Stáhnout dokument - 2-2015

Zpravodaj S-centra Hodonín p.o., Na Pískách 4037/11, Hodonín
ÚNOR 2015
1
Obsah
Úvodní slovo
Společenská kronika
Co se událo
Co se bude dít
A co Vy na to?
Téma měsíce
Prostor pro vás
Koutek poezie
Zajímavý vynález
Cvičíme mozek
strana
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Adresa zařízení:
S – centrum Hodonín, p. o.
Na Pískách 4037/11
695 01 Hodonín
tel.: 518 399 931
fax: 518 399 949
GSM: 603 217 714
e – mail: [email protected] , www.s-centrum-hodonin.eu
časopis Ven z ulity vydává: kolektiv Dílny volného času
tel.: 518 399 942, e – mail: [email protected],
[email protected]
2
3
4
5–6
7
8
9 – 11
12
13
14 – 15
15 – 17
ÚVODNÍ SLOVO
Milí čtenáři zpravodaje,
opět otevíráte stránky oblíbeného čtení, které se snažíme naplnit
informacemi a zábavou tak, aby vás jeho obsah potěšil, pobavil a ukrátil
čas. Čas, to je právě to čeho se nám dost často nedostává, ale ruku na
srdce – můžeme si za to sami.
Nejsem na tom o moc lépe, nebo spíš nebyla jsem. Ale uvědomila jsem si
jednu jednoduchou věc: pořád něco někde doháním, pořád za něčím
spěchám a nestíhám dokončit rozdělané, protože na mě už někde
vykukuje další a další práce, činnosti a povinnosti
A na zábavu mám pak málo času. Pro SEBE mám pak málo času!
Když tak večer uléhám do postele a srovnávám si myšlenky, vždycky mi
to dá pořádně zabrat a vlastně je mnohdy, tedy většinou ani nesrovnám.
Jak to? Honí se mi v hlavě chvíli to a chvíli ono. Než domyslím jednu
věc, napojí se mi tam další a další. No je to složité. Měla bych se naladit
do klidu, jenže to jde dost těžko.
A tak jsem si onehdy vzpomněla na jednu svou známou. Její jméno není
důležité, ale důležité je, že najednou jsem si vybavila, jak vlastně žije.
Celý svůj produktivní život pracovala v mateřské školce. Ne jako
učitelka, ale jako taková „holka pro všechno“. Uklízela, ohřívala dětem
jídlo, když bylo potřeba, pomohla s dětmi. Doma žila poklidným a
pohodovým životem. Protože nerada cestuje, její pobyty mimo domov se
omezily na dovolené a volné dny občas strávené na chalupě nedaleko
Kyjova. Ta moje známá nikam nespěchala, o nic zásadního neusilovala a
s nikým nesoupeřila. Překvapivě byla vždy usměvavá, klidná a
pohodová. Má pohodovou rodinu a dnes už pár týdnů do důchodu.
Nepodlehla nikdy svodům reklam, nakupování a zadlužování, žila vždy
skromně a nemusí tedy řešit „honbu za výdělky a splátky“. Něco od ní si
vezmu jako poučení pro sebe. Člověk může být šťastný a spokojený
právě tam, kde je! Věřte tomu. Jen je třeba se naučit dodržet jednoduché
pravidlo. Najít v tom co mám to nejlepší a nejkrásnější pro sebe. Děkovat
za to a být vděčný. Pro každého je to něco jiného, proto je třeba nenechat
se zviklat a přesvědčovat o cizím štěstí. Jen to vaše je pro vás to nejlepší.
Díky Bohu.
Krásné únorové dny vám ze srdce přeje Martina, DVČ
3
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
V měsíci únoru oslavují narozeniny tito uživatelé
paní Marie Schwarzová
paní Františka Jedličková
paní Marie Gajdová
pan Martin Trávník
paní Božena Vyktorinová
Vám všem ze srdce blahopřejeme
Vítáme nové uživatele v S centru
pan Emil Suchánek
paní Olga Nováková
paní Marie Trávníčková
Navždy nás opustili
paní Anna Nosálová
paní Ludmila Čalkovská
pan Emil Bílský
pan Milan Rosypálek
paní Vlasta Kučová
4
CO SE UDÁLO
Výstava prací pana Dušana Grombiříka v S centru 28. ledna – 8. února
Po dohodě a skončení výstavy prací pana Dušana Grombiříka
v Regionálním centru Hodonín a se jeho
výtvory přestěhovaly k nám do S centra.
V období výše uvedeném jsme měli
možnost i my, kteří jsme se do města
nedostali, shlédnout jeho tvorbu a
překrásné práce v zasedací místnosti
v atriu
S centra.
Účast a zájem návštěvníků byl veliký a
není to jen tím, že mnozí se s panem
Grombiříkem
znáte
osobně.
Pan
Grombiřík
je
opravdu
osobností
kulturního života a dovolím si říci, že už
také žijící legendou, která v mnohém
přesahuje hranice našeho regionu.
Turnaj ve stolní hře „Člověče, nezlob se!“ – 30. ledna 2015
Tradiční první společnou aktivitou bývá soutěž ve stolní hře, Člověče,
nezlob se. Letos jsme ji pořádali myslím po čtvrté a bohužel účast byla
dosti slabá. Docela mne překvapilo, že jste se
nepřišli jen tak pobavit a proměnit dopolední
stereotyp v zábavně strávený čas. Účastnili se
hlavně
uživatelé
z druhého
oddělení
Slunečnice. Ti zabrali hned dva herní stolky.
Přišli i z ostatních oddělení a mohlo se začít.
Čas byl sice
stanoven na
devět hodin,
ale pro některé to neznamená vůbec nic
a byli tací, kteří přišli až ve třičtvrtě na
deset divili se, že se už nemohou do
soutěže zapojit. Hráli ale nakonec
všichni, i když někteří jen tak pro zábavu
5
a do finále pak postoupili čtyři nejzdatnější, nebo chcete-li ti, kteří měli
nejvíc štěstí. Vítězem se nakonec stala paní Marie Flodrová ze 4.oddělení
Chrpa, na druhém místě to byla paní Štěpánka Beranová ze 3.oddělení
Vinohrádky, která mimo jiné původně přišla jen jako divák a vůbec
nechtěla hrát, a na třetím místě skončil pan Dušan Grombiřík
z 2.oddělení Slunečnice. Všichni hráči si odnesli sladkou odměnu a na
vítěze čekaly i věcné ceny a diplom. Děkujeme za účast.
Přednáška o misijní cestě do PERU – Vojta Lamač – 6. února
Vojta mezi námi strávil, tři týdnu ze svého času
v rámci studijní praxe nultého ročníku na
teologické fakultě. Chodil mezi vás, čas věnoval
uživatelům všech oddělení a zúčastnil se také
různých aktivit. Potkat jste ho mohli např. na
soutěži Člověče, nezlob se, nebo v keramické
dílně. Dělal vám společníka při dopoledním
programu na klubovnách, ale také s vámi
poseděl individuálně a poslouchal vaše
vyprávění. Protože ač mladý člověk, má již
mnoho zážitků ve svém životě,
rozhodl se o některé s vámi podělit.
Nabídl nám tedy možnost ukázat
vám nějaké obrázky a povyprávět
vám o své misijní cestě do daleké
země za oceánem – PERU.
Kdo jste přišli do tělocvičny 6. února
na půl desátou, jste jistě nelitovali.
Vojta opravdu krásně vyprávěl o této
zemi, o tom jak se v ní žije a nakonec
také hlavně o tom, jaký byl jeho úkol a proč tam přijel. Chcete-li vědět
více, zeptejte se těch, co tam byli. Vojto, díky!
6
CO SE BUDE DÍT?
Protože nám plány na mnohé akce, které jsme pro vás měli připravené,
zhatila invaze chřipky, dalo by se říci, že v této rubrice není o čem psát.
Začít chci připomínkou akce, která je vždy velmi náročná na přípravu
ale jak víme, ta se vyplatí. Bohužel tentokrát přípravy přišly na zmar.
Ples seniorů
měl proběhnout 20. února. Jak jsem prve zmínila, z důvodu chřipkové
epidemie a následného uzavření S-centra hygienikem, jsme byli nuceni
mnohé akce odvolat a mezi nimi také Ples seniorů. Ten se měl konat
letos již počtvrté. Dost jsme se na něj těšili a je nám líto, že to takhle
dopadlo. Tímto se omlouváme všem, kteří se těšili také, ale bohužel,
nebylo v naší moci to změnit. Jistě najdeme jiný vhodný termín, který
bude již tím správným, a společné veselí si užijeme. Děkujeme za
pochopení.
Dále pak, nemoci v DVČ již snad odezněly a tak opět zahajujeme
pravidelné dílny – šicí, výtvarné, keramické. Také přibude více tréninků
paměti a různých soutěží. Těšit se na vás budu také při
muzikoterapeutických relaxacích, aktivních setkání s hudbou, kterou si
sami vytvoříme a Pavla jistě při úžasných smyslových aktivizacích.
Tyto smyslové aktivizace mimochodem probíhají pořád a bez přestání
na různých odděleních a vy si tak můžete v příjemné atmosféře
připomínat mnohá témata. Využívejte těchto setkání!
Začátkem března už snad bude lépe a my pro naše ženy k jejich svátku
připravujeme vystoupení dětí z FS Kyjovánek. Přijít samozřejmě mohou
i muži a připojit se s gratulací.
Letos pak nás čekají velikonoce velmi brzy, tedy 5. dubna a proto
potřebujeme mít připraveno včas. Čeká nás velikonoční tvoření
v dílnách a také společné tvoření v atriu. Tradičně pak také společné
pečení velikonočních mazanců.
Také jsme si naplánovali, když už počasí dovolí a bude venku pěkně, setí
a sázení semínek do naší „zahrádky“. Tím je spíš myšleno do truhlíků a
květináčů. Vloni se nás sešlo sice jen pár, ale zase to bylo milé a komorní
setkání. Krásně jsme si to užili a tak věříme, že tomu tak bude i letos. To
by tak bylo na březen, kromě aktivit na odděleních. Těm dalším
aktivitám dáme pak prostor v dalším čísle.
7
ANKETA: A CO VY NA TO ?
Na tomto místě se vás vždy ptá Pavla na různé otázky, které souvisí
s tématem zpravodaje. Tentokrát se budu ptát já a to na téma zimní
spodní prádlo, k tomu přidám otázku, jak na vás působí zimní období, a
poslední třetí otázkou se ptám, zda si pamatujete na zimní, či uhelné
prázdniny.
Na tyto otázky mi odpověděly ženy z 5. oddělení Lípa při společném
povídání na klubovně. Byly to paní Marie Kůrová, paní Zdenka
Procházková, paní Hedvika Pražáková a MUDr. Františka Kopecká.
1. Nosily se spodničky pod sukně a šaty, podvlékací trika, overaly –
ty hlavně na lyže a zimní sporty. Ty měli hlavně kluci. Také takové
kalhoty nad kolena, těm se říkalo bombarďáky. Na tělo nátělníky
a trika s dlouhými rukávy. Vlastně to bylo podobné jako dnes.
2. pí.Kopecká – když padá sníh, tak mi to dělá dobře.
pí. Kůrová – záleží na tom, jaká je zima. Když mrzlo a byl sníh tak,
jsme chodili bruslit. Před naším byly louky a ty když v zimě
zamrzly tak to se bruslilo.
pí.Procházková – Ráda jsem lyžovala, domů jsme pak přišli úplně
mokří, jak jsme padali.
pí. Pražáková – zábavu jsme si vymýšleli sami. Zimu mám ráda, ale
potmě jsem nerada chodila po venku
3. pí. Procházková – jsem z Ostravy, takže uhelné prázdniny u nás
nebyly.
pí. Pražáková – já pamatuju, že byly i měsíc v kuse. To jsme si
vždycky přišli jednou za čas do školy pro úkoly. Honem jsme si
vše poznačili, seděli jsme ve třídě v kabátu. A pak honem domů.
pí. Kůrová – dříve se dralo peří a my děti jsme trávily večery vždy
po hromadě u některé z nich. V období fašanku to bylo obzvlášť
veselé. Dělaly se koblihy a boží milosti. Moc dobré – mňam.
Děkuji vám milé dámy za váš čas a pěkné odpovědi. Příjemné počtení
pro všechny a jistě přijde i nějaká ta vzpomínka.
Martina DVČ
8
TÉMA: SPODNÍ PRÁDLO
To, že ženy si oblékají spodní kalhotky, nebylo vždy samozřejmostí…
Nejstarší civilizace pocházely z teplých krajů a lidé chodili většinou
polonazí. Přes klín se ovazoval jen šátek nebo jednoduchá zástěrka.
Starověk tedy zřejmě vůbec neznal spodní kalhotky. Pro ženy tato
skutečnost byla nepříjemná jen v období menstruace, kdy si přikládaly
kousky trávy, papyrus či hadřík ovázaný kolem klína. Nejčastěji ovšem
toto období řešily tak, že zůstávaly doma.
Ve středověku byla situace pravděpodobně stejná, jen v období
menstruace nosily ženy pod šat krátké spodky. Urozené dámy nosily
tzv. menstruační košile. Ty byly delší a na bocích měly rozparky, aby se
spodní cípy mohly protáhnout mezi nohama a zavázat. Změnu přinesla
až renesance, která znamenala pro bohatší vrstvy rozšíření krátkých
spodních kalhotek. Krátké ovšem v této době znamenalo až ke kolenům.
Ještě v 18.století některé dámy záměrně nenosily pod krinolínami
kalhotky. Takový mladík, který pak dámě zavazoval střevíček, měl
velice zajímavý výhled do jejího klína. Někdy právě takové zavázání
střevíčku bylo pozvánkou na společnou noc. Skutečnost, že některé
dámy nenosily spodní prádlo ještě v 19.století, měla v Anglii na svědomí
i společenskou normu. Ta přikazovala dámám, že musí sedět s koleny
pevně přitisknutými k sobě. Prvními průkopnicemi v nošení spodních
kalhotek byly především baletky, prostitutky, jeptišky a děti.
V témže století se objevila také podprsenka, která
nahradila korzety, které byly velmi těsné,
nepohodlné a nezdravé. Za průkopnice dámského
spodního prádla tedy podprsenky
byla považována Marie Phelps
Jacobová. S touto ženou je spojen
příběh plesu, nepasujícího korzetu a
dvou hedvábných kapesníčků a
stužky, ze kterého si narychlo ušila
jakousi podprsenku, která ji padla do
plesových šatů.
Traduje se, že slávu kalhotkám přinesly pařížské kankánové tanečnice,
které také zkrátily jejich délku, aby ukázaly svá stehna. I tak však
připomínaly spíše trenýrky. V šedesátých letech minulého století
9
kralovaly spodnímu prádlu kalhotky, jak je známe dnes (tedy střih
podobný slipům). Změnil se také použitý materiál, hedvábí a nylon
nahradila bavlna. S dobou osmdesátých let přišlo ve světě kalhotek
zkracování. Sebevědomí dam si vyžadovalo stále větší odhalování. V
historii kalhotek jsou pak ještě dva významné body, a to představení
bikin, a pak kalhotek, zvaných tanga. Ty se překvapivě objevily již ve
30.letech minulého století, kdy starosta v New Yorku vydal nařízení, že
nazí tanečníci se musí zahalit. Dívky si chtěly nechat zadečky nahé a tak
přišly na svět tanga.
Trochu necudnosti
To, že se v českých zemích ještě v 17.století nenosilo mezi venkovským
lidem spodní prádlo, dokládá i nařízení, které zakazuje tanec zvaný
vrták. Při něm se prý muži a ženy k sobě tak necudně tiskli, že několik
žen z toho přímo v šenku obtěžkáno bylo. Stejné zprávy můžeme najít v
archivech i z doby masopustních zábav – jedna za všechny: “Dorotka,
děvečka u čtvrtláníka Matouše, byla v masopustním čase obtěžkána, ale
nemůže na své svědomí říci s kým, neboť mládenci v maskách s ní
všichni tak necudně zacházeli, že netuší, s kým skutek onen vykonala.”
Historie spodního prádla přepsána
Zbytky krajkového prádla nalezeného pod podlahou rakouského hradu
Lengberg ve východním Tyrolsku starého až 600 let šokovaly historiky.
Na dnešní dobu sice nejde o nějaké nemravné spodní prádlo, avšak na
15. století jde o něco takřka neuvěřitelného. Navzdory tomu, že nyní jde
už spíše jen o cáry lněné tkaniny s krajkou, pro historiky je to neskutečně
důležitý nález. Pochází totiž z doby několik staletí předtím, než kam
podle dosavadních znalostí historiků měly sahat počátky spodního
prádla. Navzdory pokročilému rozkladu látky mají oba kusy prádla
značnou podobnost s dnešními bikinami. Podprsenka má tvarované
košíčky a značně se podobá dnešnímu spodnímu prádlu. Historikům
bylo známo, že muži nosili určitou obdobu moderních šortek. Měli však
za to, že ženy nosily jednoduše halenky či košilky. Nález byl učiněn při
poslední renovaci hradu. Je jisté, že prádlo pochází z období kolem roku
1480, kdy byl hrad rozšiřován. Výjimečně suché podmínky pak
zapříčinily, že se spodní prádlo zcela nerozložilo. Testování uhlíkovou
metodou posléze potvrdilo stáří nalezeného prádla.
převzato z www.valcha.eu, kniha Vlastimil Vondruška, Intimní historie
10
A na závěr zajímavost
Zbytky krajkového prádla starého možná až 600 let šokovaly historiky.
Na dnešní dobu sice nejde o nějaké nemravné spodní prádlo, avšak na
15. století jde o něco takřka neuvěřitelného.
Historikům bylo známo, že muži nosili určitou obdobu moderních
šortek. Měli však za to, že ženy nosily jednoduše halenky či košilky.
Podprsenky měly poprvé vzniknout až před 100 lety. A jak vidíte,
historie se opakuje. Počátky kalhotek pak vědci až doposud datovali do
18. století.
11
PROSTOR PRO VÁS
Několik vtipů pro vás připravil pan Dušan Grombiřík
12
KOUTEK POEZIE
Tohle místo využila tentokrát paní Jaroslava Šurýnová z 2. oddělení
Slunečnice, aby se s vámi podělila o poezii, která povznáší lidská srdce.
FRANTIŠEK BUKVAJ
Mráz
Mráz uspal stromy, uspal lesy,
pod jeho dechem ztich potoků běh,
usnuly hvězdy pod nebesy,
vše uspal jeho chladný dech
Ledem pak spoutal rybníky v dáli,
na okna ledové květy vryl rázem,
zalétl k nebesům, kde hvězdy spaly,
stříbrný jejich třpyt nasypal na zem.
Střechy pak ozdobil rampouchy ze stříbra,
a mlhu zaklel v překřehké krajkoví,
ve větvích stříbrných když vítr zahvízdá,
harfovým tónem mu ozvěna odpoví.
13
ZAJÍMAVÝ VYNÁLEZ
Injekční stříkačka je jednoduchá medicínská
pomůcka v podobě plunžrového pístu těsně
zalícovaného do (většinou umělohmotné nebo
skleněné) nádobky tvořící komoru, jejíž ústí je
upraveno do normalizovaného konusu, na který
může být nasazena injekční jehla či připojena
spojovací hadička.
Historie
Vynález injekční stříkačky se přisuzuje Blaise Pascalovi přibližně v roce
1650; její předchůdkyně a princip jejího použití však byl vyvinut již v 9.
století n. l. chirurgem a oftalmologem íránsko-egyptského původu
jménem Ammar ibn Ali al-Mawsili. První nitrožilní stříkačka začala být
používána kolem roku 1760, injekční jehla přibyla v roce 1844.
První stříkačky a stříkačky větších rozměrů jsou vyrobeny ze skla, pístní
tyč může být kovová. Přibližně od 50. let 20. století jsou však běžnější
stříkačky plastové, menších rozměrů. Konkrétně pro léčbu cukrovky
existují typické drobné stříkačky na jedno použití.
Účelem injekční stříkačky je nasání její komory určitou tekutinou (lék,
sérum, …) a její následná injektace (vstříknutí) na požadované místo. Ve
spojení s injekční jehlou místem určení často bývá žíla pacienta,
hovoříme pak o nitrožilní (intravenózní) aplikaci, případně injikujeme
lék do svalu, pak hovoříme o nitrosvalové (intramuskulární) aplikaci.
Stříkačka má v drtivé většině případů válcovitý tvar, okraj pístu je
většinou z pryže a koncovou část komory tvoří výstupky pro zaklínění
ukazováčku a prostředníčku, obdobně jako tvoří koncovou část pístu
opora palce pro vyvinutí tlaku při injektování obsahu stříkačky ven z
komory. Komora stříkačky je téměř vždy ze skla nebo průhledného
plastu a často bývá cejchována v jednotkách objemu. Vytahováním pístní
tyče z komory vzniká podtlak, který, pokud je současně ústí stříkačky
ponořené do kapaliny, je schopen ji nasát dovnitř komory. Stlačováním
pístní tyče dochází k vystřikování kapaliny ven. Otvor (hrdlo) stříkačky
14
je většinou konstruováno natolik úzké, že z naplněné stříkačky její obsah
nevykapává. Vnější tvar ústí (konus) je normalizován. Dříve často
užívaný konus typu Record (u skleněných stříkaček s kovovým konusem)
ustoupil poněkud širšímu konusu s označením Luer, vhodnějšímu pro
plastové stříkačky. Ústí stříkačky bývá někdy ještě opatřeno zvláštním
závitem, zamezujícím nežádoucímu rozpojení.
CVIČÍME MOZEK
Úkol č. 1 -
Tucet skrývaček – ovoce a zelenina
Vyvrátil vichr u škarpy strom.
Utřeš něčím tu vodu?
viděl někdo z vás velrybí zuby?
Automat asi doma nemáte.
Padá okap u stavení.
Tobruk Evropana neláká.
Vítá Příbram borce z Prahy.
Nemá zrní pro kur kamarád.
Přijela Jenovéfa z Olešnice.
Matce Lermontov psával básně.
Je Tvůj účes nekonvenční.
Po zemi leze líně žížala.
15
Úkol č. 2
Úkol č. 3
Tady se skrývá 10 lidských obličejů
16
Úkol č. 4
Vyluštěte tajenku
17