Jana Cindlerová

Tém at em d i sert ační práce Pat ero her K arl a Č apka: Z ákl adní
výz kum
je
s am ost at ně
naps ané
d r am at i cké
dí l o
j e dné
z
nej v ýr az něj ší ch i n ej v ýz nam něj ší ch os obnost í českého di vadl a a
kul t ur y. Zam ě řuj i se v ní na pot enci ál n í scéni cké kv al i t y Č apkov y
dram at i cké t vorb y, kt eré roz poz návám , z ach yc uj i , z koum ám a v
roz borech j ednot l i výc h h er se snaž í m defi novat (a z apl ni t t ak j i st ou
i nt erpret a ční m ez er u) .
Hl edi sko, z něhož dram at ur gi ckou p ro bl em at i ku vní m ám , j e
t eoret i cké: v t om s m ysl u, ž e naprost o není m ým z ám ěr e m r adi t
di vadel ní m prakt i kům , j ak na Č apkov y hr y. N ej de však o t eoret i cké
hl edi sko ve sm ysl u akadem i ck y věde c ké odt až i t ost i , hojně dnes
pří t om né
v t eat rol ogi ck ém
pří st upu
obecně ,
ani
ve
sm ysl u
neúpl ného vní m ání dram at i ckého t ex t u, j ak j ej t ypi ck y upl at ňuj í
l i t erární t eor et i kové , kt eří j aksi ‘ sam o z řej m ě ’ opom í j ej í scéni cké
kval i t y dr am at i ckéh o t ex t u, kd yž j ej z a saz uj í do rám ce l i t e rat ur y a
s oudí v ýl u čně z j ej í ho hl edi ska . Vůči t om ut o pří st upu se vym ez uj i
a ve své pr áci s někt er ým i j eho repr ez en t ant y pol em i z uj i .
P ět kapi t ol , ve kt e r ýc h s e věnuj i p ět i sam ost at ně n apsan ým
hrám Karl a Č apk a, z az nam enává cest u, kt erou j sem podni kl a do
j ej i ch dram at i ckého svět a; v ybudov ané ho – j ak j i nak – bá sni ck ým
s l ovem j ej i ch t vůrce. Ted y sl ovem , kt e ré l z e j i st ě j en st ěž í odděl i t
o d t oho, co b ěž ně naz ývám e ‘t ém at em ’ a co j e v yt vář en o nej en
v ýz n am ovou st ránk ou aut orova j az yk a, al e t ak é j eho proz odi ck ým i
kval i t am i ; ovšem ve šť as t n ých pří pad e ch, m ez i kt eré ‘věc Č apek’
bez poch yb y p at ří . Nej de při t om j en o dél ku, pří z vuk, důraz ,
m el odi i , spád či pauz u, al e i o j ak ýsi (t ěm i t o vl ast nost m i z aj i st é
podl ož en ý) cel kov ý poci t , v něm ž l ež í z ákl ad vni t řně -hm at ového
vní m ání kaž dého dramat i ckého dí l a (ať už j ej pří m o před sebou
vi dí m a sl yší m , nebo si j ej předst avuj i při čet bě, nebo se podí l í m
na pří prav ě j eho j ev i št ní ho provedení ) .
2
*
M ůž em e ří ci , ž e v Č apkově dram at i ck ém dí l e obecně se spoj uj e
š ť as t n ým z působem akt uál nost t ém at u, j í m ž rez onuj e doba v z ni ku
hr y, s pl ast i čnost í a ci t ovost í sl ova, j ež dokáž e roz ehr át post av y
j ako hudební nást roj . P ak z ál ež í vl ast ně už j en na i nscenát orech
v t é kt eré děj i nné c hví l i , z da přet aví t ex t na j evi št i v dí lo spí še
apr i orně ‘časové’, či ‘nadčasov é’: z da nasm ěruj í c el ou i nscenaci
k ‘hl avní m u t ém at u’, nast al -l i čas pro j eho z esí l ené akcent ování
(nej spí še ‘ohrož ení všem ož ného druhu’), a v yst av ěj í j i t akří kaj í c
z j ednoho kusu, ne bo z da roz ehraj í hereckou part i i na z ákl adě
archet yp ál ní ch,
a
při t om
vž d y sou ča sn ých
post av
(a
si t uací )
z ab ývaj í cí ch se pro bl ém y, k ni m ž se můž em e vz t áhnout (a v yt voři t
s i post oj ) na z ákl adě z kuš enost í z vl astní ho kaž dodenní ho ži vot a.
Nepochopení
n az načen ýc h
vl ast nost í / m ož ností
dram at i cké
t vorb y Karl a Č a pka z aj i st i l o j eho hrám pověst děl t ez ovi t ý ch či
m oral i t – na z ákl adě j ej i ch syžet u – , z at í m co na z ákl adě j ej i ch
j az yka spj at ost s j ak ým si ‘l i di čkovst ví m ’. S am ost at n ým – a snad
nej m éně pochopi t el n ým – pří padem j e pak st ereot ypní vní m ání
Mat ky a Bí l é nemoc i j ako her ‘časov ýc h’, kt eré z působuj e dnešn í
j evi št ní absenci o bou dram at i ck ých děl : přest ož e j ej i c h
t éma
hi s t ori e st ál e ož i vuje, a dokonce se v růz n ých podobách o pakuj e a
vrací pří m o i j ej i ch probl ém (vi z j en v posl ední době kr ym sk é
udál ost i ).
Nehl edě
na
t o,
že
vedl e
podobnost í
‘sc hopn ýc h
akt ual i z ace’ j e v nich ul ož ena i z cel a konkrét ní , nev yř eše ná (b yť
t řeba nev yř eši t el ná ) ot áz ka, pro náš n ár od t ed y st ál e ž i vá, a kt uál ní :
z da j sm e se t ehdy m ěl i bráni t , či ne. Nebo z ni ch m ož ná až pří l i š
provokat i vně v yční v á?
Během cel é t vo rb y t ét o prác e se p řede m nou v ynořov al a ot áz ka
po důvodech a pří p a dně ‘sm ysl u’ (ne )i nscenování Č apkov ýc h her (s
j ednou
vel kou
charakt e ri st i ckou
výj i m kou
v pří padě
Věci
3
Makropul os ). Odpov ěď není j ednoz načná, prot ož e j ednoz načná není
pat rně ani hl edaná pří či na. Naví c si t u ace kaž dé ho z aut orov ýc h
dram at i ck ých t ex t ů j e odl i šná. C el kově j e z řej m é, ž e nešl o ‘j en’ o
dobové pol i t i cké ob t í ž e, o současnou (o všem t aké j i ž dl ouhodobou)
nedost at ečnost
nadčasovou
di vadel ní
neúct u
věd y
k pl odům
a
ž urnal i st i k y
národn í ho
a
duc ha.
o
pří m o
B yl a
to
už
řada
růz n ých souvi sl ost í , náhod i ‘dobř e m í něn ýc h’ či nů, 1 kt eré s t oj í z a
nepochopi t el nou si t uací svět ov ě uz náv aného (a sv ět ově h raného)
dram at i ka v j eho rodné z em i .
S vou rol i z de j i stě sehr ává z vl ášt ní spj at ost Karl a Č a pka
s první
republ i kou.
Aut or a
m ůž em e
dokonce
vní m at
–
spol u
s avant gardou – j ak o urči t é j ej í z osobnění . J eho osobnost v yj adřuj e
– nej en s ym bol i z uj e , al e vskut ku pří m o personi fi kuj e – vrc hol nou
éru
našeho
st át u
předvál e čn ým
a
naší
z áni kem
kul t ur y,
včet ně
charakt e ri st i ck y
t oho,
sám
že
um í rá.
s j ej i ch
P očát k y
dnešní ho vz t ahu k j eho dí l u l ež í právě z de: v kont ex t u, v j akém
b yl o poprv é čt en o a při j í m án o, v j akém b yl y j eho hr y poprvé
i ns cenován y.
V
něm
m oderní ho,
nepl at i l
skvěl é ho,
Č apek
j en
za
nej hran ěj ší ho
dram at i ka
a
brz y
t al ent ované ho,
i
m ez i národně
uz návaného, al e t ak é z a t vůrce pří l i š m oderní ho, sebev ěd om ého a
neukáz něného, kt er ý ‘z radi l dram a’, kd yž se nedrž el ‘ dan ýc h’
pravi del ( j ak j ej vní m al a i nat ol i k v ýj i m ečná, osví cená osobnost
čes kého di v adl a t é dob y, j akou b yl Fr a nt i š ek Göt z ). Č apkov y h r y
nez apadal y
j ednod uše
do
ž ádného
ze
‘z ákl adní ch’
žánrově -
s t yl o v ých ř ešení sv é dob y (r eal i st i cké, nebo konverz a ční ) a j ej i ch
‘neuchopi t el n ý’ t var – di kt o van ý z evni t ř obsahem , al e i po st oj em
aut ora ( i j eho z ápa sem se sebou sam ým ) – j i m z aděl al už ve své
1
Viz např. v roce 1980 zákaz Macháčkovy inscenace Bílé nemoci v Národním divadle (na scéně
Stavovského, resp. Tylova divadla) z důvodu nesouhlasu pozůstalých a rodiny Karla Čapka;
inscenace se tak hrála pouze 15x.
4
době na nepo chope ní , kt eré se s ni m i t áhne dodnes . Č a pek b yl
s am oz řej m ě ve své době ‘úspěšn ým aut orem ’ . N aví c však ‘ předběhl
s vou dobu ’ – a d nes b ychom m u z ví ce důvodů m ěl i při z nat
ví t ěz st ví .
J i st é
j e,
že
vedl e
v ýše
z m í něn ýc h
důvod ů
si
za
své
dram at urgi ck é pot í ž e (s v ýběr em i v ýkl adem ) ‘m ůž ou’ Č ap kov y hr y
s am y. Tí m , co j e přím o v ni ch, uvni t ř . Lz e ří ci , ž e t o souvi sí spí še
s j ej i ch form ou, nebo s j ej i ch obsahem? S nad právě s f ormou i s
obs ahem , př esněj i ř ečeno: s j i st ým kon t rast em či ‘nesouro dost í ’ (z
hl edi ska předp ři pra veného, apri orní ho vní m ání ) obsahu a form y,
kt erá
m ůž e
v yvol ávat
nej i st ot u,
m o ž ná
i
st rach.
Ať
už
ze
s céni ckého u chopen í , nebo z t ém at u, kt eré dok áž e rez onova t v době
ohrož ení i v době kl i du. Č apkov y hr y j a ko b y t aké vž d y t ak t rochu
prokl uz oval y m ez i prst y, z ej m éna v pří padech, kd y j i m rež i sér
nedůvěřuj e a snaž í se j e ‘akt ual i z ovat ’ (nem aj e důvěru v j ej i ch
při roz enou akt uál no st , popř. schopnost j ej í ho roz vi nut í ) , čí m ž j e
naopak l e ckd y poh řbí . J sou – l api dár ně ře čeno – j i né: předem
hot ové ‘m odel y’ s e na n ě apl i kuj í obt í ž ně. Ost at ně se v ni ch
p o d obn ým sn ahám – přesn ěj i ře čeno „ pohodl n ým z j ednod ušení m “,
ať už se upl at ňuj í v j akékol i obl ast i – aut or sám sm ěje (a t í m
brání ).
P ro Č apk ov y hr y j e charakt e ri st i cké , re sp. pro j ej i ch real i z aci
z cel a z ásadní , ž e si v yž aduj í vel kou m í ru t vůrčí ho pří st upu před
i ns cenací – a t o včet ně nal ez ení j ej i ch ž ánru. Tat o j ej i ch ‘vroz ená
vl as t nost ’, kt erá j i m z působoval a ‘kom pl i kace’ už v době vz ni ku ,
nepředst avuj e pot ře b u pouz e dnešní (n a což al e l eckt er ý s oučasn ý
čes k ý
di vad el ní k
‘nal et í ’ a
v yvoz uj e
odt ud
j ej i ch
dom něl ou
‘nehrat el nost ’) . O t o ví ce dl už í m e Č apkovi (snahu o ) pocho pení .
Zde spo čí vá i v ysvě t l ení náz vu , z vol eného pro t ut o di sert ač ní
práci . J ak ýsi ‘z ákl a dní v ýz kum ’ u Č apka ci t el ně ch ybí : a t í m ví c e
5
s e do post avení a vní m ání j eho her m oh l y prom í t a t ( a nadál e
m ohou) nepři roz ené z ásah y z venčí , kt er é j e během j ej i ch e x i st ence
pos t i hl y
(a
nadál e
pos t i huj í ):
přerušená
i nscena ční
t radi ce,
j ednost ranné, t ed y n eúpl né vní m ání l i t erární m i t eoret i k y, opom í j ení
či z j ednodušování z e st ran y di vad e l ní ch t eoret i ků a ovšem i
prakt i ků …
*
Ř az ení di sert ační práce j e chronol o gi c ké. Nej prve se t ed y věnuj i
L oupežní k ovi (1920 ) – první s am ost at ně napsan é h ř e K arl a Č apka,
na
česk ýc h
j evi št í ch
nej hran ěj ší
a
dobov ým i
t rend y
nej ví ce
ovl i vněné ( což n e m usí nut ně z nam enat – a z nam ená –, ž e j e j i m
popl at ná). R oz bor t ét o rafi nov ané kom edi e se n em ůž e ob ej í t bez
z ařaz ení dí l a do kont ex t u českého di vadl a po první svět ové v ál ce.
S t udi e
o
druhé
aut orově
hř e,
z řej m ě
nej sl av něj ší ,
z cel osvět ového hl e di ska nej hran ěj ší a t aké nej i nspi rat i vn ěj ší pro
řadu roz m ani t ých m i m odi vadel ní ch oborů, se m ůž e z dát ‘pří nosem
s ov do At hén’. O ž ádném j i ném Č apko vě dram at i ck ém t ex t u t oho
neb yl o naps áno t ol i k j ako právě o RU R (1920) – a ž ádný z ni c h
s nad není dnes t ol i k akt uál ní . A při t om j ako b y n eb yl .
R oz bor
dal ší
Č apkov y hr y s fant ast i ck ým
nám ět em ,
Věci
Makropul os (1922) – na první pohl ed snad nej at rakt i vněj ší z j eho
dram at i cké dí l n y –, j e na opak podpoře n vel kou řadou i nsc enací n a
čes k ých sc énách v nedávné době . N az načuj í , ž e t o snad není t ed y
opravdu (j en ) hra o t ouz e po nesm rt el nost i či po věčném m l ádí …
Bí l ou nemocí (1937 ) se Ka rel Č apek v r át i l po pat náct i l et e ch
k t vorbě pro di vadl o, ab y v dob ě kr aj ní ho ohrož ení z em ě zapůsobi l
na
roz um
(a
ci t )
j ej í ho
l i du.
Prost ředni ct ví m
podi vného
uš l ápnut ého všem oc ného hrdi n y Dokt or a G al én a, j ehož k ouz el n ý
l ék nez achrání z pi t om ěl é l i dst vo…
Mat ka (1938) pak s v ým v yost ření m k j asném u spol eč enské m u
6
apel u z avršuj e aut or ovo úsi l í (ve ví ce s m ysl ech ). P o út l um u, t ém ěř
paral yz uj í cí m z oufal st ví Bí l é nemoci , j e t o opět hra ‘či norodá’ – a
s t í m při cház í i něc o z cel a nov ého pro Č apkov y post av y. Zat í m c o
v předcház ej í cí hř e předst avoval i t i , kt eří se ch ápal i na dšeně
z braně, veskrz e ‘t y špat né’ (Ma ršál o v ým kři kem osl něn ý dav ),
poz vedá ve hř e posl ední z braň prot i z brani dokonce ž en a – b yt ost ná
odpůrk yn ě vál ek a v eškerého n ási l í . A j e t o či n vrchol ně l i dsk ý.
Obě Č apkov y p rot i vál ečné hr y, t em at i ck y t ol i k odl i šné od t ě ch
předchoz í ch a z řet el ně kopí ruj í cí aut orů v občansk ý post oj , vz ni kl y
ve s vé době j ako dí l a ž havě akt uál ní – ani ž b y t o popí ral o j ej i ch
nadčasovou pl at nost . Tu b ychom m ohl i (a m ěl i ) vní m at dnes. To se
vš ak neděj e.
V kapi t ol e Záv ěr p ak podni kám t eor et i ck ý a t e rm i nol ogi c k ý
ex kurz , kt er ý vní m ám j ako druhé t ěž i št ě své práce v edl e roz borů
j ednot l i v ých h er . V ýc hodi sk em t ét o ka pi t ol y j sou poz nat k y uči něn é
v t ěch před choz í ch , kt e ré z de refl ekt uj i , z obecňuj i a j im i ž se
n echáv ám vést k dal ší m z j i št ění m : takov ým , kt erá sou vi sej í s
uchopení m
dram at i ckého
j akéhokol i .
J de
zde
t éž
dí l a
o
nej e n
m al ou
Č apkova,
t roufal ou
al e
vl ast ně
reakci
(z prvu
nevědom ou, nez ám ěrnou ) n a prokl am ace ‘kanoni z ované h o ’ dí l a
s oučasné di vad el ní t eori e, kt er ým Di va del ní sl ovní k P at ri c e P avi se
již
bez poch yb y
je.
P ředest í rá
t ot i ž
j ednost rann ý,
t eoret i ck ý/ nepr akt i c k ý pohl ed na dram a t i ck ý t ex t , kt er ý m ůž e j eho
dnešní si t uaci vel m i kom pl i kovat ; což j e nej en z b yt e čn é, al e
předevší m snad nep at ři čné . P ohl ed, kt e r ý j e poz nam en án p rávě t í m
z působem
z j ednodušuj í cí ho
m yšl ení ,
kt eré
se
na
so učasném
neuvádění Č apkov y dram at i cké t vorb y na j evi št i rovněž podí l í a
kt eré Di vad el ní sl ovní k dál e pot vrz uj e, ‘ kanoni z uj e’.
*
Tat o práce vz ni kl a pod dvěm a si l n ým i doj m y či vl i v y, kt er é spol u
7
úz ce souvi sej í . P rvní m z ni ch j e m é přesvědčení o vrchol n é kval i t ě
čes ké dr am at i k y, kt erou m ám e ukryt u v dram at i cké t vorb ě Karl a
Č apka – a z e kt er é net ěž í m e, z e kt e ré se n et ěší m e, kt erou se
nep yšní m e. Kt er á j e ukryt a vskut ku t a k dobře, ž e o ní sk or o ani
neví m e. Vl i vem druh ým j e pak věd om í pot řebnost i ‘ofi ci ál ní
kul t ur y’, k j ehož posí l ení chce b ýt t ent o t ex t pl at n ým pří spě vkem .
Krušnou si t uaci , v ní ž se u nás národní kul t urní bohat st ví
oci t l o – a důsl edk y se proj evuj í st ručn ě řeč eno všud e –, ukáz al ve
vš í hroz i vost i i absurdnost i v Úvodu ci t ovan ý ‘brn ěnsk ý náz or ’,
v yř čen ý
s bez el stnou
(a
pro
někt eré
posl uch ač e
pak
bol est nou) l ehkost í . Ost at ně v souvi sl ost i s Č apkem . R epr ez ent uj e
právě t o vní m ání , kt eré j e j edn ak dů sl edkem a j ednak pří či nou
t oho ,
že
u
nás
‘pokl adni ce
n árodn í
kul t ur y’
ex i st uje
dne s
předevší m j ako n á hodně vol ené sous l oví (a pak v nez b yt n ých
prakt i ck ých s ez nam ech t ypu povi nn é čet b y ) . De fa ct o n ez ej e
s am oz řej m ě práz dnot ou , resp. nez el a b y, kd yb y b yl a. Nebu de - l i se
vš ak o ni dbát , h r oz í nebez pečí : t ýká se našeho vědomí vl ast ní
kul t ur y, vzt ahu k ní a k j ej í t radi ci , be z kt er ých n ení ani kul t ur y
s am ot né – přest ož e vel ká dí l a b y j aks i ‘sam a o sobě’ b yl a i t ak ,
dej m e t om u.
V rukou aut or a spoč í vá pře ce j en pol ovi na proc esu, n ebo sp í še
s ám počát ek. P ráv ě t ak podst at né j e, ab y ‘n a druh é st ra ně’ j eho
v ýt vor někdo vzal : při j al j ej , pochop i l j ej , chopi l se ho – j ako
z ákl adu k i nscenaci i t řeba cob y v ýz v y ( a z de nej de j en o divadl a ).
J i nak se t y nej l epší pl od y du cha nest ano u součást í v ývoj e, kul t ur y,
národní ho bohat st ví . Zůst anou pouh ým i ‘pol ož kam i ’. Třeb a se o
ni ch dokonce nebud e ani v ědět . Kánon, na kt er ý j sou z ápad ní z em ě
t ak hrdé – a m y se m ez i ně cí t í m e pat ři t –, nám ci t el ně ch ybí . Ať už
m ám e na m ysl i Har ol da Bl oom a a j eho K ánon západní l iterat ury
s podt i t ul em „ Kni hy, kt eré prošl y z ko uškou věků“, nebo d í l o Der
8
K anon , t ed y „ kánon hodnot n ých n ěm ec k ých l i t erární ch děl “, kt er ý
v ydal n ěm eck ý kri t i k Marcel R ei ch -R ani cki . ‘B rněnsk ý n á z or ’ ne
náhodou odhal i l j ej i ch nez nal ost .
Dom ní vám se, ž e na j ednom z přední ch m í st pat ří u nás m ez i
d í l a, kt erá m á sm ysl uchovávat ( m ěl o b y t o b ýt p ři roz enou národní
povi nnost í ),
právě
ta
Č apkova .
Mají
tu
spol ečnou
vl ast nost
vel k ýc h , vě čný ch u m ěl eck ých d ěl , ž e se dot ýk aj í z ákl adní ch ot áz ek
čl ověka a j eho post avení ve svět ě, j so u m nohoz načná , st ej ně j ako
urči t ým z působem di skut abi l ní . Završ uj í v ývoj prvků, s m ěrů a
t endencí , z ni chž vyc h áz ej í – a souč a sně překr ačuj í j ej i c h m ez .
Vš echn y t yt o
vl as t nost i
vřaz uj í
Č apkov y hr y do
ne e x i st uj í cí
‘národní pokl adni ce ’: j e t řeba ší ři t j e, vracet se k ni m , ož ivovat j e
(a t akt o i sebe a odt ud pak kul t uru) t ím , ž e v ni ch budeme hl edat
odpovědi na ot áz k y, n a něž se j ak o spol ečnost ( a o všem i
j ednot l i vci ) st ál e pt ám e a nad ni m i ž se z am ýšl í m e . N ebo b ychom
al es poň m ěl i .
*
J ako v ýchoz í bod vešker ých m ýc h ro z borů dram at i ckého t ex t u a
úvah o něm vní m ám sl ovo dram at i kovo a dram at i ck ý t ex t . Taková
j e m oj e ‘m et oda’, d á -l i se t ak naz vat el em ent ární důvěr a v t o, čí m
s e z ab ývám . Aut ora dosl ova ‘ch yt á m z a sl ovo ’. A zj i šť uji , ž e ono
s l avné
a
s
obl i bou
ci t ované
Č apk ovo
prohl ášení
( uči něn é
v s ouvi sl ost i s RUR , al e vz t ahované – j ist ě právem – na cel ek j eho
dram at i cké
t vorb y)
nab ývá
vel m i
konkrét ní ho
v ýz n am u.
Není
roz m áchl ým bod r ým m et afori ck ým proj e vem , al e přesn ým ž ánrově s t yl o v ým popi sem : „ Nem ohu si pom oci , j á st oj í m z a všemi : snad
prot o pí ši kom edi e m í st o dram at …“
Kom edi e, kde čl ově k j e m al ý a v e své n edost at ečnost i sm ěš n ý,
což s i z působuj e sám . S e svou j edn oduchou i deovou v ýb avo u
nes t ačí na sl ož i t ý m oderní svět , do k t erého j e v rž en a kt er ý se
9
s naž í t ak hl oupě ovl ádnout sv ým j ední m hl edi skem , p yšně z ahal en
do ‘vl ast ní ho náz oru’ ut vořeného vž dy subj ekt i vně, ad hoc, na
z ákl adě bůhví čeho, náhod y či t raum at u, pře ceňov ání v l ast ní ho
z áž i t ku, vl ast ní z kušenost i , sebe. S m ěš n ý, n erovn ý a nesm ys l n ý boj
s e s vět em ‘o svou p ravdu’ sam oz řej m ě dopadá pro post av y ví ce či
m éně špat ně. P ři pom eňm e si Loup ež ní ka, P rofesora, Mi m i , Fanku,
vš echn y ředi t e l e t o várn y R UR a s ni m i i cel é ‘l i dst vo’, Hel enu i
Nánu,
všechn y
m už e
El i n y
Makro pul os
i
El i nu
sam ot nou,
Kri s t i nku, J anka, Gal éna, M aršál a, S i gel i a, cel ou R odi n u z Bí l é
nemoci , vše chn y m už e z Mat ky … i M at ku sam ot nou. Ti vši chni
vl as t ně prohráv aj í , naví c vě t ši nou poněkud t rapně. N ení se čem u
di vi t , vět ši ně z ni ch j e spol ečné ‘přek ra čování m ez í ’ (v L oupežní ku
i t opografi ck y) , c ož nez ůst ává bez násl edků. Někt er é post av y
při t om při vedou k hyb ri s j ej i ch t ěž ká r oz hodování – což není bez
nás l edků rovněž . A což t ep rve kd yž j so u k ni m dohnán y t yp y…
P řest o – přec e j en – ví t ěz í v z ávěru ka ž dé z her K arl a Č a pka
v urči t ém sm ysl u č l ověk ‘j ako t akov ý’ : právě kd yž se uk áž e, ž e
navz dor y všem u – předevší m t ed y sob ě – dokáž e vrchol n ě l i dsk ý
akt svobodné vůl e v podobě rozhodnut í podst oupi t . P ři m ěj e j ej k
něm u j ednak t l ak okol nost í , j ednak skutečnost , ž e si něco uvědom í .
C o z t oho ví c, nel z e dobře ur či t – hrani ce j e roz ost řená. R o z hodně
t o není pří l i š poh odl né, naopak spí š e obt í ž né , obt í ž něj ší než
j ednoduché p rosaz ování vl ast ní pravd y i než pl akát ové h r di nst ví s
vel k ým H, kt er é j e ovšem at rakt i vněj ší . To, ž e nej vět ší m soupeřem ,
odpůrcem , p rot i hráč em čl ověk a j e vž d y čl ověk – sám sob ě –, j e
j as né. Nej en z ápas o svou vě c – p r o Č apka t ol i k důl ež i t ý a
pří z načn ý –, al e i z ápas se sebou sa m ým j e kl í čové ča pkovské
t ém a. Ten j edi n ý, z ákl adní , pri nci pi ál ní z ápas, kt er ý čl ověk m usí
podst upovat – vž d y z novu a z novu.
Někd y proh ráv á , n ěkd y dokonc e proh rává před em : kd yž t o
10
vz dá nebo kd yž rad ěj i podl ehne napros t ým l i dsk ým kari kat urám (a
j ej i ch i dej í m ). Hl av ně ab y n em usel boj ovat sám se sebou, sám z a
s ebe
se
roz hodovat .
Tent o
‘post oj ’
(spočí vaj í cí
v absenci
s kut ečného post oj e ) kari kat ur y s am o z řej m ě ví t aj í a sam y m u
v ych áz ej í
vst ří c
s vou
t ouhou
po
m oci
nad
ost at ní m i
(dal ší
čapkovské t ém a ). S koro b y t o m ohl o v yp ad at j ako dobře f unguj í cí
s ys t ém … Kt erém u j e právě prot o t řeba se vz epří t , z as a znova se
vz pí rat . Č l ověk j e na t o sv ým i s chopnost m i a m ož nost m i v ybaven, i
kd yž s e j e někd y boj í upl at ni t a raděj i se t váří , ž e neex i st uj í .
*
‘Di vadel ní k prot i své vůl i ’ Kar el Č apek m ěl d ar obr ovského
s céni ckého ci t u. V z ákl adu j eho her – t ak působi v ých, m o udr ýc h,
ch yt r ýc h, hl ubok ýc h i l ehk ých, z ábavn ýc h i t em n ýc h (sou časně) –
s t oj í ori gi nál ní r ys y, o kt er ýc h j e t řeba vědět a kt eré j e t ř eb a vz í t v
pot az , m á-l i b ýt t ex t skut ečně přečt en (sam oz řej m ě t a ké – a
předevší m – j ako v ýchodi sko k i nscenac i ). Nem ám z de samoz řej m ě
na m ysl i něj ak é ‘ podří z ení rež i séra dram at i kovi ’ (prot i čem už
čes ké di vadl o dosu d m í st y boj uj e, vc e l ku nem oderně ), al e t akové
‘di vadl o dram at u’, kt eré se nebuduj e ‘ na úkor ’ kreat i vi t y rež i sér a,
al e j ej í m t vůrčí m spoj ení m s géni em dram at i ka : n a z á kl adě ( a
pros t ředni ct ví m !)
prost ého
pochopen í
(dram at urgi ck ého ,
resp.
dram at urgi cko - rež i jní ho) t oho , o čem hra j e. C ož není m ož né bez
roz poz nání a uj asnění , j ak danou věc a ut or nahl í ž í , a t o z hl edi ska
náz oru i ž ánru .
P rávě dr am at i cké dí l o Karl a Č apk a uka z uj e , j ak nesam oz ře j m á
m ohou b ýt z j i št ění odhal ovaná běh em t ohot o procesu hl ed á ní a j ak
net ušené m ož nost i scéni cké i nt e rpret ac e m ohou při nášet . Č apkovo
t éma se p ři t om pří m o prom í t á přes žánr j eho dram at i ck ýc h t ex t ů do
j ej i ch v yž adovaného žánrově -st yl ového řešení na di vadl e: j edno od
druhého není odd ě l i t el né ni kd y, ovše m Č apkov y h r y j s ou t oho
11
ukáz kov ým pří kl ade m . S t í m souvi sej í i here cké p ří l ež i t o st i, kt eré
nabí z ej í a kt eré j s ou z ase neodděl i t e l né od úkol u – ba z část i
z al ož ené opět na zápase s ní m –, kt erak ‘v ybal an covat ’ t ypov ý
z ákl ad post av y, a ne skl ouz nout při t om k t ypu, a speci fi čnost j az yk a
s váděj í cí ho t u k psyc hol o gi cko - prož í vací m u ponoru, t u k bodrém u
l i di čkovst ví .
On y m ož nost i scé ni cké i nt erpret a ce m ohou b ýt v pří padě
Č apkově dosl ova n e t ušené o t o ví c, ž e – j ak b yl o j i ž naz načeno –
i ns cenační t radi ce někt er ýc h j eho h er souvi sí už od první ho
uvedení se st ereot ypní m poj et í m (naví c bez m ož nost i ‘z kori govat ’
j e poz děj i ). Ř ečeno s nadsáz kou: net uší m e, co j e v ni ch, čekaj í na
s vé odhal ení . P rot ož e než se t ak st ane, bude se st ál e daři t kl i šé, ž e
Bí l á nemoc a Mat ka j sou t ragédi e prot i vál ce, RUR probl ém ová hra
prot i t echni ce, V ěc Makropul os dr am a o t ouz e po nesm rt el nost i ,
L oupežní k t ém ěř ge nerační v ýpov ědí o m l ádí – a t ak a nej i nak.
J enomž e Č apkova nadčasová d ram at i c ká dí l a m aj í m nohem ši rší
z áběr, j ak se v e své práci snaž í m ukáz a t . J e ovšem nut né vní m at j e
adekvát ně .
S m ysl em a cí l em m é di sert ační prá ce j e t ed y popsat pat ero her
Karl a Č apk a, při č e m ž k dram at urgi ck é probl em at i c e při st upuji
z hl edi ska scénol ogi ckého, j ehož z ákl adní prem i sou j e vní m ání
dram at i ckého t ex t u j ako scéni c kého proj ekt u , j ako di va dl a „ ve
s vi nut é podobě“, i n st at u nascendi , j ak pí še prof. Vost r ý. V ěří m , ž e
t at o refl ex e a obecn ěj ší pří st up k Č apkovu dí l u m ůž e opět o kousek
poot evří t
roz sáhl é m ož nost i j eho j evi št ní
real i z ace. Tí m
m ám
s am oz řej m ě t ed y n a m ysl i m ož nost i m nohem vět ší , res p. z cel a
j i ného
druhu,
než
j aké
j sou
ty
ob ecně
cha rakt eri st i c ké
pro
s oučasnou českou i nscenační pr ax i , která se spokoj uj e s běž n ým i
provoz ní m i nárok y či st aví na vl ast ní sebeprez ent aci t vůrců bez
ohl edu
na
z vol enou
předl ohu.
Tedy
t akové
m ož nost i ,
kt eré
12
s ouvi sej í i s onou vz ývanou korunou nadč asovo st i , kt er ou dnes
Č apkov ým hr ám če ské di vadl o odpí rá spol u s j evi št ní ex i st encí
(pří padně
je
z cel a
z b yt e čně
t akz va ně
‘akt ual i z uj e’).
Takové
m ož nost i , kt eré sna d souvi sej í dokonce s j ak ým si posl ání m .
Dom ní vám se, ž e z e všech naz nač en ých důvodů (a snad nej en
pro ně ) j e naší po vi nnost í se dram at i ckou t vorbou K arl a Č apka
z ab ývat .
13