Červen 2009 - farnost

noviny
červen 2009
f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě , r o č n í k
XI
O BOŽÍ CÍRKVI
Kanovník Smith, jak tam tak ležel, znal
najednou odpověď na všecko: jak budou chromí a nemocní uzdraveni a jak
budou chudí odměněni a jak budou
jíst boží svatí sladký hrách, jak bankéř
bude poslední a nevěstka první, jak se
ruce kněze nikdy nemýlí, i když jeho
slova jsou sebevíc plochá, jak církev
je uvnitř plná slávy, poněvadž náklad,
který nese, léčí všecky její jizvy, proč
Bůh volí často ošklivé, těžkopádné lidi,
aby vykonávali úkol andělů, proč je Bůh
tak trpělivý a proč i kněží musejí být trpěliví, jak je mocné jejich poslání a jak
jisté je jejich posvěcení a jak tkví krása
budoucích luhů v odpovědi, kterou dá
každý člověk Kristu v tichu své duše.
Bruce Marshall, Plná slávy
SVĚŽÍ KVĚT Y NAŠEHO ŽIVOTA
Některé z našich dětí v tyto dny přijmou našeho Pána. Je to radost pro nás všechny. Vlna něhy stoupá z našeho srdce, když vidíme svěží květy našeho života.
Myslíme také na jejich budoucnost. Bude Pán jejich oporou, až život na ně nalehne
svou tíží a svými starostmi? Přejeme jim, aby je síla našeho Pána posilovala v boji,
aby zůstali ušlechtilým člověkem a křesťanem.
Myslíme také na ty děti, kterým nebylo dopřáno, aby se těšily z přízně a blízkosti
Ježíše. Na rodičích a blízkých leží odpovědnost, aby děti uvedli do života, který
nám přinesl náš Pán. Udělejme všechno pro to, aby z našich dětí vyrostly bytosti,
které budou k radosti nám i Bohu.
otec Řehoř
2. strana
Vážení přátelé,
jak asi většinou víte, naše charita existuje už déle než 15 let. Po celou dobu existence poskytujeme služby domácí péče.
Počet zaměstnanců se za posledních 10
let ztrojnásobil, ještě pak o něco
více narostlo množství poskytovaných služeb. Naší Achillovou
patou je již mnoho let nedostatečné provozní zázemí.
Posledních deset let naše charita sídlí na dvou místech, vedení má kancelář v Komunitním
centru Matky Terezy, kde je i sídlo naší
organizace. V KCJM máme k dispozici
pouze jednu jedinou kancelář s hygienickým zázemím. Máme již deset let také
pobočku na Spořilově. Naše pobočka se
nachází v blízkosti Roztylského náměstí
v rodinném domku. Zde máme k užívání
tři místnosti, jedna slouží jako sesterna,
další jako kuchyňka a odpočinková místnost, třetí jako kancelář vrchní sestry.
Pobočka na Spořilově je doplněna hygienickým zázemím a skladem. Stávající
provozní zázemí je pro naši činnost nedostatečné, protože se ani do jednoho
z užívaných prostorů nevejdeme všichni. Kancelář v KCMT využívá vedení,
domek na Spořilově zdravotní sestry, ale
celý sociální tým přímé péče je bez provozního zázemí. Také musíme neustále
přejíždět z jednoho místa na druhé.
V současné době jsou pro nás budovány nové prostory v rámci dostavby nadzemního suterénu KCMT. Od začátku
plánování stavby jsme se mohli na projetu podílet. Návrh podoby prostor, které
budeme od podzimních měsíců využívat, jsme dostali k připomínkování. Projekt tedy plně odpovídá našim potřebám
farní noviny – červen 2009
a požadavkům. V nově vybudovaných
prostorách bude místo pro všechny naše
zaměstnance, každý projekt bude mít
svou vlastní místnost, stejně tak technické zázemí bude odpovídat současným
zákonným normám. Stěhování
je plánováno na přelom srpna
a září 2009. Domek na Spořilově ale stále zůstane v provozu
jako zázemí terénních pracovníků pracujících na Spořilově.
Jako obrovskou výhodu vnímám skutečnost, že budeme
„bydlet na církevní půdě“. Už delší dobu
sleduji, jak kolegové z neziskového sektoru, kteří sídlí na území Prahy 11, doslova bojují o prodlužování nájemních
smluv v objektech patřících místnímu
úřadu. Smlouvy jsou rušeny nebo nejsou prodlužovány. Už několik našich
blízkých spolupracujících neziskových
organizací muselo území Jižního Města opustit. Pro nás je pobyt na církevní
půdě určitou jistotou.
Nové prostory budou asi 5x větší než
naše prostory stávající. Je samozřejmé,
že bude třeba nové prostory vybavit. I na
vybavení zdravotnického a sociálního
zařízení platí určité předpisy a normy.
Nemůžeme tedy zahltit nové prostory
odloženým nábytkem z domácností. Pokud byste ale měli možnost finančního
daru na vybavení prostor nebo kontakt
na firmu dodávající vybavení do kanceláři a zdravotnických objektů, mohli byste
například vyjednat výhodnější podmínky
a cenu nebo třeba i věcný dar. V takovém případě mne prosím kontaktujte.
Přeji vám krásný a slunečný červen.
Eva Černá
farní noviny – červen 2009
strana 3
PŘÍCHOD OTCE ŘEHOŘE
Před prázdninami 1969 přišel na Spořilov nový kaplan, františkán, otec Řehoř
Vojtěch Mareček OFM. P. Řehoř (řeholním jménem) pochází od Uherského Hradiště, kde je františkánský klášter. Tak se setkal velmi brzy s Řádem
menších bratří. V 50. letech byl vězněn
a pak obtížně hledal práci. Nakonec se
stal fotografem, což mu při jeho družné povaze vcelku vyhovovalo. Mohl tak
být při různých příležitostech v kontaktu
s věřícími. Tuto práci vykonával v Brně
až do svého příchodu na Spořilov. Tehdy mu bylo 45 let.
Jakožto kaplan dostal po příchodu na
starost chodovskou část farnosti a z dalších činností hlavně péči o děti a přípravu snoubenců na manželství.
Chodov se mění
V tomto období již začala výstavba Jižního Města a přibývalo věřících. Otec
se Chodovu intenzivně věnoval a našel
uplatnění pro svoji schopnost navazovat kontakt s lidmi.
Sám vzpomíná na tuto dobu ve farním
zpravodaji ze září 2004: „Chodov byl
místo, kam jsem denně docházel, často
pěšky. Bylo tam pár krásných lidí, večer
po boží službě se diskutovalo a četlo.
Mnoho věcí bylo nových a všichni měli
chuť něco dělat. Vzpomínám, jak jsme
společně vyrazili na výstavu Alenky Vimrové do Mělníka. Nezapomenutelný Mirek Kratochvíl, Peckovi – byl nás plný
autobus.“
Mládež
Především, hned po svém příchodu,
ještě před prázdninami, svolal mládež
farnosti ze Spořilova i Chodova. Využil
tak příznivé politické situace. Pro nás
bylo nové, že se námi kněz takto zabývá. Po prázdninách se pak mládeži
věnoval na schůzkách každý týden.
Konaly se v budově kostela, nejprve
ve zpěvárně, později v knihovně (pod
hlavním vchodem do kostela). Svou
osobností vtiskl těmto schůzkám určitý
ráz. Někdy četl z Písma a text pak vyložil. (Jednu dobu při setkání sloužil pro
účastníky mši svatou). Téměř vždy se
zabýval krásnou literaturou. Má rád díla
katolických autorů – již ve dřívějším období poznal, že lidem je možno přiblížit křesťanství prostřednictvím kultury.
Má rád i hudbu a zpěv, vždyť pochází
z Moravy. Zpívali jsme různé písně, včetně lidových. Jindy otec pozval na setkání
4.strana
Křest Veroniky Čížkové,1977
některou zajímavou osobnost, např.
spisovatele Miloslava Švandrlíka. Několikrát jsme zašli do vinárny poezie Viola nebo do divadla, např. na Macbetha.
Otec vzpomíná na toto období ve farním
zpravodaji ze září 2004: „Doba byla v
přerodu a začali jsme s mádeží pod kostelem. Nadšení bylo velké. Upravili jsme
si knihovnu, kde dlouhá léta plesnivěly
knihy, a scházeli jsme se při filosofii Balmesově, při hudbě, navštěvovali Divadlo
Za branou s Krejčou. Byla to má „zelená
léta“ na Spořilově.“ Tamtéž píše P. Jiljí J.
Přibyl OFM: „Díky otci jsem objevil krásu
literatury a poezie. Z Exupéryho a Chestertona dodnes čerpám ve svých kázáních.“
Jednotliví účastníci dostávali teze otcova
výkladu, psané na stroji průpisem. Teze
měly často mnoho pokračování. Uvedeme příklady (prvých) témat ze zmíněného výkladu o Balmesově filosofii:
Dobře myslit. Co je pravda. Pozornost.
Volba životní dráhy. O možnosti. Poznání nabyté přímým svědectvím smyslů.
farní noviny – červen 2009
Poznání nabyté bezprostředně, skrze
smysly....
Na setkání farní mládeže tehdy přicházeli: Pavel Roček, Jirka Čížek, Marie
Řehořová, Magda a Marie Konvičkovy,
Ludmila Kohoutová (která opatřovala
vstupenky do divadel), Jana Šťáhlavská, Alena Vejrostová, Láďa Svoboda,
Dominika Kliková, Tomáš Holas, Zuzana Duchoňová, Kamila a Jaruška Ondřejovy, bratři Müllerovi a další. Později
také Vráťa a Květa Markovi a také Lída
Janoušková. Z účastníků setkání vzešla tři hezká manželství: Vláďa Müller
a Kamila Ondřejová (1971), Jirka Čížek
a Marie Řehořová (1973), Tomáš Holas
a Zuzana Duchoňová (1974).
Počátkem sedmdesátých let se politická situace v Československu rychle
zhoršovala. Opět byl důsledně prosazován státní dozor nad církvemi. Jeho
maření bylo považováno za trestný čin
a za důvod ke ztrátě státního souhlasu.
Za maření dozoru mohlo být označeno
neveřejné sloužení mše sv. a jiná duchovenská činnost pro uzavřený okruh
osob. Schůzky mládeže považovali
(státní) tajemníci pro věci církevní za
nežádoucí, a proto je nebylo možno
v kostele ohlásit. Otec Řehoř tak musel
někdy v letech 1971-2 přestat s jejich
svoláváním. Doba, kdy se mládež mohla s otcem scházet, však nebyla promarněna. Mladí ve farnosti se více poznali
a scházeli se pak jinak. Ostatně někteří
se v té době ženili nebo vdávali a farnost
měla později dorost.
Pondělky
Přibližně ve stejném období, kdy svolával mládež, setkávaly se pod otcovým
vedením i manželské páry. Scházel se
farní noviny – červen 2009
strana 5
s nimi ve zpěvárně
pod kostelem vždy
v pondělí – odtud
název těchto setkání. Přicházelo kolem
patnácti párů, někteří
odjinud (např. Nagyovi z Vršovic). Otec
sloužil pro účastníky
mši svatou. Také se
vždy diskutovalo na
některé téma, týkající se víry nebo náboženského života.
Diskuse bývaly velmi
živé a Otec je řídil tak,
aby končily vzájemKřest Miloslava Müllera mladšího, květen 1976
ným porozuměním.
Tyto schůzky musely
později přestat ze stejných důvodů jako velká změna proti předešlému období.
schůzky mládeže.
Otec Řehoř vyučoval dokonce ve čtyřech školách, včetně školy na Chodově.
Vyučování náboženství
Pro vyučování platila stejná pravidla jako
Ve farním zpravodaji ze září 2004 vzpo- dříve (přihlašování dětí na náboženství,
míná P. Jiljí Přibyl OFM (kterému bylo vyučovalo se od 2. do 7.ročníku). Ředipři příchodu otce Řehoře na Spořilov telé škol se však stavěli k vyučování pří15 let): „Jako malý Spořilovák jsem znivěji, alespoň ještě na počátku 70. let.
chodil do kostela ke sv. Anežce. S ot- Později však vzrůstaly potíže.
cem Řehořem jsme se poprvé setkali
v roce 1969 při jedné z jeho prvních
Dětské mše
hodin náboženství. Pustil nám tehdy
písničku Balíček karet od Rangers, což Poté co se otec Řehoř stal duchovním
jsme rozhodně nečekali – jeho způsob správcem farnosti, začal sloužit třetí nevyučování náboženství byl velmi nápa- dělní mši svatou (v 10.30 hodin) tak, aby
ditý a moderní. Dovedl nás, teenagery, byla dětem blízká. Tehdy se mše sv. již
naprosto zaujmout.“ Tato slova otce Jil- sloužila v češtině, a tak používal běžné
jího se vztahují k vyučování starších dětí mešní texty, snad jen s malou úpravou.
nebo spíše mládeže, které otec Řehoř Otec přemýšlel o dětských mších a stále
zahájil v budově kostela po svém pří- je zlepšoval.
chodu – využil politického uvolnění.
Na Spořilově se však v té době obnovi- Úryvek ze vzpomínek Miloslav Müllera,
lo vyučování dětí ve školách, což byla březen 2005, srpen 2008
6.strana
farní noviny – červen 2009
farní noviny – červen 2009
strana 7
Otec Řehoř
a otec Norbert,
25.1.1975
Bubenečský hřbitov, září 1972
SILVES TR ROKU 1969
První sv. přijímání, červen 1974 (první zprava
je Vojtěcha, vedle Jana – ta byla u prvního
přijímání)
Nerada se bujaře veselím „na povel“, a tak jsem přivítala pozvání na přátelské
posezení. Manžel měl hroznou rýmu, nemohl mezi lidi. Uložila jsem děti (1 rok a 3
roky) a odešla sama ke kamarádce MUDr. Aleně Vejrostové. Sešla se spořilovská
parta, s kterou jsme jezdili na vodu a v zimě lyžovat. Přišel mezi nás i otec Řehoř,
který byl na Spořilově něco přes půl roku. Bylo to moje první osobní setkání s ním.
Rozproudila se zábava, připili jsme si dobrým vínem. Pro mě byl vyvrcholením kvíz
otce Řehoře. Byly to otázky ze života básníků a řada ukázek z jejich tvorby. Studovala jsem za hluboké totality a musím přiznat, že některá jména literátů mně zůstala
do té doby „dobře utajena“. Se zatajeným dechem jsem poslouchala recitaci otce
Řehoře z díla jeho oblíbeného Vladimíra Holana, následovala celá plejáda básníků:
Zahradníček, Reynek, Kostohryz a další. Moje pootevřené dveře do světa poezie
se otevřely dokořán a zůstaly tak po celý život. Poslouchala jsem literární pořady v rozhlase, navštěvovala večery recitace ve Viole a ráda chodila
a chodím na literární večery u nás
na Spořilově v sále pod kostelem.
Otče Řehoři, přijměte veliké díky za
nezapomenutelný večer před čtyřiceti lety a za Vaši přípravu všech
dalších pořadů.
Anna Zikešová
Setkání u Zikešů po prvním sv. přijímání
Miriam – Vojtěchy, červen 1975
PŮLNOČNÍ S OTCEM ŘEHOŘEM
Lidé se sem sjížděli z celé Prahy. Bylo to před půlnocí 24. prosince 1973. Půlnoční
mše v té době byly po Praze zřídka kde. Otec Řehoř stál v rochetě u hlavních dveří
Svaté Anežky na Spořilově a vítal příchozí. Pomáhali mu i někteří statní farníci,
aby nepřipustili rušivé elementy, u kterých se mohlo předpokládat, že by působily
individuálně i záměrně.
Za hlavním oltářem vánočně voněly dva vysoké smrky s barevnými svíčkami. Regenschori pan Čížek doprovázel na varhany lid zpívající české koledy. Otec Řehoř
četl Lukášovo evangelium: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě
Davidově. Promluvu věnoval spíše těm, co navštěvují kostel jen na Vánoce. Postavy v Betlémě si svítily lucernami do temné noci, aby se poklonily malému dítěti,
narozenému pro každého z nás, abychom už nikdy nebyli sami.
Zpěv Narodil se Kristus Pán už dozněl a lidé se vraceli s vánočním požehnáním
do svých domovů. Pozval jsem otce Řehoře s několika mladými na popůlnoční
posezení u vína. Maminka měla napečeno vánoční cukroví a otec Řehoř rád pozvání přijal. V teple širší rodiny vzpomínal na půlnoční v Belgii, na Vánoce ve vězení, na fotografické působení v Brně, kde navštěvoval rodiny Jana Zahradníčka,
Zdeňka Rotrekla a mnoho jiných. Ne nadarmo měl přezdívku františkánský básník. Vánoční noc se zdála krátká. Brzo ráno už otec Řehoř rozdával při ranní mši
v eucharistii přítomného Boha a zároveň člověka, právě narozeného v Betlémě.
Pavel Roček
8.strana
farní noviny – červen 2009
farní noviny – červen 2009
strana 9
Milý Otče,
OTEC VOJTĚCH
s láskou a vděčností vzpomínáme na dobu, kdy jste začal působit v naší farnosti
a kdy jste se ujal nás, tehdy ještě mladých, v našem klubu. Tenkrát nám všem
bylo kolem dvaceti let, dnes jsou z nás matky, otcové, dokonce babičky a dědečkové. Dodnes však s radostí vzpomínáme na onu dobu, kdy jsme se v tomto
společenství s Vámi mohli radovat a smát. Děkujeme Vám, že jste s námi byl, děkujeme Vám, že s námi jste. Přejeme Vám všechno dobré, hodně Božího požehnání a pomoci.
Marie Čížková, Marie Zmátlová a Magda Fingerová
je celá léta požehnáním nejen pro spořilovskou farnost, ale pro každého, kdo se
s ním seznámí a otevře mu své srdce. Dovede zaujmout snad všechny. Není totiž
jen oddaným služebníkem Bohu, ale i lidem. Vím, jak babičkám vysekával otvor pro
zavedení plynových kamen, opravoval vypínač, učil mnohé z nás malovat pokoje,
vysekávat elektřinu, natřít okna a další užitečnosti.
Páter Řehoř je znalcem literatury, milovníkem poezie, hudby, divadla. Sám píše
verše. Dobře a rád si zazpívá, a to hlavně své moravské písničky. Fotografuje a
filmuje naše šťastné chvíle. Učí nás radosti ze života.
Jeho „mládež před čtyřiceti lety“ díky němu překonávala nesnáze totality. Dnes už
vodíme do kostela svá vnoučata. Dětské spořilovské mše byly a jsou známy po celé
Praze. Otec Vojtěch má děti a mladé rád. Sám má stále mladé a moderní myšlení.
Jako rozený (ovšem i vystudovaný) pedagog nenápadně vedl své ovečky dobrou
cestou. Nebýt jeho, nevzniklo by Křesťanské gymnázium. Vzala jsem si k srdci páterovo: „Musí se konat, nejen mluvit.“ Dodával mi odvahu v počátečních nesnázích
a konal. Byl prvním učitelem náboženství na této škole. Rozpačité a nedůvěřivé neznalce křesťanství, kteří se občas náhodou dostali do gymnázia, přiváděl ve svých
hodinách k objektivnímu poznání a subjektivnímu prožitku cesty k Bohu. Někteří došli
až ke křtu. Přivedli do kostela i své rodiče nebo dokonce prarodiče. Někteří zaujali
aspoň tolerantní postoj v naší netolerantní společnosti vychované odporem k církvi.
Jednou jsem šla do kabinetu matematiky vyřídit vyučujícímu nějaký vzkaz. Vstoupím, tam ticho, učitelky poslouchají se zaujetím. Z vedlejší třídy byl slyšet výklad
pana profesora Marečka. Byly nadšené a sdělovaly, že když právě neučí, rády si jeho hodiny
poslechnou.
Páter se umí radovat se známými i ještě neznámými na svatbách, křtinách, narozeninách.
„Vždycky se najde nějaká příležitost k oslavě.
Slavit se může v celém oktávu události...,“ jsou
jeho slova, vzkaz. Dovede i potěšit a podepřít.
Když se na gymnáziu nešťastnou náhodou zabila žákyně druhého ročníku, prožíval s její třídou tyto těžké chvíle. Docházel denně do školy,
aby jim byl ku pomoci, a pak řadu let sloužil mši
v den její smrti, kde se scházeli spolužáci i rodina. On pomohl této škole k získání dobrého
jména. Dnes mu také za ni děkuji a přidávám se
k těm, kteří říkají – zvolil nejlepší povolání, udělal v něm obrovský kus práce, jemu i Bohu díky
za to, že je s námi.
Kamila Müllerová
Milý Otče,
chtěli bychom Vám poděkovat za všechno, co jste pro nás, pro naši farnost vykonal. Vybavuje se nám tolik dobrého, že ani nevíme jak vše vyjádřit. Hned na
začátku Vašeho působení na Spořilově jste se ujal mládeže, mezi kterou jsme
tehdy patřili, a byl jste nejen naším duchovním otcem, ale i kamarádem. Když
jsme založili rodiny a přišly děti, mohli jsme s nimi chodit na nedělní dětské mše,
kde se děti cítily dobře. Dnes se těchto mší zúčastňují již naše vnoučata a nám
zbývá jen děkovat a děkovat. Za vaši lásku, trpělivost, shovívavost, starost, kterou
jste nám celá ta léta rozdával.
Přejeme Vám vše nejlepší, hodně zdraví, síly, radosti a Božího požehnání.
Otče Řehoři, máme Vás rádi a za vše Vám moc děkujeme.
Marie a Jiří Čížkovi
Křest Jakuba Čížka, červenec 1974
S Líznerovými, Vyšehrad, 1980
10.strana
farní noviny – červen 2009
Napomínání jako dar
Co se mi, jako novokřtěnci, především líbí na otci Řehořovi, je jeho charismatický
dar rozdávat lidem za jakýchkoli okolností pokoj. Neznamená to ale, že by byl otec
neschopný plodné kritiky. Napomenutí je v podání našeho duchovního správce
vedeno láskou a respektem, kdy své fundované teologické znalosti a duchovní
zkušenosti vždy upozaďuje tak, aby dal prostor individuální víře a postojům svých
svěřenců, kterým tím pomáhá soustředit se na věci, na kterých opravdu záleží.
Napomínání v podání otce Řehoře se tak stává jedním z darů Ducha Svatého, jak
o něm ve svých listech píše sv. apoštol Pavel – napomínejte se a milujte se.
Jiří Mataj, ministrant
farní noviny – červen 2009
V
roce 1948 jsem poznal v kroměřížské Koleji sv. Antonína jednoho
z mladých františkánských bratří, kteří
byli později vysvěceni v Lovani v Belgii,
P. Řehoře Marečka.
Citlivě vytvářel záložky a exlibris jako
písmařské šperky. Rozvíjel půvab unciál v osobitém pojetí a ctil editora Josefa Floriána ze Staré Říše a jeho krásné
tisky z edic Nova et vetera, Studium
a Dobré dílo.
Josef Jícha, Knižní značka, Spolek
sběratelů a přátel exlibris, 4/2005
M
Svatba Zuzany a Tomáše Holasových, 1974
V
šechny šťastné i smutné okamžiky mého života i života mojí rodiny se pravidelně završovaly v kostele sv. Anežky na Spořilově, a tak je toho moc, za co
bychom měli a chtěli pateru Řehořovi děkovat. Je toho dokonce tolik, že bych ani
na pouhý výčet neměla dost místa. A tak se omezím na jedinou věc – na starý
kroužkový blok v plastových deskách (myslím, že byly černé), z kterého nám kdysi
pater Řehoř předčítal básně právě těch autorů, jejichž díla bychom v oněch tuhých
normalizačních letech jen těžko našli v knihovnách nebo knihkupectvích. Za okny
byla noc, na stole hořela svíčka a pater četl něco, čemu jsem tehdy často ani nerozuměla, ale co bylo zjevně krásné. S vděčností mu děkuji za ona setkání s krásou,
která nám tak často a trpělivě zprostředkovával.
Zuzana Holasová
álokdo ví, že na Chodově probíhají
katolické bohoslužby nejen v chodovském kostelíku a přilehlé nafukovací
hale – stanu sv. Pavla, ale i v Petýrkově ulici v bezbariérovém domě č. 1953
pod záštitou Klubu vozíčkářů Petýrkova.
Celebruje je každé pondělí od 18 hodin
páter Řehoř Mareček, františkán, který
do Petýrkovy ulice dojíždí ze spořilovského kostela. Chodovské bezbariérové byty jsou normální sídlištní bytovky,
přizpůsobené pro občany pohybující se
na vozíku, není v nich tedy společenská
ani kulturní prostora, vhodná k podobnému účelu. Bohoslužby se zde kuriózně
konají v suterénní sušárně pod prádelními šňůrami. Díky znamenitému kazateli
a láskyplnému knězi páteru Marečkovi
však nejsou o nic méně důstojné a vřelé než v kterémkoli katolickém kostele.
Obyvatelky domů provázejí bohoslužbu hudbou na elektronické varhany a
zobcovou flétnu, čas od času přicházejí
zahrát členové FOK houslisté pan Riedlbauch a pan Bauer s kytaristou panem
Rozsypalem, někdy přijde zazpívat a
zahrát katolická mládež, soustředěná
kolem spořilovského kostela. Obyvatelé
strana 11
bezbariérových domů nenavštěvují sice
tyto bohoslužby v tak hojné míře, jak by
bylo žádoucí, ostatně sušárna rozměrů
běžné obytné místnosti to ani nedovoluje, schází se však na nich pravidelně
skupina vozíčkářů, jejich příbuzných
a přátel. Pro vozíčkáře je to prakticky
jediná možnost, jak se zúčastňovat mše
svaté, neboť do chodovské nafukovací
haly, kde se koná nedělní bohoslužba,
je pro ně přec jen trochu daleko, hlavně
v podzimním a zimním nečase, a chodovský kostelík není zcela bez architektonických bariér.
Eva Smidtová, čtenářka Klíče
Překlad 103. žalmu otce
Řehoře Marečka OFM
Z propasti volám k Tobě, Hospodine,
Pane, všimni si mého naříkání.
Úpění mé modlitby ať dolehne k Tobě.
Kdybys měl na očích naše hříchy,
kdo by obstál před Tvou tváří?
Ty však znovu odpouštíš tomu,
kdo Tě má v úctě.
Vším, co je ve mně, Ti důvěřuji, Pane,
očekávám tvé slovo odpuštění.
Více než ti, kdo čekají na jitřenku,
já čekám na tvé odpuštění, Hospodine.
Vždyť Ty, Hospodine, jsi sama láska,
odpuštěním nikdy nešetříš.
Ty vytrhuješ svůj lid
ze všech jeho provinění.
Otec Mareček překládal z nějakého francouzského lidového breviáříčku. Kdyby
to někoho zajímalo, ať si přijde pro další žalmy (a případně pro další překlady
básní) do kostela sv. Anežky v Praze na
Spořilově. Tam sídlí pachatel.
www signály.cz, Zápisky ze žlutého
domu, J. Novák
12.strana
farní noviny – červen 2009
Národní rada Sekulárního františkánského řádu ČR vás srdečně zve
na konferenci při příležitosti 20. výročí
svatořečení sv. Anežky Přemyslovny
V letošním roce uplyne již dvacet roků od doby, kdy většina našeho národa se
s radostí připravovala na svatořečení Anežky Přemyslovny. Tisíce nás jely do Říma
a vrátili jsme se s nadšením. Tehdy to byla jiskra, která v lidech roznítila znovu naději a spolu s dalšími faktory významnou měrou přispěla k pádu komunismu a tzv.
sametové revoluci v našem státě. Bohužel toto nadšení dosti rychle opadlo, jak to
v podobných případech často bývá. Letos tedy máme příležitost toto nadšení obnovit a pokusit se vložit do života naší společnosti morální a duchovní hodnoty. Máme
pocit, že není náhoda, že na tento rok připadá naše předsednictví v Evropské unii,
návštěva papeže a možná ještě něco dalšího, o čem dosud nevíme. Kromě toho
budeme v roce 2011 oslavovat osmisté výročí narození sv. Anežky Přemyslovny.
Tato konference bude zahájením akcí, směřujících k tomuto výročí.
V této souvislosti vás všechny Sekulární františkánský řád ve spolupráci s celou
františkánskou rodinou v naší vlasti zve do Prahy.
Konference se bude konat ve dnech 16. – 18. října v Praze.
Přihlášku na konferenci (k dispozici v kostele) prosím zašlete poštou nebo e-mailem do 31. května 2009 na adresu: Ing. Jiří Tůma, Sekretariát konference o sv.
Anežce, 252 82 Kamenný Přívoz, e-mail: [email protected].
Jak Šnečci jeli hledat poklad do skal
Se skřítkem Cestovatelem a jeho kamarády z pověstí Českého ráje jsme strávili květnový minitábor uprostřed skal, luk, rybníků a lesů. Brousili jsme drahokamy
se skřítky Turnováky, pomáhali si, ale tajně, navzájem se skřítkem Pelíškem. Hráli
jsme fotbal s Obrem. Prozkoumávali velký hrad Frýdštejn s Bílou paní. Lezli jsme po
skalách s Černým rytířem a obdivovali jsme Trosky s Babou a Pannou. Poslední den
jsme hledali poklad v Hadí studánce. Zlý drak nám chtěl všechno pokazit, ale nakonec se nám společnými silami podařilo poklad sundat z vysokého stromu nedaleko
dračí sluje. Celým táborem nás provázel skřítek Cestovatel, který byl zakletý. Nám
se však podařilo zlou kletbu zlomit, a tak až se vydáte do skal, jistě se také setkáte
s podobnými skřítky jako my. Rozloučili jsme se táborovou hymnou „V nohách mám
už tisíc mil... oddíl šnečků je na cestu připraven... poklad hor...“.
Veronika Koběrská
farní noviny – červen 2009
strana 13
SPOLEČENSTVÍ (NEJEN) MANŽELŮ
Již několik let se blíže nespecifikovaná skupina farníků sv. Anežky schází k večerní
modlitbě, četbě Písma a popovídání si o běžných starostech. V nepravidelných
intervalech, vždy však ve středu od 21.00 býváme hosty v některém z bytů zúčastněných spolčovníků na Spořilově nebo na Chodově. Letos se věnujeme Skutkům
Apoštolů a kterou část Písma začneme v září je zatím tajemstvím.
Vždy když odcházím z domova na společenství (…unavená a z bytu, který po mé
přítomnosti zoufale touží), říkám si, jestli bych neměla radši uklízet nebo jít jednou
brzy spát. Ale kolem půlnoci, když uléhám do postele s pocitem, že jsem prožila
krásné dvě hodiny obklopená přáteli, a vědomím Boží přítomnosti, si říkám, že to
opět stálo za to.
Naše společenství je zcela otevřené každému. Není nutné se účastnit pravidelně.
Před každým společenstvím rozesíláme mail s datem a místem setkání, tak pokud
chcete být zařazeni do adresáře, napište nebo zavolejte, rádi vás budeme informovat.
Hana Čížková, [email protected], 603 722 759
VÝROČÍ GYMNÁZIA POSTUPICKÁ – SPOŘILOV II
V tomto školním roce uběhlo 25 let od založení státního gymnázia v Postupické
ulici. Za dobu své existence prodělalo řadu změn. Přesunulo se z jednoho pavilonu
bývalé ZŠ do druhého, vyrostlo o další patro, dostalo nový kabát a střechu, umělým
povrchem bylo modernizováno školní hřiště. Vedle čtyřletého studia běží už řadu
let studium šestileté, zcela specifické je zaměření vždy jedné třídy v ročníku na
florbal…
26. 6. 2009 chceme čtvrtstoletí školy oslavit. Nejen se současnými i bývalými studenty a učiteli, ale zvána je samozřejmě také široká spořilovská veřejnost. Můžete
se těšit na vystoupení kapel, divadlo, několik videoprojekcí, výstav a celou řadu
dalších překvapení…
Více informací: www.postupicka.cz, za organizátory oslav výročí
Ivo Pohořelý
FARNÍ ÚŘAD
P. Řehoř Mareček
Jihovýchodní IV. č. 25
tel. 2 72 76 34 60
úřední hodiny:
po – pá 8.00 – 10.00
Křty:
Antonín Abrhám,
Christine Burdon,
Michaela Podolníková
Úmrtí:
Jaromír Slabecký,
Miroslav Kavka,
Anna Hlaváčová
Sbírky: Svatojánská na arcidiecézi: 8.470 Kč
Na televizi Noe: 8.150 Kč
14. strana
farní noviny – červen 2009
9. 6. ve 20 hodin předsta26. 6. v 16.30 poslední setSTANE
vení karlovarského divadla
kání
františkánských terciářů
SE
Dagmar ANTIGONÉ – scénicpřed prázdninami ve třídě pod koská koláž opírající se především
telem sv. Anežky. Program: při mši svao stejnojmennou Sofoklovu traté složí profes tři noví členové, všichni
gédii.
jsou srdečně zváni na malé posezení.
11. 6. na letošní slavnost Těla a
Krve Páně připadá VÝZNAMNÉ
VÝROČÍ: 60 let od vysvěcení Otce
Řehoře v belgické Lovani. Prvního
června uplyne neuvěřitelných čtyřicet let, co otec Mareček přišel na
Spořilov. Při mši svaté a následném
večírku tyto události spolu s ním
oslavíme.
Pravidelný úklid kostela: 12. 6. a 26. 6.
v 8 hodin. Kdo by chtěl pomoci, bude
srdečně vítán.
BOHOSLUŽBY O PRÁZDNINÁCH:
středa – pátek:
18.00
neděle:
7.30
První poprázdninová dětská bohoslužba v 10.30 bude 6. září.
PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ A TRADIČNÍ KONCERT DĚTÍ
V neděli 14. června při dětské mši svaté v 10.30 hodin půjdou po celoroční přípravě poprvé ke svatému přijímání:
Matěj Outrata, David Pěruška, Antonín Tuček, Magdaléna Drozdová a Julie
Baboráková.
Kristýna Mihalcsatinová a Pavol Ďurkech půjdou později v náhradním termínu.
Ve středu 10. června od 16 hodin půjdou tyto děti ke svátosti smíření. Po nich
budou mít příležitost očistit svá srdce ostatní děti, případně jejich rodiče.
V neděli se sejdeme ještě odpoledne v 15 hodin v sále pod kostelem, abychom
společně oslavili první svaté přijímání dětí a zárověň slavnostně ukončili letošní
vyučování náboženství.
Na programu bude pohybově hudební pásmo Čtvero ročních dob v podání Šnečků, divadelní představení – anglická pohádka O malé Mette a volné zpracování legendy o Golemovi – dramatického dětského souboru Kočkovníci při ZUŠ Dunická,
Praha Spořilov pod vedením Jany Frankové, koncertní vystoupení nejmladších
muzikantů z farnosti a na závěr slané i sladké občerstvení.
Všichni jsou srdečně zváni.
Klára Kudrnová
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz.
Cena: 10 Kč. Číslo vyšlo 7. 6. 2009. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská