Mont Blanc 2008

Peitlerkofel (2874)
– Dolomity
Gran Paradiso (4061)
– národní park Itálie
Mont Blanc (4807)
– nejvyšší hora starého kontinentu
po 21 letech znovu na „kopec Evropy“
Mont
Mont Blanc – nejvyšší hora starého kontinentu
zdolána v pátek 29.8. ve 12,15 hod.!
Mont Blanc v překladu znamená “Bílá hora“, což vystihuje skutečnost, že velká část
celého masívu je pokryta firnovými poli a karovými ledovci. Z jeho vrcholu je vidět až
40 čtyřtisícovek v okolí.
Dne 8.8.1786 jako první stanul na vrcholu Jacques Balat.
Dne 29.7. 1987 Jitka Pírková, Ivan Pírko, jejich tehdy 13 letý syn Pavel + 9 přátel
z 18ti účastníků expedice.
Dne 29.8. 2008 Žaneta Horáková, Pavel Janata, Ivan Pírko a Martin Dušánek ze 6
účastníků expedice (první tři jsou z Jičína)
Za 4 dny 3 vrcholy - Peitlerkofel (2874) - Dolomity
- Gran Paradiso (4061) - Národní park Itálie
- Mont Blanc (4807) - nejvyšší hora Evropy
S pěti přáteli uskutečnil
Ivan Pírko velmi náročné
vysokohorské túry v Itálii a
Francii ve dnech 25.29.8.2008.
Všichni odjeli do 800 km
vzdálených
italských
Dolomit, kde ještě večer
vystoupali z údolí Zannser
(1658) na chatu Genova
(2301), kde přenocovali.
V úterý ráno uskutečnili
aklimatizační
túru
na
vrchol Peitlerkofel (2874)
zakončenou lehčí ferratou,
tj.zajištěnou
cestou
ocelovými lany. Do oběda
se vrátili k autu, což bylo
víc jak 1200 m klesání, a
přemístili se dalších 510
km do Národního parku
Gran Paradiso, osady
Pont (1960). Ještě večer
s čelovkami
a těžkými
batohy vystoupali na chatu
Vittorio Emanuelle (2732),
kde strávili dvě noci
z důvodů aklimatizace.
Třetí den ještě za tmy vybaveni úvazky, mačkami, cepíny a lanem začali stoupat na
nejvyšší horu pohoří Gran Paradiso. Společníkem jim byl starší italský pár z Torina
se sympatickou Ines Mattio, která tu byla po patnácté. Pro všechny bylo příjemné
nechat se vést po skalách, které byly místy zledovatělé. Ještě před nástupem na
ledovec pomohli zajistit Žanetu, které chyběl cepín, fixním lanem. Cesta po ledovci
skoro až na vrchol nebyla technicky obtížná, ale vyšší nadmořská výška některým
činila potíže a proto postupovali pomalu. Samotný vrchol je skalnatý a velmi
exponovaný a tak téměř všichni používali fixní lana. Cíle bylo dosaženo v pravé
poledne. Pohledy na všechny strany byly tou nejsladší odměnou jakou si lze přát.
Počasí bylo velmi příznivé, slunečné a vál jen slabý vítr. Skoro stejná byla cesta zpět
na chatu. Krásný den byl zakončen posezením na terase chaty, dobrou večeří a
vínem. Kromě Ivana všichni slavili své nové osobní rekordy, tj. překonání výšky
4000m.
Ve čtvrtek plánovali odpočinkový den. Budíček přátel odstartoval nový den nečekaně
alarmem (požárním hlásičem), který spustil omylem Ivan místo toho, aby rozsvítil.
Naštěstí všichni ostatní z dormitory (noclehárna v podkroví) už odešli ve 4 hodiny
ráno na vrchol. Po dobré snídani až v 8 hodin začal sestup k autu a odtud přesun do
90 km vzdáleného Chamonix. Na hraničním přechodu v italském Courmayeru
nakoupili dobroty na polední piknik. Po projetí 11,5 km dlouhého tunelu pod masivem
Mont Blanc zastavili už ve Francii, vařili a chutnali dovezené italské speciality.
Současně řešili problém ubytování před výstupem na samotný vrchol. Předběžně
zajištěný pobyt 3 měsíce předem na
chatě Gouter (3817) nebyl potvrzen a tak
museli přijmout provizorní přespání
v jídelně na chatě Téte Rouse (3167),
což je o 650 m níže. Rozhodli se tam
dojít z Bellevue (1820), kam vyjeli
lanovkou z Les Houches (973) ještě před
setměním. Stoupali pěšky podél zubačky
na konečnou stanici Le Nid Chamomix
d´Aigle (2386) a odtud jižním směrem
serpentinami do kamenitého žlabu Pierre
Ronde a poté malým ledovcem a
kamenným hřebenem až na chatu Téte
Rouse (3167). Bylo to náročných 1350 m
převýšení. Tam v rychlosti objednali večeři, neboť někteří v jídelně se už ukládali ke
spánku. V jídelně se překvapivě nesvítilo a v chatě nebyla k dispozici ani voda;
pouze pitná a to 1 litr za 5€. Už jako poslední se uložili ke spánku pod stoly, kde
předtím večeřeli. Za 25€ dostali karimatku a přikrývku; majitelé horolezeckých
průkazů platí za ubytování jen polovinu, tj. 12,5€. O dobrém spaní nelze vůbec
mluvit, neboť většina
ubytovaných vstává 1
hodinu po půlnoci, kdy
se
podává
první
snídaně; druhá ve 4
hodiny a poslední v 7
hodin.
Po nespavé noci a
vědomi
si
svého
náskoku
proti
programu vstali v 5
hodin a za svítání
odešli
s přáním
dosáhnout cíle cesty již
dnes,
tj.
v pátek.
Předpověď počasí byla
velmi příznivá a bylo by
chybou ji nevyužít.
Nepotřebné věci pro
samotný výstup zůstaly
uložené
na
chatě
v depozitu. Již za 2
hodiny byli na chatě
Gouter
(3817),
ale
museli použít přílby,
neboť tu často padají
uvolněné
kameny,
zvláště
na
ledovci
Bionassay. Cesta po
žebru je exponovaná, ale
zajištěná
lany
a
zapuštěnými ocelovými
tyčemi a lezení je
příjemné. U chaty museli nasadit mačky
(stoupací železa), úvazky a přivázat se na
společné lano. Sluneční paprsky už začaly
hřát, ale bez bund se neobešli. Postupovali
po sněhu k útulně Vallot
(4382), ale stále pomaleji. Zde
nejmladší
z
účastníků
osmnáctiletý Lukáš skončil,
neboť se mu točila hlava a byl
značně vyčerpán. Solidárně
s ním přerušil výstup na vrchol
i další člen výpravy Tomáš
(jeho otec), který byl v dobré
kondici (po chvilce zvládl sám
část cesty nahoru i dolů).
Zbýval velmi strmý výstup za
pomocí cepínů a maximální
opatrnosti.
Poté
dlouhý
exponovaný úzký hřeben šířky
max. 50 cm pro pár maček a z obou stran prudké srázy do propastí. Při větru je zde
nutné lanové zajištění, což postup značně zbrzdí. V posledním úseku požadoval
Pavel častější zastávky, aby se trochu nadechl; ale bojoval velmi statečně. Skupinka
čtyř dosáhla vrcholu ve 12,15 hod. a mohla se kochat skoro půl hodiny pohledy na
Monte
Rosu
a
jiné
překrásné
hory
kolem.
Sestup
stejnou
exponovanou
cestou
vyžadoval obezřetnost a tak
až v 16,45 hod. se všichni
spokojeni vrátili na chatu
Téte Rouse.
Při pomyšlení, že tu v jídelně stráví další
noc, kdy se nevyspí a neumyjí, při
drahém jídle a pití (vše se denně dováží
vrtulníky), se účastníci rozhodli sestoupit
až k autu zaparkovanému u údolní
stanice lanovky v nadmořské výšce 973
m! Bylo to nekonečné klesání více jak
3800 m (dopoledne stoupání cca 1950
m). Teprve po 21. hodině, opět za svitu
čelovek, se vrátili všichni dolů. Od rána
to bylo neuvěřitelných 15 hodin cesty
s malou přestávkou na jídlo u útulny
Vallot!!! Vyžadovalo to nesmírnou
vnitřní sílu od všech. Jediná žena ve
výpravě Žaneta byla pro všechny velkým
příkladem. Její kondice byla a je úžasná.
To
pravé
vychutnání
vrcholu
ale
přichází, tak jak
už bylo řečené
jinými, až po
návratu samém.
Teprve ve 22
hodin se všichni
ubytovali
v blízkém
příjemném hotelu
a
šli
slavit
obrovský úspěch.
Bylo
to
překrásných
5
dnů a za 4 dny
na
horách
3
vrcholy!
Je příjemné být
s tak dobrou partou skvělých lidí, v tak nádherných horách a těšit se z vynikajících
výsledků všech.
V sobotu během dne se skupina vrátila domů do Jičína, po ujetí 1150 km.
V Jičíně 31.8.2008
Jitka Press
Jičín
Copyright © Jitka 2008