sv. Antonína ten večer
n e b u d e.
Farní listy vydává Farní rada při kostele sv. Antonína. Vycházejí pro vnitřní potřebu holešovické farnosti za dobrovolný příspěvek.
Redakce: P. Pavel Semela, P. Mariusz Walczak, Marta Hrčková, Věra Eliášková. Kresba hlavičky na titul. straně – Hanka Roubalová.
Tisk Ediční centrum AMU. Toto číslo vychází 11. října 2015. Uzávěrka příspěvků do příštího čísla FL je 9. listopadu 2015.
Dopisy a příspěvky zasílejte na adresu: Farnost sv. Antonína, Dukelských hrdinů 54, Praha 7, 170 00, na redakci Farních listů
[email protected] nebo je zanechte v sakristii. Obálku označte nápisem Farní listy. Redakce si vyhrazuje právo krátit příspěvky.
Nevyžádané rukopisy nevracíme. Adresa webových stránek naší farnosti je www.svatyantonin.cz, kam můžete psát i své dotazy.
Pro sdílení zpráv funguje ve farnosti e-mailová skupina [email protected], Zájemci o připojení k e-mailové skupině
pište na adresu: [email protected].