z kardiologie pro praktické lékaře

Transkript

z kardiologie pro praktické lékaře
Kapitoly
Ročník 4  Číslo 3/2012
z kardiologie pro praktické lékaře
P o d p o ř e n o
e d u ka č n í m
z obsahu
Co by měl praktický lékař vědět
o trimetazidinu?
Sekundární hypertenze
Přehled nových antitrombotik
Projekt FIAKR: analýza výsledků
po jednom roce
Jaký alkohol je pro naše zdraví nejlepší
g ra n t e m
s p o l e č n o s t i T e v a
Trimetazidin
Teva retard 35 mg
Efektivní dlouhodobá léčba anginy pectoris bez doplatku
} Signifikantně snižuje anginózní bolesti se souvisejícím snížením dávky užívaných nitrátů
} Předchází dysfunkci skupin buněk myokardu během ischémie
} Zvyšuje koronární rezervu (od 15 dnů užívání signifikantně prodlužuje čas do objevení
1)
1)
se ischémie způsobené cvičením)1)
} Nesnižuje aktivitu srdečního svalu nebo pokles arteriálního tlaku1)
S lehkým srdcem zvládnete víc
Zkrácená informace o přípravku TRIMETAZIDIN TEVA RETARD 35 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Účinná látka: trimetazidini dihydrochloridum Indikace: dlouhodobá léčba ischemické choroby srdeční - prevence záchvatů anginy pectoris v kombinaci s jinými přípravky. Kontraindikace:
hypersenzitivita na trimetazidin nebo pomocné látky přípravku. Trimetazidin nesmí užívat pacienti s vážným onemocněním ledvin (s clearance kreatininu nižší než 15 ml/min) nebo vážnou
jaterní insuficiencí. Zvláštní upozornění: u pacientů se střední renální insuficiencí (clearance kreatininu nad 15 ml/min) je třeba odpovídajícím způsobem snížit dávku. Interakce: dosud
nebyly pozorovány žádné interakce s jinými léky nebo potravinami. Těhotenství a kojení: trimetazidin by neměl být užíván během těhotenství, pokud to není nezbytně nutné. Během období
kojení by neměl být trimetazidin užíván. Nežádoucí účinky: často se může objevit bolest hlavy. Jiné nežádoucí účinky byly zaznamenány vzácně (nausea, vomitus, gastralgie) nebo velmi vzácně
(parkinsonismus). Dávkování a způsob podání: obvyklá dávka je 35 mg 2-krát denně, 1 tableta ráno a 1 tableta večer v průběhu jídla, zapije se sklenicí vody. Trimetazidin se nedoporučuje podávat
dětem a mladistvým do 18 let věku. Podmínky pro uchovávání: při teplotě do 30 °C. Velikost balení: 20, 60 nebo 120 tablet s prodlouženým uvolňováním. Na trhu nemusí být všechny velikosti
balení. Držitel rozhodnutí o registraci: Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika Registrační číslo: 83/908/10-C Datum registrace/ poslední revize textu: 18. 11. 2010/ 7. 9. 2011
Před předepsáním léku se seznamte se Souhrnem údajů o přípravku. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Reference: 1) SPC Trimetazidin Teva retard 35 mg, 9/2011
Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8
Tel. +420 251 007 101, www.teva.cz
Kapitoly
Obsah
z kardiologie
pro praktické lékaře
Co by měl praktický lékař vědět o trimetazidinu?...................................... 82
Kap Kardiol 2012; 4 (3): 81–120
Redakční rada
Předseda
Prof. MUDr. Jaromír Hradec, CSc.,
3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Členové
Prof. MUDr. Renata Cífková, CSc.,
Centrum kardiovaskulární prevence 1. LF UK a TN,
Praha, II. interní klinika kardiologie a angiologie
1. LF UK a VFN, Praha
Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.,
vedoucí Centra preventivní kardiologie,
3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
MUDr. Otto Herber,
praktický lékař, Kralupy nad Vltavou,
Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK
J. Hradec
Sekundární hypertenze: stručný přehled a nejčastější formy................... 89
J. Widimský jr.
Přehled nových antitrombotik................................................................... 94
J. Kvasnička
Projekt FIAKR
Analýza výsledků z okresu Mladá Boleslav po jednom roce.................... 101
R. Cífková, J. Hradec, J. Švihovec, S. Býma, V. Lánská
Jaký alkohol je pro naše zdraví nejlepší....................................................105
Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc.,
vedoucí vědecký pracovník
Kardiocentrum, FN v Motole, Praha
M. Šamánek, Z. Urbanová
Vydavatel:
Využití magnetické rezonance v kardiologii............................................. 110
Zobrazovací Metody
M. Mašek, M. Vaněčková, A. Burgetová, P. Kuchynka, T. Paleček
Na Moráni 5, 128 00 Praha 2
IČ: 26158299
Tel.: 224 916 916; fax: 224 922 436
e−mail: mt@tribune | www.tribune.cz
Periodicita: vychází 4× ročně
Šéfredaktorka:
Bc. Jitka Štěrbová | [email protected]
Kasuistiky
Restriktivní kardiomyopatie na podkladě AL amyloidózy.........................112
T. Paleček, J. Horák, P. Kuchynka, M. Mašek
AV‑reentry tachykardie v těhotenství....................................................... 114
J. Housová, P. Štěpánek, E. Edmunds
Redakce:
Mgr. Dagmar Lipovská
Z Historie Kardiologie
Grafická úprava a zlom:
Srdce „na baterky“
K 50. výročí implantace prvního pacemakeru u nás..................................117
Zdeněk Staňka, Radka Pojkarová, David Weil
© 2012 MEDICAL TRIBUNE CZ, s. r. o.
Žádná část tohoto časopisu nesmí být kopí­ro­vána­­ ani rozmnožována za účelem dalšího rozšiřo­vání
v jaké­koli formě či jakýmkoli způ­so­bem­ bez písem‑
ného souhlasu vlastníka autorských práv.
Vydavatel nenese odpovědnost za údaje a ná­zory
autorů jednotlivých článků nebo inzerce. Současně­ si vyhrazuje právo na drobné stylistické úpravy
uveřej­ňo­vaných příspěvků.
Registrováno pod číslem MK ČR E 18770
ISSN 1803‑7542
Podpořeno edukačním grantem společnosti
www.teva.cz
Vydáno v Praze dne 26. 9. 2012
F. Houdek
TOP MEDICAL STORIES 2011......................................................................120
M. Šamánek
Z literatury: Biodegradační stenty jsou bezpečné i pro koronární tepny /88/
Diagnóza karcinomu výrazně zvyšuje počet sebevražd a kardiovaskulárních úmrtí /93/
Pijáci velkého množství kávy mají nižší mortalitu /116/
Na obálce tohoto čísla
Těžká asymetrická hypertrofie septa komor se dvěma ložisky neischemické fibrózy
ve středním segmentu anterosepta a dále v oblasti „hinge‑point“ inferosepta
K uveřejnění poskytl MUDr. Martin Mašek, Ph.D., z Radiodiagnostické kliniky 1. LF UK
a VFN v Praze
Co by měl praktický lékař vědět
o trimetazidinu?
Jaromír Hradec
III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Souhrn
Trimetazidin (TMZ) je prvním klinicky používaným představitelem relativně nové skupiny antianginózních léčiv – tzv. meta­
bolických modulátorů. Selektivně blokuje jeden z klíčových enzymů β‑oxidace mastných kyselin – 3‑ketoacyl CoA thiolázu (3‑CAT).
Přesunem získávání energie z β‑oxidace mastných kyselin k aerobní glykolýze vede k účinnějšímu využívání zbytkového kyslíku
v ischemickém myokardu a udržení tvorby makroergních fosfátů. Výhodou TMZ je, že na rozdíl od klasických anti­anginózních
léčiv vůbec neovlivňuje hemodynamické parametry. Trimetazidin má výrazné antianginózní a antiischemické účinky, které jsou
srovnatelné s klasickými antianginózními léčivy (beta‑blokátory, blokátory kalciových kanálů a dlouhodobě působícími nitrá‑
ty). V kombinaci s klasickými, hemodynamicky působícími antianginózními léky je jeho účinek aditivní. Klinicky se TMZ použí‑
vá především v kardiologii k dlouhodobé profylaktické léčbě anginy pectoris, ať již v monoterapii, nebo v kombinaci s klasický‑
mi hemodynamicky působícími antianginózními léky. V letošním roce přehodnotila Evropská léková agentura poměr účinnosti
a bezpečnosti TMZ a doporučila, aby se používal až jako antianginózní lék druhé volby, buď v kombinaci, nebo při intoleran‑
ci klasických antianginózních léčiv. Toto doporučení EMA nemění stávající klinickou praxi v ČR, protože je v souladu s již plat‑
ným indikačním omezením SÚKL i doporučeným postupem České kardiologické společnosti. V méně významných nekardiolo‑
gických indikacích, např. v otorinolaryngologii při adjuvantní léčbě tinnitu a vertiga nebo v oftalmologii při léčbě poruch zraku
vaskulární etiologie, by se TMZ neměl používat vůbec. V těchto nekardiologických indikacích ale TMZ nebyl a není v ČR regis‑
trován. (Kap Kardiol 2012; 4: 82–88)
Klíčová slova
 angina pectoris  antianginózní léčba  inhibitory 3‑CAT  trimetazidin
Úvod
Trimetazidin (TMZ) se řadí mezi látky, které se někdy
také nazývají metabolické modulátory. Trimetazidin má
cytoprotektivní účinek na buňky různých tkání a orgánů
vůči důsledkům hypoxie a ischémie. Zabraňuje pokle­
su intracelulární koncentrace ATP, a tak zajišťuje správ­
nou funkci iontových pump, transmembránového sodíko­
‑draslíkového proudu a pomáhá zachovávat buněčnou
homeostázu. Tyto účinky jsou zřetelné zejména v myo­
kardu. Trimetazidin nemá žádné přímé hemodynamické
ani vazoaktivní účinky.
Podstatou cytoprotektivního účinku TMZ je selektiv­
ní inhibice 3‑ketoacyl CoA thiolázy (3‑CAT) – klíčového
enzymu β‑oxidace mastných kyselin. Výsledkem toho je
na jedné straně parciální inhibice oxidace mastných kyse­
lin a na druhé straně stimulace oxidace glukózy (obr. 1).
82
Při ischémii myokardu je omezen přísun kyslí­
ku a v kardiomyocytech klesá oxidační fosforylace se
snížením tvorby vysoce energetických fosfátů (ATP
a kreatinfosfátu) a současným hromaděním protonů
a vznikem intracelulární acidózy. Je inhibována aerob­
ní glykolýza a hlavním energetickým substrátem se stá­
vají mastné kyseliny. Beta‑oxidace mastných kyselin je
však pro ischemický myokard energeticky nevýhod­
ná, protože spotřebovává na výrobu jedné molekuly
ATP více kyslíku než aerobní oxidace glukózy. Trime­
tazidin β‑oxidaci mastných kyselin částečně inhibuje
a stimuluje oxidaci glukózy. To má za následek účin­
nější využití kyslíku při tvorbě makroergních fosfátů,
ale také snížení intracelulární acidózy, ochranu buňky
před přetížením vápníkovými ionty a poškozením vol­
nými kyslíkovými radikály. Zvýšení celkové utilizace
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Volné mastné kyseliny
Glukóza
Glykolýza
Metabolický
cytoprotektivní
účinek
Oxidace
sacharidů
Mitochondrie
Kontrakční
vlastnosti
Trimetazidin
Acetyl‑CoA
↑ ATP
Ochrana
buněčné
membrány
↓↓ β‑oxidace
Cytosol
Obr. 1 Mechanismus metabolického účinku trimetazidinu
na kardiomyocyty při ischémii. Trimetazidin inhibuje β‑oxidaci
volných mastných kyselin a stimuluje glykolýzu, čímž se při
stejné nabídce kyslíku vytvoří více molekul makroergních
fosfátů (ATP)
glukózy v myokardu TMZ bylo experimentálně potvr­
zeno studiemi myokardiálního metabolismu používa­
jícími 18FDG pozitronovou emisní tomografii (PET).
Bylo rovněž prokázáno, že TMZ má protektivní účinek
na buněčnou membránu zvýšenou utilizací mastných
kyselin pro tvorbu fosfolipidů, což má za následek je­
jich sníženou dostupnost pro tvorbu energie. Trimeta­
zidin tak zvyšuje odolnost buněk k poškození vyvola­
nému ischémií a reperfuzí.1
Trimetazidin díky svému specifickému metabolické­
mu mechanismu účinku vykazuje zřetelný antianginóz­
ní a antiischemický účinek. Optimalizace metabolismu
myokardu změnou preferencí energetických substrátů
z mastných kyselin na glukózu, k níž po TMZ dochází,
se stala novým a účinným přístupem v léčbě stabilní an­
giny pectoris.
Účinky trimetazidinu
Kardiovaskulární systém
Ischémie myokardu a následná reperfuze vedou k po­
škození myokardiálních buněk, jehož stupeň je přímo
úměrný tíži a trvání ischémie. Snížením přísunu kyslíku
do buněk dochází k poklesu oxidačního metabolismu, což
má za následek sníženou produkci makroergních fosfátů
(ATP a kreatinfosfátu) a hromadění protonů. Po reperfu­
zi dochází v ischemické oblasti k intracelulární akumu­
laci vápníkových iontů, úniku draslíku z buněk, infiltraci
myokardu neutrofily a trombocyty, následnému uvolnění
cytokinů, proteolytických enzymů a tvorbě volných kys­
líkových radikálů. Antiischemické a protektivní účinky
TMZ byly demonstrovány na různých experimentálních
modelech in vitro i in vivo.
Zdá se, že TMZ zvyšuje obrat fosfolipidů v buněčné
membráně a při hypoxii buněčnou membránu stabili­
zuje. Trimetazidin při studiích na zvířatech neovlivňu­
je v širokém rozmezí dávek žádné elektrofyziologické ani
J. Hradec – Co by měl praktický lékař vědět o trimetazidinu?
hemodynamické parametry. To potvrdily i četné klinic­
ké studie u lidí.
Jedním z klíčových mechanismů, jímž TMZ vede
ke kardioprotekci, je pravděpodobně omezení akumula­
ce vodíkových kationtů H+, odpovědných za rozvoj intra­
celulární acidózy při ischémii. Zároveň TMZ při acidó­
ze snižuje intracelulární akumulaci iontů Na+ a Ca2+, aniž
ovlivňuje funkci iontových kanálů v buněčné membrá­
ně. Mitigace acidózy a intracelulárních iontových změn
je tím větší, čím těžší je ischémie. Trimetazidinem navo­
zená ochrana před buněčnou acidózou a iontovými změ­
nami při ischémii/reperfuzi je na zvířecích modelech izo­
lovaného perfundovaného srdce doprovázena významně
rychlejším zotavením komorové funkce.
Na různých zvířecích modelech ischémie a reperfu­
ze izolovaného perfundovaného srdce zlepšují již nízké
koncentrace TMZ obnovení intracelulárních zásob ATP
při reperfuzi. Je to doprovázeno rychlejší a lepší obnovou
funkce levé komory.
Sluchový systém
Ischémie navozená cévními poruchami, jako je hyper­
tenze, hypotenze a otok, je hlavní příčinou kochleoves­
tibulární dysfunkce periferního původu. Bylo prokázá­
no, že TMZ snižuje intenzitu, trvání a frekvenci vertiga
a zřetelně zlepšuje kochleovestibulární dysfunkci spoje­
nou s Ménièrovou chorobou. O vlastním mechanismu
účinku TMZ je však známo málo. Léčba TMZ (2,5 mg/kg
per os) může částečně chránit sluchový orgán před isché­
mií a jejími důsledky, především deplecí ATP. Protektivní
účinek TMZ proti ischémií navozené kochleovestibulární
dysfunkci je pravděpodobně výsledkem kombinace miti­
gování tvorby volných kyslíkových radikálů a stabilizují­
cího účinku na buněčnou membránu nebo modulování
transmembránových iontových proudů.
Zrakový systém
Trimetazidin má také některé příznivé účinky při zrakové
dysfunkci. Retina, bohatá na nenasycené mastné kyseliny,
je velmi citlivá na poškození volnými kyslíkovými radiká­
ly. Trimetazidin, který působí protektivně proti účinkům
volných kyslíkových radikálů, by tak mohl chránit před
poškozením retiny. Zatím se to však nepodařilo proká­
zat. Trimetazidin také urychluje normalizaci nitrooční­
ho tlaku na zvířecích modelech glaukomu. Předpokládá
se, že by mohl usnadňovat odtok nitrooční tekutiny. Pro­
tože však TMZ nemá žádné hemodynamické účinky, jsou
k objasnění mechanismu tohoto účinku nutné další studie.
Stručné farmakokinetické údaje
Trimetazidin se vyrábí a distribuuje ve dvou farmakoki­
netických formách – buď jako 20mg tablety s okamžitým
uvolňováním (IR – immediate release), nebo jako 35mg
tablety s prodlouženým uvolňováním (MR – modified
83
release). V klinické praxi se dnes používají takřka výhrad­
ně přípravky retardované.
Lék se po perorální aplikaci rychle vstřebává z trávi­
cího traktu a maximální plazmatické koncentrace (cmax)
dosahuje za 1–2 hodiny. Současný příjem potravy vstře­
bávání léku neovlivňuje. Biologická dostupnost perorálně
podaného TMZ je vysoká (89–97 %). Vazba na plazmatic­
ké bílkoviny je relativně nízká (16 %). Riziko interferen­
ce s jinými podávanými léky, které mají vysokou vazbu
na plazmatické bílkoviny, je proto omezené. Trimetazi­
din je v organismu jen minimálně metabolizován. Větši­
na podané látky (87 %) je vylučována močí v nezměně­
né podobě, zbytek se vylučuje stolicí. Biologický poločas
eliminace (6 h) vyžaduje podávat TMZ IR třikrát denně.
Biologický poločas TMZ MR je delší a bioekvivalentní
dávkování je dvakrát denně.
Při renálním selhání (GF 35–90 ml/min) dochází
ke snížení renální clearance TMZ zhruba na polovinu,
s odpovídajícím vzestupem cmax a prodloužením biologic­
kého eliminačního poločasu ze šesti na 13 hodin. Proto
je třeba při renálním selhání redukovat podávanou dávku
TMZ přibližně na polovinu. Vzhledem k tomu, že TMZ
se vylučuje převážně ledvinami, ovlivňuje jaterní selhá­
ní hodnoty cmax stejně jako vylučování léku jen minimál­
ně, a není proto třeba redukovat podávanou dávku. Věk
ovlivňuje farmakokinetické vlastnosti TMZ jen minimál­
ně, a proto není potřeba u starších nemocných dávku léku
redukovat.
U TMZ nejsou známy žádné lékové interakce ani in­
terakce s jídlem. Trimetazidin se může kombinovat s he­
parinem, nízkomolekulárními hepariny, perorálními anti­
koagulancii, hypolipidemiky, kyselinou acetylsalicylovou,
beta‑blokátory, blokátory kalciových kanálů, digitalisem
i jinými léky.1
Klinické zkušenosti
Trimetazidin byl poprvé zaregistrován ve Francii v roce
1978 a uveden na trh v roce 1980. Byla s ním provede­
na řada klinických studií, jichž se zúčastnilo přibližně
20 000 nemocných (u 10 000 z nich byl TMZ podáván in­
travenózně). Trimetazidin MR tbl. 35 mg byl registrován až
v roce 2000. Hlavní léčebné indikace TMZ jsou v kardio­
logii. Jako adjuvantní symptomatická léčba se používá také
v otorinolaryngologii a oftalmologii. V České republice je
TMZ registrován pouze v kardiologické indikaci.
Léčba stabilní anginy pectoris a prevence ischémie
myokardu
Jednou z cenných vlastností TMZ je to, že neovlivňuje
hemo­dynamické parametry. To bylo opakovaně potvr­
zeno dvojitě zaslepenými randomizovanými akutními
hemodynamickými studiemi po intravenózním podání
TMZ u nemocných s ischemickou chorobou srdeční, kteří
byli katetrizováni. Trimetazidin neovlivnil srdeční frek­
venci, krevní tlak, tlak v zaklínění plicnice, plnicí tlak
84
levé komory, srdeční index, systémovou cévní rezistenci
ani plicní cévní rezistenci. Také v mnoha klinických stu­
diích s chronickou perorální léčbou TMZ nebylo pozoro­
váno ovlivnění žádného z hemodynamických ukazatelů.
Trimetazidin má akutní antiischemické účinky proka­
zatelné při zátěžovém EKG testu již po jednotlivé perorál­
ní dávce. Chronické antianginózní a antiischemické účin­
ky TMZ byly testovány ergometrickými studiemi dvojitě
zaslepeně v monoterapii proti placebu i proti referenč­
ním lékům – nifedipinu a propranololu. Výsledky dosud
provedených kontrolovaných klinických studií prokázaly,
že TMZ má srovnatelnou účinnost s klasickými, hemo­
dynamicky působícími antianginózními léky. Obě place­
bem kontrolované studie potvrdily u nemocných se sta­
bilní anginou pectoris příznivý účinek TMZ na toleranci
zátěže beze změn hemodynamických ukazatelů po 15
a 30 dnech léčby. Při porovnání TMZ v dávce 3× 20 mg
s nifedipinem 40 mg denně ve třech dávkách (20 – 10 –
10) ve dvojitě zaslepené studii s uspořádáním „cross over“
u 39 mužů s námahovou anginou pectoris vykazovaly
obě látky významný a srovnatelný antianginózní a antiis­
chemický účinek hodnocený ergometricky. Dvojprodukt
(součin srdeční frekvence a systolického krevního tlaku)
při stejné zátěži významně klesl po nifedipinu a zůstal ne­
změněn po TMZ. To naznačuje odlišné mechanismy anti­
ischemického účinku obou látek. Trimetazidin byl lépe to­
lerován než nifedipin.
Porovnání TMZ v dávce 20 mg třikrát denně s propra­
nololem 40 mg třikrát denně bylo provedeno ve tři měsí­
ce trvající dvojitě zaslepené paralelní multicentrické stu­
dii TEMS (Trimetazidine European Multicenter Study)
u 149 nemocných se stabilní námahovou anginou pec­
toris.2 Obě látky snížily srovnatelně počet anginózních
záchvatů/týden a při ergometrii prodloužily celkovou
dobu tolerované zátěže i čas do dosažení depresí úseků
ST o 1 mm. Celkovou ischemickou zátěž, hodnocenou
ambulantním monitorováním EKG, snížil ve studii TEMS
TMZ dokonce statisticky významně více než proprano­
lol. Také cirkadiánní ischemický profil byl znatelně více
redukován při TMZ, zvláště v časných ranních hodinách.
Při podávání TMZ byl ale poloviční výskyt nežádoucích
účinků, které vedly k přerušení léčby, než při proprano­
lolu. Dvojprodukt opět nebyl TMZ ovlivněn, ale snížil se
významně jak v klidu, tak i na vrcholu zátěže po propra­
nololu (p < 0,001).
Důležité jsou výsledky klinických studií, které proká­
zaly, že antianginózní účinek TMZ je aditivní k účinku
klasických, hemodynamicky působících léčiv. Ve třech
menších studiích byl TMZ testován v kombinaci s blo­
kátorem kalciových kanálů a ve dvou studiích s beta­
‑blokátorem. V randomizované, dvojitě zaslepené a pla­
cebem kontrolované studii u 64 mužů se stabilní anginou
pectoris, která byla nedostatečně kontrolována monote­
rapií ­diltiazemem (3× 60 mg denně), vedlo přidání TMZ
proti placebu ke snížení frekvence anginózních záchva­
tů o 41 % a k prodloužení času do objevení se depresí
úseků ST o 1 mm na EKG při ergometrii o 38 %. Podobné
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
250
vstupní
léčba
200
150
100
Čas do depresí ST ≥ 1 mm (s)
Čas do depresí ST ≥ 1 mm (s)
výchozí
12. týden
výchozí
12. týden
n = 320
*p < 0,001
n = 320
4
4
4,0
4,0
3
*
3
2,9
*
2
2
*
2,9
*
1,6
1
1,2
1,6
1
1,2
0
0
Záchvaty AP/týden
Spotřeba NTG/týden
Záchvaty AP/týden
Spotřeba NTG/týden
Obr. 3 Studie TRIKET: přidání trimetazidinu ke stávající
antianginózní léčbě významně snížilo počet záchvatů anginy
pectoris i spotřebu nitroglycerinu5
AP – angina pectoris; NTG – nitroglycerin
p < 0,001
p < 0,001
50 000
50 000
40 000
39 302
40 000
30 000
30 000
32 366
39 302
+ 21,4 %
+ 21,4 %
n = 320
32 366
n = 320
20 000
50
0
*p < 0,001
Celková tolerovaná zátěž
Čas do depresí ST ≥ 1 mm (s)
300
a průměrná doba do objevení se depresí úseků ST 1 mm
o 2,5 minuty (tj. o 37 %) (obr. 3 a 4). Studie také potvr­
dila naprostou hemodynamickou neutralitu TMZ. Trime­
tazidin byl nemocnými velmi dobře snášen. Nežádoucí
účinky se objevily jen u 6,8 % nemocných a byly vesměs
mírné a nezávažné. Jen u čtyř nemocných (1,25 %) vedly
k přerušení
léčby.
300
Druhá českávstupní
a slovenská multicentrická studie (stu­
léčba
250 300
die TIGER)
měla vstupní
prakticky totožné uspořádání jako stu­
léčba
200 250
die TRIKET,
ale zařazeno
do ní bylo 120 seniorů ve věku
65–86
let (průměr 70 ± 4 roky).6 Její výsledky ukázaly,
150 200
že i u starších
nemocných se stabilní námahovou angi­
100 150
nou pectoris, která není dobře kontrolována ani kombi­
100
nací 50
klasických
hemodynamicky působících antianginóz­
ních léčiv,
0 50 zlepšuje přidání TMZ významně jak klinickou
Diltiazem + placebo
symptomatologii,
tak toleranci Diltiazem
zátěže,+ trimetazidin
to vše při velmi
0
Diltiazem
+
placebo
Diltiazem + trimetazidin
dobré snášenlivosti.
Metaanalýza 12 randomizovaných, dvojitě zaslepených
a kontrolovaných klinických studií léčby TMZ, ať již v mo­
noterapii nebo v kombinaci s klasickými antianginózními
Celková tolerovaná zátěž
výsledky přinesla i studie u 67 nemocných s pozitivním
zátěžovým testem, v níž kombinace TMZ s diltiazemem
významně zlepšila toleranci zátěže a prodloužila čas
do objevení se EKG známek ischémie myokardu proti sa­
motnému diltiazemu (obr. 2).3 V jiné malé ergometrické
studii byl TMZ přidán k nifedipinu (v celkové denní dávce
40 mg). Přidání TMZ zvýšilo proti samotnému nifedipi­
nu celkovou tolerovanou zátěž o 31 %, významně zvýši­
lo zátěž do objevení se depresí úseků ST o 1 mm, sníži­
lo počet anginózních záchvatů i spotřebu nitroglycerinu.
Největší z provedených dvojitě zaslepených a placebem
kontrolovaných ergometrických studií byla polská studie
TRIMPOL‑2, která testovala účinnost TMZ u 426 nemoc­
ných s perzistující námahovou anginou pectoris a pozi­
tivním zátěžovým testem i přes monoterapii metoprolo­
lem v dávce 100 mg denně (2× 50 mg).4 Při srovnání se
samotným metoprololem zlepšilo přidání TMZ význam­
ně toleranci zátěže při ergometrii a elektrokardiografic­
ké projevy ischémie myokardu (čas do dosažení depresí
úseků ST 1 mm, čas do objevení se anginy pectoris, ma­
ximální deprese úseků ST) i její klinickou symptomato­
logii (počet anginózních záchvatů za týden, spotřebu nit­
roglycerinu i tíži anginy).
V České a Slovenské republice byly s TMZ provedeny
dvě multicentrické klinické studie fáze IV. Obě byly bo­
hužel otevřené, což poněkud snižuje jejich validitu. Studie
TRIKET (TRImetazidin v Kombinaci s Existující Tera­
pií) hodnotila antianginózní a antiischemickou účinnost
a snášenlivost TMZ v kombinaci se současnou mono­
terapií některým z klasických hemodynamicky působí­
cích antianginózních léčiv.5 Studie se zúčastnilo 320 ne­
mocných se stabilní námahovou anginou pectoris, jejichž
klinická symptomatologie nebyla dostatečně kontrolová­
na konvenční monoterapií a kteří měli současně pozitiv­
ní zátěžové EKG. I tato studie potvrdila výrazné aditivní
antianginózní a antiischemické účinky TMZ přidaného
ke stávající monoterapii konvenčními antianginózními
léky. Přidání TMZ prodloužilo průměrnou dobu zátěže
při ergometrii o 1 minutu (tj. o 12 %), celková vykonaná
práce se zvýšila v průměru o 21 %, průměrný čas do ob­
jevení se stenokardie při zátěžovém testu se po 12 týd­
nech léčby prodloužil takřka o 4 minuty (tj. o 54 %)
20 000
Diltiazem + placebo
Diltiazem + trimetazidin
Obr. 2 V kontrolované klinické studii vedla kombinace
trimetazidinu a diltiazemu ke statisticky významnému
prodloužení času do vzniku depresí ST o ≥ 1 mm při ergometrii
ve srovnání s monoterapií diltiazemem3
*p < 0,001
J. Hradec – Co by měl praktický lékař vědět
n = 320o trimetazidinu?
4
4,0
výchozí
12. týden
Výchozí
Výchozí
12. týden
12. týden
Obr. 4 Studie TRIKET: přidání trimetazidinu ke stávající
antianginózní léčbě vedlo k významnému zvýšení celkové
tolerované zátěže5
Ws – watsekundy
85
léky, ukázala, že TMZ u nemocných se stabilní anginou
pectoris významně snižuje počet anginózních záchvatů,
při ergometrii prodlužuje čas do objevení se depresí úseků
ST na EKG o ≥ 1 mm a zvyšuje celkovou tolerovanou
zátěž (tab. 1).7 Nedávno publikovaná jiná metaanalýza,
tentokráte 11 randomizovaných kontrolovaných klinic­
kých studií léčby nemocných se stabilní anginou pecto­
ris TMZ, ukázala, že TMZ u těchto nemocných zlepšuje
parametry funkce levé srdeční komory hodnocené echo­
kardiograficky nebo radionuklidovou angiografií – ejekč­
ní frakce se významně zvýšila v průměru o 7 % a systo­
lický objem levé komory se významně snížil v průměru
o 11,6 ml.8
Kardioprotekce
Kardiprotektivní účinky TMZ byly v klinických studiích
zkoušeny v různých klinických situacích – při chronic­
ké ischemické chorobě srdeční, těžké ischemické kardio­
myopatii, hibernovaném myokardu, PTCA, chirurgické
revaskularizaci myokardu a akutním infarktu myokardu.
Výsledky většiny těchto studií byly nadějné a prokázaly
mírné zlepšení funkce levé komory, jejich hlavním limi­
tem však je malý počet nemocných v nich.
S TMZ byla také provedena velká mortalitní studie
u nemocných s akutním IM – EMIP‑FR study.9 Intrave­
nózně podávaný TMZ (iniciální bolus 40 mg následovaný
kontinuální infuzí 60 mg/24 h po dobu 48 hodin) byl po­
rovnáván s placebem u 19 725 nemocných, kteří byli hos­
pitalizováni pro akutní IM do 24 hodin od začátku přízna­
ků. Nemocní byli rozděleni na dvě poskupiny – ty, kteří
byli léčeni trombolýzou, a ty, kteří trombolýzu nedostali.
Primárním ukazatelem účinnosti byla 35denní mortalita.
V podskupině nemocných, kteří byli léčeni trombolýzou,
neměl TMZ žádný efekt. V podskupině nemocných, kteří
nebyli trombolyzováni, snížil TMZ ve srovnání s place­
bem mortalitu z 15,1 % na 13,3 % (p = 0,027).
Místo trimetazidinu v léčbě stabilní
anginy pectoris
V současné době se v léčbě ischémie myokardu, ať již němé
nebo pod klinickým obrazem anginy pectoris, používají tři
skupiny konvenčních antianginózních léčiv – dlouhodobě
Tab. 1 Antianginózní a antiischemická účinnost trimetazidinu
u stabilní anginy pectoris v monoterapii i v kombinaci s jinými
antianginózními léky – metaanalýza 12 randomizovaných,
dvojitě zaslepených kontrolovaných klinických studií7
Hodnocený parametr
86
Účinnost Statistická
(změna významnost
v %)
Počet anginózních záchvatů/týden −29,4
p < 0,0001
Čas do deprese úseku ST o ≥ 1 mm
+23,1
p < 0,002
Celková tolerovaná zátěž
+16,6
p = 0,02
Trvání maximální zátěže
+12,5
p < 0,1
účinkující nitráty (především iso­sorbid dinitrát a isosor­
bid mononitrát) a jim příbuzný molsidomin, beta‑bloká­
tory a blokátory kalciových kanálů. Všechny snižují myo­
kardiální spotřebu kyslíku ovlivněním hemodynamických
parametrů. Beta‑blokátory snižují srdeční frekvenci, krev­
ní tlak a inotropní stav myokardu. Dlouhodobě působí­
cí nitráty, molsidomin, blokátory kalciových kanálů, ale
také aktivátory draslíkových kanálů (nicorandil), které
nejsou u nás registrovány, působí jako venózní nebo ar­
teriální vazodilatancia. Verapamil a diltiazem navíc ještě
snižují srdeční frekvenci a inotropní stav myokardu po­
dobným způsobem jako beta‑blokátory. Snížení myokar­
diální spotřeby kyslíku těmito hemodynamickými účinky
má mnohem větší klinický význam než zvýšení dodávky
kyslíku dilatací koronárních tepen, např. nitráty. Přestože
u nemocných s anginou pectoris nebyly provedeny žádné
mortalitní studie antianginózní léčby, z výsledků sekun­
dárně preventivních studií s beta‑blokátory u nemocných
po prodělaném infarktu myokardu lze předpokládat, že
beta‑blokátory jako jediná skupina antianginózních léčiv
příznivě ovlivní kromě symptomů také mortalitu. Proto
by měly být beta‑blokátory u nemocných s anginou pec­
toris antianginózními léky první volby, samozřejmě ne­
jsou‑li přítomny kontraindikace. V případě kontraindikací
se jako alternativa nabízí buď bradykardizující blokátory
kalciových kanálů (verapamil nebo diltiazem), nebo no­
věji při sinusovém rytmu také blokátor kanálů If buněk si­
nusového uzlu ivabradin.
Je‑li dostatečnou denní dávkou beta‑blokátoru dosaže­
no maximálního hemodynamického účinku, a anginózní
potíže nemocného nejsou přesto dostatečně kontrolová­
ny, pak přidání dalšího léku s podobným mechanismem
účinku zvětšuje antianginózní efekt již jen zanedbatelně.
Netoleruje‑li nemocný plnou denní dávku beta‑blokáto­
ru (např. pro extrémní bradykardii nebo hypotenzi), pak
může být kombinace různých antianginózních léčiv (např.
beta‑blokátor s amlodipinem) účinnější, protože mono­
terapií se nedosáhne maximálního ovlivnění hemodyna­
mických parametrů.
S příchodem metabolických modulátorů se otevřela
další cesta, jak příznivě ovlivnit ischémii myokardu látka­
mi, které zasahují do metabolismu kardiomyocytů, aniž
by měly hemodynamické účinky. U nás je jedinou látkou
z této skupiny, která je registrována a již řadu let úspěš­
ně k léčbě anginy pectoris používána, trimetazidin. Je
ho samozřejmě možné používat v monoterapii i jako lék
první volby. Jeho antianginózní a antiischemické účinky
jsou dostatečně prokázány. Vzhledem k jeho vyšší ceně
ve srovnání s konvenčními hemodynamicky působícími
léky by to ale nebylo ekonomicky výhodné. Jeho místo
je především v kombinační léčbě nemocných s anginou
pectoris, jejichž klinické symptomy nejsou dostatečně
kontrolovány monoterapií konvenčními antianginózní­
mi léky. Přidání metabolicky účinkujícího TMZ k exis­
tující léčbě je racionálnější než přidání další hemodyna­
micky působící látky. Účinnost takovýchto kombinací
byla prokázána celou řadou kontrolovaných klinických
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
studií, jejichž výsledky jsou shrnuty výše. Další skupi­
nou nemocných s anginou pectoris, pro které je TMZ
svojí hemodynamickou neutralitou neocenitelným pří­
nosem, jsou ti, kteří mají kontraindikace konvenčních
hemodynamicky působících antianginózních léků (např.
hypotenzi) nebo tyto léky netolerují nebo netolerují je­
jich dostatečnou denní dávku (opět nejčastěji pro hypo­
tenzi, ale také např. pro bradykardii). A konečně, léčebný
prospěch lze očekávat od kombinace TMZ s konvenč­
ními antianginózními léky u nemocných s těžkou angi­
nou pectoris při anatomickém nálezu na věnčitých tep­
nách, který nelze korigovat koronární angioplastikou ani
chirurgicky.
Indikace
Jedinou registrovanou indikací TMZ v ČR je dlouhodobá
profylaktická léčba anginy pectoris. Může být předepiso­
ván všemi lékaři bez ohledu na specializaci, tedy i prak­
tickými lékaři. Aby mohl být hrazen z veřejného zdravot­
ního pojištění, musí být respektováno indikační omezení,
jehož znění je podle SÚKL následující: „Trimetazidin je
indikován u nemocných s anginou pectoris, u nichž ne‑
vedla monoterapie nebo kombinace beta‑blokátorů s blo‑
kátory kalciového kanálu či s nitráty k uspokojivé kontro‑
le výskytu stenokardií, nebo u nemocných, u kterých nelze
beta‑blokátory nebo vazodilatancia použít“.10 Toto indikač­
ní omezení je v souladu s doporučením České kardiolo­
gické společnosti pro diagnostiku a léčbu stabilní anginy
pectoris (obr. 5).11
Trimetazidin není určen k akutní léčbě anginózních
záchvatů. Stejně tak není indikován k léčbě akutních ko­
ronárních syndromů – nestabilní anginy pectoris a akut­
ního infarktu myokardu. Neměl by být podáván v před­
hospitalizační fázi ani v prvních 24 hodinách akutního
koronárního syndromu.
Nedávné omezení indikací trimetazidinu
Evropskou lékovou agenturou
Evropská léková agentura (EMA) v letošním roce pře­
zkoumávala účinnost a bezpečnost léčivých přípravků
obsahujících TMZ. Důvodem k tomu byly na jedné stra­
ně vážné pochybnosti o účinnosti TMZ zejména v nekar­
diologických indikacích (otorinolaryngologických a oftal­
mologických) a na straně druhé ojedinělá hlášení výskytu
nežádoucích účinků, jako jsou parkinsonské příznaky,
syndrom neklidných nohou, tremor a nestabilní chůze.
Přestože nežádoucí účinky obvykle zcela vymizely do čtyř
měsíců po ukončení léčby, byly uvedeny nové kontrain­
dikace a doporučení, jak snížit riziko. Dne 22. června
2012 vydala EMA oficiální stanovisko, ve kterém dopo­
ručila omezení indikací pro léčivé přípravky obsahující
TMZ. U nemocných se stabilní anginou pectoris by měl
být TMZ používán až jako léčba druhé volby. V nekar­
diologických indikacích nejsou přínosy léčby TMZ dosta­
tečně prokázány a nepřevyšují možná rizika léčby.12 Toto
J. Hradec – Co by měl praktický lékař vědět o trimetazidinu?
Nemocní s AP
Všichni
ASA, statin,
inhibitor
ACE nebo
alternativně
telmisartan,
subling.
NTG
Kontraindikace beta‑blokátorů
Ano
Ne
Bradykardizující BKK
nebo ivabradin
Beta‑blokátor
Stále symptomatický?
Přidat
trimetazidin
nebo ISMN
Přidat
dihydropyridinový
BKK nebo
trimetazidin nebo
ISMN
Stále symptomatický?
PCI
CABG
Obr. 5 Algoritmus léčby stabilní anginy pectoris podle
Doporučení České kardiologické společnosti10
AP – angina pectoris; ACE – angiotensin‑konvertující enzym;
ASA – kyselina acetylsalicylová; BB – beta‑blokátor; BKK – bloká‑
tor kalciových kanálů; ISMN – isosorbid‑mononitrát; NTG – nitro‑
glycerin; PCI – perkutánní koronární intervence; CABG – chirur‑
gická koronární revaskularizace (z angl. coronary artery bypass
grafting)
doporučení EMA nemění stávající klinickou praxi v ČR,
protože je v souladu s již platným indikačním omeze­
ním SÚKL i doporučeným postupem České kardiologic­
ké společnosti – viz výše. V nekardiologických indikacích,
v nichž převažují rizika nad přínosy, není TMZ v ČR re­
gistrován. Jedná se o podávání TMZ nemocným s tinni­
tem, vertigem a poškozením vizu. Pokud lékaři používa­
jí TMZ v těchto indikacích „off label“, měli by na základě
nového přehodnocení poměru přínosů a rizik přehodno­
tit další léčbu svých pacientů.
Nežádoucí účinky a kontraindikace
Trimetazidin je obecně velmi dobře snášen. Nežádoucí
účinky jsou vzácné a nezávažné. V celkem 60 klinických
studiích bylo perorálním TMZ v denní dávce 40–60 mg
léčeno přibližně 10 000 nemocných. Nežádoucí účinky
byly hlášeny u 3,87 % z nich. Nejčastěji se vyskytovaly
gastrointestinální potíže – pocit žaludečního diskomfor­
tu, nausea a zvracení. Co do četnosti následovaly bolesti
hlavy a závratě. V placebem kontrolovaných studiích se
výskyt nežádoucích účinků charakterem ani incidencí ne­
odlišoval od placeba.
Léčivé přípravky s obsahem TMZ by neměly být přede­
pisovány pacientům s Parkinsonovou nemocí, parkinson­
skými příznaky, třesem, syndromem neklidných nohou
87
nebo jinými příznaky poruch hybnosti, ani pacientům
se závažným renálním selháním.12 U pacientů s mírnou
renální insuficiencí a u starších nemocných by měl být
TMZ předepisován s opatrností a mělo by být zváženo
snížení dávky.
Trimetazidin by měl být vysazen, pokud se objeví po­
ruchy hybnosti. U těchto nemocných by již neměl být
znovu podáván. Pokud parkinsonské příznaky přetrvá­
vají déle než čtyři měsíce po vysazení TMZ, je třeba to
konzultovat s neurologem.12
Literatura
1.Hradec J. Trimetazidinum. Lékový profil. Remedia 2003;13:68–75.
2.Detry JM, Sellier P, Pennaforte S, et al. Trimetazidine: a new concept in the
treatment of angina. Comparison with propranolol in patients with stable
angina. Trimetazidine European Multicenter Study (TEMS) Group. Br J
Clin Pharmacol 1994;37:279–288.
3.Levy S, Group of South of France Investigators. Combination therapy of
trimetazidine with diltiazem in patients with coronary artery disease. Am
J Cardiol 1995;76:12B–16B.
4.Szwed H, Sadowski Z, Elikowski W, et al. Combination treatment in sta­
ble effort angina using trimetazidine and metoprolol. Results of a ran­
domized, double‑blind, multicentre study (TRIMPOL II). Eur Heart J
2001;22:2267–2274.
5.Hradec J, Filipová S. TRIKET I a II (TRImetazidin v Kombinaci s Existují­
cí Terapií). Výsledky české a slovenské multicentrické studie u 320 nemoc­
ných se stabilní námahovou anginou pectoris. Cor Vasa 2001;43:436–442.
6.Kölbel F, Bada V. Studie TIGER. Účinnost a snášenlivost trimetazidi­
nu u geriatrických nemocných s námahovou anginou pectoris. Cor Vasa
2002;44:325–330.
7.Marzilli M, Klein WW. Efficacy and tolerability of trimetazidine in sta­
ble angina: a meta‑analysis of randomized, double‑blind controlled trials.
Coron Artery Dis 2003;14:171–179.
8.Hu B, Li W, Chen T, Guo J. Evaluation of trimetazidine in angina pecto­
ris by echocardiography and radionuclide angiography: a meta‑analysis of
randomized, controlled trials. Clin Cardiol 2011;34:395–400.
9.The EMIP‑FR Group. Effect of 48h intravenous trimetazidine on short‑
and long‑term outcomes of patients with acute myocardial infarction, with
and without thrombolytic therapy. Eur Heart J 2000;21:1537–1546.
10. SPC léčivého přípravku Preductal. http://www.sukl.cz/modules/medicati­
on/search.php.
11. Hradec J, Bultas J, Želízko M. Stabilní angina pectoris. Doporučený dia­
gnostický a léčebný postup České kardiologické společnosti. Cor Vasa
2010;52:543–561.
12. SÚKL. Trimetazidin – omezení indikace u pacientů se stabilní anginou
pectoris na léčbu druhé volby. Farmakovigilance 2012;5:2–3.
Adresa pro korespondenci
Prof. MUDr. Jaromír Hradec, CSc. III. interní klinika 1. LF UK a VFN, U nemocnice 1, 128 08 Praha 2, e‑mail: [email protected]
Biodegradační stenty jsou bezpečné i pro koronární tepny
Biodegradační stenty jsou vyrobeny z poly‑l‑mléčné kyseliny a dosud se používaly v Evropské unii a Turecku pouze při léčení
periferních arterií. V dlouhodobé studii, která byla publikována 16. dubna v časopise Circulation, bylo prokázáno, že biodegradační
stenty lze bezpečně použít také při stentování koronárních arterií, protože během tří let z koronárních arterií zcela zmizí. Studie
byla provedena u 50 japonských pacientů, jimž bylo implantováno 84 biodegradačních stentů typu Igaki‑Tamai. Po desetiletém
sledování nebyl počet závažných komplikací po těchto stentech větší než po použití kovových stentů. Celkem šlo o jedno srdeční
úmrtí a čtyři akutní infarkty myokardu, z nichž dva měly vztah k léčenému onemocnění a dva nebyly na léčbě infarktu závislé.
Dva pacienti zemřeli na cévní mozkovou příhodu, dva na karcinom plic a dva další na pneumonii a chronickou obstrukční plicní
nemoc. Přežívání během desetiletého sledování bez úmrtí bylo zaznamenáno u 87 % pacientů, bez úmrtí na srdeční příčinu
v 98 % případů a bez nepříznivé srdeční příhody v 50 %. Pouze ve dvou případech došlo k trombóze stentu, z toho jednou byla
způsobena kovovým stentem zavedeným v okolí.
Tento nález vyvolal oprávněnou pozornost. Někteří komentátoři se domnívají, že nové biodegradační stenty jsou významným
obohacením tohoto instrumentária. Zdá se, že už z této studie lze říci, že jsou bezpečné. Otázkou je, jak dlouho vydrží funkční,
jestli se ani po delší době nebudou ucpávat. Biodegradační stenty, k jejichž konstrukci byl použit obilný škrob, nezanechají
v arterii žádné zbytky, zatímco kovové stenty mohou být po delší době příčinou ucpání arterie. Někteří komentátoři se však
domnívají, že tyto stenty nenahradí lékové stenty (drug‑eluting stent).
Na závěr autoři konstatují, že přes malou nerandomizovanou kohortu v této studii je bezpečné použití biodegradačních stentů
krokem vpřed, protože omezí počet sraženin na koronárním stentu.
Nishio S, et al. Long‑term (>10 years) clinical outcomes of first‑in‑man biodegradable poly‑l‑lactic acid coronary stents: Igaki‑Ta‑
mai Stents. Circulation 2012;125:2343–2353.
MŠ
88
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Sekundární hypertenze:
stručný přehled a nejčastější formy
Jiří Widimský jr.
III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
Souhrn
Arteriální hypertenze je nejčastějším onemocněním kardiovaskulárního systému. Zhruba u 10 % pacientů můžeme prokázat
sekundární příčinu hypertenze. Na sekundární hypertenzi bychom měli pomýšlet u všech pacientů s rezistentní hypertenzí,
u pacientů s náhlým zhoršením kontroly hypertenze a u pacientů se specifickými laboratorními nebo klinickými příznaky. Řadu
forem sekundární hypertenze lze vyléčit specifickými terapeutickými postupy. Na tomto místě uvádíme stručný přehled s uve‑
dením nejčastějších forem. Nemocní s podezřením na sekundární hypertenzi by měli být vyšetřeni ve specializovaných cen‑
trech. (Kap Kardiol 2012; 4: 89–93)
Klíčová slova
 sekundární hypertenze  renovaskulární hypertenze  primární hyperaldosteronismus  obstrukční spánková apnoe
Úvod
Sekundární (symptomatické) hypertenze jsou takovými
formami vysokého krevního tlaku, kde lze diagnostiko­
vat (a často i odstranit) konkrétní vyvolávající příčinu.
Sekundární hypertenze tvoří 5–10 % všech forem hyper­
tenze. Výskyt sekundární hypertenze je vyšší u těžké hy­
pertenze, zvláště v dětském a juvenilním věku. Odliše­
ní sekundární hypertenze od esenciální formy je důležité
pro možnost specifické léčby, která může vést od odstra­
nitelných příčin (např. primární aldosteronismus, feo­
chromocytom, některé formy renovaskulární hyperten­
ze) k trvalému vyléčení anebo alespoň k významnému
zlepšení kontroly hypertenze.1‑3 Sekundární formy hyper­
tenze jsou navíc doprovázeny mnohdy těžkou arteriální
hypertenzí s řadou metabolických a orgánových kompli­
kací. Mezi nejčastější formy sekundární hypertenze patří
renální hypertenze (zejména renovaskulární), endokrinní
hypertenze u primárního hyperaldosteronismu a hyper­
tenze u syndromu spánkové apnoe. Jednotlivé formy jsou
uvedeny v tab. 1.
Kdy pomýšlet na sekundární hypertenzi?
Na možnost sekundární hypertenze pomýšlíme v přípa­
dech shrnutých v tab. 2.
S ohledem na rozsah a komplexní charakter pro­
blematiky v podrobnostech odkazujeme na příslušnou
J. Widimský – Sekundarni hypertenze: stručný přehled a nejčastější formy
specifickou literaturu.1‑3 Pacienty s podezřením na sekun­
dární etiologii hypertenze je nejvhodnější vyšetřovat
ve specializovaných centrech (Centra excellence Evrop­
ské společnosti pro hypertenzi). Jedním z největších je
centrum ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN) v Praze.
Nejčastější formy sekundární hypertenze
Nejčastější formy tvoří primární aldosteronismus s preva­
lencí v rozmezí 5–11 % a dále syndrom spánkové apnoe
a renovaskulární hypertenze. Antihypertenzní účinek spe­
cifické léčby je však u syndromu spánkové apnoe a reno­
vaskulární hypertenze obvykle menší v porovnání s pri­
márním aldosteronismem.
Primární hyperaldosteronismus
(synonymum primární aldosteronismus)
Primární hyperaldosteronismus (PH) je nejčastější příči­
nou nejen endokrinní, ale i sekundární hypertenze. Jde
o onemocnění vyvolané autonomní nadprodukcí mine­
ralokortikoidů (aldo­steronu) kůrou nadledvin s vysokými
koncentracemi aldosteronu, potlačeným reninem a arte­
riální hypertenzí (klasifikace viz tab. 3). V neselektované
populaci hypertoniků se vyskytuje asi v 5–10 %!
Zhruba u poloviny nemocných je klinický obraz pri­
márního hyperaldosteronismu kromě hypertenze velmi
89
Tab. 1 Příčiny sekundární hypertenze
A. Renální onemocnění:
]] Renální parenchymatózní hypertenze:
]] Nejčastější formy: diabetická nefropatie, chronické
tubulointersticiální nefritidy, polycystická choroba ledvin
]] Renovaskulární hypertenze
Forma
Výskyt (v %)
Idiopatický hyperaldosteronismus
(bilaterální hyperplazie)
50–60 %
Unilaterální aldosteron‑produkující adenom
(Connův sy)
35–40 %
B. Endokrinní hypertenze:
]] Nejčastější forma: primární hyperaldosteronismus
]] Další formy: hyperkortisolismus (Cushingův syndrom),
feochromocytom, primární hyperparatyreóza?,
akromegalie?, hypertyreóza?
Unilaterální hyperplazie
5–8 %
Dexamethason‑supresibilní
hyperaldosteronismus
vzácný
Familiární hyperaldosteronismus typu I
velmi vzácný
Familiární hyperaldosteronismus typu II
vzácný
Familiární hyperaldosteronismus typu III
velmi vzácný
Karcinom kůry nadledvin
vzácný
C. Hypertenze v těhotenství (gestační hypertenze,
preklampsie)
D. Hypertenze spojená se syndromem spánkové apnoe
E. Hypertenze vyvolaná léky, včetně hypertenze
po transplantaci orgánů
F. Koarktace aorty
G. Neurogenní příčiny
? – Výskyt hypertenze je u těchto stavů méně častý, vztah
k hormonální nadprodukci je sporný.
chudý, takže se PH u těchto osob může maskovat za esen­
ciální hypertenzi (tab. 4).
Chvostkův a Trousseaův příznak může být vyjádřen
v případě těžké hypokalémie a metabolické alkalózy. Vý­
skyt periferních otoků je vzácný.
Primární hyperaldosteronismus vede často k orgáno­
vým komplikacím typu hypertrofie levé srdeční komory
a cévnímu poškození, které může být vysvětleno fibro­
proliferativním působením aldosteronu. Častější je i vý­
skyt arytmií (zejména fibrilace síní), cévních mozkových
příhod a infarktů myokardu.
Diagnostické přístupy
a) Laboratorní
Za základní diagnostické vyšetření je považován nález
snížené plazmatické reninové aktivity (PRA) či plazma­
tického reninu, zvýšení plazmatického (ev. močového)
Tab. 2 Nejčastější markery možné sekundární hypertenze
]] Těžká hypertenze
]] Hypertenze rezistentní na léčbu (TK > 140/90 mm Hg
při podávání nejméně trojkombinace antihypertenziv
včetně diuretik)
]] Epizodická hypertenze
]] Hypertenze se specifickými laboratorními (např.
hypokalémie, zvýšení kreatininu, proteinurie apod.)
nebo morfologickými (např. zvětšení nadledvin/y,
zmenšení velikosti jedné ledviny, polycystóza ledvin
apod.) nálezy
]] Hypertenze + diabetes mellitus s/nebo i bez obezity
(Cushingův sy, feochromocytom, akromegalie)
]] Hypertenze + specifický nález při fyzikálním vyšetření:
např. centrální obezita + červenofialové strie: susp.
Cushingův sy
90
Tab. 3 Klasifikace primárního hyperaldosteronismu
aldosteronu a zvýšení poměru aldosteron/renin nad
40–50 (vyjádřený v ng/100 ml nebo ng/ml/h) v séru
(tab. 5).
Stanovení aldosteronu, plazmatické reninové aktivi­
ty, reninu a jejich poměru je potenciálně ovlivněno celou
řadou vlivů, jako je denní doba, poloha nemocného, věk,
stupeň renálního poškození, koncentrace draslíku v séru
či menstruační cyklus. Navíc se stanovením aldosteronu
i reninu může interferovat celá řada léčiv, zejména anti­
hypertenziva, nesteroidní antirevmatika a hormonální
anti­koncepce. Podrobnosti přesahují rámec této kapitoly.
b) Morfologická diagnostika
Sonografie nadledvin je u primárního hyperaldostero­
nismu s ohledem na malou velikost adenomů/hyperplazií
téměř bezcenná. Průměrná velikost adenomů/hyperpla­
zií je totiž jen 0,5–1 cm. Přesnější je CT nadledvin, které
je levnější a zcela srovnatelné s MR.
Za nejcitlivější metodu, která může přesně odlišit uni­
laterální od bilaterální nadprodukce aldosteronu se po­
kládá na zkušených pracovištích katetrizace nadledvin se
separovanými odběry aldosteronu (PA) a kortisolu (PF).
Poměr PA/PF zleva, zprava a z vena cava caudalis je při se­
lektivní katetrizaci určující pro určení typu nadprodukce.
Tab. 4 Klinické známky primárního hyperaldosteronismu
]] Arteriální hypertenze (ve 100 % případů): středně
těžká až těžká, mnohdy rezistentní na léčbu,
častější subklinické orgánové poškození, arytmie,
kardiovaskulární příhody
]] Neuromuskulární příznaky (cca v 30 % jen u těžších
případů spojených s významnou hypokalémií): svalová
únava, obrny až paralýzy
]] Hypokalémie, zvýšená kaliuréza, metabolická alkalóza,
hypernatrémie (tyto příznaky se objevují cca u 50–60 %,
převážně u těžších forem)
]] Mírná polyurie (převážně u těžších forem spojených
s hypokalémií)
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Tab. 5 Laboratorní diagnostika primárního hyperaldosteronismu
Základní:
]] plazmatická reninová aktivita (PRA)/renin: snížení
]] plazmatický aldosteron (PA), močový aldosteron (UA):
zvýšení
]] poměr PA/PRA nebo PA/renin: zvýšený (hodnoty závisí
na použitých jednotkách)
Speciální testy:
]] konfirmační supresní testy:
– PA a PRA/renin před a po infuzi NaCl
– PA a PRA/renin před a po čtyřdenním podávání
fludrocortisonu
– PA a PRA/renin před a po podání captoprilu
]] stimulační: PA, renin a PRA vleže a po 2–3hodinové
stimulaci chůzí
]] Genetické vyšetření: PCR – potvrzení chimerického
genu u suspekce na DSH
V případě oboustranné nadprodukce (idiopatický hy­
peraldosteronismus, familiární formy PH) se provádí
dlouhodobá, celoživotní léčba spironolaktonem, event.
podávaným v kombinaci s thiazidovými diuretiky a/nebo
blokátory kalciových kanálů.
Dlouhodobé podávání spironolaktonu vede relativ­
ně často ke vzniku nežádoucích účinků (gynekomastie,
gynekodynie, poruchy potence u mužů, poruchy men­
struace u žen, dyspeptické potíže). Alternativou spirono­
laktonu může být v případě jeho intolerance eplerenon,
nový selektivní blokátor mineralokortikoidních recepto­
rů. Tato látka nemá antiandrogenní ani agonistický úči­
nek na progesteron. Problémem eplerenonu je v současné
době poměrně vysoká finanční spoluúčast pacienta. Další
alternativou farmakologické léčby PH může být v přípa­
dě intolerance spironolaktonu i amilorid ve vyšších dáv­
kách (třikrát denně).
DSH – dexamethason‑supresibilní hyperaldosteronismus
V diferenciální diagnostice je nutno pomýšlet i na zvět­
šení nadledvin jiné etiologie, včetně jiných endokrin­
ních tumorů, hyperplazie či afunkčního zvětšení nadled­
vin často náhodně zachycených (incidentalomy). Kromě
možnosti sekundárního hyperaldosteronismu (zvýše­
ní jak PRA nebo reninu, tak i PA) je vhodné zvažovat
i jiné mineralokortikoidně podmíněné hypertenze, jako
je vzácná nadprodukce 11‑deoxykortikosteronu v dů­
sledku hyper­tenzní formy vrozené adrenální hyperplazie.
Lid­dleův syndrom je vzácná vrozená porucha renálních
tubulů spojená se zvýšeným vstřebáváním Na+, retencí na­
tria, hypokalémií, potlačeným reninem a aldosteronem.
Syndrom zdánlivého nadbytku mineralokortikoidů je rov­
něž velmi vzácná familiární porucha spojená s deficitem
11β‑hydro­xysteroidní dehydrogenázy s následnou poru­
chou konverze kortisolu na kortison a zvýšenou aktivací
mineralokortikoidních receptorů.
Prognóza PH je dobrá s výjimkou vzácného karcino­
mu produkujícího aldosteron. Při včasné terapii je možné
zabránit vzniku těžké hypertenze s rozvojem orgánových
komplikací a u jednostranné nadprodukce lze dosáhnout
operací trvalého vyléčení.
Léčebné přístupy
Léčba PH je závislá na klasifikaci jednotlivých typů, resp.
typu nadprodukce aldosteronu. U jednostranné nadpro­
dukce (adenom, méně často hyperplazie, vzácně karci­
nom) je indikována laparoskopická adrenal­ektomie. Před
operací je vhodné normalizovat krevní tlak, a event. pří­
tomnou hypokalémii podáváním antagonisty aldostero­
nových receptorů spironolaktonu v dávce 50–75 mg/den
po dobu alespoň čtyř týdnů. U většiny nemocných spi­
ronolakton samotný nestačí a je třeba ho kombinovat
s malou dávkou hydrochlorothiazidu či blokátory kal­
ciových kanálů. U dexamethason‑supresibilního hyper­
aldosteronismu se podává malá dávka dexamethasonu,
event. i malá dávka spironolaktonu.
J. Widimský – Sekundarni hypertenze: stručný přehled a nejčastější formy
Renovaskulární hypertenze
Renovaskulární hypertenze (RVH) je definována jako
zvýšení krevního tlaku v důsledku hemodynamicky vý­
znamné stenózy renální tepny nebo tepen. Za hemody­
namicky významnou stenózu pokládáme ≥ 70% zúžení
a. renalis nebo více než 50% zúžení cévního lumen s post­
stenotickou dilatací. Prevalence renovaskulární hyperten­
ze je asi 2–3 %.4,5
Renovaskulární hypertenze, renovaskulární onemocnění,
ischemická nefropatie:
Renovaskulární hypertenze je způsobena zvýšením krev­
ního tlaku v důsledku renální ischémie při hemodynamic­
ky významné stenóze renální tepny (viz výše).
Renovaskulární onemocnění (RVO) znamená pouze
nález jakékoli stenózy renální tepny. RVO tak v případě
mírnějšího cévního postižení (viz definice hemodyna­
micky významné stenózy) nemusí vést ke zvýšení krev­
ního tlaku. Je logické, že RVO je mnohem častější v kli­
nické praxi než samotná RVH. Arteriografie provedená
u normotoniků odhalila určitý stupeň stenózy renální
­arterie u 32 % z 303 pacientů a u 67 % ze 193 hypertoni­
ků. Prevalence RVO narůstá s věkem, takže podle někte­
rých zpráv je přítomno až u 50 % normotenzních osob
starších než 60 let!
Ischemická nefropatie je definována jako renální dys­
funkce v důsledku ledvinné ischémie, nejčastěji na pod­
kladě bilaterální stenózy renální tepny.
Ukazuje se, že nález stenózy renální tepny ještě ne­
musí ukazovat na příčinu hypertenze, randomizované
studie – aktivní (dilatace stenózy) versus konzervativ­
ní přístup – zatím přesvědčivě neprokázaly jednoznač­
né zlepšení hodnot TK ani renálních funkcí ve prospěch
aktivního přístupu.
Nejčastější příčinou stenózy a. renalis je ve více než
90 % ateroskleróza, vyskytuje se častěji u starších pacien­
tů, kuřáků či u pacientů s prokázanou ischemickou cho­
robou dolních končetin (ICHDK).
91
Zbylých 10 % tvoří fibromuskulární dysplazie vysky­
tující se častěji u dětí a žen mladších než 50 let. Postihuje
převážně distální část kmene renální tepny a často i její
větve. Rozeznáváme tři typy fibromuskulární dysplazie.
V případě hemodynamicky významné stenózy renální
tepny dochází k rozvoji ischémie ledviny s následnou ak­
tivací systému RAA se systémovou vazokonstrikcí, retencí
sodíku a vody. Déletrvající stenóza může vést až k rozvoji
hypertenzní nefropatie v druhostranné ledvině.
Diagnostika
Užitečné bývá doplerovské vyšetření renálních tepen.
­Alternativně lze rovněž provést captoprilovou scintigra­
fii, která však selhává u bilaterálních stenóz. V případě po­
zitivity těchto vyšetření využíváme CT nebo MR angio­
grafii, avšak za zlatý standard je považována angiografie
renálních tepen s možností intervence.
Základní algoritmus postupu při podezření na reno­
vaskulární hypertenzi dle Evropské společnosti pro hyper­
tenzi6 je uveden na obr. 1. Za základní screeningové vy­
šetření se pokládá doplerovské vyšetření renálních tepen.
Léčba
Cíle terapie jsou následující:
1.normalizace hypertenze či alespoň zlepšení její
kontroly;
2. zachování renálních funkcí, prevence jejich poškození.
Používají se tři léčebné přístupy: medikamentózní, per­
kutánní transluminální renální angioplastika (PTRA) se
zavedením stentů nebo bez jejich zavedení a chirurgická
léčba (aortorenální bypass, ev. i náhrada aorty). Chirur­
gické řešení se však provádí jen ve výjimečných případech
spojených i se současným výkonem na aortě.
Farmakoterapie se opírá o použití inhibitorů
ACE/blokátorů AT1 receptorů pro angiotensin II, event.
Podezření na renovaskulární hypertenzi
Dopplerovské vyšetření renálních tepen
pozitivní
negativní
CT angio či MR
Opakovat stejné
vyšetření za 4 m.
pozitivní
Renální arteriografie
Obr. 1 Algoritmus postupu při podezření na renovaskulární
hypertenzi
ESH Scientific Newsletter 2007;8(5).
92
v kombinaci s diuretiky. Podávání blokátorů RAS může
zejména u bilaterálních stenóz vést k alteraci renál­
ních funkcí a k hyperkalémii, a proto je třeba monito­
rovat plazmatické koncentrace kreatininu. U bilaterál­
ních renálních stenóz je proto podávání blokátorů RAS
kontraindikováno.
V současnosti neexistuje přesvědčivý důkaz o výhodách
PTRA u aterosklerotických lézí ve srovnání s farmakotera­
pií. Přesto však PTRA, zejména s použitím stentů, může od­
dálit rozvoj renálního selhání a v některých případech i zlep­
šit kontrolu hypertenze. U fibromuskulárních lézí se provádí
PTRA i bez stentů a úspěšnost v léčbě hypertenze je mno­
hem vyšší než u aterosklerotických lézí a dosahuje asi 50 %.
U nemocných s aterosklerotickými lézemi po provede­
ní PTRA je vhodné podávat antiagregační a hypolipide­
mickou léčbu (statiny) ke snížení rizika restenózy.
Syndrom spánkové apnoe
Syndrom spánkové apnoe je charakterizován opakovaným
přerušením dýchání během spánku způsobeným kolapsem
horních cest dýchacích. Je častý u pacientů s rezistentní hy­
pertenzí a vyskytuje se častěji u mužů než u žen. Intermi­
tentní hypoxie a vyšší rezistence horních cest dýchacích in­
dukují zvýšenou sympatickou aktivitu, ta vede ke zvýšení
krevního tlaku, a to zvýšením srdečního výdeje a perifer­
ní rezistence a také zvýšenou retencí tekutin.7 Na diagnó­
zu bychom měli pomýšlet u lidí s dokumentovanými apno­
ickými pauzami, rušivým chrápáním, u obézních a u lidí
s výraznou denní únavností nebo usínáním. Diagnostiku­
je se ve spánkové laboratoři pomocí polysomnografie. Dia­
gnóza je potvrzena, je‑li index apnoe‑hypopnoe větší než
5 (počet apnoických pauz a hypopnoí za hodinu spánku)
a pacient trpí nadměrným denním spánkem nebo jsou‑li
přítomny alespoň dva z následujících symptomů: dusi­
vé nebo lapavé dechy ve spánku, opakované probouzení
se ze spánku, neosvěžující spánek, denní únava, porucha
koncentrace (a dané poruchy nelze vysvětlit jinými pří­
činami).8 Proto bychom neměli zapomínat na anamnézu
kvality spánku u pacientů s rezistentní hypertenzí, u obéz­
ních a u pacientů s vyššími hodnotami TK v nočních ho­
dinách. V terapii se uplatňuje úprava životního stylu – re­
dukce hmotnosti, chirurgická korekce v oblasti měkkého
patra a dýchání kontinuálním přetlakem (CPAP).
Závěr
Na sekundární hypertenzi bychom měli pomýšlet u všech
pacientů s rezistentní hypertenzí, u pacientů s náhlým
zhoršením kontroly hypertenze a u pacientů se specific­
kými laboratorními nebo klinickými příznaky.
Řadu forem sekundární hypertenze lze vyléčit speci­
fickými terapeutickými postupy. Mezi nejčastější formy
patří primární aldosteronismus, renovaskulární hyper­
tenze a syndrom spánkové apnoe. Nemocní s podezřením
na sekundární hypertenzi by měli být vyšetřeni ve specia­
lizovaných centrech.
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Základní literatura
1.Widimský J jr. Sekundární hypertenze, 2003, str. 1‑214, Triton, Praha
2.Widimský J, et al. Hypertenze. Praha: Triton, 2007. 450 s.
3.Marek J, et al. Endokrinní hypertenze, Praha: Galén, 2004. 203 s.
4.Mancia G, Grassi G, Kjeldsen S (eds). Manual of Hypertension of the
European Society of Hypertension. London: Informa UK Ltd., 2008. 384 p.
5.Kaplan N. Clinical Hypertension. 10th ed. Lippincott Williams & Wilkins,
2009:1–460.
6.Diagnosis and treatment of renovascular hypertension. ESH Newsletter
2007;8:5.
7.Calhoun DA, Jones D, Textor S, et al. Resistant hypertension: diagnosis,
evaluation, and treatment: a scientific statement from the American Heart
Association Professional Education Committee of the Council for High
Blood Pressure Research. Circulation 2008;117:e510–526.
8.Somers VK, White DP, Amin R, et al. Sleep apnea and cardiovascular
disease: an American Heart Association/American College of Cardiology
Foundation Scientific Statement from the American Heart Association
Council for High Blood Pressure Research Professional Education
Committee, Council on Clinical Cardiology, Stroke Council, and Council
on Cardiovascular Nursing in Collaboration with the National Heart,
Lung, and Blood Institute National Center on Sleep Disorders Research
(National Institutes of Health). Circulation 2008;118:1080–1111.
Adresa pro korespondenci
Prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc. III. interní klinika 1. LF UK a VFN, U Nemocnice 1, 128 08 Praha 2, e-mail: [email protected]
Prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc.
Promoval na LF UK v Praze v roce 1981. Od roku 1982 pracuje na III. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze, kde od roku 1998 působí ve funkci vedoucího
Centra pro výzkum, diagnostiku a léčbu hypertenze. Atestace z vnitřního lékařství I. stupně složil v roce 1984, II. stupně v roce 1990 a atestaci z kardiologie
v roce 1998. V oboru vnitřní lékařství se habilitoval v roce 1997 prací Vybrané hormonální působky v regulaci krevního tlaku, v roce 2004 byl jmenován
profesorem. Publikoval na 170 prací, třetinu z nich v impaktovaných časopisech. Je členem redakční rady časopisů Kidney and Blood Pressure Research,
Blood Pressure a Farmakologie a šéfredaktor české verze Journal of Hypertension. V současnosti zastává funkci prvního místopředsedy výboru České
internistické společnosti, místopředsedy výboru České společnosti pro hypertenzi a sekretáře European Working Group on Endocrine Hypertension ESH,
dále je členem International a European Society of Hypertension a České kardiologické společnosti.
Diagnóza karcinomu výrazně zvyšuje počet sebevražd
a kardiovaskulárních úmrtí
Článek z dubna tohoto roku v časopisu New England Journal of Medicine mi připomněl nedávnou bolestnou událost, kterou jsem
zažil u svého spolužáka, lékaře. Začalo to tím, že si – podle něj – při malém úrazu zlomil klíční kost a narazil hrudník. Při dalším
vyšetření bylo zjištěno, že nejde o úraz, ale o zhoubný nádor. Realisticky říkal, že mu zbývá asi pět let života a že si je musí užít.
Místo toho se ocitl na koronární jednotce s infarktem myokardu a za pár dní od sdělení diagnózy nádoru zemřel na srdeční
selhání. Přitom neměl před osudným oznámením diagnózy žádné kardiální problémy.
K podobnému závěru, že po sdělení diagnózy karcinomu do týdne umírá daleko větší počet osob na kardiovaskulární chorobu
nebo sebevraždou, dospěli švédští vědci. Ti vyhledali v registru úmrtí v posledních 15 letech do roku 2006 mezi více než šesti
miliony obyvatel osoby, které spáchaly sebevraždu nebo zemřely na kardiovaskulární onemocnění v prvním týdnu po sdělení
diagnózy karcinomu. Během tohoto prvního týdne po sdělení diagnózy spáchalo sebevraždu 12,6krát (RR 12,6; 95% CI 8,6–17,8)
více osob s karcinomem než bez něj. Stejná skupina pacientů zemřela v prvním týdne po diagnóze karcinomu 5,6krát (RR 5,6;
95% CI 5,2–5,9) častěji na kardiovaskulární příhodu než osoby bez karcinomu. Zvýšená tendence ke kardiovaskulární komplikaci
pokračuje přibližně po šest měsíců od oznámení diagnózy karcinomu a tendence k sebevraždě dokonce po celý rok. Nejvyšší
riziko sebevraždy bylo nalezeno u nejrizikovějších typů karcinomu, např. při plicním karcinomu bylo 12,3krát vyšší než u osob bez
karcinomů, zatímco u kožních nádorů se zvýšilo pouze 1,4krát. U kardiovaskulárních onemocnění tomu bylo přibližně stejně.
Nebezpečí bylo větší u mladších osob než u seniorů. Osoby mladší než 55 let měly 11,9krát vyšší riziko kardiovaskulárního úmrtí,
ale senioři mezi 65 a 74 lety měli riziko pouze 5,2krát vyšší.
Autoři uvádějí, že oznámení diagnózy karcinomu je značně stresující a může vyvolat jak kardiovaskulární komplikaci, tak vyšší
počet sebevražd. Pro tuto příčinu, a nikoli pro delší a neúspěšné léčení karcinomu, svědčí skutečnost, že počet kardiovaskulárních
komplikací a sebevražd je nejvyšší brzy po oznámení diagnózy, a tento počet se postupně zmenšuje. Počet sebevražd byl zvýšen
zejména u osob, které měly již dříve psychiatrické problémy. Pro příčinu nárůstu obou rizik, kterou by měl být psychický stres,
se vyslovilo několik komentátorů.
Domnívám se, že u nás, natož v jižněji položených zemích, nemusí být situace stejná jako v chladném Švédsku, kde je více tmy
než slunečního jasu. Přitom mě napadá, jestli to opatrné sdělování stresující diagnózy, které bylo zvykem v našich poměrech,
oproti otevřenému a okamžitému sdělení nepříznivé diagnózy, jak je zvykem v Americe, není přece jen výhodnější.
Fang F, et al. Suicide and cardiovascular death after a cancer diagnosis. N Engl J Med 2012;366:1310–1318.
MŠ
J. Widimský – Sekundarni hypertenze: stručný přehled a nejčastější formy
93
Nová antikoagulancia
Kdy je dnes již možné nahradit warfarin?
Jan Kvasnička
Trombotické centrum, Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, Praha
Souhrn
Dnes je již možné použít nová antikoagulancia v celé řadě indikací. V ČR jsou zatím k dispozici přímý inhibitor trombinu dabi‑
gatran etexilát a přímé inhibitory aktivovaného faktoru Xa rivaroxaban a apixaban. Všechny tři přípravky jsou již v perorální
formě podání schváleny k použití při prevenci tromboembolické příhody po ortopedických operacích – totální náhradě kyčel‑
ního a kolenního kloubu. Další indikací nových antikoagulancií je prevence kardioembolické cévní mozkové příhody nebo sy‑
stémové embolizace u nemocných s nevalvulární fibrilací síní (dabigatran etexilát a rivaroxaban) a dále i léčba žilní trombózy
(rivaroxaban). V přehledovém článku jsou probrány nejen údaje o jejich farmakokinetice a farmakodynamice, ale také o někte‑
rých odlišnostech v jejich účinku, o nichž by indikující lékař měl být informován. (Kap Kardiol 2012; 4: 94–100)
Klíčová slova
 dabigatran  rivaroxaban  apixaban  prevence po ortopedických operacích  fibrilace síní  vývoj léčby
Úvod
Látky snižující krevní srážení nazýváme antikoagulan­
cii. Přes možné riziko krvácení patří v klinické medicí­
ně stále k základním, široce používaným léčivům. Indika­
ci k léčbě antikoagulancii, výběr přípravku, jejich dávku,
perio­perační léčebný postup a doporučovanou délku léčby
na podkladě dostupných údajů z kontrolovaných klinic­
kých studií komplexně shrnují v pořadí již 9. doporučení
ACCP (American College of Chest Physicians) publikované
v únoru 20121 a nově i doporučení našich odborných spo­
lečností – České kardiologické společnosti (www.kardio­
‑cz.cz), České ortopedické společnosti a České společnosti
pro trombózu a hemostázu ČLS JEP (www.csth.cz).
Účinek antikoagulancií je obecně zaměřen na inhibi­
ci tvorby trombinu v různých etapách koagulační kaská­
dy, v případě dabigatran etexilátu se jeho účinek inhibu­
je přímo. V některých indikacích se antikoagulancia ještě
kombinují s protidestičkovými léky, což sice zvyšuje jejich
antitrombotický účinek, ale zároveň zvyšuje možné rizi­
ko krvácení. Antikoagulancia můžeme podle jejich zamě­
ření, způsobu výroby a způsobu inhibice koagulace dělit
do čtyř skupin, z nichž některé přípravky z prvních dvou
skupin se v klinické medicíně používají již déle než 70 let:
1. Heparin a jeho deriváty – tj. nefrakcionovaný standard­
ní heparin a tzv. nízkomolekulární hepariny (LMWH,
94
z angl. low molecular weight heparin), např. enoxa­
parin (Clexane), dalteparin (Fragmin), nadroparin
(Fraxiparine), bemiparin (Zibor), a dále víceméně se­
lektivně působící inhibitor aktivovaného faktoru Xa,
syntetický pentasacharid fondaparinux (Arixtra), apli­
kované injekčně i.v. nebo s.c.
2. Kumarinové přípravky (antagonisté vitaminu K), po­
užívané per os; u nás je to nyní jen warfarin (Warfarin
a Lawarin).
3. Přímé přirozené inhibitory trombinu – hirudin a jemu
podobné látky (např. bivalirudin), s injekční nebo per­
orální formou podání, které jsou podávány jen na spe­
cializovaných pracovištích.
4.Nové perorální přípravky povolené u nás k použití
v posledních čtyřech letech – přímé inhibitory faktoru
Xa – rivaroxaban (Xarelto) a apixaban (Eliquis) a přímý
inhibitor trombinu dabigatran etexilát (Pradaxa).
Jejich účinek v různých úsecích koagulační kaskády je
schematicky uveden na obr. 1.
Látky v prvních dvou skupinách lze označit za tzv. ne‑
přímé inhibitory koagulačních faktorů, neboť ke svému
anti­koagulačnímu účinku potřebují buď kofaktor anti­
trombin (heparin, LMWH či pentasacharid), nebo v pří­
padě warfarinu indukují tvorbu neúčinných koagulačních
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Zahájení
koagulace
TF/VIIa
IX
X
IXa
VIIIa
Xa
Propagace
Va
apixaban
rivaroxaban
II
Účinek
trombinu
IIa
Fibrinogen
dabigatran
etexilát
Fibrin
Obr. 1. Schéma zásahu nových antikoagulancií do systému
hemokoagulace
TF – tkáňový faktor
faktorů (P.I.V.K.A. – protein induced by vitamin K absen­
ce). Látky ve třetí a čtvrté skupině řadíme mezi přímé inhi‑
bitory koagulačních faktorů nebo trombinu, protože ke své
aktivitě nepotřebují kofaktory a v místě koagulační kas­
kády působí selektivně.
Předpokládá se, že tato „nová“ antikoagulancia budou
v budoucnu postupně nahrazovat ta „starší“ – hlavně
z důvodů omezené výroby heparinů, které se stále vyrábě­
jí ze zvířecí tkáně. Warfarin se zase řadu let umisťuje stále
na prvém místě léků s nežádoucími účinky a s komplika­
cemi vyžadujícími hospitalizaci, zejména u starších osob.2
Přímé inhibitory faktoru Xa
Rivaroxaban
Tento přípravek je v ČR registrován od 30. 9. 2008. Jde
o přímý selektivní inhibitor faktoru Xa s rychlým ná­
stupem účinku. Faktor Xa působí v katalýze konverze
protrombinu na trombin. Aktivace faktoru X je společ­
ným bodem „vnitřní“ i „vnější“ cesty koagulační kaská­
dy. Na rozdíl od trombinu není faktor Xa zapojen do an­
titrombotického systému směřujícího k aktivaci proteinu
C a S. Jako optimální pro profylaxi tromboembolické ne‑
moci po ortopedických operacích totální náhrady kyčelní‑
ho nebo kolenního kloubu byla ve studiích odvozena stan­
dardní dávka 10 mg jednou denně. První dávka se podává
6–10 hodin po operaci, pokud byla ověřena krevní sráž­
livost. Délka léčby závisí na individuálním riziku žilní
tromboembolie u pacienta, které je dáno typem operace.
U pacientů absolvujících velkou operaci kyčle se dopo­
ručuje užívání po dobu pěti týdnů. U pacientů absolvují­
cích velkou operaci kolena doporučujeme užívání po dobu
dvou týdnů. Vynechá‑li pacient dávku, musí ji užít hned,
jakmile to zjistí a následující den pak pokračovat jednou
J. Kvasnička – Nová antikoagulancia
tabletou denně jako předtím. Rivaroxaban lze užívat ne­
závisle na jídle, na rozdíl od warfarinu není nutno dávko­
vání měnit a upravovat podle laboratorního monitorová­
ní. Biologická dostupnost po perorálním podání odpovídá
60–80 %. Při fibrilaci síní a léčbě hluboké žilní trombózy
je použito tablet s vyšší koncentrací (15 mg a 20 mg), ty
se pak již mají užívat s jídlem. Zhruba dvě třetiny poda­
ného množství látky podléhají metabolické přeměně v ját­
rech za vzniku neaktivních metabolitů, zbylá jedna třetina
je vylučována ledvinami v aktivní formě. Kontraindikace
jeho podání tedy nastává až při těžké poruše funkce led­
vin (clearance kreatininu [CrCL] < 15 ml/min) nebo při zá­
važné jaterní nedostatečnosti s koagulopatií a krvácením.
Jinak lze lék s opatrností použít i při lehčích formách uve­
dených poruch, např. při hodnotách CrCL 15–30 ml/min
nebo v případě jaterní poruchy typu Child‑Pugh B. Při in­
dikaci vyšších dávek, to je při fibrilaci síní a léčbě hluboké
žilní trombózy, je přípravek kontraindikován u pacientů
s jaterním onemocněním, které je spojeno s koagulopatií
a klinicky relevantním rizikem krvácení, včetně cirhotic­
kých pacientů se závažností Child Pugh B a C. Jeho indi­
kace není omezena ani věkem ani hmotností nemocného.
Rivaroxaban také nemá klinicky významnější interakce se
současně podávanými léky, při použití protidestičkových
léků je však třeba opatrnosti. Při dávkách 15 mg a 20 mg
se jeho použití nedoporučuje u pacientů současně léčených
systémovými azolovými antimykotiky (ketoconazolem aj.)
nebo inhibitory proteáz (k léčbě HIV). Postupovat opatrně
se doporučuje také tehdy, jsou‑li pacienti současně léčeni
přípravky ovlivňujícími krevní srážlivost, např. nesteroid­
ními antirevmatiky (NSA), kyselinou acetylsalicylovou,
inhibitory agregace trombocytů nebo jinými antitrombo­
tiky. U pacientů s rizikem vředové gastrointestinální cho­
roby lze zvážit vhodnou profylaktickou léčbu. Nevýhodou
je neznalost anti­dota, při krvácení je třeba počkat až jeho
účinek pomine, poločas přípravku je 7–11 hodin.3
Při dodržování doporučeného dávkování vyzkoušené­
ho v provedených klinických studiích nemusí být rivaro­
xaban při léčbě laboratorně kontrolován. Pokud je však
třeba, lze ke sledování ovlivnění koagulace použít pro­
trombinový čas (PT), který je tímto přípravkem ovlivňo­
ván úměrně k dávce. Z reagencií se k provedení tohoto
testu doporučuje Neoplastin (Diagnostica Stago, Asnières,
Francie), který ukazuje velmi dobrou korelaci mezi vý­
sledky testu a plazmatickými koncentracemi rivaroxaba­
nu (hodnota R = 0,98). Jiné reagenty mohou přinést jiné
výsledky. Hodnotu PT je však bez kalibrátorů nutno ode­
číst během několika sekund, protože INR (mezinárodní
normalizovaný poměr) je kalibrován a validován pouze
pro kumariny, a nelze jej s přiměřenou přesností využí­
vat pro jiná antikoagulancia. Aktivita anti‑faktoru Xa je
sice rivaroxabanem ovlivněna také, ale žádný kalibrační
standard není opět k dispozici.4
Nově byly provedeny studie, které sice u zdravých osob
nebo u myší po podání koncentrátu protrombinového
komplexu dokázaly snížit navozené patologické hodno­
ty koagulačních testů (PT nebo APTT, TE‑gramu),5 ale
95
k­ rvácení nezabránily. V pokuse s myší k tomu nedošlo ani
po podání rekombinantního aktivovaného faktoru VII.6
Další nově schválenou indikací rivaroxabanu v Evro­
pě (včetně ČR) je jeho podání při prevenci cévní mozko‑
vé příhody a systémové embolizace u dospělých pacientů
s nevalvulární fibrilací síní s jedním nebo více rizikovými
faktory, jako je městnavé srdeční selhání, hypertenze, věk
75 let a vyšší, diabetes mellitus, prodělaná cévní mozko­
vá příhoda nebo transitorní ischemická ataka. Vychází se
zde z výsledků studie ROCKET AF, která prokázala non­
‑inferioritu rivaroxabanu v dávce 20 mg jedenkrát denně
v porovnání s léčbou warfarinem (při intention‑to­‑treat
analýze), resp. superioritu rivaroxabanu (on‑treatment
analýza). Výskyt krvácivých komplikací byl celkově srov­
natelný, méně závažná krvácení byla častější, ale ta zá­
važná, zejména intrakraniální, byla naopak méně častá.7
Je‑li renální insuficience střední (CrCl 30–49 ml/min), je
nutno použít nižší dávkování 15 mg denně. Rivaroxaban
není v této indikaci vhodný k tzv. trojité antitrombotické
léčbě, to je u nemocných s fibrilací síní, kteří podstoupili
PCI a mají zaveden stent v koronární tepně. Zde je zatím
doporučena pouze kombinace warfarinu (INR 2,0–2,5)
spolu s clopidogrelem 75 mg a kyselinou acetylsalicylo­
vou 100 mg denně, s délkou podávání dle typu stentu.1,8
Další u nás schválenou indikací rivaroxabanu je léčba
hluboké žilní trombózy a prevence recidivující hluboké žilní
trombózy a plicní embolie po akutní hluboké žilní trombó‑
ze u dospělých. Vychází se zde z výsledků studie ­EINSTEIN
a EINSTEIN EXTENSION. U pacientů se závažnou formou
hluboké žilní trombózy mělo 2,1 % (36 z 1 731) pacientů lé­
čených rivaroxabanem buď recidivu hluboké žilní trombózy,
nebo plicní embolii, ve srovnání s 3 % (51 z 1 718) pacien­
tů, kteří užívali antagonisty vitaminu K (při INR 2,0–3,0).9
Při léčbě plicní embolie se v nejnovější studii opět jasně
ukázalo, že rivaroxaban nemá horší účinek než warfa­
rin, respektive byla opět prokázána jeho non‑inferiori­
ta (p = 0,003). V rivaroxabanové studii došlo k 2,1% vý­
skytu recidivy plicní embolie, u warfarinu v 1,8 % (hazard
ratio 1,12; 95% interval spolehlivosti [IS] 0,75–1,68). Rovněž
bezpečnost rivaroxabanu zde byla statisticky vyhodnocena
jako shodná (p = 0,23). Závažná krvácení se však ve skupi­
ně pacientů léčených rivaroxabanem vyskytovala méně často
(1,1 % versus 2,2 %; p = 0,003).10 Zatím ale podle stávajícího
SPC není rivaroxaban indikován k léčbě akutní plicní embolie.
Dávkování rivaroxabanu je v obou dalších povolených
indikacích vyšší než při profylaxi TEN v ortopedii.
Pokud se používá k prevenci cévní mozkové přího­
dy nebo systémové embolizace u pacientů s nevalvulární
fibrilací síní, činí doporučená dávka rivaroxabanu 20 mg
(event. 15 mg) jednou denně. Léčba tímto přípravkem
by zde měla pokračovat za předpokladu, že její přínos
převyšuje riziko krvácení. Tablety se užívají spolu s jíd­
lem. Pokud se rivaroxaban používá k léčbě hluboké žilní
trombózy nebo jejího opětovného výskytu včetně preven­
ce plicní embolie, činí doporučená úvodní dávka 15 mg
dvakrát denně po dobu prvních tří týdnů, poté následu­
je dávka 20 mg jednou denně.
96
Obecně také platí že rivaroxaban nelze podávat těhot­
ným ani dětem, respektive mladistvým mladším než 18 let.
Další praktické rady podle SPC4
Převod z antagonistů vitaminu K (VKA) na rivaroxaban:
U pacientů léčených pro prevenci cévní mozkové přího­
dy a systémové embolizace by měly být antagonisté vita­
minu K vysazeny a léčba rivaroxabanem by měla být za­
hájena při hodnotě INR ≤ 3,0. U pacientů léčených pro
hlubokou žilní trombózu a prevenci recidivující hluboké
žilní trombózy a plicní embolie by měla být léčba anta­
gonisty vitaminu K přerušena a podávání rivaroxabanu
by mělo být zahájeno při hodnotě INR ≤ 2,5. Při převodu
pacientů z anta­gonistů vitaminu K na rivaroxaban budou
po užití přípravku Xarelto hodnoty INR falešně zvýšeny.
Převod z rivaroxabanu na antagonisty vitaminu K:
U pacientů, kteří jsou převáděni z rivaroxabanu na war­
farin, by měl být tento antagonista podáván současně,
dokud není hodnota INR ≥ 2,0. Po dobu prvních dvou
dnů fáze převodu by mělo být použito standardní úvodní
dávkování warfarinu s následným dávkováním na základě
testování INR. Během doby, kdy pacienti užívají jak riva­
roxaban, tak warfarin, by nemělo být prováděno testová­
ní INR dříve než 24 hodin po předchozí dávce, ale před
další dávkou rivaroxabanu. Jakmile je rivaroxaban vysa­
zen, může být testování INR spolehlivě provedeno mini­
málně 24 hodin po poslední dávce.
Převod z parenterálních antikoagulačních příprav‑
ků na rivaroxaban: U pacientů, kteří užívají parenterál­
ní antikoagulační přípravek, by měla být léčba rivaroxa­
banem zahájena 0–2 hodiny před dalším plánovaným
podáním parenterálního přípravku (např. nízkomoleku­
lárního heparinu) nebo v době vysazení kontinuálně po­
dávaného parenterálního přípravku (např. intravenózní­
ho nefrakciovaného heparinu).
Převod z rivaroxabanu na parenterální antikoagulač‑
ní přípravky: Podejte první dávku parenterálního anti­
koagulačního přípravku v době, kdy by měla být užita
další dávka rivaroxabanu.
Neuroaxiální intervence a punkce při léčbě rivaroxa‑
banem: Pokud je u pacienta provedena anestezie (spinál­
ní či epidurální anestezie) nebo spinální, resp. epidurál­
ní punkce, hrozí riziko vývoje epidurálního či spinálního
hematomu, který může vyústit v dlouhodobou nebo trva­
lou paralýzu. Pacienty je proto třeba často monitorovat,
zda nejeví známky a příznaky neurologického poškoze­
ní (např. necitlivost nebo slabost dolních končetin, dys­
funkce střev nebo močového měchýře). Před neuroaxiální
inter­vencí lékař zváží potenciální přínos a riziko u pacien­
tů na antikoagulační terapii i u pacientů, u nichž hodlá
toto ošetření provést v rámci tromboprofylaxe.
Epidurální katétr se neodstraňuje dříve než 18 hodin
po posledním podání rivaroxabanu. Další dávka rivaroxa­
banu se nepodává dříve než 6 hodin po vyjmutí katétru.
Dojde‑li k traumatické punkci, podávání rivaroxaba­
nu se odloží o 24 hodin.
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Krvácení při léčbě a doporučený postup: Dodržová­
ním uvedených zásad lze riziko možného krvácení sní­
žit na minimum. Pokud však ke krvácivým komplika­
cím dojde, mělo by být podle SPC4 podání další dávky
rivaroxabanu odloženo nebo by měla být léčba ukonče­
na. Vhodná je okamžitá hospitalizace při větším krváce­
ní. Léčba by měla být individuální podle závažnosti a lo­
kalizace krvácení. Podle potřeby by mohla být použita
vhodná symptomatická léčba, jako je mechanická kom­
prese (např. u závažné epistaxe), chirurgická hemostáza
se zajištěním kontroly krvácení, náhradou tekutin a zajiš­
těním hemodynamické podpory, krevní deriváty (erytro­
cyty nebo čerstvá zmražená plazma, v závislosti na souvi­
sející anémii nebo koagulopatii) nebo trombocyty.
Pokud krvácení nelze kontrolovat výše uvedenými
opatřeními, lze zvážit podávání specifické prokoagulační
reverzní látky, jako je koncentrát protrombinového kom­
plexu, aktivovaný koncentrát protrombinového komple­
xu nebo rekombinantní faktor VIIa (r‑FVIIa).
Vzhledem k vysoké vazbě na plazmatické proteiny se
u rivaroxabanu neočekává možnost odstranění dialýzou.
Apixaban
Apixaban je další, vysoce selektivní reverzibilní inhibitor
faktoru Xa (FXa), který je v ČR zatím registrován v indi­
kaci prevence žilních tromboembolických příhod u dospě‑
lých pacientů, kteří podstoupili elektivní náhradu kyčelní‑
ho nebo kolenního kloubu v dávce 2,5 mg dvakrát denně.11
Apixaban má malou molekulu s významným antitrombo­
tickým účinkem. Interakce s cytochromem P450 je mi­
nimální. Jeho biologický poločas je 10–14 h, maximál­
ní koncentrace dosahuje po 3–4 hodinách, nemá žádnou
interakci s jídlem. Není to prolék a nemá aktivní me­
tabolity. Je metabolizován více játry jako rivaroxaban,
méně je vylučován ledvinami. Jeho kontraindikace jsou
velmi podobné rivaroxabanu, zejména ve vztahu k jater­
ní nebo ledvinové dysfunkci. Pacienti se zvýšenými ja­
terními enzymy ALT/AST nad dvojnásobek normy labo­
ratoře (ULN) nebo se zvýšeným celkovým bilirubinem
(≥ 1,5krát ULN) byli z klinických studií vyřazeni. Proto
se apixaban musí v těchto případech podávat opatrně.
Před zahájením léčby je třeba zkontrolovat hodnoty ALT.
Apixaban se podává dvakrát denně v dávce 2,5 mg, při­
čemž první dávka může být použita za 12–24 hodin po ope­
raci. Antidotum ani zde neexistuje. Předávkování apixabanem
tedy může způsobit vyšší riziko krvácení. V případě výskytu
hemoragických komplikací musí být léčba přerušena a zjiš­
těn zdroj krvácení. Mělo by se zvážit zahájení vhodné léčby,
např. chirurgická zástava krvácení nebo transfuze mraže­
né plazmy. Postup by měl být asi stejný jako u rivaroxabanu.
V důsledku inhibice FXa prodlužuje apixaban testy
srážlivosti, jako je například protrombinový čas (PT),
INR a aktivovaný parciální tromboplastinový čas (aPTT).
Při očekávané léčebné dávce byly zaznamenány malé
změny těchto testů srážení, které jsou však velmi varia­
bilní. Tyto testy se proto nedoporučují ke zhodnocení
J. Kvasnička – Nová antikoagulancia
farmakodynamických účinků apixabanu. Apixaban však
také vykazuje inhibici FXa, která je zřejmá ze snížení en­
zymatické aktivity FXa v mnoha komerčních anti‑FXa
soupravách. Výsledky mezi jednotlivými soupravami se
ale mohou lišit.
Přípravek nelze opět podávat těhotným ani dětem, re­
spektive mladistvým mladším než 18 let. V této věkové
skupině nejsou s apixabanem žádné klinické zkušenos­
ti.11 Zdá se však, že půjde o relativně bezpečný přípravek.
Proběhla s ním již celá řada studií v rámci klinického pro­
gramu EXPANSE (60 000 pacientů ve 45 zemích světa)
a na základě dobrých výsledků apixabanu proti nízkomole­
kulárnímu heparinu enoxaparinu (studie ADVANCE 1–3)
v ortopedii byla schválena i jeho nynější indikace. Další
studií s kladným výsledkem pro apixaban je již dokonče­
ná studie ARISTOTLE (Apixaban for Reduction in Stroke
and Other Thrombotic Events in Atrial Fibrillation), v níž
byl porovnáván apixaban s warfarinem. Apixaban zde re­
dukoval roční výskyt ischemické cévní mozkové příhody
nebo systémové embolizace o 21 % (1,27 % oproti 1,6 % při
warfarinizaci/1 rok; hazard ratio = 0,79; 95% IS 0,66–0,95;
p < 0,001). Apixaban byl u nemocných s nevalvulární fib­
rilací srdečních síní také výrazně lepší ve svém profylak­
tickém účinku než kyselina acetylsalicylová. Dle výsledků
studie AVERROES (prevence iktu a embolie u pacien­
tů s nevalvulární fibrilací síní, kde není indikován war­
farin) bylo dosažené hazard ratio jen 0,45 (p < 0,001).12
Další zajímavé výsledky se nyní očekávají od studie za­
měřené na léčbu hluboké žilní trombózy a plicní embolie
AMPLIFY (první týden apixaban v dávce 10 mg dvakrát
denně, pak 5 mg dvakrát denně), opět v porovnání s war­
farinem, a také od pokračování této studie (AMPLIFY
EXT) po 6–12 měsících, zde již jen proti placebu.12
Přímý inhibitor trombinu
Dabigatran etexilát
Tento přípravek je prvním novým antikoagulanciem,
které bylo již 27. 3. 2008 schváleno Evropskou komisí k lé­
čebnému použití. V současnosti je také jediným dostup­
ným perorálním přímým reverzibilním inhibitorem trom­
binu na trhu. Jde o „prolék“ dabigatran etexilát, který je
až v organismu esterázami metabolizován na aktivní sub­
stanci dabigatran. Tato substance má rychlý nástup účinku
(1–4 h) s poměrně dlouhou dobou působení s poločasem
12–17 h.13 Vyrábí se v dávkování 75 mg, 110 mg a 150 mg.
Nemá interakci zprostředkovanou izoenzymy cytochromu
P450, proto je jeho interakce s léky minimální; v preven­
ci cévní mozkové příhody (CMP) u nemocných s fibrila­
cí síní je nutno snížit dávku pouze při současném podá­
vání s verapamilem. Kontraindikací použití dabigatranu14
je mimo krvácivé stavy i porucha funkce jater nebo jater­
ní onemocnění s očekávaným dopadem na přežití. Z léčby
proto mají být vyloučeni pacienti, u nichž byly hodnoty
jaterních enzymů zvýšeny nad dvojnásobek horní hranice
97
normálních hodnot laboratoře. Kontraindikací je dále
i souběžná léčba systémově podávaným ketoconazolem,
cyklosporinem, itraconazolem nebo tacrolimem. Protože
je tento přípravek převážně vylučován ledvinami (80 %), je
třeba před zahájením léčby zhodnotit u každého pacienta
funkci ledvin podle clearance kreatininu. Z léčby dabiga­
tranem pak mají být vyloučeni všichni nemocní s těžkou
poruchou ledvin s nálezem CrCL < 30 ml/min. Kontrola
CrCl by měla probíhat i během léčby, zejména u nemoc­
ných, u nichž lze zhoršení ledvin očekávat (např. při hy­
povolémii, dehydrataci, při souběžné léčbě nefrotoxický­
mi léky). Kontrola CrCL by měla být jednou ročně při léčbě
provedena i u osob starších 75 let a u pacientů s poruchou
funkce ledvin.14 Hepatální toxicitu, kterou projevoval jeho
předchůdce, přímý inhibitor trombinu ximelagatran (sta­
žený proto výrobcem z trhu), však dabigatran nemá.
Účinnost dabigatranu při prevenci tromboembolické
nemoci (TEN) byla porovnávána s enoxaparinem v pro­
gramu REVOLUTION. Dabigatran zde měl při primární
prevenci TEN po totální náhradě kolenního nebo kyčel­
ního kloubu srovnatelný účinek s LMWH enoxaparinem.
Na základě těchto klinických studií je dabigatran indiko­
ván v prevenci žilního tromboembolismu po elektivní ná‑
hradě kolenního a kyčelního kloubu.14 Doporučená dávka je
220 mg jednou denně, resp. v určitých případech reduko­
vaná dávka 150 mg jednou denně. Perorální léčbu je třeba
zahájit během 1–4 hodin po ukončení operace podáním
jedné tobolky, poté je nutno pokračovat dvěma tobolkami
jednou denně po celkovou dobu 10 dní (po elektivní ná­
hradě kolenního kloubu) a 28–35 dní (po elektivní náhradě
kyčelního kloubu), pokud nejsou krvácivé komplikace a je
zabezpečena hemostáza.14 S přípravkem proběhly i další
studie. Studie RE‑COVER byla zaměřena na léčbu akutní­
ho žilního tromboembolismu. Dabigatran v dávce 150 mg
dvakrát denně měl statisticky prokázanou non­‑inferioritu
oproti warfarinu. Po šestiměsíční léčbě došlo u dabigat­
ranové skupině k 2,4% výskytu recidivy TEN, u warfari­
nu v 2,1 % (p < 0,001 pro non‑inferioritu). Při léčbě war­
farinem však bylo pozorováno více všech druhů krvácení.
Na léčbu žilní tromboembolie jsou zaměřeny další studie,
např. RE‑MEDY (po předchozí léčbě warfarinem).
Nynější nejrozšířenější indikací dabigatranu je však pro­
fylaxe tromboembolických cévních mozkových příhod a sy­
stémové embolizace u nemocných s fibrilací síní. Vychází
se zde z velmi dobrých výsledků studie RE‑LY,15 která byla
provedena u více než 18 000 pacientů s fibrilací síní. Byl zde
porovnán účinek dvou dávek dabigatranu (110 mg nebo
150 mg dvakrát denně) s warfarinem. ­Dabigatran v dávce
150 mg dvakrát denně byl jako jediné z nových antikoagu­
lancií účinnější v prevenci CMP a systémové embolizace
ve srovnání s dobře kontrolovaným warfarinem. Ve srovná­
ní s warfarinem dále snižuje krvácivé CMP, úmrtí z vasku­
lárních příčin, intrakraniální krvácení a celkového krváce­
ní. Výskyt závažného krvácení byl u této dávky srovnatelný
s warfarinem. Dávka 110 mg dvakrát denně nebyla horší (je
non‑inferiorní) než warfarin v prevenci CMP a systémové
embolizace u jedinců s fibrilací síní, a to při sníženém riziku
98
intrakraniálního krvácení, celkového krvácení a závažného
krvácení. Na základě dosažených výsledků byl pak dabiga­
tran dne 1. 8. 2011 v Evropě schválen pro indikaci preven‑
ce cévní mozkové příhody a systémové embolizace u dospě‑
lých pacientů s nevalvulární fibrilací síní s jedním nebo více
následujícími rizikovými faktory: cévní mozkovou příhodou,
transitorní ischemickou atakou nebo systémovou embolizací
v anamnéze, EF LK < 40 %, symptomatickým ­srdečním se‑
lháním třídy II či vyšší dle klasifikace NYHA, věkem ≥ 75 let
nebo věkem ≥ 65 let spojeným s jedním z následujících one‑
mocnění – diabetes mellitus, ischemická choroba srdeční nebo
hypertenze.
Z důvodu vyšší účinnosti dabigatranu v prevenci CMP
oproti warfarinu je pro většinu pacientů doporučena
dávka 150 mg dvakrát denně. Léčba musí být dlouhodobá.
Pro pacienty ve věku 80 let nebo vyšším nebo pro ty,
kteří současně užívají verapamil, činí doporučená denní
dávka 220 mg (1 tobolka po 110 mg 2× denně). Denní
dávka 300 mg nebo 220 mg by měla být zvolena pro ná­
sledující skupiny na základě indviduálního posouzení ri­
zika tromboembolie nebo krvácení:
]] pacienti ve věku 75–80 let;
]] pacienti se středně těžkou poruchou funkce ledvin;
]] pacienti s gastritidou, ezofagitidou nebo gastroezofa­
geálním refluxem;
]] ostatní pacienti se zvýšeným rizikem krvácení.
U dětí a mladistvých do 18 let a u těhotných a během
kojení se však dabigatran nedoporučuje z důvodu nedo­
statku údajů o bezpečnosti a účinnosti.
Ovlivnění koagulace dabigatranem lze v mimořádných
situacích laboratorně monitorovat, jinak to opět při běžné
léčbě není třeba. Přibližný údaj o intenzitě antikoagulačního
účinku dabigatranu poskytuje aktivovaný parciální trombo­
plastinový čas (aPTT), který je snadno dostupný. Zejména je
užitečný k detekci nadměrné antikoagulační aktivity dabiga­
tranu. Výsledek testu aPTT > 80 sekund nebo dvojnásobek
horní hranice normálního rozmezí je v okamžiku minimál­
ní koncentrace dabigatranu (tj. v okamžiku, kdy má být po­
dána jeho další dávka) spojen se zvýšeným rizikem krváce­
ní. Nicméně test aPTT má omezenou citlivost a není vhodný
pro přesné stanovení antikoagulačního účinku, zvláště při
vysokých plazmatických koncentracích dabigatranu. V pří­
padě potřeby by měly být provedeny citlivější kvantitativ­
ní testy, jako je kalibrovaný dilutovaný trombinový čas He­
moclot (­Hyphen BioMed, Neuville‑sur‑Oise, Francie). Nález
plazmatické koncentrace dabigatranu > 200 ng/ml (přibliž­
ně > 65 s) za 10–16 hodin od podání předchozí dávky je
spojen se zvýšeným rizikem krvácení.16 Normální výsle­
dek jiného orientačního koagulačního testu – trombinové­
ho času (TT) – zase znamená, že není přítomen žádný kli­
nicky významný antikoagulační účinek dabigatranu.
Další praktické rady dle SPC14
Prevence CMP u pacientů s nevalvulární fibriací síní při
současném podávání dabigatranu se silnými inhibitory
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
glykoproteinu P, jako je amiodaron, verapamil, chinidin,
ketoconazol a clarithromycin: Při současném podávání ve­
rapamilu je dávku nutno snížit na 110 mg 2× denně, keto­
conazol je kontraindikován. Při současném podávání da­
bigatranu se silnými inhibitory glykoproteinu P je nutno
pacienta pečlivě klinicky sledovat. S identifikací pacientů
se zvýšeným rizikem krvácení způsobeným nadměrnou
expozicí dabigatranu mohou pomoci koagulační testy.
Starší pacienti: Pacienti ve věku ≥ 80 let musejí být léče­
ni denní dávkou 220 mg (1 tobolka po 110 mg 2× denně).
Pacienti ve věku 75–80 let mají být léčeni denní dávkou
300 mg (1 tobolka po 150 mg 2× denně). Podle rozhod­
nutí lékaře lze individuálně zvážit dávku 220 mg užíva­
nou ve formě jedné tobolky po 110 mg dvakrát denně,
pokud je riziko tromboembolie nízké a riziko krvácení
vysoké. Protože porucha funkce ledvin může být u star­
ších pacientů (> 75 let) častá, měla by být funkce ledvin
zhodnocena výpočtem CrCL před zahájením léčby dabiga­
tranem, aby byli z léčby vyloučeni pacienti s těžkou poru­
chou funkce ledvin (tj. CrCL < 30 ml/min). Během léčby by
měla být funkce ledvin také posouzena, pokud je pacient
v takovém klinickém stavu, kdy se očekává, že by mohlo
dojít k poklesu nebo zhoršení funkce ledvin (např. hypo­
volémie, dehydratace a souběžná léčba s některými léči­
vými přípravky atd.).
Přechod z léčby dabigatranem na parenterální anti­
koagulační léčbu: S přechodem na parenterální anti­
koagulační léčbu se doporučuje vyčkat 24 hodin od po­
dání poslední dávky dabigatranu.
Přechod z parenterální antikoagulační léčby na léčbu
­dabigatranem: Dabigatran etexilát je třeba podat 0–2 ho­
diny před časem, na který připadá následující dávka alter­
nativní léčby, nebo v době přerušení podávání v případě
kontinuální léčby (např. intravenózním nefrakcionova­
ným heparinem (UFH).
Přechod z léčby dabigatranem na antagonistu vitami‑
nu K (VKA): Léčbu pomocí antagonisty vitaminu K je
nutno zahájit podle úrovně CrCL následujícím způsobem:
]] CrCL ≥ 50 ml/min: zahájit podávání VKA tři dny před
vysazením dabigatranu;
]] CrCL ≥ 30 až < 50 ml/min: zahájit podávání VKA dva
dny před vysazením dabigatranu.
Pokud je léčba z důvodu nějakého výkonu dočasně
přerušena, je třeba postupovat s opatrností a antikoagu­
lační účinek je vhodné monitorovat. Clearance dabiga­
tranu u pacientů s renální insuficiencí může trvat déle.
To je třeba vzít v úvahu před jakýmkoli výkonem. V ta­
kových případech mohou koagulační testy (viz výše) po­
moci určit, zda je hemostáza ještě narušená.
Předoperační fáze a pravidla pro přerušení léčby před
invazivními a chirurgickými výkony: Postup je uveden
v tab. 1. Pokud je nutný akutní výkon, je třeba léčbu dabi­
gatran etexilátem dočasně přerušit. Je‑li to možné, je nutno
chirurgický či jiný výkon odložit tak, aby byl výkon prove­
den nejméně 12 hodin po podání poslední dávky. Pokud
chirurgický výkon nelze odložit, může být riziko krváce­
ní zvýšeno. To je třeba zvážit proti naléhavosti výkonu.
Podání inhibitorů protonové pumpy: Při současném po­
dávání dabigatranu spolu s pantoprazolem bylo pozorováno
přibližně 30% snížení plochy pod křivkou plazmatické kon­
centrace dabigatranu v závislosti na čase. Spolu s dabigatra­
nem byly v klinických studiích podávány vedle pantopra­
zolu i jiné inhibitory protonové pumpy (PPI) a nezdá se, že
by současné podávání PPI snižovalo účinnost dabigatranu.
Spinální anestezie/epidurální anestezie/lumbální punkce:
Výkony, jako je spinální anestezie, mohou vyžadovat plně
funkční hemostázu. Riziko vývoje spinálního nebo epidu­
rálního hematomu může být zvýšeno v případě traumatic­
ké nebo opakované punkce a při dlouhodobém používání
epidurálních katétrů. Po odstranění katétru je nutný nej­
méně dvouhodinový interval před podáním první dávky
dabigatran etexilátu. Tyto pacienty je nutno často sledo­
vat, zda se u nich nerozvíjí neurologické známky a přízna­
ky spinálního nebo epidurálního hematomu.
Postup při krvácení: Dabigatran nemá antidotum. Vý­
robce v případech klinicky závažného krvácení doporučuje
léčbu přerušit a zjistit zdroj krvácení. Protože se dabigatran
vylučuje převážně renálně, musí být udržována adekvát­
ní diuréza. Dle úvahy ošetřujícího lékaře se zajistí vhodná
podpůrná léčba, jako je chirurgická hemostáza a náhrada
krevního objemu (erytrocytová masa, plazma a jiné deri­
váty krve). Vzhledem k nízké vazbě na bílkoviny však lze
dabigatran dialyzovat bez přidání antikoagulancia. Nyní
byla uveřejněna zpráva o úspěšné hemodialýze při krvácení
Přechod z antagonisty vitaminu K (VKA) na léčbu dabi‑
gatranem: Podávání antagonistů vitaminu K je nutno ukon­
čit. Dabigatran lze podat, jakmile hodnota INR je < 2,0.
Kardioverze: Léčbu dabigatran etexilátem není nutno
přerušovat z důvodu kardioverze.
Zapomenutá dávka: Zapomenutá dávka dabigatran
etexilátu může být užita ještě do 6 hodin před podáním
následující dávky. Pokud je čas do následující dávky krat­
ší než 6 hodin, je nutno zapomenutou dávku vynechat.
Chirurgické a jiné výkony: Pacientům, jimž je podáván
dabigatran etexilát a kteří podstupují chirurgické nebo
jiné invazivní výkony, hrozí zvýšené riziko krvácení. Z to­
hoto důvodu může být nutné dabigatran etexilát před chi­
rugickými výkony dočasně vysadit.
Tab. 1 Přerušení léčby dabigatranem před invazivními
a chirurgickými výkony
J. Kvasnička – Nová antikoagulancia
Funkce Odhadovaný Podávání dabigatranu se má před
ledvin
poločas
elektivním operativním výkonem
(CrCL
(v hod.)
ukončit
v ml/min)
Vysoké riziko
Běžné riziko
krvácení nebo
rozsáhlý chirurgický
výkon
≥ 80
asi 13
2 dny před
24 hodin před
≥ 50
až < 80
≥ 30 až
< 50
asi 15
2–3 dny před
1–2 dny před
asi 18
4 dny před
2–3 dny před
(> 48 h)
99
po provedeném bypassu spolu s náhradou insuficientní aor­
tální chlopně u pacienta léčeného předtím dabigatranem
v dávce 150 mg dvakrát denně. Byl mu třikrát podáván i re­
kombinantní faktor VIIa, avšak bez většího vlivu na zástavu
krvácení, podobně jako podání kyseliny tranexamové, 22 j.
plazmy a četných převodů destiček a erytrocytové masy.17
Diskuse k použití „nových“ antikoagulancií
Jaké stanovisko je tedy dnes možné zaujmout k léčbě „no­
vými“ antikoagulancii? Udělení povolení k léčbě národ­
ními institucemi kontrolujícími léčiva (u nás je to SÚKL
v návaznosti na EMA) ještě automaticky neznamená, že
schválené přípravky budou při léčbě ve všech svých indika­
cích dle SPC doporučovány i jednotlivými odbornými sku­
pinami. U nás je k tomu oprávněna zejména Česká kardio­
logická společnost. Dabigatran má od 1. 5. 2012 v České
republice schválenu úhradu v indikaci prevence CMP u pa­
cientů s nevalvulární fibrilací síní. Přípravek může předepi­
sovat kardiolog, internista a neurolog. Přípravek je ve výše
uvedených indikacích hrazen v prevenci CMP a systémové
embolizace u dospělých pacientů indikovaných k antikoa­
gulační léčbě při kontraindikaci warfarinu, tj.: a) nemož­
nost pravidelných kontrol INR; b) nežádoucí účinky při
léčbě warfarinem; c) nemožnost udržet INR v terapeutic­
kém rozmezí 2,0–3,0, tzn. 2 ze 6 měření nejsou v uvede­
ném terapeutickém rozmezí; d) rezistence na warfarin, tj.
nutnost podávat denní dávku vyšší než 10 mg. Rivaroxa­
ban má mít úhradu při indikaci k prevenci CMP u fibrila­
cí síní a k léčbě hluboké žilní trombózy schválenu v blíz­
ké době. Zatím je nutno přiznat, že s používáním nových
antikoagulancií nejsou dlouhodobé zkušenosti. K léčbě
byly povoleny teprve před několika lety. Proto se doporu­
čuje, aby v případě indikace nových antikoagulancií byli
pacienti vždy pečlivě seznámeni se všemi „pro“ i „proti“
nových léků (včetně cenového srovnání) a sami se pak
také rozhodli pro vhodnější alternativu. Pokud v přípa­
dě potřeby chybí rychlý a účinný způsob eliminace účin­
ku „nových“ antikoagulancií, vede to u každého lékaře také
k obavě z možného rizika nezvládnutelného krvácení v pří­
padě úrazu, urgentní operace apod. Proto se stále vytvá­
řejí registry závažných komplikací při jejich použití, větši­
nou se však zjišťuje, že ke krvácení dochází zejména tehdy,
pokud se nerespektují údaje uvedené v SPC přípravků. Nej­
větší klinické zkušenosti pro dlouhodobé podávání jsou
zatím s dabigatranem a ukazují, že krvácivých komplika­
cí je méně, než bylo v klinických studiích. Nová antikoa­
gulancia se tedy ukazují jako bezpečná. Evropská kardio­
logická společnost v novelizovaných Doporučeních pro
léčbu nemocných s fibrilací síní z roku 201218 při indikaci
antikoagulancií doporučuje použít rozšířený bodový systé­
mu hodnocení, označovaný jako CHA2DS2‑VASc (tab. 2),
který by měl z léčby antikoagulancii vyloučit jen pacienty
s nejnižším rizikem CMP, pro ostatní je tato léčba vhodná.
Tab. 2 Skórovací systém CHA2DS2‑VASc
]] C: Congestive heart failure (městnavé srdeční selhání)
]] H: Hypertension (hypertenze)
]] A2: Age ≥ 75 (věk ≥ 75 let)
]] D: Diabetes mellitus
]] S2: Stroke/TIA/TEN (CMP/TIA/tromboembolická nemoc)
]] V: Vascular disease (cévní onemocnění: ICHS, infarkt
myokardu, ICHDK či pláty v aortě)
]] A: Age 65–74 (věk 65–74 let)
]] Sc: Sex category – female (ženské pohlaví)
1
1
2
1
2
1
1
1
Tab. 3 Skórovací systém HAS‑BLED ke zjištění rizika krvácení
při léčbě OAC při FiS
]] H: Hypertension (hypertenze)
1
]] A: Abnormal renal or liver function (porucha
1 nebo 2
ledvinných či jaterních funkcí (1 bod za každou)
]] S: Stroke (cévní mozková příhoda)
1
]] B: Bleeding (krvácení)
1
]] L: Labile INR (kolísavá hodnota INR)
1
]] E: Elderly (věk > 65 let)
1
]] D: Drugs (léky nebo alkohol – 1 bod za každý)
1 nebo 2
Při skóre ≥ 3 body se zvyšuje riziko velkého krvácení = intrakraniálního,
vyžadujícího hospitalizaci, pokles Hb o 20 g/l či vyžadující krevní
převody/během 1 roku terapie warfarinem.
Obecně se zde povoluje použít všechna antikoagulan­
cia: warfarin, dabigatran, rivaroxaban i apixaban. Ke sní­
žení rizika krvácení se pak pro volbu antikoagulancia do­
poručuje použít tzv. skórovací systém HAS‑BLED (tab. 3),
kde je mimo jiné hodnocena i nestabilita testování účinku
warfarinu, podmíněná hlavně geneticky. V naší populaci
se to může týkat až 30 % osob.19 Vysoké riziko krvácení
hrozí při zjištěné hodnotě skóre ≥ 3 body, kdy je vhodnější
použít nová antikoagulancia s nižším rizikem intrakraniál­
ního krvácení. Toto nové doporučení též uvádí, že samot­
né zvýšené riziko krvácení by ještě nemělo být důvodem
pro nepodání antikoagulační léčby. V zájmu ochrany pa­
cienta pro všechna nová antikoagulancia se doporučuje,
že by neměla být podávána pacientům s CrCl < 30 ml/min,
tedy že u všech pacientů by před zahájením léčby měla být
zhodnocena funkce ledvin. Převod z warfarinu na nová
antikoagulans by měl následovat až tehdy, je‑li INR < 2,0.
Při výběru je podle těchto doporučení k profylaxi kardio­
embolického iktu u nemocných lepší dabigatran (třída IIa,
hladina B) než rivaroxaban (třída IIa, hladina C). Závi­
sí to však také na dalších kritériích. Podobně se vyjadřu­
jí i nová 9. doporučení ACCP z roku 2012.20 Je však jasné,
že konečné rozhodnutí může poskytnout až kontrolovaná
studie srovnávající účinky nových přípravků mezi sebou.
Vypracováno za podpory RVO‑VFN 64165/2012.
Literatura je k dispozici u autora.
Adresa pro korespondenci
Prof. MUDr. Jan Kvasnička, DrSc. Trombotické centrum, Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, U Nemocnice 2, 128 01 Praha 2,
e‑mail: [email protected]
100
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Projekt FIAKR
Analýza výsledků z okresu Mladá Boleslav po jednom roce
Renata Cífková, Jaromír Hradec,* Jan Švihovec,** Svatopluk Býma,*** Věra Lánská****
Centrum kardiovaskulární prevence 1. LF UK a TN, II. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha; Mezinárodní centrum klinického výzkumu, Brno
* 3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
** Farmakologický ústav 2. LF UK, Praha
*** Oddělení praktického a rodinného lékařství Ústavu sociálního lékařství LF UK, Hradec Králové
**** Oddělení medicínské statistiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
Souhrn
Cílem projektu FIAKR (Farmakologická intervence rizikových faktorů a absolutní kardiovaskulární riziko) je zjistit prevalenci a in‑
cidenci hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění v reprezentativním vzorku dospělé populace okresu Mladá
Boleslav a u osob s vysokým kardiovaskulárním rizikem (≥ 5 % podle tabulek SCORE pro Českou republiku) důsledně aplikovat
všechna preventivní opatření. Vyšetření po jednom roce bylo provedeno u 1 032 osob, tj. u 97,3 % původního souboru. U žen
klesla prevalence kuřáctví (ze 17,2 % na 14,6 %; p < 0,05). Změny v průměrných hodnotách systolického krevního tlaku u žen
a diastolického TK u obou pohlaví jsou sice malé, ale statisticky významné. Výraznějšího zlepšení bylo dosaženo v lipidových
parametrech u mužů i žen, hodnota glykémie nalačno rovněž klesla u obou pohlaví. Celkové kardiovaskulární riziko vypočtené
podle SCORE je výrazně vyšší u mužů a po jednom roce se nemění. Nedostatečné ovlivňování základních rizikových faktorů ne‑
pochybně přispívá ke stále vysoké úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění v České republice. (Kap Kardiol 2012; 4: 101–104)
Klíčová slova
 rizikové faktory  kardiovaskulární onemocnění  absolutní kardiovaskulární riziko  projekt SCORE  hypertenze
 ­dyslipidémie  diabetes mellitus  kouření
Úvod
Hypertenze, dyslipidémie, kouření a diabetes melli­
tus patří mezi základní modifikovatelné rizikové fakto­
ry kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Navzdory
účinné intervenci a širokému povědomí je prevalen­
ce rizikových faktorů KVO v Evropě vysoká a tzv. cílo­
vých hodnot rizikových faktorů dosahuje jen malá část
populace.1
Cílem projektu FIAKR (Farmakologická intervence ri­
zikových faktorů a absolutní kardiovaskulární riziko) je
zjistit prevalenci a incidenci hlavních rizikových faktorů
KVO v reprezentativním vzorku dospělé populace okre­
su Mladá Boleslav, a u osob s vysokým kardiovaskulár­
ním rizikem (≥ 5 % podle tabulek SCORE pro Českou re­
publiku) důsledně aplikovat všechna preventivní opatření.
Plán projektu a vstupní data byla publikována v Kapito‑
lách z kardiologie pro praktické lékaře v roce 2009.2,3 Cílem
tohoto sdělení je analyzovat výsledky projektu po jednom
R. Cífková et al. – Projekt FIAKR
roce u náhodně vybraných pojištěnců zdravotní pojišťov­
ny Škoda, zařazených do projektu FIAKR v okrese Mladá
Boleslav.
Metodika
Do projektu FIAKR byli zařazeni muži i ženy ve věku
45–64 let, jejichž rodná čísla byla vybrána metodou ná­
hodného výběru z centrálního registru pojištěnců. Ná­
hodně vybraní pojištěnci byli osloveni svými praktickými
lékaři dopisem, ve kterém jim byl projekt FIAKR předsta­
ven, vysvětleny jeho cíle a zároveň byli vyzváni k účasti
(v podrobnostech odkazuji na citace 2 a 3).
Při vstupním vyšetření praktický lékař vyplnil do­
tazník obsahující identifikaci pojištěnce, základní ana­
mnestické údaje se zaměřením na přítomnost hlavních
rizikových faktorů KVO, případně na přítomnost ma­
nifestního KVO, změřil základní antropometrické údaje
101
(výška, tělesná hmotnost a obvod pasu), hodnoty krev­
ního tlaku a tepové frekvence v klidu. Krevní tlak byl
měřen automatickým digitálním tonometrem znač­
ky OMRON, typ 705CP II. Byla prováděna tři měření
s odstupem jedné minuty. Pro statistickou analýzu dat
byl použit průměr z druhého a třetího měření. Součás­
tí vstupního vyšetření byl odběr krve nalačno za úče­
lem stanovení celkového a HDL cholesterolu, triglyce­
ridů a glykémie, a dále byly doplněny i údaje o případné
farmakoterapii.
Bylo doporučeno, aby léčba osob s vysokým kardio­
vaskulárním rizikem probíhala v souladu s platnými do­
poručenými postupy4‑12 léčebnými přípravky schválenými
a běžně užívanými v ČR. Jejich volba byla zcela ponechá­
na na rozhodnutí praktického lékaře.
Vyšetření bylo zopakováno po jednom roce. Pro stati­
stickou analýzu dat jsme použili párový t‑test pro spojité
veličiny a χ2 test pro diskrétní veličiny. Hodnoty triglyce­
ridů byly před hodnocením logaritmovány.
Pro výpočet celkového kardiovaskulárního skóre byla
použita rovnice vytvořená specificky pro Českou repub­
liku; výpočet nebyl prováděn u osob s manifestním KVO,
které jsou automaticky považovány za osoby s vysokým
KV rizikem, a u diabetiků, kteří jsou podle našich dopo­
ručení považováni za osoby stejného rizika jako osoby
s manifestním KVO.4
Výsledky
Do projektu FIAKR vstoupilo 1 068 osob (587 mužů
a 481 žen) průměrného věku 56,0 ± 6,2 let (věkové roz­
mezí 40–66 let), kteří jsou všichni pojištěnci ZP Škoda
a mají trvalé bydliště v okrese Mladá Boleslav.
Vyšetření po jednom roce bylo provedeno u 1 039 osob
(567 mužů a 472 žen), tj. u 97,3 % původního soubo­
ru. Základní anamnestické údaje o rizikových faktorech
a KVO při vstupu do projektu a po jednom roce jsou
uvedeny v tab. 1. U žen poklesla prevalence kuřáctví
(ze 17,2 % na 14,6 %; p < 0,05). U obou pohlaví se zvýšil
počet osob s hypertenzí a dyslipidémií v anamnéze, rov­
něž stoupl počet osob medikamentózně léčených pro tato
onemocnění. Počet diabetiků se během jednoho roku vý­
znamně neměnil, u mužů vzrostlo zastoupení diabetiků
medikamentózně léčených. U mužů rovněž mírně narostl
počet osob s ICHS v anamnéze.
V tab. 2 jsou uvedeny základní antropometrické a la­
boratorní parametry a hodnoty krevního tlaku. Změny
v průměrných hodnotách systolického krevního tlaku
u žen a diastolického TK u obou pohlaví jsou sice malé,
ale statisticky významné. Výraznějšího zlepšení bylo do­
saženo v lipidových parametrech u mužů i žen, hodnota
glykémie nalačno rovněž klesla u obou pohlaví. Celkové
kardiovaskulární riziko vypočtené podle SCORE je výraz­
ně vyšší u mužů a po jednom roce se nemění.
Tab. 1 Porovnání vstupních a kontrolních parametrů po jednom roce
Muži (n = 567)
vstupní
po 1 roce
Ženy (n = 472)
vstupní
po 1 roce
Kuřáctví
]] Kuřák
107 (18,9 %)
101 (17,8 %)
81 (17,2 %)
69 (14,6 %)*
Hypertenze v anamnéze
258 (45,5 %)
298 (52,6 %)***
209 (44,3 %)
234 (49,6 %)***
]] Medikamentózně léčená HT
244 (43,0 %)
290 (51,1 %)***
203 (43 %)
225 (47,7 %)***
Dyslipoproteinémie v anamnéze
204 (36,0 %)
293 (51,7 %)***
169 (35,8 %)
258 (54,7 %)***
]] Medikamentózně léčená DSL
103 (18,2 %)
189 (33,0 %)***
79 (16,7 %)
128 (27,1 %)***
Diabetes mellitus v anamnéze
58 (10,2 %)
65 (11,5 %)
38 (8,1 %)
41 (8,7 %)
]] DM medikamentózně léčený
38 (6,7 %)
49 (8,6 %)**
27 (5,7 %)
28 (5,9 %)
Ischemická choroba srdeční v anamnéze
37 (6,5 %)
43 (7,6 %)*
26 (5,5 %)
29 (6,1 %)
]] Stabilní angina pectoris
11 (1,9 %)
16 (2,8 %)*
19 (4,0 %)
22 (4,7 %)
]] Stav po infarkt myokardu
9 (1,6 %)
10 (1,8 %)
2 (0,4 %)
2 (0,4 %)
]] Perkutánní koronární intervence
7 (1,2 %)
10 (1,8 %)
1
1
]] Aortokoronární bypass (CABG)
8 (1,4 %)
8 (1,4 %)
0
0
]] Nespecifikováno
11 (1,9 %)
14 (2,5 %)
5 (1,1 %)
9 (1,9 %)*
Jiné KVO v anamnéze
33 (5,8 %)
20 (3,5 %)**
17 (3,6 %)
5 (1,1 %)**
]] Ischemická choroba dolních končetin
8 (1,4 %)
12 (2,1 %)*
1 (0,2 %)
2 (0,4 %)
]] TIA/CMP
15 (2,6 %)
17 (3,0 %)*
8 (1,7 %)
8 (1,7 %)
]] Revaskularizace kromě CABG
2 (0,4 %)
1 (0,2 %)
]] Nespecifikováno
8 (1,4 %)
12 (2,1 %)*
0
1
7 (1,5 %)
8 (1,7 %)
* p < 0,05; ** p < 0,01; *** p < 0,001
CMP – cévní mozková příhoda; DM – diabetes mellitus; DSL – dyslipoproteinémie; HT – hypertenze; TIA – transitorní ischemická ataka
102
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Tab. 2 Porovnání vstupních a kontrolních parametrů (antropometrické, laboratorní parametry a hodnoty TK)
Muži (n = 567)
vstupní
po 1 roce
Hmotnost, kg
90,3 ± 13,54
90,6 ± 13,80
BMI, kg/m
28,6 ± 4,07
28,7 ± 4,16
Obvod pasu, cm
101,2 ± 10,81
100,4 ± 11,30***
2
Ženy (n = 472)
vstupní
po 1 roce
76,1 ± 14,58
28,31 ± 5,33
92,7 ± 13,38
76,9 ± 14,59***
28,58 ± 5,26***
92,3 ± 12,98
STK, mm Hg
128,6 ± 12,50
128,1 ± 12,33
127,0 ± 12,27
125,4 ± 13,40**
DTK, mm Hg
80,2 ± 8,21
79,0 ± 7,87***
78,8 ± 7,43
77,1 ± 7,65***
TK < 140/90 mm Hg, n (%)
415 (73,2)
Tepová frekvence, počet/min
70,6 ± 7,14
444 (78,3)*
71,2 ± 7,72
374 (79,2)
397 (84,1)*
71,6 ± 6,20
71,9 ± 6,33
Celkový cholesterol, mmol/l
5,27 ± 0,87
5,00 ± 0,93***
5,44 ± 1,01
5,28 ± 0,91***
Triglyceridy, mmol/l
1,91 ± 1,46
1,70 ± 1,19***
1,46 ± 1,31
1,37 ± 0,81
HDL cholesterol, mmol/l
1,28 ± 0,36
1,28 ± 0,37
1,58 ± 0,40
1,54 ± 0,40**
LDL cholesterol, mmol/l
3,20 ± 0,78
2,99 ± 0,85***
3,21 ± 0,86
3,12 ± 0,79**
LDL cholesterol < 3,0 mmol/l, n (%)
201 (38,9)
261 (50,5)***
185 (40,4)
204 (44,5)
Glykémie, mmol/l
5,51 ± 1,43
5,36 ± 1,43***
5,21 ± 1,43
5,08 ± 1,14**
Riziko podle SCORE, %
4,57 ± 3,41
4,65 ± 3,27
2,32 ± 2,21
2,43 ± 2,31
* p < 0,05; ** p < 0,01; *** p < 0,001
BMI – body mass index; DTK – diastolický krevní tlak; STK – systolický krevní tlak; TK – krevní tlak
V tab. 3 a 4 jsou uvedeny stejné parametry zvlášť pro
skupinu hypertoniků a diabetiků. U hypertoniků byly nej­
více ovlivněny hodnoty systolického a diastolického TK
a výrazně narostlo zastoupení osob, u nichž bylo dosa­
ženo TK < 140/90 mm Hg (z 52,5 % na 70,6 % u mužů
a z 59,7 % na 76,5 % u žen; p < 0,001). U hyper­toniků byly
příznivě ovlivněny i lipidové parametry a stoupl počet
osob, u nichž bylo dosaženo hodnoty LDL cholestero­
lu < 3 mmol/l. Celkové kardiovaskulární riziko vypočte­
né podle SCORE je výrazně vyšší u mužů s hypertenzí,
po jednom roce se u hypertoniků nemění.
Vzhledem k nízkému počtu diabetiků (n = 115) nejsou
uváděny výsledky zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Vý­
znamně klesla hodnota glykémie nalačno (z 8,15 ± 2,60
Tab. 3 Porovnání vstupních a kontrolních parametrů (antropometrické, laboratorní parametry a hodnoty TK) u hypertoniků
Muži (n = 320)
vstupní
vstupní
po 1 roce
Hmotnost, kg
93,5 ± 13,6
93,5 ± 13,8
80,0 ± 16,1
80,4 ± 15,7
BMI, kg/m
29,9 ± 4,25
29,9 ± 4,34
30,1 ± 5,67
30,2 ± 5,52
Obvod pasu, cm
104,3 ± 10,8
103,4 ± 11,5**
96,9 ± 13,9
96,4 ± 13,1
STK, mm Hg
133,3 ± 12,9
131,1 ± 12,3**
132,7 ± 11,8
129,3 ± 13,0***
DTK, mm Hg
83,1 ± 8,4
80,8 ± 7,8***
81,9 ± 7,2
79,0 ± 7,6***
226 (70,6)***
145 (59,7)
186 (76,5)***
2
TK < 140/90 mm Hg, n (%)
Tepová frekvence, počet/min
168 (52,5)
70,6 ± 7,4
po 1 roce
Ženy (n = 243)
71,1 ± 7,9
71,1 ± 6,8
71,1 ± 6,4
Celkový cholesterol, mmol/l
5,15 ± 0,87
4,79 ± 0,89***
5,42 ± 1,03
5,21 ± 0,92***
Triglyceridy, mmol/l
1,93 ± 1,25
1,73 ± 1,18***
1,60 ± 0,88
1,53 ± 0,91
HDL cholesterol, mmol/l
1,24 ± 0,36
1,24 ± 0,34
1,49 ± 0,36
1,45 ± 0,35
LDL cholesterol, mmol/l
3,10 ± 0,78
2,80 ± 0,79***
3,22 ± 0,91
3,07 ± 0,80**
LDL cholesterol < 3,0 mmol/l, n (%)
93 (39,6)
109 (46,4)
Glykémie, mmol/l
123 (42,1)
5,83 ± 1,67
175 (59,9)
5,63 ± 1,67**
5,48 ± 1,80
5,37 ± 1,37
Riziko podle SCORE, %
5,46 ± 3,64
5,27 ± 3,38
2,97 ± 2,35
2,98 ± 2,47
* p < 0,05; ** p < 0,01; *** p < 0,001
BMI – body mass index; DTK – diastolický krevní tlak; STK – systolický krevní tlak; TK – krevní tlak
R. Cífková et al. – Projekt FIAKR
103
Tab. 4 Porovnání vstupních a kontrolních parametrů (antropo­
metrické, laboratorní parametry a hodnoty TK) u diabetiků,
n = 115
Vstupní
Po 1 roce
Hmotnost, kg
92,5 ± 17,8
92,8 ± 17,9
BMI, kg/m
31,9 ± 5,50
32,0 ± 5,36
Obvod pasu, cm
106,5 ± 12,9
105,8 ± 13,0
STK, mm Hg
132,1 ± 14,4
131,5 ± 13,9
DTK, mm Hg
79,6 ± 7,75
77,8 ± 8,21*
2
Tepová frekvence, počet/min 70,8 ± 7,0
71,0 ± 7,0
Celkový cholesterol, mmol/l
4,60 ± 1,04***
4,96 ± 1,09
Triglyceridy, mmol/l
2,21 ± 2,04
1,79 ± 1,11
HDL cholesterol, mmol/l
1,21 ± 0,38
1,25 ± 0,34
LDL cholesterol, mmol/l
2,88 ± 0,96
2,60 ± 0,94**
Glykémie, mmol/l
8,15 ± 2,60
7,41 ± 2,54**
* p < 0,05; ** p < 0,01; *** p < 0,001
BMI – body mass index; DTK – diastolický krevní tlak; STK – systolický
krevní tlak; TK – krevní tlak
na 7,41 ± 2,54 mmol/l; p < 0,01), dále hodnota celkové­
ho a LDL cholesterolu.
Diskuse
Rizikové faktory ovlivnitelné změnou životosprávy (těles­
ná hmotnost, kuřáctví) se v projektu FIAKR nepodařilo
během jednoho roku významněji ovlivnit, podobně jako
ve studii EUROASPIRE.13 Největšího zlepšení bylo dosa­
ženo v lipidových parametrech a bylo způsobeno účinkem
statinů. Celkové kardiovaskulární riziko nebylo po jed­
nom roce u celého souboru ovlivněno. Je třeba zdůraznit,
že hodnoty vstupních parametrů byly většinou velmi pří­
znivé (např. 52,5 % mužů s hypertenzí a 59,7 % žen s hy­
pertenzí mělo hodnoty TK < 140/90 mm Hg při vstupním
vyšetření) včetně nízké prevalence kuřáctví u obou po­
hlaví. V náhodně vybraném populačním vzorku ve studii
Czech post‑MONICA (2006–2009) bylo nalezeno 31,9 %
kuřáků v mužské populaci a 23,3 % kuřaček.14 Celkové
kardiovaskulární riziko se v průběhu jednoho roku ne­
podařilo ovlivnit ani u rizikovějších skupin, jakými jsou
hypertonici nebo diabetici.
Stanovení celkového kardiovaskulárního rizika je zá­
kladním vodítkem v prevenci kardiovaskulárních one­
mocnění. Lékaři provádějící primární prevenci jsou
klíčovými hráči v ovlivňování rizikových faktorů. Ne­
dávno publikovaná průřezová studie EURIKA, provedená
ve 12 evropských zemích s cílem posoudit míru ovlivnění
tradičních rizikových faktorů KVO, zjistila, že nedostateč­
né ovlivňování čtyř základních rizikových faktorů přispívá
téměř 30 % k riziku KVO a 3 % k navýšení rizika úmrtí
na KVO.1 Nedostatečné ovlivňování základních riziko­
vých faktorů nepochybně přispívá ke stále vysoké úmrt­
nosti na kardiovaskulární onemocnění v České republice.
Projekt FIAKR byl podporován nadačním fondem Galena,
později transformovaným v nadační fond Pro Vaše srdce.
Literatura
1.Guallar E, Banegas JR, Blasco‑Colmenares E, et al. Excess risk attributable
to traditional cardiovascular risk factors in clinical practice setting across
Europe – the EURIKA Study. BMC Public Health 2011;11:704.
2.Cífková R, Hradec J, Švihovec J, Býma S. Projekt FIAKR. Plán projektu
a vstupní data z okresu Mladá Boleslav. Kap Kardiol 2009;1:107–110.
3.Cífková R, Hradec J, Švihovec J, Býma S. Projekt FIAKR. Analýza vstupních
dat hypertoniků z okresu Mladá Boleslav. Kap Kardiol 2009;1:143–145.
4.Cífková R, Býma S, Češka R, et al. Prevence kardiovaskulárních onemoc­
nění v dospělém věku. Společné doporučení českých odborných společ­
ností. Cor Vasa 2005;47(Suppl):3–14.
5.Býma S, Hradec J. Prevence kardiovaskulárních onemocnění. Doporučený
diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Novelizace
2009. Praha: Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, 2009.
6.Češka R, Herber O, Skoupá J, et al. Dyslipidemie. Doporučený diagnostic­
ký a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Centrum do­
poručených postupů pro praktické lékaře, 2004.
7.Karen I, Widimský J jr. Arteriální hypertenze. Doporučený diagnostický
a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. 2 vyd. Praha: Centrum
doporučených postupů pro praktické lékaře, 2008.
8.Karen I, Kvapil M, Býma S, Herber O. Diabetes mellitus. Doporučený
diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha:
­Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, 2005.
9.Čupka J, Nešpor K, Králíková E, et al. Léčba závislosti na tabáku v ordi­
naci praktického lékaře. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro
všeobecné praktické lékaře. Praha: Centrum doporučených postupů pro
praktické lékaře, 2005.
10. Hlúbik P, Kunešová M, Fried M, Býma S. Obezita. Doporučený diagnos­
tický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Centrum
doporučených postupů pro praktické lékaře, 2009.
11. Karen I, Souček M. Metabolický syndrom – diagnostika a léčba. Doporu­
čený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha:
Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, 2007.
12. Hradec J, Býma S. Ischemická choroba srdeční. Doporučený diagnostic­
ký a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Centrum do­
poručených postupů pro praktické lékaře, 2007.
13. Kotseva K, Wood D, De Backer G, et al; EUROASPIRE Study Group.
­EUROASPIRE III: a survey on the lifestyle, risk factors and use of cardio­
protective drug therapies in coronary patients from 22 European count­
ries. Eur J Cardiovasc Prev Rehabil 2009;16:121–137.
14. Cífková R, Bruthans J, Adámková V, et al. Prevalence základních kardio­
vaskulárních rizikových faktorů v české populaci v letech 2006–2009. Stu­
die Czech post‑MONICA. Cor Vasa 2011;53:220–229.
Adresa pro korespondenci
Prof. MUDr. Renata Cífková, CSc. Centrum kardiovaskulární prevence, 1. LF UK a Thomayerova nemocnice, Vídeňská 800, 140 59 Praha 4, e‑mail:
­[email protected]
104
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Jaký alkohol je pro naše zdraví nejlepší
Milan Šamánek, Zuzana Urbanová*
Dětské kardiocentrum, Fakultní nemocnice v Motole, Praha
* Klinika dětského a dorostového lékařství, 1. LF UK a VFN, Praha
Souhrn
Příznivé projevy pití malého množství vína, piva a jiných alkoholických nápojů na mortalitu na infarkt myokardu, cévní mozko‑
vou příhodu, hypertenzi, diabetes mellitus, na zlepšení kvality a prodloužení života a na zpomalení příznaků stárnutí jsou způ‑
sobeny samotným alkoholem. Příčinou je především zvýšení HDL cholesterolu, snížení agregability krevních destiček a sníže‑
ní hladiny fibrinogenu. Racionální je pít malé množství jakéhokoli druhu alkoholu co nejvíce dní v týdnu. Pití vína bychom měli
dávat přednost před konzumací jiných druhů alkoholu. Důvodem by mohla být skutečnost, že ve víně, na rozdíl od ostatních
alkoholických nápojů, může příznivě působit vliv antioxidantů. Mezi bílým a červeným vínem není žádný rozdíl a nemá smysl
věřit „francouzskému paradoxu“, který upřednostňuje červené víno před bílým. Rozhodujícím kritériem nechť zůstane chuťo‑
vý vjem. (Kap Kardiol 2012; 2012; 4: 105–109)
Klíčová slova
 druh alkoholu  víno  infarkt myokardu  cévní mozková příhoda  diabetes mellitus  hypertenze  resveratrol
Úvod
Již mnoho let probíhají výzkumy, které prokazují příznivý
vliv konzumace alkoholických nápojů na celkovou a hlav­
ně kardiovaskulární mortalitu, na níž mají největší podíl
infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, hypertenze,
diabetes mellitus a jeho srdeční komplikace. Konzumace
alkoholu zlepšuje i kvalitu života, prodlužuje jeho délku
a zpomaluje příznaky stárnutí. Jak se ukazuje, účinnou
látkou, která stojí za příznivými projevy vína, piva a ji­
ných alkoholických nápojů, je samotný alkohol.
Mechanismus příznivého působení alkoholu
Opomeneme‑li protidestičkový účinek způsobený tím,
že v jednom litru vína je obsaženo 11–22 mg kyseliny
acetyl­salicylové a ještě vyšší množství jejích metabolitů
(kyseliny 2,3‑ a 2,5‑dihydroxybenzoové), zůstává na prv­
ním místě skutečnost, že vlivem alkoholu se především
zvyšuje koncentrace HDL cholesterolu. Dosud nevíme,
čím je zvýšení koncentrace HDL cholesterolu způsobe­
no. Pravděpodobně je to inhibicí CETP, který transformu­
je HDL cholesterol na VLDL cholesterol. Inhibice CETP
pak koncentraci HDL cholesterolu nesnižuje, naopak ji
umožňuje zvyšovat. O zvyšování hodnot HDL choleste­
rolu vlivem střídmého pití alkoholu se ví již dlouho. Po­
pisují to téměř všichni autoři, kteří se problematikou pití
M. Šamánek, Z. Urbanová – Jaký alkohol je pro naše zdraví nejlepší
alkoholu zabývají. Také při naší studii se hodnota HDL
chole­sterolu statisticky významně zvýšila po konzumaci
malého množství alkoholu ve formě znovínského veltlín­
ského vína. Podle údajů z literatury se zvýšení HDL cho­
lesterolu účastní až 70% podílem na celkovém příznivém
účinku alkoholu.
V loňském roce tyto nálezy potvrdila rozsáhlá meta­
analytická studie, která jednoznačně prokázala, že při pití
alkoholu stoupá koncentrace HDL cholesterolu. Vzestup
byl dokonce větší než při pokusech s jakýmikoli dosud
dostupnými léčivými látkami. Proto Americký úřad pro
kontrolu potravin a léčiv (FDA) doporučuje alkohol
nejen pro prevenci a léčení kardiovaskulárních i jiných
onemocnění, ale také pro léčbu všech pacientů, kteří mají
nízkou hodnotu HDL cholesterolu.1
Alkohol znesnadňuje vznik embolizace koronárních
a mozkových arterií tím, že snižuje agregabilitu destiček.
Snížení agregace krevních destiček bylo nalezeno u země­
dělců v jižní Francii, kteří pili v průměru 45 g alkoholu
denně ve formě vína. Důležité je právě časté, pravidelné
pití, protože funkce destiček se po ukončení konzumace
alkoholu rychle vrací k normě.
Fibrinogen je plazmatická bílkovina, která je měněna
trombinem na fibrin. Fibrin je základní součástí červe­
ného trombu, který může ucpat koronární nebo mozko­
vou tepnu. Čím je hodnota fibrinogenu vyšší, tím častější
105
je jak infarkt myokardu (o 84 %), tak cévní mozková pří­
hoda. Pití alkoholu snižuje koncentraci fibrinogenu a do­
chází také ke změnám jeho struktury, které znesnadňují
srážecí mechanismus.
Pití alkoholu rovněž zvyšuje fibrinolýzu. Kromě toho
alkohol zlepšuje funkci cévního endotelu a cévní elastici­
tu. Po jednorázovém vypití bílého nebo červeného vína se
za šest hodin zlepšilo rozšiřování brachiální tepny podmí­
něné průtokem krve téměř trojnásobně. Také bylo proká­
záno, že pití alkoholu dokáže až o 50 % zmenšit kalcifika­
ci koronárních arterií. Jako příčiny příznivého působení
alkoholu jsou uváděny ještě další možnosti. Patří k nim
skutečnost, že alkohol příznivě ovlivňuje zánětlivé změny.
Úměrně velikosti dávek alkoholu snižuje hodnotu CRP
a také hodnotu dalšího ukazatele zánětu, jímž je inter­
leukin 6. Kromě toho, jak víme, snižuje alkohol krevní
tlak a koncentraci inzulinu v krvi a podle některých
údajů zmenšuje stenózu koronárních tepen při stresu
a tím zvětšuje průtok krve koronárním řečištěm. Nabí­
zí se ještě více vysvětlení, jak souvisí střídmé pití se sní­
žením rizika srdečního postižení, ale v současné době je
již jasné, že to, co způsobuje, že alkoholické nápoje jsou
zdraví prospěšné, není ani chmel, ani antioxidanty v čele
s resveratrolem, ani kyseliny, cukry, minerálie, vitaminy
a další součásti těchto nápojů, nýbrž alkohol sám. Podrob­
nosti o tom jsou uvedeny v naší knize.2
Mají všechny druhy alkoholu stejné účinky
na lidské zdraví?
V současné době víme, že příznivé účinky alkoholických
nápojů nezávisejí na tom, jaký druh alkoholu pijeme, jest­
li je to víno, pivo, nebo tvrdý alkohol, jako vodka, whis­
ky, gin nebo destiláty a alkoholické drinky s tvrdým alko­
holem. Bylo zjištěno, že riziko kardiovaskulárních chorob
i dalších již zmíněných onemocnění příznivě ovlivňují
všechny alkoholické nápoje, zatímco napodobeniny al­
koholických nápojů, které však žádný alkohol neobsahu­
jí, tento příznivý vliv postrádají.
Přesvědčivě to ukázala již poměrně stará dánská stu­
die.3 Autoři porovnali výsledky, které získali od osob,
jež po dobu čtyř týdnů konzumovaly červené víno
(muži celkem 38,3 g alkoholu a ženy 25,5 g alkoho­
lu denně), s výsledky u osob, které konzumovaly šťávu
z červených hroznů bez alkoholu nebo vodu přizpůso­
benou hroznové šťávě s tabletou placeba, rovněž bez
alkoholu. Zjistili, že za čtyři týdny stoupl u skupiny,
která konzumovala víno, HDL cholesterol o 6 %. Na­
opak u skupiny, která pila nealkoholickou hroznovou
šťávu, se hodnota HDL cholesterolu oproti původním
hodnotám o 5 % snížila. U skupiny, která konzumo­
vala pouze vodu s placebem, byl pokles hodnoty HDL
cholesterolu ještě hlubší, až o 10 %. Srovnáme‑li všech­
ny skupiny, zjistíme, že rozdíl HDL cholesterolu mezi
těmi, kdo pili skutečně víno, a těmi, kdo neměli v ná­
pojích žádný alkohol, byl 11–16 %. U pijáků vína kles­
la také hodnota fibrinogenu (celkem o 5 %), zatímco
106
u lidí, kteří pili nealkoholické nápoje, naopak stoupla
o 10 % (p < 0,05). Další měřené hodnoty, jako faktor
VIIc a VLDL cholesterol nebo triglyceridy, se mezi jed­
notlivými skupinami nelišily.
Jednotlivé druhy alkoholu nemusejí působit stejně in­
tenzivně a mohou být mezi nimi i významné rozdíly. Vý­
znamné rozdíly však mohou být také v různém působe­
ní téhož alkoholu na různá onemocnění.
Působení různých druhů alkoholu
na snížení mortality u infarktu myokardu
Rozlišením, který z alkoholických nápojů je nejúčinněj­
ší pro zabránění vzniku a mortality na infarkt myokardu,
se zabývala celá řada studií různých kvalit.
První studií zásadního významu byla již pionýrská
práce A. Selwyna St. Legera, který jednoznačně prokázal,
že nejlepší vliv na snížení mortality u akutního infarktu
myokardu mělo střídmé pití vína. Ovlivnění úmrtnosti
bylo mnohem větší než při pití drinků tvrdého alkoho­
lu. Pivo v tomto průzkumu nemělo na mortalitu akutní­
ho infarktu myokardu žádný ochranný vliv.
Později, v roce 1995, ukázala práce autorů z Kodaně,
že riziko infarktu myokardu kleslo po pití vína o 56 %, při
dodržování pravidelného pití třikrát až pětkrát denně.4
U méně častých konzumentů nebyl pokles rizika tak vý­
razný, ale pokles infarktu myokardu až téměř o polovi­
nu byl zaznamenán i při pití pouze jednou týdně. Pokles
rizika infarktu myokardu se objevil také po konzuma­
ci piva. Byl však zřetelně menší než po pití vína. Nej­
větší, až téměř o 30 %, byl při konzumaci tří až pěti piv
denně. Testování pití drinků tvrdého alkoholu neukáza­
lo žádný pokles, ani významný vzestup až do doby, než
pili 3–5 drinků denně. Potom již riziko naopak stoupalo
až na OR 1,35 (tab. 1).
Podobné výsledky přinesly i další práce týkající se in­
farktu myokardu. Vybíráme z nich pouze některé.
]] Studie z Kalifornie ukázala, že pití vína bylo účinněj­
ší než pití piva.
Tab. 1 Úmrtnost na srdeční a mozkovou příhodu při pití vína,
piva a tvrdého alkoholu u 13 285 osob ve věku 30–70 let
Četnost pití
Víno, RR
(95% CI)
Pivo, RR
(95% CI)
Tvrdý alkohol,
RR (95% CI)
Nikdy
1,00
1,00
1,00
Měsíčně
0,69
(0,62–0,77)
0,79
(0,69–0,91)
0,95
(0,85–1,06)
Týdně
0,53
(0,45–0,63)
0,87
(0,75–0,99)
1,08
(0,93–1,26)
]] 1–2krát
(12–24 g
alkoholu)
0,47
(0,35–0,62)
0,79
(0,68–0,91)
1,16
(0,98–1,39)
]] 3–5krát
(36–60 g
alkoholu)
0,44
(0,24–0,80)
0,72
(0,61–0,88)
1,35
(1,00–1,83)
Denně
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
]] Studie z Velké Británie, Švédska a Dánska: pití vína
mělo lepší účinek než pivo nebo drinky tvrdého
alkoholu.
]] U 55 000 žen v menopauze bylo víno lepší než alkoho­
lické drinky nebo pivo.
]] U 128 934 dospělých bylo pití vína nejlepší a ochránilo
proti úmrtí na infarkt myokardu o 30–40 % více osob
než pití drinků tvrdého alkoholu.
]] U 38 077 zdravotníků v USA bylo pivo při snižová­
ní rizika infarktu myokardu lepší než drinky tvrdého
alkoholu. Pivo mělo při konzumaci 15–50 g alkoholu
za den relativní riziko 0,58 a drinky tvrdého alkoholu
0,73 při pití stejného množství alkoholu.
]] Metaanalýza 209 418 osob: po víně kleslo riziko
na 68 %, po pití piva byl pokles nesignifikantní.
Další zajímavá studie srovnávala spotřebu alkoholu
a jeho vztah k rizikovým faktorům kardiovaskulárních
onemocnění u více než 5 000 mužů ve Francii a u téměř
1 400 v Severním Irsku. Sledované osoby byly ve věku
50–59 let. Ve Francii se pilo vesměs víno, a to rovnoměr­
ně po celý týden. V Severním Irsku se pilo hlavně pivo
a tvrdý alkohol a 60 % celé spotřeby alkoholu bylo kon­
zumováno v pátek a v sobotu. Ve Francii, kde se pilo pře­
vážně víno, bylo výrazně méně kardiovaskulárních one­
mocnění než v Severním Irsku.
Příznivé působení různých druhů alkoholu
na cévní mozkovou příhodu
Kromě příznivého účinku různých druhů alkoholu na in­
farkt myokardu se podobný efekt projevuje také u cévní
mozkové příhody. Bylo to zjištěno v celé řadě studií.
V některých z nich nebylo zkoumáno, jestli se efekt lišil
podle druhu konzumovaného alkoholu, v dalších ano, ale
nebyl nalezen žádný rozdíl. Pouze v jedné studii, prove­
dené u 224 mladých dívek a mladých žen, bylo zjištěno,
že při konzumaci alkoholu v množství 12–24 g absolutní­
ho alkoholu byly jak hemoragická, tak ischemická forma
cévní mozkové příhody statisticky signifikantně sníženy
(OR 0,38) pouze po víně. Ani pivo, ani alkoholické drin­
ky neměly žádný příznivý účinek.5
Příznivé působení různých druhů alkoholu
u seniorů
Většina autorů prokazuje, že také u osob pokročilého
věku je pití vína účinnější než pití piva nebo alkoho­
lických drinků. Bylo to prokázáno mimo jiné ve studii,
do níž bylo zahrnuto 2 468 lidí s vyšším ekonomickým
postavením, kteří byli sledováni 29 let. Muži, kteří pili
víno, měli celkovou úmrtnost nižší o 34 % a úmrtnost
z kardiovaskulárních příčin o 48 % nižší než konzumenti
drinků tvrdého alkoholu. Konzumenti piva se ve snížení
úmrtnosti od pijáků drinků vůbec nelišili. Pijáci vína měli
také na konci průzkumu nejlepší celkové zdraví i mentál­
ní schopnosti.6
M. Šamánek, Z. Urbanová – Jaký alkohol je pro naše zdraví nejlepší
Také IQ u starších osob bylo lepší po pití hroznového
a rýžového vína (saké) než při pití whisky nebo lokální­
ho japonského nápoje.
Příznivé působení jednotlivých druhů
alkoholu na délku života
Délka života je ovlivněna již příznivým působením al­
koholu na mortalitu u různých kardiovaskulárních cho­
rob, zejména infarktu myokardu a cévní mozkové přího­
dy. Tato studie byla zaměřena na délku života pod vlivem
převážné konzumace vína, piva a destilátů. Bylo zjištěno,
že nejdéle žili muži, kteří konzumovali převážně víno.
Žili o 2,5 let déle než muži, kteří konzumovali převážně
pivo nebo destiláty. Rozdíl mezi převážnými pijáky vína
a abstinenty byl největší. Pijáci vína žili o pět let déle než
osoby, které odmítaly alkoholické nápoje.
Podíl jednotlivých druhů alkoholu na jejich
prospěšnosti se může lišit v závislosti
na regionálním pijáckém návyku
Rozdílné výsledky při testování jednotlivých druhů al­
koholu mohou být zaviněny také tím, že se v nich odrá­
ží regionální převaha konzumace určitého druhu alko­
holu. Názor, že pití drinků tvrdého alkoholu má příznivý
vliv na úmrtnost na infarkt myokardu, vznikl zejména
ve Spojených státech amerických. To se projevilo ve vý­
sledcích dřívějších studií, například u kohorty zdravot­
nických pracovníků. Avšak právě v USA byly převážně
konzumovány drinky a vína jen málo. Teprve v posled­
ních letech se i pití vína zvyšuje, zvláště ve vyšších sociál­
ních vrstvách, a mění se současně také preference jednot­
livých druhů alkoholu.
Naopak v regionech, kde není ve zvyku pít alkoholic­
ké drinky, může při testování vyjít, že alkoholické drinky
nemají žádný význam. Stalo se to ve studii, kde byl počet
pijáků drinků tak malý, že činil pouze 6 % všech testova­
ných osob.
Prospěšný účinek piva může vycházet zase lépe než
u vína ve studiích z oblastí, v nichž je spotřeba piva
na prvním místě. Tak tomu je v Plzni nebo u Japon­
ců usazených v Havaji, kdy bylo nalezeno při snižování
úmrtnosti na infarkt myokardu, že nejlepší je pivo. Proti
tomu svědčí publikace z kodaňské skupiny, která sledo­
vala 11 let 24 523 mužů a žen ve věku 20–98 let, a zjisti­
la, že příznivý vliv vína na mortalitu se nezměnil, když
pití vína tvořilo pouze 1–30 % nebo více než 30 % celko­
vé spotřeby alkoholu.7
Souhrnně můžeme tedy konstatovat, že když zváží­
me dosavadní výsledky výzkumných studií, který z alko­
holických nápojů je pro upevnění našeho zdraví nejlep­
ší, vychází nám jako nejlepší pití vína. V současné době
to souvisí také s rostoucí tendencí pít tento kultivova­
ný nápoj. Rozhodující slovo k problematice o tom, který
druh alkoholu je nejvhodnější pít pro zlepšení zdravotní­
ho stavu, přinesla zpráva z Amerického kardiologického
107
kongresu z loňského roku, která potvrdila, že nejlepší úči­
nek ze všech alkoholických nápojů, nejen na úmrtí na in­
farkt myokardu, ale také na cévní mozkovou příhodu, má
víno. I když pokles rizika byl patrný rovněž u jiných alko­
holických nápojů, víno se ukázalo být nejlepší.
Když je nejlepší víno, tak jaké?
Je lepší pít víno perlivé, nebo pouze šampaňské, bílé, rů­
žové nebo červené, suché nebo s vyšším zbytkovým cuk­
rem, mladé nebo staré? Zásadou při pití vína je, že nám
musí chutnat. To, jak nám bude chutnat, nezávisí pouze
na kvalitě vína, ale nejvíce na tom, v jaké situaci je pije­
me, jakou máme náladu a společnost, v jakém prostře­
dí víno konzumujeme a podobně. Někdy se nám víno
ze stejné lahve zdá v jiné situaci méně chutné než jindy,
a stejná lahev vína může také jinak chutnat na začátku
a jinak po delším pití.
Opomineme‑li zmíněné individuální subjektivní roz­
díly ve vínech, jde v zásadě o to, rozlišit účinnost bílé­
ho a červeného vína. Francouzský lékař a enolog Jules
Guyot, který se zabýval kultivací vína, uvádí v knize vy­
dané již v roce 1861 následující působení bílých a červe­
ných vín:7 „Bílá vína rozšiřují intenzivněji stimulativní pů‑
sobení na nervový systém. Jsou‑li lehká, působí na orgány
rychle a rozněcují všechny funkce. Červená vína naopak
způsobují trvalé uklidnění nervového systému, svalů i za‑
žívacích funkcí. Jejich působení na organismus je tlumené
a nadto prodlužuje nepřepínané vzrušení…“
Na obrázku je sídlo, ve kterém dr. Guyot žil a zemřel.
Zámeček je obklopen vinohrady a umožňoval, aby se své
vášni, kterou bylo vinařství, mohl věnovat až do své smrti
(obr. 1).
My jsme v první studii, která byla provedena v České
republice, chtěli porovnat vliv bílého a červeného vína do­
mácího původu na vybrané rizikové faktory aterosklerózy
u 50 zdravých mužů průměrného věku 40 let. Z nich 36 %
kouřilo. Vybrali jsme si železničáře z Nymburska, kde pití
vína nebylo obvyklé, a u nichž se předpokládalo, že s ohle­
dem na namátkové kontroly alkoholu nebudou tito muži
v práci pít alkohol. Těmto dobrovolníkům jsme nabíra­
li krev na hodnocení koncentrace lipidů a fibrinogenu,
Obr. 1 Zámeček s vinicí, kde dr. Jules Guyot zemřel v roce 1872
108
sledovali jsme krevní tlak a měřili také hodnoty glykémie.
Rovněž jsme se chtěli přesvědčit, že pití malého množství
vína nepoškodí jejich jaterní funkce, a zajímalo nás, zda
pitím neztloustnou.
K testování jsme použili nejprve suché bílé Veltlínské
víno ze Znovína, a. s., které mělo 11,5 % alkoholu a pouze
2,25 g/l cukru. Za rok ve stejném časovém období jsme
pak testovali červené Svatovavřinecké víno stejné prove­
nience se stejným obsahem alkoholu a poněkud vyšším
obsahem cukru (3,20 g/l). Testovaní muži pili 375 ml vína
neboli 43 g alkoholu denně kolem večeře. Na počátku stu­
die jsme je klinicky vyšetřili, změřili jsme jim krevní tlak,
zvážili jsme je a změřili jejich výšku a odebrali krevní vzo­
rek. Totéž vyšetření jsme provedli za 14 dní poté. V té
době dostali také dávku vína na další dva týdny. Po dal­
ších dvou týdnech jsme je vyšetřili, stejně jako při prv­
ních dvou vyšetřeních, odebrali jsme jim krev a výsledky
porovnali s prvním měřením před započetím konzuma­
ce vína.
Každodenní pití bílého vína po velmi krátkou dobu,
pouhých čtyř týdnů, statisticky významně zvýšilo hod­
noty HDL cholesterolu. Přitom se nezměnil celkový ani
LDL cholesterol. Výrazně se také zlepšil lipidový profil
plazmy působící proti vzniku sklerotických plátů. Výpo­
čet „protektivního skóre“ proti infarktu myokardu byl
zlepšen. Na konci čtyřtýdenního pití také významně kles­
la hladina fibrinogenu. Koncentrace triglyceridů se u bí­
lého vína zvýšila pouze zcela nevýznamně, sledovaní ne­
ztloustli, krevní tlak se při pití bílého vína ani po něm
nezměnil. Průměrné glykémie byly v rozmezí normál­
ních hodnot a neukázalo se žádné poškození jaterního
parenchymu.
Testování červeného vína, které jsme provedli příští
rok ve stejném ročním období stejným způsobem, jaký
byl použit u bílého vína, neprokázalo žádný příznivý
vliv tohoto vína ani na HDL cholesterol, ani na pokles
fibrinogenu.
V loňském roce jsme našli další podporu názoru, že
bílé víno je v prevenci srdečních chorob lepší než červe­
né. Vztah mezi střídmým pitím a rizikem infarktu myo­
kardu byl zjišťován u známé skupiny 38 077 amerických
zdravotníků, sledovaných celkem 12 let. Při střídmém pití
alkoholu byl pokles rizika úmrtí na infarkt myokardu jed­
noznačně významnější při pití bílého než při pití červe­
ného vína.
Názor, že pití červeného vína je nejlepší, se rozšířil
po vystoupení profesora Serge Renauda z Lyonu v listo­
padu roku 1991 v americké televizi a po publikaci jeho
článku spolu s M. de Lorgerillem v časopise Lancet.9 Au­
toři tvrdili, že přestože se ve Francii konzumuje daleko
méně zdravá potrava než ve Spojených státech americ­
kých, je tam podstatně nižší úmrtnost na infarkt myo­
kardu než v USA. Příčinou mělo být pití červeného vína.
Od té doby se tomu říká „francouzský paradox“.
Co by mohlo být příčinou francouzského parado­
xu? Červené víno je podle některých zastánců pověry
o francouzském paradoxu lepší proto, že obsahuje více
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
antioxidantů než bílé víno. Skutečnost, že by antioxidan­
ty bez přítomnosti alkoholu zavinily „francouzský pa­
radox“ nemůžeme akceptovat. Bylo prokázáno, že anti­
oxidanty podané bez alkoholu neúčinkují proti infarktu
myokardu vůbec. V další práci uveřejněné v prestižním
odborném americkém časopisu se rovněž nepodařilo najít
žádný příznivý účinek antioxidantů na snížení úmrtnos­
ti na srdeční choroby. Možné je, že antioxidanty mohou
příznivě účinkovat teprve tehdy, jsou‑li obsaženy v alko­
holu. Hledalo se dál, jak vysvětlit „francouzský paradox“
o pití červeného vína a byl objeven resveratrol, kterého
má červené víno až stokrát více než víno bílé.
Resveratrol je velice perspektivní molekula, která je
schopna snížit počet kardiovaskulárních onemocnění,
zabránit vzniku rakoviny, působit proti zánětům a ze­
jména oddálit stárnutí a prodloužit život. Všechno to
však bylo prokázáno pouze v buněčných kulturách nebo
u pekařského droždí, hmyzu, červů a u malých rybek,
ale nikdo to neprokázal u lidí. Podle dávek používaných
v experimentech by člověk musel vypít 200 až 1 000 litrů
červeného vína denně, aby mohl očekávat nějaký efekt
z resveratrolu. Ale ani toto množství by nemělo žád­
nou naději, protože pokud by nebyl resveratrol obsaže­
ný ve víně rozložen světlem a okysličením nebo při kon­
zumaci jídla, byl by tak rychle metabolizován, že by
neměl čas se projevit příznivými účinky známými z ex­
perimentů na buněčných kulturách. Snaha zvýšit pří­
sun resveratrolu v tabletové formě se neukázala účin­
ná, a proto firma Glaxo výrobu resveratrolu zastavila.
Navíc v letošním roce otřáslo mediálním světem od­
volání padělatele výsledků o resveratrolu a víně, jímž
byl slavný lékař, vydavatel odborných časopisů, profe­
sor Dipak K. Das (obr. 2).
Bez ohledu na rozdíly mezi bílým a červeným vínem
je dnes již jasné, že upřednostňovat pití červeného vína
před bílým nemá žádné opodstatnění. Naopak řada stu­
dií, včetně naší, ukazuje, že bílé víno má před červeným
Obr. 2 Profesor Dipak K. Das
celou řadu předností při ovlivňování kardiovaskulárních
onemocnění. V současné době již také stoupá obliba bí­
lého vína a zvyšuje se jeho konzumace, a to nejen u nás,
ale v celém světě. Myšlenka, že by resveratrol, obsažený
více v červeném než bílém víně, mohl příznivě ovlivnit
srdce, se zdá vyloučena.
Závěr
Na závěr můžeme konstatovat, že je racionální pít co nej­
více dní v týdnu malé množství jakéhokoli druhu alkoho­
lu. Nejlepší je pít víno, jemuž bychom měli dávat přednost
před pitím jiných druhů alkoholu. Mezi bílým a červeným
vínem není žádný rozdíl a nemá smysl věřit „francouzské­
mu paradoxu“ a upřednostňovat červené víno před bílým.
Rozhodujícím kritériem nechť zůstane chuťový vjem.
„Podpořeno projektem (Ministerstva zdravotnictví ČR)
koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203
(FN MOTOL)
LITERATURA
1.Brien SE, Ronksley PE, Turner BJ, et al. Effect of alcohol consumption on
biological markers associated with risk of coronary heart disease: syste­
matic review and meta‑analysis of interventional studies. BMJ 2011;342:
d636.
2.Šamánek M, Urbanová Z. Víno na zdraví. Praha: Lucie, 2010.
3.Hansen AS, Marckmann P, Dragsted LO, et al. Effect of red wine and red
grape extract on blood lipids, haemostatic factors, and other risk factors
for cardiovascular disease. Eur J Clin Nutr 2005;59:449–455.
4.Gronbaek M, Deis A, Sorensen TI, et al. Mortality associated with mode­
rate intakes of wine, beer, or spirits. BMJ 1995;310:1165–1169.
5.Šamánek M, Urbanová Z. Alkohol a cévní mozkové příhody. Kap Kardiol
2010;2:156–159.
6.Strandberg TE, Strandberg AY, Salomaa VV, et al. Alcoholic beverage pre­
ference, 29‑year mortality, and quality of life in men in old age. J Geront
2007;62A:213–218.
7.Gronbaek M, Becker U, Johansen D, et al. Type of alcohol consumed and
mortality from all causes, coronary heart disease, and cancer. Ann Intern
Med 2000;133:411–419.
8.Guyot J. Culture de la vigne et vinification. Paris, 1861.
9.Renaud S, De Lorgerill M. Wine, alcohol, platelets, and the French para­
dox for coronary disease. Lancet 1992;339:1523–1526.
Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc. Stručný životopis viz Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře č. 1/2009.
Doc. MUDr. Zuzana Urbanová, CSc. Na Klinice dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze pracuje jako dětská kardioložka se zaměřením
na prevenci aterosklerózy od dětského věku.
Adresa pro korespondenci
Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc. Dětské kardiocentrum, FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, e‑mail: [email protected]
M. Šamánek, Z. Urbanová – Jaký alkohol je pro naše zdraví nejlepší
109
Zobrazovací metody
Využití magnetické rezonance v kardiologii
Martin Mašek, Manuela Vaněčková, Andrea Burgetová, Petr Kuchynka*, Tomáš Paleček*
Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
* II. interní klinika kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN, Praha
Magnetická rezonance se již stala jednou z rutinních nein­
vazivních zobrazovacích metod při vyšetření srdce. Mezi
její hlavní výhody patří absence radiační zátěže pacien­
ta, velmi dobrá rozlišovací schopnost i při zachycení po­
hybujícího se srdce, umožňující mj. přesné vyhodnocení
funkčních parametrů, vysoká reproducibilita a v neposled­
ní řadě schopnost vyjádřit se blíže ke tkáňové charakteristi­
ce (edém, tuková infiltrace, tumorózní postižení myokardu,
fibrózní jizevnatá tkáň, kapilární leak a další). U některých
diagnóz se proto MR srdce stává ve vyšetřovacím algorit­
mu metodou volby. Mezi hlavní indikace, s nimiž se při
MR vyšetření srdce setkáváme, patří: kvantifikace systolic­
ké funkce levé a pravé komory (srdeční selhání, kardiomyo­
patie, plicní hypertenze) (obr. 1–5), vrozené srdeční vady
(obr. 6), patologické masy (primární i sekundární tumory
srdce, tromby) (obr. 7, 8), záněty (myokarditida, perikar­
ditida) (obr. 9, 10), ICHS (posouzení rozsahu poinfarkto­
vé jizvy a viabilního myokardu před event. revaskularizací,
perfuze myokardu) (obr. 11, 12) a chlopenní vady.
Tato práce byla podpořena granty MZO/VFN2005
a MSMTO21620849.
Obr. 1 Hypertrofická kardiomyopatie Obr. 2 Dilatační kardiomyopatie (­BTFE­‑CINE, Obr. 3 Spongiózní kardiomyopatie (sken
čtyřdutinová projekce)
v krátké ose, BTFE‑CINE)
(BTFE‑CINE, krátká osa)
Obr. 4 Restriktivní kardiomyopatie – cirku‑
lární lem infiltrace myokardu ­amyloidem
(šipky, postkontrastní sken v krátké ose,
IR TFE)
110
Obr. 5 Dilatace a hypertrofie pravé komo‑ Obr. 6 Defekt septa síní typu ostium
ry na podkladě chronické tromboembolic‑ secundum (šipka, sken ve čtyřdutinové
ké plicní hypertenze, dilatace pravé síně, projekci, BTFE‑CINE)
perikardiální výpotek (RVIT v BTFE-CINE)
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Zobrazovací metody
Obr. 7 Angiosarkom pravé síně (šipka, Obr. 8 Infiltrace myokardu lymfomem Obr. 9 Perikarditida – zesílený perikard
sken ve čtyřdutinové projekci, BTFE‑CINE) (šipky, postkontrastní sken v IR TFE, (šipky, sken ve třídutinové projekci,
BTFE‑CINE), pleurální výpotek vlevo
krátká osa); perikardální výpotek
Obr. 10 Myokarditida – postkontrastní Obr. 11, 12 Poinfarktová jizva v oblasti hrotu levé komory a středního segmentu
enhancement myokardu levé komory spodní stěny (šipky, postkontrastní sken v IR TFE ve vertikální dlouhé ose a ve
midmyokardiálně až subepikardiálně čtyřdutinové projekci).
s ušetřením subendokardiální oblasti
(postkontrastní sken ve čtyřdutinové
projekci, IR TFE)
Adresa pro korespondenci
MUDr. Martin Mašek, Ph.D. Radiodiagnostická klinika, 1. LF UK a VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, e‑mail: [email protected]
Neprohlašuj, že svět ti dluží živobytí a má se o tebe postarat. Svět ti nic nedluží. On tu byl první.
M. Mašek et al. – Využití magnetické rezonance v kardiologii
Mark Twain
111
kasuistika
Restriktivní kardiomyopatie na podkladě
AL amyloidózy
Tomáš Paleček, Jan Horák, Petr Kuchynka, Martin Mašek
Centrum pro diagnostiku a léčbu kardiomyopatií VFN, Praha
Padesátiletého, dosud zdravého muže odeslal praktický
lékař ke kardiologickému vyšetření pro čtyři měsíce pro­
gredující námahovou dušnost a otoky dolních končetin.
Na EKG byl přítomen sinusový rytmus s velmi nízkou
voltáží komplexu QRS v končetinových svodech a s nále­
zem rS ve svodech V1 až V4, tzv. obrazem pseudo­infarktu
myokardu (obr. 1). Echokardiografické vyšetření pro­
kázalo zřetelné koncentrické zesílení stěn levé komory,
s hraniční celkovou systolickou funkcí s ejekční frakcí
50 %, těžkou diastolickou dysfunkcí charakteru restrik­
tivního plnění, patrno bylo i zesílení stěn pravé komo­
ry a obou síní, cípů atrioventrikulárních chlopní a zrnitá
struktura myokardu (obr. 2 a 3). Na základě těchto nále­
zů bylo pojato podezření na restriktivní kardiomyopatii
na podkladě amyloidózy. Doplněna byla magnetická re­
zonance srdce, která potvrdila echokardiografické nále­
zy a především demonstrovala difuzní subendokardiál­
ní pozdní sycení kontrastní látkou (tzv. late gadolinium
Obr. 2 Echokardiografie – je patrno koncentrické zesílení
stěn nezvětšené levé komory, zesílení stěn pravé komory
i obou síní, cípů atrioventrikulárních chlopní a celkově zrnitá
struktura myokardu (LK – levá komora, LS – levá síň, PK –
pravá komora, PS – pravá síň)
Obr. 1 EKG – sinusový rytmus s velmi nízkou voltáží komplexu QRS v končetinových svodech (≤ 5 mm) a tzv. obrazem
pseudoinfarktu ve svodech V1 až V4
112
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
kasuistika
Obr. 3 Echokardiografie – dopplerovský nález těžké,
restriktivní poruchy diastolické funkce levé komory
s dominancí krátce trvajícího časného plnění a jen minimálním
příspěvkem k plnění při síňové kontrakci na konci diastoly
(E – dominantní vlna časného plnění levé komory, A –
minimální vlna plnění při síňové kontrakci)
enhancement), které je typické pro infiltraci myokardu
amyloidem (obr. 4). Laboratorní vyšetření demonstro­
vala výrazně abnormální poměr lehkých řetězců lambda
vůči řetězcům kappa a přítomnost paraproteinu. V rek­
tální biopsii byla potvrzena infiltrace amyloidem a ná­
sledná trepanobiopsie prokázala nádorovou infiltraci
Obr. 4 Magnetická rezonance – v levé komoře je v krátkém
řezu patrno difuzní subendokardiální pozdní sycení kontrastní
látkou, tzv. late gadolinium enhancement (šipky), typické pro
infiltraci amyloidem
plasmocelulárním myelomem IgG lambda. V souhrnu
tak byla stanovena diagnóza restriktivní kardiomyopa­
tie na podkladě AL amyloidózy při mnohočetném mye­
lomu IgG lambda.
Adresa pro korespondenci
Doc. MUDr. Tomáš Paleček, Ph.D. Centrum pro diagnostiku a léčbu kardiomyopatií VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, e‑mail: [email protected]
Jednoho dne při pohledu zpět s úžasem zjistíte, že ty těžké roky byly vlastně těmi nejkrásnějšími.
Optimista je ten, kdo věří, že věci se již nemohou zhoršit.
T. Paleček, J. Horák, P. Kuchynka, M. Mašek – Restriktivní kardiomyopatie na podkladě AL amyloidózy
Sigmund Freud
Alessandro Morandotti
113
kasuistika
AV‑reentry tachykardie v těhotenství
Jitka Housová*,**, Pavel Štěpánek**, Eiry Edmunds**
* III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha
** Cardiology Department, Glangwili Hospital, Carmarthen, Wales, UK
Na naší kasuistice bychom chtěli ukázat případ 35leté gra­
vidní ženy s AV nodální reentry tachykardií.
Popis případu
Pětatřicetiletá žena, nekuřačka, udává od 25 let občas­
né ataky palpitací, které se vyskytují velmi nepravidelně,
zhruba třikrát ročně. Během holterovského monitorování
EKG v minulosti nebyly však palpitace nikdy nezachyce­
ny, během jedné ataky byla zachycena AV nodální reent­
ry tachykardie. Z interního hlediska se pacientka s ničím
dlouhodobě neléčí, jediná medikace, kterou pacientka
dlouhodobě užívá, je Utrogestan (progesteron, 200 mg/d)
z důvodu luteální insuficience.
V současné době je potřetí gravidní, první těhotenství
bylo od 39. týdne komplikováno arteriální hypertenzí –
porodila v termínu, bez komplikací. Při druhé gravidi­
tě se v prvním trimestru objevily ataky palpitací, které
však nikdy nebyly zachyceny na EKG a ve druhém tri­
mestru spontánně ustaly – porod v termínu, bez kompli­
kací. Třetí gravidita doposud probíhala bez komplikací.
Ve 28. týdnu gravidity byla přijata na koronární jednotku
pro 14 hodin trvající palpitace, které zpočátku tolerova­
la bez obtíží, avšak po 12 hodinách od rozvoje palpitací
se u pacientky začaly objevovat dušnost a prekolapsové
stavy. Jako lékařka si na začátku ataky palpitací necha­
la na pracovišti natočit EKG, které ukazovalo sinusovou
tachykardii s komorovou odpovědí 150/min, a protože
šlo o sinusovou tachykardii a pacientka neměla výraz­
nější obtíže, preferovala „nárazové užití“ b
­ eta‑blokátoru,
které již v minulosti během palpitací užívala, vždy s dob­
rou odpovědí, tj. s odezněním palpitací. Jak pacientka
uvedla v osobní anamnéze, již v minulosti se u ní ob­
jevovaly zcela nepravidelně ataky palpitací, které byly
pouze jednou zachyceny na EKG jako AV nodální reen­
ty tachykardie, která velmi rychle zareagovala na podá­
ní 6 mg adenosinu i.v., i ostatní palpitace do několika
hodin spontánně odezněly nebo velmi rychle odezně­
ly po podání 200 mg metoprololu. Vždy před začátkem
palpitací pacientka udávala síňovou extrasystolu, na kte­
rou pak palpitace navazovaly. Pacientka palpitace dosud
tolerovala velmi dobře, nikdy se neobjevily kolapsové
stavy či ataky dušnosti. S pacientkou byla již v minu­
losti diskutována možnost radiofrekvenční ablace, ale
protože se ataky palpitací objevovaly nepravidelně a bez
114
významnějších obtíží, preferovala „nárazovou léčbu“
beta‑blokátory.
Po přijetí na koronární jednotku podstoupila pa­
cientka nové vyšetření EKG (obr. 1), které však ukáza­
lo AV nodální reentry tachykardii, s komorovou odpově­
dí 160/min, TK 130/80 mm Hg, saturace kyslíkem 98 %.
Vzhledem k subjektivním obtížím pacientky a riziku sní­
ženého prokrvení placenty, a tedy i hypoxie plodu, byla
zvažována medikamentózní léčba (podání adenosinu),
kterou pacientka z obavy o plod zpočátku odmítala, avšak
po diskusi s lékaři s případným podáním adenosinu ná­
sledně souhlasila. Sama na začátku ataky palpitací požila
doma 25 mg metoprololu, bez výraznějšího účinku, proto
se k podání beta‑blokátoru nyní stavěla negativně. Před
podáním adenosinu se ošetřující lékař za EKG monito­
race ještě pokusil o vagovou stimulaci – masáž karotické­
ho sinu. Po této stimulaci došlo ke spontánnímu přesmy­
ku na sinusový rytmus. S přechodem na sinusový rytmus
u pacientky téměř okamžitě odezněl prekolapsový stav
a dušnost. Pacientka následně souhlasila s preventivním
podáním 25 mg metoprololu dvakrát denně. Echoardio­
grafie byla bez patologického nálezu.
Diskuse
AV nodální reentry tachykardie patří mezi nejčastější pa­
roxysmální supraventrikulární arytmie s populační pre­
valencí 0,2 %, častěji postihuje ženy, vesměs bez jiného
­srdečního onemocnění. Udává se, že poměr žen k mužům
je 2 : 1. Typický věk pro manifestaci této arytmie je kolem
30 let, arytmie bývá často doprovázena synkopami či cel­
kovou slabostí, tlakem na prsou. Pro tento typ arytmie je
typický náhlý začátek a většinou i náhlý konec. Některé
klinické studie udávají vyšší výskyt tohoto typu arytmie
v těhotenství, jiné toto tvrzení naopak negují. Komorová
odpověď během arytmie většinou postupně mírné stou­
pá, pohybuje se v rozmezí 140–220/min. Velmi často je
na začátku arytmie síňová extrasystola, která tuto aryt­
mii „nastartuje“, někteří pacienti udávají jako provokační
faktor pro vznik této arytmie změnu tělesné polohy (se­
hnutí), kdy dochází ke zvýšenému výskytu extrasystol.
Typickým obrazem na EKG jsou pravidelné štíhlé kom­
plexy QRS (odpovídají aktivitě komor) s vysokou frek­
vencí, vlny P (odpovídají aktivitě síní) buď vidět nejsou,
neboť jsou skryty v komplexu QRS, nebo se méně často
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
kasuistika
Obr. 1 AV nodální reentry tachykardie; vlny P jsou skryté v komplexu QRS.
zachytí těsně za komplexem QRS. Podkladem pro vznik
této arytmie je reentry okruh v oblasti AV uzlu. U pacien­
tů s AV reentry nodální tachykardií (AVNRT) bývá pří­
tomna tzv. funkční dualita AV vedení, při níž do AV uzlu
vedou dva vstupy. Pomalá dráha – vstupující zdola – vede
vzruch pomalu, ale po převodu vzruchu se rychle zota­
ví z důvodu krátké refrakterní fáze. Rychlá dráha, která
vstupuje shora, vede vzruch rychle, ale zotavuje se po­
malu. „Vhodně“ načasovaná síňová extrasystola se pak
zablokuje v ještě refrakterní rychlé dráze a převede se
do AV uzlu jen pomalou drahou. Z AV uzlu vzruch pak
pokračuje jednak na komory a jednak zpátky na síně již
zotavenou rychlou dráhou. Opakováním sekvence vzni­
ká nejčastější forma arytmie – typická slow‑fast AVNRT.
Při této arytmii dochází k současné aktivaci síní a komor.
Vzhledem k tomu, že tento druh arytmie vzniká náhle
a většinou i náhle končí, je někdy diagnostickým problé­
mem tuto arytmii zachytit, pacient pak může „roky“ trpět
touto arytmií, aniž by byla diagnostikována.
Mezi léčebné postupy, které se používají k zabloková­
ní tohoto druhu arytmie, patří vagové manévry, které by
však měl užívat pouze zkušený zdravotník, a i.v. podání
adenosinu. Adenosin má velmi krátký poločas (5–10 s),
proto se vždy musí podávat jako velmi rychlý bolus. Ade­
nosin vytvoří velmi krátkou blokádu AV uzlu, která se
většinou projeví jako 2–5s asystolie, po níž se většinou ob­
noví sinusový rytmus. Podání adenosinu pacienti někdy
velmi špatně tolerují a opakovanému podání adenosinu
J. Housová, P. Štěpánek, E. Edmunds – AV‑reentry tachykardie v těhotenství
se pak brání. Zde je nesmírně důležitá komunikace léka­
ře a pacienta, uklidnění pacienta před případným podá­
ním adenosinu. Z dalších látek, které se mohou použít
k zablokování AVNRT, patří verapamil (nesmí se podá­
vat v těhotenství) nebo beta‑blokátory. Nejúčinnější pre­
vencí AVNRT pak je radiofrekvenční katétrová ablace po­
malé dráhy, jež má až 95% úspěšnost.
Lékaři, resp. zdravotnický personál patří mezi velmi
specifickou skupinu, u níž se daleko častěji vyskytuje di­
simulace (případ naší pacientky), kdy nemocní negují
nebo bagatelizují veškeré obtíže a jsou skoupí na odebí­
rání anamnézy. Opačným extrémem je pak simulace, kdy
si zdravotník vsugerovává všemožné obtíže a má pocit,
že je smrtelně nemocný. Velmi často vídáme, že zdravot­
níci mají o dané problematice nastudováno neuvěřitel­
né množství informací, za které by se nemusel stydět ani
univerzitní profesor. Lékaře pak zahrnují všemožnými
dotazy a odvolávají se na výsledky nejbizarnějších klinic­
kých studií. Tento typ pacientů má pak tendenci navště­
vovat hned několik odborníků najednou a porovnávat vý­
sledky jejich vyšetření. Proto je v těchto případech vždy
nutná velmi trpělivá komunikace; disimulace většinou
mizí, pokud pacient‑zdravotník začne důvěřovat ošetřu­
jícímu lékaři, někdy se osvědčuje velmi direktivní pří­
stup typu „teď se toto musí udělat“. U druhého extrému
je nutná jen a jen trpělivost.
Těhotenství patří mezi velmi specifická období živo­
ta žen. Často se setkáváme s tím, že ženy mnoho léků
115
kasuistika
ze strachu o nenarozené dítě zcela neodůvodněně odmí­
tají, nebo naopak lékaři daleko déle rozmýšlejí o případ­
né farmakoterapii. I zde je proto nesmírně nutná komu­
nikace a důvěra mezi pacientem a lékařem.
Závěr
AV reentry nodální tachykardie patří mezi poměrně časté,
většinou hemodynamicky nevýznamné arytmie, které ne­
bývají příliš často spojovány s rozvojem srdečního selhá­
ní či jiných závažných komplikací, což bývá dáno i věkem
manifestace této arytmie. Nejtěžším úkolem je mnohdy
tento druh arytmie „zachytit“ na EKG, neboť se vyskytu­
je velmi nepravidelně, a pacienti tedy mohou roky trpět
palpitacemi, aniž bychom byli schopni určit přesnou dia­
gnózu a tím daný druh arytmie účinně léčit. Avšak pokud
máme pacienta/tku s AVNRT, je vždy vhodné, zejména
pokud žena plánuje těhotenství, začít diskutovat o možné
léčbě tohoto druhu arytmie s předstihem, abychom se ná­
sledně vyhnuli komplikacím vzniklým během těhotenství,
kdy je léčba – konkrétně radiofrekvenční ablace – mnoh­
dy velmi obtížná.
Literatura
1.Aschermann M. Kardiologie. Praha: Galén, 2004.
2.Harrison’s Principles of Internal Medicine. McGraw‑Hill Professional, 2008.
3.Janse MJ, Anderson RH, McGuire MA, Ho SY. “AV nodal” reentry. Part I: “AV nodal” reentry revisited. J Cardiovasc Electrophysiol 1993;4:561–572.
4.McGuire MA, Janse MJ, Ross DL. “AV nodal” reentry. Part II: AV nodal, AV junctional, or atrionodal reentry? J Cardiovasc Electrophysiol 1993;4, 573–586.
Adresa pro korespondenci
MUDr. Jitka Housova, Ph.D. III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha, e‑mail: [email protected]
Pijáci velkého množství kávy mají nižší mortalitu
Káva je jednou z nejvíce konzumovaných potravin. V posledních dnech vyšla práce, která se opírá o studii velmi rozsáhlého
souboru více než 400 000 osob, které byly sledovány po dobu 13 let. Tato práce se snaží odpovědět na otázku, jestli máme pít
kávu, jaké množství nebo zda je lepší se kávě vyhýbat. Za kritérium si autoři vybrali mortalitu u osob, které odmítají pít kávu,
a srovnali ji s mortalitou u pijáků různého množství kávy.
Výsledkem studie je vztah mezi množstvím vypité kávy a celkovou úmrtností a úmrtností na nejčastější příčiny smrti.
Do pozorování byly zařazeny zdravé osoby. Pacienti, kteří měli na počátku studie karcinom, srdeční chorobu nebo byli po cévní
mozkové příhodě byli ze souboru vyloučeni. V souboru bylo 229 119 mužů a 173 141 žen ve věku 50–71 let. Sledování proběhlo
v letech 1995–2008. V této době zemřelo 33 731 mužů a 18 784 žen.
Po zhodnocení celého souboru bylo nalezeno vyšší riziko mortality u osob, které pily kávu, než u osob, které kávu nepily. Pijáci
kávy však současně byli častými kuřáky. Po adjustaci na kuřáctví byla naopak mortalita u osob pijících kávu signifikantně nižší než
u osob, které kávu vůbec nepily. Riziko úmrtí účastníků studie, kteří pili kávu, oproti osobám, které kávu odmítaly, je uvedeno
v tabulce adjustované na kuřáctví.
Tabulka ukazuje postupné snižování celkové mortality u pijáků
kávy, které je výraznější u žen. Toto snižování úmrtnosti bylo
dosaženo i při konzumaci velkého množství kávy, tj. více než
šesti šálků denně.
Kromě snížení celkové mortality bylo při pití většího množství
kávy pozorováno snížení mortality i při analýze jednotlivých
příčin úmrtí, např. u mortality z kardiovaskulárních příčin,
respiračních onemocnění, cévních mozkových příhod,
diabetes mellitus, infekčních onemocnění, ale k žádnému
poklesu mortality nedošlo u úmrtí na karcinom.
Relativní riziko (95% interval spolehlivosti) celkové
mortality při pití kávy ve srovnání s nepijáky
Množství (šálky) Muži
Ženy
< 1
0,99 (0,95–1,04)
1,01 (0,96–1,07)
1
0,94 (0,90–0,99)
0,95 (0,90–1,01)
2–3
0,90 (0,86–0,93)
0,87 (0,83–0,92)
4–5
0,88 (0,84–0,93)
0,84 (0,79–0,90)
≥ 6
0,90 (0,85–0,96
0,85 (0,78–0,93)
Závěr: Z této rozsáhlé a pečlivé studie pod patronací National
p pro tend < 0,001
Institute of Health a National Cancer Institute jednoznačně
vyplynulo, že pití kávy není příčinou zvýšené úmrtnosti,
pokud osoba nekouří. Naopak i velmi frekventované pití kávy, v množství větším než 6 šálků denně, ale bez kouření cigaret,
signifikantně snižuje nejen celkovou úmrtnost, ale také úmrtnost na hlavní příčiny úmrtnosti s výjimkou karcinomu. Ze studie
však nelze usuzovat, jestli prokázaný vztah je kauzální. Než začneme ve velkém konzumovat kávu, měli bychom také vzít
v úvahu, jaký máme krevní tlak a také pamatovat na to, že kofein je látka, která ovlivňuje činnost mozku a má ještě jiné účinky.
Toto studie neřešila a omezila se pouze na mortalitu. Jestli to nemůže mít také jiný než příznivý účinek, tato práce neukazuje.
Freedman ND, Park Y, Abnet ChC, et al. Association of coffee drinking with total and cause‑specific mortality. N Engl J Med
2012;366:1891–1904.
MŠ
116
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Z historie kardiologie
Srdce „na baterky“
K 50. výročí implantace prvního pacemakeru u nás
František Houdek
Jistě bychom se mohli vrátit až ke Galvanimu a jeho
více než třísetleté představě „živočišné elektřiny“ (už
v jeho době byl na čerstvých mrtvolách prokázán stah
síní i komor po elektrickém podráždění), vstupme však
rovnou do 20. let minulého století, kdy znalosti (i po­
třeby) pokročily natolik, že výzkum elektrické stimula­
ce srdce začal mít reálnou naději na úspěch. V 50. le­
tech byla tato metoda poprvé použita při zástavě srdce
a v USA pro tento účel vznikl objemný zevní stimulá­
tor. (U nás byl externí kardiostimulátor zřejmě popr­
vé použit 13. dubna 1960 ve Fakultní nemocnici u sv.
Anny, konkrétně na II. chirurgické klinice Lékařské fa­
kulty Masarykovy univerzity, tehdy Univerzitě J. E. Pur­
kyně; kliniku vedl Jan Navrátil, konstruktérem přístroje
byl MUDr. Miloš Vašulín.)
První implantabilní kardiostimulátor s elektrodami na­
šitými přímo na povrch srdce voperoval otevřeným hrud­
níkem 8. října 1958 (to už byly k dispozici použitelné
tranzistory) švédský kardiochirurg Åke Senning z Karo­
linské kliniky ve Stockholmu (vlastní přístroj byl uložen
do podkožní kapsy nad žaludkem). Jeho konstruktérem
byl Senningův dlouholetý spolupracovník (původním
vzděláním lékař) Rune Elmquist z firmy Elema‑Schönan­
der. Šlo o poměrně robustní přístroj, jehož baterie vydrže­
la „budit“ asi dvacet minut, proto z pacienta musely trčet
dráty k jejímu dobíjení. (Některé detaily z těchto pionýr­
ských časů jsou až dojemné, kupř. první prototypy sesta­
vené ve sklepě Elmquistova domu měly tvar šálku, poně­
vadž v něm byly zalévané do pryskyřice, formičkou pro
další pak byla krabička od krému na boty.)
Příjemcem kardiostimulátoru byl třiačtyřicetiletý Arne
Larsson trpící kompletní srdeční blokádou po operaci de­
fektu komorového septa (množící se operace srdce byly
častou příčinou blokády). Přístroj selhal po osmi hodi­
nách a musel být vyměněn. Druhý vydržel šest týdnů.
Třetí, pokročilejší přístroj dostal Larsson až v roce 1961.
První „švédský“ kardiostimulátor pracoval se stá­
lou frekvencí 72 impulsů za minutu a právě fakt, že ne­
reagoval na zátěž, nebudil velké naděje u odborníků.
Na 39. zasedání American Association for Thoracic Sur­
gery v dubnu 1959 sám Senning prohlásil, že tato jeho
cesta nevypadá moc slibně.
Jenže vývoj šel dopředu tempem vpravdě ďábelským.
Už v roce 1962 opět Švédové použili první elektrody za­
vedené transvenózně do hrotu pravé komory a téhož
roku kardiolog David A. Nathan a chirurg Sol Center
F. Houdek – Srdce „na baterky“
Konstruktér prvního implantabilního kardiostimulátoru Rune
Elmquist, kardiochirurg Åke Senning a první příjemce pace­
makeru Arne Larsson
implantovali v Miami první synchronní kardiostimulá­
tor, jehož impulsy byly spouštěny potenciály předsíně.
Dva roky poté se objevily první přístroje (amerického
kardiologa Williama M. Chardacka a technika Wilso­
na Greatbatcha) schopné snímat vlastní srdeční akti­
vitu a stimulovat pouze v její nepřítomnosti (stimula­
ce on demand).
Dynamiku vývoje dosvědčuje i první příjemce, již ře­
čený Arne Larsson, který do své smrti v roce 2001 vystří­
dal šestadvacet přístrojů! Dožil se tedy 86 let, z toho přes­
ně polovinu s „budíkem“, a o rok přežil svého zachránce
a vrstevníka Åke Senninga.
Kniha Alvina Tofflera Šok z budoucnosti (1970,
český překlad 1992) přináší tuto historku: Na am­
bulanci jedné velké nemocnice na Středozápadě se
uprostřed noci objevil pacient se silným záchvatem
škytavky – škytal šedesátkrát za minutu. Jak se uká­
zalo, byl jedním z prvních nositelů kardiostimulá­
toru. Jeden pohotový lékař přišel na to, co se stalo:
drát kardiostimulátoru, místo aby stimuloval srdce,
se uvolnil a vnikl do bránice. Elektrické impulsy
způsobovaly škytání. Lékař neztrácel čas – zapíchl
jehlu pacientovi do hrudi blízko stimulátoru, natáhl
z jehly drát a uzemnil ho na nemocničních trub­
kách. Škytání ustalo a lékaři mohli pacienta opero­
vat a vadný drát přemístit.
117
Z historie kardiologie
První impulsy pro česká srdce
Na úplné počátky kardiostimulace u nás vzpomínal
­pionýr v této oblasti, Čestmír Švorčík z Kliniky kardiolo­
gie IKEM v časopise Cor et Vasa (příloha Kardio) 2/1992,
str. 134–137 (mírně zkráceno, upraveno, doplněno):
„V izolovaném Československu nebyl důvod vývoj této
vznikající disciplíny nějak bedlivě sledovat. Bylo zřejmé,
že v dohledné době nebude tato léčebná možnost pro naše
nemocné dostupná. Navíc šlo o léčení nákladné a s proble‑
matickými výsledky: životnost prvních pacemakerů se po‑
čítala na měsíce, elektrody byly málo kvalitní, komplikací
léčby bylo mnoho. Ale přihodilo se.
Pracoval jsem tehdy v Ústavu experimentální terapie
profesora Šmahela a zjara 1962 mne vyhledal jeden lékař,
se kterým jsem se znal z doby svého předchozího působe‑
ní v Pardubicích. Došlo u něho k úplné síňo­‑komorové blo‑
kádě, provázené několika synkopami. Prognóza byla tedy
nepříznivá. Řekl jsem mu, že existuje možné řešení, ale
že netuším, zda by se podařilo stimulátor pro něj obsta‑
rat. Protože jsem nedlouho předtím strávil několik měsí‑
ců v Londýně, byl jsem nejlépe informován o stavu srdeční
stimulace ve Velké Británii. Snažil jsem se tedy získat ně‑
jaké informace a prostřednictvím britského velvyslanectví
v Praze navázat kontakt s některým anglickým pracoviš‑
těm experimentujícím s kardio­stimulací. Pracovníci amba‑
sády byli velmi ochotní, umožnili mi několik telefonických
rozhovorů s kardiostimulačními laboratořemi, ale jedná‑
ní nebylo úspěšné: nešlo o výrobní podniky, stimulátory se
vyráběly na koleně na klinikách, přístrojů bylo velmi málo
a nestačily ani pro vlastní potřebu výrobců, a navíc se ob‑
tížně hledal způsob finančního vyrovnání. Jediným výsled‑
kem mých opakovaných návštěv na britské ­ambasádě na‑
konec byla nelibost Státní bezpečnosti, která moje návštěvy
pečlivě evidovala.
Brzy potom jsme zjistili, že konstruktér prvního im‑
plantovaného stimulátoru na světě začal ve Švédsku vy‑
rábět stimulátory s pevnou frekvencí komerčně. Pokusi‑
li jsme se tedy objednat stimulátor firmy Elema oficiálním
postupem. Nebylo to příliš rychlé, ale podařilo se to. Přes‑
to jsme tento přístroj nemocnému neimplantovali, sehna‑
li jsme dříve jiný. Nevím již přesně jak, ale dozvěděli jsme
se, že v SSSR a některých satelitních zemích je na studijní
cestě americký chirurg dr. Timothy Takaro. Mám dojem,
že tuto informaci nějak zjistil sám nemocný. Podařilo se
nám spojit se s dr. Takaro kdesi v SSSR a dohodnout ter‑
mín jeho návštěvy v Praze. Dr. Takaro byl maďarský emig‑
rant, pracující s prof. Chardackem (Buffalo, stát New York),
který byl tou dobou jednou z vedoucích osobností v kar‑
diostimulaci. „Chardackovy“ stimulátory byly považovány
za špičkové. Jejich konstruktérem byl sice Greatbatch, ale
tehdy bylo zvykem označovat pacemakery jménem chirur‑
ga, který je uvedl do klinické praxe. Na Chardackově pra‑
covišti vznikla celá řada dobrých stimulátorů. Tyto přístro‑
je byly mimořádně veliké a těžké, napájené šesti až deseti
Hg‑Zn bateriemi. A dr. Takaro měl jeden z těchto stimulá‑
torů i s elektrodou u sebe (šlo o typ PM V00 s možností per‑
kutánně pomocí trojhranné jehly programovat stimulační
118
frekvenci) a byl ochoten ho nemocnému nejen věnovat, ale
i naimplantovat. A tak se stalo, že v prvních červencových
dnech roku 1962 dr. Takaro přijel do Prahy a v Ústavu kli‑
nické a experimentální chirurgie v Praze‑Krči za asistence
doc. Pelešky a prof. Špačka implantoval – thorakotomicky,
jiná možnost ještě tehdy nebyla.
Nemocný snesl zákrok dobře a byl velmi slušně výkonný.
Ze svého stimulátoru dokázal dokonce i těžit. Kdosi v Ra‑
kousku se dozvěděl, že v Československu žije lékař s im‑
plantovaným stimulátorem a mohl by asi poskytnout kvali‑
fikovanou informaci o svém stavu před implantací a po ní.
Začali jej tedy zvát na své náklady na kongresy a konfe‑
rence. Naše úřady kupodivu souhlasily. Výjezdní povole‑
ní z ČSSR bylo tehdy vzácné, ale nemocný s pacemakerem
byl ještě raritou. Potom se o našem nemocném dozvěděli
Němci a Francouzi a z pacienta se stal profesionální ces‑
tovatel. Přestal jezdit do Prahy na kontroly, zato ale často
zavolal z letiště, že opět někam letí, ale při příští cestě že se
určitě zastaví. Nezastavil. Asi osmnáct měsíců po implan‑
taci zemřel náhle ve spánku. Sekce příčinu nezjistila, pace‑
maker byl v pořádku. Snad zemřel na fibrilaci komor. Nelze
ani vyloučit, že zemřel na neúčinnou stimulaci při pozd‑
ním vzestupu stimulačního prahu, který jsme nemohli zjis‑
tit, protože nemocný se po řadu měsíců vyhýbal kontrole.
S dalšími nemocnými jsme měli větší štěstí. Někteří z nich
žijí dodnes (psáno cca počátkem roku 1992).“
Po roce 1962 bylo zprvu implantováno jen několik kar­
diostimulátorů (maximálně desítka) ročně, vesměs šlo
o přístroje firmy Elema, protože byly relativně nejdostup­
nější (zřejmě první tento pacemaker byl u nás voperován
v červenci 1963 na Navrátilově klinice v Brně).
V té době už se vývojem kardiostimulátorů intenziv­
ně zabýval Bohumil Peleška, zakladatel a první ředitel
právě vzniknuvšího Výzkumného ústavu pro elektroniku
a modelování v lékařství v Praze‑Krči. Tam také v břez­
nu 1965 došlo k první implantaci původního českého
kardiostimulátoru. Jeho konstruktérem byl ing. Vladimír
Bičík. Přístroj spolehlivě pracoval po garantovanou dobu
dvou let, pak byl preventivně vyměněn. Průběžně vylep­
šované přístroje značky RIMEM (podle anglického názvu
Bohumil Peleška, průkopník kardiostimulace v Československu,
cca v polovině 60. let
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Z historie kardiologie
První český pacemaker RIMEM V00. Přístroj vážil asi 250 g
Peleškova ústavu) se pak vyráběly napřed poloprovozně
přímo v Krči a poté od roku 1972 provozně v Tesle Va­
lašské Meziříčí. Jejich výroba skončila počátkem 90. let.
Pár slov k zamyšlení
V roce 1989 u nás vyšel soubor půvabných esejů Lewi­
se Thomase Myšlenky pozdě v noci v překladu Miroslava
Holuba. Jedna z úvah se jmenuje Lékařské technologie.
Autor v ní rozlišuje tři úrovně „lékařské technologie“.
Do první, netechnologické, zařadil úkony, jimž se někdy
říká podpůrná terapie. Míní se tím prokazovat péči a po‑
dávat pomocnou ruku. To všechno zaměstnává zdravotní­
ky především u lůžka nemocného. Nedocenitelný význam
to má při ošetřování pacientů s nádorovým onemocně­
ním a při léčení dlouhodobě nemocných.
Druhou úroveň tvoří poloviční technologie. Do ní patří
transplantace ledvin, srdce a dalších orgánů. Dle Thoma­
se jsou to „technologie ve svém základu vysoce rafinova­
né a současně hluboce primitivní“. Lékaři je budou muset
dělat tak dlouho, dokud medicína skutečně neporozumí
mechanismům vzniku těch chorob, u nichž se tyto kva­
zitechnologie používají. Jakkoli jsou velmi drahé, medi­
cína zatím nezná jinou cestu.
Vysoce efektivní – a levné – jsou technologie třetího
typu. Proto také nepřitahují média a popularizátory vědy.
Tady jde o skutečně moderní medicínu. Několik příkladů:
imunizace proti bakteriálním a především virovým infek­
cím, chemoterapie a antibiotika, hormonální léčba endo­
krinních poruch a především prevence, prevence, preven­
ce, přiznáme‑li jí charakter technologie.
Trvalá kardiostimulace patří do druhé úrovně a na­
vzdory své strmě rostoucí vyspělosti trvale demonstruje
nebetyčný rozdíl mezi složitostí techniky a života.
Adresa pro korespondenci
Ing. František Houdek Synkovská 13, 160 00 Praha 6, e‑mail: [email protected]
Srdce nemá vrásek, bývají na něm pouze jizvy. F. Houdek – Srdce „na baterky“
G. S. Coletteová
119
Top Medical Stories 2011
Dr. Harlan M. Krumholz, šéfredaktor časopisu Journal Watch, který je vydáván jako separátní výtisk k časopisu The New England
Journal of Medicine, nabídl čtenářům výběr článků, které byly v roce 2011 vyhodnoceny jako nejzajímavější a nejvýznamnější v devíti
oborech. Tyto články ukazují směr vývoje lékařské vědy, zejména v klinických oborech. Výběr provedli šéfredaktoři sekcí kardiologie,
dermatologie, intenzivní péče, gastroenterologie, nemocniční medicíny, infekce, neurologie, onkologie a hematologie a ženského
lékařství. V sekci Kardiologie bylo celkem 12 prací a z ostatních oborů jsem přidal ještě dva referáty s kardiologickou problematikou.
Srovnání koronárních bypassů s medikamentózní léčbou u pacientů s dysfunkcí levé komory
způsobené ischémií
Autoři studie STICH sledovali po dobu 56 měsíců 1 212 pacientů s ejekční frakcí levé komory < 35 % a zjistili, že mortalita pacientů
ze skupiny léčené bypassem a léčené medikamentózně se nelišila. Rozdíl v mortalitě se neobjevil ani u skupiny, kterou rozdělili podle
viability myokardu. Mortalita pacientů ve skupině s viabilním myokardem byla 37 % oproti pacientům ve skupině s nízkou viabilitou,
kde dosáhla 51 %, ale nebyl nalezen rozdíl v mortalitě podle způsobu léčení. Závěr: Aortokoronární bypas může akutně snížit mortalitu
pacientů s ischemicky vyvolanou systolickou dysfunkcí levé komory, ale ve srovnání s medikamantózní léčbou jejich život neprodlouží.
Je katetrizační implantace aortální chlopně alternací vysoce riskantní operace?
Tato první randomizovaná studie u 669 pacientů průměrného věku 84 let ukázala, že i přes vzestup rizika mozkového, srdečního
a cévního poškození je TAVI indikovaná i u pacientů pokročilého věku s těžkou aortální stenózou.
Existuje u mitrální regurgitace jiná metoda než nůž?
Práce se opírá o výsledky studie EVEREST I a II. Perkutánní technika, kterou se zavede transseptálně do levé síně katétr a svorkou
se upraví mitrální regurgitace, je sice méně anatomicky dokonalá než chirurgické řešení, ale není nebezpečná a klinické výsledky
perkutánní a chirurgické techniky jsou srovnatelné.
Medikamentózní léčení u pacientů před perkutánní koronární intervencí
Původní studie COURAGE z roku 2007 ukázala, že výsledky u pacientů se stabilní ischemickou chorobou srdeční léčených pouze
medikamentózně nebyly horší než u pacientů léčených perkutánní koronární intervencí. Tato studie zahrnující 293 795 pacientů
prokázala, že medikamentózní léčba se za poslední čtyři roky nezlepšila a nesnížil se ani počet PCI.
Podávání niacinu nezlepšilo ischemickou chorobu srdeční
Ve studii sponzorované NIH byly u 3 414 pacientů s prokázanou ischemickou chorobou srdeční (ICHS) testovány výhody podávání
kyseliny nikotinové s prodlouženým účinkem. Studie byla přerušena za tři roky, protože podávání niacinu nemělo žádné pozitivní
výsledky na ICHS, ale přineslo více cévních mozkových příhod. Stejné výsledky bylo možno pozorovat nejen v této sekundární
preventivní studii, ale také v primární prevenci.
Kolchicin se osvědčil u opakovaných perikarditid
O perikarditidě je známo, že se v 10–30 % opakuje. Kolchicin snížil signifikantně návrat perikarditidy (24 % oproti 55 % při podávání
placeba), počet recidiv perikarditidy za 18 měsíců (0,1 oproti 1,0), interval mezi druhým návratem perikarditidy (2,5 měsíce oproti
1,0 měsíce). Závěr: Podávání kolchicinu je bezpečnou a dobrou léčbou recidivující perikarditidy.
Dalšími články v sekci Kardiologie byly: Funkční mitrální regurgitace způsobená fibrilací síní; Diuretická léčba akutní dekompenzace
srdečního selhání; Nesiritid neprospívá pacientům s akutním srdečním selháním; PCI v amerických nemocnicích; O warfarinu;
Implantabilní zařízení při rezistentní hypertenzi.
Z neurologických top stories byla pro kardiology zajímavá práce o tom, zda „Léčit hypertenzi bezprostředně po cévní mozkové
příhodě, nebo až později“. Zvýšený krevní tlak po cévní mozkové příhodě měl, podle literatury, velmi špatnou prognózu a zvýšené
riziko recidivy mozkové příhody. Současné nálezy ukazují, že léčba hypertenze v prvních sedmi dnech po cévní mozkové příhodě se
neprojevila snížením úmrtnosti. V komentáři je však uvedeno, že podání antihypertenzní léčby v týdnu po iktu brání jeho recidivě,
i když nemá vliv na úmrtnost postižených.
V sekci Náhlé příhody mne zaujala práce o vlivu „Podání adrenalinu při srdeční zástavě“. Australská studie s 534 dospělými v průměrném
věku 65 let ukázala, že podání adrenalinu při první pomoci významně zvýšilo počet nemocných, jimž se vrátila normální spontánní
cirkulace (23,5 % oproti 8,4 % při podání placeba). Rovněž se zvětšil počet nemocných, kteří byli přivezeni do nemocnice (25,4 % oproti
13,0 % při podání placeba). Počet těch, kteří přežili pobyt v nemocnici, byl rovněž vyšší po adrenalinu, i když nesignifikantně (4,0 %
proti 1,9 % po podání placeba).
(Citace článků jsou k dispozici u autora)
120
Milan Šamánek
Kapitoly z kardiologie pro praktické lékaře
2012;4(3)
Zmenšujeme
rizika
10 mg, 20 mg, 40 mg
Zkrácená informace o přípravku Rosuvastatin Teva 10 mg; Rosuvastatin Teva 20 mg; Rosuvastatin Teva 40 mg potahované tablety Účinná látka:
rosuvastatinum Indikace: primární hypercholesterolémie (typ IIa mimo heterozygotní familiární hypercholesterolémie) nebo smíšené dyslipidémie (typ IIb) jako doplněk k dietním opatřením v případech, kdy odpověď na samotnou dietu a tělesnou aktivitu není uspokojivá. Léčba homozygotní familiární hypercholesterolémie jako doplněk diety nebo v kombinaci s jinou hypolipidemickou léčbou (např. LDL aferézou), nebo samostatně, pokud se tyto nedoporučují. Kontraindikace: přecitlivělost na rosuvastatin nebo na kteroukoliv složku přípravku. Pacienti s aktivním
onemocněním jater, včetně přetrvávající nevysvětlené zvýšené koncentrace sérových transamináz a při zvýšení transamináz nad trojnásobek horní
hranice normy, pacieni se závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min), pacienti s myopatií, pacienti užívající cyklosporin.
Dávka 40 mg je kontraindikována u pacientů s predispozicí k myopatii/rhabdomyolýze. Zvláštní upozornění: Rosuvastatin je třeba předepisovat s opatrností pacientům s predispozicí k myopatii/rhabdomyolýze, např. s: poškozením ledvin, hypofunkcí štítné žlázy, anamnézou dědičných
svalových poruch, předcházející anamnézou muskulární toxicity, nadměrným požíváním alkoholu, věkem nad 70 let, při stavech, kdy může dojít
k zvýšeným plazmatickým hladinám, při souběžném užívání fibrátů. Jestliže dojde v průběhu léčby k výraznému vzestupu hladiny kreatinkinázy
(>5xULN) je třeba léčbu rosuvastatinem přerušit. Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pomocné látky v potahové vrstvě mohou způsobovat
alergické reakce. Těhotenství a kojení: v průběhu těhotenství a kojení je přípravek kontraindikován. Ženy ve fertilním věku musí používat vhodné
antikoncepční metody. Nežádoucí účinky: často se v klinických studiích objevila bolest hlavy, závratě, nauzea, zácpa, bolesti břicha, myalgie, proteinurie a astenie. Při podávání rosuvastatinu ve všech dávkách, zvláště pak v dávkách > 20 mg byly hlášeny nežádoucí účinky na kosterní sval,
např. myalgie, myopatie a vzácně rhabdomyolýza. Interakce: souběžné podávání rosuvastatinu a cyklosporinu vedlo k sedminásobnému zvýšení plazmatických koncentrací rosuvastatinu. Zahájení léčby či zvýšení dávky rosuvastatinu u pacientů souběžně léčených antagonisty vitaminu K
(např. warfarin) může vést ke zvýšení protrombinového času (INR). Přerušení léčby přípravkem nebo snížení dávky může vést ke snížení INR. Za
těchto okolností je vhodná kontrola INR. Gemfibrozil, fenofibrát, další fibráty a dávky niacinu (kyseliny nikotinové) zvyšují riziko myopatie při
podávání současně s inhibitorem HMG-CoA reduktázy. Lékové interakce v souvislosti s metabolismem zprostředkovaným cytochromem P450 se
neočekávají. Dávkování a způsob podání: Rosuvastatin Teva lze podávat kdykoliv v průběhu dne s jídlem nebo mimo jídlo. Doporučená počáteční
dávka je 5 nebo 10 mg jednou denně V případě potřeby je možné dávku po 4 týdnech podávání zvýšit. Rosuvastatin se nedoporučuje podávat
dětem a dospívajícím do 18 let. U pacientů s mírným poškozením ledvin není třeba upravovat dávkování. U asijských pacientů byla pozorována
zvýšená systémová expozice. Velikost balení: 14, 15, 20, 28, 30, 56, 60, 90, 98 a 100 potahovaných tablet. Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. Držitel rozhodnutí o registraci: Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika Registrační čísla: 31/139/10-C;
31/140/10-C; 31/141/10-C; 31/142/10-C Poslední revize textu: 17.2.2010 Před předepsáním léku se seznamte se Souhrnem údajů o přípravku. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.
Sokolovská 651/136A, 180 00 Praha 8, tel.: 251 007 101, fax: 251 007 110
Rajská zahrada pro kardiovaskulární systém
TELMISARTAN
-ratiopharm 80mg
Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.
Sokolovská 651/136A,
180 00 Praha 8, Tel. + 420 251 007 101
www.teva.cz
Zkrácená informace o přípravku Telmisartan-ratiopharm 80 mg tablety Účinná látka: telmisartanum Indikace: léčba esenciální hypertenze u dospělých pacientů, snížení kardiovaskulární morbidity u pacientů s manifestním aterotrombotickým kardiovaskulárním onemocněním (ischemická choroba srdeční v anamnéze, cévní mozková příhoda nebo
ischemická choroba periferních tepen) nebo diabetes mellitus typu 2 s dokumentovaným orgánovým poškozením. Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na
kteroukoli pomocnou látku přípravku, druhý a třetí trimestr těhotenství, obstrukce žlučovodů, závažné poškození funkce jater. Zvláštní upozornění: u pacientů s poškozením
renálních funkcí, kteří užívají telmisartan, se doporučuje pravidelné sledování sérových hladin draslíku a kreatininu. U pacientů s poklesem intravaskulárního objemu a/nebo
deplecí sodíku se může objevit symptomatická hypotenze. U pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisejí převážně na aktivitě renin-angiotenzin-aldosteronového systému byla léčba přípravky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní hypotenzí, hyperazotemií, oligurií nebo vzácněji i s akutním selháním ledvin. U pacientů s primárním
aldosteronismem se léčba telmisartanem nedoporučuje. Před zahájením léčby je třeba zhodnotit rizikové faktory hyperkalémie. Těhotenství a kojení: podávání antagonistů
receptoru angiotenzinu II se v prvním trimestru těhotenství a během kojení nedoporučuje. Podávání během druhého a třetího trimestru těhotenství je kontraindikováno.
Interakce: tak jako ostatní léčiva ovlivňující renin-angiotenzin-aldosteronový systém může telmisartan vyvolat hyperkalemii. Riziko se může zvýšit v případě kombinované
léčby s léčivými přípravky, které mohou také vyvolat hyperkalemii (zvláště při kombinaci s kalium šetřícími diuretiky a při kombinaci s náhražkami soli obsahující draslík).
Současné podávání s draslík šetřícími diuretiky, přípravky obsahujícími draslík nebo lithiem se nedoporučuje. Současné podávání s nesteroidními protizánětlivými léky nebo
diuretiky (thiazidová nebo kličková diuretika) vyžaduje opatrnost. Ortostatická hypotenze může být potencována alkoholem, barbituráty, narkotiky, antidepresivy nebo jinými
antihypertenzivy. Kortikosteroidy snižují antihypertenzní účinek. Nežádoucí účinky: v placebem kontrolovaných studiích byl celkový výskyt nežádoucích účinků srovnatelný s
placebem. Výskyt nežádoucích účinků nebyl závislý na dávce ani na pohlaví, věku nebo rase pacientů. Méně často (≥1/1000 až <1/100) se vyskytly infekce horních cest dýchacích a močových cest, anémie, hyperkalemie, deprese, nespavost, synkopa, vertigo, bradykardie, hypotenze, dyspnoe, bolesti břicha, průjem, dyspepsie, plynatost, zvracení,
zvýšené pocení, pruritus, vyrážka, myalgie, bolesti zad, svalové spazmy, poškození ledvin včetně akutního renálního selhání, bolesti na hrudi, astenie, zvýšení hladiny kreatininu v krvi. Ostatní nežádoucí účinky se vyskytly vzácně. Dávkování a způsob podání: léčba esenciální hypertenze: obvyklá účinná dávka je 40 mg jednou denně. Dávku lze
zvýšit až na 80 mg. Telmisartan lze použít v kombinaci s thiazidovými diuretiky. Maximálního antihypertenzního účinku se obvykle dosáhne po čtyřech až osmi týdnech terapie.
Kardiovaskulární prevence: doporučená dávka je 80 mg jednou denně. Telmisartan se může užívat s jídlem nebo bez jídla. U pacientů se závažným poškozením funkce ledvin
nebo podstupujícím hemodialýzu je doporučena nižší úvodní dávka 20 mg. U pacientů s mírným až středně závažným poškozením funkce jater by dávka neměla přesáhnout 40
mg denně. Podávání telmisartanu dětem do 18 let se nedoporučuje. Velikost balení: 7, 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98, 100, 500 tablet. Na trhu nemusí být všechny
velikosti balení. Držitel rozhodnutí o registraci: ratiopharm GmbH, Ulm, Německo Registrační číslo: 58/725/10-C Datum registrace / poslední revize textu: 22.9.2010/ 8.6.2011
Před předepsáním léku se seznamte se Souhrnem údajů o přípravku. Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Podobné dokumenty

1 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU Tento léčivý

1 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU Tento léčivý kde je energie získaná během oxidace glukózy, vyžaduje menší spotřebu kyslíku než u procesu ß-oxidace. Zesílení oxidace glukózy optimalizuje procesy buněčné energie, tím udržuje vhodný energetický ...

Více

Kompletní informace o přípravku

Kompletní informace o přípravku nitrátů. Interakce přetrvávala po dobu delší než 24 hodin, ale nebyla již zaznamenána po uplynutí 48 hodin od poslední dávky tadalafilu. Použití tadalafilu u pacientů užívajících organické nitráty ...

Více

SPC_Angizidine 35 mg 257771-12

SPC_Angizidine 35 mg 257771-12 kde je energie získaná během oxidace glukózy, vyžaduje menší spotřebu kyslíku než u procesu ß-oxidace. Zesílení oxidace glukózy optimalizuje procesy buněčné energie, tím udržuje vhodný energetický...

Více

Chronická žilní nedostatečnost

Chronická žilní nedostatečnost Vakcinace proti chřipce (ale i pneumokokovým nákazám) je v naší republice poskytována zdarma osobám patřícím do rizikových skupin a tyto jsou uvedeny ve vyhlášce MZd. č. 439/2000 Sb., (O očkování p...

Více

Pohled dermatovenerologa na léčbu chronických ran

Pohled dermatovenerologa na léčbu chronických ran tkáň, která má nulový potenciál k hojení, a chránit vitální svalovinu a podkoží. Dobře prokrvené měkké tkáně se pak stávají zákla‑ dem pro tvorbu kvalitní granulační tkáně. Hydrochirurgii se na naš...

Více