1_orl.

zizi.com
zizi.com
zizi.com
zizi.com
charakteristika oboru:
lékařský obor
zabývá se nemocemi
a úrazy ucha, nosu a
krku (otós
- ucho,
rhínos - nos, larynx hrtan)
úseky ORL
 ambulantní trakt
 lůžkové oddělení
 OP sál
 foniatrická,
audiologická
a
logopedická
ambulance
zizi.com
nároky na sestru:
dokonalá znalost anatomie ucha,
nosu a krčních orgánů
znalost výkonů, asistence
empatie
trpělivost
klidné jednání
ohleduplnost
správná výslovnost
důrazná a pomalá mluva
zizi.com
zizi.com
ucho:
párový
smyslový
orgán
sluchu
a rovnováhy
tvořený
zevním,
středním a vnitřním
uchem
zizi.com
rovnovážné centrum:
ve vnitřním uchu
soustava
tří
polokruhových
kanálků
a
dvou
váčků,
které
reagují na změnu polohy
hlavy a na její pohyb
labyrint
je
tvořen
hlemýžděm,
třemi
polokruhovitými kanálky
a dalšími dutinkami
je vyplněn čirou tekutinou
– endolymfa a perilymfa na
tu
se
přenášejí
zvukové
vibrace
z
bubínku prostřednictvím
sluchových kůstek
zizi.com
sluch, fyziologie zvuku:
zvukové vlny jsou zachyceny
ušním boltcem (1)
zvukové
vlny
procházejí
zevním zvukovodem (2) a
doléhají na bubínek (3), jehož
vibrace se prostřednictvím tří
sluchových kůstek středního
ucha (4) - kladívka, kovadlinky
a třmínku, přenášejí do ucha
vnitřního, kde se v hlemýždi
(5) přeměňují na nervové
impulsy
zvukové vlny jsou 8. hlavovým
nervem
(6)
(n.
vestibulocochlearis)
vedeny
do
příslušných
mozkových
center
zizi.com
hrtan, larynx:
součást HCD
slouží k tvorbě hlasu
je uložen na přední straně krku
a u mužů je zevně patrný jako
tzv. „ohryzek“
tvoří ho soustava chrupavek
(největší z nich je chrupavka
štítná), spojených vazy a svaly
zizi.com
zizi.com
hrtan, larynx:
ústní lopatka
ušní zrcátko
nosní zrcátko
nosohltanové zrcátko
laryngeální zrcátko
ušní a nosní pinzeta
paličkové pátradlo
pneumatické ušní zrcátko
profukovací balónek
Barányho ohlušovač
ladičky
epifaryngoskop
laryngoskop
zizi.com
ústní lopatky:
zizi.com
ústní lopatky:
zizi.com
instrumentárium:
zrcátka
pinzety
instrumentárium:
laryngoskopy
ladičky
instrumentárium:
rozvěrače
kleště
instrumentárium:
dláta
endohrtanové
nůžky
instrumentárium:
hlavové zrcadlo
otoskop
1.
Úvod – charakteristika oboru, práce sestry na ORL
2.
Anatomie, fyziologie
3.
Instrumentarium
4.
Vyšetřovací metody v ORL
5.
Farmakoterapie v ORL
6.
Úrazy v ORL, prevence úrazů
7.
Foniatrie
8.
Léčebná péče obecně
9.
Ošetřovatelská péče
základní metody:

anamnéza

fyzikální vyšetření

laboratorní vyšetření –
sputum, stěry, punktát

zobrazovací vyšetření – UZ,
CT, NMR,...

endoskopické vyš.metody
v ORL vyšetřujeme:

ucho, sluchové a rovnovážné
ústrojí

dýchací ústrojí

polykací cesty
v ORL vyšetřujeme:

ucho, sluchové a
rovnovážné ústrojí

dýchací ústrojí

polykací cesty
vyšetření ucha, sluchového a rovnovážného
ústrojí:
1.
2.
3.
4.
otoskopie
vyš. funkce sluchového ústrojí
 základní vyšetření
 vyšetření pomocí ladičky
 audiometrie
 tympanometrie
 otoakustické emise
vyšetření vestibulárního
ústrojí
 subjektivní příznaky
poruch
 objektivní příznaky poruch
pomocná vyšetření
1. otoskopie:

přímé vyšetření zvukovodu,
bubínku, event. i středouší
2. vyšetření funkce sluchového ústrojí –
základní vyšetření:

pomocí hlasu (hlasitá řeč, šepot), za
použití vhodných slov, která nás
předběžně informují o druhu poruchy
v oblasti
 nižších tónů
 středních tónů
 vysokých tónů

slova volíme s ohledem na věk a
rozumové schopnosti
2. vyšetření funkce sluchového ústrojí – vyš.
pomocí ladičky:

orientační vyš.

ladička se přikládá v blízkosti boltce za ucho nebo
doprostřed čela

smysl spočívá v odlišení převodních (porucha funkce
zevního a středního ucha, např. perforace bubínku) a
percepčních poruch (porucha vnitřního ucha a
sluchové dráhy, např. neurinom akustiku)

zkoušky
 Weberova zkouška
 Schwabachova zkouška
 Rinného zkouška
2. vyšetření funkce sluchového ústrojí –
audiometrie:





stanovení sluch. prahu pro
tóny různých frekvencí (125
- 8000 Hz)
pacient při vyšetření sedí
ve zvukotěsné komoře
do sluchátek se mu vždy
pro jednu frekvenci vysílají
tóny o různé intenzitě
nejnižší intenzita, kterou je
pacient schopen slyšet, se
pak pro každou frekvenci
zaznamenává
výsledkem je graf udávající
odchylku od standardů
2. vyšetření funkce sluchového ústrojí –
tympanometrie:

měření poddajnosti bubínku

pomocí malého reproduktoru se
pouští do utěsněného zvukovou
zkušební tón a zpětně se snímá
reakce bubínku

výsledky se zaznamenávají do
tympanometrické křivky

význam
 zjištění tlakových poměrů ve
středouší
 zjištění funkce Eustachovy
trubice
2. vyšetření funkce sluchového ústrojí –
otoakustické emise:

neinvazivní vyšetření

screening u rizikových novorozenců

zavádí se citlivý mikrofon do
zvukovodu, který snímá zvuky, které
vznikají spontánně, nebo jsou
vyvolány sluchovým podrážděním

otoakustické emise ucho nevnímá
3. vyšetření vestibulárního ústrojí – vyš.
subjektivních příznaků poruch:

pomocí anamnézy

typické příznaky poruchy vestibulárního
ústrojí:
 vertigo
 nauzea
 emesis
3. vyšetření vestibulárního ústrojí – vyš.
objektivních příznaků poruch:

Romberg
 poloha ve stoje
 při poruše se nemocný uchyluje na
bok nebo padá v závislosti na
poloze hlavy
 nutno zajistit bezpečí

Hautant
 pacient sedí se zavřenýma očima,
předpaží horní končetiny, natáhne
prsty
 výdrž asi 30 sekund
 sledujeme zda dochází k deviaci
v ORL vyšetřujeme:

ucho, sluchové a rovnovážné
ústrojí

dýchací ústrojí

polykací cesty
vyšetření dýchacího ústrojí:
1.
2.
3.
4.
vyš. nosu a VDN
 rinoskopie
 diafanoskopické vyš.
 endoskopické vyš.
 UZ
 punkce čelistní dutiny
 olfaktometrie
vyš. hrtanu - přímá, nepřímá
laryngoskopie
vyš. průdušnice a průdušek tracheobronchoskopie
speciální a pomocná vyš.
 zobrazovací vyš.
 laboratorní vyš.
1. vyšetření nosu a VDN:

rinoskopie
 vyš. dutiny nosní a choán
 diafanoskopické vyšetření
 orientační vyšetření
informující o stavu VDN
 vyšetřuje se v zatemněné
místnosti, zdrojem studeného
světla se prosvěcují VDN
 olfaktometrie - vyšetření čichu
 pomocí pachů, které
nemocný dobře zná (vanilka,
káva, levandule)
 každý nosní průduch se
zkouší zvlášť
 endoskopické vyšetření
2. vyšetření hrtanu:

laryngoskopie
 přímá - pomocí flexibilního (LA)
nebo rigidního (CA) laryngoskopu
 nepřímá - pomocí zvětšovacího
laryngoskopu a zvětšovací optiky
3. tracheobronchoskopie:

endoskopická metoda umožňující
pohled do průdušek a odběr materiálu
k dalšímu vyšetření

používá se většinou ohebného
bronchoskopu

místní anestezie

viz. III. ročník
4. speciální a pomocná vyšetření:
zobrazovací vyš. – RTG, CT, NMR,
UZ
 laboratorní vyš.
 bakteriologické
 cytologické
 histologické
 hematologické
 hemokoagulační
 biochemické
 vyš. řeči a hlasu - foniatrie
 zabývá se patologií a fyziologií
hlasu a sluchu
 nadstavbový obor ORL

v ORL vyšetřujeme:

ucho, sluchové a rovnovážné
ústrojí

dýchací ústrojí

polykací cesty
vyšetření polykacích cest:
1.
vyš. dutiny ústní –
gustometrie
2.
vyš. hltanu a jícnu –
ezofagoskopie
3.
speciální a pomocná
vyšetření
 zobrazovací metody
 laboratorní vyšetření
vyšetřovací polohy:
1.
Úvod – charakteristika oboru, práce sestry na ORL
2.
Anatomie, fyziologie
3.
Instrumentarium
4.
Vyšetřovací metody v ORL
5.
Farmakoterapie v ORL
6.
Úrazy v ORL, prevence úrazů
7.
Foniatrie
8.
Léčebná péče obecně
9.
Ošetřovatelská péče
vyšetření polykacích cest:

domácí úkol – zkus zjistit, které
lékové skupiny se v ORL užívají
nejčastěji

lékové formy
 kapky
 kloktání
 obklady na krk
 další viz II.r. OSE
1.
Úvod – charakteristika oboru, práce sestry na ORL
2.
Anatomie, fyziologie
3.
Instrumentarium
4.
Vyšetřovací metody v ORL
5.
Farmakoterapie v ORL
6.
Úrazy v ORL, prevence úrazů
7.
Foniatrie
8.
Léčebná péče obecně
9.
Ošetřovatelská péče
úrazy v ORL:

cizí tělesa ve zvukovodu
 korálky, pecky,...
 sami nevytahujeme – protržení
bubínku
 lékařská pomoc

cizí těleso v nosu
 těleso v přední části se snažíme
vysmrkat
 nepoužívat pinzetu – těleso
spíše zatlačíme
 tělesa v zadní polovině nosu
patří do rukou odborníka
úrazy v ORL:


krvácení z nosu - epistaxe
 předklon
 stisknout nosní křídla
 nesmrkat
 studené obklady na kořen nosu
 chladit šíji
krvácení z ucha
 může být příznakem
nitrolebečního poranění
 přiložit sací obvaz
 na ucho netlačit
 transport do nemocnice
úrazy v ORL:
poranění hrtanu
 při přímém nárazu na oblast
hrtanu, při zaklínění cizího
předmětu, poleptání kyselinou,
louhem
 zabezpečit DC
 prevence šoku
 pokud hrozí udušení –
koniopunkce
 poleptání trávicích cest
 zředit rychle vodou
 neutralizace – mléko, ocet, jedlá
soda (dle druhu působící látky)
 výplach žaludku
 protišoková opatření

prevence úrazů:

dodržování bezpečnostních
předpisů

používání ochranných
pomůcek při práci

úprava domácího a
pracovního prostředí

bezpečné prostředí pro děti
(dozor)
1.
Úvod – charakteristika oboru, práce sestry na ORL
2.
Anatomie, fyziologie
3.
Instrumentarium
4.
Vyšetřovací metody v ORL
5.
Farmakoterapie v ORL
6.
Úrazy v ORL, prevence úrazů
7.
Foniatrie
8.
Léčebná péče obecně
9.
Ošetřovatelská péče
foniatrie - charakteristika:

věda, která se zabývá patologií a
fyziologií hlasu a sluchu

poruchy hlasu a sluchu
 trvalé
 přechodné
 vrozené
 získané
 orgánové
 funkční
foniatrie – vyšetření řeči a hlasu:

vyš. zvukových projevů při čtení,
vyprávění

pozorování svalů krku, obličeje,
náplně krčních žil, dýchání

pohmat krku a břišního lisu za
fonace

laryngoskopické vyš.

vyš. řeči při vyloučení sluchové
kontroly (Barányho ohlušovač)
1. poruchy řeči:
dysfázie
 narušený vývoj řeči, vývoj se jeví
jako opožděný, přerušený,
omezený
 rynolálie
 huhňavost
 m zní jako b, n zní jako d,...
 dyslalie
 neschopnost používat některé
hlásky (r, ř, sykavky, l)
 breptavost
 neuróza řeči, při které je
charakteristické extrémně
zrychlené tempo verbální produkce
 při mluvení zároveň špatná

1. poruchy řeči:
afázie
 ztráta schopnosti mluvit při
současném lokálním poškozením
mozku (CMP, nádory CNS,...)
 koktavost
 porucha plynulosti řeči, nejtěžší
porucha řeči
 dysartrie
 porucha artikulace při současném
postižení CNS, špatná výslovnost
 mutismus
 ztráta schopnosti mluvit
 na neurotickém nebo psychotickém
základu
 trvá krátce ale i několik let

2. poruchy hlasu:

dysfonie, afonie
 hypertonické poruchy - návykové
pokašlávání, křiklavý hlas,
tlačený chrapot, další
 hypotonické poruchy - chabý
hlas při celkovém tělesném a
nervovém oslabení, jiné

poruchy spojené s onemocněním
hrtanu
 vrozené anomálie
 úrazy
 obrna hlasivek po strumektomii
2. poruchy hlasu:

změny na hlasivkách
 tkáňové, traumatické
změny na hlasivkách při
jejich přetěžování
 „zpěvácké uzlíky“ při
dlouhodobém
přetěžování(zpěváci,
učitelé)

změny hlasu spojené s
činností žláz s vnitřní sekrecí
 po kastraci, po
menopauze
prevence poruch hlasu:

v raném věku nenecháváme
kojence dlouho křičet

vyvarovat se hlasitého mluvení
(zpěváci, herci, učitelé)

nemluvit a nezpívat v chladném a
prašném prostředí

nekřičet

po hlasové únavě si dopřát klid

v období mutace šetřit hlas, v
období mutační krize hlasivkový
klid
3. poruchy sluchu:

anacusis - hluchota
 úplná ztráta sluchu
 postižený neslyší a nerozumí lidské řeči,
nevnímá zvuky ani šelesty
 hluchota zděděná – vazba na
chromozom X
 hluchota získaná – následek nemoci ve
fetálním období, následek úrazu, jiné
 hypacusis – nedoslýchavost
 částečná ztráta sluchu
 lehká n. – rozumí hlasité řeči alespoň na
6m
 střední n. do 4 m
 těžká n. jen do 1m
3. poruchy sluchu – rizikové faktory:

fyzikální poškození
 dlouhodobé zatížení hlukem
(profesionální nedoslýchavost)
 zvýšení sluch. prahu jako následek
akustického traumatu – výbuch,
střelba,...

chemické poškození
 průmyslové látky (rtuť, olovo, ...)
 léčiva - velké dávky diuretik,
salyciláty, aminoglykosidová
antibiotika (streptomycin, neomycin,
gentamycin)
1.
Úvod – charakteristika oboru, práce sestry na ORL
2.
Anatomie, fyziologie
3.
Instrumentarium
4.
Vyšetřovací metody v ORL
5.
Farmakoterapie v ORL
6.
Úrazy v ORL, prevence úrazů
7.
Foniatrie
8.
Léčebná péče obecně
9.
Ošetřovatelská péče
léčebná péče, zásady:

zásady
 léky dle ordinace lékaře
 přesné dávkování
 zásady sterility
léčebný režim:
pohybový režim
 vždy dle stavu klienta
 po OP klidový režim, Fowlerova poloha
 osobní hygiena
 bezprostředně po OP sestra
 u klientů po tonzilektomii nebo
adenotomii zákaz používat horkou vodu
– riziko krvácení
 vyprazdňování
 péče o defekaci, event. BT
 strava
 po OP strava tekutá, postupná
realimentace
 při poleptání DC a GIT zavádíme NGS

léčebný režim – předoperační příprava a
pooperační péče:
předoperační příprava
 viz oš. péče na chirurgickém oddělení
 před OP kompletní sanace chrupu
(vyloučit všechny záněty v dú)
 OBM – hemokoagulace
 pooperační péče
 viz oš. péče na chirurgickém oddělení
 poloha bránící aspiraci – Fowler
 sledovat krvácení – krev nepolykat
 kontrola krytí rány, zejména po OP
ucha
 výplachy dutiny ústní desinfekčním
roztokem a odvarem heřmánku

1.
Úvod – charakteristika oboru, práce sestry na ORL
2.
Anatomie, fyziologie
3.
Instrumentarium
4.
Vyšetřovací metody v ORL
5.
Farmakoterapie v ORL
6.
Úrazy v ORL, prevence úrazů
7.
Foniatrie
8.
Léčebná péče obecně
9.
Ošetřovatelská péče
cíle :
1.
definovat pojem akutní zánět středního ucha
2.
znát příčiny, příznaky, diagnostiku a léčbu
charakteristika:





závažné a nejčastější onem.
sluchového ústrojí
bez léčba trvá 3 – 4 týdny, při léčbě 10
– 14 dní
formy onemocnění
 subakutní, akutní, chronická
příčiny
 infekční původ - viry, bakterie
 neinfekční původ - na základě
uvíznutí cizího tělesa
cesty šíření infekce
 nejč. z nosohltanu, přes sliznici do
příznaky:
1. fáze
 prudká stupňující se bolest ucha
 stupňuje se při polykání, kašli, pohybech
hlavy
 bolest může vystřelovat do temene, zubů
 horečka, celková schvácenost, únava
 huhňavost, nedoslýchavost
 ve středním uchu se hromadí sekret,
vyklenuje bubínek, ten se později perforuje a
dochází k náhlé úlevě
 2. fáze
 sangvinolentní sekret, později charakter
hustého žlutého výpotku
 3. fáze
 výtok z ucha se zmenšuje

diagnostika:

dle klinických příznaků

fyzikální vyšetření

otoskopie

RTG spánkových kostí při
podezření na komplikace
léčba:


celková
 ATB
 analgetika
 antipyretika
místní
 lokální ATB
 výplachy ucha
 ušní kapky s analget.ú.
 obklady (studené, později teplé)
 k doléčení solux
 paracentéza – protnutí bubínku,
urychluje průběh
cíle :
1.
definovat onemocnění
2.
znát příčiny, příznaky, diagnostiku a léčbu
3.
charakterizuje předoperační a pooperační péči –
vyjmenovat specifika
charakteristika:




hyperplazie nosohltanové mandle, která zhoršuje
nosní dýchání
typické onemocnění dětského věku
příčiny - opakované záněty a infekce
příznaky
 děti chrápou
 dýchání ústy
 facies adenoides
 nedoslýchavost (mandle utlačuje ústí
Eustachovy trubice)
 nepozornost
 huhňavá řeč
 opakované rýmy, záněty středního ucha a DCD
 poruchy spánku
 únava
komplikace:

patologický vývoj hrudního koše, páteře

deformity tvrdého patra v dut. ústní – tzv.
gotické patro
diagnostika, léčba:

diagnostika
 anamnéza
 palpační vyšetření
 rinoskopie

léčba
 konzervativní - dostatek
vitamínů, dostatečná léčba
infektů
 chirurgická – adenotomie
(laserová ambulantně,endoskopická)
předoperační příprava, pooperační péče:

předoperační příprava



platí zde pravidla přípravy
klienta k OP – viz OSE III.r.
k přípravě bezpodmínečně
patří aPTT, Quick – vysoké
riziko krvácení v
pooperačním období
kontraindikace OP výkonu

horečnaté onemocnění

očkování proti obrně

poruchy srážlivosti –
přípravu vede hematolog
ošetřovatelská péče:

sledujeme
 krvácení, polykání, průchodnost DC,
nevolnost, bolest
 poloha – Fowlerova
 specifika
 po CA platí všeobecné zásady
pooperační péče
 po odeznění CA lze podat studený
izotonický čaj (zmrzlina, chladné
tekutiny) – tlumí bolest, způsobují
vazokonstrikci cév
 pooperační zásady
 v dalších dnech se vyvarovat tělesné
námahy
cíle :
1.
definovat pojem akutní zánět mandlí
2.
znát příčiny, příznaky, diagnostiku a léčbu
3.
orientovat se v ošetřovatelské péči
charakteristika:

akutní zánět lymfatické tkáně v
oblasti mandlí patrových, mandle
nosohltanové a jazykové, zadní a
postranní stěny hltanu

ID: 1 – 3 dny

příčiny
 viry, bakterie, vzácně mykotický
původ

šíření - formou kapénkové infekce
typy angíny:


samostatné
 pseudomembranózní
 folikulární
 katarální
 lakunární (krypty jsou vyplněny hnisem,
který se na povrchu jeví jako žluté
povláčky)
 retronasální
sdružené angíny
 symptomatické - při některých inf.
nemocech (spála, mononukleóza)
 sekundární - akutní leukémie
klinický obraz:

bolest v krku, stupňuje se při
polknutí

zimnice, horečka, celková
schvácenost

bolest hlavy, kloubů, svalů

zbytnění regionálních uzlin

event. bělavé povlaky (ne u
všech typů angín)

obtížné polykání

chrapot

kašel
komplikace:

infekční agens může vyvolat
celkové, komplikující
onemocnění organismu

absces a dušení

bakteriální postižení ledvin, srdce
a kloubů
diagnostika:

dle příznaků

fyzikální vyšetření

OBM
 stěr z krku – bakteriologie
 screening krve a moče po
odeznění příznaků
léčba:


celková
 ATB
 antipyretika, analgetika
 antiseptika
 klid na lůžku
 doporučuje se jíst jogurt a užívat
přípravky pro obnovení střevní
mikroflóry (lactobacillus) - ne však
současně s antibiotiky, nýbrž po
jejich dobrání
lokální
 výplach dut. ústní
 Priessnitzův obklad na krk
cíle :
1.
definovat pojem hluchota
2.
znát příčiny hluchoty
3.
vyjmenovat a vysvětlit komunikační prostředky neslyšících
4.
popsat rizikové faktory pro vznik poruch sluchu
charakteristika, typy:





úplná ztráta sluchu
postižený neslyší a nerozumí lidské řeči
nevnímá zvuky ani šelesty
zděděná hluchota - vazba na
chromozom X
získaná hluchota, jako následek:
 nemoci ve fetálním období
 úrazu
 intoxikace
 infekce středního ucha nebo vnějšího
zvukovodu
 opakovaného vystavení silnému
hluku
 vedlejší účinek některých léků
nonverbální komunikační prostředky
neslyšících:

fyzický kontakt

pohledem

mimika

gestikulace

přirozené posunky (ukazovák na
zavřených ústech)

pantomima

znaková řeč – soubor vizuálních
znaků, který je uznáván jako
rovnocenný všem slovním jazykům

doprovodná znaková řeč – je
realizována národními jazyky –
verbální , vizuálně kinetické komunikační
prostředky neslyšících:

daktylní forma řeči
 tvary písmen vyjadřuje
postavení prstů ruky
 s výukou se začíná
mezi 1. a 2. rokem

náznaková řeč
 při odezírání řeči ze
rtů, ruční znaky
doplňují tu část řeči,
která není odezíráním
postižena
3. poruchy sluchu – rizikové faktory opakování:

fyzikální poškození
 dlouhodobé zatížení hlukem
(profesionální nedoslýchavost)
 zvýšení sluch. prahu jako následek
akustického traumatu – výbuch,
střelba,...

chemické poškození
 průmyslové látky (rtuť, olovo, ...)
 léčiva - velké dávky diuretik,
salyciláty, aminoglykosidová
antibiotika (streptomycin, neomycin,
gentamycin)
cíle :
1.
definovat pojem tracheostomie
2.
znát typy tracheostomických a kanyl
3.
porozumět indikacím k tracheostomii
4.
znát specifika ošetřování tracheostomie
charakteristika:
umělé vyústění průdušnice navenek
 chirurgický výkon, při němž je na krku
vytvořen v průdušnici otvor umožňující
trvalé dýchání
 umělé řízené dýchání při
dlouhodobé resuscitaci
 pacienti s neprůchodností hrtanu
 další
 po vyléčení základního onemocnění
(např. těžkého úrazu s dlouhým
bezvědomím) lze otvor opět chirurgicky
uzavřít
 tracheostomie
 trvalá
 dočasná – po určité době se

indikace:

obstrukce DC
 laryngospasmus
 CHOPN
 úrazy měkkých tkání obličeje nebo
skeletu
 nádorové onem. hrtanu

dlouhodobé zajištění DC
 komatózní stavy
 nutnost UPV
tracheostomie dle naléhavosti:

urgentní
 v rámci první pomoci
 koniopunkce – jehlou širokého
průsvitu
 koniotomie – pomůcky jako
povinné vybavení RZP

klidová – preventivní
typy tracheostomických kanyl:

bez vzduchové manžety
 nezajišťuje 100%
utěsnění DC
 u klientů s trvalou
tracheostomií,
dlouhodobé komatózní
stavy bez UPV

se vzduchovou manžetou
 100% utěsnění
 JIP, ARO – dlouhodobé
ventilace

kanyly k dlouhodobé
péče o tracheostomickou kanylu:






aseptický přístup
ochrana sebe i klienta
toaleta DC
péče o DC
 odsávání (uzavřený systém)
 filtrační membrány
 laváž DC
 nebulizátor
 mukolytika, expektorancia
 aktivní odkašlávání
výměna kanyly jednou za 3
dny
péče o okolí stomie
komplikace tracheostomie:
komplikace při tracheostomii
 krvácení
 poranění průdušnice, hrtanu
 vzduchová embolie
 infekce v okolí tracheostomie
 infekce DC
 dekanylační komplikace
 dekanylační panika – pocit dušnosti
zp. náhlým zvětšením tzv. mrtvého
prostoru v DC
 dysfagie
 aspirace
 píštěle
