Ctít křesťanskou tradici neznamená schraňovat popel, ale udržovat

O B ČA S N ÍK FA R N O S T Í Š T ĚC H O V I C E - S LAPY • P R O S I N E C 20 0 5
Ctít křesťanskou tradici neznamená schraňovat popel,
ale udržovat oheň…
2
slovo na úvod
O BARVÁCH
Krása, pokora a naděje jsou sestry tiché, nenápadné, moc povyku nenadělají… Podobně jako
ony, tiše a nenápadně, přicházívá i podzim do
Povltaví. Mnohdy ještě v horkém létě začíná
v nadvládě zelené tu a tam prosvítat zlatavá či
okrová, jako předzvěst té (místy až kýčovité)
nádhery, kterou Hospodin ze své palety barev
vykouzlí s příchodem podzimu. Není snad barvy, kterou by se v našem kraji podzim nepyšnil.
Když nakonec listopad setřese barevné listy a
k nebi se tyčí holé větve stromů, je to člověku až
líto. Co to zbylo z barevné nádhery? Zetlelé listí,
brzké stmívání, trochu přemýšlivé tesknoty o Dušičkách, předvánoční shon… a čekání na novou
zeleň.
Ale..? Byla by příští zeleň tak bohatá, kdyby
nevyrašila ze zetlelé síly minula? Spadaná paleta
barev dává život novému listí, které každým
rokem vyraší na holých větvích stromů… a spa-
Římskokatolická farnost Štěchovice
pořádá
IV. ročník VÝSTAVY BETLÉMŮ
a II. ročník SOUTĚŽE
O NEJKRÁSNĚJŠÍ BETLÉM
dané pyšné ozdoby nás samotných, prožité zkušenosti minula, které v nás zetlely, dávají nám
lidem sílu k novým začátkům. A koneckonců,
ten největší, nejbohatší a nevyčerpatelný Zdroj
síly ke všem novým začátkům máme všichni
společný. My lidé k němu bázlivě natahujeme
své holé prázdné ruce a stromy své větve v časech bez listí a bez nadějí… Hospodin má sílu
pro všechny, kdo doopravdy chtějí znovu začínat, růst a třeba i zetlít, aby někomu jinému dali
kousek síly k novému začátku.
A ještě něco – pro ty, kdo se snad bojí, že ten
čas čekání na novou vládu zelené je až příliš
dlouhý. Víte, kdy se zelená ujímá svého žezla?
Myslíte, že zjara, až začnou rašit pupeny na
holých větvích stromů? Chyba! Zelená se ohlašuje už s první svící na zeleném adventním věnci, nabírá na hlasitosti v něžné nachové kráse
vánočních stromků, která doprovází radost ze
zrození Naděje.
Nechejme v sobě vyrůstat a působit tu věčně
zelenou Naději, která se nabízí a čeká na každého z nás…
VÝSTAVA
JE
PŘÍSTUPNÁ
v s o b o t u od 15:00
do 19:00 hod.
v n e d ě l i od 15:00
do 18:00 hod.
Vyhodnocení soutěže:
17. 12. 2005 v 18 h
v kostele sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích
26. listopadu – 17. prosince 2005
Informace na telefonu:
606 552 051, paní Katarína Nožinová
ze staré kroniky
Před devadesáti lety – 23. října 1915
byl slavnostně posvěcen kostel sv.
Jana Nepomuckého ve Štěchovicích.
Přinášíme autentická svědectví o této
události, jak jsou uvedena v Pamětní
knize kostela a v soudobém tisku :
Svěcení nového chrámu Páně ve Štěchovicích
část původní zprávy z časopisu „Čech“, z pera
spoluredaktora Václava Myslivce:
Štěchovice, nádherné letní výletní místo přečetných Pražanů, mohou honositi se novým chrámem Páně, který by jim nejedno městečko mohlo
záviděti. Jest zbudován na návrší západně od Vltavy mírně se zvedajícím a trůní překrásné kotlině po obou stranách skalami vroubené. Vznik
svůj děkuje zbožnému a snaživému občanu svému Matěji Radovi, který r. 1853, krátce před svou
smrtí – zemřel ve věku 50 let – 20 tisíc zlatých
odkázal, aby, až obnos ten patřičně vzroste,
důstojný chrám páně zaň zbudován byl. Postavil
si tím důstojný pomník, který věky přetrvá a
o zbožné ušlechtilé české duši té chválu hlásati
bude.
Kostel, zasvěcený ke cti sv. Jana Nepomuckého,
byl včera v sobotu slavnostně posvěcen, za kterýmžto účelem zavítal do Štěchovic sám Jeho Eminence ndp. Kardinál Skrbenský, kníže-arcibiskup
pražský, v průvodu sekretáře msgra. dra. Hrubíka
a cerem. P. Vošahlíka. Celá obec vyzdobena prapory, na kraji a blíže kostela zbudovány slavobrány.
Jeho Eminence přijel za střelby z hmoždířů a jménem obce štěchovické uvítán byl říš. Poslancem
drem. Is. Zahradníkem z Hradištka a družičkou
Jindř. Rojlovou. Následoval akt svěcení, během
kteréhož dp. Farář Kaufner z Davle s balkonu
farní budovy pronesl dojemné kázaní o významu
chrámu Páně. Po vykonaných obřadech sloužil
vdp. Vikář Tomšů ze Zlatník první nekrvavou
oběť v novém chrámu Páně za padlé vojíny ve válce, po niž Jeho Eminence udělil vrchnopastýřské
požehnání a rozloučiv se neobyčejně blahosklonně se všemi a vyslechnuv báseň na rozloučenou
družičky A. Radové z Peškova, za zvuku zvonů a
střelby z hmoždířů opět odjel. Následoval společný oběd v restauraci „U Parolodě“.
3
Zaznamenáno v Pamětní knize:
Banket měl velmi povznášející, radostný průběh
a ukázal všem hostům, jak utěšená shoda panuje a
panovala v té době jak mezi duchovenstvem a učitelstvem celé osady a okolí, tak i mezi Duchovní
správou svatokiliánskou a osadníky a mezi kněžstvem a občanstvem. Heslo vznešeného panovníka, cís. Františka Josefa I. „Viribus unitis“ – „spojenými silami“ došlo při této příležitosti krásného
ztělesnění.
Kardinál Leo ze Skrbenských 23. října 1915
posvětil kostel sv. Jana Nepomuckého
Duchovenstvo, které se banketu účastnilo nechtělo přijati od obce tolik bez toho válkou soužené toto pohostinství a chtělo si svou útratu
zaplatit. Když však se ukázalo, že by odmítnutí
takové rušilo radostný dojem slavnosti, přijali je
duchovní, složili však ke konci banketu k rukám
starosty městyse, p. Sakače 47K jakožto milodar
pro sirotky Štěchovické po padlých na válečném
poli příslušnících Štěchovických.
4
zamyšlení
OBR ÁCENÍ
Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel (Mt 11.11). Tak hovoří
Ježíš o Janu Křtiteli. Co Ježíše vedlo k tomu, že
Jana Křtitele označuje za jednoho z největších?
Zamyslíme–li se nad dobou, v níž žijeme a
nad vnějšími vjemy, které nás obklopují, působí
na nás, ovlivňují naše smýšlení a jednání, snáze
pochopíme, proč Ježíš takto Jana charakterizuje.
Čiňte pokání (Mt 3.2). To jsou slova Jana Křtite-
Soudobá fotografie Jana Sakače, starosty
obce Štěchovice v roce 1915
le, která jsme všichni mnohokrát slyšeli. Většinou nepadla na úrodnou půdu. Jako zrno rozsévače, které padne do trní. Slyšeli jsme, souhlasili
jsme, ale naše pokání mělo krátké trvání. Pokání, neboli obrácení. Je to zásadní obrat, změna
smýšlení, lítost nad hříchem, naprosté odmítnutí zlého. Je to návrat z Boží vzdálenosti do Boží
blízkosti, uvědomění si Boží lásky a její přijetí.
Vlastní silou toho nejsme schopni. Rozhodneme-li se pro pokání, obrácení, jak nás k tomu
Jan Křtitel vyzývá, je třeba se otevřít Bohu, nechat Ho v sobě působit s trpělivostí, stále znovu.
Není jedno obrácení na celý život, je to nekončící proces. Pro obrácení se musíme rozhodovat
stále znovu. Zejména dnes. V době, kdy se na
každém kroku setkáváme s povrchností, odmítáním autority, rušením tisíciletých hodnot. Kdy
na nás ze všech stran působí reklama slibující
prostřednictvím materiálních hodnot krásný a
úspěšný život, média nabádají k povrchní zábavě, obchodní centra nabízí zapomenutí na starosti a pocit dostatku a blahobytu. Tyto vnější
vlivy na nás skutečně působí. My v tomto prostředí žijeme, nemůžeme se před ním schovat
nebo dělat, že ho nevidíme. Nelze tento současný stav naší společnosti jenom kritizovat nebo
jím opovrhovat. Vždyť i my tuto společnost tvoříme. Pohlcuje nás nenápadně a najednou zjistíme, že nemáme čas jít do kostela a nebo si
vyhradit čas na zamyšlení se nad sebou. Tímto
způsobem vítězí vlivy konzumní společnosti nad
námi, nad naší vírou a nad vírou našich dětí.
Obraťte se a čiňte pokání. Tak připravoval Jan
Křtitel půdu Ježíšovi a tak hovoří k nám v naší
současnosti. To je hlas volajícího na poušti. Ta
poušť je všude kolem nás. Je to permanentní
výzva. Nechat tento hlas v sobě působit. Jen
málokdy zněl tak naléhavě, jako právě v dnešní
době. A nikdy ho neslyšelo tak málo lidí, jako
dnes. Každý den by nám měl tento hlas připomínat, jakým způsobem směrovat svůj život, co je
důležité a co nepodstatné. Kolik zbytečných starostí nám neustále zatěžuje mysl a vzdaluje nás
od toho podstatného, nepomíjivého.
Svatý Pavel mluví o smrti starého člověka a
povstání k novému životu, zrození člověka nového. Pokusme se tohoto nového člověka v sobě
nechat zrodit a spolehněme se na Boží pomoc.
Jan říká: „Obraťme se“. Neobracejme ostatní.
Každý musí začít sám u sebe. Pak teprve může
dojít k obrácení celé společnosti. To je naše
naděje a naše odpovědnost. Odpovědnost za sebe i za celý svět.
benedikt
XVI .
5
HABEMUS PAPAM,
RADUJME SE !
Jako 265. papež byl 19. dubna 2005 zvolen Josef kardinál Ratzinger, který přijal jméno BENEDIKT XVI . Nový nástupce apoštola Petra za jásotu tisíců lidí
vystoupil na balkon svatopetrské baziliky a pozdravil shromážděné poutníky:
Drazí bratři a sestry,
po velkém papeži Janu Pavlu II. zvolili kardinálové mne, prostého a pokorného
pracovníka na vinici Páně. Utěšuje mě skutečnost, že Pán může pracovat i s
nedostatečným nástrojem, a svěřuji se především Vašim modlitbám. V radosti
Zmrtvýchvstalého a v důvěře v jeho trvalou pomoc půjdeme dále. Pán nám
bude pomáhat a Maria, jeho nejsvětější Matka, bude na naší straně. Děkuji.
Poté udělil Benedikt XVI. své první požehnání Urbi et Orbi (městu a světu).
JOSEF RATZINGER se narodil 16. dubna
1927 v Marktlu na Innu u Pasova.
Jeho otec byl policejním komisařem a pocházel ze starobylé zemědělské rodiny
z Dolního Bavorska. Mládí prožil v Trausteinu a
v posledních měsících
války byl povolán k vojenské službě v protiletecké obraně. 29. června 1951
přijal kněžské svěcení. Pak
působil jako kaplan v Mnichově-Moosachu a Bogenhausenu. Od
roku 1952 byl docentem na arcibiskupském
semináři ve Freisingu.
V letech 1962–65 byl oficiálním koncilním teologem
2. vatikánského koncilu.
Na univerzitě v Münsteru se stal řádným profesorem pro dogmatiku
a dějiny dogmat. Ve stejné funkci působil později
na univerzitě v Řezně, jejímž
se stal viceprezidentem.
25. března 1977 byl jmenován
arcibiskupem v Mnichově a 27. června
6
benedikt
téhož roku ho Pavel VI. jmenoval kardinálem. Roku 1981 ho Jan Pavel II. povolal do
Říma a jmenoval prefektem Kongregace pro
nauku víry a prezidentem Papežské biblické
komise a Mezinárodní teologické komise.
V letech 1986–1992 vedl kardinál Ratzinger
Papežskou komisi pro zpracování „Katechismu katolické církve“.
9. listopadu 1998 potvrdil papež jeho volbu za viceděkana kardinálského kolegia, jehož se stal v roce 2002 děkanem. Od 13. listopadu 2000 byl čestným členem Papežské
akademie pro vědu.
Papežem byl zvolen ve čtvrté volbě konkláve 19. dubna 2005 a přijal jméno Benedikt
XVI., čímž obnovil vzpomínku na posledního papeže tohoto jména, Giacomo della
Chiesa, který jako Benedikt XV. vládl v letech 1914–1922. Během jeho pontifikátu se
zjevila Panna Maria pasáčkům ve Fatimě.
Mnozí tvrdí, že tzv. „Třetí fatimské tajemství“ nebylo v roce 2000 celé zveřejněno. Josef Ratzinger je jeden z mála lidí, kteří měli
přístup k originálním textům. Když ve své
první generální audienci připomněl mírové
snahy Benedikta XV. během I. světové války a jako svoji úlohu uvedl zabránění velkému konfliktu, lze doufat v jasnou souvislost.
Nyní tedy vládne katolické církvi Benedikt XVI. a celý svět se ptá, jaký kurs loďky
církve jako její nový kapitán zvolí. Ještě
jako kardinál vedl Ratzinger 24 let Kongregaci pro nauku víry a sbíhaly se k němu
informace o stavu církve z celého světa.
Z toho lze usuzovat, že Benedikt XVI. je
výjimečně informovaný papež, který zná
problémy církve lépe než kdokoliv jiný.
(Vybrala a sestavila z časopisů Světlo a Report L.D.)
XVI .
Můj Pane a můj Bože,
Zbav mě všeho,
co mě od tebe odvádí.
Zbav mě strachu, že o něco přijdu.
Zbav mě nevšímavosti, s kterou přehlížím tvé
působení ve světě.
Zbav mě zbabělosti, s kterou schovávám svou
víru.
Zbav mě viny, která mě tíží.
Zbav mě závislosti, která mi překáží, abych se
sám našel.
Zbav mě upovídanosti, s kterou umořím
každou myšlenku.
Zbav mě smutku, který mi často bere odvahu
a sílu.
Můj Pane a Bože,
Dej mi všechno,
co mě k tobě vede.
Dej mi odvahu, abych vyznával svou víru.
Dej mi statečnost, abych se zasazoval o mír.
Dej mi trpělivost, abych naslouchal
druhým lidem.
Dej mi velkodušnost, abych se dovedl usmířit.
Dej mi nesobeckost, abych se nepovažoval za
příliš důležitého.
Dej mi pochopení, abych poznal tvé cesty.
Dej mi činorodost, abych se nespokojil jen
s krásnými slovy.
Můj Pane a můj Bože,
Vezmi mě mně
a dej mě zcela tobě.
Zbav mě bezúčelnosti a dej mi víru.
Zbav mě zoufalství a dej mi naději.
Zbav mě lhostejnosti a dej mi lásku.
Josef Ratzinger
rozhovor
7
…PRO VŠECHNY STAL
JSEM SE VŠÍM…
K létu patří voda, k vodě patří plavba a k plavbě patří ostrov… My jsme ten
svůj ostrov před léty znovuobjevili ve vltavském toku v sousedství kostela
sv. Kiliána. A k našemu Ostrovu patří už víc než tisíciletí benediktini… Letošní pouť na Ostrově však k místům, kde promlouvá slavná benediktinská
tradice, přivedla bratra mnicha v hábitu barvy bílé…
Hlavním celebrantem poutní mše svaté a milým hostem v našich farnostech byl onoho horkého červnového dne P. Tomáš Gereon BIŇOVEC,
OPraem – duchovní správce kostela sv. Ludmily v Praze-Vinohradech.
Věděl jste, že Vltava skrývá ve
svém toku „obživlého“ svědka
dávné benediktinské slávy,
nebo jste se dnes s naším
Ostrovem potkal poprvé?
O Ostrovském klášteře jsem
věděl už dříve, než jsem tam
suchou nohou zavítal na svatojánskou pouť v tomto roce.
Jednak proto, že se věnuji studiu církevních dějin a také ze
svědectví mého přítele, archeologa PhDr. Pavla Břicháčka,
který tento klášter před mnoha
lety „kopal“ a málem tam přišel o zrak. Jinak jsem byl fyzicky na Ostrově při slavném
miléniu, kam mě pozval David
Eben, který tam vystupoval se
Scholou gregorianou.
Jak se vám v bílém hábitu překračovalo svodidlo u hlavní
silnice? Jste dobrý plavec? Nebál jste se plavby na palubě
naší Kiliánky?
legrační věc. Jednou si natrhnu
tuniku (spodní roucho), jindy
si ho zašpiním od oleje, že ani
vizír nestačí, tu zase si ho přišlápnu a slušně zanadávám.
Ale úplně nejraději v hábitu
létám (tedy ve vzduchu). Pokud jde o mé sportovní výkony, tak raději než plavání mám
lezení po horách a míčové
kolektivní sporty. Na Kiliánce
jsem se nebál, protože byla za
a) dobře kormidlována, za
b) víme, co dělá strach s apoštoly na hladině, respektive pod
ní. Jen pro ilustraci: když mi
Překračování svodidel v hábitu bylo 10 let, tak jsem sám na
šlapadle přejel téměř celé
a vůbec jakékoli překonávání
překážek v tomto úboru je tuze Máchovo jezero a vůbec jsem
8
rozhovor
neuměl plavat. Ale po pravdě,
nejradši mám vodu ve vaně.
dostal až tam, kde jsem. Kdysi
mi jeden kamarád spoluministrant říkal jako tomu hejkalovi
Mše s nohama v písku, co zbyl
v pohádce: „lese, už mě nevopo povodni, ruiny kláštera…
lej". Je třeba poslechnout toho
Je to mše sv. jako každá jiná,
silného volání tak, jak to zakunebo má Ostrov v sobě něco
osobitého, tajemného, co
sil malý Samuel v Božím
osloví nejenom poutníky, ale
domě. A odpověď je zase stejtřeba i hlavního celebranta?
ná: „Pane, zde jsem. Volal jsi
Víte, ty kameny mluví. A já si mě?“ Ale Pán Bůh člověka
občas s nimi povídám. Přede- neznásilňuje, jen nabízí: chcešvším o těch, kteří je tam stavěli li. A vrací to i se stoprocenta kteří v nich žili. To je kus ne ním úrokem. To by každá
banka zkrachovala, ale Hospomrtvé, ale živé historie! A váš
din je kavalír.
klášter k takovým místům
patří, jakkoliv to možná zní
Gotické věže Svaté Ludmily se
fantasticky.
tyčí k nebi přímo v srdci
Sloužíte pod nebeskou
klenbou často a rád, či raději
dáte přednost tradiční
chrámové gotické klenbě
doma – u sv. Ludmily?
velkoměsta. Liší se něčím
duchovní správa v centru
Prahy třeba od služby na
periferii nebo na venkově?
opravdu nerozlišuji mezi sakrálním prostorem ve zdech a
mimo zdi, ale rád sloužím tam,
kde lidé naslouchají Božímu
slovu a slaví Kristovu oběť
s osobním zaujetím. A je
jedno, jestli je to skupina poutníků někde na cestě, skautský
oddíl v lese, nebo tradiční pouť
či nedělní mše v kostele.
jak venkov, tak malé i velké
město. Možná v tom velkém
městě je to těžší v tom, že
musíte oslovit lidi od univerzitního profesora po uklízečku.
Ale jde to, pokud máte lidi
rádi.
srdci člověka bližší věci a k těm
v mém případě určitě patří
i pastorace mladých, práce se
studenty, která mě baví.
Potkáváte se se studenty na
církevní škole spíš jako ten,
kdo je duchovně vede, nebo
jako učitel v hodinách
náboženství?
To je dobrá otázka a občas se
to ve mně pere. Mít nároky
jako kantor a přitom probouzet v duších mladých to nadšení pro Krista. Řekl bych ale, že
se snažím být více spirituálem,
tedy tím, kdo duchovně
doprovází, než tím, kdo předává informace.
Jsou „vaši“ studenti v něčem
jiní, než „obyčejní“
gymnazisté? Nachází podle
Služba lidem v různých regio- vás víra v duších studentů
Kdyby mě teď slyšel můj profe- nech a situacích se samozřejmě dobrou živnou půdu, nebo je
sor z liturgiky ThDr. Matějka, liší. Musím vědět, koho mám
ke studiu na církevní škole
před sebou. Vyzkoušel jsem si přivádí spíš rodinná tradice?
asi by ze mě neměl radost. Já
Jak se to vůbec stane, že hoch
z Moravy vymění lesnickou
uniformu za bílý hábit
premonstráta a postaví se
k oltáři v centru Prahy?
To se neptejte mě, ale Hospodina. On to opravdu všechno
řídí. A jeho řízením jsem se
Děkuji Bohu za takovou školu.
Ne že by studenti na církevní
škole byly úplně jiní než jejich
vrstevníci. Ale abych nezabředl
do frází a vystihl situaci: je tam
cítit jiné ovzduší a slovo padá
do už zbrázděné úrodné půdy.
Vedle duchovní správy kostela Ještě k té tradici. Někdy ji špatně chápeme. Je to základ,
sv. Ludmily jste také
spirituálem Arcibiskupského
z něhož rosteme a pevná půda
gymnázia. Která z uvedených
pod nohama, když se zmítáme
rolí je vám bližší?
v síti pochybností při utváření
Člověk – kněz by si asi neměl
si osobních názorů a postojů
vybírat, co chce dělat raději. Já (tím myslím duši studenta). Je
jsem si vybral jako motto pro
to zároveň ale něco živého, bez
svůj primiční obrázek citát
čehož by naše víra byla jen
z 1 Kor 9,22: „Pro všechny stal folklórem a chrámy muzejními
jsem se vším“. Ale jistě jsou
místy.
rozhovor
Je farnost sv. Ludmily z titulu
sousedství s církevní školou
mladou farností? Naplňuje vás
zkušenost z kontaktů
s mládeží pocitem naděje
v novou živou budoucnost
církve?
A jak je to s budoucností
premonstrátů a mnišských
řádů v Čechách obecně?
Přežívají nebo žijí?
Pokud chcete ode mě slyšet
vizi pro řeholníky a mnichy,
9
po světě. Řekl bych ve zkratce,
že premonstráti mají vyzařovat
radostného ducha, chválit Boha
a sloužit Božímu lidu ve všech
situacích. Samozřejmě by se to
dalo rozvést, ale není zde na to
prostor. Pokud jde o motto,
tak jedno máme, ale je pozdější, až někdy ze 17. století: Připraveni ke každému dobrému
dílu (srov. 2 Tim 3,17).
Vaším osobním mottem je text
z Prvního listu Korinťanům:
„Pro všechny jsem se stal
vším.“ Je ještě „někdo“, kým
byste být chtěl a zatím se vám
to nepovedlo?
Pouť na Ostrově letos opět pokračovala u kostela sv. Kiliána
Kontakt se studenty a vůbec
s mladými lidmi je důležitý. To
se netýká jen naší farnosti,
i když tam máme poněkud
lepší výchozí pozici pro oslovení mladých. Mladý duch ale
není jen podle okolností věku.
Podívejte se na zvěčnělou
památku takových duchovních
osobností jako byl opat Vít
Tajovský, Anastáz Opasek
nebo týnský farář Jiří Reinsberg (to vybírám jen namátkou). Ještě k vaší otázce. Naděje církve a společnosti je vždy
v nových generacích. A mám
radost, že v naší farnosti je teď
tolik kočárků, že to tam bude
asi muset řídit nějaký dopravák.
tak si myslím, že přežijí zase
jen ty autenticky žijící, tedy
živá společenství v duchu
zakladatelů a pokračovatelů.
Jako zvláštní fenomén vidím
zaujetí pro přísnější observance, například reformované cisterciáky – trapisty.
Každý z nás hraje v dospělosti
řadu rolí, někdy se za ně
i schováváme. Určitě bych
chtěl být statečný jako můj
křestní patron Tomáš Becket
nebo řeholní patron Gereon.
Prostě být k Božímu obrazu.
A to je úkol na celý život.
Daniela Schröffelová
P. Tomáš Gereon Biňovec,
OPraem se narodil v roce
1970 v Šumperku a v blízkých
Hranicích vystudoval Střední
lesnickou školu. VysokoškolLze pár větami jednoduše
ská studia na Cyrilometodějpředstavit podstatu
ské bohoslovecké fakultě
spirituality řádu
v Litoměřicích přerušil kvůli
premonstrátů? Benediktini
noviciátu v řádu premonstrátřeba mají své „Modli se a
pracuj!“ Mají premonstráti
tů, později je dokončil v Praze.
taky své motto?
Po vysvěcení působil v preJá tuto problematiku přednámonstrátských kostelech či
ším a jsem členem celořádové klášterech – čtyři roky na jihu
spirituální komise, kde tyto vě- Čech, pak rok v Jihlavě a
ci promýšlíme a inspirujeme
poslední dva roky v klášteře
jednotlivé domy našeho řádu
na Strahově.
10
stalo se
30. 4. 2005 Čarodějnice na farní
zahradě
Možná, že to platí pouze pro tradičně katolické
Polsko, ale pan farář tvrdí, že na okně (samozřejmě zvenku!) u všech věřících sedí čert a
u faráře jich sedí hned sedm! Když je teda koncentrace pekelných bytostí na farách tak vysoká,
lze v jejich blízkosti také logicky očekávat čarodějnice. Proto se nápad, skoncovat s nimi v ohni přímo na farní zahradě, ukázal býti opodstatněný. Taky se těch čarodějnic slétlo bezpočet.
Některé ještě přijely místo na koštěti v kočárku,
jiné už díky věku raději nelétají, ale onoho večera se na farní zahradě bavili všechny a všichni
bez rozdílu. Zvláště dětem skýtá farní zahrada
množství zákoutí k dovádění a příšeří má svou
tajemnou moc… Zdařilá akce měla pro ty nejodvážnější děti ještě pokračování: P. Pawel nabídl možnost přespat v „domě tajemného muže a
černého psa“!!! Těch sedm čertů na parapetu asi
mělo za následek, že zůstali opravdu jen ti nejodvážnější. Div se světě – tři holky a jen jeden
kluk!!! Ve vzácném poměru 2:2 – domácí:hosté.
Paní Marie Kafková nakonec zvládla nocležníky,
černého psa, pána domu i ty čerty a vše dobře
dopadlo a ráno se všichni vyzbrojeni dřevorubeckou svačinou vydali na pěší pouť k Rovínku.
danasch
1. 5. 2005 Pěší pouť na Rovínek
V sobotu se konala již tradiční pouť na Rovínek.
Po deváté hodině jsme vyrazili od štěchovického
kostela. Putování provázela modlitba sv. růžence, a to jeho tajemství světla. Přesto, že poutníci
byli všech věkových kategorií, do cíle dorazili
všichni. Pádem ze skály byl ohrožen jen batůžek
jednoho z účastníků, který statečně zachránila
Liduška Horová. Mše sv. před kaplí na Rovínku
Po pěší pouti na Rovínek následovala poutní mše svatá
stalo se
11
byla krásná. Hrdě ministrovala i naše Andulka.
Není nám známo, kdo byl tentokrát pověřen
modlitbou za příhodné počasí, zhostil se však
svého úkolu výborně. Počasí bylo prakticky letní, odvážlivci se na závěr akce koupali v přehradním jezeru. Naše děti si ještě několik dní
o pouti radostně vyprávěly a nikdo z naší rodiny
neonemocněl (což u nás není až tak samozřejmé).
R+P Vejdovi
22. 5. 2005 Poutní mše svatá opět
na Rovínku
Je neděle. Sluncem prozářený den. Jako stvořený
pro tiché a pokorné rozjímání pod korunami
stromů. Rozjímání o velkém tajemství: o Bohu
otci, v jehož rukou se nacházíme, o synu Ježíši,
který nás vede cestou lásky a spásy, o Duchu
svatém – dárci života, který vše spojuje v dokonalost trojjediného Boha.
Je smutné, že si na Rovínek tentokrát našla
cestu jen malá hrstka poutníků, aby zde oslavili
svátek Nejsvětější Trojice poutní mší svatou.
Rozcházíme se do svých domovů naplněni láskou, pokojem a nadějí.
V.B.
29. 5. 2005 Adorace a přednáška
dr. Lacinové
Letošní rok je rokem Eucharistie. Adorace před
Nejsvětější svátostí je moc dobrá a potřebná, a
letos je navíc obdařena plnomocnými odpustky.
První adorační setkání v kostele ve Štěchovicích
se konalo v neděli v 15 hodin odpoledne. Po
adoraci následovala přednáška o turínském
plátně s filmem o tomtéž. Paní doktorka Lacinová pojala přednášku opravdu poctivě a fundovaně. Se zaujetím a elánem podobným tomu,
se kterým v našich farnostech už několik let vyučuje angličtině, se zhostila zajímavého tématu.
Přednášku a film doplňovala ukázkami z odborné literatury. Čerpala z řady originálních ještě
nepublikovaných překladů cizojazyčných zdrojů. Tentokrát to bylo odpoledne plné informací,
náročné na pozornost, ale přesto a právě proto
užitečné a zdařilé.
rr
Poutní mše svatá v Bojanovicích
11. 6. 2005 Pouť v Masečíně
Letos to byla zase tak trochu bojová hra.
V Proudech byla ohlášena bohoslužba slova na
14. 6. 2005, což bylo úterý, každému to bylo divné, a tak se docela dost lidí přišlo podívat ke
kapličce (navzdory dešti) už v sobotu 11. 6.
Účast byla tedy o 300% větší než loni, pravil pan
farář, a já mu to budu věřit, i když při přepočítání mi to nevycházelo. Připomněli jsme si slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a já byla moc
ráda, že jsme se tam sešli především my z nejbližšího okolí – ze Sloupu, z Hvozdnice, z Masečína, od Kocáby, z Hvozdů – a Petr Nožina,
který vždy funguje jako garant akce. Z místních
lidí, kteří přišli oslavit vysvěcení kapličky po
opravě před dvěma roky a běžně do kostela
nechodí, nedorazil nikdo. Asi jsme se od loňska
12
stalo se
málo modlili. Takže závěr je jasný – je jen na
nás, aby ta kaplička nezůstala pouze mrtvým
symbolem.
M.D.
25. 6. 2005 Pouť na Ostrově
Příprava na pouť na Ostrově o svátku sv. Jana
Křtitele začala jako každý rok již několik týdnů
předem, kdy se na Ostrově několikrát sešla skupina dobrovolníků, aby vedla nerovný zápas s
bujnou ostrovní vegetací, která neúprosně pohlcuje zbytky bývalého benediktinského kláštera, založeného před více než tisíci lety. Došlo
i na dramatické chvíle, když se skupinka nejmladších brigádníků pokoušela přeplavit v děravé lodi na druhý břeh. Zatímco Bára za pomoci kbelíku vylévala vodu a Honza s Jakubem
pádlovali jako o život, silný proud strhával loď
na Měchenice. Naštěstí nakonec situaci dostali
pod kontrolu a podařilo se jim bez jakýchkoli
ztrát přistát u správného břehu.
V den pouti v sobotu ráno se strhl prudký
déšť a několikrát i udeřil hrom. Byla to však jen
krátká přeháňka a než se začali scházet první
poutníci, svítilo už sluníčko a po dešti ani památky. Transport všech poutníků na Ostrov
proběhl tentokrát díky zkušeným lodivodům
bez problémů.
Byli jsme rádi, že jsme mohli mezi námi přivítat jako hlavního celebranta P. Tomáše Gereona Biňovce, administrátora od sv. Ludmily na
Vinohradech. Asistoval mu náš pan farář Pawel
a P. Petr Bubeníček, známý všem ze svého dřívějšího působení v naší farnosti. P. Gereon při
promluvě poukázal na nebezpečí vlažnosti
v naší víře. Na příkladu sv. Jana Křtitele, jemuž
je pouť zasvěcena, nás povzbudil k vytrvalosti,
plnosti a rozhodnosti ve víře a v celém našem
konání. Během mše svaté proběhl křest malého
Kiliána. Jeho rodiče ho k ostrovnímu oltáři přivezli až od Karlových Varů. Při modlitbě Páně,
kdy P. Gereon malého novokřtěnce držel v náručí, jsme spolu s jeho rodiči a blízkými prosili
za jeho budoucnost a vytrvalost, o níž P. Gereon
krátce předtím hovořil.
Po mši svaté byla možnost nechat se povozit
na rychlém motorovém člunu. Využily toho zejména děti, ale i několik dospělých odvážlivců,
zatímco ostatní poutníci se postupně přeplavovali na protější břeh. A pak už začal odpolední
program na farní zahradě a v prostorách kostela
sv. Kiliána. Občerstvení, guláš, buřty, pivo, hudební produkce, ale i zajímavá výstava růženců,
svatých obrázků a starých fotografií našeho okolí – to vše přispívalo k příjemnému prožití odpoledne. Při setkání P. Gereona s farníky došlo
i na téma svátosti smíření, eucharistické svátosti
a vzhledem k řádové příslušnosti P. Gereona
i na systém organizace řádu premonstrátů a jiné
zajímavosti. Během besedy děti soutěžily v různých disciplínách, jako hledání vajíček, zkouška
zručnosti, skládání vět ze slov, chůze v obřích
holinách a podobně. Nakonec se i známkovalo a
byli vyhlášeni vítězi.
Je dobré, že se daří taková setkání uskutečňovat a že i v dnešní uspěchané době se lidé z naší
farnosti dokáží setkat a prožít den ve vzájemném společenství.
T.N.
3. 7. 2005 Poutní mše sv. v Krámech
To sobotní ráno lákalo spíše k poležení v suché
a teplé posteli, než aby dodalo chuti k výletům
na kole. Lesní cesta, jindy vonící a prosvětlená
ranním sluníčkem, byla mokrá až hrůza. Ani ti
kosové si po tak vydatném dešti štěstím nepletli
noty.
Když jsem pak dost mokrá konečně mohla
nasednout na svůj dosud do kopce tlačený
dopravní prostředek, opřel se do mne studený
vítr. Přiznám se, že v ten okamžik mě napadla
jediná myšlenka, zda mé rozhodnutí o nezbytné
účasti na poutní mši sv. bylo správné. No co
bych zastírala, nálada víc než pochmurná. Z
této nálady mne však vzápětí vytrhla liška sedící
u cesty. Musela jsem na ni zazvonit, abych se
přesvědčila, že je živá. Byla, a rychle zmizela
v lesním porostu. Svatý František by jí určitě
poděkoval za tu přítomnost, já to nestihla.
U kapličky v Krámech se nás letošní rok sešlo
stalo se
o několik poutníků méně. Někteří odešli na věčnost, ale ti, co je odradilo počasí, prohloupili.
Vždyť v Krámech je každý poutník upřímně
vítán nejen u kapličky, ale i v hasičské zbrojnici
u teplého čaje či kávy s dobrým zákuskem.
L.D.
27. 7. 2005 Společenství starších na
návštěvě u paní Rousové
Jelikož ve Štěchovicích trávím každé léto pár dní
dovolené, vždy se těším, že se zúčastním, alespoň
jedenkrát v roce, společenství starších. (Vloni,
když jsem do společenství zavítala, se slavil svátek dvou přítomných paní Helen a následovalo
vyprávění o mariánských poutích doprovázené
rozdáváním dárků). Letos jsem si 27. července
nenechala ujít, kromě mše svaté v kapli Svaté ro-
13
diny, i posezení u paní Rousové – naší bývalé
sousedky ze Zadních konců. Po mši jsme k ní
vyrazili s panem farářem Debkem do Pískovny
na pastorační návštěvu v počtu osmi farníků,
kromě hostitelky. Přestože se přes den honily
mraky, nyní slunce pálilo, takže sezení na zahradě
s výborným pohoštěním se vydařilo. Měli jsme
o čem vyprávět. Místní vzpomínali na společně
prožité krásné chvíle na farních dovolených a
výletech v předchozích letech, ale i na smutné
období záplav v roce 2002. Pan farář vyprávěl
řadu příhod a také se plánovalo, co dále podniknout. Čas příjemně utíkal a po dvou hodinách
jsem se nerada loučila a ujížděla do Prahy. Letos
již žádné společenství nestihnu, dovolená mi
skončila a už teď se těším na další prázdniny.
P. Tomáš Gereon Biňovec křtí při pouti na Ostrově malého Kiliána Jana
Maria Soldánová
14
stalo se
10. 8. 2005 Společenství starších
na hausbótu u Hely a Jirky
Ještěže mám kamarádku „ze školní lavice“…
Právě Lidka Dobruská (sedávaly jsme spolu dva
roky na kurzech pro pomocníky v pastoraci) mě
totiž přesvědčila k účasti na společenství starších
(co bych tam já – sotva čtyřicetiletá „mladice“ –
jinak pohledávala!) na hausbótu u Hely a Jirky.
Snad mi naši „Suci“ prominou, že nedovedu
přesně popsat, kde že to ty jejich lodičky kotví
(při zajíždění na místo určení jsem totiž místy
měla pocit, že auto pana faráře se šesti pasažéry
skončí ve Vltavě, což u mne jako neplavce zřejmě navodilo částečnou ztrátu paměti), ale místo
je to vskutku nádherné. Sluncem zalitá zátoka,
šumící závoj lesa, vítr, co tiše mluví… Na palubě
„domečku“, co má vše včetně kuchyňky se záclonkami, obýváku a ložnice, čekali Jirka s Helou,
tradiční spousta občerstvení (doplněna gulášem
mistra kuchaře Jana Štochla), dobrá nálada, radost ze setkání a vzájemného sdílení… Na co si
však vzpomínám nejvíce? Někdy se stane, že nohy už sice neslouží jako za mlada, ale mysl zůstává svěží a člověk i ve stáří sdílný, vlídný, svým
stářím zkrásnělý… Taková je maminka Heleny
Malinové. Uvítala všechny příchozí a i když posedávala skromně v kajutě, nešlo nevnímat její
tichou přítomnost. Zdálo se mi, že tam patří,
stejně jako ta tichá třpytivá voda, co osvěží… A
ještě jedno zajímavé setkání. Na společenství
tentokráte zavítal i starší pán v kravatě s trochou dávné noblesy, která se dnes už moc nevidí. Pan Pinka. Jen tak mimochodem občas
„utrousil“, že jako číšník obsluhoval v Berlíně
nejednu celebritu, že potom prožil Osvětim…
Tak jsem si toho dne na vodě uvědomila, jak
důležitá jsou naše setkání s lidmi, jak často
v chvatu a úprku za všednostmi bez povšimnutí
mineme moudrost a pokoru stáří… Ještě že mám
tu „kamarádku ze školní lavice“, která mě přemluvila k účasti na společenství starších, ještě že
máme společenství starších, které jediné ve farnosti přetrvalo… Mnozí, kteří se v něm v uplynulých létech scházeli, už mají své společenství
u Hospodina, a tak mě napadá, nebylo by načase
zestárnout a taky přispět svým dílem ke „zlatému fondu“ farnosti, kterým společenství starších bezpochyby je?
Daniela Schröffelová
Bohoslužba u kapličky v Měchenicích
21. 8. 2005 Poutní mše na Rovínku
k slavnosti Nanebevzetí Panny Marie
Ke kapličce jsme zase jednou nedoputovali pěšky nebo autem, ale na plachetnici. K naší radosti zde byli oba naši kněží, P. Pawel i P. Jan, a
navíc ještě milá návštěva – sestra pana faráře
Debka z Polska a tříčlenná polská rodina žijící
v Německu (paní Magda pracuje v organizaci
Kirche in Not, která finančně pomohla naší farnosti). Ve své promluvě při mši sv. otec Pawel
zdůraznil význam Panny Marie v dějinách spásy
a její vlastnosti, které jsou pro nás příkladem.
Vědomí toho, že Panna Maria byla vzata na
nebe s duší i tělem, může být pro nás velkou
nadějí a povzbuzením.
Krásné letní počasí nás pak přímo vybízelo k
projížďce na lodi s našimi novými zahraničními
stalo se
přáteli. Ještě že je polština pro nás příbuzný
jazyk, kterému celkem dobře rozumíme, a tak
bylo po celou plavbu na palubě živo a věříme, že
se návštěvě na Rovínku líbilo a že v naší farnosti
nebyli naposledy.
Helena a Jirka
27. 8. 2005 Svátost manželství
Je sobota a sluníčko svítí jako o závod. Všichni
jsou připraveni a můžeme vyrazit do štěchovického kostela, kde se koná svatba – moje a Honzy. Chceme spolu být a žít a společně vychovávat naše dítě, a proto jsme se rozhodli pro
společnou cestu.
Chtěla bych vám všem poděkovat, že jste se
přišli podívat a byli jste v kostele s námi. Naše
poděkování patří i Otci Pawlovi a Otci Janovi a
také souboru Laudato sii i Evě, kteří nám při
svatbě moc krásně hráli a zpívali.
Lenka
17. 9. 2005 Bohoslužba u kapličky
v Měchenicích
Kaplička je zasvěcena sv. Ludmile, dokumentuje
to velký obraz na čelní stěně. Životopisem sv.
Ludmily jsme si připomněli význam její osoby
pro český národ. Byla to především její horlivost
v šíření křesťanství a dobročinnost. V křesťanské víře vychovala nejen své dva syny, ale především svého vnuka sv. Václava.
Dějiny nám ukazují, že tyto dvě osoby (dnes se
často říká generačně rozdílné) přispěly očividně
stejným způsobem ke kulturnosti našeho národa.
Tak mě napadá, že když je v dnešní době kulturnost našeho národa všemi směry podkopávána, měli bychom hodně prosit o jejich přímluvu
u Boha. No a kde? Třeba právě u kapličky v Měchenicích.
P. Pawel v závěru bohoslužby děkoval za větší
účast oproti loňskému roku. Objektivně vzato byla to ale převážně generace starších (těch babiček). Generaci vnoučat zachraňovala malá Karolínka.
Další poděkování patřilo paní Ince. Ta totiž
neúnavně a v časovém předstihu zvala nejen na
bohoslužbu, ale i na pozdější malé pohoštění do
15
jejich pěkné, leč poněkud velké (hlavně na
úklid), vilky.
Moc se mi líbilo, jak paní Inka popisovala
místo konání bohoslužby, a tak pro ty, kteří by
příští rok chtěli přijít, cituji: Z autobusové zastávky Měchenice obec cestou k obecnímu úřadu, pak silnicí vzhůru a kapličku nemůžete minout. No a samozřejmě jste srdečně zváni. L.D.
18. 9. 2005 Poutní mše v Třebenicích
k svátku Povýšení svatého kříže
Té neděle bylo pěkné slunečné počasí, jen občas
nám silný vítr snesl na hlavu listy nebo kaštany
z mohutných stromů, které tvoří impozantní
rámec třebenické kapličky. Mše sv., která se tu
koná jen jednou do roka, má svou zvláštní
atmosféru. Ještě chvíli před začátkem je nás jen
několik, ale již přicházejí další a nakonec je
poutníků vždy ke třicítce. Třebenická kaplička je
jak pověstný úhelný kámen. Nelze ji jen tak
minout bez povšimnutí, natož když je zde sloužena mše sv. Projít nebo projet je zde možno
pouze přímo před provizorním oltářem a je zajímavé sledovat reakce jednotlivých lidí: „Mám
počkat nebo projít jakoby nic? A jak se mám
tvářit? Usmívat se, dát najevo, co si o nich myslím, nebo je ignorovat?“ K třebenické pouti patří také zvířata – i sv. František by se jistě bavil
při pohledu na pobíhající psy nebo projíždějícího koně, jako tomu bylo letos.
Proč je tak důležité nemít kříž jako amulet
nebo módní doplněk, ale vnímat ho jako připomínku Kristovy oběti a Jeho vítězství nad smrtí,
nám vysvětlil P. Pawel ve své homilii. Pouť již
tradičně končí příjemným posezením na terase
hospody u Taterů, kde ale už po druhé chybí paní Taterová. Přesto cítíme, že tu dnes na pouti
byla s námi a v její vlídné pohostinnosti pokračuje její syn Pavel.
Helena a Jirka
25. 9. 2005 Eucharistická pobožnost
Letošní rok byl Svatým otcem vyhlášen rokem
Eucharistie. Proto se naše farní společenství sešlo v tomto roce již po druhé v neděli odpoledne
16
stalo se
ve štěchovickém kostele, abychom uctili Nejsvětější svátost, kterou nám zde na zemi zanechal Pán Ježíš Kristus. Je to příležitost s velkou
pokorou a láskou děkovat za tento dar, který si
často nezasloužíme. Vždyť jsme lidé slabí a hříšní. Pane Ježíši, dej ať Tě nikdy neopustíme, zůstaň v našich srdcích, abychom se jednou s Tebou shledali v Božím království.
Marie Beranová
9. 10. 2005 Pouť v Bojanovicích
Je krásná podzimní neděle, první neděle po
svátku sv. Františka z Assisi, kterému je zasvěcena naše kaplička v Bojanovicích. Sluníčko svítí a
hřeje, téměř jako v létě. Sešli jsme se jako každoročně v naší kapličce místní i přespolní na mši
svaté, abychom poděkovali Pánu za uplynulý
rok, za vše dobré i zkoušky, které jsme s Boží
pomocí přestáli a prosili za požehnání a pomoc
v roce příštím. Náš pan farář Pawel, který sloužil
mši svatou, připomněl život sv. Františka, jeho
snahu pomáhat všem potřebným. Je i na nás,
abychom nebyli lhostejní ke svým bližním. Náš
zpěv, jako každoročně, doprovázela Evička hrou
na klávesy. Modlili jsme se za všechny zemřelé
v naší obci, i za ty, kteří do kapličky chodili a
nejsou již mezi námi, a za celou naši obec. Na
závěr jsme zpěvem prosili za mír a pokoj v naší
zemi i v našich srdcích.
Ing. Marie Benešová
Poděkování
Léto budiž pochváleno…
Mnozí, kterým dovolená propršela, asi nebudou
souhlasit. Já přesto chválím nejen letošní, ale
i loňské léto (a to jsem je netrávila nikde u slunného moře, ale ve Štěchovicích na Kocábě).
V letních měsících totiž každou neděli přijížděl P. Pawel, někdy zavítal i P. Jan, na návštěvu
k naší nemocné mamince. V té malé schránce
přinášeli obrovskou posilu. Za to jim celá rodina
moc děkujeme.
Ještě jedno poděkování touto cestou posíláme. Je to všem, kteří koncem srpna přijali
pozvání na mši sv. a pak na farní společenství
uskutečněné ve skromných chatových podmínkách v osadě Havran na Kocábě.
L.D.
Svěcení základního kamene –
Hvozdy
Protože nám ani po více než deseti letech Praha
k srdci nepřirostla, rozhodli jsme se, že se kajícně navrátíme do lůna naší rodné farnosti, a postavíme si k tomu domek na Hvozdech. Po třech
letech, kdy jsme pozemek přizpůsobovali k obrazu svému (kdo nás trochu zná, tuší, jak to dopadlo – nezůstal na kameni kámen), plánovali,
jak by ten domek měl vypadat, a také kde na to
vezmeme, situace nazrála k tomu, že jsme vybagrovali základy a mohlo se začít. Ale nestaví-li
dům Hospodin, marně se namáhají jeho stavitelé, stojí psáno v Písmu. Proto jsme z hromady
šutrů vybrali jeden, který jsme očistili, Karel do
něho vyvrtal otvor, vložil zázračnou medailku,
zalil epoxidem, aby nevypadla, a tento byl nazván kamenem základním. A poprosili jsme pana faráře, aby nám ho přijel posvětit.
Pan farář přijel ochotně, dokonce si do toho
našeho nepořádku vzal i bílý liturgický oděv,
nezapomněl ani na svěcenou vodu, ani na benedikcionál (a důležité bylo i to, že měl boty do
náročného terénu). My jsme přes vybagrované
pásy nakladli prkna a fošny, pokud možno ne
příliš shnilé a bez hřebíků, ale stejně to nebylo
nic bytelného. (Jirka S., bezpečák, když pak viděl
ty fotky, nás pěkně sepsul – výkopy nezabezpečené, neoznačené, lávky nestabilní, osoby bez
ochranných pomůcek…Málem nám dal pokutu.) Modlili jsme se za všechny, kdo tu budou
pracovat, i za nás, kteří tu posléze budeme bydlet. Pak pan farář vzal svěcenou vodu, a pečlivě
všechny výkopy vykropil, a jak chodil po těch
vratkých lávkách, vypadal jako andělíček strážníček ze starých obrázků, co chrání dvé malých
dětiček nad propastí (ale jako andělíček nešika,
protože mu ty děti do propasti zřejmě spadly). A
když jsme pak seděli u kafíčka, najednou se nad
námi rozklenula duha smíru jako po potopě a to
si nevymýšlím, máme to na fotce! Kája a Marta
17
charita
„Cokoliv jste udělali pro jednoho
z těchto mých nejposlednějších bratří,
pro mne jste udělali.“
(Mt 25,40)
Charitativní činnost patří už od počátku církve k její podstatné součásti. Tím, že
Charita neslouží jen věřícím, ale celé společnosti, přirozeným a nenásilným způsobem této společnosti pomáhá poznávat a znovu nalézat tradiční hodnoty, které
vycházejí z křesťanství.
V červnu loňského roku jsme na stránkách Proudů poprvé představili Oblastní
centrum charitních a sociálních služeb při Farní charitě Starý Knín, které se rozhodlo rozšířit svou působnost také do našich farností. Rok se potkal s rokem, ale
především – člověk se potkal s člověkem…
Myšlenka charity nachází svůj zdroj především v Kristově příkladu i v tradici církve. K realizaci myšlenek a cílů je však potřeba nemálo finančních prostředků, obětavých lidí, vstřícného jednání ze strany společnosti i jednotlivců… O tom všem se
dočtete v následující zprávě.
Zveřejňujeme ji s úctou a rádi. Pro informaci čtenářům, ale především jako projev úcty a díku všem, kteří projevují sloužící lásku potřebným, všem, kteří dokážou
hledat a díky Bohu i nalézat společnou řeč a ochotu ke spolupráci, když jde o dobrou věc.
Kéž Charita stále více zprostředkovává lidem zkušenost Boží blízkosti a pomoci
a kéž osvědčuje pravdivost evangelia v každodenním životě.
(dsch)
Projekt nadace NROS nám končí a co dál ?
Dovolte mi, podělit se s Vámi o krátké zhodnocení nadačního projektu, který nám v posledním roce naší činnosti velmi prospěl a
pomohl nejen při provozování pečovatelské
a asistenční služby, ale i v rozšíření půjčovny
kompenzačních pomůcek.
U většiny grantových projektů bývá zvykem, že jsou schváleny jen tehdy, máme-li
na zamýšlenou akci alespoň část prostředků
z jiných než grantových zdrojů. S vděčností
si v takovém okamžiku vzpomenu na zastupitelstva Středočeského kraje, obcí Nového
Knína, Chotilska, Štěchovic a Kamýka nad
18
charita
Vltavou, protože na finančním přispění
těchto obcí (celkem téměř 500 000,– Kč ročně) můžeme postavit další žádosti o granty
a dotace, a to nejen z domácích, ale i evropských zdrojů. Tak je tomu i v případě grantu z nadace NROS.
V první polovině minulého roku jsme
u této agentury požádali o finanční příspěvek na zkvalitnění stávajících služeb pro
zdejší region a o možnost rozšířit sociální
služby do okolních oblastí, abychom naše
zkušenosti s prací se seniory a zdravotně
postiženými spoluobčany využili ve větší
míře a abychom byli prospěšní většímu počtu lidí. Projekt byl vybrán k realizaci a na
uvedené aktivity jsme dostali i finanční
prostředky (3 800 000,– Kč) na období od
15. 7. 2004 do 15. 7. 2005. Blíží se tedy doba
bilancování, hodnocení a hlavně promýšlení, jak všechno, pracně vybudované, udržet
v provozu.
Záměrem projektu byly kvalitní služby
asistenčního charakteru pro cca 80 klientů
na třech samostatných střediscích, kterým
by bylo k dispozici 15 pracovnic. Nejenže
tyto počty překračujeme, ale zaznamenáváme živý zájem z hlediska příjemců služeb
i z hlediska zájmu o pracovní místo v naší
pečovatelské službě. Na naše pracovnice
možná klademe vysoké morální a osobnostní nároky, posíláme je na školení a různé
kurzy, ale takový postup se nám v pozitivním smyslu vrací, neboť na jejich práci jsme
ještě nezaznamenali žádnou vážnou stížnost a zájem o péči se stupňuje. Změnil se
i poměr klientů, kteří využívají pečovatelskou službu a těch, kteří projevují zájem
o službu asistenční.
Zjistili jsme, že pro naše klienty je přijatelnější docházka osobní asistentky na 4–8
hodin denně, protože má na nemocného
více času, v poklidu zvládnou všechno co je
třeba, popovídají si, společně provádějí rehabilitaci, důkladnější hygienu a uvaří něco
dobrého k jídlu. Pečovatelka, která donáší
obědy, nákupy, léky atd., musí prostě zvládnout obejít seniorů více.
Středisko Nový Knín má nyní ve své péči
téměř 40 klientů a stará se o ně 12 pečovatelek a osobních asistentek, včetně jedné vedoucí, která má dohled nejen nad službou
pečovatelek, ale i nad celkovým chodem
střediska, jedná se zájemci o sociální služby
a s lékaři, obstarává i některé úřední záležitosti našich klientů. O služby nás žádají
i klienti z Mokrovrat, Hraštice, Borotic, Královek, Dobříše a Svatého Pole. Bez podpory
místních samospráv by pro nás bylo všechno
mnohem obtížnější, a tak si takto dovolím
za významnou finanční i morální podporu
poděkovat všem místním zastupitelům.
Středisko Kamýk nad Vltavou vzniklo
z iniciativy zdejšího pana starosty. Stará se
nyní o 12 klientů za pomoci 4 pečovatelek a
osobních asistentek. Vedoucí zdejšího střediska organizuje službu nejen v terénu kolem Kamýka, Dolních Hbit a v Krásné Hoře,
ale i v domě s pečovatelskou službou, který
byl v Kamýku nedávno dostavěn. Místní
zastupitelé se nám se zavedením sociálních
terénních služeb pro seniory snaží pomáhat
ze všech sil a dům pro seniory, který obec
Kamýk nad Vltavou za významného přispění Českého červeného kříže postavila, je toho jasným dokladem. Dík patří všem, kteří
na zavedení služeb pro seniory mají svůj
podíl. Právě probíhá jednání o převzetí provozu domů s pečovatelskou službou v Solenicích a Krásné Hoře.
Středisko Štěchovice zaznamenalo ve
svém rozvoji přímo raketový start. Za rok
jeho působnosti 8 našich pracovnic pomá-
charita
há 30 klientům nejen ve Štěchovicích, ale
i ve Slapech, na Masečíně, na Hradištku a
v Davli. Velký dík patří paní starostce ze
Štěchovic za prozíravou finanční podporu
a pomoc, za slova pochopení a povzbuzení
do našeho dalšího snažení v pomoci seniorům a zdravotně postiženým spoluobčanům.
Naše pečovatelky a osobní asistentky se
starají o klienty a ostatní moji spolupracovníci mají za úkol postarat se o kvalitní zázemí zase pro pečovatelky. Nejde jen o mzdy,
dobré proškolení odbornosti, správně vedené účetnictví a evidenci grantů, ale i o zachování pracovních míst a rozšiřování klientské sítě. Asi by moje hodnocení nebylo
úplné, kdybych nepřipomněla vzornou spolupráci s lékaři na jednotlivých střediscích.
Bez jejich účinných rad bychom byli jen
těžko úspěšní v péči o nemocné.
V nejbližší době nás čeká rozvinutí nového, nejméně tříletého programu, který
je kvalitním pokračováním našich aktivit
(33 000 000,– Kč ). Měl by otevřít našemu
Oblastnímu centru charitních sociálních
služeb prostor k uplatnění všech svých pracovníků v tzv. pilotním ověřování našich
pracovních metod, a to až do oblasti sociálních výzkumů. Poznatky tohoto projektu by
měly být využitelné ve všech krajích naší
vlasti, měly by podávat jasný návod na organizování sociálních služeb s využitím nezaměstnaných maminek po mateřské dovolené
a žen v předdůchodovém věku. Zmiňovaný
program iniciativy Společenství EQUAL je
založen na principech národní a nadnárodní
spolupráce, na výměně poznatků a zkušeností se zahraničím. Naším hlavním partnerem pro tento úsek naší činnosti je sdružení svazků obcí Srdce Čech, ADCH Praha
a Mladí Evropané.
19
Neméně důležité bude pro nás kvalitní
zhodnocení příspěvku z Humanitárního
fondu Středočeského kraje, kde se jasně
ukazuje, že i v rámci Středočeského kraje se
naše pozice upevňuje a je s námi i nadále
počítáno (650 000,– Kč na celý rok). Ve
druhém kole výzvy tohoto fondu jsme požádali ještě o prostředky na specifické profese a doplnění půjčovny kompenzačních
pomůcek (900 000,– Kč) a doufáme v pozitivní rozhodnutí.
Nejnovější zpráva od hejtmana Středočeského kraje nám potvrzuje, že v rámci
Společného regionálního operačního programu budeme moci dostavět a provozovat
Azylový dům v Mokrovratech u Dobříše.
Naším záměrem je postarat se o krizové
bydlení pro rodiny v sociální nouzi na nejkritičtější dobu půl roku a podílet se na
jejich kvalitním návratu do společnosti (sociální poradenství, přístupnější zdroje informací – veřejný internet).
O aktivity a slušné množství práce je tedy
opět postaráno. Jen nám v tom velkém administrativním zatížení nesmějí zapadnout
ti hlavní – naši klienti. Jejich pohoda, domácí poklid a alespoň částečná úleva od
bolesti v nemoci, jsou naším hlavním cílem.
Tak trochu už víme, jak toho docílit, a tak
bychom se chtěli o naše poznatky podělit s
těmi, jimž kvalitní závěr života seniorů a
lidé v sociální nouzi také leží na srdci.
Prosím Vás o vyprošování Boží pomoci,
abychom nacházeli zdraví, sílu a moudrost
k našemu konání a za veškerou pomoc a
přímluvy všem ještě jednou děkuji.
Stanislava Krejčíková
vedoucí Oblastního centra charitních
a sociálních služeb
20
kalendář
P R AV I D E L N É D Ě N Í V E FA R N O S T E C H
Bohoslužby:
Svátost smíření:
úterý:
středa:
čtvrtek:
pátek:
sobota:
15 min. před mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde
po předchozí domluvě s knězem
18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny
18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny
18:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla
18:00 Davle – kaple Navštívení Panny Marie
18:00 Štěchovice – kostel sv. Jana Nepomuckého
(s nedělní platností)
neděle: 8:00 sv. Kilián, Davle – kostel
10:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla
Svátost manželství:
Způsob a délku přípravy domluvit osobně s knězem
Pohřeb:
Domluvit předem s knězem, osobně nebo telefonicky
Telefonický kontakt:
Setkání ve farnosti:
SPOLEČENSTVÍ STARŠÍCH
– každou středu v 16:30 na faře ve Ště-
chovicích
SPOLEČENSTVÍ DĚTÍ
– každou 1. sobotu v měsíci v 15:00 na faře ve
Štěchovicích
Farní úřad Štěchovice, kancelář: 257 740 112
P. Adam Pawel Debek – farář: 776 788 848
Ing. Daniela Schröffelová, CSc. – místopředsedkyně farní rady,
sekretářka: 721 773 644
Prezentace farností na internetových stránkách:
www.stechovice.cz
– každou středu v 18:30 na faře ve Štěchovicích. Vede Doc. Josef Nagy
Přímý vstup na stránky farnosti:
Výuka náboženství:
E-mail:
SETKÁNÍ NAD BIBLÍ
úterý: 14:00–16:30 ve třech skupinách od nejmladších dětí
vyučování probíhá na faře ve Štěchovicích
www.stechovice.info/pages/fara.htm
Farní úřad Štěchovice: [email protected]
Pan farář P. Pawel Adam Debek: [email protected]
Příprava na křest dospělých:
Úřední hodiny pro veřejnost:
sobota: po mši svaté, na faře ve Štěchovicích
středa: 19:00 – Farní úřad Štěchovice
3. 12. 2005
(sobota)
Setkání dětí se sv. Mikulášem
18:00 – Štěchovice, kostel – mše sv.
po mši sv. příjezd
sv. Mikuláše s nadílkou
25. 12. 2005
(neděle)
Narození Páně, Boží hod vánoční
8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv.
10:00 Slapy, kostel – mše sv.
18:00 Štěchovice, kostel – mše sv.
10. 12. 2005
(sobota)
Adventní duchovní obnova
Štěchovice, fara
9:00 začátek celodenního
programu vede P. Fr. Převrátil
26. 12. 2005
(pondělí)
Sv. Štěpán
8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv.
10:00 Slapy, kostel – mše sv.
18:00 Štěchovice, kostel – mše sv.
24. 12. 2005
Půlnoční mše sv.
22:00 Slapy, kostel
24:00 Štěchovice, kostel
27. 12. 2005
(úterý)
Sv. Jan Evangelista – svěcení vína
18:00 Štěchovice, kostel – mše sv.
při mši sv. svěcení vína
po mši sv. ochutnávka vína na faře
(sobota)
občasník pro vnitřní
potřebu farností
Š t ě c h ov i c e a S l a p y
30. 12. 2005
Svátek Sv. Rodiny
18:00 Davle, kaple – mše sv.
(pátek)
31. 12. 2005
(sobota)
Mše sv. na rozloučení s uplynulým rokem
a poděkování
17:00 Štěchovice, kostel – mše sv.
při mši sv. přednesení závěrečné zprávy
o chodu a hospodaření farnosti
1. 1. 2006
(neděle)
Matka Boží Panna Maria, Nový rok
obnova manželských slibů
8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv.
10:00 Slapy, kostel – mše sv.
18:00 Štěchovice, kostel – mše sv.
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: Štěchovice 213. % 257740112.
Šéfredaktor: P. Paweł Adam Dębek. Foto Pavel Hora, P. Paweł.
Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav