ÚSTECKÝ SKAUTING

ÚSTECKÝ SKAUTING
1968 - 1970
Na severu
stráž věrnou,
vlasti, máš!
Pokřik Oblasti Přemysla Oráče
Na vlastní náklady vydal
Klub oldskautů 003 Ústí nad Labem
ÚSTECKÝ
SKAUTING
1968 - 1970
Ústí nad Labem 2009
Sazba a tisk:
Tiskárna Ralsko, spol. s r. o., Mimoň, Malá 168
[email protected]; www.tiskarna-ralsko.cz
Na úvod
I když je dnešní pohled na události rok 1968 většinou dosti
skeptický, pro československou skautskou organizaci znamenalo
„Pražské jaro“ jednoznačně šanci další existence. Že bude dočasná a potrvá jen tři necelé roky, nikdo ze zúčastněných v tom čase
netušil a ani by si to nepřipouštěl.
Prvním veřejným počinem skautské obce byl okamžik,
když dne 3.ledna 1968 na pohřbu bratra Řeháka ve strašnickém
krematoriu, po mnoha letech zase veřejně zazněla junácká hymna
a mezinárodní skautská večerka.
Již 29. března téhož roku zahájil Junák opět svou činnost
shromážděním ve velkém sále Domoviny v Praze-Holešovicích,
kde byl ustaven přípravný výbor a v závěru jeho jednání bratr
Dr. Rudolf Plajner jménem všech členů Junáka potvrdil slib
věrnosti republice.
V Ústí nad Labem se obnovení Junáka konalo pod taktovkou
bratra Jaroslava Körnera dne 30. března 1968 v Rytířském sále
na hradě Střekově. Kiki svolal setkání činovníků a činovnic pod
heslem „ Nerozmýšlej a jednej. Přijď dnes!“ V průběhu jednání
informoval přítomné o dění v Praze a vyzval přítomné k zakládání
oddílů a k obnovení činnosti. Již na tomto setkání se začaly
formovat některé organizační jednotky.
Nastala pro nás doba naplněná činností až horečnatou
a plnou očekávání, co současný politický a společenský vývoj
přinese. Jak to všechno dopadlo, už všichni dávno víme, někdo
ze zážitků vlastních, někdo z vyprávění či z literatury a novin.
Jak jde čas a vzpomínají se různá výročí, pozorujeme trochu
s podivem, že historie skautského hnutí z období 1968-1970 je
opomíjena, mnohdy jako by jí vůbec nebylo a nebo je vykládána
jako zrada na skautských ideálech. Proto se několik pamětníků
– ústeckých oldskautů pokusilo toto opomíjení napravit alespoň
drobným činem – výstavkou v Severočeské vědecké knihovně
snažící se přiblížit tu dobu, která nás mnohé nezapomenutelně
poznamenala, vzrušující dobu opětného obnovení a činnosti
junáckého hnutí v letech 1968 – 1970. Objasnit mladší generaci
atmosféru, ideály a motivy, které nás nutily konat tak, jak jsme
konali.
Slib junáků z roku 1968
Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
1. Milovat vlast svou socialistickou republiku Československou a sloužit jí věrně v každé době.
2. Plniti povinnosti vlastní a zachovávat zákony junácké.
3. Duší i tělem býti hotov pomáhati bližnímu.
JAK ŠEL ČAS
1968
První polovina roku byla naplněna velmi intenzivní prací činov-
níků na znovu ustavování tradičních středisek, ožívají bývalé oddíly a vytvářejí se nové. Schůzky stíhají schůzky, začíná
úporný tah na získání klubových prostor. Během roku se rozjíždí pravidelná činnost družin a oddílů, zoufale chybějí rádcové i vůdcové oddílů, přesto se už v létě uskuteční první tábor.
Konec roku je ve znamení III. sněmu Junáka v Praze. Nálada a
naděje všech jsou samozřejmě poznamenány srpnovou okupací
Československa.
27. 3. První schůzka ústeckých činovníků v bytě bratra Kemra
– Áti (Leninova č.90). Účastnili se jí sestry a bratři Jaroslav
Körner, Vlastimil Kemr, Špaček, Lošan, Mirek Draxl, Rys, J.
Dvořák, Hanka Řeháčková, Helena Krejčová - Jitřenka, Libuše Řeháková – Okrasa, Petr Špička.
29. 3. V Praze je oficiálně obnoven Junák
30. 3. Setkání ústeckých činovníků pod řízením bratra Jaroslava Körnera dne 30. března 1968 v
Rytířském sále na
hradě Střekov. Kiki svolal setkání činovníků a činovnic pod
heslem „ Nerozmýšlej a jednej. Přijď dnes!“
1. 4. Schůzka s podobným posláním proběhla v KDPM Ústí nad
Labem.
3. 4. Ustavují se střediska Klíše, Střekov a Krásné Březno.
Obnovuje se tradiční číslování středisek i oddílů.
V čele 1. střediska Klíše stojí bratr Vlastimil Kemr - Áťa, další
činovníci pak sestra Libuše Řeháková – Okrasa Papoušková,
bratři Antonín Pfeiffer, Jan Janáček, Papoušková..
3. Středisko Střekov vede bratr Zdeněk Havránek, zároveň
vůdce 4. vodáckého oddílu, další činovníci a vůdci Jiří Dvořák,
Bohumil Ječmínek, Stanislav Kužela, sestra Ida Feimanovová
a další.
V čele 4. střediska Krásné Březno stojí bratr Josef Hlaváč
– Šedý vlk, další činovníci bratři Zdeněk Hercík – Akela, Míla
Valach – Bobr, Josef Heinrich – Pedro, sestry Jar. Janášová – Tygřice, zdravotnice Jiřina Švecová, Eva Hercíková, bratr
Jan Nárovec a Emil Janáš.
4. 4. První schůzka skautek v Londýnské č.1., ustavují se 4.
dívčí oddíl na Bukově, vedený Hanou Matějkovou, obnovuje se
činnost 1. a 7. oddílů pod vedením Libuše Řehákové a Heleny
Krejčové (později Borské).
10. 4. Schůzka krásnobřezenských skautů v jejich rezervaci
10. 4. V Trmicích zakládá sestra Marie Zástěrová 2. dívčí
oddíl
17. 4. Středisko Krásné Březno zahájilo pod vedením bratra
Hlaváče - Vlka za účasti více než padesáti nadšenců satvební
obnovu skautské rezervace.
17. 4. Ustavuje se 8. středisko Vyklice, ve složení 17. oddíl
chlapecký a 6. dívčí oddíl Pomněnky. Velitelem střediska je
bratr Jaroslav Zajíček, jeho zástupce bratr František Hudeček, další činovníci Jiří Mrkvička, Zdeněk Tomášů, Václav
Otta, vůdci a vůdkyně oddílů setra Jiřina Kovaříková a bratři
Přemysl Kovářík a Václav Molcar.
27. 4. Středisko Krásné Březno pořádá v prostoru skautské
rezervace zahajovací táborový oheň.
30. 4. Ve Vaňově vznikají 6. smečka vlčat a 6. roj světlušek pod
vedením br. Pavlána – psa.
4. 6. Schůze oddílu Neštěmice o stavbě klubovny (již třetí v
pořadí, druhá vyhořela v roce 1950).
13. 6. Vzniká v Tuchomyšli dívčí družina Fialek.
2.-15. 8. Tábor 1. střediska na „Stříbrném jezeře“ u Krásného Lesa, vedení mají sestra Krejčová – Jitřenka a bratr Pavlán
– pes, počet účastníků 30 dětí a 4 činovníci.
21. 8. V krásnobřezenské rezervaci na protest proti vstupu
vojsk vztyčují činovníci střediska Šíp státní vlajku, ta je pak
spuštěna do půl žerdi. Vlála tak víc než týden.
16. 9. Při 1. středisku Klíše byl založen 7. oddíl, vůdce oddílu
Roland Sýkora – Rolf a jeho zástupce Pavel Šlégr. Do listopadu 1968 vzrostl počáteční stav 19 na 31 registrovaných. Družiny Orli, Tygři, Bobři a Vlci.
19.-20. 10. Účast všech ústeckých středisek na jednotlivých
akcích k 50. výročí vzniku ČSR v roce 1918.
28. 10. Vysazen v krásnobřezenské rezervaci za účasti všech
středisek „Strom republiky“.
13.11. K tomuto datu čítá skautský okrsek Ústí nad Labem
registrovaných 480 členů a členek, z tohoto počtu je 43 činovníků, vesměs starších 30ti let a 18 členů klubu oldskautů.
23. – 24. 11. se ve Smetanově síni Obecního domu v Praze
konal III.. Junácký sněm. Za ústecký skautský okres se sněmu účastnili bratři Vlastimil Kemr – Áťa, Luboš Pavlán – pes,
Hlaváč - Šedý vlk a sestra Řeháková - Okrasa, za oblast Přemysla Oráče sestra Helena Krejčová – Jitřenka a několik dalších vůdců a činovníků. Mimo jiné vzpomínáme s dojetím na
naši společnou návštěvu představení divadla Semafor „Ďábel
z Vinohrad“, kdy jsme si všichni společně zazpívali „protestní“ sloku písně Babeta šla do světa…. Závěrem sněmu 1 300
delegátů zvolilo do čele Českého Junáka starostu Dr. Antonína Suma, náčelníka Dr. Rudolfa Plajnera a náčelní Vlastu
Mackovou.
Krátce před odjezdem na sněm bylo v Ústí vyznamenáno asi 12
činovníků medailí díků.
30.11.- 1.12. V KDPM okresní výstava skautských rukodělných prací .
24. – 12. Skauti v Krásném Březně pod pohrůžkou ObNV odejmutí dotací a ve složitých podmínkách usilovně i v noci dokončují hrubou stavbu srubu v rezervaci.
1969
Celý rok je naplněn pravidelnou skautskou činností ve všech
oddílech i družinách, včetně letních táborů, naplno se rozjela
příprava mladých vůdců a jejich pravidelné vzdělávání. To vše i
přes to, že ve vzduchu je cítit rostoucí politické napětí, Junáku
nepříznivé až nepřátelské.
14.1. Okresní sraz ve Stadicích za účasti členů ORJ a zástupců všech středisek.
1. – 2. 2. Okresní rada Junáka pořádá rádcovský kurz v krásnobřezenské rezervaci střediska Šíp.
18. 4. Ve skautské rezervaci střediska Šíp Krásné Březno slibový oheň 7.oddílu Klíše, slibovalo 9 bratří.
27. – 29. 6. Víkendový vlčácký tábor Rájec, pořadatel 7. oddíl,
vůdce tábora bratr Roland Sýkora – Rolf a zástupce bratr Pavel
Šlégr, účast 20 vlčat.
1. – 28.7. Tábor 4. střediska Šíp v Lázních Bělohrad, vedení
bratr Hlaváč – Vlk , zástupce bratr Hercík – Akela, účast 66
dětí, 8 činovníků a 3 oldskauti.
3. – 25. 7. Společný tábor 1. střediska Klíše ve Valkeřicích,
vůdce tábora bratr Vlastimil Kemr – Áťa, dále sestry Helena
Krejčová – Jitřenka a Minoha, bratři Jiří Hanauer – Hrášek a
Luboš Pavlán - pes. Účast 116 mladých příslušníků střediska
+ 19 členů 2. oddílu střediska Červený vrch.
12. – 20. 7. Putovní tábor Českým středohořím 7. oddíl, vůdce bratr Roland Sýkora – Rolf, zástupce bratr Pavel Šlégr,
účast 20 členů oddílu. Cestou navštěvují tábor 1. střediska ve
Valkeřicích..
15. - 18. 9. Trojdenní návštěva našich zástupců okresu a středisek v Žilině, uskutečněná při příležitosti družby s tamním
skautským okresem. Společný výlet na Malou Fatru.
30. 9. V krásnobřezenské rezervaci natáčí ČT s Kamilou
Bednářovou reportáž pro pořad „Necháme je na ulici“? Na
výsledném produktu se však už výrazně podepisuje nastupující normalizace.
27. – 28. 10. Slavnostně otevřena klubovna v Neštěmicích, bratr
Körner byl uvítán pokřikem:“Skautské srdce, zdravé plíce, jsme
junáci Neštěmice!“
18. – 20. 12. Žilinští skauti oplácejí naši návštěvu, mimo jiné
pobývají v krásnobřezenské rezervaci, která se jim velmi líbila
a vysoce hodnotili úsilí střediska na její obnově.
31. 12. Ústečtí junáci končí rok 1969 v sestavě: 1.středisko
Klíše 9 oddílů, vůdce bratr Kemr; 2. středisko Červený vrch
3 oddíly, vůdce bratr Nováček; 3. středisko Střekov 3 oddíly,
vůdce bratr Havránek; 4. středisko Krásné Březno 3 oddíly,
vůdce bratr Hlaváč; 8. středisko Vyklice 2 oddíly, vůdce bratr
Zajíček.
1970
I když je jasné, že konec našeho skautování je neodvratně na
spadnutí, činnost družin, oddílů i středisek nepolevuje, počty
dětí i činovníků zvolna rostou. Střediska dál pořádají své tábory, příprava a vzdělávání vůdců bez přerušení pokračuje. Podle
ukončené registrace 1970 provedené Ústřední radou měl Čes
ký Junák kolem 77 tisíc členů. O prázdninách tohoto roku se
v celé republice konalo ještě 1 138 táborů s 32 000 dětmi a
4.100 činovníky. Proběhlo celkem 14 Lesních škol. Ústecký
okrsek čítal tou dobou víc než 500 registrovaných členů, včetně
35 aktivních oldskautů, sdružených v klubu Severák. Události
poslední třetiny roku jsou však neúprosné, Junák je opět z vůle
totalitní moci zlikvidován.
6. – 7. 6. Proběhlo v Úštěku krajské kolo závodu vlčat a světlušek o totem náčelníka a vlajku náčelní kmenů. Hlídka 1. roje
světlušek z Tuchomyšle obsadila v pořadí 2. místo a hlídka 2.
smečky vlčat Vyklice 6. místo.
11. 7. - 2. 8. Tábor po Kalichem, 7oddíl, vůdce bratr Roland
Sýkora - Rolf, 45 dětí, činovníci bratři Pavel Šlégr, Jiří Řeháček – Balů, Jan Rychlý – Gandhí a Luboš Pavlán – pes.
15. 7. Rozhodnutím ÚRJ končí nuceně ústecká pobočka Junácké edice Praha svou činnost. Za dobu své existence, pod vedení
redaktora Jiřího Řeháčka - Balů, vydala více než 15 publikací.
Poslední byla „Historia Junáka v obrazech 1911-1970“. Spolu
10
s diplomy „Za věrnost skautingu“ byla ještě včas rozvezena po
všech táborech v severočeském kraji.
3. – 24.8. Společný tábor 2. střediska v Konrádově - CHKO
Kokořínsko, vůdcové tábora bratr Jiří Hanauer – Hrášek a
sestra Alena Urbanová – Alík, účast 34 dětí a další 2 činovníci. Dodnes přetrvala nad tábořištěm do skály vytesaná lilie s
letopočtem.
1.9. Poslední jednání ÚRJ se konalo 1. září 1970
V té době na všechny okresy, tedy i k nám, docházel dopis bratra Dr. Rudolfa Plajnera s výzvou neopouštět děti!
5.9. Činnost Junáka byla rozhodnutím ministerstva vnitra
ukončena
20.8. Krátce před nuceným ukončením činnosti Junáka odstoupil z funkce předsedy Okresní rady Junáka bratr Pavlán s
tím, že nehodlá být hrobařem ústeckého Junáka. Po něm toto
hanebné poslání ochotně vykonal bratr Hrabánek, tehdejší
místopředseda ORJ, spolu se stranickou skupinou. „Díky“ jim
se také do dneška nezachoval ani okresní archiv ani běžná
agenda ústecké okresní rady, protože veškerá dokumentace i
materiál skončil v rukou nastupujících svazáckých funkcionářů SSM.
25.9. V Ústí n/L krajská pionýrská konference, kde byla konstatována nespokojenost nad stále se nedařící integrací skautských oddílů do Pionýrské organizace. Bratr Jaroslav Körner
Kiki své vystoupení na této konferenci uzavřel slovy: „Junáci
to nakonec stejně vyhrají, navzdory vašim snahám“, řečenými
přímo do očí přítomným likvidátorům.
Již po oficiálním ukončení činnosti Junáka některé naše oddíly,
které uposlechly výzvy bratra Plajnera a neopustily děti, přešly
pod ochranná křídla turistických organizací, uskutečnily ještě v
následujících letech tábory, vedené v duchu skautských ideálů:
11
2. – 16.7. 1971 tábor 2. střediska v Konrádově (CHKO
Kokořínsko), vůdce tábora bratr Jiří Hanauer – Hrášek, dále
bratři Vojtěch Nováček - Medvěd a Roland Sýkora – Rolf. 20
účastníků.
2. – 18.7. 1971 Putovní tábor Prosieckou dolinou Slovensko,
vůdce tábora Pavel Šlégr, dále MUDr, Miloš Vejvoda a Luboš
Pavlán. 18 účastníků.
3.–10. 7. 1971 Tábor „Svornost“ v Tuboži v okrese Česká Lípa
(tábora se účastnili i členové 3. oddílu chlapeckého, 2. dívčího
oddílu dívčího 1. střediska Ústí nad Labem – Klíše. Vůdce
tábora Roland Sýkora, 12 účastníků.
10. –20. 7. 1972 Tábor „Svornost“ v Tuboži v okrese Česká
Lípa 5+1. Vůdce tábora Roland Sýkora, 6 účastníků.
19.– 28. 7.1972 Hvězdicové putování Bad Schandau NDR,
vůdci MUDr. Miloš Vejvoda a Pavel Šlégr, 21 účastníků.
1.– 12. 7. 1973 Tábor „Pod měsíční skálou“ – Radvanec okr.
Česká Lípa, Vůdce tábora Roland Sýkora, 6 účastníků společně s TOM Terezín, br. Kořenář a 23 účastníků
Červenec 1973 Hvězdicové putování Slovenským rájem Hrabušice, vůdci Pavel Šlégr a MUDr. Miloš Vejvoda, 22 účastníků.
29. 6. – 14. 7. 1974 Tábor „Na sluneční zátoce“ - Čivice okres
Plzeň. 10+1 Vůdce tábora Roland Sýkora, 11 účastníků.
12
činovníci a příznivci aktivní v letech 1968
– 1970 v ústeckém junáckém okrsku
♣ Beneš Jiří ♣ Blažek Vladimír prof. ♣ Černý Jiří ♣ Černý
Josef ♣ Drunecký Oldřich ♣ Dvořák Boris ♣ Dvořák Jiří ♣
Feimanová Iva ♣ Fajta Josef ♣ Filip Ing. ♣ Frimlová Dana ♣
Groh Jaroslav ♣ Hanauer Jiří Ing. ♣ Hás Karel ♣ Havránek
Ladislav Ing. ♣ Heinrich Josef ♣ Heinrich Rudolf ♣ Hercík
Zdeněk ♣ Hercíková Zdena ♣ Hlaváč Josef ♣ Hlaváček Karel
Ing, ♣ Hofman Zdeněk ♣ Horáček Josef ♣ Hošek Václav ♣
Hudeček František ♣ Janáček Jan ♣ Janáš Emil ♣ Janášová
Jaroslava ♣ JansováVěra ♣ Ječmínek Bohumil ♣ Jelínek Pavel
♣ Kemr Vlastimil ♣ Komárek Alois ♣ Kotačka Jiří ♣ Kovařík
Přemysl ♣ Kovaříková Jiřina ♣ Král Rudolf ♣ Kratochvíl Karel
♣ Krejčová – Borská Helena ♣ Körner Jaroslav ♣ Körnerová
Jitka ♣ Kužela Stanislav ♣ Líbal Roman ♣ Macoun Karel
♣ Malkovský Jaroslav ♣ Matějková Olga ♣ Molcar Václav ♣
Mrkvička Jiří ♣ Nárovec Jan ♣ Neubauer Miroslav ♣ Neuman
Miky ♣ Němec Jan ♣ Nováček Vojtěch prof. ♣ Novotný Zdeněk
Ing ♣ Obst Jaroslav ♣ Otta Václav ♣ Ottová Anna ♣ Pánek
Rudolf ♣ Papoušková Blanka ♣ Pavlán Luboš ♣ Pejznoch
Karel ♣ Peláková Pavla ♣ Pfeiffer Antonín ♣ Pícha Jaroslav
♣ Pošík Oldřich ♣ Rybář Václav ♣ Rychlý Ing. ♣ Rychlý Jan
♣ Řeháček Jiří ♣ Řeháčková Hana ♣ Řeháková Libuše ♣
Selinger Zdeněk ♣ Souček Oto ♣ Spěváček František ♣ Sýkora
Roland ♣ Šabatková Eva ♣ Ševc Rudolf ♣ Ševcová Jiřina ♣
Šilhart Josef ♣ Šlégr Pavel ♣ Štajner Josef ♣ Tokar Oldřich ♣
Tomášů Zdeněk ♣ Tomšík Václav ♣ Urbanová Alena ♣ Valach
Míla ♣ Valachová Dagmar ♣ Vejvoda Miloš MUDr. ♣ Vít Rudolf
♣ Vítová Eva ♣ Vlachová Eva ♣ Zahálka Karel prof. ♣ Zajíček
Jaroslav ♣ Zástěrová Marie ♣ Zemanová Sylva ♣
Redakční poznámka:
Seznam je samozřejmě neúplný, jména jsme zaznamenávali, jak jsme
je potkávali při našem toulání po historii. Neuvedeným bratřím a
sestrám se omlouváme a příště je v seznamu určitě uvedeme.
13
Srpnová vzpomínka
Vzpomíná bratr Jiří Řeháček – vedoucí pobočky Junácké edice.
Na srpnové dny v roce nadějí 1968 se nedá nikdy zapomenout.
Naše ulice byly plné osvoboditelů-okupantů a my skauti v
pobočce Junácké edice Ústí nad Labem jsme dostali zprávu
od skautů z redakce časopisu Junák , že si máme přijet do
Prahy pro „krajský příděl“.
Nikdo z nás se na nic dvakrát neptal a jeli jsme. Cesta
do Prahy byla bez problémů. V redakci nám bratři předali
balíky s protiokupačními letáky. Byly ve formě časopisu s osmi
stranami, 39 reportážními fotografiemi o pravdě – okupaci
Prahy s výroky významných osobností – myslitelů o svobodě.
Na sestavení této publikace se podíleli bratři Miloň Lom
– Tom, Jan Šimáně – Galén a Josef Zikán – Bobr. Bratři v
redakci nám připomněli, že máme letáky pro jistotu raději v
autě pořádně nějak „zarachtat“, protože část nákladu jim už
bohužel zabavila „naše STB“.
Rada se ukázala jako přímo předpovězená. Hned po výjezdu
z Prahy, za benzinovou pumpou na silnici směrem k Teplicům
– Stop! U ruského transportéru stáli se samopaly šikmoocí
Ivani a bez pozdravu na nás vyhrkli: „Kam jedete, co vezete?“
Vykoktal jsem: „Nevezeme nic! Vracíme se domů, protože
jsem musel manželku odvézt do porodnice.“ Napřed se mezi
sebou radili,, ale nakonec – uvěřili. Podívali se nám do auta
a naštěstí nechtěli nahlédnout pod rezervu a sedačky. Tam
byl totiž náš poklad – letáky s fotoreportážemi a nadpisem
„Neporažená svoboda“. Vojáci si nás naposledy bedlivě
prohlídli a s nevlídným úšklebkem nás propustili.
Oddechli jsme si a rychle nastartovali auto, aby si to snad ještě
nerozmysleli. Dojeli jsme bez zastavení do Teplic. Tam nás
už čekali naši bráškové, abychom rozdělili letáky pro všechny
okresy severních Čech. A tak ještě ten den putoval náš poklad
14
nejenom do Mostu, Chomutova, Liberce a Děčína, ale také do
České Lípy a dalších míst našeho kraje.
Dnes už si ani nevzpomínám, jestli jsem měl tehdy strach
z našich „osvoboditelů“ s hrozivě rachotícími samopaly. Jen
vím, že jsem trochu koktal, protože skaut má být pravdomluvný
jak ukládá první bod skautského zákona, a to jsem tedy nebyl.
Šlo nám ale přece o to, uchránit náš poklad, který vytvořili
skauti z pražské redakce časopisu Junák a to se snad může
mimořádně porušit i zákon.
Dnes je to už jenom vzpomínka na pohnuté, neradostné
dny, kdy nám šlo o život, před čtyřiceti léty, ale s dobrým
koncem, oproti dalším rokům nesvobody, kdy byl Junák znovu
zakázán.
15
16
O táboře 1. střediska ve Valkeřicích
Napsala v roce 1969 sestra Papoušková – zdravotnice 1. střediska Klíše do Krajského zpravodaje Junáka
Loňské Stříbrné jezero v Krušných horách poblíž obce
Krásný Les jsme letos vyměnili dvě menší jezírka v okolí obce
Valkeřic na Verneřicku. V nádherné a zachovalé krajině skoro
600 m.n.m. ve dvou táborech skoro 300 m od sebe vzdálených
táboří 116 dětí 1. střediska Ústí nad Labem. Je tu zaveden
a pečlivě se dodržuje družinový systém. Celkem je zde 7
chlapeckých a 3 družiny dívčí.
Péče o tyto dva tábory je svěřena osvědčeným pracovníkům
bratřím Kemrovi – Áťovi a Pavlánovi – psovi a sestrám Krejčové
– Jitřence a Minoze. Všichni již nějaký ten tábor mají za sebou.
Ale i na mladých účastnících je vidět, že už nějakou tu noc v
přírodě strávili. V kuchyni převzala dohled rozšafná Moravanka
z Přerova „maminka“ Pavlánová. Malí kuchaři a kuchařky
škrábou brambory a mrkev sami, rovněž činí všechny přípravy
a „maminka“ je ochutnává a radí.Jistě by z nich měl radost
známý propagátor vaření bratr Sobotka z Žalhostic, neboť jím
propagované „Kuchařské dny“ nebyly marné.
Všechno má zde svůj řád a výchovnou tendenci. Zatím co
jedni vaří, druzí nosí vodu, jiní jdou do lesa na dříví a když
zrovna neprší, hrají se terénní hry. Když slunce vysvitne a
zahřeje, nejživěji bývá ve větším jezírku, které nám slouží jako
koupaliště. Chlapci vlastnoručně sbili vor a podnikají na něm
dobrodružné plavby.
Ptáte se, kolik knedlíků se musí uvařit k obědu? Těch
posledních s marmeládou bylo rovných pět set.
Zásobování? V tomto zapomenutém kraji je mizerné, i když
bez chleba a masa nás místní Jednota nikdy nenechala. Horší
je to ale s ovocem a zeleninou, tu nám posléze obětavě vozili z
Ústí dospělí bratři a sestry, kteří nedaleko trávili své dovolené.
No prostě, všechno na našem táboře je báječné, skautské a
tradiční. I ti chlapci a děvčata zabalení do dek na noční hlídce
si ohřívají zkřehlé údy u dohořívajících polen, jako my kdysi.
Všechno bylo dobré, jen toho sluníčka bylo málo.
17
Tanec na tenkém ledě
Zamyšlení jednoho z pamětníků té doby
Přes naše nadšené skautování s dětmi a mládeží se nám
neodbytně vracela pochybnost o stálosti existence Junáka:
„Pokud ano, je dobře, ale bude vše podle našich představ a
předchozích zkušeností? A na jak dlouho?“ Samozřejmě,
nebylo a ani nemohlo být.
Když nás na našem prvním táboře v srpnu 1968, na Stříbrném
jezeře nad Petrovicemi, navštěvovali tamní pohraničníci a
mnozí z nich vzpomínali na vlastní skautské mládí, bylo nám
dobře u srdce a už jsme byli málem mistry světa. Jenže právě
ti sympatičtí „mladí kluci“ se skautskou minulostí nás vraceli
18
tvrdě na zem, když líčili, jak je státní hranice ze strany NDR
obklopená sovětskými tanky a že nás nečeká nic dobrého.
Hranice, na jedné straně tanky a 2 km od ní na druhé straně
náš skautský tábor. Jak to dál dopadalo, leckdo ještě pamatuje.
Okupace a plíživý počátek normalizace, ostatně dávno před
tím pečlivě připravované.
Co následovalo, byl pro mnohé z nás činovníků ne skauting
ale opatrný tanec na tenkém politickém ledě, spojený s mnoha
trpkými ústupy a kompromisy. Nebyl to jen boj o majetek kdysi
ztracený, nebyla to snaha o prosazení rovnocenného postavení
našeho Junáka mezi ostatními organizacemi, byla to úporná
snaha našimi slabými prostředky zachovat skautský Svojsíkův
a Plajnerův charakter organizace, zachovat si právo vychovávat
vlastními osvědčenými metodami mládež a děti k poctivému
čestnému občanství a k životu podle skautských ideálů.
A tak mnozí z nás, od činovníků z Ústřední rady Junáka
až po okresy a střediska, místo schůzek v klubovnách, místo
letních táborů a výprav do zimní přírody, podle svého postavení
v organizaci, vymetali honosné kanceláře a nažehleným
„soudruhům a soudružkám“ vysvětlovali, co to vlastně ten
skauting je, čím se zabývá a hlavně vyvraceli jejich utkvělé
představy, že jsme škůdci a rozvraceči současné společnosti. Že
nám nevěřili a čekali na každou vhodnou chvíli nás poškodit,
bylo samozřejmě jasné, ale aspoň na čas se nám dařilo posunout
datum naší likvidace.V takto získaném čase jsme prováděli
intenzivní výcvik rádců a vůdců oddílů pro budoucnost .
Dnešním skautským současníkům to připadá jako trapný
nesmysl, někoho se doprošovat, abychom mohli jezdit do
přírody, scházet se a zpívat svoje písničky, ale realita těch
dnů byla vskutku taková. V řadách tehdejších mládežnických
funkcionářů se vyskytlo jen pár jedinců, s upřímným pochopením
pro naše hnutí a skutečně bez vedlejších úmyslů podporujících
naši ústeckou skautskou komunitu. A také naše neotrkané a
mnohdy politicky lehce naivní skautské činovníky. Sluší se
vzpomenout Boženku Svobodovou, tehdejší okresní tajemnici
Pionýra, která za nám věnovanou podporu tvrdě zaplatila, stejně
pak předseda okresní Federace dětských a mládežnických
19
organizací Mirek Pakosta a Miloslav Draxl řečený „Šéf“, který
nám později mnohým poskytl v řadách pěších turistů ochranná
křídla a bezpečný útulek.
Ten příslovečný tanec na tenkém ledě posléze pro leckteré
z nás skončil, jak jinak, doslovně pořádným „pádem na hubu“.
Ztrátou zaměstnání a postavení, zákazy činnosti s dětmi a
řadou dalších dnes pro součastníky těžko pochopitelných
postižení. Nastupující režim normalizace se nám mstil za to, že
jsme v praxi prokázali životaschopnost a mravní čistotu našeho
hnutí a že jsme ji tak dlouho udrželi. A chce-li dnes někdo, z
tepla a bezpečí svého zápecí, moralizovat a nám tento tanec
na tenkém ledě vyčítat, nechť se nejprve hluboce nadechne,
počítá do deseti a pak se pokorně o tehdejší době poučí od pamětníků, z dokumentů i z historie obecně. Shrňme to:
spláceli jsme s radostí a elánem svůj dluh vůči junáckému
hnutí jak jsme dovedli, konali jsme v mezích daných možností
a za své konání se nestydíme.
20
dopis předsedovi ONV Ústí nad Labem
Jedno z mnoha povinně předkládaných hlášení
21
22
Na závěr
Tato brožůrka se rodila obtížně ze vzpomínek nemnoha
pamětníků (vlastně až při takovéhle práci člověk zjistí, jak
málo nás z těch dob ještě žije), ze zažloutlých stránek novin,
občasníků i písemných dokumentů té doby, mnohdy vzniklých
dnes už téměř neznámými reprodukčními technikami, kdo
ještě ví co to třeba byl ormig, cyklostyl, rozklepané typy psacích
strojů, které nám tehdy někdo daroval.
Nebylo v našich silách ani možnostech obsáhnout a
zaznamenat podrobně a přesně všechny události z činnosti
ústeckého Junáka v letech 1968 – 1970. Proto si nečiníme
nárok na bezchybnost a úplnost předcházejících kapitol.
Zařazené vzpomínky chtějí oživit osobní zážitky i ducha té
doby.
Děkujeme všem, kdo nám pomohli zapůjčením či věnováním
dokumentů, předmětu i podělili se se svými vzpomínkami. Náš
dík si zaslouží bratr Radomír Stružinský, manželé Jaroslava
a Emil Janášovi, sestra Zdena Hercíková, bratr Jiří Hanauer,
Václav Mikule, manželé Dagmar a Míla Valachovi, manželé
Hana a Jiří Řeháčkovi, bratři Jaroslav Groh, Jan Nárovec a
paní Elvíra Sýkorová.
Děkujeme ale i těm, kdo nám svými připomínkami a doplňky
pomohou dodatečně dospět k obrazu, jak ten čas opravdu šel a
opraví nám naše omyly či opomenutí.
Přejeme Vám milé zážitky z návštěvy naší skromné výstavy.
Nazdar!
23
Vydáno v nákladu 100 ks u příležitosti výstavy
„Ústečtí skauti 1968 - 1970“
Výstava se uskutečnila ve dnech 28. 8. - 29. 9. 2009
24