Zpravodaj Zima 2006
Transkript
Zpravodaj Zima 2006
OBSAH: • Prosincové pranostiky: • • • • Na Mikuláše po ledě, na Štěpána po blátě. Lucie, noci upije, ale dne nepřidá. Zelené vánoce, bílé velikonoce. Jen ne černé Vánoce, Ježíšek chce ležet v bílých peřinkách. • slovo starostky . . . 1 škola . . . . . . . . . . . . 2 práce dětí ZŠ. . . . . 3 z kroniky . . . . . . . . 4 vrátím se zpět. . . . . 5 Ladislav Stejskal. . 6 kostel . . . . . . . . . . . 7 spoluúčast . . . . . . . 8 Jilemnický, firma . . 9 fotbal. . . . . . . . . . . 10 plyn. . . . . . . . . . . 11 skauti. . . . . . . . . . 12 ZO, Vánoce. . . . . . 13 koledy . . . . . . . . . 15 vánoč. zastavení . 16 Svatý Štěpán neobejde se bez ran! (To proto, že se chasa v tento den sešla na konec Vánoc v hospodě, kde slavila až příliš bujaře - Na sv. Štěpána služebná chasa v hospodě oslavovala změnu své služby. Hospodář s čeledníkem a čeledín s hospodářem uzavírali smlouvy. Pilo se víno, když se neurodilo, pilo se pivo. Když nebylo ani to, chlastala se kořalka. Není divu, že se to nakonec všechno popralo.) Slovo starostky Vážení občané, je po komunálních volbách, kterých se v naší obci účastnilo 70% voličů. Dali jste jasně najevo koho si přejete a koho ne. Jménem nového zastupitelstva vám děkuji za důvěru, kterou nám dáváte. Bez dlouhých řečí a zbytečného politikaření jsme se dohodli, že potáhneme za jeden provaz a naší prioritou bude zlepšování životních podmínek našich spoluobčanů. Toho docílíme pouze pilnou prací, bez zbytečných půtek a osočování, tak jak to dnes vidíme, slyšíme a čteme ve sdělovacích prostředcích. Někteří občané se smějí, že bez vlády se život také nezastaví, nám to však ublížilo zdržením dotace na stavební místa Na Skalách. Stavebníci jsou netrpěliví, vše se zbytečně zdržuje, protože na ministerstvech se nepracuje. Nyní zakládáme společnost, která by efektivně provozovala Kulturní dům, pomáhala při jeho přestavbě a při drobných pracích pro spoluobčany i obec. Blíží se nejkrásnější svátky roku, vánoce. Bude se uklízet již uklizené, nakupovat ještě více dárků než loni, péci alespoň dvanáctero druhů cukroví, všichni jsou unavení a nervózní. Zamysleme se, zda-li by nestačila polovina cukroví, které v pohodě ochutnáte při kávě s kamarády a ještě si u toho předáte internetové adresy na kterých si v klidu vyberete vánoční dárky a necháte si je dovést domů. Kulturní komise vás všechny zve na vánoční koncert, který letos bude 15. prosince v Kulturním domě. Zahrají a zazpívají vám děti z Jablonného nad Orlicí. Jménem zastupitelstva obce i obecního úřadu vám všem přeji klidné svátky vánoční prožité v kruhu svých blízkých. V Novém roce 2007, do kterého 1. ledna vstoupíme všem spoluobčanům přejeme pevné zdraví, pracovní a osobní úspěchy, štěstí a mír bez něhož by všechna předchozí přání byla nesplnitelná. Libuše Horská Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Š K O L A Historie školy − pokračování Školní kronika se podrobně zmiňuje o poměrech v 1. světové válce. Nebylo topivo, škola se zavřela. Co však učitel? Nemaje na uhlí, omrzly mu nohy. Staré učebnice jsou zakázané, nové nejsou. Když pak jsou, kdo by je koupil. Ve 2. třídě má čítanku jen 8 žáků ze 69. Píše se na popsaný papír. Nový není, není ani na něj. Hodin zameškaných je 87%. Husa už stojí, co před válkou kráva. V ručních pracích škola šije pro vojsko. Ve volnu děti sbírají malinové listí na čaj vojákům. Odvedli i našeho učitele Petra. Řídící Kavan má na frontě 4 děti, 1 syn padl. Není sám. Obec se 700 obyvateli má 117 vojáků na frontě. Konec války škola oslavila výsadbou 2 lip svobody před ústím náhonu do řeky. Do kořenů vložila schránku se zprávou pro budoucí. Ve svobodné republice se poměry zlepšily. Volí se školní rada, která se o školu stará, protože už ví o její důležitosti. Ve škole cvičí tělovýchovné spolky, nacvičují se veřejná vystoupení, divadla, loutková produkce atd. 28 žáků pokračuje na školách vyšších stupňů. Je tu už inženýr zemědělství (Pecháček). Roku 1925 byla ve škole zřízena kuchyň (vařilo se i dřív, ale v bytě řídících). Šťastné období však brzy končí. Na hranicích se budují opevnění, blíží se zase válka. Za války jsou děti od 5. třídy nuceny chodit do Čermné, protože 2. třída se dává k dispozici dětem z Hanoveru. Školní rada však věc vyřešila. Staré lavice z půdy dala do tělocvičny a třída byla nahrazena. Byl také zaveden povinný německý jazyk. Českých učebnic se nesmělo užívat. Učilo se tedy bez knih. Na papírek A8 žákům byla na neděli napsána básnička, kterou se rádi učili a teď si ji mohli přečíst. Teprve v březnu 1940 dostaly děti „Pouta“ – malovanou čítanku, kterou děti milovaly. Prospěch se rychle zlepšil. Děti také četly z časopisu „Mládí“, byl však brzy zastaven. A zase oslavy: zřízení protektorátu, narozeniny Hitlera, atd. Učitel němčiny Lenoch, musel do Ostravy na „totální nasazení“. Odjezd dětí z Hanoveru je smutný. Děti si na sebe zvykly. Učitelé jsou nuceni 15. března 1942 – svou okupaci – slavit v Žamberku. Při hymně musí zdravit zdviženou pravicí. Mládež je povinna od 10 do 18 let se scházet k výcviku, jehož cílem je směřování k ideálům Velkoněmecké říše a Nové Evropy. V prosinci 1944 jsou žáci nuceni vyhledávat letáky shozené letadly v okolí. Po válce roku 1945 se žáci rozhodli zničit vše německé. Dvojjazyčnou tabuli na škole zničili už sousedé, žáci přepsali rozvrh hodin. Řídící říká, že školství si oddychlo nejvíce, protože v něm 2 šli Němci nejhlouběji. Perzekuce vedla k vyhlazování češtiny a tím i národa. Místo němčiny se však učí ruština. Žáci se ji však učí rádi, je jim blízká. Svátek Jana Husa se slaví průvodem selské jízdy v krojích na hřiště. Je tam obraz Stalina a Beneše s vlajkami obou států. V listopadu se slaví Velká říjnová revoluce, Beneš, Lidice – slaví se stále něco. Mnozí se hlásí na kurzy ruštiny, vydrží v něm však jen ti, kteří jsou nuceni ruštinu učit. Mnoho občanů odchází do pohraničí, škola se stává proto jednotřídkou. Soutěž o nejlepší výzdobu školy, sběru železa, hadrů a papíru. Němci vzali škole rádio, tak škola dostává rádio zabrané němcům. Třídní samospráva po vojensku hlásí třídnímu počty přítomných, jména zlobivých a zapomnětlivých. Ve dvouletce se plánuje oprava školy a už se chodí do polí hledat amerického brouka – mandelinku. Odstoupení Beneše se svádí na jeho zdraví, Národní fronta vybírá jediného kandidáta – Gottwalda prezidentem. Škola dává dar IX.sjezdu KSČ. Pějí se ruské písně 28. října, v listopadu na Říjnovou revoluci, Gottwaldovi, Stalinovi, k úmrtí Lenina, k Vítěznému únoru, narozeniny Lenina, Květnová revoluce, Den osvobození sovětskou armádou atd. Samospráva vybírá účinkující v programech, Stalin a Lenin visí v čele školy, na chodbě visí „Se Sovětským Svazem na věčné časy“, při únorech jsou všude ve škole holubice, při sjezdu je v čele školy heslo „Zdravíme sjezd KSČ“, přitom uvnitř školy je výzdoba ke sjezdu ČSM. KSČ má od října do května „Rok stranického školení“. Při něm předseda Hajzler zabral kuchyň, ve které školení prováděl. Přitom se škola opravuje a žáci jsou nacpáni do jedné třídy. Před 1. májem se nacvičovala hesla ke zdravení složek průvodu. Škole s heslem „Za mír“ byly otevřeny všechny místnosti zámku s poukazem jak žili vykořisťovatelé dělníků. Masově se podepisovala „budoucnost“ a „mír“. Při výletě na Vyhlídku ve Vamberku našly děti na dveřích nápis, že ji zabrala „Škola lidové správy pro Hradec Králové“. Svačily na mezi a jely domů. oprava školy v roce 1983 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 V roce 1950 se začalo znovu učit ve 2 třídách. Při dni otevřených dveří místo v sobotu šly děti do školy v neděli, aby rodiče mohli vidět děti při práci. Byly pořádány „Pochody míru“ proti zbrojení. Škola došla do Dolů, kde vlaječky složili a žáci šli zpět. K 2. výročí úmrtí P. Jilemnického byla uspořádána výstava. Učil na naší škole. Zemřel za záhadných okolností v Moskvě, což ovšem děti nevěděly. Při SRPŠ je vyzdvihována Makarenkova výchova žactva. Učitelé píší při poradách referáty ze Stalinových spisů. Roku 1956 děti cvičí na spartakiádu, ale se vyskytla se žloutenka, tak nikam nejedou. Roku 1964 je zřízena v přízemí mateřská školka. Roku 1968 se začalo vyučovat s pomocí sluchátek a magnetofonu, aby se děti mohly učit i v době, kdy se učitel věnuje jinému ročníku. Po určitém oživení se škola vrací k různým oslavám vítězství lidu. Roku 1978 - 1979 je škola zařízena na vytápění akumulačkami. Rozpracovanou budovu školy nebylo možno otevřít na „675 výročí prvního dokladu existence obce“ pro přicházející rodáky. Roku 1983 bylo zahájeno rozšíření školy. Mateřská škola byla přemístěna do budovy na Poříčí. Rozšířila se kuchyň, jídelna a vybudovala se ložnice ve školce. Přebudovalo se sociální zařízení. Vše bylo dokončeno k výročí 100 let školy. Po roce 1989 se na škole rozbíhá množství zájmových kroužků. Dnes máme školu opravdu moderně zařízenou. Nastal však odliv žáků do škol v sousedství. Jsem přesvědčen, že zrušením školy – kterým tento odliv hrozí – je zaděláno k postupnému rušení obce. Jsem patriot. Vždyť naše vesnice je starší než sousední Letohrad. Měli bychom si své školy vážit. J. Mařík – kronikář obce Slohové práce našich žáků 5.třídy na téma: Cyklistický kurs Je to tady, už se nemůžu dočkat, celou noc jsem nespala. 20. 10. 2006 totiž jsme jeli do Ústí na cyklistický kurs, učili jsme se tam jezdit na křižovatce, jak ukázat ruku, komu dát přednost, jak vjet do jízdního pruhu. Brzy ráno už stála půl školy před školní bránou. Všichni byli nedočkaví. Naše překvapení bylo, stál před námi pětihvězdičkový autobus. Řidič nám pustil Tři oříšky pro Popelku. Konečně jsme byli na místě. Venku na nás čekaly 2 paní učitelky. Rozdělily nás na 2 skupiny. Já jsem byla v 1. skupině. 2. skupina měla teorii a my šli jezdit na kole. Podaly nám čísla, aby na nás podle nich volaly. Dojezdili jsme. Šli na teorii. To bylo také super. Podali nám papírová kolečka, kde byly značky a cyklisti. Auto cyklista druhé auto. Hádali jsme kdo pojede 1., 2., 3. Než řekli Čumulangma naše výuka skončila. Ach jo zase do školy. Nikola Nastoupilová Dne 20. 10. 2006 jsme se ráno sešli a jeli autobusem do Ústí nad Orlicí na cyklistický kurs. Když jsme tam přijeli, rozdělili jsme se na dvě skupiny tak že jedna skupina šla na teorii a druhá na praxi. Naše skupina šla nejprve na praxi. Učili nás, jak zatáčet do leva, zabrzdit a jak přejíždět na druhou stranu. Asi tak za hodinu jsme se vyměnili, že oni šli na praxi a my jsme šli na teorii. Na teorii jsme si to všechno zopakovali, co jsme se naučili a šli zase jezdit, ale podruhé jsme jezdili proti sobě a to bylo těžší, protože jsme si museli navzájem dávat přednost, abychom se nesrazili. Potom jsme šli zase na teorii, ale podruhé to bylo zase jiné protože jsme řešili křižovatky a soutěžili, kdo jich uhodne více. Prohráli jsme, ale to nevadí. Do školy jsme se vrátili přesně na oběd. Příště pojedeme znovu. Už se těším. Miriam Syková Dne 20. 10. 2006 jsme jeli do Ústí nad Orlicí na cyklistický kurs. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny. Byl jsem v první skupině ta šla jezdit, druhá skupina šla na teorii. Učili jsme se jezdit po hlavní silnici i po vedlejší. Za hodinu jsme šli dovnitř a dělali jsme teorii na plakátech. Po teorii jsme šli znovu jezdit, ale my s Martinem jsme šli pro kola do opravny. Přijeli jsme na druhou půlku hodiny. Pak jsme šli znovu na teorii. Po teorii jsme dostali nálepku a jeli jsme domů na oběd. Adam Král Práce dětí ze ZŠ Sabina Mačátová, 2. tř. Jana Krejsová, 1. tř. 3 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Práce dětí z MŠ Adámek Smetana Anetka Mačátová Marička Mačátová Z KRONIKY Událo se před 50-ti lety Poměrně mdlo navštěvovali občané knihovnu osvětové besedy. Z celkového počtu 31 čtenářů bylo 10 mužů, 8 žen a 13 dětí, dle sociálního rozvrstvení 1 dělník, 1 zemědělec, 5 zaměstnanců, 11 důchodců a žen v domácnosti, 13 dětí. Knihovnu navštívilo běhen roku 269 návštěvníků, kteří si vypůjčili 23 nauč. knihy, 554 knihy krásné literatury a 95 knih pro mládež, celkem tedy 672 svazky. V tělovýchově a sportu utkal se v lednu a únoru Sokol Verměřovice – odbor led. hokeje v četných přátelských a mistrovských zápasech s okolními družstvy na nově zřízeném velmi pěkném kluzišti na místním hřišti. Dne 11. dubna promítal se zde film „Světoví mistři sportovní gymnastiky“ a 17. června bylo naše hřiště svědkem veřejného okrskového cvičení TJ Sokol Verměřovice, Sobkovice, Mistrovice, Jamné a Nekoř. Cvičilo žactvo a členstvo Sokola, jako diváci přihlíželi 263 občané. Počasí r. 1956 bylo obzvláště nestálé s velkými výkyvy během roku. Průměrná teplota lednová se pohybovala slabě pod 0°C, sníh se střídal s deštěm. Po celý únor udržovala se průměrná teplota na –15°C se sněhem a nejnižší teplotou -28°C. Teprve poslední den v měsíci nastala obleva. Průměrné teploty březnové i dubnové se pohybovaly nad 0°C v březnu se sněhem a deštěm, v dubnu s mlhami a 3 bouřkami. V polovině dubna přiletěly vlaštovky. 1. máj byl chladný, v Jablonném dokonce sněžilo. Přeháňkové počasí přešlo v teplejší s bouřkami. Nejvyšší červnová teplota byla +28°C s bouřkami, ve 2. polovině měsíce se ochladilo. Červenec i srpen byl poměrně chladný a deštivý, takže žně se opozdily. Průměrná teplota v září se pohybovala 4 kolem +10°C s nočními mrazíky. V říjnu klesla na +7°C, noční mrazíky zesílily. Listopad přinesl časté střídání sněhu s oblevou za průměrné teploty kolem –3°C a nejnižší teplotou –10°C. První polovina prosince byla velmi mírná s teplotami kolem +3°C, střídavě sníh s deštěm a mrazíky v noci. Teprve na vánoční svátky sníh několik dní ležel, ale nebylo jej mnoho. Dne 13. března ve 22 hod. 10 min. vypukl ve stodole člena JZD s. Karla Junka čp. 19 požár, který zničil stodolu až na zdivo. Uvnitř shořelo družstevní nákladní auto, soukromá mlátička a šrotovník, 2 jízdní kola a naturální obilí postiženého. K požáru se dostavily místní i okolní požární sbory. Škoda byla značná, příčina požáru nebyla zjištěna. Uplynulý rok 1956 přinesl obyvatelům obce znatelné zvýšení hmotné úrovně, jmenovitě našim družstevníkům, jejichž práce byla oceněna jako dobrá nejen v místním, ale i okresním měřítku. Kulturní život občanů však dosud není úměrný dosažené hospodářské základně a celkovému hmotnému zajištění jednak pro určitou nechuť značné části občanstva i snad pohodlnost, jednak pro naprostý nedostatek prostor ke kulturním účelům. Zdá se však, že situace se bude poznenáhlu zlepšovat, neboť nelze žít věčně jen z reminiscencí a hledět nečinně, jak svět kolem nás ubíhá mílovými kroky dopředu. Příště pokračování Pálení žáhy Pálení žáhy není tak nevinné, jak se mnohému zdá. Jestliže dochází ke zpětnému pronikání žaludeční kyseliny do jícnu, může dojít k jeho poškození, v horším případě ke vzniku rakoviny. Co dělat, aby k pálení žáhy nedocházelo: 1. Pití. Při akutním pálení žáhy bychom měli pít bylinkový čaj nebo minerální vodu bez kyseliny uhličité. Tím se žaludeční kyselina spláchne zpět do žaludku a zředí se. 2. Polštářek s třešňovými peckami. Zahřejeme jej přiložíme na horní část břicha. Jeho speciální teplo zlepší prokrvování a uklidní systém trávení. 3. Chléb. Při prvním příznaku pálení žáhy důkladně rozkousáme kousek suchého chleba a poté polkneme. Kyselina se do něj vsákne. 4. Mléko. Jednu hodinu před spaním se doporučuje vypít sklenici teplého mléka. Látky, které jsou v něm obsažené, vážou část žaludečních kyselin. 5. Žvýkačka. Zvýšená produkce slin při žvýkání chrání sliznici jícnu. 6. Magnézium. Ráno snídat müsli s mlékem, tím se na celý den vyhneme nebezpečí pálení žáhy. 7. Polední spánek. Jestliže trpíme pálením žáhy, neměli bychom hned po jídle ulehnout k polední siestě. 8. Postel. Spát s lehce vyvýšenou horní polovinou těla. Tím se zabraňuje zpětnému stoupání žaludečních šťáv. 9. Oblečení. Vyloučit úzké kalhotky a pásky. Ty totiž tlačí žaludek včetně obsahu nahoru. 10. Sýr. Uzavírá žaludek a neutralizuje nadbytečnou žaludeční kyselinu. Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Na chvíli se vrátím zpět. . . TURECKO DŘÍVE Dříve měly skoro všechny usedlosti tak zvané přezdívky, to už každý znal a hned věděl o koho jde. Na dolním konci v Zalázni, jak se zde říkalo byli Filipovi, Farářovi, Frantáčkovi, Bohumílovi, Dominikovi, Invalídovi, Pachtýřovi, Juliňákovi, Sedlářovi, Kopčákovi, Chalupovi a také zde byl Kozí rynk, to už dnes nikdo neví. Sousedé se scházeli po večerech, po práci . . na lavičkách a ústní podání běželo. Dnes dolní konec vesnice se změnil oproti našemu mládí. V roce 1938 bylo zde asi 211 lidí . . a dnes je tu pouze asi 89 občanů, nepočítám chalupáře, hemžilo se to tu dětima, dnes je jich asi 29 . . a zbouranýma chalupama zmizelo asi 17 lidí . . chalupářů je zde 11 a skautská klubovna. . . a 4 podnikatelé. Dnes oceňujeme, co dříve naši občané dokázali, například hráz Tiché Orlice od Faltových až ke Kacrovýmm postavit kostel, školu a novou silnici k Jablonnému . . . tenkrát bez techniky to byla jistě fuška. My starší občané i ještě dnes si rádi popovídáme o zašlých časech našeho mládí. Scházíme se v hospodě po čtrnácti dnech, vždy po mši svaté a posedíme v družném rozhovoru. Zavzpomínáme, když mezi nás ještě chodili Frantík Stejskalu, Poldík Hubálku a Olda Rybku. Posedíme při kávě, pivu a někdy i štamprlička se objeví, při výročí někoho z nás . . . a tak nás ubývá a další generace se nepřidává, vyjma asi čtyrech mladších. Jenda Sklenářů jistě nechybí mezi námi a doplňuje zkazky z dávné minulosti, což oceňujeme. Dobrý vyprávěči byli i v klubu důchodců a to Jirka Hájek, Břéťa Výprachtický a žijící Pepa Šípek, vždy měli vzpomínky ze své práce, byť to bylo vážné i humorné. Mezi pamětníky dnes patří i Jenda Marek, Vláďa Motyčka, Mirek Jelínek i Jenda Dušek a při setkání s nimi se vždy rozvine povídání o zašlých časech našeho mládí. Avšak dnešní doba nám předkládá mnoho neveselých příběhů a podvodů, neštěstí a denně nás tím sytí televize, rozhlas i noviny, jsou to zprávy, které těžko chápeme, jsou z jiného těsta a někdy se i divíme, že se něco takového může stát . . . musíme to vše vydržet, ale při každé příležitosti si vést svoji paměť a nedat se svést z cesty. Držme při sobě kamarádi!!! Zavzpomínal M. K. LOUTKOVÉ DIVADLO A FILM Vzpomínám, že jsme se pustili do hraní loutkového divadla kolem roku 1965 a to s Pepem Hrdinovým. Hráli jsme párkrát v neděli, v zimě na sále u Výprachtických, kde jsme instalovali scénu v rohu sálu. Loutkové divadlo se vším všudy jsme měli od čsl. Orla a doplnili jsme ho i loutkami ze školního divadla, které už bylo poloviční. S Pepíkem jsme vodili loutky, Máňa Motyčková nám opisovala úlohy. Pomáhali nám Láďa Mikula ml. – Věra Ryšavá a jiní. Hrálo se asi 4 - 5 pohádek, moc nás to bavilo a Pepík ještě promítal kino v tomto sále. Mimo to vedl fotografický kroužek s mládeží. Nedělní odpo- ledne se tím zaplnilo, později film přešel do kulturního domu. Je zde fotografie z návštěvy těchto podniků. Dnes je naše loutkové divadlo zapůjčeno k výstavě v Muzeu řemesel v Letohradě Zapsal M. K. ČASY DÁVNO MINULÉ Je konec září – začátek října. To už jsou delší večery, je brzy tma a tu dobu už hrčely vozy s kravičkami domů, potkávaly se, zdravily se, na některém voze svítila i lucerna mezi předníma kolama a bylo slyšet práskání biče. Tu a tam se sypaly brambory z bedňáků a ti mladší kluci je hrnuli nohama do otvoru, kde padaly do košů, nebo putovaly do komor a sklepů. Někde kejhaly husy, štěkal pes a všude se už svítilo, ale jen tak na půl, po většině petrolejové lampy . . . proti tomu jak se dnes svítí jako v paláci či u pánů. Přesto se ozvala i harmonika, hrála pěkné písničky, stmívalo se víc a více. Okna se rozsvěcela, bučely krávy, hospodyně byly ve chlévě a pečovaly o svěřený majetek – dobytek. Byla cítit černá káva, melta a vůně vařených brambor. Do toho bylo slyšet vyzvánění klekání z kostela. Takový krásný zvuk večerníka se nesl vesnicí. Poznenáhlu se plní hospoda u Výprachtických a začínají se odtud ozývat hlasy. Všude se venku ještě pohybovalo mnoho lidí, přesto pomalu ruch utichal. Za okny chaloupek pobývaly šťastné, byť chudé rodiny. Sem tam bylo rádio, ten co měl více peněz či polnosti. Všichni večeřeli a už se rychtoval pěkný přátelský večer v rodinách. Tu se četlo, tu se šily knoflíky, i peří se už dralo. Besedovalo se buď doma v teplíčku, či venku pod lípou, či kaštanem na lavičce. Takto v klidu se lid připravoval na klidný spánek a sladký odpočinek . . . ale ano, měli starosti, dovedli jich zapomenout a věnovat se zábavě. Kolik peněz měl kdo v záložně či doma a přesto žil klidně a radostně a všude se batolilo 5 - 6 dětí to tenkrát byla radost. A dnes píší noviny, jaká to byla bída . . . osmičlenná rodina a přeci z těchto lidí vyrostli naši otcové a matky – po většině statní junáci . . . Promítněte si to do dnešní uspěchané doby. Ze vzpomínek M. K. 5 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Odešel Ladislav Stejskal . . . Dříve než odejdu, zasadím strom. Alespoň něco zůstane po mně. Přátelé prosím, pečujte oň, bude žít jako já – tiše a skromně. Stačí vždy na jaře okopat kmen a v létě přinést do konve vody. Práce mých rukou dál bude žít v něm a vždy na podzim dá Vám i plody. Věřím, že nebudou trpkou mít chuť, třebaže budou jen drobné a malé. Živote krásný – pochválen buď, pečujte o můj strom, žiji v něm dále. Ve čtvrtek 16. Listopadu jsme se naposledy rozloučili s našim spoluobčanem – dobrým člověkem, panem Ladislavem Stejskalem. Mnozí z nás mohou dosvědčit, že byl znám svou obětavou prací ve veřejném životě zdejší obce. V mládí aktivně sportoval, velmi dobře cvičil na nářadí, rád si zahrál volejbal i řadu rolí v ochotnickém divadle v orelské jednotě. Během svého života věnoval mnoho volného času práci pro naši obec, farnost, pro organizaci zahrádkářů, KDU-ČSL a myslivecké sdružení. Mnoho nemluvil, uměl se však postavit ke každé práci. Stál u zrodu organizace zahrádkářů ve Verměřovicích. Byl velmi platným členem jeho vedení. Nikdo nedokáže říci, kolik stromů orouboval, prořezal nejen ve Verměřovicích, ale i v okolí. V jarním období jsme pana Stejskala viděli se žebříkem na rameni s potřebným nářadím v tašce a k tomu jeho dopravní prostředek – kolo. Sousedům i známým ochotně, kvalitně naklepal kosy. Pan Stejskal miloval přírodu. Rozkvetlý strom či keř plný růží byl pro něj velikým potěšením. Proto také nikdy nelitoval mnoho úsilí a práce pro zvelebení přírody. Jeho koníčkem byla myslivost. Dokud mu zdraví sloužilo, patřil vždy mezi obětavé a spolehlivé členy mysliveckého sdružení Na Tiché Orlici. Rád bych také vzpomněl na jeho významný podíl při založení místní organizace lidové strany začátkem roku 1969. Stal se členem výboru a svým přístupem pomohl splnit náročný úkol, který si organizace dala – provést generální opravu zdejšího kostela sv. Jana Křtitele. Po třech letech obětavé práce byl kostel opraven. Pan Stejskal byl po celou dobu jedním z nejspolehlivějších brigádníků. Nedá se zapomenout ani na jeho příkladnou ochotu při přípravě výzdoby sálu a celkového zajištění tradičních lidových a květinových plesů. Byl vždy mezi prvními, kteří neváhali pomoci. Na jeho obětavost, pracovitost, mírnost, přátelské vztahy budeme vzpomínat s úctou a láskou. Stará lidová moudrost praví, že každý je nahraditelný. Jisté je ale jedno: „Ladislav Stejskal byl ve Verměřovicích jen jeden“. Dokázal naplňovat svým poctivým životem slova Bible, jak jsou uvedena v knize Přísloví: „Vzácnější jest jméno dobré, než bohatství veliké a přízeň lepší, než stříbro a zlato“. Václav Čada 6 VÝSLEDKY VOLEB DO ZASTUPITELSTVA OBCE KONANÉ VE DNECH 20. - 21. 10. 2006 Volební účast 69,63% KDU-ČSL ODS Sdružení nezávislých 1086 hlasů 872 hlasů 1764 hlasů Nově zvolení členové zastupitelstva KDU-ČSL JANA SKLENÁŘOVÁ JOSEF MORAVEC LIBOR HUBÁLEK 218 hlasů 141 hlasů 129 hlasů ODS RENÉ MAČÁT MIROSLAV MOTYČKA 181 hlasů 131 hlasů Sdružení nezávávislých LIBUŠE HORSKÁ IVA ČERNOHOUSOVÁ MILAN BALCAR JAN SKLENÁŘ RADEK HOFMAN BŘETISLAV VÝPRACHTICKÝ 246 hlasů 244 hlasů 208 hlasů 200 hlasů 181 hlasů 118 hlasů PYŽAMOVÝ MEJDAN Rodiče žáků ZŠ a MŠ pořádali dne 4. 11. 2006 tradiční Pyžamový mejdan pro děti. I přes menší účast dětí oproti předešlým rokům se i tato akce zdařila. Děkujeme všem rodičům a podnikatelům, místním i z okolí, kteří nám svými, jak finančními tak věcnými dary pomáhají při pořádání těchto akcí pro děti. Výdělky z těchto akcí se využívají pro děti místní ZŠ a MŠ. Připravujeme pro ně mikulášskou nadílku, přispějeme na dopravu na plavecký výcvik, který absolvovaly na podzim, předvánoční výstavu a školní výlet. Na příští rok připravujeme Dětský karneval a Putování pohádkovým lesem. Termíny budou upřesněny. Všem rodičům, kteří obětují trochu svého volného času a pomáhají s přípravami děkujeme. Rádi mezi sebou přivítáme nové tváře. E. Ž. V tělocvičně ZŠ bylo zahájeno cvičení rodičů s dětmi od 1 do 6-ti let. Koná se každou středu od 15.30 do 16.30 hodin. Přezůvky a 10,- Kč s sebou. Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Náš kostel a jeho pěvecký sbor. Chtěl bych zde vzpomenout dřívějšího, dlouho let trvajícího sboru pěvěckého zde v kostele. Varhaníka pamatuji odedávna pana Vašíčka z Čermné. Pan Josef Vašíček z Dolní Čermné byl verměřovickým varhaníkem celých 40 roků. Na pravidelné zkoušky chrámového sboru chodili s manželkou většinou pěšky, za každého počasí. Jeho zásluhou měl sbor na menší obec velice dobrou úroveň. Před ním asi sem docházela p. Marková z Čermné. Zpěváci tu byli pokud moje paměť sahá a to p. Jelínková, Sršňová, Formánková, Faltusová, Stejskalová, Štěpánková, Výprachtická, Čadová, Čada, Stejskal, Nastoupil, Rybka, Fajtová . . . a později i ti mladší, nerad bych někoho opomenul, ale nikde to v zápisech není, jen v našich pamětech. Je potěšitelné, že v tradici chrámového sboru v současné době pokračují děti a skupina žen. Na housle hrál Metoděj Podlézl i jeho bratr Ladislav, na basu hrál z Čermné Merta i Macháček Vinca na trubku a někteří hudebníci vypomáhali z Čermné. Šlapání měchů dělal Suchomel (Korábek) z Poříčí. Naši předkové měli svá místa v kostele a předpláceli si ta místa. Později pořídil Jarka Appl motorek a šlapání odpadlo. Varhaník bral plat vždy na konci roku. Kostelníci pamatuji Suchomela, Pomikálek Sláva a Josef, Rybka, Mařík, Maříková. Správce a účetní kostela byl Moravec Josef, po něm Moravec Karel. Kniha účetní byla zavedena roku 1869, kde se vše zapisovalo, jak příjem tak vydání. Na konci roku byla kniha předložena farnímu úřadu a zastupitelstvu obce, kde podpisem ztvrdili správnost údajů. Vše šlo po dlouhá léta až přišel rok 1951 a NĚKDO to zrušil a přešlo to na farní úřad v Čermné. Tato kniha je u mne uložena a je kdykoliv k nahlédnutí. M. K. Buďme k sobě vlídní Nedávno mě v knihkupectví upoutala kniha s tímto názvem a po prolistování jsem si ji koupila. Autorem je spisovatel, vypravěč, písničkář, textař a básník Josef Fousek. Známe ho z televize, rozhlasu, ale zejména jako hereckého partnera Jiřího Šimka a Jiřího Krampola. Jsou zde vybrány nejlepší texty jeho vystoupení v nedělních Dobrých jitrech Českého rozhlasu, doplněné o jeho básně, balady a písničkové texty. Jeho úvahy o životě, dětství, odvaze, spokojenosti, důvěře v lidi, přírodě, nenávisti a lásce, přátelství a kamarádství, popularitě, bohatství, závisti, politice a korupci stojí za přečtení, ale zejména nás vyprovokují k zamyšlení nad naším životem, našimi názory a postoji, nad naší vnitřní stupnicí hodnot. „Věřím, že žiji ve slušné zemi, jen ti slušní neradi o sobě mluví. Možná z obavy, že je nikdo neslyší, nebo nechce slyšet. Proto jsou v popředí společenského dění i ješitní tlučhubové, povýšení sobci, kteří chtějí být nejen vidět a slyšet, ale jejich arogance, cyničnost a agresivní drzost je opravňuje myslet si, že jim patří tahle zem, tenhle svět, který si pletou s marketem. Nikoli, to není celý obraz. Je mnoho těch, které rád potkávám a pozdravím. Řekneme si o počasí, něco o dětech a vnoučatech, postěžujeme si na všemožné neduhy, ale loučíme se s úsměvem, v němž se zrcadlí věta: „Za každý den díky.“ Těchto lidí si vážím – těch, kteří celý život pracují, aby uživili své rodiny. Žijí beze slávy, nechlubí se honosnými tituly VIP, nejsou to rychlostvořené celebrity, nepíše o nich bulvár, neznají rauty a šampusové mejdany. Vážím si těch, kteří jsou moudří, žijí v pokoře, bez závisti a velebí obyčejný den“. Tento pocit sounáležitosti se slušnými lidmi a přesvědčení, že takových je většina, prolíná se celou jeho knihou. Často si ani neuvědomujeme, jakou máme výhodu, že žijeme v obci, kde se všichni známe, kde ještě existuje pozdrav a ani pomoc sousedům a potřebným nám není cizí (sice teď bydlím v Petrovicích, ale stále se pokládám za zdejší rodačku). Když jsem pročítala stovky stránek Pamětních knih Verměřovic, pochopila jsem, jak mezilidské vztahy byly a jsou pro naši vesnici důležité. Nesmírně si vážím generací, které tu žily před námi a které bez vymožeností a prostředků, bez kterých my bychom si už neuměli představit náš život, dokázaly nejen vytvořit předpoklady společenské a materiální (školu, kostel, spolky a organizace, vodovod, elektřinu, komunikace, Kampeličku, družstva a pod.), ale rovněž etické a morální. Lidé si tu navzájem vždy pomáhali, ale potřebnou pomocnou ruku podali rovněž dalším strádajícím. V první světové válce, kdy zdejší občané se sami měli co ohánět, poskytli azyl 22 pražským dětem v akci „České srdce“. V druhé světové válce tu neprošel transport, aby v rámci možností a rizik mu nedali vše, co měli momentálně doma. Za zmínku také stojí, že se v dobách nejhorších za okupace u nás ve vesnici nenašel člověk, který by udával své spoluobčany gestapu, s tím se může bohužel pochlubit málokterá obec. Jistě bych zde mohla uvést řadu dalších příkladů, ale většina starších lidí si je pamatuje. Měli by o nich vyprávět zase svým potomkům. Vím, je to někdy náročné, protože naše děti mají jiné problémy a starosti, jak jsme měli my. Ale přes to všechno, něco v nich z našich vzpomínek určitě zůstane, stejně jako v nás to, co nám vyprávěli naši rodiče a prarodiče. Tím jim pomáháme vytvořit si osobní vztah k místu, kde se narodily a žily, jakési zázemí, kam se budou rádi vracet. Moc bych si přála, aby slušnost, pochopení, vstřícnost a úsměv stále patřily mezi základní atributy našich mezilidských vztahů. Ve městech, zejména těch velkých, se s nimi setkáváme čím dále méně. Nedopusťme, aby tomu tak bylo i na vesnici. B. Hrubantová 7 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Spoluúčast roste Náklady zdravotních pojišťoven ve stejném období vzrostly o 40%. Z toho nejvíce "investovaly" do léčebné péče, druhou největší položku tvořily léky a zdravotnický materiál. Naopak nejméně zdravotní pojišťovny vkládají do prevence, necelá 2%. Celkové výdaje České republiky na zdravotnictví jsou vzhledem k ekonomické vyspělosti země měřené dle HDP ve srovnání se zeměmi OECD průměrné. Rozdíly jsou ve zdrojích financování, v České republice a Lucembursku se veřejné zdroje podílí na financování téměř 90 %, ve většině zemí unie se tyto výdaje pohybují od 70 do 90% celkových výdajů. Analýza zdravotnických účtů mimo jiné ukazuje, že v letech 2000 až 2004 rostly v Česku nejvíce výdaje na zdravotnictví domácnostem, a to o 51%. Největší částku každý rok lidé přímo z peněženky utratili za léky, zajímavé je, že 72% nárůst se objevil u léků na předpis, u volně prodejných byl tento nárůst téměř o 30 procentních bodů nižší. Ambulantní péče zaznamenala nejmenší nárůst z přímých výdajů pacienta. Pokud budeme hovořit o tom, která skupina lidí zaplatila za zdravotnictví nejvíce, jsou to důchodci, jejichž výdaje na zdravotnictví jsou téměř dvakrát vyšší než u ostatních kategorií. Seniorům se zvedly poplatky nejvíce u lůžkové péče a léků. Náklady zdravotních pojišťoven na jednu nemocensky pojištěnou osobu v Kč Věková skupina 0-9 10-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60-69 70-79 80+ Průměr 2000 2001 2003 muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy 7.453 5.351 4.889 5.449 8.106 13.760 19.046 25.744 26.998 9.684 6.758 5.805 7.604 7.901 10.121 14.377 18.540 23.956 28.254 11.773 8.373 5.595 4.826 5.876 8.880 15.518 23.282 31.447 32.424 11.039 7.351 6.037 7.786 8.334 10.661 15.086 20.107 26.869 30.934 12.670 9.062 6.019 5.347 6.341 9.670 17.388 26.032 35.731 35.273 12.304 7.922 6.358 8.500 9.222 11.710 16.717 22.207 30.134 34.800 14.045 9.618 6.403 5.494 6.761 10.190 18.399 27.849 38.515 36.714 13.150 8.480 7.076 8.838 9.887 12.323 17.757 23.804 32.340 36.266 15.033 PŘÍRUČKA DO AUTA Kam volat při nehodě 112 150 155 158 2002 Integrovaný záchranný systém hasiči záchranka policie JAK POSTUPOVAT NEHODĚ PŘI DOPRAVNÍ metrů. Na příjezd policie, případně hasičů – pokud z aut uniká benzin – čekejte mimo silnici. 4. Zavolejte policii Jestliže se někdo zranil, zemřel nebo když škoda převyšuje 50 tisíc korun, případně byl poškozen majetek třetí osoby (třeba oplocení, dopravní značky), musíte zavolat policii. S autem pokud možno nehýbejte. 5. Vezměte si kontakty Pokud motor automobilu ještě běží, vypněte ho. Zapište si registrační značku vozidel. Požádejte přímé účastníky a svědky autonehody o sdělení jména, adresy a rodného čísla a číslo povinného ručení. 2. Pomozte zraněným 6. Zapište si čísla policie Zjistěte, zda se někdo nezranil. Pokud ano, zjistěte rozsah zranění. Jestliže to bude třeba, poskytněte první pomoc, případně zavolejte záchranku. Před příjezdem policie nepijte žádný alkohol. Zapište si služební číslo a jméno policisty, který nehodu vyšetřuje. Poznamenejte si také číslo protokolu. 3. Opusťte silnici 7. Nechte auto odtáhnout 1. Zastavte auto Nezapomeňte za auto umístit výstražný trojúhelník ve vzdálenosti nejméně 50 metrů, na dálnici 100 8 Po vyšetření nehody zajistěte odstranění vozidla z komunikace. Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Kořeny měl Petr Jilemnický v Kyšperku Povídání o Petru Jilemnickém začnu oklikou. V říjnu 2004 odhalili občané města Letohradu (dřívějšího Kyšperka) sochu Járy Cimrmana. Tabule připevněná na zdi hlásá, že právě sto let předtím, 20. října 1904, dorazil Cimrmando Kyšperka vlakem přes Českou Třebovou z Vídně, kde si dal patentovat svůj vynález velocipedového sedla ohřívaného dynamem. V Kyšperku poobědval a večer se ubytoval v hostinci u Vágnerů, kde po sobě na ubrusu zanechal svůj projekt přehrady. Protože na letohradském náměstí lze nyní spatřit pamětní desku učitele a literáta Patra Jilemnického, lze si domyslet, že všímavému, sotva tříletému Petříkovi nemohl uniknout neobyčejný borec Cimrman. I jiné, dokonce písemné okolnosti svědčí o tom, že Petr, pozdější Petr Jilemnický, doopravdy existoval a že právě v Kyšperku spatřil světlo světa. Kronika zpřístupňovaná v nedalekých Verměřovicích ujišťuje, že Petr Jilemnický začínal právě u nich na dvoutřídce v roce 1919 jako výpomocný kantůrek. Verměřovický obecní úřad vložil ostatně do publikace Tady žijeme, vydané přede dvěma lety k sedmistému výročí založení obce, nejen věrohodné zpravodajství o jeho působnosti, ale i fotokopii vyznání, kde o sobě jako absolvent chrudimské hospodářské střední školy píše v třetí osobě čísla jednotného. „Na dráhu učitelskou dal se z důvodů čistě ideálních, z lásky k umění a zvláště z náklonnosti k literatuře, v níž sám se pokoušel býti činným. Povolání hospodářského úředníka mu nevyhovovalo, ačkoli již o prázdninách v roce 1918 působil na velkostatku doudlebském co praktikant. Proto hodlá složit zkoušku učitelské dospělosti, aby se tím definitivně rozhodlo jeho přání. Dráhu učitelskou nastou- pil se žhavou vírou v lepší budoucnost národa, k níž chce všemožně pracovat. . .“ Za svého dvouletého verměřovického pobytu napsal Jilemnický novelu Devadesát devět koní bílých. Knižně vyšla v Praze roku 1921. Těžiště své učitelské a literární činnosti přenesl brzy poté na Slovensko. Drsnými prózami zejména z Kysúc vyslovil nespokojenost s trestuhodnou chudobou obyvatelstva. V reportážích souhrnně nazvaných Dva roky v kraji sovetov a Zuniaci krok se nedostal koncem dvacátých let k důsledné kritice stalinské kolektivizace a režimu založeném na utajované brutalitě. Proti nacistické hrozbě se vyjadřoval bez servítků. Jeho jméno lze v září 1938 přečíst v seznamu signatářů statečného československého spisovatelského prohlášení K svědomí světa. V nacistickém koncentráku byl uvězněn téměř po celou druhou světovou válku. Po návratu nasbíral v Čierném Baloghu dokumenty k baladickému románu Kronika, česky nazvanému Vítr se vrací. Ke konci života byl kulturním atašé v Moskvě. Pavel Jelínek strojní a zámečnická výroba Firma Pavel Jelínek byla založena 1. září 1990. Navazovala na tradice zámečnické a kovářské dílny Miroslava Jelínka, otce dnešního majitele. Z počátků zde byla provozována ještě autodoprava, která byla v roce 1993 zrušena. Nejprve se firma zabývala výrobou pásových brusek pro vznikající truhlářské dílny v širokém okolí a různých jednoduchých strojů - lisů, přípravků atd. hlavně pro truhlářskou výrobu. Po roce 1993 navázala na tradici výroby přívěsů na zakázku, které se tu vyráběly již od roku 1970. V těchto dobách se jednalo o malé přívěsy maximálně do délky 2,5m a celkové hmotnosti 750 kg. V nové výrobě se již vyrábějí přívěsy o délce 10 m a více, o celkové hmotnosti do 8 000 kg. Jde pouze o přívěsy vyráběné na zakázku ve všech modifikacích kromě karavanů. V roce 1993 firma navázala spolupráci s obchodním zastoupením německých firem s nadnárodní působností KNOTT a AL-KO, výrobců přívěsů a přívěsové techniky, a stala se jejich autorizovaným servisním a obchodním zařízením. V současnosti má firma dva zaměstnance a kromě výroby a servisu přívěsů zajišťuje i konzultační činnost, drobnou zámečnickou výrobu a drobné dílce pro firmu LUX Jablonné nad Orlicí, OEZ Letohrad a ostatní okolní firmy. 9 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 FOTBAL Podzimní sezóna začala pro obě naše mužstva velmi dobře. „A“ mužstvo, které postoupilo do 1 B třídy sehrálo svůj první zápas v této soutěži na hřišti Poličky „B“. Za vytrvalého deště zvítězilo na hřišti Rudoltic 2:1. A tak po prvním kole zavládla vítězná euforie. Bohužel nevydržela dlouho, neboť hned další dva zápasy se nepovedly a mužstvu se přestalo dařit. Zarážející bylo, že oproti jaru se mužstvu nedařilo na vlastním hřišti. Mužstvo získalo 9 bodů a z toho 7 na cizích hřištích. Na jedné straně je to nováčkovská daň vyšší soutěži, na straně druhé tréninková nekázeň, někdy neodpovědný přístup některých hráčů a také prokaučované zápasy. „A“ mužstvo je po podzimní části soutěže na předposledním místě a jarní část tedy bude boj o záchranu. Výsledky „B“ mužstva byly lepší a mužstvo skončilo na 4. místě se ziskem 17 bodů, při čemž na třetí Lichkov ztrácí 1 bod, na druhé Rudoltice 2 body. Vedoucí Žichlínek má 22. Mužstvo prohrálo nešťastně poslední zápas doma s Kláštercem 2:3. Kdyby zvítězili, skončili by na druhém místě. Ale ve fotbale neexistuje „kdyby“ tam platí góly. I když podzimní část soutěže není nijak radostná nevěšíme hlavy. „A“ mužstvo určitě udělá všechno pro záchranu v soutěži a „B“ mužstvo může bojovat o postup do III. třídy. 16. 12. 2006 proběhne výroční schůze fotbalového oddílu, která musí vyřešit řadu problémů a přijmout opatření k záchraně v krajské soutěži. Půjde i o kádrové otázky, které jsou velmi nutné. Na závěr bych chtěl znovu vyzvat naše občany, aby přišli naše mužstva povzbudit. Máme jednu z nejmenších návštěv soutěže. „A“ mužstvo hraje své zápasy v sobotu odpoledne a „B“ mužstvo v neděli dopoledne. Přijďte nás na jaře povzbudit ! ! ! Vladimír Beran 10 Nadějný mladý fotbalista z naší obce Tyto řádky jsem se rozhodl napsat po posledních jednání okresního fotbalového svazu v Ústí nad Orlicí 23. listopadu 2006. Sešel jsem se tam se zkušenými trenéry žákovského výběru okresu Ústí nad Orlicí Janem Mačátem a ing. Jiřím Schubertem. Oba pro rozvoj a zvýšení úrovně fotbalu udělali hodně záslužné práce. Právě od nich jsem se dozvěděl, že v jejich výběru si velmi dobře vede Péťa Prokopec z Verměřovic. Péťa začal fotbal hrát ve čtyřech letech se svým bráchou a taťkou na malém hřišti na dolním konci. Závodně začal hrát v šesti letech za žáky v Jablonném nad Orlicí, kde čtyři roky byl velmi platným hráčem přípravky v krajském přeboru. V roce 2003 za své výkony a přístup k tréninku i ke hře byl oceněn titulem „Sportovec roku Jablonné nad Orlicí“. V minulém roce byl nominován do okresního výběru, se kterým vyhráli krajské kolo a postoupili do čtvrtfinále v Hluku na Moravě. Tam z druhého místa postoupili do velkého finále v Praze. V prvním zápase prohráli na penalty s výběrem okresu Berouna a v zápase o třetí místo zvítězili nad výběrem Prahy. V této žákovské kategorii skončili na vynikajícím třetím místě v České republice. V letošním roce byl Péťa nominován do krajského výběru, se kterým zatím odehrál tři zápasy, když zvítězili nad výběry Jihomoravského a Hradeckého kraje, v nastaveném čase prohráli s Olomouckým krajem 3:2. I když je Péťa žák, málokdo z nás si umí představit, kolik času věnoval tvrdé přípravě. Absolvoval tři fotbalové tábory v Dolní Čermné (2003 a 2005) a v Dolním Újezdě (2006). V létě tohoto roku přešel na hostování do Letohradu, kde hraje na postu pravého záložníka nebo v útoku. Jeho vzor je Cristiano Ronaldo. Byl bych rád, když by si z přístupu tohoto mladého fotbalisty vzali příklad i další kluci z naší obce. Ne každý kluk vydrží u kopané do dospělého věku, ale je důležité, že odmalička sportují a v kolektivu se učí ohleduplnosti jednoho k druhému a k plnění povinností. Důležité je, že se jim vyplňuje volný čas, který jejich vrstevníci mnohdy tráví vymýšlením různých „lumpáren“ a ti starší vysedáváním v restauracích, často s cigaretou v ruce. Péťovi Prokopcovi přejeme hodně úspěchů v jeho dalším fotbalovém působení, věříme, že to bude nějaký rok alespoň divize v Letohradě. Co další kluci z Verměřovic, budete jej následovat? Verměřovický fotbal potřebuje také mladé hráče, kteří budou schopni doplňovat naše mužstva A i B. Václav Čada Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Domácnostem se vyplatí topit zemním plynem Topení v domácnostech je nejlevnější na zemní plyn. Nejdráž vyjde elektřina. Zdánlivě levněji se dá topit uhlím, dřevem nebo pomocí tepelného čerpadla. Uhlí a dřevo ovšem nepatří mezi ušlechtilá paliva a je nutné počítat se špínou, obtížnou manipulací, velkými skaldovými prostory a častým úklidem. Jednoduše řečeno: topení dřevem a uhlím zhltne váš čas a práci. Tepelné čerpadlo sice nevyžaduje tolik naší pozornosti, ale zato jeho instalace vyjde na desetinásobek ceny plynového kotle. Při průměrné spotřebě 90 gigajoulů za rok utratí domácnost za zemní plyn 32 tisíc korun, kdežto za propan-butan 55 tisíc korun a elektřinu do přímotopů 43 tisíc korun. Bohužel rychle stoupající cena elektřiny zdražuje i dříve úsporná akumulační kamna. Ještě vloni byly akumulačky stejně výhodné jako kotel na zemní plyn, ale letos se náklady průměrné domácnosti vyšplhaly na 42 tisíc korun za rok. JAK UŠETŘIT? V místnosti stačí 21 stupňů V první řadě zamezíme přetápění obytných prostor. Každý stupeň Celsia navíc znamená v celoročním provozu zvýšení spotřeby zemního plynu o 6 - 7%. Stačí-li nám v místnosti teplota 21°C, vytápěním na 24°C bychom zvýšili rozpočet na vytápění o 18 - 21%. Příliš horká voda je zbytečná Příliš horká voda spotřebovává příliš plynu na ohřátí. Mnohdy ji potom v kohoutcích mícháme se studenou, abychom si v ní mohli umýt ruce, nebo se osprchovat. Stačí nastavit její teplotu na přijatelnou hodnotu, proto neohříváme teplou vodu nad 55°C. Byt nemá vychladnout Dům či byt by nikdy neměl vychladnout pod 15°C, protože všechny stavební konstrukce se musí následně znovu ohřát a to stojí velké peníze. Zároveň tím zamezíme vzniku plísní, které vznikají při překročení rosného bodu (teplota pod cca 12°C při relativní vlhkosti vzduchu okolo 60%). Děje se to obzvláště v rozích bytů v nejvyšších patrech a za nábytkem bez nožiček přistaveným blízko obvodové zdi. Teplo uniká okny a dveřmi Netěsnícími okny a dveřmi proletí každý rok tisíce korun za topení. Zvláště starší zdvojená okna opatřená dvěmi zavíracími kličkami bývají pokroucená a odstávají v horních partiích. Netěsné vstupní dveře bytu ve vysokých domech mohou být díky komínovému efektu schodiště spolu s netěsnými okny zdrojem prodění chladného vzduchu bytem. Stará okna vyměníme Největší množství tepla (35 - 40%) nám uteče okny. Zdvojená okna mají vyšší koeficient prostupu tepla (U=2,8) a současně vysoký součinitel spárové průvzdušnosti. Výrazně ušetříme, když je vyměníme za okna nová (s hodnotami U=1,1). Při tom můžeme nechat opravit těsnění, nebo nechat osadit nové účinnější. Návratnost investice do takového opatření se pohybuje okolo pěti let. Posvítíme si na strop Stropy nejvyšších podlaží v domě zateplíme izolační rohoží, podbitím, nebo použijeme foukané izolace v nepřístupných místech. Byty nad nevytá- pěnými sklepy izolujeme nalepením polystyrénových desek ne spodní stranu podlahové konstrukce. Regulace ušetří hodně peněz Regulace topení přináší podle zkušeností správců činžovních domů, majitelů rodinných domků i odborníků na vytápění okamžitou úsporu peněz až o třetinu. „Už v první sezóně, kdy jsme namontovali v celém domě termostatické ventily na všechna topná tělesa, klesla průměrná spotřeba energie na vytápění domácností o 20%“, říká předsedkyně domovní samosprávy menšího pražského paneláku Hana Suchá. „Teprve v dalších letech jsme se zaměřili na výměnu oken, zateplení exponovaných stěn a uzavření společných prostor domu a tím dále snížili spotřebu tepla“. Termostatické ventily a hlavice Levnější je instalace termostatických ventilů a hlavic na otopná tělesa ve vytápěných prostorách. Jejich namontování zamezí přetápění a současně pomůže využít teplo vzniklé osluněním nebo vnitřními zdroji, jako je například vaření, žehlení, nebo pouhým pobytem osob v uzavřených místnostech. Ekvitermní regulace Dalším krokem je regulace topného systému v závislosti na venkovní teplotě pomocí směšovacího ventilu a centrálního regulátoru. Jeho zavedení představuje úsporu tepelné energie v rozmezí od 20% do 30% celoroční spotřeby. Cena takového rodinného domu se pohybuje od šesti do deseti tisíc korun. Prověření stavu rozvodů a spotřebičů Před zahájením topné sezóny necháme odborným servisem prověřit a zkontrolovat stav všech plynových spotřebičů. V činžovních domech je nejvýhodnější takovou službu objednat společně pro všechny domácnosti. Můžeme tak nejen snížit jejich spotřebu, ale zamezit i případnému úniku plynu. Moderní ohřívače vody K nejméně progresivním způsobům výroby tepla a teplé vody můžeme řadit staré atmosférické kotle bez modulace tepelného výkonu a přípravu teplé vody průtočným způsobem tzv. karmou. Ta je nevýhodná hlavně mimo topné období a při častých malých odběrech teplé vody. Na každý takovýto odběr musíme ohřát celou hmotu zařízení, které vzápětí opět bez užitku vychladne. Daleko lepší způsob ohřevu teplé vody je použití maloobjemového rychlovařícího bojleru. 11 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Skautské okénko … Děkuji všem rodičům, vedoucím a dětem za bezvadnou spolupráci, těším se na další akce a společně prožité chvíle a přeji klidnou přípravu na Vánoční svátky. Děkujeme panu Jiřímu Moravcovi za provedené drobné opravy v klubovně. MM Společenská kronika Sňatek uzavřeli: 26.08. 30.09. Od tábora již uplynul celý měsíc, když jsme znovu nastoupili do školy. Spolu se začátkem školního roku nastal i čas běžných skautských schůzek a menších akcí. A že jich letos nebylo málo: V září skautky vymalovaly a uklidily velkou klubovnu, ale byla to pořádná fuška ☺ 16. - 17. 9. se konalo v Letohradě v Ráji celorepublikové kolo Závodu Vlčat a Světlušek, vedoucí z našeho oddílu zde pomáhali s organizací. 28. 9. se Turecké skautky vydaly na slavnost svěcení praporu skautského střediska Orlice v Ústí nad Orlicí V říjnu jako každý rok jsme se zúčastnili tradiční akce v Letohradě věnované památce zakladatele našeho střediska – Robinova ohně. Konal se 7. 10. za vydatné účasti především našich nejmenších – světlušek. 20. 10. se naše skautky vypravily do kina v Jablonném nad Orlicí, kde v rámci dětského filmového festivalu shlédly filmovou pohádku Doba ledová 2 28. 10. pořádali skauti z Dolní Dobrouče závody 3-členných hlídek. Sem jsme vyslali hlídku ve složení Lída, Tonda, Týna. Zlato sice nepřivezli ☺, ale umístili se na krásném 9. místě. V listopadu hrajeme hry, připravujeme časopisové vydání Ohlédnutí za táborem a pomalu plánujeme, kam se letos vydáme na tábor a domlouváme … Co nás čeká v nejbližší době? týden před Vánocemi oblíbená Vánoční besídka, kde si mohou menší i větší dohromady zahrát hry, potěšit se vzájemně vlastnoručně vyrobenými drobnými dárečky a připomenout si spaní ve spacáku – samozřejmě pěkně v teple a pod střechou. v předvečer nebo přímo na Štědrý den opět budeme roznášet Betlémské světlo Charitní tříkrálová sbírka, které se účastníme za spolupráce s obecním úřadem, je již rovněž tradiční akcí v lednu proběhne nová registrace. Částka na jednotlivce se bude pravděpodobně pohybovat ve stejné výši jako v loňském roce. Zajišťuje nám návaznost na skautskou organizaci, pojištění, spolupráci s ostatními oddíly a středisky apod. 12 Makovská Hana a Krčmář Jiří Macanová Ludmila a Vondra Josef Blahopřejeme k jubileu: 50 70 75 80 81 82 83 87 30. 10. 30. 11. 09. 10. 01. 12. 18. 11. 03. 10. 23. 11. 28. 11. 07. 10. 07. 11. Lorenc Jaroslav Faltusová Věra Mareš Milan Boušková Milada Vychytil Josef Pomikálková Eliška Hrdinová Marie Stejskalová Božena Motlová Matylda Moravcová Božena V. 193 V. 183 V. 60 V. 150 V. 99 V. 2 V. 158 V. 72 V. 148 V. 112 Rozloučili jsme se: 24. 09. Kášová Jana 29. 10. Mačát Emil 23. 11. Rous Gustav V. 113 V. 4 V. 2 TRADIČNÍ PLESY V ROCE 2007 20.01.2007 03.02.2007 25.02.2007 03.03.2007 Lidový ples Hasičský ples Dětský karneval Květinový ples V pátek 15.12.2006 v 18.00 hodin vystoupí v Kulturním domě ve Verměřovicích pěvecký sbor Jabloňka a žáci ZUŠ Jablonné nad Orlicí. Inzerce: KOUPÍM POŠTOVNÍ ZNÁMKY, celé sbírky, větší množství i pozůstalost po sběrateli. Platím v hotovosti. Informace na tel.: 724 229 292 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 JEDNÁNÍ ZO • • • • Usnesení ZO č. 9/2006 : ZO schvaluje • rozpočtové opatření č.10027 • převod pozemku p.č. 962/20 o výměře 38m2 na Obec uzavření smlouvy na zimní údržbu obecních komunikací s firmou TS Sklenář M. Verměřovice čp. 127 nákup sněžné frézy pronájem jedné místnosti ve sklepních prostorách kulturního domu firmě TS Sklenář na uložení nářadí a techniky vykácení přerostlých stromů za budovou školy a úpravu pozemku na dětské hřiště pro potřeby školy Usnesení z ustavujícího zasedání: ZO schvaluje: • volbu starostky obce Verměřovice paní Libuši Horskou • volbu místostarosty obce Verměřovice pana Milana Balcara ZO bere na vědomí: • platnost výsledku voleb a počet mandátů do zastupitelstva v obci konaných 20. - 21. 10. 2006 ZO ukládá starostce obce: • do příštího zasedání zastupitelstva obce připravit návrh jednacího řádu zastupitelstva VÁNOČNÍ ČAS začíná vlastně už před Mikulášem. Celé toto období je spojeno s obdarováváním a s uplatňovánním starých zvyků, které bývaly konány už v pradávných pohanských dobách. Obdarovávání však bývalo velmi chudé, se dnešním se vůbec nedá přirovnat. Snad jen to, že bylo provázeno i tehdy a víc než dnes vánočním štěstím, pokojem, láskou. Rozhodně mu chyběl ten dnešní vánoční shon, pro který dnes mnozí říkají, že vánoční svátky jsou nejhorší svátky v roce. Na den sv. Barbory (4. 12) si děvčata ozdobila byt třešňovými větvičkami ve váze s vodou. Je to vlastně zvyk, který se udržel dodnes, ovšem dnes se větvičky dávají do vázy později, protože by do vánoc – vzhledem ke stálé teplotě v našich bytech dnes – byly dávno odkvetlé. Proto se těmto větvičkám říká Barborky. V prosinci je již den velmi krátký a světlem se šetřilo: Držela se často „černá hodinka“. Ve tmě se lidem silně věřícím pověrám, často vybavovaly postavy ze záhrobí, nebo různí staroslovanští bůžkové, jako skřítkové, vodníci, hejkalové, a podobně. Lidé tuto dobu vyplňovali • do příštího zasedání připravit návrhy na ustanovení finančního a kontrolního výboru, popřípadě ostatních komisí, jako poradních orgánů starostky Usnesení ZO č. 1/1/2006: ZO schvaluje • návrh jednacího řádu obce Verměřovice • ustanovení kontrolního výboru a jeho předsedu pana Jana Sklenáře • ustanovení finančního výboru a jeho předsedu pana Libora Hubálka • stanovení rozpočtového provizoria Obce pro leden a únor 2007 ve výši 2/12 rozpočtu roku 2006 • stanovení rozpočtového provizoria ZŠ a MŠ Verměřovice, okres Ústí nad Orlicí pro leden a únor 2007 ve výši 2/12 rozpočtu roku 2006 • nové složení protipovodňové komise a plán vyrozumění a spojení obce Verměřovice • složení inventarizačních komisí pro inventury za rok 2006 • pronájem nebytových prostor v čp. 123 • prodej pozemku p.č. 24/3 o výměře 2m2 v k.ú. Verměřovice za 10,- Kč/ m2 panu Milanu Balcarovi Verměřovice čp.98 • změnu umístění ČOV • zadání změny v územním plánu č. 1 • pověření starostky obce na založení KD Verměřovice s.r.o. • umístění světla veřejného osvětlení na kopečku u Podlézlů k čp. 220 vyprávěním starých zážitků z válek, ze světa nosili novinky krajánkové, přebíralo se vše co se událo mezi sousedy. Pátého prosince se ve vsi objevil Mikuláš. Býval to často nejhovornější soused ze všech. O všech dětech věděl. Všechny nekalosti, které během roku posbíral, dokázal říci. Byl to takový maličký soudný den dětí. Měl svého exekutora – čerta. Protože však děti konávají i dobré skutky, byl tu také anděl, který rozdával dětem různé sladkosti. Tento zvyk se na venkově udržel dodnes. Jen ty dárky se s těmi, co byly dříve, nedají srovnat. Přes den se scházívala děvčata na přástky. To si v podpaží přinesla kolovrat do předem domluveného stavení a předla. Při takovéto besedě se při práci probíraly kdejaké příhody, veselé i smutné, děvčata si zazpívala všechny písničky, které uměla, zarecitovala básně, které se naučila ve škole i doma „od stařečků“, pochlubila se se svými starostmi. U pece zatím sedávali chlapci, kteří děvčata obveselovali kdejakými šprýmy, a nakonec je vyprovázeli domů. Stejným způsobem probíhaly „dračky“, jen místo kolovratů se vysypalo na stůl peří, které děvčata zbavovala tvrdého pápěří a to házela na zem. Sedrané peří se nacpalo do připravené cíchy a pápěří se nacpalo do malého polštáře, který se na ozdobu položil na ustlanou postel. Jen široká dlouhá brka se nechávala stranou, pak se z nich sedrala jen půlka peří a brka se svázala do malého košťátka, kterému se říkalo „bišle“. To se používalo na rozetření omastku po pekáči při pečení buchet a 13 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 podobně. Jednou za čas hospodyně oddělila od peří celé husí křídlo, které potřebovala na vymetení sazí z kachlových kamen. Tomuto křídlu se pak říkalo „kosinka“. Veškerý smích při draní peří musil být velmi tlumený, aby vítr takto vzniklý nerozfoukal peří a nesmíchal hromádky sedraného s nesedraným. Dračky a přástky končívaly kolem desáté večer. Ráno celá rodina běžela na „roráty“. Křesťanský rok začíná přípravou na příchod Spasitele. Je to doba dlouhá – 4 neděle před vánoci zvaná „Advent“. V této době si lidé připomínají slova Jana Křtitele – předchůdce Páně: „Připravte cestu Páně, čiňte pokání“! Roráty se konají brzy ráno a tak si každý s sebou nosil svíčku, aby viděl do zpěvníku na písničku. Ještě před začátkem mše lidé zpívají: „Ejhle, Hospodin přijde, a všichni svatí jeho s ním a bude v onen den světlo velké. Aleluja“. Zpívá se to 3x, vždy o stupnici výš. Takto konaná bohoslužba tvoří vždy úžasně krásnou atmosféru. Mládež nacvičovala divadlo. Na Štědrý den děvčata běhala kolem bezu a třepala jím. Přitom říkala: „Třesu, třesu bez, abys mohl pověděti, kde můj milý dnes“.Pak dlouze a pozorně naslouchala, odkud uslyší štěkat psa. Z tohoto směru pak měla očekávat svého budoucího mládence. Podobně pátrala dalším zvykem, když „házela botou“. Botu musila hodit přes hlavu za sebe. Pak se podívala kterým směrem se bota položila na zem. Byla-li špičkou ke dveřím, znamenalo to, že do roka bude „z domu“. Tedy, buď že se vdá, nebo půjde někam do služby. Když se bota položila opačně, znamenalo to, že ještě tento rok zůstane doma. Další zvyk, který se udržel do dneška, je „krájení jablka“. Kdo se chtěl dovědět, jestli ještě příští rok bude živ, rozkrojil jablko napříč přes jaderník. Ukázala-li se uprostřed z jaderníku hvězdička, bylo dobře, byl-li křížek, bylo zle. Ovšem tato předpověď nemohla dopadnout špatně, jelikož jaderník nemá nikdy jen čtyři jadérka, ale šest. Proto se hvězdička ukázala vždy. Jen děti se této předpovědi bály a s obavou jablko krájely. Také roztavené olovo se vylévalo do lavoru s vodou. Z tvaru, který ochlazené olovo tak vytvořilo, hádali lidé budoucnost v příštím roce. Ti odvážnější běželi hádat budoucnost ke splavu, odtud se dívali do vody a v ní hledali obraz, který jim budoucnost měl napovědět. Věrně – ale smutně tuto tradici popsal K.J.Erben v básni Štědrý den. Popsal také zvyk obdarovávání lidí i zvěře v tento den: „Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce, kohoutovi česneku, hrachu jeho družce“. Štědrovka byla zvláštní ovocná polévka, která byla sladká a mě tedy nikdy nechutnala. Jedl jsem ji s odporem, a kdyby nebyl štědrý den já se nemusel bát, že když nebudu polévku jíst, nic nedostanu, určitě bych ji ne¨snědl. Mezi křesťany je Štědrý den vyvrcholením adventu – očekávání příchodu Krista. Tento den se dodržoval dříve přísný půst. To znamenalo, že se mohlo jen jednou za den dosyta najíst. Toto bylo tedy až večer. Proto přes den se většinou nejedlo nic, jen v poledne byla k obědu zelňačka. Ti, kteří to vydrželi, nejedli do večera vůbec. Děti říkaly, že chtějí vidět „zlaté prasátko“. Většinou však stejně při všem tom shonu a pečení, nebo při smažení kapra někde něco uždí- 14 bly, a tak zas zlaté prase neviděly. Tradice s vánočním kaprem také vznikla důsledkem tohoto křesťanského postu. Půst znamenal totiž nejen najíst se dosyta jen jednou za den, ale ani tehdy nebylo dovoleno jíst maso. Ryba byla v náboženském životě velmi ctěna. První křesťané se mezi sebou poznávali znamením ryby, protože apoštolové byli původně rybáři. Proto bylo dovoleno v postech rybu jíst, jako kdyby se o masitý pokrm nejednalo. Tak se tedy dostala ryba na štědrovečerní stůl. Mezi chudinou však na kapra neměli. Neměli často ani nějaké zvlášť dobré jídlo. Bývala to tehdy jen krupičná kaše pokapaná medem a zmíněná štědrovka. Hospodyně podělila čeládku a děti „křížalami“ – tedy usušenými švestkami, ořechy a panenskými jablíčky. Na stole býval „Barches“ – strouhané brambory rozhrnuté po pekáči a upečené v troubě. Když hospodyně pekáč dala na stůl, ještě brambory silně pocukrovala a rozřezala na malé kousky, aby se na každého dostalo. Ti bohatší si dovolili otevřít láhev domácího vína. Chudým někdy nezbylo než brambory na loupačku s tvarohem a hrnkem kafe. Stávalo se, že bohatí se tento den rozhodli obdarovávat chudé. Proto při odpoledním divadelním představení rozdávali onošené šatstvo a podobné věci při rozžatém stromečku, ozdobeném ořechy a ovocem. Býval to jediný dar a jediný stromek, který tito lidé ten rok viděli. Někdy však hospodář vzal děti a společně prošli vesnicí, přičemž pokoukali bohatším do oken, aby se podívali děti na rozzářený stromeček tam. V tutéž dobu hospodyně vynesla z úkrytů několik dárků pro ty nejmenší. Býval to pro chlapce koník s vojáčkem na kolečkách a pro děvče panenka taktéž ze dřeva vyřezaná, oblečená v nějaký hadřík. Troufám si však říci, že chudobou provázené vánoce byly v mnoha směrech lepší a spokojenější než dnes. Před půlnocí se všichni odebrali do farního kostela na půlnoční mši. V Čermné se při ní od nepaměti zpívala Rybova mše. Už cestou bývalo slyšet troubení koled z kostelní věže. V bohatších farnostech bývala po zpívané půlnoční ještě sloužena další mše tichá. To aby ti, kteří nevydrželi ve studeném kostele tak dlouho, mohli jít alespoň na tu mši, která netrvala déle než půl hodiny. Cestou si lidé svítili lucernami, takže cesta dostávala působivý ráz. Další den, na „Hod Boží vánoční“ se celá ves shromáždila v místním kostelíku na slavné mši. Děti si po mši prohlédly betlém, přičemž obdarovaly černouška s mističkou malým penízkem. Černoušek se jim za to vždy maličko uklonil. Další den, na Štěpána, po mši, ráno i odpoledne, obcházely děti vesnici koledou. Nebyly sami, chodil s nimi i učitel, který takto dostával od rodičů svých žáků výslužku. Stejným způsobem dostávali výslužku také obecní posel a písař. Starosta býval volen z bohatších kruhů, ten se k této „žebrotě“ nesnížil. Učitel s dětmi nacvičil dříve několik koled a těm starším dětem dal nosit jesličky s Marií, Josefem, volkem a oslem, vystřižennými z papíru. Teprve tehdy mnohé chudé děti dostaly opravdový vánoční dárek. J. Mařík Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Na nový rok chodil po vsi koledou také kominík. Na přání měl napsáno: Nový rok zas přišel a s ním známý starý. On Vás neopustí, zůstane Vám věrný. On Vám hned slibuje, že vždy bude dbáti, aby v kamnech Vašich oheň mohl pláti . . . Vám oddaný . .. . . . . mistr kominický. Hospodář si většinou toto přání, na kterém samozřejmě vedle kominíka byla nakreslena rozesmátá hospodyně, pověsil do kůlny nad ponk, aby si pohledem na něj mohl vylepšit náladu, kdykoli se mu práce nedařila. Koleda a jedna drzá myš 1) 2) Tichá noc, přesvatá noc půlnoc odbila, město šlo spát, zdřímli dávno i pastýři stád. [:Jen Boží láska, ta bdí.:] Tichá noc, přesvatá noc náhle v ní jásot zní. „Vstávej lide můj, tmu z očí střes, v městě Betlémě Bůh zrozen dnes. [:Z lásky se člověkem stal.:] 3) Tichá noc, přesvatá noc stín a mráz vůkol nás, v hloubi srdce však Gloria hřmí dík, že hříšník se s důvěrou smí [: U Svaté rodiny hřát.:] Josef Mařík, kronikář obce Několik málo známých koled: 1) Já koledníček prosím Vás, nemějte mně za zlý u nás. Dobrou novinu Vám nesu, až se celej zimou třesu. Narodilo se děťátko v Betlémském chlévě chuďátko. Jen vyjděte, nemeškejte, brzy mně koledy dejte. Dyť já musím pospíchati to děťátko kolébati. To děťátko je Syn Boží, ono za nás hříchy složí. 2) Když je zima mráz, slyším divný hlas. Ptáci z půlnoci zpívají, pastýřové vytrubují. Co to nového, neslýchaného? V oblaky krásný anděl se vznáší, Radost lidem vyjevuje: Narodil se nám Ježíš Kristus Pán. Leží v Betlémě v chlévě na seně. Nemá žádné poduštičky, ani chatrné plenčičky. V bídě zrozený, na ten svět daný. Andulko, plínky! Dorotka běží, už je u dveří. Nese smetany flaštičku Ježíškovi na krupičku. Krupičku dělat, Ježíškovi dát! Dudy zdudaný, Gajdy zgajdaný, Hned mu tu hráli mladému králi. Sidli sidli duj duj duj duj Hopsasa zpívala chasa. 3) Nebojte se, dejte co máte Však já s vozem nejedu, co mě dáte to vezmu. Ježíškovi na kolíbku, Marii Panně pro Ježíška na plínčičku. „Představte si pane faráři. Ještě před týd- nem varhany překrásně hrály a dnes, měch se ani neotevřel. Měchař se snažil co mohl, šlapal jako o závod, ale měch se ani nenadzvedl. Varhany ani nezapískly. A to máme za chvíli Vánoce! Ještě při mši jsem odkryl celý měch, abych viděl co se stalo, a ejhle! V měchu takováhle díra! Ona si v něm totiž udělala hnízdo myš! Víte, ta potvůrka se dostane všude. Nadarmo se neříká: „Chudý jak kostelní myš, ona by tady vlastně nic lepšího nenašla, než kožený měch“! Tak lamentoval na faře varhaník, když přišel vysvětlovat faráři z Oberndorfu u Salcburku, proč dnes varhany zůstaly zticha. „Inu, kdyby to bylo jindy, ale zrovna teď, před vánoci. Musíme si tedy pomoci jinak“. Řekl si farář Josef Mohr, když kostelník odešel. Rychle sedl, napsal šestislokou báseň a požádal honem svého přítele učitele France Xavera Grubera ze sousední vesnice Arnsdorfu, aby ji co nejdříve zhudebnil. A přítel poslechl. V krátké době vytvořil skladbu pro dva hlasy s kytarovým doprovodem. První provedení této koledy bylo při půlnoční mši roku 1818 v Oberndorfském kostele sv. Mikuláše. Hned se koleda všem zalíbila. Když pak varhanář Mauracher z Mayhoferu v Zillertalském údolí – kde je dnes známé lyžařské středisko – varhany opravil, obstaral si varhaní přepis koledy a z Mayhoferu se pak koleda „Stiile Nacht – Heilige Nacht“, rozšířila do celého světa. Stala se tak po vánoční hymně "„Narodil se Kristus Pán" nejznámnější a nejoblíbenější koledou. Nám ji přeložil Václav Renč. No a pak, že myš nám je jen pro zlost! 15 Verměřovický zpravodaj – zima 2006 Vánoční zastavení Nadcházející vánoční svátky jsou dobou obdarování a vzájemného sblížení. Mají své kouzlo a šťastný je ten, kdo ho objeví. Přiznám se, že psát o vánocích je pro mne asi jako když cestuji neznámou krajinou a musím se stále dívat do mapy, abych nezabloudil. Možná Vám to bude připadat směšné, ale to co je příliš známé z pohledu světa, tak z úhlu ducha se jeví jinak. Narození každého člověka je ve skutečnosti obrovským zázrakem, který se nejednou přehlíží. Naše smysly vnímají tělíčko, úsměv a pláč nového člověka, ale těžko již postihnou celou tu genetickou výbavu, kterou si s sebou každý z nás na svět přináší. Kolik je v nás genetických informací, skrytých rezerv a možností. Ovšem další léta našeho života teprve ukáží, co jsme využili, v čem máme ještě šanci a v čem jsme nadobro zaostali. Je typické, že se současní rodiče snaží děti materiálně zajistit, zprostředkovat jim všechno, co tak zvaně žádá doba. Na popovídání s dětmi však rodičům často nezbývá čas. Nehodlám v tuto chvíli ani moralizovat ani kárat. Pravá oslava narozenin Ježíše, pokud ji nezařadíme jen do kategorie jídla a dárků, spočívá právě v rozhovoru a v určitém žasnutí. Zkusme to nyní aspoň chvíli spolu. V Betlémě judském se narodil Ježíš Kristus. Nastal tam zlom v dějinách lidstva. Byl to nový počátek. V historii Betléma jde o okamžik narození toho velikého krále králů, který přišel, aby obnovil na světě harmonický stav, který byl porušen zlem lidského hříchu. Přichází jako Pán nového království, jež je zbudováno na laskavých a poctivých vztazích mezi lidmi, které je královstvím pravdy, spravedlnosti a lásky. Kolem tohoto krále, maličkého a nezbranného dítěte, se shromažďují lidé věrní novému království. Tak přijdou pastýři, tak přijdou mudrci, tak jedeme i my. Kdo do Betléma nejde, ale zanedlouho ho dá brutálně napadnout, je diktátorská moc krále Heroda, který se děsí příchodu nového krále. Návštěva jesliček je vlastně projevem našeho rozhodnutí patřit do onoho nového království, našeho rozhodnutí přijmout jiná pravidla mezilidských vztahů, než jsou ta, která nám často vadí, ale která sami rádi užíváme. Je to, anebo ba to mělo být, rozhodnutí, že přestaneme podvádět, vydírat, chytračit, lhát, vytahovat se a pohrdat slabšími, a že se naopak začneme dělit a poctivě spolupracovat, že si chceme s lidmi rozumět a pomáhat jim. Jsme přece sousedé a obyvatelé této země. Protože jsou jesličky zářícím jádrem osvobozeného světa, přitahují k sobě všechny a všechno. Odtud se má Kristovo království dostat až na konec světa. Během Štědrého večera budeme obdarováni mnoha příjemnými, hezkými či užitečnými věcmi a sami jich jistě hodně darujeme. Nad všechnu cenu či vzácnost našich darů je vědomí, že někomu stojíme zato, aby nám chtěl udělat radost, a že sami máme někoho, komu ji chceme udělat. Vánoce jsou svátky vztahu. Vztahu, který utváří naši cenu i cenu, kterou pro nás mají ti druzí. A my této ceně smíme věřit. Vážení čtenáři, přeji vám všem do jednoho onen nový úžas, který přivede na svět ve vašem srdci radost ze svěřeného daru života. Přeji radostné Vánoce. Pavel Seidl RECEPTY Hrudky s oříškem 1 balíček lískových oříšků, 250g hl. mouky, 200 g tuku, 1 žloutek Oříšek zabalíme do těsta. Pečeme 10 min. při 180°C. Ještě teplé obalujeme v cukru. Dvoubarevné koule (nepečené) od p. Hrubantové z Petrovic Žloutková směs: 3 žloutky, 15 dkg másla, 2 lžíce rumu Ořechová směs: 15 dkg moučk. cukru, 15 dkg mletých vlašských ořechů, 3 lžíce rumu, 4 lžíce kakaa, 1 bílek nebo 2 lžíce smetany Na obalování: 10 dkg mletých vlašských nebo lískových ořechů Do rendlíku si dáme vařit vodu. Oddělíme žloutky od bílků a žloutky vyklepeme do vařící vody, kde se nám uvaří. Pak je nastrouháme a vymícháme dohladka s máslem a rumem. Tuto vyrobenou žlutou část zatím odložíme do ledničky. Na ořechovou směs smícháme ostatní uvedené suroviny. Z ní pak vytvoříme menší placičky, doprostřed každé z nich položíme malou kuličku ze ztuhlé žlout. hmoty a zabalíme a obalíme v mletých ořechách. (Po tomto receptu jsem se sháněla řadu let, až jsem ho objevila ve výborné kuchařce Vaření s Čirinou – má známou restauraci v Praze a kdysi vařila i pro pana prezidenta Havla.) Pařížský vánoční jablkový koláč od p. Hrubantové z Petrovic Těsto: 40 dkg hl. mouky, 25 dkg másla, 5 dkg cukru, 2 žloutky Náplň: 80 dkg pokrájených jablek, 15 dkg pokrájených mandlí nebo ořechů, 1/2 lžíce skořice, 15 dkg cukru Zadělat těsto, nechat odpočinout, rozválet, dát na plech tak, aby byly dost vysoké okraje. Těsto je křehké a obtížně se rozvaluje do větší plochy, je možné ho dávat na plech po částech a spojit je. Pak pokrýt náplní, péci do růžova, poté zalít 2 dcl šlehačky s rozšlehanými 2 žloutky, 1 lžíci cukru (možno vylepšit trochou rumu) a dopéci. (Je to vynikající koláč, pekla ho moje tchýně a nechtěla se moc podělit o jeho recept. Musela jsem ho získat takřka podvodem přes její známou.) Verměřovický zpravodaj – zima 2006, vydává Obec Verměřovice, Verměřovice 14, 561 52 e-mail: [email protected], tel: 465641897, registrováno u MK ČR pod č. MK ČR E 10310, čerpáno z internetu redakční rada: M. Beránková, V. Čada, J. Hlavsová, I. Kloučková, J. Sklenářová, P. Smetanová, E. Zedníčková 16