Mizuno Wave Enigma

test
text: Milan Kůtek
FOTO: archiv autora
Mizuno
Wave Enigma
V novém modelu běžeckých
bot Wave Enigma z kolekce
Mizuno podzim/zima 2011
jsem během srpna naběhal
přibližně 120 kilometrů, boty
jsem testoval v různém počasí
a na všemožných terénech.
Tady jsou mé dojmy.
Testování nezačalo právě nejšťastněji.
Obdržel jsem sice správnou velikost bot,
udanou na základě předchozího úspěšného používání Mizuno Wave Rider, ale
zjistil jsem, že nový model je těsnější, a ve výsledku tedy nejméně o půl
čísla „menší“. Ihned mi byla umožněna
výměna za boty o číslo větší, čímž se
problém vyřešil; tato moje zkušenost by
však mohla být užitečná těm, kdo si boty
kupují pouze přes internet.
Nepřehlédnutelné i „neviditelné“
32
Tím nejpodstatnějším u běžeckých bot je
samozřejmě to, jak se v nich běhá. Musím
ale přiznat, že u nového modelu Mizuno
mě – asi vůbec poprvé, neboť dosud jsem
tomuto aspektu nevěnoval prakticky žádrun the world magazine
nou pozornost – zaujal design. Boty působí
tajemně a svůdně (název Enigma jistě není
náhodný), černé provedení s „ohnivými“
prvky vyvolává lehce démonický dojem.
Odhaduji, že se tím firmě Mizuno podaří
upoutat pozornost všech, pro něž je design
oblečení a obutí důležitou součástí jejich
identity. A o tom, že se běhání stalo módním trendem, dnes již nikdo nepochybuje.
Díky originálnímu designu jsou nová
Mizuna skutečně nepřehlédnutelná, a to
nejméně ve dvojím významu. Jednak
pro běžce samotného, neboť jej doma
pohled na tyto vyzývavé boty přímo
vybízí k běhání, jednak – a to z hlediska
bezpečnosti při večerním běhání – pro
řidiče protijedoucích či předjíždějících
automobilů. Zlatožluté reflexní prvky
jsou totiž na botě umístěny opravdu ze
všech stran (na špičce, na jazyku, na patě,
na obou podélných stranách), což je pro
podzimní a zimní výběhy v šeru a ve tmě
mimořádně důležité.
Teprve po několikátém „testovacím
tréninku“ jsem si uvědomil zajímavý paradox: při samotném běhu jsou pro mě jinak
nepřehlédnutelné Wave Enigma jakoby
neviditelné. Je to zřejmě zčásti důsledek
převažující černé barvy, která při běhu
po silnici periferně téměř splývá s asfaltem. Díky tomu mě – na rozdíl od bot
bílých či křiklavě barevných – zbytečně
nerozptylují a neodvádějí od klidného
a soustředěného běhu.
Nová Mizuna však pro mě byla při běhu
„neviditelná“ i pocitově. Myslím tím to, že
jsou velmi příjemná a pohodlná, na noze
dobře sedí a přizpůsobí se jejímu tvaru,
takže o nich běžec jakoby neví. Nepovažuji se za odborníka na textilní materiály,
v tomto případě bych však pochválil
přední stretchovou část boty: výborně
přilne k nártu a prstům, ale nevytahá se,
a nezpůsobí tak nežádoucí „bačkůrkovitost“ (toto souvisí s prvotním pocitem
těsnosti u dosavadní velikosti bot, zmíněném v úvodu).
Měkce po tvrdém povrchu
Novinkou modelu Wave Enigma je to,
že paralelní vlna je umístěna po celé
délce mezipodešve, tedy až k přední části
chodidla. V důsledku toho je odpružení
opravdu skvělé. Boty tak umožňují
nejenom plynulý a komfortní běh, ale
také významně chrání opěrnou soustavu,
především pak nosné klouby dolních
končetin. Zjednodušeně řečeno: nebolí
z nich kolena, kyčle a záda. To jistě ocení
především těžší běžci s váhou okolo
devadesáti kilogramů; ti také „mizunovskou“ vlnu více využijí (analogicky: těžší
gymnasta také využije pérování odrazového můstku více než lehčí).
Protože vážím méně (cca 75 kg), snažil
jsem se v rámci testování „dostat“ ze
zkoušených bot maximum i různými
netypickými způsoby, například záměrně
nesprávným krokem, špatnou polohou
těla, simulací velké únavy nebo přehnaným naskakovaným došlapem. A výsledek? Dospěl jsem k závěru, že čím více
problémů běžec má (styl, váha, únava),
tím lépe boty fungují – pruží a perfektně
drží. I to je důvodem, proč bych Mizuno
Wave Enigma doporučil kromě běžců
také běžným triatlonistům, u nichž hraje
faktor únavy – a tím pádem zhoršeného
běžeckého stylu – po předchozích částech
(plavání, kolo) značnou roli.
Boty jsou jednoznačně nejlepší pro běh
na asfaltu, vzhledem k systému tlumení
ale dobře zvládají i zpevněné, kamenité
a štěrkové cesty. Výborně drží i na mokré
a zablácené silnici (připisuji to promyšlené kombinaci drážek v podrážce), což
se v podzimních podmínkách bude jistě
hodit. Předpokládám, že stabilní budou
i na zimní, mírně zasněžené silnici.
Uvedená pozitiva ale kompenzuje
vyšší hmotnost bot a jejich „chování“
v zatáčkách. Přesně jsem je nevážil;
prostým porovnáním jsou zcela srovnatelné s goretexovými krosovkami nebo
modelem Glide od Adidasu, což je ale
vzhledem k jejich určení a vybavení
pochopitelné.
Při prudších změnách směru a v ostrých zatáčkách Wave Enigma nefungovaly dobře. Vysvětluji si to tím, že vlnová
deska je konstruována pro odvalování
kroku v „zado-předním“ směru
(tj. v přímé ose běhu), ale nepovažuji tuto
skutečnost za důležitou, neboť za normálních okolností při silničním běhu prudce
zatáčíme opravdu zcela výjimečně.
Maximalistické boty
Nová Mizuna chápu z jiného pohledu
i jako „slovo do pranice“ v souboji technologicky sofistikovaných bot s moderními minimalistickými trendy (běhání
na boso či v pětiprsťácích). Osobně jsem
jako bývalý sprinter zastáncem střídání
různých běžeckých stylů, tedy i různých
typů běžeckých bot. A je jasné, že nelze
– obzvláště pak na podzim a v zimě –
běhat pouze „přírodně“ a s nášlapem přes
přední část chodidla; delší tréninkové
běhy a mimoterénní relaxační výběhy je
potřeba naopak realizovat ve spolehlivých botách, chránících nás před zraněními a nástrahami přírody, s došlapem
velmi mírně přes patu.
Mizuno Enigma tedy doporučuji jako
boty „maximalistické“: maximálně
luxusní, umožňující maximální komfort
běhu a dodávající pocit exkluzivity, což
může k běhání „donutit“ i nepravidelné
běžce. Předpokládanou vysokou cenu bot
by pak měla vyvažovat jejich maximální
životnost. Tu samozřejmě nelze testovat,
ale po dřívějších zkušenostech s Mizuno
Wave Rider (stále nejsou „vydupané“ ani
nijak nevržou) si troufám odhadnout,
že životnost v tomto případě opravdu
maximální bude.
Shrnutí, plusy a minusy:
Boty Mizuno Wave Enigma jsou vhodné pro:
▪ běh na silnici, případně zpevněných cestách
▪ běžce s vyšší hmotností (85 až 100 kg) a neutrálním došlapem
▪ ty, kdo upřednostňují luxusnější a „módnější“ modely bot
▪ začátečníky s nevytříbeným stylem běhu
▪ pokročilé a rekreační běžce (delší běhy – obecná vytrvalost, relaxační běh)
▪ triatlonisty
výhody
nevýhody
dokonalé odpružení, tlumení dopadů
velikost neodpovídá předchozím modelům
pohodlnost, přizpůsobivost
plně využitelné pouze pro těžší běžce
originální design
vyšší hmotnost
stabilita v mokrých podmínkách
nestabilita v prudkých zatáčkách
run the world magazine
33