Jindřiška Mikolášková

Výlet do dějin odívání
výstava na OÚ Želešice – srpen 2009
Motto:
Historicky zaručený rozhovor
pramáti Evy s Adamem:
Eva:
A to mám jít z ráje
mezi lidi nahá?
Adam: Proč bys měla.
Tady máš hadí kůži
a něco si z ní ušij.
…
Za tisíce let
miliardy žen
ušily nekonečnou řadu oděvů
a v každém je kousek
té svůdné hadí kůže.
Zaznamenal
David Mikolášek
pro tu, která umí šít
pro všední i sváteční dny,
pro radost a poučení,
pro malé i velké.
Naše průvodkyně dějinami odívání
Jindřiška Mikolášková
Narodila se v krejčovské chalupě na Březinách (u Poličky) na
Českomoravské vysočině v březnu roku 1925. Šilo se v té kmotříčkově
chalupě i v maličké pastoušce, kde žila s dědečkem a babičkou. Jehly,
nitě, šicí stroje, látky, knoflíky a háčky. Šilo se pro „erár“ a zbylo i na
panenku z odstřižků.
Brzo poznala jak se navlékají do jehel nitě, jak se stříhá aby se
neplýtvalo látkou a jak se šije aby to bylo pěkné a pevné. Viděla, že i ze
zbytků se ještě dá udělat sukýnka, zástěra, košile,…A to se hodilo ne jen
při oblékání pěti vlastních dětí a vnoučat, ale také při šití na marionety,
maňásky a na malé herce jejích pohádek ve školkách.
V době, kdy její vnučky dorostly do školních let, dala se do šití na
panenky. Protože to byly žensky modelované panenky Barbie (a jim
podobné figury), musely dostat šaty jako opravdové ženy. A tak se jejich
šatníky v pokojíčcích vnuček začaly plnit.
Najednou nestačily jen vlastní návrhy. Pro inspiraci šla zkušená švadlena
k mistrům oděvní a kostýmní tvorby. Od kostýmů filmových postav jako
byla hrdinka filmu My fair lady, Kleopatra, Dívka v modrém, byl jen
krůček k systematické tvorbě modelů podle historických vzorů.
Nebylo vždy snadné zjistit jak vypadaly dámy na obrazech zezadu, jaké
látky se dají použít na šaty 5 x menší než originál. Už nebylo možné šít
z toho „co dům dal“, ale bylo třeba najít vhodné látky i jinde. Štědré
dárce látek našla v krejčovských dílnách velkých divadel – v národním
v Praze i v Brně, v Olomouckém divadle a jinde. A bylo třeba nastudovat
dějiny odívání i z odborných knih. Výsledek – více než 100 řemeslně
dokonale vypracovaných modelů historických kostýmů od staré Persie
po dnešek se vydalo do světa za dětmi do škol, na výstavy.
Posloužily dětem i dospělým jako názorné pomůcky k dějinám lidské
kultury a jako příklad pro učitele výtvarné výchovy ve školkách a
školách. Na další stránce je seznam míst kde je vystavovala.
Často se její výtvory sešly v jedné prostoře s díly dalších šikovných i
renomovaných výtvarníků. A pravidelně se při výstavách hrálo loutkové
divadlo se stolními loutkami, maňásky i marionetami.
Pomohly také jí v posledních letech udržovat cit a šikovnost prstů stále
více roztřásaných nemocí. Staly se prostředníky při získávání prostředků
na opravu rybenské fary a nezůstanou v kufrech ani v dalších letech.
Štafetu tvořivosti po své matce, babičce a prababičce přebírají
potomkové ve všech generacích. Její řemeslný fortel a výtvarný cit asi
nenahradí moderní přístroje, počítače, úplně jiné technologie a látky, ale
i v této výstavě je naděje, že není posledním výletem do dějin odívání a
že se s těmito díly Jindřišky Mikoláškové znovu setkáte.
Na její chalupě, v „Domě plném loutek“čekají na hodné děti i dospělé
ještě marionety staré více už šedesát let, maňásci, háčkované, pletené i
šité stolní loutky.
Spisovatelka Jindřiška Mikolášková
Je významnou osobností evangelické básnické a literární generace druhé
poloviny minulého století. Píše od mládí. Nad básničkami se sešla
s budoucím manželem, oba publikovali v Evangelickém kalendáři i
jinde. Manžel, evangelický farář, přeložil navíc řadu písní v zařazených
do Evangelického zpěvníku. Její pohádky se hrají ne jen v rodině a ve
školkách, jedna také na skutečném divadle.
Víra, Láska a Naděje provázejí její literární tvorbu jako inspirace poezie
i prózy. V milostných básních, ve verších a pohádkách pro děti i v ostatní
literární tvorbě je mnoho odkazů k osobním prožitkům spojeným
s krajinou a s tím, co ji dělá krásnou a životadárnou. Nad tíží života
v jejích verších vítězí naděje a víra, že Ten, který dopouští i nemoc a
trápení, dává i to dobré, co přetrvá.
Děkuji
Dej Bože můj ať vždycky vím
že nic tu není moje
že jenom láska Tvoje
mi darovala vše co mám
že moje oči vidí
že moje uši slyší
že moje nohy chodí
a moje ruce pracují
za moje zdraví
za lásku lidí
za vše jen Tobě děkuji
Dej Bože můj ať vždycky vím
že vše co denně
tak samozřejmě mám
Ty nemusels mi dát
a dals že máš mě rád
Kéž umím láskou děkovat
Kéž umím děkovat
i pak
až smutné dopustíš
až přijde pláč
mé nářky ztiš
Vždyť děkovat je zač.
1999
Pozvali jsme Vás na malý výlet do historie lidské kultury a dali jsme
Vám možnost seznámit se s tvorbou paní Jindřišky Mikoláškové. Je to
jen malá část toho, co udělala. Víc je zachyceno v dokumentu, který na
návštěvě v jejím „Domě plném loutek“ natočil brněnský kameraman a
fotograf Petr Baran. Jeho vidění světa a lidí je plné lásky k lidem a
k Bohu. Jeho obrazy života, událostí a míst se promítají do prostoru pod
úhlem věčnosti a nevyhýbají se utrpení, stáří a nepřibarvují krásu, kterou
má náš svět. Před jeho kamerou se objevila naše máma tak, jak ji poznali
mnozí návštěvníci jejích výstav a tak, jak ji jen málokdy mohli vidět a
poslouchat i ti nejbližší když vzpomínala na dětství a mládí, na život
mezi lidmi a hlavně s lidmi.
Náladu Baranova filmu a máminých slov podtrhuje hudba, kterou ze
svých skladeb vybral, doplnil a uspořádal Bohdan Mikolášek, další člen
naší velké rodiny a pamětník Zásmuk z let padesátých, kdy zde také jako
kluk žil a spolu se mnou a s naším bratrem Blahoslavem lumpačil a
radoval se z narození sestry Věry.
SOUPIS VÝSTAV LOUTEK A KOSTÝMŮ
Vánoce
1987, 1989 .. Klub Zahradní architektury ŠS
Želešice
s A.Maloněm, P.Baranem, K.Rechlíkem a dalšími
Loutky a kostýmy
1993,1994
Městská galerie v Kulturním domě
1995 až 2005 Evangelické středisko a MŠ
1997
Pro Sjezd rodáků v mateřské školce
1998
sbor ČCE U Klimenta
Na faře ČCE
Městský klub důchodců
Kulturní dům, muzeum obce
sál hospody Hlučál
s obrazy M. Kotrly
Borová
Kurzy pro učitele MŠ a ZŠ
1999
Služba škole
Svitavy
Přehlídka prací výtvarníků Svitavska
1997 až 1999 Městské muzeum a galerie
Svitav
Dějiny odívání
2000
Městská knihovna
Mor. Třebová
2002
Sadová 336
Želešice
2002
Městská galerie v Kulturním domě Miroslav
2002
Oční optika R. Augustinové
Polička
2002
Klub zahrádkářů
Neslovice
2003
Základní škola
Miroslav
2004
Plumlovské Muzeum umění
Olomouc
2004
Lázně
Klimkovice
2005
Dům odpočinku ve stáří ČCE
Krabčice
2006
Výstavní síň na zámku
Zásmuky
2008
Galerie barona Trencka
Brno
2009
Obřadní síň obecního úřadu
Želešice
Dům plný loutek
2001 až 2005 doma na chalupě č.p. 28
Pustá Rybná
(a v budoucnosti znovu - podle domluvy)
Miroslav
Chotěboř
Pustá Rybná
Praha
s fotografiemi J. Šplíchala,
1998
1999
1999
1999
Pro Sjezd rodáků v Mateřské škole
Pardubice
Letovice
Střelice
Pustá Rybná
2006
film Petra Barana
Brno