NEBO DÍTĚ NARODILO SE NÁM

OBČASNÍK LANŠKROUNSKÉ FARNOSTI
PROSINEC 2001
číslo : 20
ročník IV.
Cena dobrovolná ( náklady na kopírování: 8,- Kč )
ážení a milí čtenáři, bratři a sestry v Kristu.
Nadchází doba vánočních svátků a každý se snaží
na toto období připravit a co nejlépe jej
prožít. Je to období, které nám připomíná, že
se narodil Spasitel Ježíš. Narodil se jako
bezbranné dítko ve chlévě a ve své prostotě
a
člověčenství
byl
jako
jeden
z nás.
Nenarodil se v komnatách zámku jako kníže a
v ústrety mu nekráčely zástupy služebníků.
Narodil se jako obyčejné dítě, které v sobě neslo neobyčejný
osud. Blízkost člověka sdílel v lůně a náruči své matky
Marie. Ona jej poprvé objala a ve víře směla prožívat úžasné
zaslíbení Boží, které se jí dostalo. Uvažme, kolik roků
uplyne, než Maria stane pod křížem, aby byla přítomna
ukřižování svého syna. Jaká to byla neobyčejná cesta víry a
jaký neobyčejný osud ženy, která byla tou nejbližší
účastnicí Boží spásy pro tento svět. Kristus se narodil, aby
zachránil to, co zahynulo. Kristus se smí narodit i v našich
srdcích, ne jako malé dítko ukryté v jesličkách, ale už jako
Spasitel Kristus Pán, který je
Božím Synem a Vykupitelem
světa. Betlémská hvězda září do prostoru nekonečného času,
aby zvěstovala poselství o pravém Světle: „Do světa
přicházelo pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to
světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“(Jan 1.9, 1.5)
NEBO DÍTĚ NARODILO SE NÁM
( Izajáš 9.6 )
( výběr z knihy BOŽÍ TROUBA ( soubory kázání ) od Sváti Karáska )
Kéž bychom, Pane, jen z částečky porozuměli této zvěsti, abychom mohli zažít hlubokou radost Tvých
Vánoc.
Přátelé v Kristu,
-1-
velké věci víry se odehrávají v noci. Velikonoce a Vánoce, ve jménu obou těchto velkých svátků zní slovo
„noc“ – jednou je to noc veliká, podruhé pak noc svatá.
Velikou nocí Izraele byla noc vyjítí z domu služby, z Egypta. Početný lid složený z těch, kdož věřili v živého
a jednajícího Boha, měl v noci tiše a nepozorovaně vyjít, aniž měl sebemenší tušení, kam že tou nocí jde. Veděli
odkud, nevěděli kam. Byl to šílený podnik, takhle si vyjít do noci. „Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo
veliké“. Nocí mu tehdy zářil sám Bůh a za jeho ohnivým sloupem se vydávaly celé početné rodiny. Víra, to je pouť
za světlem Božím, pouť nocí a tmou, pouť do neznáma, pouť do budoucnosti přislíbené pouze Bohem. Veliká noc
vyjítí Izraele je ozdobena Božím světlem.
Noc může být různá. Může to být i temnota nesvobody a beznaděje. Prorok Micheáš říká výstižně:
„Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Sedím-li v temnostech, svítí mi Hospodin.“ Několikrát v životě mně význam
těch slov náhle došel. Noc a tma, to znamená i chlad, cizotu, ne-řád, úzkost, velké znejistění – i nemocný člověk
zná to znejistěné hledění do tmy za bezesných nocí, to toužebné vyhlížení světla.
Země byla nesličná a pustá, země nebyla pro člověka k žití, byla to nepřátelská bažina tonoucí v tmách. Do
této pustoty a nesličnosti zní hlas Stvořitele: „Fiat lux!“ – „Buď světlo!“ Božím světlem vzniká život, ten opak
pustoty, Božím světlem vzniká opak nesličnosti – teplo, tvar a krása. V tvém světle, Bože, spatřujeme světlo.
I děj Vánoc se odehrává v noci. Kolem Betléma se prostírá noc. Pastýři nocují u svých stád. Svět lidí spí. A
náhle se uprostřed té noci zjeví záře. Bůh, jak čteme, již zase září nocí: „Sláva Páně osvítila je. I báli se bázní
velikou. Tehdy řekl jim anděl: „Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou.“
Dnes, nebo teď, se vám rodí Spasitel, teď se vám rodí člověk, který je Božím světlem, který bude s vámi a
před vámi. On bude tím světlem ke svobodě, toho následujte. V té zářivé noci oslovuje nebe pastýře. To jsou ta tři
zvolání světla, ta tři navzájem spjatá noční volání; tak volá a jásá ta tichá noc, ta svatá noc: „Sláva na výsostech
Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“
I o letošních Vánocích vyznáváme, že Bůh má v našich životech výsostné postavení, že jen jemu samému
patří čest a sláva. Nic z věcí stvořených nezastiňuje Boží výsost, ani slunce, ani měsíc, ani příroda, ani člověk, ani
žádné z děl lidských rukou… Dáme-li Bohu čest, můžeme již na zemi zažít pokoj. Vzdát Bohu čest je podmínka pro
šalom, pokoj v Bohu – to není jen trapné příměří, to není jen mlčení zbraní v tupé nespravedlnosti, je to dar nebes
zemi, dar Boží člověku, který se nezapletl s mocnostmi tohoto světa. Vzdát čest Bohu, to je možnost, jak zažívat
pokoj na zemi, možnost vnitřně se dotknout pravého pokoje.
Třetí a poslední radostná zvěst Vánoc je, že je nám dána dobrá vůle. Lidem, lidem různým a rozmanitým,
je dán společný jmenovatel, dostává se jim něčeho, co může různě a svobodně jednotlivce v hloubi sjednotit,
možnost osobního napojení na sám zdroj pokoje, možnost vpustit do svého srdce univerzální a mocnou dobrou
vůli Autora života.
Věřit znamená vědět i uprostřed nejistoty a nespravedlnosti o naší sounáležitosti, věřit i v životě plném
selhání a krizí, že v duchu svaté lásky náležíme k sobě. Ne, že bychom drželi my ji, ale ona drží nás.
Amen.
___________________________________________________________________________________________
SLOVA MATKY TEREZY :
Lidé jsou často nerozumní, nemoudří a sobečtí; stejně
jim odpouštějte. Když budete laskaví, lidé vás budou podezřívat ze sobeckých postranních úmyslů;
stejně buďte laskaví. Budete-li mít úspěch, získáte některé neupřímné přátele a také opravdové
nepřátele; stejně se snažte o úspěch. Budete-li čestní a upřímní, lidé vás možná budou šidit a podvádět,
stejně buďte upřímní. Co budete léta budovat, může být přes noc zničeno; stejně budujte. Když najdete
pokoj a štěstí, možná vám budou závidět; stejně buďte šťastní. Co dobrého uděláte bude často
zapomenuto; stejně dělejte dobro. Dejte ze sebe to nejlepší a možná to nebude nikdy dost dobré; ale
stejně dávejte to nejlepší. Nakonec záleží jen na tom, jak Vás vidí Pán Bůh. O to jak vás vidí oni, stejně
nikdy nešlo.
( International Right to Life Newsletter, září – říjen, 2001 )
_____________________________________________________________________________________________________
Modlitba sv.Tomáše Mora :
Dopřej mi chuť k jídlu, Pane, a také
něco, co bych jed, dej mi zdravé tělo, Pane, a nauč mě s ním zacházet.
Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem nás, ať se hříchem nevyděsím a
napravit jej umím včas.
Dej mi mladou duši, Pane, ať nenaříká, nereptá, dej, ať neberu moc vážně své pošetilé
malé já.
-2-
Dej mi, prosím, humor, Pane, a milost, abych chápal vtip, ať mám radost ze života a
umím druhé potěšit.
Thomas More (1478-1535) – byl humanistou, reformátorem a mučedníkem; vynikal ve znalostech práva, úmění a
víry; jeho blízkým přítelem byl biskup Fisher, Erasmus Rotterdamský a mnozí další; zastával řadu úřadů u dvora
Jindřicha VIII.; jako soudce byl ctěn pro svou poctivost a neúplatnost; byl dobrým teologem, obhájcem katolictví ve
sporu s Lutherem; uměl být umírněný a zásadový; roku 1534 odmítl složit přísahu popírající svrchovanost papeže
nad anglickou církví; uvězněn v Toweru a shledán vinným z urážky králova majestátu a svrchovanosti nad
anglickou církví a odsouzen k trestu smrti; popraven v Toweru 6.7.1535
„ADOPCE NA DÁLKU“
Jsou různé formy pomoci, jak se může člověk zapojit do činnosti, která umenšuje bídu, bolest, chudobu
nebo nevzdělanost v zemích méně vyspělých. Život křesťana se odehrává na širokém poli a prostoru
tohoto světa. Služba je rozličná, nebudujeme sami pro sebe, ale pro Krista a jeho království. V tomto
případě se jedná o sponzorování chudých indických dětí a člověk se může svým způsobem stát jejich
„adoptivními rodiči“. Na pastorační radě se o této adopci zmiňovala paní Ludmila Šebrlová a také pan
farář na mši svaté. Pro malé přiblížení uvádím článek z IKD, prosinec 2001.
Srdečné poděkování patří všem lidem, kterým není lhostejný život chudých dětí v Indii a stali se „na dálku“
jejich „adoptivními rodiči“. V současnosti se podařilo umístit do adoptivních rodin již více než 330 indických dětí, a
zájem o tuto formu pomoci neustále vzrůstá. Do sponzorování chudých indických dětí se zapojili lidé ze všech
koutů České republiky bez rozdílu věku. Svědčí to o tom, že pomoc přichází především od lidí s dobrým srdcem
otevřeným těmto dětem. A kdo se již do „Adopce na dálku“ zapojil? Přišli rodiče s dětmi, kteří mezi sebe přijali na
dálku dalšího člena rodiny ( někdy i více ). Dále jednotlivci, mladé páry, starší i mladší manželé, důchodci, různá
společenství lidí, farnosti, farní charity. Velice potěšující je, že projevili zájem i žáci základních a středních škol a
mezi sebou vybrali potřebný finanční obnos pro svého kamaráda v Indii. Kdo tedy nemá sám možnost složit
jednorázově celý obnos peněz, může se spojit s dalšími lidmi a společně podporovat malé indické dítko, kupodivu
to funguje.
V diecézi Belgaum si všichni velice považují pomoci, která k nim od nás přichází. Pokud jste se i vy
rozhodli pro „adopci“ a chcete tak přispět k vybudování onoho „pomyslného mostu nad propastí mezi vyspělým a
třetím světem“, kontaktujte nás na tel. č. 049/5063135. Bližší informace najdete na internetových stránkách
www.hk.caritas.cz. Odměnou nechť vám jsou rozzářené oči dítěte plné radosti, upřímnosti a spokojenosti – skrytá
krásná čistota a moudrost.
IKD 12/2001-12-18
___________________________________________________________________________________________
Vánoční besídka pro děti v naší farnosti
Nápad uspořádat vánoční besídku pro děti vznikl v hlavách mladých rodičů počátkem prosince. Otcem
myšlenky byl Zdeněk Gregora, který zamluvil pro sobotní odpoledne 15.12. prostory mateřského
centra ve školce na Vančurově ulici. Program besídky byl určen především dětem, kterých
přišlo celkem 17 (včetně miminek) v doprovodu svých rodičů. Smáli se nejenom děti, ale i
rodiče při scénce „O skřítkovi“, v provedení Zdeňka Gregory a Pavla Dolečka. Děti zkoušely
své štěstí v soutěžích a hrách, rodiče se zase mohli občerstvovat u bohatě prostřeného
stolu. Milým překvapením byl též příchod P.Zbigniewa, který se přišel na chvíli podívat a
mohl se tak zúčastnit nejoblíbenější části besídky – rozdávání dárků pod stromečkem ( i
na něj Ježíšek pamatoval malým dárkem ). Dětem se ani po téměř čtyřech hodinách
nechtělo domů. Dá se tedy očekávat, že byly spokojené, a tak se snad i příští rok
besídka uskuteční. Dík patří všem, kteří připravili a donesli dobroty ze své
domácí kuchyně a těm, kteří se na zajišťování besídky podíleli.
- jk –
___________________________________________________________________________________
-3-
KURZY ALFA ZAHÁJENY …
jsem se pravidelně každého z kurzů a musím říct, že
pocit je jednoznačně kladný, přestože jsem nemusel
s některými věcmi souhlasit. Nezaznamenal jsem ani
stopu nějakých mezidenominačních třenic nebo
rozdílů. Směr kurzů Alfa je jednoznačný – hledání
toho co nás spojuje, toho co můžeme nabídnout
světu, před tím, co nás rozděluje. Na kurzy nás
chodilo kolem pěti až šesti lidí ( bez pořádajících).
Bylo to takové komornější shromáždění, byli tam i
lidé nevěřící a hledající. Domnívám se, že si všichni
odnesli příjemný pocit, nové poznání a informace do
svého života. Mimo jiné tyto kurzy pořádá i katolická
komunita Chemin Neuf v Praze, takže jejich zásadní
princip se táhne napříč církvemi. Kursy Alfa budou na
Gymnáziu v Lanškrouně zahájeny nově 17.ledna
2002. Konají se od 19.00 hodin do cca 21.00
hodin.
Na Gymnáziu v Lanškrouně už proběhla
první série kurzů Alfa a skončila před čtrnácti dny.
Tyto kursy se budou od ledna opět opakovat. Kurzy
Alfa jsou pro všechny, kteří se chtějí seznámit
s vírou, či si ji prohloubit. Každý večer začíná
společným malým občerstvením, pokračuje asi 40-ti
minutovou přednáškou z videa a končí diskusí na
dané téma. Kursy jsou zcela zdarma, o jejich
zajištění a průběh se starají sestry a bratři z Jednoty
bratrské. V rámci těchto kurzů nejde o hledání
nějakých mezicírkevních rozdílů, ale o společné
hledání cest k Bohu. Myslím, že podstatným
přínosem těchto kurzů je skutečnost, že se člověk o
svou víru a otázky smí podělit a neuzavírá se pak do
osamělého gheta svých vlastních představ. Nabízí se
tu možnost komunikace jak s lidmi, tak s Bohem. A
každý z těchto vztahů je velice přínosný. Účastnil
- mk –
Kontaktní adresa pro podrobnější informace a přihlášky: Vladislav Uher, B.Martinů 956, Lanškroun
0467/523661
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
TEXTY KUMRÁNSKÝCH SVITKŮ KOMPLETNĚ ZVEŘEJNĚNY
Texty slavných svitků z Kumránu byly po 50-ti letém výzkumu kompletně zveřejněny. Poslední svazek byl
zveřejněn v polovině listopadu v New Yorku. Jedná se o přibližně 15 tisíc různých dokumentů – od kompletních
svitků až po jeden milimetr velké útržky z papyru nebo pergamenu, staré zhruba 2000 let. V uplynulých letech byly
texty publikovány nakladatelstvím univerzity v Oxfordu ve 37 svazcích za vedení E.Tova z Hebrejské univerzity
v Jeruzalémě. Nyní jsou k dispozici v hebrejském, aramejském, řeckém nebo latinském originále jako faksimile.
Vědci se domnívají, že části nálezů by mohly pocházet z knihovny jeruzalémského chrámu. K dokumentům
nalezeným v Kumránu patří rovněž texty esénské sekty. Dokumenty z Kumránu byly objeveny mezi roky 1948 –
1956 v jedenácti jeskyních poblíž severního břehu Mrtvého moře. Na výzkumu a zveřejňování dokumentů
pracovala mezinárodní komise vědců.
HISTORIE : V roce 1947 mladý beduín nalezl to, co mnozí lidé nazývají nejdůležitějším archeologickým objevem
století. Při hledání zatoulané ovce objevil jeskyni, ve které bylo asi deset džbánů, které obsahovaly nejrůznější
svitky a dokumenty. Později byly prohledány i okolní jeskyně a nalezeno mnoho svitků a pergamenů, pocházejících
z doby před zničením Jeruzaléma. Fascinující je především svitek Izajáše, který se skládá z pruhů sešité kůže.
Dlouhý je osm metrů a široký třicet centimetrů. Tyto svitky ležely v jeskyni, zatímco křesťanství dosahovalo svých
zlomů, pádů i vzestupů. Tyto svitky tam stále ležely, zatímco hordy bojovníků se přetahovaly o svaté město. Tyto
svitky tam stále nehybně ležely, když Evropou proběhly morové rány, holocaust, světové války a smetly milióny
životů. A zatímco po válce u nás sílily pozice KSČ, tak mladý beduín hledá ovci nebo kozu a nalézá historii
vepsanou do pergamenu, která takřka dvacet století čekala na svého objevitele. Krásná hebrejská kaligrafická
práce knihy Izajáše je obsahově takřka identická s naším známým starozákonním Izajášem. Svitky jsou datovány
od 4.století před Kristem až do roku 68 po Kristu. Převážná část svitků má svůj původ u sekty Esénů, kteří v údolí
Kumránu měli své společenství. Je velmi pravděpodobné, že Jan Křtitel byl po jistou dobu členem tohoto
společenství. Kumrán byl vypálen roku 68, kdy císař Vespasián vedl své vojsko proti jerichu a jeho okolí. Esejci,
kteří tušili nebezpečí, zabalili svitky do plátna, vložili do hliněných nádob a ukryli v blízkých jeskyních. Toto
poselství pro budoucnost nám zůstalo ukryto dvacet století.
___________________________________________________________________________________________
-4-
Zápis ze společného jednání pastorační
příležitosti kanonické vizitace dne 16.11.2001
a
ekonomické
Přítomni:
Msgr. Josef Socha (vizitátor), P.Zbigniew Czendlik, Josef Macháček, Pavel Doleček,
Vladimíra Reslerová, Zdeněk Gregora, Jaroslav Skalický, Miroslav Kuťák, Jiří Novák
(všichni pastorační rada), Jiří Kráčmar (ekonomická rada), Marie Vacníková (vrchní
sestra – ČKCh)
Omluvení:
Ludmila Šebrlová (pastorační rada), Jan Šebrle, Jaroslav Dajč (ekonomická rada)
rady
při
Připomínky farníků :
1. Chybějící kropenka u bočního vchodu
- v kostele je 1 velká kropenka (křtitelnice), která má zdůraznit rozměr křtu. Z tohoto důvodu se
neuvažuje o doplnění kropenky k bočnímu vchodu.
- Bude, ale instalována kropenka na kůru. Předpokládaná doba realizace do konce tohoto roku.
2. Přílišná hlasitost při dětských (rockových) mších
- rocková mše svatá se v letošním roce nekonala. Hlasitost při pravidelných dětských mších nelze
snižovat bez újmy na kvalitě jednotlivých písní.
Věřící jsou vždy předem upozorněni, že bude mše sv. pro děti. Mohou se proto zúčastnit nedělní mše
sv. v sobotu nebo v neděli v okolních obcích.
3. Přeložení a vydání III.vydání římského misálu a směrnic pro používání
- Připravuje Česká biskupská konference.
- Postoje při mši sv.: Je možná volba ze 2 alternativ - klečení
- stání
Odpověď Msgr.Sochy
Ne zcela byla šťastná „Směrnice o postojích“, kde bylo zdůrazňováno stání.
Měsíc po vydání této směrnice byly vydány „Instructio generalis“, které uvádějí obě možnosti.
Přístup: Kde je to dlouhodobým zvykem, je možné klečet. Pokud možno zachovávat
v rámci farnosti jednotu.
Nejdůležitější je úcta k eucharistii !
Nikdo si nesmí myslet, že když úkon provádí určitým způsobem jinak než druhý, že je zbožnější.
Od kněze je pak hrubým proviněním proti církvi, když odmítne podání sv.přijímání na
ruku nebo klečícímu.
4. Dopis paní H.Králíkové
- byl pastorační radě přečten a předán Msgr.Sochovi
- odpoví p.Zbigniew a pastorační rada po prosincové pastorační radě dne 11.12.2001
- oblasti kterých se dotýká:
1.Náboženské vzdělávání
2.Mše za farnost
3.Vztah k minulosti
4.Minulost a opravy
5.Minulost – uzavřenost církve před světem
6.Konzervatismus
7.Církev se stará o sebe
8.Obal – Image
Na některé oblasti bylo ze strany vizitátora a p.Zbigniewa bezprostředně reagováno.
Ad bod 2. Reakce p.Zbigniewa - Mše svaté za farnost jsou slouženy, ale většinou mimo
Lanškroun.
Poznámka Msgr.Sochy - Farář má povinnost 1× týdně sloužit mši svatou za farnost.
Ideální den pro slavení je neděle. Je nutné ohlásit předem kdy a kde se koná.
Ad bod 8. Msgr.Socha uvedl, že biskupství má zájem na tom, aby se našlo několik lidí,
kteří jsou ochotni a schopni vstoupit do světa médií. Je však bezpodmínečně nutné, aby tento člověk vedl
solidní až asketický život. V opačném případě by nemohl mít důvěru a působil by komicky.
-5-
5. Dopis pana S.Marka
- dopis byl pastorační radě přečten a předán Msgr.Sochovi
- i na tento dopis odpoví p.Zbigniew a pastorační rada po prosincové pastorační radě dne 11.12.2001
- mj. v něm byly kritizovány některé výroky p.Zbignieva právě ve věci postojů při mši sv., v domnění, že
by mohly způsobit pokles úcty k eucharistii.
Msgr. Socha uvedl, že je skutečně všeobecně nižší úcta k eucharistii.
Je to problém, kterému je třeba stále věnovat pozornost.
Jednu z příčin vidí v tom, že naše kostely zůstávají uzavřené (pozůstatek z minulého režimu). Dříve věřící
lidé více navštěvovali kostely za účelem modlitby před Nejsvětější svátostí.
Setkání bylo zakončeno požehnáním.
Zapsal: Jiří Novák
KE DNEŠKU …
Nejen ve světě, ale i v naší malé zemi již dlouho prožíváme dobu politicky značně vypjatou. Je to doba, kdy
jeden politický směr zápolí s druhým. Veřejnost je tím poněkud rozladěná a otrávená a vnucuje se slovo: "všichni"
na "všechno" jen nadávají a naříkají. Nadává se politickou pravici i na politickou levici. Opozice je nespokojená s
vládnoucím seskupením, vládnoucí seskupení kritizuje opozici. Je nespokojenost s politiky celostátními i místními.
Nadává se v hospodě u piva, nadává se při odpoledním posezení doma s přáteli. Všichni vědí, že ti, co to dělají, to
dělají naprosto špatně. Nic není dobře. Každý nejlépe ví, jak by se to dělat mělo, jak by se měl řídit stát, jak by se
mělo vést město.
K politickým šarvátkám, které představují kritizování, taktizování, někdy i nejrůznější pomlouvání, ale i
osočování, do tohoto všeho se zapojují - přidávají i ti politici všech úrovní, kteří sami i obě sobě říkají, že vycházejí
z křesťanských hodnot a pozic.
Charakteristickým rysem všech těchto postojů je zcela neomylné přesvědčení, že já - nebo někdy o málo
skromnější my - my jediní - máme pravdu. Já - my jediní se nemýlíme, já - my jediní jsme objektivní. Každý o sobě
tvrdí, že právě jeho - jejich názor - je jednak ten nejmoudřejší a neomylný, každý ví, že právě jen jeho a jen ten
jeho - jejich postoj - je morální. .
A tak politikou vládne duch nepřátelství, nelásky, nepochopení, nenávisti, intrikování, ba i pomluv vůči
politickému protivníkovi. (Pomluvy to téměř nikdy nejsou - jsou to jen neověřené zprávy a nikdo si je nehodlá
ověřovat. Každému se hodí právě ty neoveřené.)
V neděli 23. září jsme mohli v kostelech slyšet toto čtení: "Na prvním místě žádám, aby se konaly
prosby, modlitby, přímluvy, díkuvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc,
abychom mohli žít tichým, klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti." (1 Tim 2,1-2)
Tehdejší vládcové - to jsou dnes presidenti, vlády, ministři, poslanci, senátoři, ale i starostové, radní a
zastupitelé obcí a měst, ale též i úředníci všech stupňů.
A co že mám všem Pavel doporučuje - on používá slovo "žádám na prvním místě" - co tedy máme dělat,
aby došlo ve světě k nápravě? A Pavel tu ukládá: aby se konaly "prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání" - tedy
modlitby nejrůznějších forem. Dokonce i díkůvzdání. A my místo toho nadáváme. Mají se konat prosby a přímluvy a my nadáváme a kritizujeme. Kolikrát se ti všichni kritici našich poměrů celostátních, poměrů městských - kolikrát
se tito za své politiky modlili? Kolikrát se ten "nadávající" křesťan za politiky pomodlil (odvážný třeba i poděkoval)?
Pomodlil se za své poslance, za členy městského zastupitelstva a městské rady?
A Pavel z tohoto procesu modliteb - proseb a děkování nikoho nevylučuje. Nevylučuje ani ty mocné,
nevylučuje ani ministry ani poslance, nevylučuje starosty, ani nevylučuje členy městských rad a zastupitele. I tito
všichni se mají modlit. Za koho?
Předně každý sám za sebe. A pak zcela jistě za své kolegy ve funkci. Každý jeden sám i všichni jeho
kolegové potřebují k odpovědné a nelehké práci pomoc. Potřebují sílu, aby je ovládal Duch Boží, duch vzájemné
spolupráce, duch pochopení a i někdy tolik potřebného vzájemného pochopení a odpuštění. Je třeba zapudit
ducha zla, který se projevuje nenávistí, v touze po satisfakci, po vzájemném si vyřizování účtů. Je nutné opustit
cestu, kdy jeden čeká na chybu druhého, aby z ní vytěžil něco ve svůj prospěch. Je nutné opustit cestu, kdy se
mnohý snaží, aby ten druhý náhodou nebyl v něčem úspěšný a někde nevynikl, tak mu raději hodíme nějaký
klacek do cesty. Takováto "spolupráce" opravdu nikam nevede.
Je smutné, že i ti politici, kteří si dávají vizitku "křesťanští" používají stejné metody práce a mnohdy stejně
pochybné prostředky, jako ti, o kterých si myslí, že jsou nevěřící. I tito křesťanští politici někdy volí cestu
konfrontace a nepřátelství. Tím vlastně ale opouštějí své křesťanské zásady. Z křesťanství se jim stává jen
ideologie taková, jako každá jiná. Ideologie bez skutečného vztahu k Bohu, i když se ještě chodí do kostela a
někdy mluví o morálce.
-6-
Duch Boží - to je také i trocha pokory. Ta chybí všude. V pokoře je nutné si přiznat, že můj politický
protivník - oponent, - není vtělené zlo: Že to není naprostý pitomec, že to není ...... Ale obráceně. I já musím sám
sobě přiznat, že nejsem anděl v lidské podobě, že nejsem Einstein, že nejsem vzorem dokonalosti, že nejsem ......
Musím si v pokoře přiznat, že i já , pokud budu kolem sebe šířit a v sobě proti oponentovi pěstovat nepřátelství,
nesnášenlivost, touhu po odplatě, že právě já jsem a nebo mohu být nástrojem toho zlého a šířím zlo mezi lidmi.
Že i já, když s úsměvem podávám při pozdravení pokoje nahodilému sousedovi ruku, že ten soused
zastupuje i toho mě nepříjemného politického oponenta - a já - v tu chvíli, když spřádám si své plány a intriky proti
svému oponentovi (např. jak mu znepříjemnit život, jak ho zaměstnat tak, aby všechno nestihl a já abych nad ním
"kraloval"), - pak toto moje podání ruky je již Jidášovo podání ruky, už to je vlastně falešný a zlý úsměv. Když
nechovám bratrské vztahy ke svému oponentovi, pak nemohu s poctivým úmyslem podat ruku ani tomu
nahodilému sousedovi, aniž by to nebyla faleš, aniž by to nebyla přetvářka, aniž by to nebyla jen společenská
komedie. A myslím si, že je mezi námi dosti komediantů.
A v tuto chvíli nebuďme příliš štědří. Nerozdělme tato doporučení všem kolem sebe, svým kolegům,
oponentům. Ponechme si je předně pro sebe a změňme své smýšlení a jednání.
Karel Tuháček
ROZHOVORY ŽIVĚ :
17.12. v pondělí proběhla na internetu on-line
diskuse s Prof.Tomášem Halíkem
V následující části uveřejňujeme některé otázky a odpovědi:
Michalka: Jak prožíváte předvánoční čas?
Prof.Halík: Před Vánoci denně řadu hodin zpovídám, občas vystupuji v médiích a k tomu mám
normální povinnosti ve světském zaměstnání a kupuji dárky pro své blízké. O Vánocích mám
jednu bohoslužbu za druhou a několik hodin Štědrého dne pro své nejbližší. Mezi svátky se
snažím vyrazit na horskou chalupu na běžky a s kufrem knížek ke krbu.
ded: Jaký a kdy-časově-si představujete kulminační „bod“ ekumeny?
Prof.Halík: V Království nebeském, samozřejmě. Do té doby jsme stále na cestě.
Ivan Šimáček: Pane profesore, prosím, mohl byste vyjmenovat Váš žebříček hodnot? Alespoň sedmi hodnot.
Děkuji pěkně.
Prof.Halík: Namátkou: odpovědnost, úcta k lidem, moudrost, slušnost, vzdělání, respekt k Tajemství, stálé hledání
Cesty.
Don: Zdá se mi, že pouze chudá církev, nerozptylovaná starostí a péčí o majetek může efektivně plnit svoji morální
úlohu pomáhat potřebným. I s tím, že má pochopitelně menší rozsah i možnosti. Ale někdy méně bývá v koncovém
dopadu více.
Prof.Halík: Určitě ano. Na druhé straně je potřebná určitá ekonomicko-právní báze pro nezávislé působení církve.
Vráťa: Je možné najít cestu k Bohu i bez zprostředkujícího vlivu církve? Není to vlastně hodnotnější?
Prof.Halík: Individuálně ano, byla to ostatně i moje cesta. Přesto je dobré čerpat z dvou tisíciletých tradic a
zkušeností církve – pozitivních i negativních – možná, že nebudeme tak snadno opakovat stejné chyby.
Pavel: Pane Halíku, pohoršují Vás čerti při svátku Sv.Mikuláše? Děkuji za odpověď.
Prof.Halík: Čerti při svátku sv.Mikuláše mi připadají velmi milí. Skutečně nebezpečné „čertoviny“ je třeba hledat
jinde.
Petr : Udrží se biblická legenda křesťanské víry stará již 2000 let i v budoucnu? Nebude třeba ji radikálněji
modernizovat a přizpůsobit pojmům moderní společnosti?
Prof.Halík: Nemyslím, že by víru, naději a lásku bylo třeba „modernizovat“. Určitě je třeba neustále hledat jejich
vyjádření, srozumitelné současné době. Avšak zároveň platí, že kdo se „žení s duchem doby“, se velmi brzy stává
vdovcem.
Don: Očekával byste v budoucnu konvergenci všech hlavních světových náboženství v jedinou univerzální víru?
Jakési zobecněné transcedentno?
Prof.Halík: NE. Myslím, že náboženská polévka, která by chutnala všem, by nebyla příliš kvalitní. Spíše si přeji a
očekávám vzájemný respekt, vzájemné poznávání a spolupráci lidí různých náboženství.
Katka: Zajímalo by mě, co si jako profesor teologie a sociologie myslíte o předmanželském sexu. Děkuji, Katka.
-7-
Prof.Halík: Myslím, že lidé, kteří se mají rádi, mají mnoho možností si vyjádřit vzájemnou něžnost, a že pokud plný
pohlavní život budou realizovat až v manželství, mají se alespoň na něco těšit.
Adam: Dobrý den, co si myslíte o přesunutí církevní charity pod ministerstvo vnitra? Děkuji.
Prof.Halík: Zdá se mi, že je to nešťastné řešení, charity fungovaly dobře a nutnost přizpůsobovat se státní
byrokracii může ochromit jejich efektivitu. Ale opakuji, nejsem na tyto věci odborník.
Karel: Proč jednotlivé křesťanské církve a sdružení na sebe tak nevraživě hledí?
Prof.Halík: Protože se skládají z lidí a ne andělů.
Karel: Domníváte se, že naše duchovenstvo je o existenci Boha přesvědčeno a nebo jen věří. Věří a nebo také ví?
Prof.Halík: Správným adresátem Vaší otázky je Bůh, který jediný vidí do srdce a svědomí lidí. Neodvážil bych se
plést v této věci do jeho kompetence.
………………………………………………………………………………………………………………………………………
A nahoře nic …
Doc.ThDr.I.O.Štampach
Člověk objevuje Boha a sám sebe na pozadí tohoto světa. Uvědomuje si svou jedinečnost i zranitelnost
zároveň a chce prožívat svůj vztah s Bohem, Ježíšem Kristem. Obzor naší duše je nesmírně široký a
nelze jej uzavřít do schémat povinností a forem, nařízení a skutků. Každý z nás hledá individuálně svou
začleněnost a vztah ke světu, Bohu a lidem. Jedna z knih, která naznačuje jak žít v této postmoderní
společnosti duchovně, se jmenuje - A nahoře nic… Názvem se nenechme zmást, tak skeptická kniha
zase není. V každém případě ale obsahuje názory Doc.Štampacha, starokatolického kněze, který
vyučuje na Pedagogické fakultě v Praze a Olomouci a na Evangelické teologické fakultě UK v Praze.
Myslím, že lze tuto knihu vřele doporučit, může být inspirací, povzbuzením nebo prostě jenom
seznámením s názory vzdělaného člověka.
STRAŠNÉ JE UPADNOUT V RUCE BOHA ŽIVÉHO
( Židům 10.31 )
Česká republika patří mezi nejateističtější
státy Evropy. Musíme si klást otázku, kde je původ
tohoto stavu a přitom se zároveň jen nevymlouvat na
původní desetiletí vlády jedné strany. Od listopadu
uplynulo neuvěřitelných dvanáct let a jak se situace
změnila víme nejlépe sami. Jsme schopni své
křesťanství
pravdivě
realizovat?
Umíme
zprostředkovat Boha a víru svým bližním a pravdivě
prožívat společenství církve ve svátostech, které nám
nabízí? Umíme nabídnout více než své lidské
snažení a skutky a vnímat Boží mysterium v církvi
obsažené?
Téma článku bude výrazněji zaměřeno na
eucharistii a přístup člověka k této svátosti, Kristovu
Tělu. V žádném případě se ale nejedná o infiltraci
ultrakonzervativních názorových proudů, které se
často
vyskytují
v některých
nejmenovaných
časopisech. Těmto směrům a jejich nesmiřitelné
názorové platformě bych se zásadně vyhnul a
upozornil na to, co je podstatné a spojující, zvláště
pro katolíky – eucharistie a úcta, která se k ní váže.
Je to jeden z výrazných symbolů katolictví. Jsme-li
katolíky, musíme nutně svou úctu k eucharistii
kultivovat a chránit, neboť je to jedno z tajemství a
setkání, ve kterém se můžeme jaksi mysticky i
fyzicky dotýkat samotného Krista. Kdo chce těžit
z této svátosti, ten smí zakusit „jak je Bůh dobrý“.
Kdo vnitřně odmítá nebo přijímá s nedostatečným
přístupem k této svátosti, ten také nemůže sklízet
požehnání. To podstatné se ale vždy odehrává
v srdci člověka. Výraz vnitřní a vnější úcty jsou
spojené nádoby. Ani jedno nelze opomíjet, nelze to
ani podceňovat, obojí se musí vzájemně vyvažovat.
Žádný z těchto postojů by neměl být na úkor toho
druhého.
Nyní ale už k samotným materiálům, které
vypovídají o vztahu a úctě k eucharistii. Jan Pavel II.
nás k této úctě povzbuzuje a vede. Způsob podávání
na
ruku
není
součástí
liturgické
reformy
2.Vatikánského koncilu. V žádném dokumentu
nenajdeme o přijímání na ruku ani zmínku.
S podáváním eucharistie na ruku se začalo poprvé
v Holandsku zcela svévolně a bez jakéhokoliv
oprávnění. Byl to praktický důsledek znevažování
přesvědčení o skutečné přítomnosti Krista pod
způsobou chleba. Pavel VI. vyzval
holandské biskupy, aby vydali nařízení,
směřující
k tradičnímu
způsobu
podávání
eucharistie
do
úst.
V podávání na ruku se ale
pokračovalo a tato praxe
-8-
si našla cestu z Holandska do Německa a Francie.
Pavel VI. roku 1969 ustoupil nátlaku biskupů a dal
povolení pouze pro „některá místa a společenství“,
kde se tato nedovolená praxe rozmohla. Nešlo tedy o
zrovnoprávnění, ale vyjímku. Současně téhož roku
upozornil biskupy církve, aby dodržovali předpis o
podávání eucharistie do úst pro „blaho církve“
(srov.Memoriale Domini). Jan Pavel II. vydal
pastýřský list o „Tajemství a úctě k eucharistii“,
v němž se zabýval zlořády, které vnikly do
Eucharistického kultu a nařídil vyhotovit „Instrukce“,
které by pomohly je vykořenit. Svatá Kongregace pro
svátosti vydala na Zelený Čtvrtek 3.4.1980 instrukce
a normy některých způsobů Eucharistického kultu a
uložily biskupským konferencím tyto normy zavést do
praxe. V globálu řečeno, praxe přijímání na ruku
vedla
k nižší
úctě
k eucharistii.
Nelze
zevšeobecňovat, ale výsledkem byla snížená úcta,
přičemž se jistě na vztahu k eucharistii a víře
samotné podepisovaly i jiné faktory. Proto některá
hnutí v průběhu času zaujala opačný postoj a začala
naopak požadovat přijímání do úst a to nikoli ve
stoje, ale na kolenou. Současně bylo požadováno,
aby svaté přijímání podávaly pouze posvěcené
osoby. Filipínská biskupská konference se po
smutných
zkušenostech
a
svatokrádežném
zneuctívání eucharistie rozhodla navrátit k podávání
do úst.
A jak toto vnímají významné osobnosti?
Dotázán na svůj názor odpověděl Jan Pavel II:
„Říkám, že nejsem pro to a nemohu to doporučit“
(Vox fidei, Ravensburg 1981). „Jestliže existuje
transsubstanciace, tzn. chléb a víno se skutečně
promění, pak člověk musí zůstat jedině na kolenou“
(Prof.Helmut Thielicke, evangelický teolog) Přijímání
na ruku při večeři Páně pokládal Martin Luther za
výraz
nevěry
(Kurt
Palm:
Ehrfurchliger
Kommunionenpfang, Upstadt-Weiher, s.3) Za
nejhorší zlo pokládám moderní způsob podávání
svatého přijímání (Matka Tereza, na přímý dotaz
skupiny biskupů). „V poslední době se zvláště u nás
hovoří o podávání hostie na ruku. Vedeme kolem
toho žabomyší válku.“ (Kardinál M.Vlk)
Vezmeme-li do úvahy historické hledisko,
které se zabývá semitskou kulturní oblastí, tak je
doloženo mimo jiné i ze starších židovských
cestopisů, že chtěl-li hostitel prokázat hostu
obzvláštní poctu, tak mu kousek stravy podal přímo
do úst. Nabízí se tedy úvaha, že Ježíš takto podával
apoštolům eucharistii (Lk 22.19). V Markově
evangeliu čteme:
všichni. A řekl jim: „Toto jest má krev, která
zpečeťuje novou smlouvu a prolévá se za
mnohé.“ (Mk 14.22-24)
Přijímání do úst posiluje vědomí svátostné podstaty
eucharistie a tím i jejího božského principu. Kristova
Těla ani Ducha svatého se nemůžeme lacině
zmocnit, ale musíme jej nechat do sebe vstoupit a být
otevřeni pro toto přijetí. Způsob přijímání do úst není
výrazem dětinskosti nebo laické podřízenosti knězi,
ale snahou vnímat tuto svátost důsledněji v postoji
Božího dítěte, které přijímá vzácné Boží obdarování.
Je také dobré znát, že církev přijímání na ruku již
znala, jak vidno z historických dokumentů např.
Cyrila Jeruzalémského ze 4.století. V 9.století ale
církev od tohoto způsobu rozdělování ustoupila.
Z Nového zákona smíme také vyčíst praktická
opatření, která souvisela s postojem k večeři Páně (1
Kor 11.17-34)
Co říci závěrem? Každý sám sebe musí
zkoumat, jaký postoj ke vztahu k přijímání Nejsvětější
Svátosti je mu nejbližší. Nikoho nelze diskriminovat
nebo zpochybňovat styl přijímání nebo úkony
zbožnosti. Eucharistie je darem Božímu lidu. Kristus
je přítomen stále v našich srdcích, neopouští nás, ale
v eucharistii je každému z nás mimořádně blízko.
Nechat se obdarovávat a vést Božím Duchem a
čerpat posilu z eucharistie a společenství bratří a
sester je radostná cesta pro každého křesťana. Není
dobré hledat, co nás rozděluje, ale co nás spojuje a
v tom vytrvat. Proto i v přijímání eucharistie by měla
být bez předsudků uplatňována svoboda a úcta,
kterou každý člověk vyjadřuje osobitým způsobem.
Jeden přijímá do úst, druhý přijímá na ruku a třetí
pokleká. Každý praktikuje způsob, který je mu
nejbližší. Dívejme se na to z úhlu jednoty v různosti a
neuvažujme z pozic, co je moderní a nemoderní, ale
z pozice – „Budu Ti blíže Bože?“, „V jakém postoji
Tě mohu nejlépe uctít?“…
Naše vlast přijala křesťanství skrze
cyrilometodějskou misi z východu. Tradice sázavská
se uchovala až do husitství, které roku 1420 přineslo
Čtyři artikuly pražské. Ta druhá zní: „Aby
Nejsvětější svátost oltářní pod obojí způsobu,
totiž chleba a vína, všem věrným křesťanům, jimž
smrtelný hřích nepřekáží, svobodně byla
podávána.“ Domnívám se, že má myšlenka nebude
příliš kacířská, když se s touto druhou artikulou do
jisté míry ztotožním a vyjádřím názor, že přijímání
pod obojí, tj.hostii smočenou ve víně bych považoval
za jednoznačně platnou alternativu pro pravidelné
svaté přijímání a nikoliv jen při zvláštních
příležitostech. Vyřešilo by to možná postoj k svatému
přijímání a způsob přijímání by věrohodněji odpovídal
biblickým principům.
Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim
se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal
kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho
( tematika volně zpracována na žádost a s použitím materiálů Ladislava Pavlase)
- mk -
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
-9-
Trochu humoru za kostelem :
Byla pouť, kostel plný lidí. Protože bylo horko, zůstaly otevřené dveře.
Pan farář měl starého psa a ten při kázání uslyšel hlas svého pána a
vešel do kostela. Farníci poznali farářova psa a nechali ho projít. Pan
farář si toho z kazatelny všiml a uvažoval, jak to vyřešit. Nakonec dostal
nápad a do kázání vložil větu:
„Milí bratři a sestry, když vás bude ďábel nabádat ke hříchu, tak ho rázně
odmítněte slovy:“ A pan farář výrazně zesílil hlas. „Táhni ode mne, hned
ať jsi pryč!“ A pes se otočil a běžel pryč z kostela.
Víte z jaké doby pocházejí kostely města Lanškrouna ?
nabízíme 3 letopočty a řešení si už nalezněte sami
1350 - 1705 - 1827
Malá veršovaná nápověda: U kina nám mládě stojí, na
náměstí starý kmet, před Milánem bratr říká, že mu
bude 300 let.
Kostely:
sv.Václava
sv.Anny
sv.Máří Magdaleny
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
INFORMACE :
Vážení čtenáři, omlouváme se Vám ze dvou důvodů. Ten první se týká
korektur textů. Bohužel čas nás předvánočně tlačil takovým tempem, že jsme nestihli odevzdat číslo
k odbornému zkontrolování a tím pádem je možné, že Vás nějaká ta chyba zaskočí. Předem to budeme
po společné dohodě svalovat na redakčního šotka. Další problém se vyskytl v dodání informací o dění
v lanškrounské farnosti v průběhu vánočních svátků. Dodavatel informací bohužel nic nedodal a protože
je čtvrtek pozdě večer a na mailu nic neregistrujeme, tak nezbývá než číslo uzavřít a v pátek ráno
provést kopírování tohoto jubilejního 20. čísla.
Děkujeme za pochopení.
Pokud bude mít někdo jakýkoliv příspěvek do obsahu dalšího čísla, rádi jej uvítáme a zveřejníme.
Zatím byl vždy každý, kdo chtěl přispět, vyslyšen a neodmítnut. Domníváme se, že to je dobrou
známkou jisté informační farní demokracie, která neklade podmínky, ale vytváří prostor pro sdílnost a
dialog.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Červený Kostelec : 23.12. - rozdávání betlémského světla a v 18.00 adventní modlitební setkání v kostele
26.12. - dětská pobožnost u jesliček v 15.00 hodin
Nekoř : 25.12. v 15.00 hodin – CORALE - moderně zpracované lidové koledy, kostel sv.Mikuláše
26.12. na sv.Štěpána rocková vánoční mše u sv.Mikuláše
Česká Třebová : 23.12. v 16.00 hodin koncert v Dlouhé Třebové
- 10 -
26.12. v 15.00 hodin – Damníkov – zpívání u jesliček
v 17.00 hodin – Česká Třebová – zpívání u jesliček
___________________________________________________________________________________________
Redakční rada :
Textové korektury :
Kopírování :
Jana a Mirek Kuťákovi
Olga Skalická
Pavel Kráčmar – RECAL
Kontakt : Lidická 823, LA. Tel.: 0467/525166
[email protected]
- 11 -