Metodický list

Metodický list
Název materiálu
Zvláštnosti větné stavby
Autor
Mgr. Darja Dvořáková
Klíčová slova
Citoslovce, vsuvka, samostatný větný člen, výpustka
Šablona
III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky – využíváním ICT
Datum vytvoření
13. 10. 2013
Sada
III/2 – 5.20
Oblast, obor
Český jazyk, Jazyková výchova
Třída
9. třída
Druh učebního materiálu
Pracovní list
Anotace + popis použití
Pomocí pracovního listu si žáci zopakují některé ze zvláštností
větné stavby – citoslovce, vsuvku, samostatný větný člen a
výpustku. Nejprve vždy vypracují cvičení s několika příklady
daného jevu a poté teoreticky odvodí jeho charakteristiky.
V připraveném textu ponechají pouze platná tvrzení.
Seznam literatury a pramenů
Autor:
Název materiálu:
Číslo materiálu:
Darja Dvořáková
Zvláštnosti větné stavby
EU (III/2 5.20)
ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉ STAVBY
1. CITOSLOVCE
Doplň do každé věty vhodné citoslovce z nabídky.
Rozhodni, ve kterých větách je třeba oddělit citoslovce čárkou.
a) ……….. to je pořádná zima.
b) Všichni chlapci ………… přes potok.
c) Je to příliš těžké. ……… neunesu to.
d) ………. hrozně to bolí.
e) Kastrol …………… na podlahu.
f) …………… slyšeli jste tu novinku?
g) Chlapec za rohem ………. na sestru.
UF
BAF
HALÓ
AU
BRR
HOP
BŘINK
Nehodící se škrtni:
Ve většině případů nejsou citoslovce větnými členy. Netvoří s žádným dalším slovem ve větě
skladební dvojici. Stojí samostatně a oddělujeme/neoddělujeme ho čárkami. To je případ vět:
a), b) , c), d), e), f), g)
V některých větách však mohou citoslovce nahrazovat slovesný přísudek. V těchto případech
citoslovce oddělujeme/neoddělujeme čárkami. To je případ vět:
a), b) , c), d), e), f), g)
2. VSUVKA
Podtrhni vsuvky a odděl je čárkami.
a) Obrátili se na strýce a to je skutečně rázný člověk aby jim pomohl situaci vyřešit.
b) Před domem stála nemýlím-li se nějaká starší žena se psem.
c) To auto mělo alespoň mám ten dojem stříbrnou metalízu.
d) Tyhle dveře jsou soudě podle jejich předpokládaného stáří vzácným uměleckým kouskem.
e) Řekni mi alespoň a to je stěžejní informace kolik lidí tam bylo.
f) On se určitě to bych se klidně vsadil neučí ani trochu.
Nehodící se škrtni:
Vsuvka přerušuje/nepřerušuje souvislý proud řeči, je do věty vložena těsně/volně. Mluvnicky
s větou souvisí/nesouvisí, závisí/nezávisí na jiném větném členu.
Vsuvka může vyjadřovat hodnocení, vztah mluvčího k obsahu nebo jeho citovou reakci, tak tomu
je ve větách (vyber): a), b) , c), d), e), f)
Může se jednat také o doplňující, zpřesňující, vysvětlující poznámku k obsahu věty, jako např. ve
větách (vyber): a), b) , c), d), e), f)
Autor:
Název materiálu:
Číslo materiálu:
Darja Dvořáková
Zvláštnosti větné stavby
EU (III/2 5.20)
3. SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN
Spoj samostatné větné členy s vhodnou základní větou.
Zakroužkuj v základních větách ukazovací zájmena, popř. příslovce, která na samostatný větný
člen upozorňují.
Návrat do první ligy,
to už nám bylo dost chladno.
Pozdě večer,
jen tam se cítím svobodný.
Tenhle krtek,
ten se nám nevydařil.
Můj mladší bratr,
to se mu to bydlelo ve stanu.
V lese,
to je spolehlivý člověk.
Na hezké šaty a na dobré jídlo,
ten nám tu zahrádku zlikviduje.
V létě,
na to si člověk snadno zvykne.
Nehodící se škrtni:
Samostatný větný člen je/není vytčen z věty, proto je/není oddělen čárkou. Na tento větný člen
mluvčí klade/neklade důraz. Používá se zejména v psaném/mluveném projevu.
4. VÝPUSTKA (ELIPSA)
Doplň věty neúplné o vypuštěná slova.
Zítra musím do Brna.
…………………………………………………………………………………………………….
My o vlku a vlk za humny.
…………………………………………………………………………………………………….
Tak hezkou dovolenou.
…………………………………………………………………………………………………….
Vlak odjíždí v deset patnáct.
…………………………………………………………………………………………………….
Nevím, co dřív.
…………………………………………………………………………………………………….
Dvakrát kávu prosím.
…………………………………………………………………………………………………….
Nehodící se škrtni:
Výpustka je vynechání slova (slov), které brání/nebrání srozumitelnosti věty. Smysl sdělení si
lze/nelze snadno domyslet podle souvislostí a situace. Neúplné věty bývají/nebývají hojně
využívány v dialogu, konverzaci.
Autor:
Název materiálu:
Číslo materiálu:
Darja Dvořáková
Zvláštnosti větné stavby
EU (III/2 5.20)
ŘEŠENÍ
1. CITOSLOVCE
a) Brr, to je pořádná zima.
b) Všichni chlapci hop přes potok.
c) Je to příliš těžké. Uf, neunesu to.
d) Au, hrozně to bolí.
e) Kastrol břink na podlahu.
f) Haló, slyšeli jste tu novinku?
g) Chlapec za rohem baf na sestru.
Nehodící se škrtni:
Ve většině případů nejsou citoslovce větnými členy. Netvoří s žádným dalším slovem ve větě
skladební dvojici. Stojí samostatně a oddělujeme/neoddělujeme ho čárkami. To je případ vět:
a), b) , c), d), e), f), g)
V některých větách však mohou citoslovce nahrazovat slovesný přísudek. V těchto případech
citoslovce oddělujeme/neoddělujeme čárkami. To je případ vět:
a), b) , c), d), e), f), g)
2. VSUVKA
a) Obrátili se na strýce, a to je skutečně rázný člověk, aby jim pomohl situaci vyřešit.
b) Před domem stála, nemýlím-li se, nějaká starší žena se psem.
c) To auto mělo, alespoň mám ten dojem, stříbrnou metalízu.
d) Tyhle dveře jsou, soudě podle jejich předpokládaného stáří, vzácným uměleckým kouskem.
e) Řekni mi alespoň, a to je stěžejní informace, kolik lidí tam bylo.
f) On se určitě, to bych se klidně vsadil, neučí ani trochu.
Nehodící se škrtni:
Vsuvka přerušuje/nepřerušuje souvislý proud řeči, je do věty vložena těsně/volně. Mluvnicky
s větou souvisí/nesouvisí, závisí/nezávisí na jiném větném členu.
Vsuvka může vyjadřovat hodnocení, vztah mluvčího k obsahu nebo jeho citovou reakci, tak tomu
je ve větách (vyber): a), b) , c), d), e), f)
Může se jednat také o doplňující, zpřesňující, vysvětlující poznámku k obsahu věty, jako např. ve
větách (vyber): a), b) , c), d), e), f)
3. SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN
Návrat do první ligy, ten se nám nevydařil.
Pozdě večer, to už nám bylo dost chladno.
Tenhle krtek, ten nám tu zahrádku zlikviduje.
Můj mladší bratr, to je spolehlivý člověk.
V lese, jen tam se cítím svobodný.
Na hezké šaty a na dobré jídlo, na to si člověk snadno zvykne.
V létě, to se mu to bydlelo ve stanu.
Autor:
Název materiálu:
Číslo materiálu:
Darja Dvořáková
Zvláštnosti větné stavby
EU (III/2 5.20)
Nehodící se škrtni:
Samostatný větný člen je/není vytčen z věty, proto je/není oddělen čárkou. Na tento větný člen
mluvčí klade/neklade důraz. Používá se zejména v psaném/mluveném projevu.
4. VÝPUSTKA (ELIPSA)
Zítra musím do Brna.
My o vlku a vlk za humny.
Tak hezkou dovolenou.
Vlak odjíždí v deset patnáct.
Nevím, co dřív.
Dvakrát kávu prosím.
Zítra musím jet do Brna.
My mluvíme o vlku a vlk je za humny.
Tak vám přejeme hezkou dovolenou.
Vlak odjíždí v deset hodin a patnáct minut.
Nevím, co mám dělat dřív.
Přineste nám dvě kávy prosím.
Nehodící se škrtni:
Výpustka je vynechání slova (slov), které brání/nebrání srozumitelnosti věty. Smysl sdělení si
lze/nelze snadno domyslet podle souvislostí a situace. Neúplné věty bývají/nebývají hojně
využívány v dialogu, konverzaci.