1.roc_dejiny_psychologie.

1. roč. JABOK, Obecná, vývojová psychologie a psychologie osobnosti
2. Historický vývoj psychologie, psychologické školy a směry.
Hoskovec, J.; Tajemství experimentální psychologie. Praha, Academia 1992
psychologie – věda o lidském chování a prožívání → navazuje na přírodní vědy a filosofii
- dva druhy psychologie (jako fyzika) – každý ze zkušenosti ví, jak se fyzikální zákony projevují a
mistrně je používá i bez znalosti teorie + věda ze zkušenosti vyrůstá
/zkušenosti o sobě, o druhých, o emocích, paměti, učení, schopnostech,… → věda zkušenosti
uspořádává v systém v návaznosti na filosofii, medicínu, pedagogiku/
- předmět psychologie je těsně spojen s každodenním životem → experiment. výzkumy je nutno
chápat v životním kontextu
historie PSY je neoddělitelná od historie filosofie a vědy vůbec (provázanost antiky, arabské i
renesanční filosofie)
ANTIKA
- téma duše, materie, vnímání, poznatelnosti atd. (Domokritos – atomy, zrak. vnímání)
Aristoteles (Peri psychés) – povaha lids. psychiky – vnímání, paměť, spánek, sny
- duše – tabula rasa; představa (obraz věci) je podkladem pro poznávání „Myšlení není bez
představy“
- dualismus, těsná návaznost duše a těla, duše organizuje a utváří tělo, to zase působí na duši
- duše – princip života (vegetativní, animální, myslící), ideje nereálné
- význam asociace při učení
Teofrastos – Povahopisy – první evrop. dílko souborně popisující růz. povahy
Straton – podnět se mění ve vjem ve vědomí, nikoli ve smysl. orgánu, zdrojem vědění je zkušnost (=
experiment. přístup)
stoikové (Seneca, Marcus Aurelius) – etika – význam pro duševní hygienu, stoické postoje pomáhají
lidem překonávat zátěžové sit., kt. nemohou změnit
Plótinos – idealista, „světová duše“
Boethius spojil anitcký a křeťanský přístup, typický svým supernaturalismem
Hippokrates – lékařská teorie o složení těla ze šťáv (sangvis, flegma, cholé, melaina cholé) → duševní
povaha a rozpoložení dáno poměrem šťáv → 4 temperamenty
další řečtí lékaři – význam nervových spojení smyslů a mozku (chuť, zrak)
arabský středověk – Avicenna – závislost duševního a tělesného – silná psychika posiluje nemocné
tělo, chorobná psychika způsobuje nemoc těla; poznávání (myslí, to znamená že jsem (600 let
před Descartesem!))
NOVOVĚK
Descartes – vědomí je reflexe vlastní duševní činnosti (uvědomujeme si, že vnímáme, že myslíme,
cítíme, představujeme si)
- Discours de la méthode – metoda hledání pravdy ve vědě → vliv na výzkum
Spinoza – psychofyzický paralelismus
John Locke – asociace idejí, veškeré poznání pochází ze zkušenosti, 2 druhy zkuešnosti –
SENSATION a REFLECTION (vnímání vnějšího a vnitřních dějů v mysli), vědomí sebe jako
základ identity
Wilhelm Leibnitz – monáda = nesmrtelná duševní jednotka, samostatná, různě jasná (→ různé stupně
psychic. jevů dle jasnosti – využito později u Wundta a Jamese při popisu pozornosti, popř.
jasnosti vědomí) – pozornost = čl. bdí vůči jednomu OBJ ale vůči ostatním spí
- od něj přejali němečtí psychologové pojmy nevědomí, apercepce (zaměřené vnímání,
podmíněná zkušenostmi, individ. zájmem,) aj.
Christian Wolff – žák Leibnitze, uspořádal jeho učení do systému, rozdělil psychologii na 2 obory –
empirickou (shrnuje, co víme ze zkušenosti, pojem psychometrie) a racionální (spekulativní)
POLOVINA 19. STOL. – ustavení experiment. PSY jako výsledku rozvoje přír. věd a filosofie –
měření, kvantitativní metody, psychofyzika
Ernst Weber – hmat, dotykové rozlišování, rozdílové prahy závaží
Gustav Fechner – zakladatel psychofyziky – zákonitá souvislost mezi intenzitou podnětu a počitku
(Weberův-Fechnerův zákon: roste-li intenzita podnětu geometrickou řadou, roste intenzita
počitku artimetickou řadou – platí jen omezeně a přibližně, ale vliv na rozvoj psychofyziky)
Purkyně – tkáně i psych.jevy (zdánlivý pohyb), purkyňův jev (šero – posun citlivosti vnímání barev ke
kratším vln. délkám – fialová a modrá se jeví j. světlejší X při adaptaci na světlo opačně,
červená a žlutá se jeví j. světlejší), purkyňva vlákna a buňky
uplatnění psychofyziky – konstrukce přístrojů, komunikační systémy, radiolokace
1879 Wilhelm Wundt – založení laboratoře experiment. PSY v Lipsku – přístroje pro experimenty,
zaměřeno na vnímání a výkony, chyba měření, vztah mezi elektrickou reaktivitou kůže a
emocionálním účinkem podnětů
Ebbinghaus – paměť, Helmholz – zrak a sluch, James – pozornost, vědomí, Külpe – myšlení
ZAČÁTEK 20. ST. DO 2. VĚT. VÁLKY – školy:
STRUKTURALISMUS – Wundt (Něm) → Titchener (USA) – elementy psychic. jevů (počitky,
představy, zkušenosti + zákony asociací elementů + introspekt. metoda)
FUNKCIONALISMUS – v USA, zkoumaly se adaptační fce psychiky
př. John Dewey – učení konáním, myšlení jako proces adaptace na novou (problémovou) sit.
- výzkumy učení
- důraz na adaptivní funkci chování byl později převzat behavioristy
BEHAVIORISMUS
- filosofickým základem pozitivismus a materialismus, revolta proti metodě introspekce a zaměření
psychologie na psychické funkce: psychologie má být přísně objektivní věda → protože psychické
funkce (vnímání, myšlení, vůle,…) jsou objektivnímu pozorování nepřístupné, odmítli se jimi
zabývat
- John Watson – 1912 – beh. = „věda o CH“; radikální beh.: S – R
- black box, experiment, zvířata, laboratoř, učení, S a R
- účelem umět predikovat CH z podnětu, resp. vyvolat žádanou odpověď
- NEOBEHAVIORISM – postuluje vnitřní faktory, kt. determinují CH (Tolmanova intervenující
proměnná) → S – O – R
- ovlivněn gestaltismem a dynamickou psychologií
Skinner – operantní podmiňování – tj. CH posilované svými důsledky → vliv na programované
učení (bezprostření, na jedl. kroky rozložené učení, okamžitá zpětná vazba)
REFLEXOLOGIE
I. P. Pavlov – učení podmiňováním
HLUBINNÁ (DYNAMICKÁ) PSYCHOLOGIE
introspekce, analýza nevědomých produktů (snů, chybných úkonů)
♠ PSYCHOANALÝZA
Sigmund Freud (1856 - 1939) – narozen 1856 v Příboře na Moravě, žil ve Vídni, Žid → před
nástupem fašismu emigroval do Británie
- model lidské psychiky:
-
-
2 pudy
EROS (libido) - motivace k zachování života
THANATOS - motivace k agresivnímu jednání, k smrti
- 3 vrstvy psychiky SUPEREGO - svědomí - reaguje na morální hodnoty
EGO - vědomí - reaguje na realitu, usměrňuje pokyny ze Superega a popudy
z Id
ID - nevědomí - potlačené obsahy, reaguje na pudy (libido, thanatos)
model psychického vývoje – psychosexuální vývoj – jednotlivá stadia vývoje jsou
charakterizována oblastí, která dítěti poskytuje motivaci a uspokojení
♠ ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE
Carl Gustav Jung (1875 - 1961) – Švýcar, zpočátku žák Freuda, ale postupně se názorově rozešli
- model osobnosti: - lidé se liší směřováním své energie
- extraverze - člověk se orientuje ven, na lidi, na svět
- introverze - člověk orientován dovnitř, do sebe, do svého vnitřního světa
- model psychiky: vědomí a nevědomí
- hranice mezi nimi je nejasná a pohyblivá, obsahy z nevědomí se vynořují do vědomí a zase
ztrácejí
- kolektivní nevědomí - společné všem lidem všech kultur, obsahují archetypy
(př. archetyp Animy u muže ovlivňuje výběr ženy, Stín - vlastnosti, které sami na sobě
nesnášíme)
♠ INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE
Alfred Adler (1970 - 1939)
- Rakušan, žák Freuda, ale později se názorově rozešli, Žid → emigroval do USA
- model vývoje člověka:
- důraz na větší vliv výchovy než vrozených dispozic k chování
- dítě (nevědomě) zažívá pocit méněcennosti ze své závislosti na dospělých - ten ho motivuje k
tomu vyrovnat se jim, uplatnit se v životě (touha po moci)
- pocit méněcennosti může zcela ovládnout chování člověka, stát se nemocí - komplex
méněcennosti, který se člověk snaží kompenzovat (např. ve Shrekovi lord Farquard - mrňous,
který si postavil vysokánský hrad)
- sourozenecké konstelace - to, v jakém postavení se člověk narodí mezi ostatními sourozenci,
určuje obecné rysy jeho osobnosti (jedináčci jsou jiní než starší sourozenci nebo prostřední či
nejmladší sourozenci)
GESTALTISMUS
- vznik na konci 19. st., oponoval elementarismu, zdůrazňoval determinaci ps. jevů vztahy
- gestalt – tvar, konfigurace, vzorec, struktura (pattern)
- berlínská škola: Max Wertheimer (vjem je celostní zážitek), Wolfgang Köhler (celostní přístup
k řešení problémů při výzkumu šimpanzů), Kurt Koffka, Kurt Lewin – aplikace gestaltismu na CH
- důraz – při učení jde o postihnutí vztahů, kt. jsou nově objeveny a organizovány
- problém ruší rovnováhu psychic. pole → vznik napětí → myšlení a učení má napětí odstranit,
obnovit rovnováhu pole
- psychic. procesy probíhají ve směru vytvoření „dobrého tvaru“, už jeho dosažení je odměnou
(ne jen posílení ve smyslu gestaltistů)
- lipská škola – teoretická, dispozice, city (př. Krueger, Sander)
HUMANISTICKÁ PSYCH.
- Maslow, Rogers, person centered psych., kritika redukce čl. na psychopatologii, CH atd.