truhlářský magazín - Střední průmyslová škola Tachov

tm 3.
truhlářský
magazín
tm 3
2012/2013
 Truhláři
ve Světcích
 Dřevěné
chrámy
v Norsku
 Hlavolam
pro šikovné
ruce
 Kuriozity
 Zajímavé
dřeviny
 Toulky
Tachovskem
Hrad
Gutštejn
DŘEVĚNÝ
CHRÁM
BORGUND
R. 1150
NORSKO
TRUHLÁŘI
VE SVĚTCÍCH
Končící ročníky u oboru truhlář – dokončení
z minulého čísla.
Šk. rok 2006/2007  AICHLER
Michal,
MAŘÍK Marek, MAŘÍK Miroslav, MOKRÝ
Michalel, MUNDL Jindřich, PARÁT Aleš,
POSPÍŠIL
Marek, REJTHAR
Tomáš,
SALABA Stanislav, SOUDNÝ Pavel, STULÍK
Bohumír, ŠTĚPÁN
Filip, VESLÝ
Radek,
VESELÝ Stanislav, VLK Marek.
Šk. rok 2007/2008  FIKAR
Pavel,
HOIDAR Jaroslav, CHEJNOVSKÝ
Václav,
KILACSKO
Tomáš, KOŠEK
Jaroslav,
KRAUSKOPF Václav, LAZORKA Jiří, LEBA
Jan, LIŠKA Václav, MACÁN Jan, MAJER
Josef, RYP Václav, VESELÝ Tomáš.
Šk. rok 2008/2009  DRŠKA
Tomáš,
DVORSKÝ Aleš, FAMĚRA Pavel, FECKO
Tomáš, GÁLIK Tomáš, HOLÁT Roman,
KOCOUREK Jiří, KOVANDA Jan, MAJER
Josef, NOVOTNÝ Ladislav, ŠTĚRBA Martin,
ZELENKA Tomáš.
Šk. rok 2009/2010  MMERLING
Jiří,
AUBRECHT Marek, BESMÁK Filip, BRADA
Václav, FAMĚRA Martin, HOUŽKA Lukáš,
HRABOVSKÝ
Roman, KAGÁNEK
Jan,
KOCOUREK
Jiří, KONEČNÝ
Jaroslav,
KOZLER
Pavel, KREJSA
František,
KVASNIČKA Stanislav, LANCIGR Jakub,
MAŠTALÍŘ Kamil, POLANSKÝ Gregor.
Šk. rok 2010/2011  BERÁNEK
Miloš,
BROŽÁK Josef, LEJSEK Jaroslav, POLÁČEK
Martin, SKOUPÝ Ondřej, ŠMEJKAL Václav.
ŠK. rok 2011/2012  CSECS Petr, DUREC
Jan, FOKS
Denis, GALBA
Marian,
HOLAKOVSKÝ
Antonín, HRACH
Luboš,
JELÍNEK Marek, PIKL Ladislav, ŠVAMBERK
Jan, VOLESKÝ Denis.
Před písemnou zkouškou, školní rok 2001 / 2002
Sedící zleva: Josef BRABEC, Michal ZDVOŘAN, Jaroslav LUPŠA, David VELICH,
David PAJDRMAN, Jan ŠUBRT, Jan DUDA.
Stojící zleva: Jiří BASÍK, Josef BOUDA, Pavel LÁCHA, Miroslav SKÁLA, třídní učitel
Jaromír HOHLER, Jiří BRÁNSKÝ, Jaroslav SLIVONĚ, Milan KOVÁŘ, Jiří MACEK.
2.
VELIKONOČNÍ
DŘEVĚNÉ ZVUKOVÉ
NÁSTROJE
Součástí velikonočních obyčejů byla
obchůzka chlapců po vesnici, zvaná klepání,
hrkání, křístání nebo rachání. Od Zeleného
čtvrtka do Bílé soboty se nezvonilo, říkalo
se že:
„Zvony
odletěly
do Říma“.
Oznamování času během dne, tedy úlohu
zvoníků, převzali chlapci. Ke „zvonění“ jim
sloužily nástroje vyrobené ze dřeva,
konstruované
na
kladívkovém
nebo
pérovém principu. Nástroje zhotovovali
zručnější chlapci, ale často byly i dílem
profesionálních
truhlářů,
kolářů
nebo
bednářů.
Nástroje vydávající zvláštní zvuky byly
vyráběny z tvrdých dřevin, jako například
z buku, dubu, javoru, švestky nebo habru.
Někdy bylo na jednom nástroji použito i
více dřevin, na doplňující prvky se pak
použilo i měkké dřevo.
jedním kladívkem, většinou hranolovitého
nebo soudkovitého tvaru. Některé typy
klapaček mohly mít dvě i tři kladívka,
záleželo
na
konstrukčním
zvládnutí
nástroje.
Klapačky měly i širší využití než jen pro
velikonoční klepání. Sloužily ještě na
začátku 19. století jako signální nástroj pěší
pošty, ponocní oznamovali jejich klapotem
svou bdělost, ve dvorech jimi svolávali
mlatce k jídlu, používaly se jako nástroje na
plašení ptáků.
Hrkačky
Jinak také řehtačky, hrkotky, brkače,
drkače, vrzgáče, rapotáče, vrkače. Tyto
dřevěné nástroje různých velikostí patří
k nejobvyklejším nástrojům velikonočního
hlučení.
Základem
malé
jednopérové
hrkačky je obdélníkový rám v podobě
písmene U (lidově zvaný praporec), je
obvykle vyroben z jednoho kusu dřeva. Na
jednom
konci
jím
probíhá
hřídel
s nasazeným
zoubkovitě
rýhovaným
kolečkem uvnitř rámu, protažený v rukojeť.
Na druhém konci rámu je ve štěrbinovitém
průřezu zaklíněno tenké bukové nebo
dubové prkénko, takzvané péro, které při
otáčení
rukojetí
dopadá
na
hrany
rýhovaného kolečka a vyvolává řehtavý
zvuk. Často je péro vyřezáno v jednom
kuse s rámem. Rýhování kolečka má
trojúhelníkový i obloučkový profil.
Pojízdný hrkač
NEJČASTĚJŠÍ ZVUKOVÉ NÁSTROJE
Klapačky
Vyráběla se celá řada klapaček (klapačka,
klapotka, klapač). Klapačka se skládala
z ozvučné desky z tvrdého dřeva nejčastěji
osmičkového tvaru, protknutá uprostřed
rukojetí, na jejímž horním konci se v kloubu
překlápí vpřed a vzad kladívko, tlukoucí o
desku. Běžný typ nástroje je vybaven
KLAPAČKA
Patřil
k oblíbeným
nástrojů
starších
chlapců, nejčastěji se mu říkalo tragač nebo
také trakař, trakárek, samokol. Byl vyroben
na stejném principu jako řehtačka, vydával
i stejný zvuk, ale mnohem intenzivnější.
Trakaře, jako složitější výrobek, vyráběli
nejčastěji koláři.
Podle krajových zvyklostí se používaly i
další nástroje různých konstrukcí. Záleželo
na nápaditosti a šikovnosti zhotovitele
VALCHA
3.
Klapačky a řehtačky velikonoční na
Podřipsku
Klapačky a řehtačky velikonoční na Podřipsku: 1. Kocour. 2. Trakař. 3,
4. Řehtačky. 5. Klapačka. Kreslil Fr. Homolka.
4.
Z HISTORIE TRUHLÁŘSKÉHO ŘEMESLA
SEKERY POUŽÍVANÉ PRO OPRACOVÁNÍ DŘEVA
5.
ZASTOUPENÍ RŮZNÝCH DRUHŮ DŘEVIN NA
TACHOVSKU
Porovnání zastoupení jednotlivých druhů
dřevin na panství Tachov v roce 1750 a
v okrese Tachov v roce 2000.
DŘEVINA
smrk
borovice
jedle
modřín
buk
bříza
olše
javor
ROK
1750
42%
2%
23%
27%
6%
ROK
2000
83%
3%
1%
1%
7%
2%
3%
1%
TRUHLÁŘ PŘI PRÁCI ROK 1420
TROCHU TRUHLÁŘSKÉ ROMANTIKY
6.
DŘEVĚNÉ
CHRÁMY
Dračí hlavy na dřevěném kostele
Většina
kostelů
postavených
ve
středověku v Norsku patří mezi sloupové
kostely,
nazývané
stavkirke.
Jejich
konstrukce zúročuje bohaté zkušenosti
Vikingů se dřevem, které využívali pro
stavbu lodí. Právě oni posunuli kupředu
techniku staveb ze dřeva, která vyvrcholila
právě sloupovými kostely. Dnes v Norsku
zbylo jen 30 stavkirke a jsou chráněny jako
jedinečné příklady středověkého stavebního
umění.
Základem stavkirke byly pečlivě vybírané
nosné sloupy, na které se celá konstrukce
zavěšovala. Mezi rohové sloupy byl v
podlaze vložen nosný práh, na kterém stála
celá stěna. Sloupy tak nebyly zapouštěny
přímo do země, ale uchycovaly se do
pražců, čímž se zabránilo jejich destrukci.
Stěny stavkirke pak tvořilo svislé bednění
ze silných prken. Krov byl začleněn do
prostoru kostela (nebyl zakryt) a zvětšoval
výšku střední lodě. Používaným materiálem
pro stavkirke bylo borové dřevo. Stromy se
ale nekácely, nejdříve se oloupala kůra a
pak se čekalo i několik let, než kmen
důkladně proschnul. Teprve poté se strom
pokácel,
dřevo
se
naimpregnovalo
pryskyřicí a konzervovalo kouřem.
Stavkirke bylo několik druhů, u novějších
byla uprostřed centrální hlavní loď se
dvěma řadami sloupů a uličkami po
stranách.
Všechny
stavkirke
byly
vyzdobeny zvířecími motivy, korouhvemi a
zejména typickými vikingskými prvky –
dračími hlavami, příšerami, úponky vinné
révy atd. Dřevořezby byly jak na střechách,
tak na zárubních dveří a podpěrných
sloupech. Dračí motivy na hřebenech
sedlových střech stavkirke tak dodnes
připomínají příďové nástavby vikingských
lodí – drakarů.
Norský název stavkirke, překládáno jako
sloupový kostel, je kompozitum, kde
základní slovo kirke je kostel. Určujícím
slovem je stav, což podle slovníku je tyč,
kůl, hůlka či berle. Jestliže tento typ kostelů
byl pojmenován slovem stavkirke, míněno
je tím nejen to, že nosnou konstrukci tvoří
něco, co se podobá tyči, nýbrž, že i svou
štíhlostí a směřováním vzhůru připomíná
tyč. Jde o čistě norský fenomén, neboť
kostely tohoto druhu se nikde jinde
nenacházejí, dokonce ani v sousedním
Švédsku ne. Označení stavkirke je proto
možno považovat za odborný výraz,
vztahující se pouze na tento druh kostela,
nikde jinde na světě se neopakující.
Setkat
se
však
můžeme
s
jeho
napodobeninami, a to dokonce i u nás.
Kostel sv. Bedřicha v obci Bílá, která se
nachází v blízkosti česko-slovenské hranice
v
Moravskoslezských
Beskydech,
byl
vystavěn v letech 1873-74 a stavitele
inspirovala
právě
norská
sloupová
architektura. Protože tento kostel má
zachovány veškeré prvky stavkirke, je
stavbou jedinečnou a nezaměnitelnou.
Najdete zde jak svislé sloupy i prkna, štíhlé
vikýře, dračí hlavy na vrcholech střech, tak
i štíhlou pyramidovitou hlavní věž. Také
vnitřní vybavení kostela je ze dřeva, což je
pro stavkirke typické. Stavba kostela v Bílé
však
spadá
do
druhé
poloviny
devatenáctého století, je tedy mnohem
mladší
než
norské
stavkirke,
které
pocházejí ze 12. století.
Kostel
postavil
na
objednávku
olomouckého
arcibiskupa
Friedricha
kardinála Langrata z Fürstenbergu stavitel
Antonín Kybasta, arcibiskupský stavební
rada. Projekt vytvořil podle dokumentace
norských stavkirke v Urnes, Borgund a
Hoppersdal (vydané v Lipsku 1835) jako
jejich syntézu, aby snížil náklady podle
požadavků
arcibiskupské
stavební
kanceláře. Celá stavba byla zhotovena ze
dřeva z okolních lesů, které až do 40. let
minulého století patřily olomouckému
arcibiskupství. Stálý dozor nad stavbou měl
hukvaldský stolařský mistr Jenig. Na
začátku 20. století stěny zateplil a sakristii
postavil architekt Alfréd Parma.
Stavbě dominuje vysoká štíhlá věž
s úzkými vysokými okny a trojúhelníkovými
7.
frontony nad horním okrajem. Je zakončena
vysokým jehlanem s makovicí a křížem.
Střecha je doplněna strmými stříškami a
zdůrazňuje
zalamovaný
půdorys
lodi,
vzniklý vlivem přístaveb předsíní před
jednotlivými vstupy. Konstrukce střech nad
lodí ve dvou výškových úrovních je velmi
komplikovaná
a
zaujme
dokonalým
řemeslným zvládnutím složitých prostupů
jednotlivých segmentů. Věž i celá členitá
střecha je pokryta ručně štípaným šindelem
ze smrkového dřeva. Krytina je položena
dvojitým krytím, kdy jednotlivé vrstvy
šindelů se překrývají minimálně 50 % své
délky. Také kamenný sokl po celém obvodu
kostela je kryt šindelem.
Kostel sv. Bedřicha je jednolodní dřevěná
stavba zalamovaného půdorysu. Ústřední
prostor tvoří převýšená obdélná loď s
trámovým stropem. K lodi přiléhá mělké
rovně ukončené kněžiště s dřevěnou
klenbou. Interiéru dominuje 14 bohatě
vyřezávaných sloupů (každý sloup je z
jediného kusu dřeva), které nesou kruchtu
se třemi slepými arkádami. Vzadu je
chrámový kůr, který má tři otevřené
arkády. Kněžiště od chrámové lodi odděluje
půlkruhový oblouk, přepažený trámem.
Uprostřed chrámové lodi jsou po obou
stranách galerie přerušeny bočními vchody
s
úzkými
předsíněmi.
Před
hlavním
vchodem do kostela je úzká předsíň se
sedlovou střechou. Ve stěnách kostela je 14
obdélníkových okének, na jejichž sklech
jsou technikou leptaného karmínového skla
provedena jednotlivá zastavení křížové
cesty.
Na dřevěné kostely je Moravskoslezský
kraj bohatý, na jeho území je jich 28.
Většina
z
nich
se
nachází
v
Moravskoslezských
Beskydech
a
je
postavena
v
duchu
tradiční
lidové
architektury. Dřevěná stavba norského typu
je ale jen jediná, a to sloupový kostel sv.
Bedřicha v Bílé.
(ge)
NEJVĚTŠÍ DŘEVĚNÝ CHRÁM V NORSKU VE MĚSTĚ HEDDEL
8.
KOSTEL VE MĚSTĚ ROLDAL - NORSKO
LOM 1158 NORSKO
KOSTEL SV. BEDŘICHA ČESKÁ REPUBLIKA
9.
JEDINÝ SLOUPOVÝ KOSTEL V ČESKÉ REPUBLICE – SV. BEDŘICHA
V INTERIÉRU KOSTELA SV. BEDŘICHA JE 14 VYŘEZÁVANÝCH SLOUPŮ. KAŽDÝ
Z NICH JE Z JEDINÉHO KUSU DŘEVA.
10.
ZAJÍMAVÉ DŘEVINY
KVAJAK (Guaiacum spp.)
VZRŮST:
Toto dřevo, známé od 16. století jako tzv. dřevo života, latinsky lignum vitae, protože jeho
pryskyřice byla považována za lék proti některým nemocem, je jedním z nejtěžších a
nejtvrdších obchodovaných druhů dřeva. Získává se ze tří druhů: Guaiacum officinale L.,
známého jako guayacan (Spanělsko), bois de qaiac (Francie), guayacan negro a palo santo
(Kuba), ironwood (USA), G. Sanctum L., známého jako guayacan bianco, qaicac femelle a
quayacancillo, a G. Guatemalense Planch. Všechny tři typy jsou vyváženy jako lignum vitae
neboli kvajak. Je to malý, pomalu rostoucí strom, vysoký přibližně 9m, s průměrem 25-45cm.
VZHLED:
Dřevo má tmavě nazelenale hnědou, až téměř černou barvu, nepravidelný průběh vláken
(střídavá točitost) a jemnou, pravidelnou texturu.
VLASTNOSTI:
Kvajak má hustotu po vysušení průměrně 1230kg/m³. Dřevo schne velice pomalu, je lámavé a
má tendenci praskat. Při použití vykazuje střední stabilitu. Má ve všech kategoriích vysoký
stupeň pevnosti, je obzvlášť tvrdé a má velmi vysokou pevnost v tlaku. Není vhodné pro
ohýbání a je velice obtížně strojně opracovatelné, jelikož při řezu projevuje vysoký řezný
odpor. Lepit kvajak může být obtížné, ale leštit se dá velmi dobře. Kvajak je extrémně
trvanlivé dřevo a je špatně impregnovatelné.
VYUŽITÍ:
Samomazný charakter dřeva, vyplývající z jeho vysokého obsahu oleje, z něj dělá ideální
materiál pro námořní použití a vybavení, například misky kluzných ložisek a ložiska spojovacích
hřídelů, kladek, a jako náhrada kovových osových ložisek v ocelárnách. Používá se všude tam,
kde je nespolehlivá nebo nepraktická lubrikace
dřeva, například u kol, kluznic, kladek, a v textilním
průmyslu u čističek bavlny, leštiček a navijáků.
Používá se také pro techniku vysekávání. Kvajak je
tradičně oblíbeným materiálem v dřevosochařství a
řezbářství a také vynikajícím materiálem pro
soustružení, například pálek a kuželek.
VÝSKYT:
Kavajak neboli lignum vitae roste od Floridy a Baham
přes Jamajku a Kubu po západní Indii a od Mexika
dolů přes Střední Ameriku až po Kolumbii, Nikaraguu
a Venezuelu.
11.
SEKVOJ VŽDYZELENÁ
Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens) je stále zelený jehličnatý strom s úzce
kuželovitou korunou může dorůstat až víšky 116 m a stáří až 2200 let.
Výška některých stromů pořezaných v 19. Stolení byla odhadnuta na 144m. Nejvyšším žijícím
stromem na světě je právě sekvoj vždyzelená s výškou 115,5m a jménem Hyperion.
Výskyt je omezen na USA - jižní Oregon a Kalifornii. Již v roce 1890 byl vyhlášen národní
park v Sierra Nevada kde se nacházely sekvoje. Červeně rezavě hnědá barva mladých výhonků
dala obecný název sekvoji - redwood (červené dřevo). Sekvoj je národním stromem Kalifornie.
BAOBAB AFRICKÝ
Legenda praví, že baobab byl
strom, kterému se nelíbilo, že
ničím nevyniká. Prosil tedy
Boha, aby ho učinil nějak
výjimečným. Bůh se naštval,
vyrval baobab země a vsadil ho
do ní obráceně, kořeny vzhůru.
A skutečně, větve baobabu
připomínají
spíše
mohutně
rozvětvené kořeny, obzvláště v
období sucha, kdy baobab shodí
listy. Podivný je kmen baobabu,
který
je
nezvykle
tlustý.
Průměrný baobab je 10-15
metrů vysoký, někdy se však
může dorůst až do 30 metrů.
Podle vědců se mohou dožívat
stáří až několika tisíc let.
(TEXT: NOVOTNÝ – ZDROJ WIKIPEDIE)
12.
KURIOZITY
NEJVYŠŠÍ SKŘÍŇ NA SVĚTĚ
Nejvyšší skříň na světě byla
vyrobena ve společnosti Art
Style, jejímž majitelem je Ing.
Jan
Bílý.
Společnost
patří
k předním tuzemským výrobcům
replik
historického
nábytku
z měkkého dřeva.
Malovaná skříň, jejíž výroba
trvala necelé tři měsíce (z toho
měsíc se malovala), měří 6,06 m
na výšku, 4,07 m na šířku a 1,5
m na hloubku, váží necelé 2 tuny
a je plně funkční. (Ke skříni
vyrobila společnost i speciální
dvojitý žebřík).
Skříň je kompletně zhotovena
ze smrkového řeziva (kromě
řezeb, které jsou z lípy) a padlo na ni téměř 6 m3 dřeva. Nejde sice o přesnou repliku, stylově
ale vychází z malovaného lidového nábytku z Podkrkonoší z počátku 19. Století. „Chtěl jsem,
aby to bylo něco typicky českého, aby to reprezentovalo nejen naši firmu, ale i zemi původu,“
řekl Jan Bílý v den představení na veletrhu Tendence v Praze 10. září 2009. Při této příležitosti
proběhla i oficiální měření pro zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Dosavadní rekord z roku
2005 v tomto segmentu držela třídveřová skříň postavená v Honkongu, vysoká „pouhých“ 4,75
metru.
„Myšlenkou vytvořit něco výjimečného, co by nejen zaujalo, ale doslova šokovalo, jsem se
zabýval zhruba tři roky. Jen jsem pořád nevěděl, co by to mělo být. Důležité bylo nejen to, aby
to bylo největší, ale zároveň i funkční, což například obří stůl nebo židle není. Volba proto
padla na skříň. Nejtěžším oříškem bylo najít správné proporce ve vztahu k rozměrům.“
Skříň je rozebíratelná a skládá se celkem z deseti základních dílů. Největším z nich je
samonosný rámy vyztužený podstavec se dvěma funkčními zásuvkami, stojící na šesti
kochánkových nohách. Dále pak lomené boky, čelní střední díl, středová svislá příčka, půda,
římsa, dveře a záda. K příslušenství pak patří vložené police. Dveře jsou zavěšeny na
železných vratových pantech a jsou osazeny funkčními speciálně vyrobenými skříňovými
zámky. Jednotlivé plošné díly (boky, dveře, půdy, police) mají převážně tloušťku 4 cm. Jsou
sice použity klasické konstrukční spoje, s ohledem na hmotnost jsou však z důvodu
bezpečnosti poněkud předimenzovány. Skříň se montuje v položené poloze na zádech a do
svislé polohy se zvedá pomocí lana přes kladku. V postaveném stavu se namontují záda a
zavěsí dveře.
13.
Původně si chtěl skříň výrobce ponechat a
vystavit ji ve firemní prodejně v Nových
Dvorech u Kutné Hory. Po představení
veřejnosti svůj názor Ing. Jan Bílý poněkud
změnil: „Když vidím, jaký vzbudila mediální
zájem, a to nejen u nás, ale i v zahraničí, je
možné, že o ni projeví zájem i nějaký
zákazník. Již teď vím o dvou potencionálních
kupcích. Jeden je z Arabských emirátů a
druhý z Ruska.“ Cenu, za kterou by byl
ochoten skříň prodat, ale Jan Bílý nechtěl
specifikovat. Pouze uvedl, že to bude
v řádově v milionech korun. Dostane ji prý
ten, kdo nabídne nejvíc.
ZDROJ: TRUHLÁŘSKÉ LISTY
DŘEVOKAZNÁ HOUBA – TROUDNATEC PÁSOVANÝ
(FOTO: STANISLAV BANDŽUCH)
14.
PRO ŠIKOVNÉ RUCE
DŘEVĚNÝ HLAVOLAM - KŘÍŽ
Tento hlavolam patří k těm méně složitým. Díly můžeme vyrobit na strojích nebo ručním
opracováním. Při orýsování výřezů a jejich zhotovení je kladen důraz na přesnost obrobení.
Pomůcky: Tužka, metr, úhelník, pilka čepovka, rašple, pilník plochý, brousící kostka, brusný
papír, dláto, dřevěná palička, hoblík.
Materiál: Nejvhodnějším materiál pro zhotovení hlavolamu je listnaté dřevo, doporučujeme
buk. Základní rozměry dílů - 16 x 16 x 80 mm
Hlavolam se skládá celkem z šesti kusů dílů. Z jednoho rovného špalíku (díl A), dvou ve
tvaru písmene „U“ (díl B) a tří ve tvaru „hřebínku“ (díl C). Přesné rozměry dílů a rozměry pro
vyřezání a vydlabání tvaru jsou uvedeny na výkresu. Jednotlivé díly po vyřezání a vydlabání
jemně obrousíme (brusný papír č. 120) a čelní hrany dílů zbrousíme pod úhlem 45°.
Díly můžeme povrchově upravit voskováním.
15.
ROZKLESLENÍ JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ HLAVOLAMU
DÍL A 1 ks
80
16
16
DÍL B 2 ks
24
32
24
8
DÍL C 3 ks
24
8
16
8
24
8
16.
TOULKY
TACHOVSKEM
HRAD GUTŠTEJN
Zřícenina hradu Gutštejna leží na skále
nad potokem Hadovkou, jihovýchodně od
Konstatntinových Lázní.
Hrad byl vystaven počátkem 13. Století
jako sídelní hrad pánů z Gutštejna, kteří
patřili k jednomu z nejstarších českých
rodů,
Hroznatovcům.
Pravděpodobným
zakladatelem hradu byl Jetřich (Dětřich I.
Z Krasovic).
První písemná zmínka pochází z roku
1316 (některé prameny uvádějí rok 1319),
kdy tepelský opat Vyšemír pronajal
Jetřichovi I. z Gutštejna na deset let tři
vesnice. V roce 1369 jsou známi tři bratři,
Jan, Jetřich II. a Půta z Gutštejna. Jetřich
II. se stal zakladatelem hlavní linie rodu. Po
jeho smrti v roce 1417 drželi Gutštejn jeho
synové Burian a Jan. V roce 1421 (některé
prameny udávají rok 1422) obléhali
Gutštejn husité. Po několika týdnech
bezúspěšného
obléhání
odtáhli
husité
směrem na Úterý a po cestě vyplenili hrad
Falkenštejn.
V dalších
pramenech
se
můžeme dočíst, že hrad dobyl Jan Žižka
spolu s Pražany.
Jan byl přívržencem Zikmunda, od
kterého získal několik vesnic, které patřily
klášterům v Chotěšově a Plasích. Po smrti
bratra Jana, se stal roku 1453 jediným
majitelem Gutštejna. Burian z Gutštejna
získal značné jmění, patřila mu Bělá,
Rabštejn, Tachov a nakrátko snad i Stříbro,
byl i krajským hejtmanem na Žatecku a
Plzeňsku a spravoval chotěšovský klášter.
Jako jeden z předáků katolické strany se
později přidal na stranu krále Jiříka
z Poděbrad. Na sklonku života však již
nesídlil na Gutštejnu.
Jeho syn Burian, získal přídomek Bohatý,
získal mnoho statků v Čechách (Žebrák,
Točník, Příbram, Kynšperk) i v Bavorsku.
V roce 1472 se Burian Bohatý stal vrchním
komorníkem království a v roce 1477 vedl
vojsko krále Vladislava II. Jagelonského,
které se neúspěšně pokoušelo dobýt Plzeň,
kterou hájila posádka uherského krále
Matyáše. Roku 1485 se stal Burian
nejvyšším kancléřem a bezohledně se ve
funkci obohacoval.
V roce 1549 prodal vnuk Buriana,
Viktorin, hrad Gutštejn majiteli Bezdružic
Hanušovi Elpognarovi. Koncem 16. století
bylo středisko panství přeneseno do
Bezdružic a hrad byl opuštěn.
Rod Gutštejnů, která hrál v historii
západních Čech významnou roli, vymřel
roku 1747.
Z nejstaršího období se dochovala 25 m
vysoká věž, která je pozoruhodná svými
zaoblenými rohy. Zachovaly se zbytky
severního a jižního paláce. Hrad prošel pěti
stavebními fázemi, z nichž poslední je dílem
pozdní
gotiky.
Hrad
Gutštejn
patří
k nejromantičtějším hradům v Čechách.
Podle pověsti dostal hrad jméno podle
paní Gutty z rodu Hroznatů. Hrad a jeho
okolí prý velmi milovala a nemohla se od
hradu odloučit ani po smrti. Zjevuje se za
noci na hradbách hradu jako Bílá paní a
bloudí pak celým hradem.
Další pověst vypráví o mnichovi, který za
svého života často hýřil se svým pánem. Při
jedné pitce se s pánem pohádal a ten jej
v opilosti zabil. Přízrak zhýralého mnicha,
který je zahalen v dlouhém rouchu a
s kapucí, která mu zakrývá obličej, se
zjevuje dodnes v ruinách Gutštejna a čeká
na své vysvobození.
(hoh)
17.
HRAD GUTŠTEJN – POHLED NA ZBYTKY ZDÍ SEVERNÍHO PALÁCE
HRAD GUTŠTEJN – JIHOVÝCHODNÍ POHLED NA ZBYTKY ZDÍ JIŽNÍHO PALÁCE
A 25 M VYSOKOU VĚŽ SE ZAOBLENÝMI ROHY
18.
PRO CHYTRÉ HLAVY
EXOTI Z LESA
Při cestě z dalekých krajů se exotickým dřevům poněkud promíchala písmena.
Vytvořte správné názvy exotických stromů!
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
etak
atarn
sbala
ukalytusep
bumsab
hagoman
nebe
lisadranp
T _______________
R _______________
B _______________
E _______________
B _______________
M _______________
E _______________
P _______________
(svoby)
DRUH STROMU
Rozjímání u oddenku kmene. Tím stromem je?:
A – abies alba
B – sequoiadendron giganteum
C – pinus sylvestris
D – populus nigra
19.
ROZLUŠTĚNÍ HÁDANEK
EXOTI Z LESA
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
teak
ratan
balsa
eukalyptus
bambus
mahagon
eben
palisandr
DRUH STROMU
B = sequoiadendron giganteum /sekvojovec obrovský
A = jedle bělokorá; C = borovice lesní; D = topol černý
3. ČÍSLO TRUHLÁŘSKÉHO MAGAZÍNU VYCHÁZÍ 26. BŘEZNA 2013
PŘÍSPĚVKY DO 4. ČÍSLA TRUHLÁŘSKÉHO MAGAZÍNU POSÍLEJTE NA
ADRESY:
[email protected]
[email protected]
UZÁVĚRKA 4. ČÍSLA JE 15. ČERVNA 2013
STŘEDNÍ PRŮMYS LOVÁ ŠKOLA, TACHOV, SVĚTCE 1
20.