Jde to, když se chce

zÁBAVA Maluchářská výprava k moři 2015
Jde to, když se chce
Kam jinam se vypravit polským fiatem než do Polska.
Dali jsme dohromady sedmnáct nadšenců a vyjeli k Baltu.
J
aut, ve kterých sedí celkem sedmnáct
lidí. Zatím jde vše jako po drátkách –
po cestě nás zdržují jen plameny, které
zničehonic vyšlehnou z Filipova auta.
Než zastavíme a vyběhneme s hasicími
přístroji, je po všem. Památkou je jen
ohořelá tkanina na výfuku. „Muselo
to dovnitř vletět pootevřeným víkem
motoru,“ shodujeme se. „Fíku, kde má
malý tričko s dinosaurem?“ ptá se trochu káravě třetí cestující z červeného
fiátku Veronika. Ano, pravděpodobně
zůstalo při převlékání na střeše.
Dám dělovou ránu
Trochu zlobí i náš Žluťásek. Kromě
solidních výstřelů z výfuku, které provázejí každé ubrání plynu, také nedrží
volnoběh. „Možná to chtělo před cestou
zkontrolovat,“ dívají se na redaktora
Světa motorů a jeho kovářovu kobylu
vytaženou po letech z garáže s úšklebkem některé posádky. „Prohlédl jsem ho,
koupil nové pneumatiky a auto připravil
na technickou,“ snažím se marně bránit.
To už jsme v polském rodišti fiatů Bielsku-Bialé, kde si nemůžeme nechat ujít
návštěvu vyhlášeného Maluch café. Jde
o stylovou kavárnu posetou kusy legendárních italsko-polských vzducháčů.
„Koukneme se na ty tvé výstřely,
abys mi cestou nebudil dítě,“ říká večer v kempu organizátor výpravy Filip Branda. „Určitě to budou gumičky
v karburátoru,“ ukazuje a vytahuje novou sadu. Na otázku, zdali mu nebude
[email protected]
chybět, odpovídá stručně: „Ne, mám
ještě pět dalších setů.“ K mému údivu
otevírá kufr precizně vyskládaný díly.
„Kromě válců a hlavy mám vše,“ ukazuje. Jen pro ilustraci: v předním nákladovém prostoru nechybí ani náhradní
plynový pedál. K tomu do auta naskládal tříčlennou posádku včetně kočárku,
dětské sedačky, postýlky i rozměrné
autolednice. Rodiny, které se cestou
na dovolenou nevejdou do kombi střední třídy, by tomu neuvěřily.
Na cestu směrem k Baltu se ráno vydává osm vozů. Jedna pětistovka, kterou
dal v posledních letech do kupy Dominik s Péťou, a sedm zcela různorodých
polských batolat. Kromě tří aut zmíněných výše nechybí Gilbertův červený
kousek, reprezentující stejně jako náš
vůz udržovaný původní stav, Martinin
„elegant“ – provedení z posledních let
výroby s elektricky řízeným karburátorem, Žandův rudý ďábel, upravený
ve stylu vozů Abarth, ani Broňův černý
matný kus, který je se žlutými mlhovkami geniálně retro.
Neřídí se, ale vodí
Kolona ozdobená českými vlaječkami a pelášící rychlostmi kolem devadesátky směrem na Varšavu vzbuzuje
zaslouženou pozornost. Tolik zamávání,
zatroubení a zvídavých dotazů při každém zastavení bychom snad nevzbudili
ani ve zlatém ferrari. Závažnější problém nás potkává na obchvatu Varšavy. Dominikově pětistovce se ulamuje
trubička přívodu paliva do karburátoru.
Naštěstí díky zápachu benzinu hned
zastavuje. Situaci dočasně zachraňuje
vteřinové lepidlo.
Mimochodem polské hlavní město
rozhodně není tak ošklivé, jak se traduje. Naopak, moderní architekturou
a příjemnou atmosférou se může směle
postavit velkým západním metropolím.
Také silnice jsou mnohem kvalitnější, než se říká. Samozřejmě se držíme
mimo dálnice. Hlavním tahům, na kterých občas nechybí ani čtyřproudé
úseky, je těžké něco vytýkat. Tedy to
si říkáme, když přes Mazurská jezera
míříme k bývalému komplexu Hitlerových bunkrů: Vlčímu doupěti. Při cestě k hranici s ruskou Kaliningradskou
Technické údaje
Fiat 126p
Motor:
dvouválec OHV chlazený vzduchem
652
Zdvihový objem (cm3 ):
Největší výkon (kW/ot.min):
17,7/4500
Největší točivý moment (N.m/ot.min): 47/3500
Převodovka:
čtyřstupňová přímo řazená
Zavazadlový prostor (l):
100
Rozvor náprav (mm):
1840
Vnější rozměry (mm):
3054 x 1377 x 1335
Pohotovostní hmotnost (kg):
600
Maximální rychlost (km/h):
105
Zrychlení z 0 na 100 km/h (s):
54,4
Při plánování jsme dávali přednost klasickým
papírovým mapám
Jediná nucená zastávka nás
potkala na dálničním obchvatu
Všech osm posádek
na trajektu
do Gdaňsku. Tyč
s fotoaparátem drží
organizátor výpravy
Filip. Celkem jsme
ujeli přes tři tisíce
kilometrů. Spotřeba
se u žlutého kusu
držela mezi 4,8 a 5,5
litru na 100 kilometrů
a 0,5 litru oleje
na 1000 km.
Zvídavost
nás zavedla
až na hranici
s ruskou
Kaliningradskou oblastí
Foto Matouš Jelínek a Filip Branda
e čtvrt na šest ráno, když můj žlutý maluch s typickým zaštěkáním
na okraji Broumova začne bublat
dvouválcovou vzduchem chlazenou písničku. Zatím jsme tři auta. Po mé levici
právě ukládá do autosedačky rok a půl
starého Filípka jeho stejnojmenný otec,
vpravo parkuje se stříbrným kouskem
nabitým zvukovým systémem Radek.
Cíl? Polský poloostrov Hel. Maluchářská výprava k moři může začít.
U obchodního centra v Polici nad
Metují se připojuje jiný účastník zájezdu, v Náchodě překrásná pětistovka, na benzince uprostřed Rychnova
nad Kněžnou další skupinka. A tak to
pokračuje, až se na hranicích s Polskem v Českém Těšíně schází jedenáct
Text: Matouš Jelínek
Po cestě se nám nevyhnuly ani kolony a vysoké
teploty. Technika to ale přečkala bez úhony.
40
SVĚT MOTORŮ
Věřili byste, že se do maluchu vejde tříčlenná rodina a že v něm lze pohodlně přespat? Já před výpravou ne!
Plánování občas probíhalo za jízdy. Kolona vzbuzovala mezi Poláky nadšení. Slevy na ubytování ani parkování nebyly výjimkou.
Speciální rikšu vyrobenou ze stošestadvacítky jsme potkali ve Varšavě
Drobné opravy, které nás po cestě potkaly, vždy probíhaly s úsměvem
Každé auto, které se zúčastnilo
výpravy, bylo unikátní
oblastí potkáváme naopak to nejhorší
z nejhoršího. Podíl děr a zbytků asfaltu
je tak půl na půl. Auta s přední nápravou odpruženou jednoduchým listovým
perem a pružinové sedačky ale i tohle
zvládají překvapivě komfortně. Přesto
hlásí hned dvě auta ve vzdálenosti několika set metrů od ruské enklávy poruchu. Rozhozený předstih i povolené
matice náboje kola ale řeší maluchářská
parta v řádu minut. Konzultuji s ostatními určitou vůli v řízení. „Copak nevíš,
že maluch se neřídí, ale vodí?“ hodnotí
vlastnost vozu Žanda.
Miláčky davů
V Elblagu pak potkáváme další fanoušky. „Kolik já jich jen měl…,“ vzpomíná pán na benzince na svůj vztah
k Fiatu 126p. „A s jedním jsem se dokonce srazil s tramvají. Auto šlo do šrotu, ale vyvázl jsem bez škrábnutí,“ popisuje. „Počkejte chvilku, něco bych pro
vás měl,“ říká a za chvilku se vrací se
správně orezlou zahrádkou. Když vidí
naše nadšení, vrací se ještě pro vyhřívané zadní sklo a dílenskou příručku.
Vyměňujeme si adresy a na rozloučenou mu dáváme dvojici plechovkových
plzní.
Druhý den nás čeká cesta přívozem
za magickými krásami Gdaňsku a pak
už míříme do cíle – na borovicemi
a smaženými rybami provoněný poloostrov Hel.
Přijíždím tam plný dojmů. Nevím,
jestli na mě udělal větší dojem fakt, že
jsme všichni bez větších obtíží a nepohodlí překonali celou cestu, jak nadšeně nás Poláci vítali, nebo představa, že
ještě v nepříliš vzdálené minulosti byla
několikadenní cesta k moři v pidiautíčku standardem, který si přesto zdaleka
nemohl dovolit každý.
Pokud se někam takto chcete vypravit, nechte výmluvy doma a jeďte! Jak
ukazuje příklad Filipa, jde to bez většího odříkání klidně i s rodinou.
SVĚT MOTORŮ
41