Brána poutníků

Autor: Jiří Pavlica
Interpret: Orchestr Europera
Název alba: Brána poutníků
Kat. č. MAM518
Label: Indies Scope
Oratorium inspirované odkazem sv. Vojtěcha
Dvoudisková edice Brána poutníků (CD a DVD) je
záznam díla Jiřího Pavlici v koncertním provedení
mezinárodního projektu Europera a pod vedením
dirigenta Miloše Krejčího. Katedrála sv. Víta,
Václava a Vojtěcha v Praze se stala v dubnu 2012 místem premiéry oratoria, které autor Jiří
Pavlica věnoval odkazu s. Vojtěcha. Interpretaci pak přenechal mladým a nadaným
hudebníků z Německa, Polska a Česka - orchestru a pěveckému sboru projektu Europera.
Více než dvěstěčlenný orchestr vedl na premiéře dirigent Miloš Krejčí a sólový part pro
baryton zpíval Roman Janál.
Jiří Pavlica vysvětluje, proč se rozhodl inspirovat se odkazem, který v našich a evropských
dějinách zanechal vzdělanec a filozof sv. Vojtěch: „Chtěl jsem, aby téma spojovalo všechny
tři národnosti, ze kterých je orchestr Europera složen - Němce, Poláky a Čechy, a aby téma
přineslo mladým lidem poznání o dějinách svých národů. Hledal jsem tedy historickou
událost či postavu, která by toto splňovala, až jsem dospěl k osobnosti svatého Vojtěcha.
Ten byl na přelomu prvního a druhého tisíciletí významnou osobou, nejen pro tyto národy,
ale i pro celou Evropu.“ Jiří Pavlica přizval ke spolupráci na díle česko-polskou básnířku
Renatu Putzlacher a ta vytvořila texty devíti částí oratoria. Pouze v úvodní části vycházel Jiří
Pavlica z latinského textu legendisty 11. století Bruna z Querfurtu.
Sv.Vojtěch je světcem a legendou, která spojuje mnohé evropské národy. Je vnímán jako
ochránce Polska, Maďarska, Čech i Slovenska a především jako evropský poutník, Evropan.
Jiří Pavlica odkaz tohoto světce zakomponoval do svého díla jako hudebně - filozofický obraz,
ve kterém znějí dialogy mezi současností a minulostí, dialogy mezi různými národy i mezi
různými církevními konfesemi a duchovními směry. Zároveň přiznává: „Rád bych, aby
oratorium bylo také příležitostí pro hudební dialogy, kdy brána spolupráce, porozumění,
vzájemné tolerance i respektování jeden druhého v jedinečnosti každého je všem otevřena
dokořán.“
Na CD se nachází 10 skladeb a bonusové DVD je navíc doplněno průvodním slovem Alfreda
Strejčka. Záznam koncertu, který se uskutečnil pod záštitou kardinála Dominika Duky dne
22.4.2012 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze pro DVD režíroval P. Leoš Ryška.
Dvoudiskové album je zabaleno v exkluzivním digipacku a opatřeno průvodním slovem,
životopisy a texty jak v češtině tak angličtině.
Průvodní slovo Jiřího Pavlici:
Každý člověk je poutníkem, který v životě prochází nejrůznějšími branami, od zrození k
objevování nových a dalších obzorů, až skrze nejrůznější poznání dospěje k bráně poslední,
k bráně do jiné dimenze.
I my, současní lidé jednadvacátého století, lidé různých národů a různých náboženských
konfesí, jsme takovými poutníky, kteří navazují na to, co bylo před námi, svými skutky
naplňují přítomnost a předznamenávají to, co přijde po nás. Jsme tedy svorníkem minulého
a budoucího.
Oratorium Brána poutníků se inspiruje odkazem svatého Vojtěcha, jehož hledání sebe
sama v neklidné Evropě na konci 1. tisíciletí, snaha přesáhnout bariéry v člověku směrem k
duchovním hodnotám, a především pak opravdovost ve víře a v životě, může být apelem i
pro náš dnešní svět.
Tracklist CD:
1. Nascitur purpureus flos - Vykvetl nachový květ 02:43
2.Quaestiones - Otázky
04:38
3. Babylon Magdeburgensis - Magdeburský Babylon 05:19
4. Aqua et ignis - Voda a oheň
03:29
5. Temptatio vanae gloriae - Chtivost slávy
04:08
6. Templum silentii - Chrám ticha
09:33
7. Eamus Brzewnovium - Půjdem do Břevnova 04:03
8. Tempus fugit - Čas běží
05:08
9. Est locus - Je taková zem
06:00
10. Quo vadis, Adalberte - Kam kráčíš, Vojtěchu 06:08
Tracklist DVD:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
Slovo Z velikých rodičů větší syn
Nascitur purpureus flos • Vykvetl nachový květ
Slovo Jakoupak řečí ke mně, světe, promlouváš?
Quaestiones • Otázky
Slovo Živote, chci poznat tvůj rub i líc
Babylon Magdeburgensis • Magdeburský Babylon
Slovo Stojíš sám, rozerván
Aqua et ignis • Voda a oheň
Slovo Jak malý z pohledu věčnosti
Temptatio vanae gloriae • Chtivost slávy
Slovo Unavil mě světa šum
Templum silentii • Chrám ticha
Slovo Nezoufej a začni znova
Eamus Brzewnovium • Půjdem do Břevnova
Slovo Svět křičí, užij si, dokud je čas
Tempus fugit • Čas běží
Slovo Netápu a mám mír v duši
Est locus • Je taková zem
Slovo Vidím Jeho tvář
Quo vadis, Adalberte • Kam kráčíš, Vojtěchu
04:00
02:41
01:14
04:40
00:46
05:19
00:57
03:26
00:29
04:07
00:47
09:32
00:48
03:59
00:33
05:05
01:02
05:57
00:44
06:03
Záznam koncertu, který se uskutečnil pod záštitou kardinála Dominika Duky dne 22. 4. 2012
v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.
Natočilo studio Telepace Ostrava pro TV Noe
Producent Štěpán Rusňák
Zvuková úprava Telepace Ostrava, Tonstudio Jaroslava Rajchmana
Zvuková režie Ivan Červenka, Petr Prokop
Hudební režie Aleš Podařil, Radek Krajíček
Dramaturgie televizního záznamu Naděžda Urbášková
Střih záznamu Martin Pastrňák
Kameramani Ondřej Lehovec, Martin Němec, Václav Plíšek, Pavel Zuchnický
Hlavní kameraman Marek Korpas
Televizní produkce Martina Pracná
Střih a režie P. Leoš Ryška SDB
sv. Vojtěch:
Sv. Vojtěch pocházel z rodu Slavníkovců, narodil se pravděpodobně roku 956 na Libici
v Čechách, vzdělání a základní nasměrování i změnu životních perspektiv získal na
katedrální škole v Magdeburku vedené Oktrikem (jedním z nejučenějších mužů tehdejší
Evropy) a Gerbertem z Aurillacu (pozdějším papežem Silvestrem II.). V Magdeburku také sv.
Vojtěch přijal jméno Adalbert.
V roce 982 byl zvolen pražským biskupem, od roku 988 do 992 působil v Římě, pak se opět
vrací na biskupský stolec do Prahy a v roce 993 zakládá spolu s přemyslovským knížetem
Boleslavem II. benediktinský klášter na Břevnově. Při další cestě do Říma přes Uhry se stal
světícím biskupem knížete Gejzy Waika, který přijal jméno Štěpán a stal se králem uherským.
Sv.Vojtěch se účastnil v roce 996 papežské synody , která byla zahájena za přítomnosti císaře
Oty. Sešly se zde významné evropské osobnosti a formovala se zde mocenská a intelektuální
elita konce prvního tisíciletí, která usilovala o církevní a politicko-správní reformu tehdejší
Evropy. Ještě téhož roku sv. Vojtěch podnikl cestu po Evropě a v roce 997 odešel na misii do
severní Evropy. Vypravil se přes Magdeburk a Poznaň do polského Hnězdna, odkud pod
ochranou ozbrojeného doprovodu (který misionářům poskytl polský kníže Boleslav Chrabrý)
putoval přes Gdaňsk do Pobaltí. Dále již misionáři cestovali sami a podle líčení Jana Camparia
a Brunona z Querfurtu se předpokládá, že sv. Vojtěch a jeho druzi působili na pobřeží
Baltského moře, na místě zvaném Sambie (něm. Samland), dnes na území Ruska.
Podle legendy sepsané Ellingerem, opatem kláštera v Tedernsee, došlo k umučení sv.
Vojtěcha (na místě zvaném Cholin) 23. dubna 997 (ve věku asi jedenačtyřiceti let). Jeho
ostatky vykoupil zlatem Boleslav Chrabrý a byly uloženy v polském Hnězdně, v roce 1039
byly za dramatických okolností převezeny do Čech (kde v chrámu sv. Víta odpočívají dodnes).
Sv.Vojtěch je světcem a legendou, která spojuje mnohé evropské národy. Je vnímán jako
ochránce Polska, Maďarska, Čech i Slovenska, a především jako evropský poutník, Evropan.
Jiří Pavlica (1953)
Vystudoval muzikologii na Univerzitě
Palackého v Olomouci (1973–1978),
housle na konzervatoři v Brně (1975–
1979) a kompozici na JAMU v Brně
(1993–1995). Má za sebou výraznou
hudební činnost (a to nejen jako
umělecký vedoucí souboru Hradišťan,
který vede od roku 1978), bohatou
diskografii především s vlastními
autorskými projekty, četná autorství
filmové a divadelní hudby, pravidelné
koncerty doma v i v zahraničí.
Ve své tvorbě dokáže obsáhnout dramaturgický oblouk od lidové tradice až po oblast
soudobé hudby. O šíři jeho záběru a schopnosti spojovat lidi i projekty z různých hudebních
břehů svědčí spolupráce s řadou významných interpretů a souborů (Pražská komorní
filharmonie, Filharmonie Brno, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Bambini di
Praga, Spirituál kvintet, Emil Viklický aj.), včetně zahraničních (Alistair Anderson – Velká
Británie, Yas Kaz – Japonsko, Dizu Plaatjies – Jihoafrická republika, Joel Frederiksen – USA). K
jeho výrazným počinům v oblasti volné soudobé tvorby patří Missa brevis pastoralis (1997),
Oratorium smíru (2004), Chvění – suita dialogů (2006) a nejnověji Porta peregrinorum
(2011).
Europera
Europera je mezinárodní projekt, kterého se účastní více než dvě stovky mladých nadaných
hudebníků z Německa, Polska a České republiky, kteří se sdružují v symfonickém orchestru,
pěveckém sboru a v menších komorních souborech pod vedením odborných pedagogů a
profesionálního dirigenta. Projekt vznikl již v roce 1992 zásluhou tehdejšího ředitele divadla
v Görlitz prof. Wolfa Dietera Ludwiga. Název Europera je vytvořen ze spojení slov Europa a
opera (latinsky činnosti, díla; plurál od slova opus). Smyslem tohoto dlouhodobého projektu
je nejenom nabytí profesionálních zkušeností začínajících umělců, ale také spolupráce tří
různých národů, jejichž historická paměť obsahuje i negativní zkušenosti ze vzájemných
vztahů a soužití.
Díky Europeře tak mohou členové těchto těles prožívat nejen neopakovatelnou atmosféru
zkoušek a koncertů, ale současně se seznámit se svými vrstevníky ze sousedních zemí,
poznávat jejich kulturu, zvyklosti i mentalitu a přispívat tak k formování budoucí Evropy.
Projekt zaštiťovala od roku 2003 nezisková organizace „Euroregionales Kulturzentrum
St. Johannis Zittau“ pod vedením prof. dr. Petera Diericha, od roku 2012 je zřizovatelem
společnost Hillersche Villa gGmbH Zittau.
Miloš Krejčí (1948)
Na pražské konzervatoři absolvoval studium zpěvu a
dirigování, své vzdělání dovršil na Vysoké škole hudby v
rumunské Bukurešti. Nastoupil do Státního divadla v Ústí
nad Labem jako zpěvák – sólista, od roku 1980 byl též
dirigentem opery a baletu, v letech 1986–1989 zde
působil jako ředitel. Poté byl dva roky šéfdirigentem
Divadla F. X. Šaldy v Liberci. V období let 1992–2008 byl v
angažmá jako dirigent Hudebního divadla v Görlitz v
Německu. Od roku 2004 je uměleckým šéfem projektu
Europera.
Během své hudební kariéry hostoval na mnoha domácích i zahraničních scénách, např. v
Národním divadle v Praze, ve Státní opeře Praha, v divadlech v Ostravě a v Plzni, v
německém Chemnitz, v ruské Kazani, ve Vratislavi a Jelení Hoře v Polsku. Jako dirigent
spolupracoval také na muzikálovém představení Bídníci (1992) uváděném v Divadle na
Vinohradech v Praze.
Roman Janál (1964)
Po ukončení studia hry na housle na konzervatoři v Plzni v
roce 1985 absolvoval zpěv na Hudební akademii v bulharské
Sofii, kde již během studií hostoval na scéně Státní opery v
Sofii. V roce 1995 byl angažován jako sólista Státní opery
Praha, téhož roku se také stal absolutním vítězem
mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových
Varech. Od roku 1997 byl sólistou, v roce 2002 se stal
stálým hostem opery Národního divadla v Praze, kde
nastudoval mnoho rolí domácího i světového repertoáru. Za
roli v inscenaci opery „Castor a Pollux“ získal prestižní Cenu
Thálie za rok 1999.
V roce 1984 začala jeho dlouhodobá spolupráce s Českým
rozhlasem, kde realizoval řadu nahrávek a CD operních árií a
písňových cyklů autorů období romantismu i 20. století.
Pravidelně spolupracuje s významnými orchestry, mezi něž
patří Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie
ad., pravidelně vystupuje na prestižních domácích i zahraničních festivalech (Japonsko,
Korea, USA, Austrálie, Španělsko, Itálie). Pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka přednesl s
BBC Orchestra v Londýně part v Polní mši a Otvírání studánek od Bohuslava Martinů, v
r.2008 byl přizván k natočení CD s BBC Orchestra pro Deutsche Grammophon Výlety pana
Broučka od Leoše Janáčka.
Renata Putzlacher-Buchtová (1966)
Po maturitě na gymnáziu s polským vyučovacím
jazykem v Českém Těšíně absolvovala v roce 1990
polskou filologii na Filozofické fakultě Jagellonské
univerzity v Krakově. V letech 1989–2001 byla
dramaturgyní polské scény Těšínského divadla,
kde mj. založila v roce 1996 literární Kavárnu
Avion, která není. V roce 2009 získala doktorát na
Masarykově univerzitě v Brně, kde vyučuje
současnou polskou literaturu a teorii a praxi
překladu.
Vydala osm básnických sbírek a pro CD Lamus (2000) a Divertimento (2004) napsala texty
písní (hudba Zbigniew Siwek). Překládá do polštiny z češtiny a slovenštiny a z polštiny do
češtiny, především poezii, dramata a texty písní. Je autorkou řady her, z poslední doby např.
rozhlasové hry o Gustavu Mahlerovi a jeho ženě Alma a Gustav (2010). V roce 2004 se mj.
podílela také na česko-polském hudebním představení Těšínské niebo s písněmi Jaromíra
Nohavici. Je nositelkou několika literárních a překladatelských cen.
Rozhovor Jiří Pavlica:
- Jak vlastně vznikl koncept oratoria o sv. Vojtěchu a jeho interpretaci?
JP: Když přišla nabídka od mezinárodního orchestru Europera, abych pro ně napsal skladbu,
která by byla obdobná, jako jiná má skladba „suita Chvění“, přemýšlel jsem o námětu. Chtěl
jsem, aby téma spojovalo všechny tři národnosti, ze kterých je orchestr složen - Němce,
Poláky a Čechy, a aby téma přineslo mladým lidem poznání o dějinách svých národů. Hledal
jsem tedy historickou událost či postavu, která by toto splňovala, až jsem dospěl k osobnosti
svatého Vojtěcha. Ten byl na přelomu prvního a druhého tisíciletí významnou osobou nejen
pro tyto národy, ale i pro celou Evropu. Narodil se v Čechách (byl z rodu Slavníkovců),
vystudoval v německém Magdeburku, kde přijal jméno Adalbert, působil po celé Evropě, byl
na blízku papeži, císaři i králům a podílel se na utváření tehdejší Evropy. Po mučednické smrti
v severním Pobaltí v roce 997 bylo Vojtěchovo tělo zlatem vykoupeno polským králem
Boleslavem Chrabrým a uloženo v polském Hnězdně, později pak v Praze v chrámu sv.
Víta. Život a odkaz sv. Vojtěcha je natolik silný a inspirativní, že jsem jako první návrh
koncepce předložil Europeře právě tento námět, a oni jej přijali. Pak jsem požádal českopolskou básnířku Renatu Putzlacher o spolupráci, velmi jsme si porozumněli a ona vytvořila
texty devíti částí oratoria; pouze v úvodní části jsem vycházel z latinského textu legendisty
11. století Bruna z Querfurtu. Samozřejmě bylo nutné mnohé věci konzultovat z hlediska
historického i duchovního, kde rádi poskytli cenné informace a rady převor břevnovského
kláštera Prokop Siostrzonek a knihovník Anselm Skřivánek .
- Bylo při psaní oratoria důležité vědět, že interpretem bude orchestr Europera?
JP: Ano, protože je to orchestr mladých studentů hudby, kteří mohou mít své technické
limity, a to jsem z počátku bral v potaz. Ale při dalších konzultacích mě pan dirigent Krejčí
přesvědčil, že není třeba na jejich technické možnosti brát ohledy, ba naopak, že mají chuť a
ctižádost studovat nové skladby a že vlastně zahrají vše jako renomované symfonické
orchestry. Od té chvíle jsem je přestal podvědomě šetřit a psal jsem naprosto svobodně.
- Lze najít styčné body v díle Brána Poutníků s předchozí tvorbou Jiřího Pavlici pro
Hradišťan?
JP: V jistém smyslu ano, protože jako autor mám svůj jistý tok hudebních myšlenek, který
prostě k člověku patří a jinak to nelze, protože bych popřel sám sebe. Na druhé straně je
Brána poutníků jiným hudebním žánrem a patří do oblasti soudobé vážné hudby, v rámci
které jsem si vyzkoušel mnohé postupy, které jsem zatím nepoužil. Inspirativní bylo samo
téma, vícejazyčné texty (nejen české, ale také latinské, německé a polské) a samozřejmě
výrazové možnosti symfonického orchestru.
- Dialog a tolerance, jsou základní poselství Brány Poutníků, jak se podařil ten hudební
dialog mezi Orchestrem Europera, Romanem Janálem, autory díla a dirigentem Krejčím?
JP: Já doufám, že dobře. Roman Janál je vynikající sólista ND v Praze a Brně, který ví, co
zpívá, a proč to zpívá právě tak a ne jinak. Rovněž tak dirigent Miloš Krejčí , se kterým jsem v
průběhu vzniku oratoria mnohé konkrétní části konzultoval, je zkušeným a zralým
dirigentem, který dokázal náročný obsah mladým členům Europery přiblížit a zpřístupnit.
Taková spolupráce, to je radost.
- Jiří Pavlica většinou svá díla prožívá na podiu i jako interpret, jaké bylo sedět tentokrát v
hledišti a nemít možnost jakkoliv již do koncertu zasáhnout?
JP: Jistě, je to jiné, jsem neklidný z toho, že jsem odkázán do pasivní role posluchače, ale
současně mě to uklidňuje, protože při samotném provedení na výsledný tvar nemám vliv a
stejně nemohu nic dělat.
- Bude pokračovat spolupráce s orchestrem Europera?
JP: To nevím, protože Europera bude pracovat na dalším projektu a já mám také před
sebou další úkoly, které nesnesou odkladu, ať už je to nový písňový repertoár pro Hradišťan
nebo další symfonické skladby pro Filharmonii Bohuslava Martinů či hudba k projektům s
tematikou svatých Cyrila a Metoděje, jejichž 1150. výročí si budeme v nadcházejícím roce
připomínat.
Indies Scope:
Přemysl Štěpánek
│ Indies Scope Records │ Dolni Loučky 191 │594 55 │ Czech Republic │ www.indies.eu │
[email protected] │ +420 603 523 108 │