MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU • zasazení výňatku

DÍLO: MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU
• zasazení výňatku do kontextu díla
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je psychologická novela, kterou Arnošt Lustig napsal
během 12 dní. Vychází ze skutečných událostí. Kniha vyšla roku 1964.
Novela líčí tragický osud skupiny židovských boháčů, kteří se zachránili
před německým nacismem útěkem do USA, ale posléze (roku 1943) se vrátili do Itálie a padli
do rukou nacistů. Následně byli převezeni do zajateckého tábora. Tam se jich ujímá
důstojník SS, Němec Bedřich Brenske, jehož úkolem je vymámit od Židů peníze, které mají
uložené na švýcarských kontech. Bedřich Brenske jim tedy přislíbí deportaci do USA, tedy
záchranu života. Mluvčím celé skupiny se stane obchodník Herman Cohen, jenž se slituje nad
mladou, krásnou polskou židovkou Kateřinou Horovitzovou, která je s rodinou (rodiče,
dědeček a šest Kateřininých sester) transportována do koncentračního tábora v Osvětimi.
Kateřina se tedy díky Cohenovi připojí k obchodníkům a má být spolu s nimi deportována do
Ameriky, ale obchodníky stála její záchrana sto tisíc franků.
Brenske skupině sděluje, že budou vyměněni za zajaté německé důstojníky, všichni nastupují
do vlaku a jedou směrem na Hamburk, kde na ně má čekat loď. Cestou z nich Brenske pod
nejrůznějšími záminkami vyloudí mnoho peněz. Někteří začínají tušit, že se svobody
nedočkají a že jde o podvod.
Kateřina nemá americký cestovní pas, ale získá ho tím, že se provdá za Cohena. Jsou oddáni v
táboře, polským židovským rabínem Dajemem z Lodže. Židé však museli za všechno zaplatit.
Brenske z nich postupně vymámil veškeré jejich peníze. Po návratu do tábora se kvůli údajné
hygieně všichni Židé musí svléknout a jít do očistné místnosti. Tam už téměř všichni vědí, že
nastal jejich konec. Vědí, že ve skutečnosti jsou v plynové komoře. Kateřině je přikázáno, aby
nahá tančila před německým vojákem, ona mu ale hbitě sebere zbraň a dva vojáky postřelí.
Brenske se vrací a vzniklou situaci vyřeší tím, že přikáže zastřelit Kateřinu i
ostatníobchodníky.
Děj začíná v momentě, kdy chycená skupina bohatých židovských podnikatelů přijíždí do
koncentračního tábora, kde se jich ujímá poručík Bedřich Brenske. Ve stejnou dobu tam
dorazí ještě jeden transport s Židy, z něhož vystupuje i mladá polská tanečnice Kateřina
Horovitzová. Ta se díky svým námitkám (doslova prohlašuje, „že nechce zemřít“) dostane do
skupiny poručíka Brenskeho a získá tím naději na záchranu. Tato skupina je totiž určena k
výměně za zajaté německé vojáky, a to díky finančním prostředkům, kterými tito židovští
boháči disponují a které budou potřeba k tomu, aby se náročná výměna mohla uskutečnit.
Kateřina má velké výčitky svědomí vůči své rodině, ale poručík Brenske ji uklidní slovy, že
později bude určitě možné se s nimi zas shledat.Kupodivu, přes všechny ty řeči o smrti
zplynováním, nikdo z těch, co dorazí do tábora, si nechce připustit tu děsivou skutečnost, že
jdou vlastně na popravu a všichni před těmi hrůzami, co se v táboře odehrávají, zavírají oči.
Každý se snaží si v sobě uchovat alespoň maličkou jiskřičku naděje na přežití. A tak zajatci
poslušně plní příkazy německých vojáků bez jakékoli myšlenky na vzpouru.Také tato skupina
Židů je díky neustálému uklidňování a „důkazy“ podloženými slovy pana Brenskeho (který je
ubezpečuje, že výměna probíhá v zájmu Říše a pod záštitou mezinárodního Červeného Kříže
1
a že v podstatě nejsou nepřátelé, neboť jim jde o společnou věc, a jak si pánů podnikatelů
váží…) přesvědčena, že na ně skutečně v přístavu, kam jedou zvlášť pověřeným vlakem, čeká
loď, která je odveze do Ameriky.PanBrenske má svůj plán promyšlený do posledního detailu.
Ve vhodné chvíli předá pánům (a Kateřině) americký pas, ukáže jim také z okének vlaku
slibovanou loď, a tak mu nedělá žádnou větší námahu dostat z vystrašených Židů neuvěřitelné
částky peněz „spojené s výdaji na cestu“, jak vysvětluje. Když jim peníze dojdou, požádá je
dokonce o napsání dopisů svým blízkým, aby je finančně podpořili – i to, v touze po životě,
Židé splní…Během jejich cesty má pan Brenske také řadu narážek na jejich osud v
koncentračním táboře („Vaše starosti shoří jako seno… Tady je soudný den každý den…“),
které vzbudí v Židech ještě větší strach o vlastní život. Brenske jim však zároveň nabízí
řešení, jak se tomuto osudu vyhnout. A tak tato skupinka Židů, i přes nenápadné pokusy
zajatců v táboře sdělit jim pravdu, dál slepě odmítá uvěřit tomu, co je čeká a podřizuje se
zcela rozkazům pana Brenskeho.Nakonec se však vlak zastaví zpět v táboře, kde je jim
sděleno, že se musí před výměnou ještě „vykoupat“. Všem cestujícím už začíná pomalu
docházet, o co tady vlastně jde, ale přesto to pro ně pořád není impulz k tomu, aby se pokusili
vzepřít. Jen Kateřina Horovitzová na jízlivé narážky a výsměch německých vojáků během
převlékání odpoví tím, že vytrhne poručíkovi pistoli a zastřelí ho. Celá skupina je pak
vlastními lidmi – speciálním komandem skládajícím se z židovských vězňů – zahnána do
plynové komory, kde je na oplátku také postřílena.Tato skutečnost jen dokazuje, jak němečtí
vojáci uměli využít toho šíleného strachu zajatců a přimět židovské vězně, kteří byli sami už
pomalu na prahu smrti a dokonce to věděli (už si ani nic nenalhávali), aby šli se zbraněmi
proti vlastním lidem a poslali je na smrt…
• téma a motiv
nacistické moci s lidskou nadějí a touhou po životě. Židovská dívka volí zoufalou cestu k
zachování vlastní důstojnosti a čelí pokoření tváří v tvář smrti.
podnikatelů na Sicílii nacisty, kteří – pod záminkou že je vymění za své zajaté vojáky – z nich
dostali kontakty na jejich tučná bankovní konta a poté je zabili, a pak osud mladé, krásné
polské herečky, jež při cestě do plynové komory vytrhla německému důstojníkovi zbraň a
zastřelila ho. Lustig pak tyto dva příběhy spojil a vystavěl na nich svůj vlastní příběh.
• časoprostor
Osvětim, vlak, 2. sv. válka
• kompoziční výstavba
členění textu – 3 kapitoly
v Osvětimi
– dosahuje tak napětí
2
e děj vygraduje a má rychlý spád
• literární druh a žánr
Epika
Psychologická novela
• vypravěč / lyrický subjekt
Vypravěč vševědoucí
• postava
Kateřina Horovitzová: v novele se jí nedostává sice největšího prostoru, její postava má
ale výraznou symbolickou funkci, zastupuje ‚‚ženský princip‘‘ a spojuje ho s příslušnými
mýty, zejména biblickými.
 Bedřich Brenske: vlídně se tvářící nacistický důstojník, demagog a manipulátor,
 Herman Cohen: mluvčí skupiny zajatých bohatých židů.
 krejčí a rabín Dajem - Důležitá pro rozvíjení děje je dvojice židovských postav z
osvětimského tábora, krejčí a rabín Dajem. Objevují se ve zlomových okamžicích a
pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam.
Kateřině Horovitzové se v novele nedostává sice největšího prostoru, její postava má ale
výraznou symbolickou funkci, zastupuje „ženský princip“ a spojuje ho s příslušnými mýty,
zejména biblickými, Židovka, mladá tanečnice, sebevědomá, tichá, velice statečná, na cestě za
vykoupením je donucena vzít si Hermana Cohena, aby mohla být propuštěna spolu s
ostatními „spolucestujícími“,věří v dobro, ale konec její cesty jí přesvědčí o opaku.

Herman Cohen – Žid, mluvčí obchodníků, vykoupí Kateřinu s cílem ji osvobodit, rozumný,
statečný, bohužel je nucen poslouchat rozkazy Němců a následně se jim zcela oddat
Bedřich Brenske - velitel tajného fašistického oddělení, cílevědomý, krutý, velký manipulátor
s lidmi, používá dvojsmyslů a svou roli si užívá, baví ho pohrávat si s Židy, je si vědom svého
postavení, má jediný úkol – vymámit od svých svěřenců veškeré finanční prostředky a
následně je poslat do plynu, rabín Dajem, krejčí, postavy dosazené A.Lustigem za účelem
toho, aby čtenáři pomohli s pochopením děje a předvídáním následujících událostí.
• vyprávěcí způsoby
Vypravěč – er forma
• typy promluv
Práce s úryvkem
• jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku
Spisovný jazyk s prvky slohově zabarvených slov (holobrádek)
Dlouhé věty, většinou klidně plynoucí, mísí se zde česká a německá slova
3
z židovského jazyka (rabín),odborné termíny z židovského náboženství
– Emerich Vogeltanz
• tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
Práce s úryvkem
• kontext autorovy tvorby
• literární / obecně kulturní kontext
Arnošt Lustig (1926 – 2011)






Česká literatura od konce 2. sv. války do současnosti
Próza s židovskou tématikou: Jiří Weil -Život s hvězdou Autor – prozaik, literární
kritik, překladatel a publicista, za války nenastoupil do transportu Židů, skrýval se,
pobýval nehlášen v nemocnici, fingoval sebevraždu a přežil tak do konce války.
Židovské téma Arnošt Lustig - Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou /inspirováno
skutečnou událostí/ - Démanty noci /povídkový soubor z terezínského ghetta/ Autor
prošel několika koncentračními tábory,uprchl z transportu smrti, po roce 1968
emigrace Izrael a USA, po r. 89 žije opět v Čechách. Židovské téma • Ladislav Fuks Pan Theodor Mundstock - psychologická próza, příběh osamělého, nenápadného
židovského úředníka, který se rozhodne připravit na transport do koncentračního
tábora tím, že jí co nejméně, spí na žehlicím prkně, nosí těžká břemena… Na cestě na
seřadiště je sražen nákladním autem/absurdita i grotesknost/ - Spalovač mrtvol –
groteskní psychologická hororová novela o pracovníku pražského krematoria Karlu
Kopfrkinglovi. Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma /novela,shakespearovské
téma/Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky Novela zasazená do období konce 2.
sv. v., příběh Miloše Hrmy, který se na nádraží pokouší vyhodit do povětří německý
vlak, avšak úspěch akce je zaplacen jeho životem. Za filmové zpracování knihy získal
1967 Jiří Menzl Oscara. Bohumil Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále
zakomplexovaný muž toužící po bohatství, Jan Dítě, pracuje jako číšník. Za okupace
stojí na straně Němců. Zbohatne na poštovních známkách po zavražděných Židech.
Ota Pavel - Smrt krásných srnců povídkový soubor vzpomínkového charakteru, v
líčení událostí se prolíná komika s tragikou, autorův otec, původně prodavač ledniček
a vysavačů, je vyhozen pro svůj židovský původ ze zaměstnání a jeho i oba syny čeká
deportace do koncentračního tábora /viz filmové zpracování/ Josef Škvorecký Sedmiramenný svícen
William Styron - Sophiina volba, Robert Merle - Smrt je mým řemeslem
Znaky tvorby Arnošta Lustiga: povídkové soubory, novely, povahové rysy postav
rozlišuje pomocí promluv, libuje si v dvojsmyslech, hlavními hrdinkami silné ženy
(Dita Saxová, Nemilovaná). 2008 udělena cena Franze Kafky.
Dílo: Povídkové soubory Démanty noci, Noc a naděje, romány Miláček,
Nemilovaná
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou: nové tendence v české literatuře – deziluze,
ironizace, existenciální ladění. Lustigova novela je inspirována skutečnými událostmi.
4
Roku 1943 zajali Němci na Sicílii skupinu židovských podnikatelů a pod záminkou, že
je vymění za své zajaté důstojníky, od nich získali veškerý jejich majetek a jako
nepotřebné je pak zabili. U postavy Kateřiny Horovitzové, která při cestě do plynové
komory zabije německého důstojníka, se Lustig inspiroval osudem skutečné
dívky, polské herečky, která stejně jako Kateřina vytrhla německému důstojníkovi
zbraň a zastřelila ho, čímž sice unikla smrtícímu plynu, ale byla zastřelena. Lustig obě
na sobě nezávislé události zakomponoval do své novely. Divadelní adaptace Lustigova
románu měla 13. června 2012 premiéru v pražském Divadle pod Palmovkou, 13.
července 2012 se uskutečnila premiéra verze upravené pro speciální divadelní vlak,
který vyrazil do 14 krajských měst ČR a ve dnech 22.8.-26.8.2012 také do polského
Krakova a Osvětimi.
Židovská tematika v poválečné literatuře
autorka: Michaela Klečková
Dobové pozadí
"Za dávných časů, někdy od 5. století, říkali křesťanští misionáři Židům: 'Nesmíte
žít mezi námi jako židé.' Naproti tomu světští vládci v pozdním středověku rozhodli:
'Nesmíte žít mezi námi.' A konečně nacisté určili: 'Nesmíte žít.' Zatímco Židé
násilně obráceni na křesťanství mohli v skrytu duše i nadále zůstávat židy, zatímco
vyhnanci se mohli jednoho dne vrátit, pro mrtvé žádného návratu nebylo."
(Claude Lanzman: Zpráva o velikém neštěstí ŠÓÁ)
Dějiny Židů jsou plné pronásledování, pogromů a vyhánění, ale to, co tento národ
potkalo za 2. světové války, otřáslo celým světem. Nacisté to nazvali jako
Endloesung, konečné řešení. V praxi to znamenalo šest milionů Židů zabitých
většinou v plynových komorách vyhlazovacích táborů. To bylo příliš i pro tradičně
spíše antisemisky orientovanou křesťanskou Evropu a k osudu Židů se zvedla vlna
solidarity. Ta se také projevila v literatuře, proto vznikla po válce řada děl s
židovskou tematikou, a to i od nežidovských autorů. V Terezíně a v polských
vyhlazovacích táborech zahynulo 80 tisíc česko- slovenských Židů, přežilo jich jen
několik tisíc. Proto židovská tematika významně zasáhla i do naší poválečné
literatury.
Židé a protektorát
5
První skupinou románů, které byly u nás k dané tematice napsány, tvoří Život s
hvězdou Jiřího Weila a Pan Theodor Mundstock Ladislava Fukse. V obou
případech je hrdinou drobný, bezvýznamný Žid, který v atmosféře druhé světové
války očekává povolání do transportu. Každý z nich se s tím ale vyrovnává jinak,
stejně jako se různě vyrovnávají s navenek podobnou tématikou oba dva autoři.
* Život s hvězdou
Weilův "nehrdinský hrdina" Josef Roubíček je pasivní, odevzdaně čeká, až na něj
přijde řada. Po rozchodu se svou láskou Růženou žije zcela sám v ubohém
kamrlíku, ve kterém kromě spacáku a kamínek už nemá vůbec nic. Řada
nacistických protižidovských opatření ho zcela izoluje od okolního světa. Neustále
se potýká s nějakými zákazy, příkazy, opatřeními, byrokracií. Po čase dostane práci
na hřbitově, ale to s sebou přináší další problémy, například jízdu tramvají, z níž ho
kdokoliv může vyhodit, přes celé město. Doma o samotě v duchu rozmlouvá s
Růženou a nahlas s kocourem Tomášem, jedinou živou spřízněnou duší. V závěru
knihy se přeci jen pan Roubíček odhodlá k činu. Po té, co na něj zapomněli při
odsunu (nebyl povolán společně se všemi ostatními Roubíčky) a co se dozví, že
Růžena byla popravena a kocoura Tomáše někdo zastřelil, přijme nabídku souseda
Materny. Rozhodne se, že nenastoupí do transportu a že se bude do konce války
ukrývat. Vyžaduje to od něj velkou dávku odvahy, aby se vytrhl z letargie a
nabídku přijal, aby vystoupil ze svého světa vnitřních monologů a postavil se tváří
tvář realitě.
Absurdní svět byrokratické mašinérie, která nemilosrdně a systematicky Židy
likviduje, připomíná ve Weilově podání atmosféru Kafkových děl, hraničí s
existencialismem.
* Pan Theodor Mundstock
Také hlavní hrdina této Fuksovy tragické grotesky ví, že půjde do transportu. Na
rozdíl od pana Roubíčka se ale k tomu, co ho čeká, nestaví odevzdaně. Má z
koncentračního tábora hrůzu tak velikou, že to psychicky neunese a dochází u něho
ke schizofrennímu rozdvojení osobnosti. Se svým fiktivním dvojníkem Monem
doma rozmlouvá o svém strachu. Stejně jako pan Roubíček i on má za přítele
němou tvář, holuba (říká mu ale slípko). Pan Mundstock se ale nevyhýbá ani lidem,
naopak, snaží se všechny okolo povzbudit a uklidnit. Zlom u něj nastává ve chvíli,
kdy nabude přesvědčení, že se může zachránit, jestliže se psychicky i fyzicky dobře
na očekávaná utrpení připraví. Skutečně začne trénovat a chvíli se zdá, že to
funguje. Znovu nachází vnitřní rovnováhu, Mon mizí. Brzy se však ukazuje, že
tento pracně nabytý klid byl jen iluzí - pana Mundstocka poráží auto a v té chvíli
mu dochází, že na tak velké zlo se nedá připravit. Jeho poslední výkřik proto patří
Monovi.
V celém díle se pravidelně objevuje stále stejný motiv - otáčivé stínidlo lampy s
plachetnicemi, poslední luxusní předmět v ubohém pokojíku pana Mundstocka.
Symbolizuje touhu uniknout a zároveň její nesplnitelnost (pohyb v kruhu).
6
Dílo není jen obrazem utrpení Židů za války, je to protest proti jakémukoliv násilí a
diskriminaci, má obecnou platnost.
Osobní zkušenost
Arnošt Lustig byl jedním z mála Židů, kteří přežili koncentrační tábor. Byl vězněn
v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu, povedlo se mu utéct z transportu smrti. Tyto
konkrétní hrůzné zážitky velmi poznamenaly jeho tvorbu.
Zážitky z Terezínského ghetta shrnul do souboru povídek Noc a naděje, v souboru
Démanty noci k nim přibírá i zkušenosti z koncentračních táborů a transportu smrti.
Hrdiny jeho děl jsou nejčastěji děti, dospívající nebo staří lidé, tedy ti, kteří se
nemohou bránit a nejhůře se vyrovnávají s těžkou životní situací. Společným
motivem Lustigových povídek je snaha hrdinů zachovat si lidskost, odhodlání
nenechat se psychicky zlomit, neztratit tvář. V těch nejhorších podmínkách dokáže
v dětech zvítězit solidarita a přátelství nad sobectvím a strachem. Snaží se pomoci
svým blízkým zdánlivě nesmyslným činem, do kterého ale vkládají všechno své
odhodlání a lásku a které je stojí velkou dávku odvahy. Tento motiv se objevuje
například v povídce Bílý (Démanty noci). Malý Tomáš, zvaný Oškliváček, chodí
každé ráno k pavilonu infekčních onemocnění, kde čeká, až se v okně objeví jeho
vážně nemocná kamarádka Blecha. Jejich "rozhovory" jsou pro oba velmi důležité,
přestože se navzájem na tu dálku a přes okno nemohou slyšet. Protože Tomáš vidí,
že je na tom Blecha se zdravím stále hůř, rozhodne se, že ji potěší a ukradne
malého králíka, kterého jí nese ukázat. Už je ale pozdě, Blecha mezitím zemřela.
Podobně také Ervín v povídce Sousto věří, že jeho velmi nemocnou sestru může
zachránit citrón. Sehnat ho v Terezínském ghettu je však téměř nemožné a tak se
Ervín po velkém vnitřním souboji odhodlá a vyrazí kamenem svému mrtvému otci
z úst zlatý zub, aby ho mohl vyměnit za citrón.
Hlavní myšlenky Lustigových povídek nejlépe vystihuje motto Démantů noci:
V bludičkách noci, kterou je válka, jsou děti démantem světla a smutným květem
naděje.
PRAVDA
Je-li v člověku něco bezelstného a čistého i v dospělosti a stáří, jsou to někdy
nejlepší pozůstatky z dob jeho dětství. ZKUŠENOST
To dobré v člověku se projevuje činem.
VÍRA
Osudy Židů za války i po ní jsou také námětem Lustigových novel. V Modlitbě pro
Kateřinu Horowitzovou se nechá skupina bohatých Židů donekonečna vydírat
7
nacisty a postupně jim nechá všechen svůj majetek. Věří, že si mohou vykoupit
život a svobodu. Bývalá polská tanečnice Kateřina, kterou Židé dostali od nacistů
jako "dar", však jako první pozná, že s nimi Němci hrají nečistou hru a při cestě na
smrt zabije dva německé vojáky. Přestože tato její vzpoura nic neřeší, Kateřina si
tím zachovává svou důstojnost, neumírá jako ovce, ale jako nezlomená žena.
Už po válce se odehrává děj novely Dita Saxová. Dita je mladá židovská dívka,
která přežila koncentrační tábor a po válce se ocitá v židovském sirotčinci. Za války
si vysnila, že až bude mír, čeká ji bezproblémový svět a život plný lásky a štěstí.
Realita je však jiná a Dita ji nedokáže unést. Snaží se před ní utéct do Švýcarska, a
když ani tam nenachází štěstí, páchá sebevraždu.
Láska a válka
Jan Otčenášek a Jiří Škvorecký se v jednom ze svých děl dostávají také k
židovské tematice, přestože nejsou židovského původu. V obou novelách jsou
hlavními postavami dva mladí zamilovaní lidé, shodou okolností je vždy on árijec a
ona židovka. Zatímco Otčenáškovi hrdinové Pavel a Ester hrůzy války přímo
prožívají, Škvoreckého Danny a Rebeka už si o nich "jen" vyprávějí.
* Romeo, Julie a tma
Stejně jako v Shakespearově tragédii je i v Otčenáškově novele hlavním motivem
hluboká láska v nepřejícím prostředí, ve "tmě". Pavel, syn krejčího, který má před
maturitou na gymnáziu, v parku potká židovskou dívku Ester, která nenastoupila do
transportu, a teď je bezradná a má strach. Pavel se rozhodne dívku ukrýt v
kumbálku za otcovo dílnou. V atmosféře nedávno spáchaného atentátu na
Heydricha a následně vyhlášeného stanného práva je to čin velice riskantní. Pavel
proto o Ester nikomu neřekne, dokonce ani rodičům. Pavlův otec a jeho tovaryš
však na to stejně brzy přijdou a dívce pomůžou. Hlavním nebezpečím je soused
Rejsek, který Ester zahlédl a pokusil se ji odhalit. Mezi oběma mladými lidmi se
mezitím zrodil hluboký citový vztah. Ester si uvědomuje, jakému nebezpečí jsou
kvůli ní vystaveni Pavel i jeho rodiče. Láska u ní zvítězí nad strachem o vlastní
život, proto dobrovolně opouští úkryt a je na ulici zastřelena.
Hrdinství a sebeobětování hlavních hrdinů je podáno bez zbytečného patosu. Dílo
demonstruje odpovědnost člověka k člověku a sílu lásky.
* Sedmiramenný svícen
Hrdinové této rámcové novely Danny a Rebekka si navzájem vypravují příběhy z
války. Rebekka mluví o svých hrozných zkušenostech, které získala jako
dospívající dívka v Terezíně, kde přežila jako jediná z rodiny, i později při svém
návratu do "normálního" světa. Danny zase vypráví řadu příběhů o tragickém
osudu Židů, které znal, ale i o groteskních zážitcích mládeže za protektorátu. Ani
jemu samotnému se hrůzy fašistického režimu nevyhnuly - jeho otec byl za
8
"židomilství" odveden do koncentračního tábora v Belsenu, odkud se už nikdy
nevrátil.
Stejně jako v Otčenáškově novele se i v Sedmiramenném svícnu objevuje motiv
lásky, která je ohrožena válkou, tentokrát se však jedná o lásku mateřskou. Danny
vypráví v jednom ze svých příběhů o židovské ženě, které její teta po porodu
zaměnila dítě za dítě árijky. Dítě židovské ženy tak bylo zachráněno, ale jeho
matka byla stejně velmi nešťastná. Ke svému nepravému dítěti přilnula, takže jí
jeho smrt stejně zlomila srdce. Její skutečné dítě pak zmizelo v nenávratnu.
Další motiv, který se v Sedmiramenném svícnu objevuje, zase připomíná Lustigovu
Ditu Saxovou. Také Rebekka je poznamenána koncentráčnickou zkušeností, také
ona má problémy zapojit se do normálního života.
Žid v emigraci
Egon Hostovský se dotýká židovské tématiky za války zase z jiného pohledu - z
pohledu emigranta, a to zejména v knihách Listy z vyhnanství a Úkryt. Hrdinové také židovští emigranti - prožívají pocity prázdnoty a odcizení, nejsou schopni sžít
se s novým prostředím. Tím se Hostovský blíží až existencialismu. Hrdinové trpí
pocity méněcennosti a neustálým, často podvědomým strachem. Snaží se uniknout
ze samoty tím, že se alespoň v myšlenkách upínají k trvalým jistotám, které ztratili
útěkem z domova.
* Úkryt
Hrdinou tohoto románu je židovský inženýr, kterému se podařilo emigrovat vlastně
náhodou (stejně jako samotnému autorovi). Při vyhlášení protektorátu byl totiž ve
Francii, kam odjel za svou přítelkyní. Do Prahy se nevrátí, protože je autorem
vynálezu, který by mohli Němci zneužít. Ale brzy pro něj přestane být bezpečno i
ve Francii, proto se skrývá u svého přítele ve sklepě. Tam má čas přemýšlet o řadě
věcí, hlavně o své rodině, od které vlastně do Francie původně utekl. Celé dílo je
psáno formou napůl omluvného a napůl vysvětlujícího dopisu manželce. Samota v
úkrytu na něj dopadá stále víc, proto když jednoho dne zahlédne z okna svého
bývalého kamaráda v německé uniformě, zapomene na strach a vyleze ven. Když
ale zjistí, že jeho bývalý přítel zcela propadl nacistické propagandě a že je ohrožen
člověk, u kterého se ukrývá, hrdina nacistu zabije. Pobyt v úkrytu se tím pro něj
stává ještě nesnesitelnější, proto po delším rozmýšlení přijme návrh ilegální
skupiny a instaluje na německou loď svůj vynález, aby ji zničil, přestože ví, že při
tom sám musí zemřít.
Ota Pavel
9
Ota Pavel napsal dvě vzpomínkové knihy - Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal
ryby. Obě povídkové knihy jsou do značné míry autobiografické a zasahují také do
období druhé světové války, kterou autor prožil jako dítě. Pavlovi bratři i tatínek
byli odvedeni do koncentračního tábora a jemu samotnému se jako Židovi jen s
maminkou žilo velmi těžce. To vše se ale dozvídáme bez jakéhokoliv patosu, autor
to pouze sděluje jako holou skutečnost. Všechny příběhy jsou zasazeny do přírodní
scenérie a ani v těchto těžkých letech neopouští hrdiny láska k rybaření. Ota Pavel
nijak nefilozofuje nad hrůzami války, pouze konstatuje fakta, která jsou však o to
působivější.
* Smrt krásných srnců
V této povídce se tatínek rozhodne, že než nastoupí jeho dva starší synové do
transportu, musí jim obstarat maso, aby načerpali sílu. Odjede proto za strejdou
Proškem, kde se mu podaří ulovit srnce a dovézt ho domů. Přitom všem neustále
velmi riskuje, protože nejen lov, ale i pohyb z domu mají Židé zakázán.
Normalizace
S postupující normalizací děl s židovskou tematikou ubývalo, neodpovídaly totiž
ideologii. Ta považovala Židy za "sílu snažící se ovládnout svět nekalými
prostředky". Alespoň tak označuje ve svém díle židovskou rasu oficiální
prozaik Alexej Pludek. V 70. a 80. letech 20. století napsal řadu próz, kde se v
náznacích nebo zcela otevřeně projevuje rasová nesnášenlivost ke "Světovému
Židovstvu".
Američtí autoři
Na rozdíl od českých autorů Američané neprožili holocaust ani nebyli jeho
přímými svědky. Jejich díla s židovskou tematikou proto mají zcela odlišný
charakter. Přestože se ve většině románů objevuje válečná zkušenost Židů, bývají
zasazeny do širšího rámce. Často se z nich dozvídáme řadu podrobností o způsobu
života Židů, o jejich tradicích, náboženství. I z historického hlediska obvykle
zasahují delší období než jen válku - často se zde objevuje myšlenka sionismu,
budování Izraele, ale i arabsko-izraelské války.
* Leon Uris - Exodus I.-V.
Tento obsáhlý román ve dvou svazcích vypráví na příběhu jedné židovské dynastie
velice podrobně celou historii osídlování Palestiny Židy, sahající až do minulého
století, přes počáteční mírové soužití s Araby, 2. světovou válku, sionismus, vznik
státu Izrael až po arabsko - izraelské války. Kromě historických událostí autor
seznamuje čtenáře také s židovskými tradicemi, zvyky, mentalitou a způsobem
života. Velká část románu se například odehrává v kibucech, zvláštních židovských
10
rovnostářských zemědělských osadách. Z celého díla je cítit odhodlání Židů ubránit
si svou znovu získanou vlast za každou cenu.
* Chaim Potok - Vyvolení
Příběh vypráví o přátelství dvou mladých chlapců z odlišných židovských skupin
žijících v židovské čtvrti New Yorku. Reuvenův otec je konzervativní židovský
učenec, zastávající moderní přístup k náboženství, židovské tradici a náboženství.
Je otevřený okolnímu světu a k tomu vede i Reuvena. Danny je oproti tomu synem
cadika, duchovního otce chasidů, což je ultraortodoxní židovská komunita,
odmítající jakýkoliv jiný přístup ke světu a k víře, než je ten jejich - tedy absolutní
oddání se Bohu a studiu Talmudu. Danny je předurčen k tomu, aby převzal po otci
jeho postavení, díky svým mimořádným intelektovým schopnostem se však
vzbouří a odchází studovat psychologii. Do příběhu odehrávajícího se ve 40. letech
zasahují historické události - smrt prezidenta Roosevelta, invaze v Normandii,
konec 2. světové války, zprávy o koncentračních táborech a poválečná atmosféra v
židovských komunitách v USA, kde se rychle šířila myšlenka sionismu. Tu v knize
propaguje také Reuvenův otec, a to je důvod, proč mají oba přátelé na dlouhou
dobu od Dannyho otce, Reba Saunderse, zakázáno se přátelit. Nakonec se však i on
smíří nejen se snahami sionistů založit stát Izrael bez zásahu mesiáše, ale i s tím, že
jeho syn se nestane rabínem, ale psychologem.
Erich Segal
Erich Segal je autorem řady úspěšných románů, v několika z nich se také zabývá
židovskou tematikou. Nejvýznamnější postavení má tato tematika v románu Víra a
láska. Toto dílo je pojato podobně jako Potokův román Vyvolení - svět chasidů je
tu však tentokrát konfrontován se světem ještě odlišnějším, než byli konzervativní
židé v Potokově podání, a to se světem křesťanství. I tady syn rabína Daniel
odmítne pokračovat ve šlépějích svého otce jako duchovní vůdce ortodoxních židů
v Brooklynu, dokonce se zřekne židovské víry. Ani jeho sestra Debora se nestane
poslušnou manželkou některého rabína. Zamiluje se totiž do Timothyho, který je
křesťan. Jejich sňatek je nepřípustný, přesto Debora porodí jeho dítě. Timothy se
stane knězem a čeká ho strmá cesta vzhůru až do Říma, kde se stane arcibiskupem
a papežským nunciem. Debora uteče před hněvem otce do Izraele, kde žije se svým
synem Elim v kibucu, a kde také studuje, což je u dívek z ortodoxních rodin
nepřípustné.
Celé dílo konfrontuje duševní svět křesťanů a židů a ukazuje hrdiny v situacích,
kdy musí volit mezi vírou a láskou.
Židovská tematika se objevuje i v dalším Segalově románu Gentlemani z Harvardu,
na rozdíl od Víry a lásky ale není hlavním motivem. Jeden z pětice hrdinů studentů Harvardu - Jason Gilbert, je sice původem Žid, ale jeho otec se zřekl
židovské víry a Jason se považuje za obyčejného Američana. Svůj původ si plně
11
uvědomí až díky své přítelkyni Fany, jejíž rodina, která žila v Holandsku, u sebe za
války schovávala židovskou dívku. Za tou se Jason vypraví do Izraele po té, co
Fany tragicky zahyne, a je rozhodnut poznat důkladně historii a víru svých předků.
V Izraeli přijme židovskou víru, zapojí se do bojů v arabsko-izraelských střetech a
je při záchranné akci zabit.
12