docStáhnout zde: Orl-2015-7
download 
Stížnost Transkript
Stáhnout zde: Orl-2015-7
2015-7 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové dráždidlo, argenteum oppositus coffeteria pragensis, kanonizátor síťové pomíjivosti, virtuální plátek k propagaci holé skutečnosti, homeopaticko psychedelický 1 Motto: "Věda ano, ale věda není poselství celé, věda je jen střípkem v mozaice poznání. Poznání stojící mimo vědu však není pseudověda.'' Z. Neubauer 2 OBSAH OBSAH Obsah Filozof Cílek varovně: Až desetkrát víc přistěhovalců. Zničení společnosti kriminalitou. 5 Profesor Keller otevřeně o uprchlících z Afriky a co nás čeká. Sociální pomoc půjde hlavně přistěhovalcům a našim chudým až co na ně zbude 8 Jsme laciná německá periferie 11 Je úchylné myslet si, že nás přistěhovalci milují. Vykřikují, že nás pobijí. Jde o zničení nás, původních Evropanů 13 V Bílém domě zrušili Pussy Riot víza a šupem je vypoklonkovali z USA; co na to Tvarůžková...? 20 Mráz přichází z Kyjeva 24 4x s Ivanem Hoffmanem 28 Kazit mládež a zavádět nové bohy 30 Peklo není metafora: Zjevení Panny Marie ve Fatimě může přispět k záchraně naší i celého světa. Proč je fatimské poselství na indexu? Žijeme v éře ďábelské dezorientace. 43 TTIP posílí euroskeptismus i protiamerické nálady 46 Likvidace křesťanství jako završení Arabského jara 48 V Rusku nastal návrat ke křesťanství a snaha skloubit nevábnou komunistickou minulost s konzervatismem. Muslimská kultura se rozvíjí v Evropě a ukazuje na úpadek Evropy 50 V Bachově hudbě je obrovské množství emocí - těžký smutek, beznaděj, naděje i radost 54 Fatimské drama vrcholí: Do záchrany lidstva zbývají pouhé dva roky. 57 Vývoj směřuje k válce. Lidé hloupnou a média si je přetvářejí, jak chtějí. 60 3 OBSAH OBSAH Náhlá smrt „fatimského kněze“. Temná předpověď římského exorcisty 65 Papež František se setkal s prezidentem Putinem 67 Situace v Jemenu a Sýrii, červen 2015 68 Ztráta jako důležitý zisk: Zeman a Okamura proti Saúdům. 71 Magic mushrooms ’less harmful than thought’ and should be reclassified, says leading psychiatrist 73 Reality doesn’t exist until you look at it, pioneering quantum physics experiment finds 75 Letošní Bilderberg je pokračováním jednání G7 76 Václav Cílek: Ke změně nás přinutí až první náraz krize 79 Světu hrozí sucho. 83 Zločinné režimy 88 Česko jako dojné vemeno západu 90 Erik Best: Existuje v ČR svoboda tisku? 93 Globální zločinci mají Ukrajinu v hrsti, až se lidé proberou, bude pozdě. Může Evropě s přívalem imigrantů pomoci Putin? 94 4 FILOZOF CÍLEK VAROVNĚ: AŽ DESETKRÁT VÍC PŘISTĚHOVALCŮ. ZNIČENÍ SPOLEČNOSTI KRIMINALITOU. Filozof Cílek varovně: Až desetkrát víc přistěhovalců. Zničení společnosti kriminalitou. čátek procesu, protože zatím toto velké množství lidí odchází, aniž víc cítíme klimatické změny. Ale v okamžiku, kdy by měly přijít na Blízký východ nebo severní roh Afriky dva tři suché roky, což není vyloučené, protože už se to stalo v historii mnohokrát, tak se tam ti lidé neuživí a Evropa může být zaplavena desetkrát větším množstvím lidí, než jaké pozorujeme dnes. Při řešení obrovské migrační vlny, která se valí na Evropu, je podle Václava Cílka třeba vzít v úvahu jev, který se historicky objevuje. Nejprve převládá vůči uprchlíkům akt milosrdenství, který je ve druhé fázi vystřídán represí. Geolog, klimatolog, filozof a popularizátor vědy varuje před organizovaným přistěhovalectvím spojeným s kriminalitou, vytvářením kriminálního podhoubí a rozkladem celé společnosti. Jaké reakce ze strany starousedlíků se dají očekávat? Migraci a chudobě se věnovalo hodně historiků. Jedním z nejslavnějších byl Bronisław Geremek, později se dokonce stal polským ministrem zahraničí. A on napsal knížku, která vyšla i v češtině a jmenuje se Slitování a šibenice. Geremek v ní popisuje jeden jev, který je nutné vzít do úvahy. Vždy, když ti lidé utíkají, v první fázi se Evropa nebo hodně lidí z ní snaží reagovat milosrdně, tedy jakoby křesťansky. Když pak dojde k tomu, že ti lidé přijdou do nové země, tak protože to ne vždy jsou hodní lidé, pohled na ně se změní. A v té druhé fázi se proti nim začínají uplatňovat silné represe. Zdá se, že v tomhle cyklu není skoro žádné řešení. Když sledujete zprávy o pokusech lidí z Afriky dostat se přes Středozemní moře do Evropy, patří vaše myšlenky spíš těm uprchlíkům, nebo tomu, co jejich příval bude znamenat pro Evropu? Jsou obavy z přistěhovalců odůvodněné i v České republice? Často se zamýšlím nad Ukrajinci. Protože ti, kteří k nám přicházeli v první vlně, byli doopravdy milí, hodní a sympatičtí lidé. Ale v okamžiku, kdy došlo k válečnému konfliktu a oni se musejí rvát o to, aby jejich děti měly co jíst, když to takhle řeknu, tak potom ztrácejí kus lidskosti. Takže se docela obávám dalšího zhoršení poměrů na Ukrajině, bankrotu země, vůbec se teď nebavíme o politice, ale že nebude na penze, nebude na sociální dávky. A Ukrajinci, kterých je několik desítek milionů, půjdou tam, kde mají svoji nejsilnější základnu, a to je Česká republika. Nebezpečí vidím v tom, že ti druzí emigranti jsou jiný typ lidí než první emigranti. Docela dobře to je vidět i na Palestincích, když byli emigranty v šedesátých, sedmdesátých letech. Byli to většinou lidé, kteří nesnášeli válku, kteří se snažili vyhnout konfliktům a snažili se mít někde, zejména v Jordánsku, klidné Já se otázkou migrací, i pravěkých, zabývám hodně dlouhou dobu. A vnímám ji jako velice složitý proces. Doopravdy podstatné na tom je měřítko těch věcí. Stačí si uvědomit, že Egypt má sto milionů obyvatel a že každým rokem se tam narodí skoro milion dětí. A to jenom v samotném Egyptě, který má málo vody a málo zemědělské půdy. Podobná situace zároveň i s vojenskou destabilizací panuje na Blízkém východě. Ale kdyby jenom na Blízkém východě, ona se začíná silně dotýkat Bangladéše, Indie a také části Číny. U nás nevnímáme, že podobný problém s uprchlíky, jako má Itálie, má například Indonésie. Tam jsou ještě horší příběhy, kdy sto lidí umře hlady na lodi, která nesmí vjet do přístavu, a je to loď plná bangladéšských uprchlíků. Takže to, nad čím mě vždy nejvíce zamrazí, je množství lidí, kteří by rádi odešli nebo už odcházejí ze své země. Považuji to jenom za za5 FILOZOF CÍLEK VAROVNĚ: AŽ DESETKRÁT VÍC PŘISTĚHOVALCŮ. ZNIČENÍ SPOLEČNOSTI KRIMINALITOU. zázemí. Ale další generace už jsou tak zasažené válkou a konfliktem, že už si ten konflikt přinášejí s sebou jako nemoc. Je třeba si uvědomit, že v mnohých evropských státech, konkrétně ve Francii nebo Británii, doopravdy probíhá velký sociologický experiment, jestli se ty státy rozpadnou. Když je ekonomická situace zhruba setrvalá nebo se zlepšuje, tak se pravděpodobně velmi dobře podaří během několika dalších generací začlenit uprchlíky do života společnosti. Ale když se ekonomická situace zhoršuje, je méně peněz na sociální dávky, je větší nezaměstnanost, roste napětí mezi lidmi. Potom část těch minorit funguje tím způsobem, že zvětšují tenzi společnosti a destabilizují ji. Když se vrátíme k přílivu uprchlíků z Afriky do jižní Evropy, je něco, co by Afričany od cesty do Evropy mohlo odradit? Je třeba rozlišovat dvě motivace. Ta první vychází ze snahy jít za lepším životem. Ale druhý prvek, který se objevuje nově, vyvolaly Islámský stát a rozvrácení tamějších systémů, a jeho důsledky jsou zoufalství, hlad a násilí. Ti první odcházeli jen proto, aby se měli lépe, ale ti druzí jdou proto, že už doma nemají pořádně místo. To je dehumanizace tohoto světa. Sociologické studie na tohle téma nejsou kupodivu moc frekventované, ale dá se to brát tak, že lidé jsou zdrojem peněz pro jiné lidi. To známe v malém měřítku z obchodů. Ale v okamžiku, kdy máte vojenskou milici, ty lidi potřebujete, abyste je vysávali ve velkém takovým upířím způsobem. Je tedy přistěhovalectví z hlediska budoucnosti pro Evropu největší hrozbou? Migranti jsou častý příměr, ale v souvislosti s koncem Říše římské se mluví i o dalších jevech. První je migrace z venkova do měst, což je mimochodem to, co se dnes hodně děje ve třetím světě. Protože lidí je na venkově hodně, podmínky jsou špatné, odejdou do měst, která jsou destabilizovaná jak přílivem vnitřních imigrantů, tak těch z ciziny, kteří se špatně zapojují. A pak se hodně mluvilo o barbarizaci společnosti. To znamená o úpadku jedné masivní kultury. Ale barbarizace společnosti je už třeba také důsledkem hloupých komerčních televizí. To už není jen záležitost uprchlíků, to už je záležitostí nás všech. Kdo však projel čtvrti uprchlíků v Německu, ale zejména ve Francii, v Anglii, vnímá to, že – ne všechny, protože uprchlíků je velké množství – část těchto čtvrtí se doopravdy stává rozbuškou do budoucna. Nejlepší reakcí místních obyvatel tedy může být jen útěk z domova? Těm lidem často nezbývá nic jiného, než buďto žít za úplně nelidských podmínek, umřít, nebo někam odejít. A to se děje vinou těchto konfliktů v poslední době a díky specializaci vojenských milicí na ty obyčejné lidi. Existuje statistika, že ve vojenských konfliktech je jasný trend k tomu, že je zabíjeno čím dál více civilistů. To znamená, že část vojenských operací se soustřeďuje na civilisty, ne na boj s jinými vojáky. A soustředění se na civilisty vypadá třeba tak, jako se to stalo třeba na Ukrajině, kdy milice ostřeluje nějaký barák nebo nějaké panelové město a ti lidé, kteří chtějí odejít, musí zaplatit za to, aby mohli odejít. Čili situace se doopravdy zhoršuje v tom smyslu, že už to není nějaký vedlejší výsledek konfliktu, ale že už to v některých případech začíná být i zdrojem příjmu. Evropská komise chce pomoci státům v jižní Evropě stanovením kvót členským zemím, které by musely přijmout určený počet migrantů. Považujete to za dobré řešení? Země, které mají tak velké problémy s imigranty, se snaží ulevit si jakýmkoli způsobem. Myslím, že v tomhle případě se vůbec nesmíme spoléhat na nějakou strategii Evropské unie. Ta bude příliš politicky korektní, mám pocit, že bude naivně humanistická, a proto musíme mít vlastní národní strategii. Jak Evropa, tak my se do určité míry bez přistěhovalců neobejdeme, pro- Co může v nejbližších letech čekat Evropu a nezačíná se její osud z pohledu civilizačního propadu naplňovat podobně jako v případě pádu Říše římské? 6 FILOZOF CÍLEK VAROVNĚ: AŽ DESETKRÁT VÍC PŘISTĚHOVALCŮ. ZNIČENÍ SPOLEČNOSTI KRIMINALITOU. tože nemáme děti. Jedním z primárních důvodů, proč přistěhovalci tady jsou, je to, že my Evropané nejsme ochotni vykonávat určité práce. Stačí, když projdete Prahou, tak pod jakoukoli novostavbou uslyšíte nějakou cizí slovanskou řeč, nejčastěji to je ukrajinština. To je první věc. Kdybychom měli dost dětí, tak dítě je vlastně druh penzijního připojištění. Máte potomka, který je kvalitní, pracuje a část peněz odevzdává na penzi. To znamená, že my tady potřebujeme uprchlíky přijímat i proto, aby bylo na penze. Přijímání přistěhovalců se dá řešit podle různých klíčů, ale ty klíče zatím nejsou v Evropě propracované. emigranty od nás a my teď nejsme ochotni tento svůj dluh jiným splácet. Souhlasíte s nimi? To se nedá porovnávat, protože lidé, kteří utíkali na Západ, byli ve většině případů nadprůměrně vzdělaní a přispěli k rozvoji zemí, do kterých přišli. Zatímco teď hrozí, že přicházejí buďto nevzdělaní lidé, nebo lidé na nejhůř placené práce, a tam je nezaměstnanost nejvyšší i v České republice. Sám jsem v této věci vnitřně rozpolcený, protože jak cestuji do ciziny, znám život lidí v cizině a vím, že to jsou často hodní a milí lidé, mají úžasné děti a zasloužili by si dobrý život. Takže soucit určitě hraje velkou roli. Ale když se na to podívám s chladným rozumem, tak to jsou lidé, kteří k nám přijdou a vytvoří jádro nějaké komunity. A protože se domnívám, že určitě dojde k dalšímu zhoršení poměrů v severní Africe i na Blízkém východě, čekám, že tyto rodiny vytvoří jádro, na které se pak nabalí další rodiny, další přistěhovalci. A nezabráníme tomu, protože pašeráci lidí budou, je to dobrý byznys, tak nepůjdou zastavit, budou čím dál sofistikovanější, a ti lidé sem budou proudit. Jak by mohl vypadat vhodný klíč pro výběr v České republice? Například mezi Egypťany je velké množství velmi dobrých doktorů. V okamžiku, kdy se řekne, že potřebujeme padesát doktorů do našich nemocnic, protože naši doktoři odešli třeba do Německa, tak můžeme spustit akci, že přijmeme padesát mladých egyptských vzdělaných rodin. Je to trošku nefér vůči Egypťanům, protože investovali do vzdělání těchto lidí, a oni jim odejdou. Ale u nás to je něco podobného. Stát investuje do vzdělání lékařů, kteří pak pracují v cizině. Takže řekneme, že přijmeme tolik a tolik lidí s takovou a takovou specializací. Vždy je nutné vzít celou rodinu nebo její důležitou část, protože jinak to zřejmě většinou nefunguje. A tyhle lidi cíleně přitáhnout. Jenže když vezmete příklad lékařů, je to tak, že právě lékaři se uživí i v tom Egyptě. To znamená, že mají menší tlak na to, aby šli do ciziny. Spíš naopak sem přijdou lidé, kteří se neuživí ani v tom Egyptě, tedy lidé bez vzdělání. Musíme nově promyslet migrační politiku, protože v reálu nám hrozí ne tato množství lidí, kteří teď přicházejí, ale doopravdy, dojde-li k té klimatické změně, tak těch uprchlíků najednou může být desetkrát tolik. Maďarská vláda se rozhodla uspořádat referendum týkající se přistěhovalců. Každý z voličů starších osmnácti let dostal specifický dotazník s několika otázkami. Jak byste čekal, že by podobné referendum dopadlo u nás? Myslím, že na referendum vůbec nejsme zralí. Nejdříve musí proběhnout diskuse o tom, jaké jsou pozitivní i negativní aspekty přistěhovalectví. Jinak samozřejmě víme, že většina lidí uprchlíky nechce. Já se jim vlastně vůbec nedivím. Ale stejně jako nechceme déšť, tak nám to stejně není nic platné, protože stejně prší. Takže je to spíš otázka podmínek, co s nimi, jejich zvažování, a to na praktické úrovni, ne na ideové, že jsme křesťané a musíme si pomáhat. A je tu ještě jiná otázka. Nejsme náhodou ještě víc zodpovědní za sebe sama než za někoho jiného? Co když jsme vytvořili určitý typ civilizace a kultury, třebaže se teď jeví, že upadá, a můžeme dopustit nějakou degradaci? Sám odpovědi pořádně neznám. Když jste tváří v Kritici odmítavého postoje české vlády ke stanovování přistěhovaleckých kvót, mezi nimi i bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda poukazují na to, že v minulosti Západ přijímal 7 PROFESOR KELLER OTEVŘENĚ O UPRCHLÍCÍCH Z AFRIKY A CO NÁS ČEKÁ. SOCIÁLNÍ POMOC PŮJDE HLAVNĚ PŘISTĚHOVALCŮM A NAŠIM CHUDÝM AŽ CO NA NĚ ZBUDE tvář utrpení lidí, tak se těžko řešení hledají. Ale zase když projdu někde na okraji arabské, turecké čtvrti v západní Evropě, jasně vnímám, jak velký problém to je a jak velký problém to bude. A někdy doopravdy mám pocit, že nezvládnutá přistěhovalecká politika je druhem národní sebevraždy. Když europoslanci v minulém týdnu debatovali o novém evropském programu pro migraci, zaznělo i varování, že se takto mohou do Evropy dostat teroristé. Je to další důvod, proč se bránit přistěhovaleckým kvótám? O terorismu se hodně mluví. Myslím, že se o něm mluví víc, než by se o něm mluvit mělo. Nechci říkat, že mi terorismus nevadí. Ale to, co mi vadí, dobře popisují Španělé. Údajně se to děje i u nás, že prostě přijdou k nám nebo do Španělska, jižního Španělska zejména, skupiny, ať už to jsou Ukrajinci nebo jiné národy, a začnou hromadně krást v samoobsluhách, poměrně ve velkém a organizovaně. Zboží, které nakradou, prodávají do různých večerek nebo stánků, takže ve společnosti se zabydluje, řekl bych, vrstva organizovaného zločinu. A tahle vrstva organizovaného zločinu, když získává určitou moc, se věnuje náročnějším věcem, kupuje si policii a tak dále. Pro mě je nebezpečí terorismu v tom, že dojde k nějakému výbuchu a zahyne několik málo lidí. Ale nebezpečí tohoto typu malého organizovaného přistěhovalectví spojeného s kriminalitou je v tom, že se vytváří celé kriminální podhoubí, které se pak rychle propojí s českým kriminálním podhoubím, s politikou, se všemi těmi negativními jevy, které známe. Takže toho se pak bojím, že dojde ke kriminalizaci a k rozkladu celé společnosti. A to je podle mého názoru horší, než když do zdravé společnosti zaútočí terorista a zdravá společnost si s ním pak nějakým způsobem poradí. Profesor Keller otevřeně o uprchlících z Afriky a co nás čeká. Sociální pomoc půjde hlavně přistěhovalcům a našim chudým až co na ně zbude Nestranický europoslanec za ČSSD, profesor sociologie Jan Keller, varuje před kvótami EU a na imigranty a vysvětluje, že ve skutečnosti hlasoval proti kvótám. Kvóty dle něho můžou vést k rozpadu Evropské unie. Kvóty na imigraci narušují sociální politiku národních států. Keller souhlasí s myšlenkou Miloše Zemana, že každý má žít ve své původní zemi. Evropská unie chce řešit příliv imigrantů z Afriky a Blízkého východu tím, že členským státům EU přidělí kvóty. Dokonce se pro nás už zveřejnila některá čísla. Co si o tom myslíte? zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/FilozofCilek-varovne-Az-desetkrat-vic-pristehovalcu-Znicenispolecnosti-kriminalitou-Mam-obavu-z-Ukrajiny-je-zde-zlyvzorec-376665 Závazné kvóty pro členské země EU se mi nelíbí především ze dvou důvodů. Jsou ve svém důsledku zásahem do sociální politiky členských zemí. Sociální politika je v pravomoci členských zemí. Ony mají suverénně rozhodovat o tom, kolik prostředků na sociální účely přidělí a pro které cílové skupiny je určí. 8 PROFESOR KELLER OTEVŘENĚ O UPRCHLÍCÍCH Z AFRIKY A CO NÁS ČEKÁ. SOCIÁLNÍ POMOC PŮJDE HLAVNĚ PŘISTĚHOVALCŮM A NAŠIM CHUDÝM AŽ CO NA NĚ ZBUDE Jestliže však zemím přidělíme určitá kvanta lidí, kteří nemají vůbec nic, je jasné, že místní nezaměstnaní, rodiny v existenční nouzi a další budou muset počkat, co na ně zbude. Ledaže by se nejbohatší majetkové skupiny na uprchlíky složily dobrovolně samy a ze státního rozpočtu by ty peníze nešly. Máme nějakých dvacet tisíc dolarových milionářů, o pár tisíc uprchlíků by se jistě postarat dokázali. Zvláště ti, kteří jsou proti zvyšování daní, ale proud uprchlíků jim nevadí. Jsou zde nepochybně rizika bezpečnostní. V době, kdy tisíce potomků imigrantů ve druhé i třetí generaci odcházejí z Evropy bojovat do služeb Islámského státu, vůbec nikdo neví, jaký podíl těch, kteří se k nám plaví, už ve službách Islámského státu je. A je tady také riziko ohrožení volného pohybu. Osobně nevěřím, že imigranti, kteří by rádi žili v Německu, Francii, anebo Švédsku, u nás zůstanou dobrovolně aspoň po oněch pět let, jak si Komise představuje. K nám zase budou směřovat imigranti ze zemí, které nejsou tak atraktivní jako my. V krajním případě bude muset být zrušen Schengen, tedy volný pohyb osob přes vnitřní hranice Evropy, aby se tomu zabránilo. Druhý problém je v tom, že nikdo dnes nedovede říci, kde je horní hranice závazné kvóty. V zemích Předního východu a v Africe přežívají desítky milionů potenciálních uprchlíků. Na zajištění jejich živobytí by už ani dolaroví milionáři nestačili. Těch důvodů je samozřejmě více, k některým dalším se možná ještě dostaneme. Nebyla chyba, že ČR přijetím Lisabonské smlouvy souhlasila s přesunem rozhodování o imigraci do hlasování v kvalifikované většině, kde můžeme být přehlasováni? A tehdejší eurokomisař Franco Frattini hovořil o kvótách na imigranty dávno před přijetím Lisabonu... A jak to bylo tedy vlastně s tím vaším hlasováním o usnesení Evropského parlamentu, které vyzývá Evropskou komisi, aby zavedla kvóty na imigranty? Na internetu se totiž objevily seznamy českých europoslanců, kteří hlasovali pro, a vy jste tam byl uveden mezi nimi. Přitom se k masové imigraci jinak stavíte kriticky... Bohužel si evropské předpisy nejednou odporují. Ten, o kterém mluvíte, podle mého názoru, odporuje principu suverenity členských států v sociální oblasti. Zasahuje také do principu bezpečnostní a obranné politiky, kterou si navíc Evropa ještě stále pořádně neujasnila. Je mi líto, ale byl to omyl. Hlasovalo se déle než dvě hodiny o stovkách více i méně závažných věcí a bod o závazných kvótách jsem přehlédl. Byl vsunut mezi naprosté banality, které s Českou republikou nijak nesouvisely. Jakmile jsem omyl zjistil, nechal jsem zaprotokolovat, že došlo k omylu a změnil jsem své hlasování na ”proti”, což je naštěstí v určité lhůtě možné. Jak se říká v politice, vyslal jsem tím signál, že při dalším projednávání této otázky (a k tomu nepochybně dojde) se mnou stoupenci kvót nemohou počítat. Nestálo za to mít aspoň nějakou výjimku? Nebylo selhání Václava Klause, že to ratifikoval bez takové pojistky? Myslím si, že právě Václava Klause není třeba obviňovat z toho, že by byl vůči Evropě příliš vstřícný. Myslím si, že v době přijetí Lisabonské smlouvy si snad nikdo nedokázal představit, jak rychle a jak osudově se může situace změnit. Někteří si to nepřipouštějí ani dnes. Jak bychom se měli zachovat, kdyby nás jiné státy EU přehlasovaly a závazné kvóty by vstoupily v platnost? To bychom měli jen držet ústa a krok a nečinně tomu přihlížet? Ti, kdo výsledky hlasování zveřejnili, z nějakého důvodu, kterému nerozumím, zablokovali informaci, že jsem své hlasování vzápětí změnil. Museli bychom se pak spojit s ostatními dotčenými státy a minimálně požadovat, aby vznikl fond, který bude výdaje spojené V čem vidíte případně další rizika této imigrace? 9 PROFESOR KELLER OTEVŘENĚ O UPRCHLÍCÍCH Z AFRIKY A CO NÁS ČEKÁ. SOCIÁLNÍ POMOC PŮJDE HLAVNĚ PŘISTĚHOVALCŮM A NAŠIM CHUDÝM AŽ CO NA NĚ ZBUDE s dočasným azylem takto přidělených uprchlíků hradit. Osobně se domnívám, že povinné přidělení kvót by bylo výrazným krokem k rozpadu Unie přinejmenším v její dnešní podobě. To je další důvod, proč jsem proti kvótám. Nepřeji si totiž rozpad EU, ale její zformování do podoby, ve které si budou státy navzájem pomáhat, nikoli škodit. nepřikazovala, kolik imigrantů v naší zemi bude? Například Václav Klaus říká, že zavedení Schengenu byla chyba, protože se v prostoru členských zemí mohou pohybovat nelegální imigranti, zločinci a teroristé. Kdyby se obnovily hranice, mohli bychom zabránit tomu, aby, až například naše redakce zveřejní kritický rozhovor k islámu či imigraci, někdo z Francie či Německa sedl do auta, za pár hodin tady byl a šel vystřílet naši redakci jako Charlie Hebdo... Otázka na tělo. Říká se „bližší košile než kabát“. Je vám milejší Evropská unie, nebo Česká republika? Když dojde na lámání chleba a EU bude prosazovat něco, co je pro naši zemi očividně absolutně nevýhodné, budete jako „proevropský“ politik loajální Bruselu, nebo České republice? Ujišťuji Vás, že pokud bude chtít někdo vystřílet vaši redakci, opatří si povolení k překročení hranice i bez Schengenu. Jak jsem už ale naznačil, pokud dojde k přidělování uprchlíků do zemí, o které nestojí, stane se zrušení Schengenu jen otázkou času. Přitom je volný pohyb osob jedním z hlavních symbolů výhod, které skýtá členství v Unii. Pokud bude Schengen kvůli kontrole pobytu uprchlíků zrušen, bude to další důvod, proč se hodně lidí, kteří už hraniční kontroly ani nepamatují, vůči uprchlíkům zatvrdí. Já věřím, že jsme stále ještě v situaci, kdy otázka takto nestojí. Uvědomte si, že v případě rozpadu Evropské unie zůstaneme naprosto bezprizorní. Jenom blázen by si mohl myslet, že budeme jako rovný s rovným spolupracovat s Německem, nebo s Ruskem, nebo s Amerikou. Nemáme banky, nemáme průmysl, nemáme armádu. Kdybychom chtěli opevnit pohraničí, museli bychom to zadat cizí firmě, aby ty bunkry někdo z našich nevytuneloval. Loďstvo jsme věnovali podvodníkovi a během krátké doby přijdeme o zbytky těch 17 letadel, které zůstaly z dříve slavných Českých aerolinií. Naše jediná šance je, že s dalšími malými státy budeme v rámci EU hájit své zájmy. Můžeme se spolehnout jen na to, že pokud by EU chtěla malým diktovat věci pro ně absolutně nepřijatelné, je nás v tom více. Pokud na tuhle šanci rezignujeme, další už taky nemusíme dostat. Takže odpovídám na vaši otázku: protože mi jde o Českou republiku, nepřeji si rozpad EU, ale takovou její podobu, ve které by měli malí šanci. Bez takové EU státy našeho typu šanci mít nebudou. Kdo nese podle vás odpovědnost za nynější masový příliv uprchlíků? Těch viníků je celá řada. Pod dohledem Světové banky a Mezinárodního měnového fondu byla řada zemí restrukturalizována tak, že jsou dnes beznadějně zadluženy, jejich původní systémy sociální ochrany jsou zničeny a žádné nové nevznikly. Popsal jsem to zhruba před deseti lety v knížce Teorie modernizace. Modernizace chudých zemí v režii bank a investorů sice pomohla silným finančním skupinám, v rozvojových zemích však často vedla k občanským válkám, hladu a bídě. Korunu tomu nasadily cílené vojenské akce Spojených států, ale také Francie či Velké Británie, v menší míře jiných takzvaných ”ochotných”. Vlastně by byl zázrak, kdyby po tom všem, co bylo napácháno, k novému stěhování národů nedošlo. Historicky je to naprosto absurdní. Vezměte si, že v 50. a 60. letech bylo cílem rozvojových zemí zbavit se kolonizátorů a ustavit svůj vlastní stát. Během následujícího půl století jsme toho my i jejich mocenské elity (které Zastánci společné imigrační politiky hovoří o tom, že když mezi státy EU nejsou hranice hlídány, musí o imigraci rozhodovat EU, nikoli členské státy, které již nekontrolují své hranice. Když to obrátím: nebylo by řešením, abychom obnovili hraniční kontroly na českých hranicích, abychom kontrolovali, kdo na naše území přichází a aby nám EU 10 JSME LACINÁ NĚMECKÁ PERIFERIE byly často dosazeny zvenčí) toho natropili tolik, že cílem stále většího počtu lidí bylo z vlastního státu utéct. Řešení přece nemůže být, že je přestěhujeme do Evropy, k čemu byl pak boj proti kolonialismu? A Zeman poté přistěhovalcům vzkázal: „Řekl bych jim: Pokud nedokážete přijmout pravidla hostitelské země, a vraždění novinářů rozhodně není přijímání pravidel, vraťte se domů do své původní vlasti.“ Co si myslíte o možné repatriaci nepřizpůsobivých či kriminálně žijících imigrantů? A neměl by náklady za to nést ten, kdo to způsobil? Myslím si, že prevence je lepší, než následné napravování něčeho, co už zpravidla už ani napravit nelze. Fond, o kterém jsem mluvil a který by měl hradit to, co lze zaplatit penězi, by měly naplňovat země a instituce, které tyto země svou zištnou hospodářskou politikou a zločinnými vojenskými zásahy rozvrátily. Už jsem je jmenoval. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Profesor-Keller-otevrene-ouprchlicich-z-Afriky-a-co-nas-ceka-Socialni-pomoc-pujdehlavne-pristehovalcum-a-nasim-chudym-az-co-na-ne-zbude377262 Sociolog Petr Hampl uvedl, že v krajním případě, kdyby nelegální imigranti nereagovali a nedařilo by se zadržet jejich příliv z moře či přes suchozemské hranice, tak by se měli lodě s nimi potápět a na hranicích by se na ně mělo střílet. Nemá stát právo bránit své hranice proti vetřelcům se zbraněmi, stejně jako má právo majitel domu bránit svůj dům zbraní? Jsme laciná německá periferie Kdybych byl uprchlíkem, tak vám na to namítnu, že svět by se stal lepším, kdyby někdo zastřelil sociologa Hampla. Není přece řešení rozvrátit celé státy a pak postřílet ty, kteří v těchto státech nemohou, anebo nechtějí žít. Na rozdíl od kolegy Hampla si nemyslím, že jeden zločin lze napravit jiným zločinem. Je třeba udělat všechno proto, aby se v těch zemích zase žít dalo. „Letíme vzhůru jako raketa.“ „Jako by zemi polil živou vodou.“ Nestačí mluvit o rekordech, překvapení, pozitivním šoku. Poté, co byly zveřejněny údaje o stavu ekonomiky v prvním čtvrtletí 2015, jsme se dočkali i vyloženě poetických titulků s náboženským podtextem. I když ohromný titulek „Vzkříšení“, kterým uvítala Mladá fronta DNES zprávy o ekonomickém růstu ve čtvrtém čtvrtletí roku 2013, letos překonán nebyl. Prezident Miloš Zeman nedávno o imigrantech řekl: „Každý má žít ve své původní zemi. Něco jiného je cestovat a poznávat jiné kultury a něco jiného ve své původní vlasti pro její prospěch pracovat. Myslím, že tito lidé by měli žít ve svých zemích, tam praktikovat svoje náboženství a nepokoušet se narušovat normální život v zemích, které mají jinou kulturu.“ Co si o tom myslíte? Nutno přiznat, že zpráva Českého statistického úřadu z prvního čtvrtletí 2015 musela překvapit i otrlé ekonomy. Ekonomika rostla o 3,9 procenta HDP rychleji než v prvním čtvrtletí roku 2014 a o 2,8 procenta rychleji než ve čtvrtém čtvrtletí 2014. Zvláště druhé číslo musí vzbuzovat náboženské vytržení, pokud se tedy experti Českého statistického úřadu nepřepsali. Advertisement Naprosto s panem prezidentem souhlasím. Jestliže se chci seznámit s arabskou či africkou kulturou, které jsou mi samy o sobě sympatické a přitahují mne, nechci kvůli tomu jezdit do Beskyd. V Evropě je druhé nejrychlejší Rumunsko, které rostlo mezičtvrtletně o 1,6 procenta. A kdyby česká ekonomika stejně rychle rostla i ve zbytku letošního roku, tak by se proti loňsku zlepšila dvouciferným tempem. 11 JSME LACINÁ NĚMECKÁ PERIFERIE Neuvěřitelnost takových čísel si uvědomili i sami statistici a ve stručné zprávě zdůraznili, že růst je ve skutečnosti o něco menší. Mezičtvrtletní růst HDP byl podle nich ovlivněn výběrem tabákové daně, který významně zhoršil bilanci posledního čtvrtletí 2014, a tím logicky pomohl prvnímu čtvrtletí 2015. K popisu ekonomického růstu je podle statistiků vhodnější jiný údaj, konkrétně hrubá přidaná hodnota (HPH), kde se sčítá produkce firem a platy jejich zaměstnanců. HDP a HPH jsou obvykle velmi podobná čísla, tentokrát je však mezičtvrtletní HPH významně nižší a dosahuje 1,7 procenta. I takový růst by byl neobvyklý, naposled jsme ho zažili v roce 2006. Znamenal by fakticky, že se Česko vyrovnalo nejrychleji rostoucím evropským ekonomikám, kterými byly loni Polsko, Maďarsko, Slovensko, pobaltské země a Rumunsko, pokud se nestalo úplným lídrem. Tyto úvahy samozřejmě platí jen podmíněně, protože se publikovaná čísla mohou při revizích změnit až o jedno procento. Lze pochopit statistiky, kteří si stěžují, že jsou jejich data o hospodářském růstu považována pomalu za Písmo svaté, a proto jsou za každou revizi tvrdě kritizováni. Úprava o procento skutečně není nic významného, přesto může rozzlobit publicisty a ekonomy, kteří právě na základě tohoto jediného procenta psali vzletné ódy o ekonomickém zmrtvýchvstání. Ovšem i přes vliv tabáku a přes vyhlídku na možné revize jde brát údaje o HDP vážně. Pokud se obdobná data zopakují i ve druhém čtvrtletí, pak to bude znamenat, že ekonomika nabrala ještě vyšší rychlost než v minulém roce. Tance chudých příbuzných Předběžné údaje říkají jen málo o tom, odkud se vzala taková energie ke zrychlení růstu. „Klíčový význam měl pokračující růst téměř všech odvětví zpracovatelského průmyslu, zejména 12 JE ÚCHYLNÉ MYSLET SI, ŽE NÁS PŘISTĚHOVALCI MILUJÍ. VYKŘIKUJÍ, ŽE NÁS POBIJÍ. JDE O ZNIČENÍ NÁS, PŮVODNÍCH EVROPANŮ výroby dopravních prostředků a strojů a zařízení.“ Tak zní jediná vysvětlující věta, již se statistici dosud odvážili publikovat. Tím se opravdu leccos vysvětluje. Ze stejných zdrojů vyvěrá růst ostatních východoevropských zemí, a tak není divu, že i Česku začala prospívat pozice lacinější periferie německého průmyslového komplexu. Nabídku kvalitních, přesto levných pracovních sil ještě podtrhlo rozhodnutí České národní banky z listopadu 2013, podle nějž nebude vůči euru posilovat koruna. Proto tuzemské mzdy loni v přepočtu na eura klesaly a potěšily stratégy německého průmyslu. Efekt mzdového poklesu se mohl v plné síle projevit v růstu průmyslové produkce právě počátkem roku 2015. Jestliže nízké mzdy v minulém roce nastartovaly výrobu, letos se mzdy naopak začaly zvyšovat tempem, jaký Česká republika dlouho nezažila. Údaje za celou ekonomiku budou k dispozici až počátkem června, zprávy z průmyslových podniků jsou však jednoznačné, například objem mezd tam v prvním čtvrtletí vyrostl o pět procent. Tím byl splněn druhý předpoklad růstu přidané hodnoty. to řekl vojenský analytik Martin Koller. Podle něho se dá očekávat, že ruští vojáci, kteří prý na východní Ukrajině do jisté míry jsou, budou postupně odcházet. A proč si Barack Obama nerozumí s izraelským premiérem? Prý se spekuluje, že je tajný muslim ovlivněný protiizraelskou propagandou. Analytik: Je úchylné myslet si, že nás přistěhovalci milují. Zní to dobře, přesto důvod k náboženskému vytržení fakticky chybí. V přepočtu na eura je průměrná česká mzda na necelých dvou třetinách minimální mzdy v Německu. Můžeme tedy slavit, ale zatím pouze to, že se mzdová propast vůči Západu po letech opět začala zmenšovat. Velká Británie se po nedávných volbách připravuje na referendum o členství v EU, k tomu v nedělních prezidentských volbách v Polsku zvítězil kandidát euroskeptické a konzervativní opozice Andrzej Duda. Lze podle vás i díky tomuto posilování očekávat nějakou další vlnu posílení protievropských či nacionalistických stran? Jaké jsou šance například Marine Le Penové ve Francii? zdroj:http://echo24.cz/a/wrkHz/jsme-lacina-nemecka-periferie Je úchylné myslet si, že nás přistěhovalci milují. Vykřikují, že nás pobijí. Jde o zničení nás, původních Evropanů Posilování politických stran či hnutí, které jsou skeptické vůči EU, je zcela logické. Nejedná se v podstatě o averzi Evropanů vůči ideji ekonomického společenství evropských států, ale vůči zkorumpovaným byrokratům v Bruselu, kteří neplní svoji základní povinnost. Tou je obhajování a prosazování zájmů většiny Kritéria pro vstup do EU nebude Ukrajina splňovat ještě desítky let, takže asociační dohoda je nesmysl. ParlamentnímListům.cz 13 JE ÚCHYLNÉ MYSLET SI, ŽE NÁS PŘISTĚHOVALCI MILUJÍ. VYKŘIKUJÍ, ŽE NÁS POBIJÍ. JDE O ZNIČENÍ NÁS, PŮVODNÍCH EVROPANŮ občanů a voličů Evropy. Co nám v současné době přináší europanstvo? Stupidní byrokratickou buzeraci kolem názvů potravin a zlodějské ekologické programy, kdy většina občanů platí skupinám lobbystů, kteří prosadili takové nesmysly jako solární zdroje. Místo podpory evropského průmyslu a zemědělství se kdeco vyrábí v zahraničí a dováží na základě plků o volném trhu. Výsledkem je dlouhodobá hospodářská krize, extrémně vysoká nezaměstnanost a postupný pokles životní úrovně většiny obyvatel. Vedení EU se nesnaží problémy řešit ve prospěch voličů, ale pouze úzkých zájmových skupin. Typickým příkladem je Řecko, které bylo rozkradeno za dvě období vlády takzvané pravicové koalice, přičemž peníze byly vyvedeny ze země. Navíc Řecko plnilo svoje závazky na obranu evropského kontinentu a nakupovalo obrovské množství výzbroje, především z Německa a pomocí německých půjček. Vedení EU se ani nepokusilo dopadnout zloděje, ale rozvinulo mediální kampaň na téma, že Řekové jsou flákači a svoje peníze prožrali v sociálních programech. Přitom před krizí měli Řekové nejvíce odpracovaných hodin na obyvatele v EU a svátků a výhod stejně jako v řadě jiných zemí. V současnosti se vedení EU snaží vydřít z řeckých obyvatel s pomocí Mezinárodního měnového fondu, co se ještě dá, a zloději si někde užívají. Mediální bajky poslouží k tomu, že se dále omezí práva zaměstnanců a dále se budou oškubávat a zotročovat s poukazem na Řeky, kteří údajně vše prožrali. a Le Pen(ová) pravděpodobně znamenají posílení občanského odporu proti byrokratům v Bruselu, které podporují především zase byrokraté u plných korýtek a jejich přátelé doma i za oceánem. Evropská unie už totiž slouží pouze svým reprezentantům. Poškodilo by EU či dokonce ČR nějak vystoupení Velké Británie z Unie? Na nedávné tiskové konferenci CEVRO Institutu řekl expremiér Petr Nečas, že odchod Británie z EU by znamenal geopolitickou katastrofu… Odchod Británie by EU příliš nepoškodil, protože hrdý Albion má už tak silně specifické postavení. Především je hlavní americkou základnou v Evropě. Existuje tam více než 120 amerických základen a vojenských pracovišť, mnohá mimo kontrolu britské vlády. Lze předpokládat, že USA tuto svoji kolonii nenechají padnout. Britský odchod by znamenal menší katastrofu, než byla u nás vláda pana Nečase, která těžce poškodila českou pravici, ekonomiku i obyvatele. Výraz geopolitickou znamená světově-politickou. Jak by byla britským odchodem z EU poškozena třeba Brazílie, Somálsko či Vietnam? Největší strach z rozpadu EU, to jest o svoje korýtka, mají samozřejmě byrokrati v Bruselu. Jejich platy a důchody jsou urážkou většiny obyvatel Evropy. Proto jsou ochotni platit z daní svých voličů komukoli a cokoli, pokud jim ta korýtka zůstanou. Prvním krokem k ozdravení EU by mělo být výrazné snížení počtu těchto parazitů a rovněž jejich platů a výsluh. Nikdo z nich by neměl mít větší plat než ministr doma. Měli by se tedy především starat o to, aby v zemích EU byl stejný plat za stejnou práci. Zvrhlá ideologie multikulturalismu, která není ničím jiným, než pokusem o etnickou a ekonomickou likvidaci původních Evropanů již pravděpodobně narazila na výrazný odpor. O pracovně nepoužitelné etnické a náboženské cizince, narkomafiány a teroristy již nemá převážná většina obyvatel Evropy zájem. Poslední kapkou nespokojenosti a nedůvěry je transatlantická smlouva TTIP, která dále zhorší životní úroveň většiny obyvatel, především ve východní Evropě. Pokud někdo tvrdí opak, zeptejme se ho proč, či spíše za kolik lže. Zde můžeme mluvit přímo o zradě evropského vedení. Jména jako Orbán, Duda Do jaké míry můžeme očekávat, že se bude díky politice nového polského prezidenta, který požaduje i stálé základny vojáků USA v Polsku, vyvíjet postoj Evropské unie vůči Ukrajině? Už za Komorowského byli Poláci výraznými zastánci kyjevské vlády a proti Moskvě a dá se čekat, že Duda coby prezident ze strany Právo a spravedlnost v tom ještě přitvrdí. 14 JE ÚCHYLNÉ MYSLET SI, ŽE NÁS PŘISTĚHOVALCI MILUJÍ. VYKŘIKUJÍ, ŽE NÁS POBIJÍ. JDE O ZNIČENÍ NÁS, PŮVODNÍCH EVROPANŮ Prozatím je mezi Dudou a Komorowskim vidět značný rozdíl. Komorowski podporoval ukrajinský oligarchický režim a jeho občanskou válku za americké zájmy. Byl to ve vztahu k USA sluha. Duda, stejně jako mnoho Poláků, nemá k fašistickým Ukrajincům přehnané sympatie. Stačí vzpomenout na banderovský teror a etnické čistky proti Polákům. Polsko je dlouhodobě protiruské, a pokud si bude na svém území živit cizí vojáky, je to jejich věc. Pokud si vzpomínám, vládli tam Litevci, Němci, Rakušané a Rusové. Nikdy to nevedlo k ničemu dobrému. Ozbrojení misionáři přinášejí jen zlo a pro Polsko je Rusko důležitým obchodním partnerem. Duda tedy prozatím hájí především polské zájmy, což je správné a přineslo mu to podporu voličů. Ve vztahu k USA chce být prozatím partner. a jeho naleziště jsou ve značné míře na území ovládaném separatisty. Evropská unie nezíská za svoje peníze nic, nanejvýš příliv imigrantů z rozkradené země. Spojené státy získají prostory k pěstování geneticky upravených obilnin, které budou ničit evropské zemědělství ekonomicky a obyvatele zdravotně. Měli bychom asociační dohodu schválit bez připomínek, anebo je možné uvažovat o návrhu poslance ČSSD Jaroslava Foldyny, který ve své připomínce zohledňuje některé problematické aspekty kyjevské vlády a ukrajinské ekonomiky? Případně je vůbec odpovědné asociační dohodu schvalovat, když i Angela Merkelová hovořila o tom, že tento dokument není vstupenkou Ukrajiny do EU? Již z předešlé odpovědi vyplývá, že asociační dohoda je porušením kritérií EU a nic dobrého nepřinese Evropanům ani Ukrajincům. Měli bychom ji odmítnout. Paní Merkelová je svým poskakováním mezi zájmy Německa a USA doslova trapná. Poslanecká sněmovna se před týdnem nakonec vůbec nedostala k projednávání asociační dohody s Ukrajinou, což někteří komentátoři kritizovali jako skandál, když zrovna v ten den byl na návštěvě ČR ukrajinský ministr zahraničí, který si s Lubomírem Zaorálkem notoval. Je špatně, když česká Sněmovna bez jakýchkoli námitek nebo připomínek ihned dohodu neschválila? Východoukrajinští povstalci se prý vzdali plánu na existenci samostatného Novoruska. Nedávají tím zapravdu Kyjevu v jeho „protiteroristické operaci“, když vlastně říkají „Zkusili jsme to, nevyšlo to, tak na to kašleme?“ Podle mého názoru je asociační dohoda nesmysl, protože Ukrajina nesplňuje a dlouho, pravděpodobně desítky let, nebude splňovat kritéria pro vstup do EU. Je to politicky nestabilní a děsivě zadlužený stát, který nezkrachoval jen proto, že americké finanční kruhy odkoupily část jeho dluhů. Asociační dohoda je pouze cesta k okrádání obyvatel Evropy. Miliardy z EU, které směřují na Ukrajinu lze považovat za vyhozené peníze na podporu amerických zájmů, které rozkradou oligarchové. V Evropě by rozhodně našly lepší uplatnění. Rozdíl je v tom, že americké korporace již na Ukrajině koupily, co se dalo, nebo využily ukrajinský majetek, především úrodnou černozem jako jistinu proti půjčkám. Ukrajina je fakticky kolonií Mezinárodního měnového fondu, který je především americkým ekonomickým nástrojem. Nad ukrajinskou těžbou břidlicového plynu se vznáší velký otazník, protože je v podstatě nerentabilní Již dávno před tím, než mi byl v srpnu minulého roku vystrašenými televizními potentáty zakázán vstup do ČT, jsem říkal, že se jedná především o občanskou válku mezi Ukrajinci. Rovněž jsem tvrdil, že Rusko separatistická území nechce a nepřevezme. Můj názor se nezměnil. Důvodem je fakt, že jsou ekonomicky neživotaschopná. Dohodnout by se měli opět Ukrajinci, a to rychle, než oligarchové rozkradou i finance z Evropy. Rusko dokáže tamní situaci ovlivnit i bez střílení. Ukrajina je na něm ekonomicky životně závislá. I nikoli ideální životní podmínky obyvatel na Krymu budou rájem ve srovnání s ukrajinskou realitou. Miliony Ukrajinců pracujících v Rusku budou vyprávět o stabilní zemi, kde sice vládne kapitalismus, ale také pořádek, vládcové kradou rozumně a nechávají žít i svoje poddané. K něčemu takovému má Ukrajina daleko. 15 JE ÚCHYLNÉ MYSLET SI, ŽE NÁS PŘISTĚHOVALCI MILUJÍ. VYKŘIKUJÍ, ŽE NÁS POBIJÍ. JDE O ZNIČENÍ NÁS, PŮVODNÍCH EVROPANŮ Ruský prezident při setkání s prezidentem Milošem Zemanem prý řekl, že Rusko hodlá dodržovat minské dohody do posledního písmene. Český ministr zahraničí ale nedávno prohlásil, že Rusko opět posílá na východ Ukrajiny vojáky. Jak to tedy je? Kdo plní nebo neplní dohodu Minsk II? hdy zcela bezcharakterních překabátěných bolševiků a agentů sovětské rozvědky. Podivné, doslova novátorské označení zbrojní analytik pravděpodobně vymyslel nějaký vojenský expert z ČT 24. Hodnocením počtů výzbroje zahraničních armád se totiž zabývají zpravodajci, případně jejich analytici. Zbrojní analytik se obvykle zabývá konstrukcí či technologií výroby zbraní a munice, případně zbraňových systémů. To tedy úvodem. Kde se válčí, tam lze obvykle zaznamenat zbrojení. Opačný vývoj by byl nevšední raritou v celé známé historii válek. Separatisté už toho moc nenazbrojí, Rusko k jejich vyzbrojování ztrácí důvod. Byly by to vyhozené peníze a mezinárodní problémy. Ukrajinská vláda se snaží zbrojit, ale bez velkého výsledku. Vůdcové americké zahraniční politiky a jejich „Sancho Panzové“ z EU už pravděpodobně, bohužel dosti pozdě, zjistili a hlavně pochopili, že Ukrajincům nechybí zbraně, ale vojáci ochotní bojovat za zisky oligarchů. I na to už jsem upozorňoval. Nedávný mediální povyk kolem dodávek zbraní na Ukrajinu tedy vyšuměl jak vánek z hor. Zbraně by se mohly octnout za úplatu nejen v rukou separatistů, ale i ruských zbrojních analytiků. Vypuknutí většího konfliktu nečekám, zvláště po varování pana Kerryho ukrajinskému prezidentovi. Ani jedna strana konfliktu není schopna aktuálně vést rozsáhlé útočné operace. Spojené státy by válku na Ukrajině, která by pod nějakou záminkou přerostla ve válku NATO s Ruskem a na účet Evropy, uvítali. Problém je v tom, že převážná většina obyvatel Evropy se do boje za americké zájmy nehrne, i když zkorumpovaní politici, média, neziskovky a aktivisté dělají, co mohou. Ale povykování všemožných českých televizních a internetových odborníků o ruském nebezpečí si ještě užijeme dost. Minsky jsou velká komedie. Minsk I byl z bezpečnostního hlediska lepší než Minsk II, a přesto nevydržel. Problém je v tom, že USA již ztrácejí půdu pod nohama z hlediska možnosti vyvolání války s Ruskem. Aktuálně již pravděpodobně takový scénář nemá prioritu. Dokladem je ostatně nedávné varování ze strany USA prezidentu Porošenkovi, aby zastavil svoje válečnické choutky. Momentálně se vymýšlejí blbosti jako ruský útok na litevský plynový terminál a američtí vojáci nadšeně cvičí střelbu z tanků u ruských hranic. To je podle reprezentantů EU v pořádku, ba doslova mírumilovný čin. Ale prověrka ruského letectva, které je několikanásobně slabší, než letectvo NATO v Evropě je nepřátelská provokace a doklad ruské agresivity. Osobně jsem toho názoru, že ruští vojáci jako dobrovolníci, instruktoři, poradci atp. na separatistických územích jsou, což ostatně tvrdím už téměř celý rok. Pochybuji však o tom, že by tam byly aktuálně organické jednotky ruské armády. Rusko v podstatě nemá důvod posílat na separatistická území další vojáky. Spíš se dá očekávat, že budou postupně odcházet. Podle zbrojního analytika Jaroslava Štefce je možné zaznamenat zbrojení na obou stranách ukrajinského konfliktu a můžeme proto očekávat vypuknutí většího konfliktu. Očekáváte to? Kolegu Štefce znám řadu let z práce na ministerstvu obrany jako člověka, který používá hlavu k myšlení, nikoli vnikání do pozadí nadřízeným. Proto byl vyhnán, zatímco jiní to dotáhli na vysoké posty doma i na velitelství NATO. Stačí jen používat hlavu správným způsobem. Podle toho také vedení našeho ministerstva i NATO vypadá. Přehlídka sluhů cizích zájmů, mno- Co současné vnitroukrajinské politické dění? Spekuluje se o výměně vlády, oligarchové bojují mezi sebou a ekonomika dál propadá. Navíc dokonce už i renomované západní listy píší o tom, že Kyjev dosud žádné skutečné reformy neprovedl. 16 JE ÚCHYLNÉ MYSLET SI, ŽE NÁS PŘISTĚHOVALCI MILUJÍ. VYKŘIKUJÍ, ŽE NÁS POBIJÍ. JDE O ZNIČENÍ NÁS, PŮVODNÍCH EVROPANŮ Jak jsem již uvedl, Ukrajina je v katastrofální ekonomické situaci, daleko horší, než například Řecko. Polovina jejího exportu míří do Ruska. Prakticky bez něj nemůže existovat. Produkty jsou v EU nezajímavé nebo nekonkurenceschopné. Nikdo tam nechce investovat, protože riziko je obrovské. Navíc tam bují korupce, politické a ideologické násilí a kriminalita. Můžeme mluvit o vládě oligarchů, kteří rozkradli zemi. V současnosti mohou rozkrást ještě pomoc z EU. Vzhledem k chudobě většiny Ukrajinců lze provádět jakési ekonomické reformy jen obtížně. Výrazné zvýšení cen benzínu, nafty, elektřiny a dalších komodit vrhne velkou část obyvatel hlouběji pod hranici bídy. Přitom mezi lidmi je plno zbraní. Mnoho Ukrajinců se tak dostane do pozice marxleniských proletářů, kteří už nemají co ztratit s výjimkou svých okovů. Buď utečou do zahraničí, nebo bude druhý Majdan. Zároveň nelze dlouho živit přerostlou armádu a ještě zbrojit. Smysluplnou reformou by bylo vyhnání oligarchů a zabavení jejich nakradeného majetku. Ale něco takového přece není v demokratické zemi možné. Vývoj na Ukrajině bude ještě zajímavý, ale pro většinu Ukrajinců neradostný. Země se každopádně vylidňuje, takže by si tam různí Porošenkové, Jaceňukové a další mohli dovézt nějaké islamisty, aby udělali radost strýci Obamovi či tetě Clintonové. Konec konců jí přispěli více než deseti miliony dolarů na volební kampaň. A potom, že na Ukrajině nejsou peníze. dopadem takzvaných sankcí na vlastní obyvatele. Samozřejmě rozhazuje peníze svých občanů, nikoli platy zkorumpovaných byrokratů. Jak jsem již uvedl, reformy na Ukrajině jsou v podstatě mimo realitu. Z Ukrajiny bude pravděpodobně černá díra na peníze jako Kosovo, kde si kupují nemovitosti náčelníci islamistických teroristů a válčí mezi sebou. O tom se ovšem v ČT 24 nemluví. Z hlediska demokracie a lidských práv to na Ukrajině vypadá jako v Libyi či Afghánistánu. Pravdu má ten, kdo má moc, tedy peníze na placení soukromé armády, případně podporu ze zahraničí. Momentálně se tam provádějí politické čistky a lustrace. Nelze se divit cestě českého demokrata a bývalého šéfa ÚSTRu Žáčka. Pod pláštíkem boje proti vnitřnímu nepříteli a ruským agentům se tam krade, loupí, vraždí a vyřizují se účty. Ani jsem netušil, že na Ukrajině jsou ještě nějaká opoziční média. Něco takového je možné spíš ve zločinném a nedemokratickém Rusku diktátora Putina, kde může (pro)americký plátek Novaja gazeta beztrestně lhát a napadat politickou reprezentaci podporovanou 90 % obyvatel. A u nás jej nadšeně citují jako odborný a objektivní informační zdroj. Pokud by si nějaké periodikum dovolilo něco takového v USA, tak by ho pracovníci FBI a justice v souladu s platnými zákony svižně zrušili pro neamerickou činnost. Politici v Bruselu se především starají o americké zájmy, takže na Ukrajině a v Pobaltí se mohou veřejně roztahovat nacisté a fašisté, kteří by v EU končili v kriminále. Jenže v americkém boji proti Rusku je dobrý nacista, islamista, terorista i kriminálník. Kdyby Brusel podmínil poskytnutí finanční pomoci Ukrajině vytvořením koridoru kolem území separatistů, který by kontrolovaly mezinárodní síly, bylo by po většině problémů. Jenže potom by nešlo denně povykovat z Kyjeva o útocích separatistů. Neochota a výmluvy z Kyjeva z hlediska realizace bezpečnostního koridoru jasně ukazují, kdo chce válčit. Bez válečného napětí a politického teroru, které zaslepují mnoho Ukrajinců, by se totiž režim v Kyjevě pravděpodobně už zhroutil. Jenže něco takového nelze se nemůže dařit do nekonečna. Evropská unie, v jejímž zájmu zcela jistě není mít vedle sebe destabilizovaného a rozvráceného souseda, bude Ukrajinu i nadále sanovat a „půjčovat“ jí peníze. Proč ale není finanční pomoc jasně podmíněna přísnými reformami, demokratizací a dodržováním lidských práv? Nebo by nás nemělo zajímat, že finančně pomáháme zemi, jejíž aparát podporuje oslavování banderovců a potírá opoziční média? A do jaké míry Brusel dohlíží na dodržování minských dohod i ze strany Kyjeva? Díky hlouposti a lumpárně svojí politické reprezentace se vedení EU dostalo na Ukrajině do vleku USA a platí za to. V první řadě 17 JE ÚCHYLNÉ MYSLET SI, ŽE NÁS PŘISTĚHOVALCI MILUJÍ. VYKŘIKUJÍ, ŽE NÁS POBIJÍ. JDE O ZNIČENÍ NÁS, PŮVODNÍCH EVROPANŮ Jak je to se současnou realitou v Ruské federaci? Někteří komentátoři mluví o přitvrzování propagandy, posilování cenzury a opoziční novináři se cítí pod větším tlakem. Jak Rusko uspělo s reformou ekonomiky? Bude Putin schopen uspokojit materiální nároky obyvatelstva? Do jaké míry je možná dohoda mezi Západem a Ruskem? Někteří analytici hovoří o tom, že nastává doba opětovného usmiřování USA a Ruska. Washington prý přehodnocuje své zahraničněpolitické priority, protože víc než Ukrajina je pro něj nyní zásadnější situace na Blízkém východě, především kolem Sýrie nebo jednání o íránském jaderném programu. Vnímáte to stejně? Dělají Spojené státy dobře, že se v tomto chtějí s Ruskem sblížit, anebo to bez Moskvy nepůjde? Přitvrzování propagandy je v aktuální politické situaci zcela logické. Můžeme to vidět v Rusku, EU, USA a především v ČT 24. Tam se už nedělá nic jiného než jednostranná neobjektivní propaganda. Řádění Novoj gazety, případně jiných aktivistů, tedy agentů a dnes již ilegálních amerických neziskovek, tedy rezidentur v hybridní válce proti Rusku není zrovna dokladem tvrdosti tamní cenzury. Nelze se divit, že opoziční novináři placení z USA se cítí pod tlakem, jestliže ruského prezidenta a vedení země podporuje až 90 % obyvatel. Jsou tam logicky považováni za blbce a zrádce a moc dobře to vědí. Možná se někteří přesunou do přátelštějšího českého prostředí a budou šířit svoje lži a nenávist za dolary v našich médiích. Otázkou je, co vlastně označujeme za západ. Amerického finančníka, bruselského korupčníka, občana Německa s průměrným platem 2 500 EUR, českou levnou pracovní sílu v německé fabrice, polského katolíka, českého bezvěrce, vietnamského obchodníka, islamistického přistěhovalce, nebo ukrajinského fašistu? Co je spojuje, kdo z nich reprezentuje ten slavný západ? Západ je mýtus minulosti, který byl zničen americkým ekonomickým pseudoliberalismem a multikulturalismem. Občanská válka na Ukrajině prokázala, že americké politice se nedá dlouhodobě věřit, protože se drží desítky let zastaralých schémat války proti Rusku. Jen hledá jiné záminky a cesty k získání další kolonie. Spojené státy se s Ruskem sblížit nechtějí, potřebují jen oddechový čas před dalším tažením. K jejich smůle jich už všude mají plné zuby. Američan je nepřítel pro většinu obyvatel v Latinské Americe, Asii i Africe. I ve spojeneckých zemích typu Saúdské Arábie mají rádi USA jen ti, kteří vládnou a zároveň se bojí vlastních občanů. Proto se strýc Sam tlačí s TTIP do Evropy. Tady má obdobné spojence jako v Saudské Arábiií, jen to nejsou muslimové, prozatím. Reforma ekonomiky se nedá dělat za měsíc. Podle mého odhadu to potrvá až pět let. Potom budeme moci hodnotit. Do té doby ovšem dojde v mezinárodní politice k řadě změn, takže možná nebudou reformy potřebné v celém rozsahu. Kromě toho je zde nezanedbatelný spojenec, Čína. Obyvatele Ruska vytrénovala občanská válka, druhá světová válka, nacistický teror, ekonomická blbost chruščovovských a brežněvovských politruků, perestrojka i jelcinovský korupční režim, který měl evidentně ukrajinský oligarchický scénář. Až na prodejnou malou menšinu proamerických aktivistů nemají zájem stát se americkou kolonií ukrajinského typu. Lze předpokládat, že dočasné zásobovací problémy zvládnou, byť občas se zaťatými zuby. Mají totiž perspektivu, že nebudou posledními žebráky ve vlastní zemi. Mnozí Evropané jim jednou budou z multikulturního ráje TTIP závidět. Do vlasti a národa se vyplatí investovat, což ruské vedení včas pochopilo. Poslední dobou lze pozorovat, že si Barack Obama příliš nerozumí s Izraelem, nedávno celkem ostře kritizoval premiéra Netanjahua. Kde hledat příčiny možných neshod? USA byly vždy vnímány jako silný spojenec Izraele. Co tím může Washington sledovat? Neoficiálně se spekuluje o tom, že Obama je tajný muslim, takže na něj má vliv muslimská protiizraelská propaganda. Izrael 18 JE ÚCHYLNÉ MYSLET SI, ŽE NÁS PŘISTĚHOVALCI MILUJÍ. VYKŘIKUJÍ, ŽE NÁS POBIJÍ. JDE O ZNIČENÍ NÁS, PŮVODNÍCH EVROPANŮ navíc neprojevil dostatečné nadšení pro stupidně vedené americké tažení na Ukrajině. Logicky, jestliže tam mají výrazné slovo fašisté odvolávající se na vzory osvědčené v době holocaustu. Jak jsem již kdesi uvedl, americká zahraniční politika je v současnosti tak bezohledná a bezcharakterní, že je schopna hodit svého spojence přes palubu, pokud by tím něco získala v boji za ovládnutí Evropy a proti Rusku. V praxi to vidíme ve spojenecké Evropě, která se ničí nesmyslnými sankcemi, vyhazováním peněz ukrajinským oligarchům a riskuje válku s Ruskem pro americké zájmy. Islamisté jsou dlouhodobými spojenci USA ve válce s Ruskem a zároveň nepřáteli Izraele. V současnosti mají za úkol zlikvidovat s americkou pomocí Sýrii a zároveň jako uprchlíci rozvrátit a destabilizovat Evropu. Mezi islamisty můžeme v současnosti započítat i převážnou většinu takzvaných Palestinců, kteří bojují jako teroristé proti Izraeli. Na přání USA se jim dostává podpory od řady zkorumpovaných politiků v Bruselu i v jednotlivých členských státech EU. Jenže Izraelci mají svoje zkušenosti a nehodlají prodat svoji vlast nějakému multikulturalismu s islámskou tváří, což amerického prezidenta popouzí. Evropě udělat další a na ty doma kašlou. Neznají jazyk, většinou nic neumí, takže budou automaticky parazitovat na evropském sociálním systému a rozvracet evropskou společnost. V naprosté většině jsou muslimové, což v převážném množství vytváří potenciální bezpečnostní problém. Řeči o hodných muslimech jsou mimo realitu. Kde je ta většina hodných v praxi, proč se extrémistů nezbaví? Část z uprchlíků jsou členové skupin organizovaného zločinu a někteří pravděpodobně i teroristé. Nedávno to uvedl libyjský ministr vnitra. Představa, že nás multikulturně milují je doslova úchylná. Jsou to vesměs rasisti, kteří nemají rádi bělochy, nanejvýš jejich dcery, majetek a sociální systém. Evropa je evidentně nepotřebuje, přičemž imigrace má být zasloužená výsada, a nikoli právo. Desítky let posloucháme o úžasných kladech multikulturalismu. Zajímalo by mne, jaké jsou jeho přínosy. Ve Švédsku multikulturně vzrostl počet znásilnění, Paříž je špinavá, přes Kosovo tečou do Evropy drogy. V Berlíně nedávno táhly skupiny imigrantů a vykřikovaly, že nás všechny pobijí. O tom ČT 24 samozřejmě neinformuje. A německá policie se stará o Pegidu. Přijímat bychom měli pouze použitelné a perspektivní odborníky. Ostatní ať se afričtí bojovníci za americké zájmy multikulturně obohacují islámem, drogami, násilím a AIDSem doma, nebo mohou vyrazit do USA. Jak nahlížíte na současnou debatu kolem kvót pro přerozdělování uprchlíků jednotlivým členským zemím EU? A jak by se Evropa měla k masivní imigraci ze serveru Afriky zachovat? Přijímat a pomáhat všem nebo se zcela uzavřít? Islámský stát vítězí, přestože proti němu bojujeme. Jak je to možné? Jaké jsou reálné možnosti Západu IS zničit? A čím si vysvětlit politiku USA vůči Bašáru Asadovi, který ale také proti islámským radikálům bojuje, a my mu de facto podrážíme nohy? Takzvané uprchlíky je třeba jednoznačně odmítnout. Jsou to vesměs mladí černoši v bojeschopném věku, zatímco ženy a děti prakticky chybí. Proto je třeba jim vysvětlit, že svobodu, demokracii, lidská práva a blahobyt si budou muset vybojovat a odpracovat doma. Evropa je přelidněná. Především je třeba vycházet z principu reciprocity, tedy kolik našich obyvatel tam, tolik od nich k nám. Vytvořit pro ně uzavřené sběrné tábory, kde budou žít do ukončení bojů doma a poté tam budou přepraveni na náklady svojí země. Preferovat jako dočasné imigranty (!) rodiny s dětmi, ostatní poslat domů i násilím. Jestliže nebrání svoje rodiny, k čemu jsou dobří? Pravděpodobně si chtějí v Sýrie je ilustrativním příkladem americké politické bezohlednosti. Prezident Asad bojuje evidentně proti islamistickým teroristům. Určitě není horší demokrat, než saúdské panstvo, které financuje islamistický terorismus po celém světě. Problém je v tom, že Asad má dobré vztahy k Rusku a o syrské území má zájem Turecko, americký spojenec v prostoru Černého moře. Takže teroristé jsou prohlášeni za umírněné a jsou vyzbrojováni přes Turecko. Přebytečné posílá strýc Sam do Evropy, aby mu je 19 V BÍLÉM DOMĚ ZRUŠILI PUSSY RIOT VÍZA A ŠUPEM JE VYPOKLONKOVALI Z USA; CO NA TO TVARŮŽKOVÁ...? živila a páchala tak ekonomickou a etnickou sebevraždu. Takzvaný Západ může porazit povstání v Iráku, ale nezastaví nástup islamismu, pokud ho budou USA podporovat. Islamisté mají navíc evidentně vysokou bojovou morálku. Dokladem jsou sebevražední útočníci, včetně žen. Když islamisté prohrají v Iráku, přesunou se jinam. Nakonec se v rozvrácené Africe spojí proti USA a EU. Na rozdíl od Evropanů a Američanů, kteří se dopracovali k vrcholu sobeckosti, dokážou islamisté držet pohromadě, mají společnou ideologii, opírají se o prověřené hodnoty rodiny a kmene, neváhají spolupracovat v boji proti příteli a nelitovat obětí. Můžeme, či spíše musíme zastavit jejich přesun do Evropy, jako to udělalo Japonsko nebo Austrálie, kam jednoduše nesmějí. To není otázka politických mediálních hrátek mezi takzvanou pravicí a takzvanou levicí, ale prostého přežití Evropanů. Aktuální střet probíhá mezi evropskými vlastenci a americkými zájmy. Imaginární ohrožení Evropy Ruskem a války na dohled od Evropy, stejně jako islamizace Evropy jsou jen produkty americké zahraniční politiky. Madonna i Hillary Clinton, si usmyslely, že někoho zajímá jejich punk a zúčastnily se protestů v zuřícím Fergusonu; kde ale narazily. Napřed hrdě samy o svém exhibicionismu referovaly na sociálních sítích; ovšem, ouha, žádná sláva, naopak. Odpověď nenechala na sebe čekat - na stránkách Bílého domu se objevila petice s požadavkem zrušení víz pro celou ”trojici” a vystěhování jí z USA. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Analytik-Je-uchylne-myslet-size-nas-pristehovalci-miluji-Vykrikuji-ze-nas-pobiji-Obohati-nasAIDSem-Jde-o-zniceni-nas-puvodnich-Evropanu-376952 V Bílém domě zrušili Pussy Riot víza a šupem je vypoklonkovali z USA; co na to Tvarůžková...? ”Ruští aktivisté ze skupiny ”Pussy Riot” - N. Tolokonniková, M. Aljochina a P. Verzilov - přijely propagovat vulgární, amorální a nekřesťanský způsob života,- napsal autor petice. - V Rusku byly odsouzeny za šokující, urážlivé a amorální činnosti v katedrále Krista Spasitele. Američané si váží jakýchkoli názorů, ale náš ”pohár trpělivosti” přetekl poté, co tito aktivisté se zúčastnili nelegálních protestních akcí ve Fergusonu a New Yorku. Domníváme se, že účast cizinců v podobných akcích je nepřípustná. My, Američané, vyřešíme svoje problémy samostatně, bez pomoci cizinců, kteří mají špatnou pověst... https://petitions.whitehouse.gov/petition/revoke- Další dobrá zpráva ČT; redaktorka Tvarůžková, ”rodem” z Loštic na Olomoucku, se údajně opět chystá využít poplatky televizních koncesionářů. Místo do Londýna nyní poletí do New Yorku a Fergusonu.. Cíl? Znovu Pussy Riot. Její oblíbená punková partička má totiž v Americe problém; Pussy Riot, poté, co je přijaly v Americe s takovou pompou 20 V BÍLÉM DOMĚ ZRUŠILI PUSSY RIOT VÍZA A ŠUPEM JE VYPOKLONKOVALI Z USA; CO NA TO TVARŮŽKOVÁ...? visas-tolokonnikova-alekhina-and-verzilov-and-prevent-thementering-united-states beseda nebo diskuse“ byla ve hře i Zuzana Tvarůžková za Interview ČT 24 se členkami Pussy Riot (Londýn - Česká televize Praha). Sice nevyhrála, ale není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. http://olser.blog.idnes.cz/c/460448/soros-jak-byt-vzoremzido-plutokratickeho-bolsevickeho-sionistickeho- No, prosím, dokud tyto ”ku*dy” znesvěcovaly katedrálu v Rusku, byly to hrdinky, přijímané Hillary Clinton a dalšími celebritami. Když se postavily za pouliční demonstranty v USA, jsou to najednou ”cizinci, kteří mají špatnou pověst” - a pryč s nimi!!! Kdepak jsou jejich čeští obhájci? Kubišová, biskup Malý, kníže Schwarzenberg...? Takto se v grupensexu předvádějí morální nositelky Ceny Václava Havla za kreativní disent... http://urod.ru/news/6207/ “Jsou to paradoxy, co?” říká sládek v Audienci Václava Havla, duchovního otce Pussy Riot a Tvarůžkové. Občas měl světoznámý dramatik pravdu. Svět se řítí do ďáblovy ři…. Karikaturisté Charlie Hebdo urazili Proroka Muhammada a bez zaváhání je zastřelili islamisté. Pussy Riot zhanobily křepčením a sprostou písní pravoslavný chrám Krista Spasitele a dostaly Cenu Václava Havla za kreativní disent. Je neuvěřitelné, za co všechno si mohou dnešní rozverné dívky vysloužit novinářské a jiné kreativně vypocené ceny…? Tak se znovu podívejme, copak jsou to za květinky - Pussy Riot... Ovšem, každý začátek je těžký. http://youtu.be/65w8XMUQ3t4 Tak se nám předvedla alespoň redaktorka ČT Zuzana Tvarůžková ucházela o Novinářskou cenu 2014 za investigativní londýnský rozhovor se dvěma členkami Pussy Riot. Škoda, že místo Londýna neutrácela peníze koncesionářů za cestu do Moskvy, kde by mohla natočit reportáž z tamního Biologické muzea; omladina si v něm uspořádala komsomolské povyražení a jako správná žurnalistka by se sama mohla na vlastní oči zúčastnit tohoto Timurovského spektáklu… Nyní může vše napravit a vydat se na interview do Fergusonu... Jak uvedla iDnes.cz, v roce 2008 si členové Vojny včetně těhotné Tolokonnikovové společně zasouložili v moskevském biologickém muzeu (na fotodokumentaci z akce se podívejte zde). Pod heslem ”Mr**me na následníka medvídka” tak protestovali proti nástupu Dmitrije Medveděva do prezidentské funkce. Nakonec se to jí i koncesionářům vyplatilo. V česko-americké soutěži Novinářská cena 2014, sponzorované George Sorosem, mj. v kategorii audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší rozhovor, 21 V BÍLÉM DOMĚ ZRUŠILI PUSSY RIOT VÍZA A ŠUPEM JE VYPOKLONKOVALI Z USA; CO NA TO TVARŮŽKOVÁ...? http://slovnik.seznam.cz/en-cz/word?q=pussy&id=2LD6uPhJBrA=,A9ay9PduRn8 Ihned se análně v pražském Lucerna Music Baru uskutečnil koncert na podporu uvězněných hudebnic z ruské rockové kapely Pussy Riot. Jeden z organizátorů a vystupujících, lídr skupiny “Už jsme doma” Miroslav Wanek, řekl, že Pussy Riot mají právo na názor….” Co asi říká na souložení Naděždy Tolokonnikovové, těhotné členky této “skvělé dokonale intonující” skupiny? Pussy Riot prostě vždy koncertovaly na ilegálních místech, aby vzbudily pobouření. V barevných kuklách a pestrých šatech se kromě pravoslavného chrámu objevily třeba na střeše trolejbusu, ve stanici metra nebo v luxusním butiku. Vždy za pohoršených pohledů kolemjdoucích. Takže, žádné kočičky či číče, ale něco, co by vzbudilo veřejné pohoršení, tedy rozhodně ne číče, jež by nikoho nepobouřily…Navíc český prezident vlastně jako první z politiků otevřeně a v přímém přenosu řekl, co název Pussy Riot znamená v češtině. V překladu název Pussy Riot je něco jako „Kundí vzpoura“. Dále pak Miloš Zeman citoval některé texty jejich písní, které jsou rovněž plné vulgárních výrazů, především s odkazem na pohlavní orgány a obecně sexuální tematiku. Příklady táhnou... Skupina osmi aktivistů v barevných maskách v chrámu na Pražském hradě zazpívala upravený Svatováclavský chorál kritizující vládní návrh na vyrovnání s církvemi. Mezi dopoledními bohoslužbami rozvinula skupina osmi aktivistů v barevných kuklách transparent „Svatý Václave, vyžeň Duku s Nečasem“ a spustila novodobý chorál kritizující církevní restituce. Po chvíli jejich vystoupení přehlušil svojí hrou varhaník a skupinka z chrámu odešla ven. Hlídkující policista jim přitom pouze zabavil transparent. Podle zmíněných dvou členek však prý český prezident neví, o čem mluví, a netuší, co ve skutečnosti Pussy Riot dělají. Tolokonnikovová s Aljochinovou označily prezidenta Miloše Zemana za „patriarchálního blbečka“. Ten reagoval v Parlamentních listech na citované výrazy dlouhým a evidentně upřímným smíchem. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/FOTO-Tohlemusite-videt-V-Plzni-vystavuji-obraz-s-nazvem-Kunda-z-Lan345582 Kdo jiný by fandil veřejně s kýmkoli a kdekoli souložící dívky, než orálně svým mužem podvedená zřejmě budoucí prezidentka USA Hillary Clintonová…? Pak prezident Zeman v Hovorech z Lán kritizoval k.ndy sem, k.ndy tam a bylo zle převelice. Přitom v překladu znamenají „pussy riot“ mj. Číče, resp. Kundiičky, co dělají výtržnosti… Kundí výtržnost… Už vím, kdo je v této kauze trapný. Sláva Bohu, že to ještě není s českou inteligencí tak špatné, jak to prachšpatně předvádí Kubišová, Kocáb, Schwarzenberg, Malý a další mocipáni, co protestovali proti uvěznění těchto lepých děv. „Dobře, mohu vám nabídnout důkaz pravdy, ale obávám se, že nebudete mít odvahu ho uveřejnit. Dostal jsem právě sérii fotografií, které dokumentují Pussy Riot. Máte-li odvahu, a každý skutečný novinář by měl mít odvahu, jako američtí novináři při aféře Watergate, pak jim pošlete od patriarchálního blbečka 22 V BÍLÉM DOMĚ ZRUŠILI PUSSY RIOT VÍZA A ŠUPEM JE VYPOKLONKOVALI Z USA; CO NA TO TVARŮŽKOVÁ...? pozdrav, který bude obsahovat sérii asi deseti fotografií z jejich bohulibé činnosti. Myslím si, že víte, o čem mluvím,“ naznačil prezident s tím, že do hradní kanceláře mailem dorazila série fotografií, které se v posledních dnech šíří českým internetem. http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Pussy-Riot-a-CTspolecne-v-Londyne-Zeman-ted-vi-jake-to-je-byt-oznacovan-zaamoralniho-346053 Nyní na snímcích několik členů a členek ruského seskupení Pussy Riot veřejně souloží v muzeu za běžného provozu, Tolokonnikovová je během toho dokonce v pokročilém stadiu těhotenství a výrazy zachycených souložících párů navíc připomínají stavy po požití různých psychotropních látek. Říká se tomu performance, radikální “umělecké” skupiny “Vojna”, “Palácový převrat”, “Mrdáme na následníka medvídka” a další. Fotografie i videozáznam z této akce jsou veřejně dostupné na internetu (+18). Až budou v bazilice Sv. Petra močit a souložit Femen a Pussy Riot 23 MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KYJEVA Připomeňme si tedy ještě výrok Karla Schwarzenberga k rozsudku nad Pussy Riot: „Velice vás obdivuji. Držte se. Rusko získá svou důstojnost a svobodu. Všichni na vás myslíme. Pokouším se je podpořit, poněvadž ty holky jsou opravdu báječné, já je opravdu obdivuji. Je dobré upozornit ruské politiky, že někoho zavřít kvůli představení je v dnešní době opravdu poněkud mylné.“ Ovšem, „kundičky“, pardon, jen „kočičky“, miluje i Marta Kubišová. Její slova: “Rozsudkem se (Rusko) ocitlo na seznamu banánových republik. Je to celé nesmysl, už to, že jsou soudně stíhány.” Za ostudu považuje celou akci i biskup Václav Malý. Nemyslí však ostudu, že punkerky vnikly a zpívaly v chrámu, ale že byly zatčeny. “Když se ta děvčata omluvila, měla by dostat nanejvýš pokutu, ale rozhodně nebýt vystavena trestnímu stíhání. Čekal bych od moskevského patriarchy, že řekne: Ta děvčata osvoboďte. Mrzí mě, že od vedení pravoslavné církve nezazněl ani jeden hlas, který by řekl: Toto trestní stíhání je nevěcné,” řekl Malý. dentu Obamovi, jemuž opět N. Tolokonniková a M. Aljochina jistě vzkáží to, co prezidentu Zemanovi, že ho mají za „patriarchálního blbečka“... Možná ke všemu brzy černoši z Fergusonu, Baltimoru a jiných míst vyženou z Ameriky po Pussy Riot i svého černého soukmenovce... A též mě napadlo, že i Malý je biskup, co na Letné též politizoval: „Gusto, je tu husto!“. Jistě si stojí i za texty Pussy Riot. Připomeňme si je: „Černá kutna, zlaté nárameníky a všichni farníci se plazí k pokloně. Zjevení svobody na nebesích… Hovno, hovno, hovno Boží. Hovno, hovno, hovno Boží… lépe kdyby v Boha, vymrdanec, věřil.“ Ještě, že nepoužili v Česku populární Bič Boží zdroj:http://olser.blog.idnes.cz/c/462576/v-bilem-dome-zrusilipussy-riot-viza-a-supem-je-vypoklonkovali-z-usa-co-na-totvaruzkova.html Mráz přichází z Kyjeva Do diskuze s řadou názorů ke svérázným výrokům prezidenta Zemana z Lán přispěli také umělci z Plzně. Konkrétně dva profesoři ze střední umělecké školy Zámeček - Karel Švuger a Jiří Světlík. Během několika dnů připravili na společnou výstavu v galerii Visio Art ve čtvrti Roudná dvě kontroverzní díla. Švuger se tu prezentuje obrazem Kunda z Lán, Světlík pak Vulva Laudis... Stanislav Blaha Ve vězení už sedí více než 750 lidí, za ”shromažďování otevřených informací o vojenských základnách” můžete jít sedět na devět let, za ”projevy namířené proti mobilizaci” je možno dostat dokonce let dvanáct. EU mlčí. Inu, již se těším na rozhovor Zuzany Tvarůžkové v ČT s aktivisty Pussy Riot z Fegusonu, v němž se dostane co proto i prezi- Zlaté a valutové rezervy Ukrajiny se vypařily (více zde ). Ukrajina v nejbližší době asi vyhlásí státní bankrot, který už de facto 24 MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KYJEVA pro demonstranty, kteří vloni obsadili centrum Kyjeva, je, že nová vláda vedená Porošenkem a premiérem Arsenijem P. Jaceňukem neplní své sliby, že zlikviduje všeobecně rozšířenou korupci. Místo toho vláda uvízla v nových obviněních z přečinů a politicky motivovaného přikrášlování statistik. Parlament, v němž mají velkou většinu proevropské strany, v dubnu hlasoval pro vytvoření zvláštního výboru, který má vyšetřovat obvinění, že Jaceňuk, zdvořilý anglicky hovořící pán obdivovaný na Západě, a jeho kabinet se dopustili zpronevěry státních prostředků za více než 325 milionů dolarů. O politice vlády Arsenije Jaceňuka jsme podrobně psali v článku Finanční mrchožrouti se slétají na Ukrajinu . Obírání státní mrtvoly začalo a nyní se můžeme těšit na skutečné lidové majdany okradených a nakonec možná i vyhladovělých občanů. Nacionalismus je nenasytí, a války vedená pro zájmy Západu už vůbec ne. A pro jistotu je třeba najít nepřátele doma. A opozici je třeba průběžně vraždit a mučit, viz náš článek Vraždy a ”sebevraždy” kritiků kyjevské junty . Oligarchy je třeba zastrašit. Klidně by totiž mohli zaplatit lidi, aby šli demonstrovat a nechat se zabíjet na druhém majdanu. nastal. Protože USA a EU kyjevskou vládu janičářů otevřeně podporují, pravděpodobně využijí svého vlivu u MMF a ECB a bankrot zamaskují překlenovacími půjčkami. Udělají pro veřejnost Západu stafáž, že ukropská ekonomika nějak funguje. Přesně jako v tom vtipu za komunistů: ”Dělejme, že ten autobus jede.” New York Times, 17. 5. 2015 napsal(a): New York Times, 17. 5. 2015 napsal(a): Porošenko navíc přitopil pod kotlem, když nedávno ve snaze zvýšit svůj vliv a dostat zpět podporu veřejnosti, vyhlásil hon na nejbohatší a nejmocnější podnikatele v zemi, známé jako oligarchy. Tento útok však nese riziko, že si vytvoří nepřátele z největších zaměstnavatelů, kteří doposud podporovali vládu. ”Pokud nechcete nic dělat a nemáte nic, co byste mohli ohlásit o tom, co právě děláte, potřebujete nepřítele,” řekl Dmitrij V. Firtaš, bývalý patron Janukovyče, který je nyní hlavním cílem Rozbitá ekonomika se potápí, HDP v prvním čtvrtletí roku 2015 poklesl o 17,6 %. Vedoucí představitelé země, ve snaze odvrátit default, vedli dlouhá jednání s věřiteli, dohodu se však dosud zajistit nepodařilo. Vládní představitelé také otevřeně přiznávají, že více než 40 mld. USD, slíbených od MMF a spojenců, včetně USA a EU, nepostačí k tomu, aby se země udržela nad vodou. Největším zklamáním 25 MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KYJEVA tzv. deoligarchizační kampaně. ”A je velmi pohodlné použít jako obětní beránky právě bohaté…” bylo obsazeno. Je zdokumentováno více než 70 případů útoků radikálů na kněze a farníky. Desítky kněží byly přinuceny opustit zemi pod hrozbou smrti. Uvidíme, co na právě probíhající demonstrace a sociální bouře v Kyjevě a jinde budou říkat korporátní média. Nejspíš spustí ohranou plotnu o tom, že za všechno může Putin. Pronásledování novinářů a cenzura Došlo k nájemné vraždě Olega Buziny a vraždám dalších čtyř novinářů (více zde ), 33 novinářů bylo uneseno, 47 uvězněno, 215 napadeno. Zvláštní ”pozornost” je věnována ruským žurnalistům. Pět jich bylo zabito na Donbasu, asi stovka jich byla deportována z Ukrajiny. Čtrnáct ruských kanálů, které byly označeny za proputinovské, bylo na Ukrajině zakázáno. O licenci přišla i ruská verze ”Euronews”. Ty si to zasloužily tím, že v každé jazykové verzi o téže události informují jinak. Ukrajinští občané jsou nabádáni, aby nedávali rozhovory ruským médiím, pro státní úředníky byla vypracována pravidla pro komunikaci s ruskými novináři. Zákon zakazuje filmy ukazující operace ruských bezpečnostních služeb. Zvláštní zákazy byly vydány mj. na filmy ”Bílá Garda” a ”Ivan Poddubnyj”, seznam zakázaných filmů se neustále prodlužuje. Válečné zločiny, vraždy, mučení a perzekuce Stovky domobranců a donbaských civilistů byly umučeny k smrti. Masové znásilňování, loupeže a další těžké zločiny Národní gardy byly potvrzeny i ukrajinským generálem Rubanem. Zastřelen byl bývalý poslanec a aktivista Antimajdanu Oleg Kalašnikov a dalších osm bývalých vysoce postavených úředníků spáchalo sebevraždu v důsledku perzekuce, o níž někteří psali v dopisech na rozloučenou. V jiných případech nesou údajné sebevraždy příznaky vraždy. V zemi již proběhlo nebo bylo zahájeno více než 4 000 trestních řízení na základě zákona proti podpoře separatismu. Ve vězení už sedí více než 750 lidí, za ”shromažďování otevřených informací o vojenských základnách” můžete jít sedět na devět let, za ”projevy namířené proti mobilizaci” je možno dostat dokonce let dvanáct. EU a humanitárky mlčí, mají jiné starosti s opolčenci, kteří prý porušují lidská práva. Stát podporuje udavačství. 7 500 lidí z databáze ”podezřelých ze separatismu”, která byla sestavena na základě udání Ministerstvem vnitra, bylo zveřejněno na webových stránkách Mírotvůrce zřízených tím samým ministerstvem. V této databázi byly i osobní informace o Olesu Buzinovi a Maximu Kalašnikovi, kteří byli po jejich zveřejnění zavražděni. Několik dní poté dostali tvůrci a provozovatelé ”Mírotvůrce” diplomy a dary (mezi nimi např. revolvery) přímo od ukrajinského ministra vnitra. Lidská práva v popelnici Na Ukrajině probíhá v rámci přijatého lustračního zákona testování státních úředníků a soudců na loajalitu k novým úřadům (včetně použití detektoru lži). Za práci pod Janukovyčem delší než jeden rok je okamžitý vyhazov bez soudu. Úředníci podezřelí ze zločinů jsou vystaveni ”popelnicové lustraci ” od radikálů, biti a napadáni. Probíhá soudní proces směřující k zákazu KS Ukrajiny (více zde a zde ). Byl přijat zákaz komunistických symbolů (s výjimkou sovětských medailí), včetně vlajek a památníků. Komunismus je postaven na roveň nacismu jako zločinná ideologie. Za veřejnou produkci hymny Sovětského svazu hrozí 5 let ve vězení. Perzekuována je také pravoslavná církev hlásící se k Moskevskému patriarchátu. Více než dvacet jejích kostelů 26 MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KYJEVA 22. května 2015 přijal ukrajinský parlament hlasy 249 poslanců prohlášení, v němž oznamuje, že Kyjev na Donbasu odstupuje od několka mezinárodních závazků na ochranu lidských práv. Provádění vojenských operací v rámci tzv. Antiteroristické operace bylo totiž provázeno přijetím zákonů, které jsou neslučitelné s tím, k čemu se Ukrajina zavázala v rámci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Evropské sociální charty. Ukrajinský politolog D. G. Džangilov, 15. 5. 2015 napsal(a): Ale co jsme čekali, jestliže jsme si na samém začátku (viz. prezident Kučma) zvolili za obhájce Poláky? Takže promiňte, je-li Polsko vaším advokátem, tak nebuďte překvapeni, že jste dostali trest na tvrdo a s konfiskací… Perlička na závěr A jako třešnička na dortu se nabízí závěry vyšetřování Oděského masakru. ”Mandelinky” z oděského Antimajdanu se upálily (a také znásilnily, postřílely a uškrtily) samy. Vyšetřování skončilo, zapomeňte! (Více v našem článku Masakr v Oděse 2014 a zapálení Říšského sněmu 1933 ) Podle ruských zdrojů odpověděl Mongolský Velký chural na žádost ukrajinské Věrchovne rady o vyplacení kompenzací za zničení Kyjeva vojsky chána Batu ve 13. století. Znělo to asi takto: ”Svět nezná a nikdy neslyšel o žádném ukrajinském národu, zejména v dobách velkého Čingischána. Miliony zabitých Ukrajinců ve 13. století jsou proto pouhým výplodem nezdravé fantazie ukrajinských poslanců.” Špinavý byznys s mrtvolami, odliv živých mozků Po tomto prohlášení vystoupil předseda mongolského parlamentu v ukrajinské televizi 5. kanál a sarkasticky prohlásil: ”Mongolsko je připraveno nahradit škody způsobené Kyjevu vojsky chána Batu, ale pouze rodinám těch, kdo utrpěli škody. S netrpělivostí očekáváme předložení kompletního seznamu poškozených.” V Německu je vyšetřována firma Tutogen, která údajně ve velkém nakupuje části těl od ukrajinských dodavatelů. Tutogen figuruje v organizační struktuře americké společnosti RTI Bilogics. Svědčí o tom tato velmi podrobná zpráva , kterou zveřejnilo mezinárodní sdružení investigativních žurnalistů, jež se několik let zabývalo obchodem s orgány na Ukrajině. Obchoduje se především s lidskými kostmi, ale zužitkují se téměř všechny části těla. Mrtvoly mladých mužů, kteří zemřeli v nemocnicích na následky válečných zranění, jsou velmi žádaný a cenný materiál. Jedná se ve skutečnosti o mystifikaci v rámci probíhající informační války, zajímavé na ní je však to, že jí bylo mnoho lidí v Rusku, na Ukrajině i jinde ve světě ochotno uvěřit. Proč asi? Takovou Ukrajinu již brzy přivítáme v Evropě. Od 1. května 2016 začne platit Asociační dohoda. A Rusko oznámilo, že už jí nebude bránit. – ! Méně ceněné jsou živé mozky, přesto v minulém roce jen samotné Polsko poskytlo dočasná pracovních povolení pro 331 tisíc ukrajinských uprchlíků. Ve srovnání s předchozím rokem se toto číslo zdvojnásobilo, poznamenala v březnu 2015 analytička Centra východních studií ve Varšavě Marta Jaroševičová. Podle odhadu v současné době žije v Polsku 300-400 tisíc Ukrajinců. (První zprávy) Zdroje: http://www.nytimes.com/2015/05/18/world/europe/inukraine-corruption-concerns-linger-a-year-after-arevolution.html?ref=world&_r=3 27 4X S IVANEM HOFFMANEM 4x s Ivanem Hoffmanem Naše peníze České domácnosti bohatnou o šest procent ročně. Samozřejmě v průměru, čili některé bohatnou rychleji, některé nebohatnou a mnohé chudnou. To je mimochodem důvod, proč nemá smysl slavit příznivě se vyvíjející statistický průměr. S naší osobní situací se shoduje zcela výjimečně. Zajímavější je srovnání, jaké procento finančního bohatství patří v té které zemi pěti procentům těch nejbohatších: u nás je to aktuálně 45 %, v Německu 52 % a v USA 77 %. Jsou-li ovšem nůžky mezi bohatými a chudými u nás rozevřeny méně, je to jen proto, že u nás kratší dobu probíhá akumulace kapitálu. Podstatné je, že žijeme v ekonomickém systému, ve kterém se nůžky umějí pouze rozevírat. Pokud společnost bohatne, v praxi to znamená, že bohatnou pouze bohatí. Statistika ovšem neřeší, že peníze nevyjadřují bohatství společnosti, neboť se masivně tisknou na dluh. Anebo že lidé, kteří mají peníze v bankách, je tam mají pouze za předpokladu, že si je nevyberou, neboť kapitálová přiměřenost bank vůbec nepočítá s tím, že by střadatelé hromadně pojali nápad převést své úspory z bankovního účtu do bezpečnějšího slamníku. http://vz.ru/infographics/2015/5/13/745050.html https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2015/05/21/konec-valky-na-ukrajine/ https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/05/22/napul-plnasklenice-aneb-o-obchodu-s-lidskymi-organy-na-ukrajine-cast-v/ http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/ukrajina-zazivatakovy-odliv-mozku-ze-se-z-toho-nevzpamatuje/ http://www.prazskenovinky.cz/zpravy/zpravy/to-je-sodaukrajina-odmitla-zarucit-lidska-prava-v-donbasu/ Statistiku pojednávající o finančním jmění lze důvodně podezírat z toho, že pojednává o finanční iluzi. Ti nejbohatší, kteří jsou předmětem všeobecné závisti, jsou z velké míry zámožní virtuálně. Vlastní neexistující peníze uložené v bublinách, jež dříve nebo později prasknou. Je v tom jistá vyšší spravedlnost, ale žádná logika. Důsledkem chamtivosti finančníků není bohatství, ale chaos, věštící kolaps. Statistici prominou, ale chceme-li vědět, jak jsme na tom, kolik máme doopravdy peněz, pak jsme dnes pravdě ze všeho nejblíže, když se podíváme do peněženky. http://vg-news.ru/n/114556 zdroj:http://e-republika.cz/article3145-Mraz-p%C5%99ichazi-zKyjeva 28 4X S IVANEM HOFFMANEM Přidělování uprchlíků Smrt běženců Evropská komise chystá celoevropský mechanismus distribuce uprchlíků do jednotlivých členských zemí, podle kritérií, jako jsou výkon ekonomiky, počet obyvatel, míra nezaměstnanosti či dosavadní počet žadatelů o azyl. Protože si ve zmíněných disciplínách nevedeme špatně, můžeme očekávat značný příděl uprchlíků, na které se přitom u nás naprostá většina občanů netěší. Jedná se o velký politický problém, který je ovšem problémem politiků. Na stavu světa, ve kterém je toho času na útěku 38 miliónů lidí a přírůstek uprchlíků činil loni 30 tisíc lidí denně, nemáme my, obyčejní lidé bez politických mocenských ambicí žádnou vinu. Na pět set mrtvých se odhaduje rozsah tragédie převrácené lodi s uprchlíky z Libye. O život přišli další lidé, kteří podstoupili riskantní plavbu, protože jim šlo o život, když neměli štěstí a nedopluli k Evropě, která je sice nechce, ale zachraňuje. Co se světem, ve kterém se stále častěji utíká, protože je v něm stále obtížnější přežít? Je jasné, že pokud se řeší pouze důsledky, nikoli příčiny konfliktů, způsobujících migraci, problém se nevyřeší a milióny lidí budou i v budoucnu řešit otázku, zda riskovat smrt na útěku, anebo uhynout či nechat se zabít tam, kde jsou. Běženci se lidé nestávají vlastní vinou. Většinou doplácejí na mrzutost, že se u nich našla ropa. Vlastnictví ropy se řeší právem silnějšího a na její přítomnost paradoxně doplácejí lidé, kteří by z její těžby stejně neměli užitek. Jsou pouze ve špatné chvíli na špatném místě. Vedle válek o zdroje se pak ještě války vedou kvůli válce samotné, aby si někdo vydělal na armádních dodávkách. A pak jsou války, ve kterých někdo z bezpečné vzdálenosti zištně podporuje současně obě válčící strany. O střechu nad hlavou a v horším případě rovnou o život, přicházejí lidé kvůli válkám, za které nesou odpovědnost politici, organizující a podporující nejrůznější převraty, rebelie či barevné revoluce. Uprchlíky je správné přidělovat do rodin těm, kteří vydělávají na válkách a také poslancům, senátorům či ministrům, kteří se nepostavili proti vojenské angažovanosti či proti dodávkám zbraní do zemí, ve kterých se dnes kvůli západní pomoci nedá žít. Běženci jsou vedlejším produktem agresivní expanzivní politiky, proto by neškodilo, kdyby agendu záchrany lidských životů, kterou zrovna dnes mají na programu ministři zahraničí zemí Evropské unie, řešili souběžně s agendou vojenskou. Je zjevné, že k nám uprchlíci přicházejí ze zemí, kam prodáváme a dodáváme zbraně, anebo které bombardujeme. Bylo by tedy přirozené, kdyby o běžence pečovalo NATO, anebo ti, kdo si ho na války v Libyi či Iráku objednali. Běžence není správné nechat na holičkách. Pomáhat by jim ale měli především ti, kdo mohou za jejich utrpení. Běženec není viník ale oběť. Evropská debata o uprchlících se vede ze špatného konce a ze všeho nejvíce připomíná citové vydírání. Ve chvíli, kdy se solidarita s běženci stane povinností, přestane být solidaritou a výsledkem bude další válečný byznys. Osud chudáků, tísnících se v chatrném člunu ve vlnách, je důvodem hnát premiéry, prezidenty a ministry zahraničí většiny západních zemí před mezinárodní tribunál, neboť to co se tváří být zahraniční politikou, vykazuje známky organizovaného zločinu proti lidskosti. Uprchlíky je pak třeba zachraňovat na náklady zbrojařů a naftařů, kvůli kterým tonou. 29 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY Islámský stát útočí Kazit mládež a zavádět nové bohy Loni v listopadu to podle politiků, ale také podle arabistů, znalců Blízkého východu vypadalo tak, že Islámský stát narazil na své limity, nicméně poslední dobou pro změnu chytil druhý dech a úspěšně útočí. Opakuje se situace, kdy před méně početnými, ale odhodlanějšími bojovníky Islámského státu iráčtí a syrští vojáci zděšeně prchají a zanechávají protivníkovi americkou ale také ruskou vojenskou techniku, zbraně a munici. Nic zkrátka nenasvědčuje tomu, že by Islámský stát měl být v dohledné době poražen a už vůbec to nevypadá, že by se měl uklidnit Blízký východ. (Rozhovor se Zdeňkem Neubauerem pro Reflex 1998, 45, 64—65; rozšířená verze; zpytuje I. Brezina) Na závěr přinášíme ještě jeden rozhovor, který se, jak uvidíme, rodil dlouho. Mělo to být původně něco podobného jako rozhovor z kapitoly Věda proti pavědám, tj. polemika se scientismem reprezentovaným u nás zejména Klubem skeptiků Sisyfos. Z toho nakonec sešlo, a tak vznikl pouze rozhovor s redaktorem Brezinou. V Reflexu vyšla jeho zkrácená verze, zde jej tedy přinášíme v plném znění. Snad přispěje alespoň po letech k tomu, že naplno zazní Neubauerovo: Věda ano, ale věda není poselství celé, věda je jen střípkem v mozaice poznání. Poznání stojící mimo vědu však není pseudověda. Důvody, proč se na Blízkém východě válčí jsou určitě ekonomické, náboženské, válčí se o udržení či získání moci. Také se ovšem válčí kvůli válce samotné. Svět, respektive velmoci asistují rozhádaným šítům a sunnitům tak, že přilévají olej do ohně, podporují obě či všechny strany konfliktu a mnou si ruce nad tím, že z konfliktu nevzejde žádný silný vítěz, nýbrž zástup snadno ovladatelných poražených. Z bezpečné vzdálenosti se promýšlejí tahy na geopolitické šachovnici, aniž by hráče trápilo, že co tah, to další tisíce či statisíce mrtvých. Přes upřímnou snahu kolegy I. Breziny se nepodařil náš rozhovor pro časopis Reflex v plném rozsahu (Reflex 45/98: 64—65). Rozhovor se konal uprostřed léta roku 1997, probíhal po etapách a trval vcelku asi šest hodin. Měnil se i styl; počáteční pokus vyjít z diskuse nebo střídavého dotazování mne a představitele spolku Sisyfos se ukázal zcela neplodný. Typická byla výchozí podmínka: „Zajisté, biologie či medicína mohou mít svá specifika, ta však musí být v souladu s atomismem a molekulárními mechanismy!“ Typický byl i stereotypní začátek odpovědí: „S tím bych si s vámi dovolil nesouhlasit...“ Načež následovalo nějaké klišé či učebnicová banalita. „Poučujete mne, nebo čtenáře Reflexu?“ namítal Jakýkoli stát na světě lze změnit na bojiště, neexistuje místo kde je bezpečno před těmi, kdo šíří chaos, rozeštvávají lidi proti sobě, aby pak profitovali z jejich neštěstí a utrpení. Islámský stát není pouze symbolem rozpínavosti militantního pojetí islámu. Rovněž je varováním před jeho sponzory. Teroristů by výrazně ubylo, kdyby neexistoval zájem proti terorismu bojovat, omezovat ve jménu boje proti terorismu občanské svobody a svalovat na válku klesající životní úroveň. Poptávka po Islámském státu je větším zlem, než jeho existence. zdroj: http://www.denik.cz/hoffmanuv_denik/ 30 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY jsem. „V prvním případě bych se mohl cítit dotčen, v druhém případě vás ujišťuji, že jde o tvrzení většině čtenářů nesrozumitelné, patrně lhostejné a hlavně zcela s tím, o co jde, se zcela míjící!“ — Ano: pro toto trvalé „nesouhlasení“ — tj. neochotu či neschopnost souznění-souladu s obsahem sděleného a dosažení shody v tom, o čem se vede spor, která je podmínkou plodného dialogu, ani v tom, k čemu rozhovor směřuje, což je předpoklad smysluplného sdělení, pro toto „nesouhlasení“, projevující se v necitlivosti k rozdílu mezi výrazy, výroky, skutečnostmi a zkušenostmi odbornými a obecnými, přezíravost vůči přirozenému postoji, obecnému způsobu myšlení a chápání, jsme od pokusu o zapojení „druhé strany“ do rozhovoru upustili. Tatáž nevnímavost se odrazila v kuloárovém ohlasu na zveřejnění v Reflexu: „Neubauer tam prohlašuje, že zabývat se evolucí je nemravné!“ ole je o to větší, že profesora Neubauera nelze jako uznávaného biologa prohlásit za šarlatána, který kritizuje vědu jen proto, že o ní nic neví. Co se vlastně v posledních sto letech s vědou stalo? Abychom to pochopili, není třeba studovat složité fi losofi cké spisy o postmodernismu a změně paradigmatu. Stačí si jen srovnat dva autory detektivního žánru: klasika Connana Doyla a našeho Karla Čapka, jehož fi losofi cký „pragmatismus“ jasnozřivě předešel postmodernu více než o půl století. Doylův Sherlock Holmes je zosobněním víry ve vědeckou objektivitu, racionalismus a pozitivismus minulého století: vše je bezezbytku nejen poznatelné, nýbrž takřka nabíledni. Svět je otevřená kniha a stačí v ní umět číst; pokud jsou naše smysly příliš tupé, pomůžeme jim lupou. Záhady pro Holmese vlastně neexistují, všechna tajemství se dají převést na logicky řešitelné problémy: zdánlivě rozporuplné skutečnosti se složí v jednotný, bezrozporný a srozumitelný obraz. Naproti tomu Čapek ve svých Povídkách z jedné a z druhé kapsy předkládá jinou zkušenost světa. Nejnázorněji to vyjadřuje povídka Smrt barona Gandary. Případ dostane komisař Pitr, který se zabývá jen každodenní kriminalitou. Marně ho kolegové upozorňují, že zavražděný měl tajemné mezinárodní styky, že se kolem něj splétaly milostné aféry, podezření z vydírání, záhadné politické nitky... To vše neodpovídá Pitrovým starým osvědčeným metodám a zcela se vymyká jeho zkušenostem. A tak nakonec zjistí, že barona zabil pro peníze domovníkův synovec — jak už tomu obvykle bývá. Na závěr sám připouští: Když si pomyslím, že by ten případ dostal Mejzlík, co ten by z té látky udělal! Ale já na to nemám tu fantazii, to je to. U Čapka jde o pravý opak Doylova světa, v němž je vše předem dáno a může být nanejvýš skryté ve smyslu ukryté-přikryté čekajíc na své odhalení, odkrytí (odtud slovo „detektiv“ — odkryvač). Vše je objektivní — to jest: tak-a-nejinak, nezávisle na nás, na poznávacím přístupu a postupu (metodě): ty buď vedou k cíli či nikoliv, cíl je však dán jako Text, který ze záznamu našich rozprav kolega Brezina pořídil, byl několikrát ve vzájemné spolupráci revidován a po redakční úpravě Michala Jůzy modifi kován dle doporučení doc. S. Komárka. Všechny požadované změny byly ze strany I. B. ochotně a s porozuměním přijaty. Značně zkrácená verze (která mi byla náležitě předložena k schválení) sice nezměnila smysl mých výroků, přesto těžiště a poselství celku se nutně posunulo a některé motivy „spadly pod stůl“. Aby tolik práce nepřišlo nazmar, předkládám touto cestou zájemcům celý text. Využil jsem uvolnění prostorového omezení k provedení některých úprav a doplňků, za něž přejímám plnou a výlučnou odpovědnost. Vzhledem k tomu, že jsem do znění otázek autora rozhovoru již nezasahoval, nemusejí tyto na řečené zcela navazovat, za což se mu omlouvám — a zároveň mu při této příležitosti děkuji za vstřícný postoj, vzájemné srozumění a příkladnou spolupráci Preambule Profesora Zdeňka Neubauera část českých vědců upřímně nerada. Svými protivníky bývá označován za jednoho z hlasatelů nebezpečných „postmoderních“ myšlenek, škodících vědě. Nev31 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY fakt, jako danost. Postmoderní doba však učinila zkušenost, že poznatky nějak tajemně, leč zásadně závisejí na způsobu tázání. s pomocí přístrojů odhalujeme. Kdybychom mohli zopakovat dějiny západní vědy, došli bychom ke stejným vědeckým objevům jako dnes. To je v rozporu s tradiční vědeckou představou skutečnosti, v níž lze číst jako v knize; stačí znát jazyk, jímž je psána, a tímto jazykem je ovšem jazyk matematiky. Dnešní zkušenost vystihl R. Ruyer: skutečnost není textem k luštění, nýbrž jazykem k mluvení; totiž jazykem, jehož vyjadřovací možnosti jsou nevyčerpatelné. To jistě neznamená, že jím lze říkat cokoliv: má své fonetické, syntaktické, sémantické a logické meze. Má-li už být svět přirovnáván k textu, tak nikoliv k lineárnímu textu knihy, nýbrž k počítačovému hypertextu, který se neustále větví, s „četbou“, tj. se svým vyvoláním, se mění a zároveň s ním se mění i znění a smysl ostatních příběhů — přečtených i nečtených, známých i zapomenutých. Velmi záleží na způsobu a pořadí „četby“, tj. na poznávacím přístupu a postupu. Ty určují jazyk vědy a jsou jím zpětně určovány. Také vědecký jazyk se vyvíjí, proměňuje, diferencuje, specifi kuje a větví, prodělává evoluci jako vše živé a skutečné. Spolu s ním se vyvíjí i vědecká pravda: ani matematická formalizace nezaručí její neměnnost, strnulost, defi nitivnost. Ani matematický jazyk není jednotný — nepředstavuje žádný společný rámec, neposkytuje naprosto bezpečný základ. Poznání není o skutečnosti — samo je její součástí, samo je skutečné. Takto rozumím Ruyerovu výroku, vystihujícímu rozchod vědy s představou poznávané skutečnosti jako objektivní danosti. (Komu připadá čapkovský příklad nepřiměřený a nebezpečný — poznání skutečnosti jistě není totéž co policejní vyšetřování! — nechť si připomene či shlédne fi lm Cesta do Indie, který názorně předvádí, že jak totožnost pachatele, tak povaha činu závisejí — jistě ne na osobě a postupu vyšetřovatele a jeho pátracích metodách, nýbrž na kulturním, náboženském a mravním kontextu, jehož je anglický právní řád zaměřený na objektivní skutečnost — „skutkovou podstatu“ — jen zvláštním případem.) Jistě, ale to bychom je museli skutečně zopakovat — tak jako videozáznam. Tuto představu — rewinding the tape — nešikovně zavedl S. J. Gould a mínil tím to, co vy: spustit vývojový proces znovu. Evoluce se opakuje právě tak málo jako dějiny — dějiny poznání nevyjímaje. Neodvíjí se jako už existující záznam (stále ta nutkavá, zavádějící představa knihy — hotového textu!), ale spočívá v jedinečných, osudových/osudných událostech, jejichž výsledek teprve vzniká. Je to zvláštní představa — objev, který dosud nikdo neučinil, k němuž nedošlo, a který je přesto v přírodě obsažen. Jak? Snad jako možnost — tj. jedna z mnohých možností. Pravda, nikým nevyslovená, a přesto „někde jsoucí“. Kde? V platónské říši idejí či v Boží mysli? Snad je taková představa objevů či pravd „normální“ — tj. spadá pod normy současných pravd, vědění, představ o světě jako skladišti faktů, dat a pravd — ku obrazu pravd zjevených. Rozhodně to však není představa přirozená. Přirozená pravda musí teprve povstat; její povaha-přirozenost závisí na způsobu tohoto povstání, na tom, jak se co stane, závisí, co se stane a co povstane. To je míněno „přírodou“ — FYSIS, natura: vznik, růst, stávání se toho, co se rodí — při-rodí. Kde se skrývala reálná čísla před svým objevem? Co dělá vítr, když nefouká? Kde se nachází částice, již nikdo nepozoruje? Jaká je forma myšlenky dosud neformulované? Na všechny tyto otázky má smysl se ptát stejně málo jako na vzhled tohoto textu, jehož výtisk právě čtete, před jeho vytisknutím, dokud byl ještě uložen do počítače či na tvar stromu ukrytého v semeni. A přesto: vyvrátit fatalistické přesvědčení, že věci už nějak jsou, tak-a-nejinak, nezávisle na tom, než k nim dojde, či zda se vůbec uskuteční, je patrně stejně těžké, jako učinit pro pravověrné křesťany pochopitelným, že i jiná náboženství mohou být „prav- „Normální“ člověk je ale přesvědčen, že všechny vědecké objevy jsou už někde v přírodě předem obsaženy a my je jen 32 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY divá“, že i jejich nauka vyjadřuje autentické, skutečné zjevení. Věda je dědicem oné misijní činnosti, která místo radostné zvěsti hlásala hotovou pravdu. Trpíme nutkavou představou, že všechny kultury jen různě vyjadřují stejnou povahu téhož světa. Přitom je tomu právě naopak: v různosti kultur se zračí rozmanitost světů — tj. způsobů lidského bytí a pobývání, obývání mnohorozměrné skutečnosti. Současné vědecké znalosti, které jsou výsledkem specifi ckého vývoje našeho světa, jsou v jiných kulturních a duchovních souvislostech nemístné — nenáležité, protože nenáležejí k jejich příběhu, nejsou pravdami, do nichž vývoj těchto odlišných kultur přirozeně vyústil. Ve škole nás učili, že sovětští kosmonauti v nebi žádného Boha nepotkali a tím „vědecky vyvrátili“ jeho existenci. Vědci prý už brzy poručí větru dešti, obrátí toky sibiřských řek a naučí nás za Uralem pěstovat meruňky. Pozná jednou věda svět natolik, abychom se my sami stali bohy a dokázali jej řídit? V době, kdy to sovětská věda v rámci ideologické propagandy o sobě prohlašovala, západní vědci se už o kontrolu nad počasím pokoušeli. Přečtěte si o tom na začátku Gleickovy knihy o chaosu. Představa řiditelnosti světa předpokládá redukovatelnost veškeré skutečnosti na objektivní realitu, poznatelnou racionálními postupy. Přečtu-li si „program světa“, budu se moci postavit za jeho ovládací pult. Dnes už víme, že něco takového není možné, a to ani v rámci tradičního vědeckého obrazu světa. Teorie chaosu pojednává právě o tom. Takový „program“ by musel disponovat nekonečnou informací. Kdyby byl na světě, musel by obsahovat i sama sebe. To vede k nesčetným sporům a paradoxům, s nimiž racionalismus tradičních vědeckých obrazů světa nepočítal, vůbec jejich možnost nepřipouštěl. Kdyby neexistovala kulturní výměna, mohla by tedy být podoba vědy v různých částech světa různá? Bezpochyby. O tom poskytují dějiny poznání nesčetně příkladů. Poznatky, k nimž dospěly například tradiční tibetské nauky, jsou vůči objevům západní vědy zcela mimoběžné. A přesto jde o vědění vyznačující se stejnou soustavností, závazností a návazností — tj. možností předávat je a dále rozvíjet, jak je tomu u vědy západní. Není ostatně třeba chodit tak daleko: znalosti, postupy a pokusy rolníků žijících blizoučko — na českém venkově — v nichž přetrvává hluboké vnímání přírody z dob patrně ještě předkřesťanských, jsou do dnešního souboru přijímaných znalostí nezařaditelné, neboť dávají smysl jen na pozadí lunární kosmologie. Přesto jsou užitečné a účinné. Pravděpodobnost, že by se vědění jiné kultury (třeba mimozemské civilizace) týkalo mechaniky či elektromagnetismu, je stejně nepatrná, jako že by tato kultura mluvila anglicky. Jsme přesvědčeni, že náš prostor je geometrický; a přesto byla geometrie objevena pouze jednou — v Řecku. Ne jako popis našeho světa, ale jako zvláštní, jiný svět. Teprve za renesance došlo ke ztotožnění námi obývaného prostoru se světem geometrickým; teprve tehdy také vznikl pojem „geometrický prostor“. Ve vašich statích se píše o tom, že nastává soumrak vědeckého obrazu světa. A spolu s ním i soumrak vědecké civilizace určované vědou k obrazu tohoto obrazu. Soumrak moci vědy, která převzala od církve administrativu pravdy a výlučný nárok určovat její podobu. Dnes se takový nárok na výlučnost jeví iluzorní. Skutečnost je neskonale hlubší a bohatší, než aby se vešla do jediného obrazu světa. Některými kolegy jste za tato slova označován za zrádce, černou ovci, která rozbíjí chrám vědy. Jak se vám s tímto cejchem žije? Není mi o tom nic známo; jsem si však naopak jistý, že opravdovými kolegy tj. těmi, kteří mne zblízka znají, z ničeho podobného podezírán nejsem a být nemohu. Spíše mi bývá od nich předhazováno mé zaujetí, ba fascinace vědou. Byla řeč o 33 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY soumraku vědeckého obrazu světa a vědecké civilizace, nikoliv o soumraku vědy. Ani křesťanství nezaniklo spolu se středověkem. Svůj život jsem zasvětil vědě; ta se pochopitelně těší mé úctě, neboť znám její význam a hodnotu jejích poznatků. Vím z vlastní zkušenosti, jak je objektivní poznání náročné a také jak je užitečné pro svou spolehlivost, přesnost a obecnost. Objektivita však představuje pouze určitý rozměr — tenounkou slupku mnohorozměrné skutečnosti. Co kritizuji, je scientismus — postoj, který redukuje skutečnost na „objektivní realitu“, a tak ji celou zahrnuje pod pravomoc vědy, jíž přisuzuje monopol na pravdu. Takový totalitní nárok vědu diskredituje. Naproti tomu kritičnost — ohled k předpokladům poznání a mezím jeho platnosti snad patří — či alespoň patřívala — k vědeckým ctnostem. Pokud však někdo o mně něco podobného opravdu prohlašuje, je to výmluvné. Už to, že se mluví o vědě jako o chrámu, to, že někdo v ní může být označen za „černou ovci“ nebo dokonce za „zrádce“, a to jen proto, že ví o existenci jiných, starších či odlišných nauk, či pro úctu, kterou chová k archaickým podobám vědění, k níž ho jeho vzdělání a rozhled přímo zavazují, nebo snad z toho důvodu, že se jeho cesta k pravdě ukazuje neobvyklým směrem, vine se méně nezvyklými oblastmi zkušenosti, že odmítá prohlásit za klam, podvod či šarlatánství nauky, všechny teorie a postupy, které používají jiných východisek, předpokladů a důvodů, než jaké jsou dnes běžné a uznávané, nevidí důvod prohlásit soustavy s jinou racionální architekturou za projev 279iracionalismu, to vše jsou pochmurné příznaky „zcírkevnatění“ vědy. Připomíná to konec středověku, kdy v každé pochybnosti bylo spatřováno kacířství a v každém novém pohledu ďáblův svod. Dnes vystřídalo ďábla strašidlo postmodernismu. Co je to ale za pravdu, která se musí obávat odlišných pravd, která se vyhýbá konfrontaci s jinými pohledy? Nedávno prý jeden náš významný vědec vyjádřil pohoršený podiv, „jak mohu jako biolog nebýt darwinistou?“. Vždy jsem 34 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY byl přesvědčen, že vědecký postoj není slučitelný s žádným „-ismem“! družstvím poznání. Vědomí, že to, co je považováno za osudovou danost, je toliko jednou z bezpočtu možností, dává podnět k novým pohledům, odvahu k jinakosti. Ty jsou vlastním zdrojem objevů a úspěchů, ne pokračování v zaběhaných kolejích. Dále je zde síť analogií, podobností, souvislostí — kulturních, náboženských, dějinných, společenských: žádná věda nežije sama ze sebe, nestaví na sobě samotné. Každé vědění zapadá do zkušenostního kontextu. Smysl pro tento hlubší soulad, vnímavost k organické sounáležitosti vědění týkajícího se oblastí na první pohled tak odlišných, jako jsou třeba biologie a jazykověda, znamená zahrnout pokladnici veškeré lidské zkušenosti mezi bezprostřední zdroje inspirace odborně zaměřeného poznání. Naším cílem je probudit ve studentech cit a vnímavost pro takové trans disciplinární souvislosti — nebo na ně alespoň upozornit. Přednášíte fi losofi i na škole, která produkuje úzce omezené odborníky. Obrovská specializace vědy způsobuje, že přírodovědci zasvětí celý svůj život třeba zkoumání endoplazmatického retikula v buňce a o zbytku reality už nevědí vůbec nic. Snad je to vaše zkušenost — za sebe bych ji takto nezobecňoval. Záleží jak na oboru, tak na osobnosti — učitelů i studentů, na hloubce vzdělání a šíři rozhledu: právě tomu se snažíme napomoci. Filosofi e a dějiny vědy, kultury, náboženství ap., s nimiž výuka zajišťovaná naší katedrou studenty seznamuje, se snaží ukázat přírodní vědy v širším kontextu a v hlubších souvislostech, které se odborné výuce nutně vymykají a ztrácejí ze zřetele. Nazývám to s Gregory Batesonem „ekologie idejí“. Ve svých přednáškách o biologickém myšlení se snažím jednak vysvětlit, proč se dnes jako biologové ptáme tak, jak se ptáme: například po molekulárních mechanismech. Proč děláme právě molekulární biologii nebo genetiku, proč si zakládáme na biochemii, evoluci či informaci, proč odmítáme holismus či vitalismus. Upozorňuji na jiné biologické přístupy minulé i současné, na odlišnost poznatků, k nimž dospívají, a odlišné pojetí života, které z nich plyne. Totéž činí kolega S. Komárek, který navíc ukazuje, jak se v pojetí přírody a života zrcadlí lidské sebepochopení té které doby — zkrátka, že věda je nedílnou součástí kultury dříve stejně jako dnes. Nejde o žádnou relativizaci či zpochybňování smyslu odborné formace; poukazy na takové podobnosti a jinakosti, povědomí o tom, na jaké původní otázky jsou naše současné znalosti odpověďmi, z jakých představ se zrodily naše odborné pojmy, jaká fi losofi cká, náboženská, mytická, jazyková východiska se bezděčně zračí v našich vědeckých názorech, dávají vlastnímu oboru vyniknout v jeho plasticitě a dynamice. Znalci, odborníci, specialisté si 280 mohou uvědomit, že jsou účastníky a tvůrci velkého příběhu vědění; věda přestává být soustavou hotových poznatků, stává se dramatickým dobro- Jenže studenti přicházejí ze středních škol na přírodovědeckou fakultu s naivní představou, že věda je nejlepším, nejspolehlivějším a privilegovaným způsobem poznání. Vy jim tu představu rozbijete. Z hlediska vědy vlastně studenty zkazíte. Budiž. Poslání „kazit mládež a zavádět jiné bohy“ dostala fi losofi e do vínku už od kolébky: tak totiž zněla obžaloba proti Sókratovi. Ukazujeme studentům, že vedle vědy existují i jiné podoby poznání a vědění; upozorňujeme též na mnohotvárnost a proměnlivost samotné vědecké pravdy. Zastáncům té jediné, defi nitivní, to může připadat zhoubné, ale pro duchovní rozvoj a vzdělání je to stejně důležité jako třeba cestování. To také vede k poznání, že za humny je to jiné. Za svého pobytu v Neapoli jsem prodělal šok: místní hřbitov nezapadl do mé představy českých hřbitůvků za kostelem, společenské obřady, zvyklosti, mravy — to všechno mi v Itálii připadalo jiné. Ovšemže setkání s novým může být nebezpečné. Ale pokud člověk toto nebezpečí přečká, učiní je součástí své zkušenosti, pak porozumí i domovu jinak, lépe — hlouběji, v jeho jinakosti a jedinečnosti. Studenta, kterému dáme nahlédnout za hranice vědy, jako bychom poslali 35 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY do zahraničí: porozumí své vědě lépe než ten, kdo za humna vědeckého poznání nikdy nevyšel. je snadno přejímáme, měníme, vyměňujeme. A není-li v nás mytická zkušenost včas zdravě zabudována, stává se nenaplněnou, frustrovanou potřebou, z níž těží nejen konzumní reklamy, ale jejíž místo snadno zaujmou nezažité duchovní proudy a nebezpečné ideologie. Spisy Tolkienovy, C.S. Lewise a dalších vycházejí vstříc přirozené mytopoetické potřebě lidské duše. V tom vidím důvod jejich úspěšnosti. O něčem podobném se píše i ve vaší fi losofi cké studii o Tolkienovi. Co vás vlastně na jeho Hobitovi tak zaujalo? Kdysi, když ještě v Čechách o Tolkienových knihách nebylo ani ponětí, se mi dostaly do rukou dva díly Pána prstenů v originále s doporučujícím poučením, že je to ve světě velmi známé a slavné. Četl jsem, četl jsem zdlouhavě, dokonce jsem se prokousal do druhého dílu — abych toho nakonec stejně nechal; nezaujalo mě to. Pak přišel český Hobit — a nebylo to o moc lepší. Málem jsem četbu opět přerušil, když tu při návštěvě mé sestry mne její početné ratolesti obklopily, začaly kolem mne nadšeně poskakovat a recitovat trpasličí říkanky. Tehdy jsem zažil něco podobného, co se přihodilo klasikovi postmoderní epistemologie, nedávno zesnulému T. S. Kuhnovi, který v rozhovoru pro Scientifi c American vzpomíná, jak byl zděšen Aristotelovou Fysikou: to nebyla jen fyzika nerozvinutá, primitivní, plná omylů, jakou očekával; všechno v ní bylo úplně špatně! Jak se mohl jeden z největších géniů lidstva tak dalece mýlit? Tu mu náhle došlo: Aristotelova fyzika není naprosto mylná, nýbrž prostě odlišná, klade si jen jiné otázky, zajímá se o jiné stránky skutečnosti. Celé Kuhnovo další hledání se odvíjelo od onoho ohromujícího náhledu. I já jsem tehdy z nadšeného rytmu oněch amuzikálních popěvků vyposlouchal a z rozzářených dětských očí vyčetl, že Hobita prostě špatně čtu. Tak mi nakonec tolkienovský svět ukázal, že mytické vyprávění, které bylo základem všech starých společností, může být vyšším, pravdivějším a srozumitelnějším přístupem ke světu než vědecká faktografi e a že mytopoetické myšlení, mytická mentalita není věcí minulosti, nýbrž stále přítomnou vrstvou současného prožívání, chápání, myšlení. Mýtus je substrát — podklad a živná půda, v němž každé jiné smýšlení koření a z něhož každé vědění vyrůstá. Chybí-li živná půda mýtu, je naše zkušenost bez kořene: vegetuje v podobě povrchních názorů, na kterých sice můžeme trvat, samy však trvání nemají. Proto Napsal jste, že i věda je novodobým mýtem... Nevzpomínám si. Spíše jsem naznačil, že na vědu lze pohlížet jako na náboženství novověku. Mnozí mi to mají za zlé, ačkoliv jsem výslovně upřesnil, že jednak jde o možný, netradiční pohled a jednak že pod „náboženstvím“, do něhož se vejde i věda, míním „religio“ v širokém slova smyslu. Věda, tak jako dříve náboženství v užším smyslu, spojeném s výslovnou vírou v Boha, plní v moderní společnosti úlohu administrátora a cenzora pravdy, kterou převzala po Církvi. Vědecká podoba pravdy je ovšem jiná: těžiště vědecké religio — odpovědného vztahu, tj. „zpětné vazby“ (od religare) ke skutečnosti — tkví v racionalitě a nikoliv v narativitě. Vědeckým žánrem je vědění — LOGOS: pojmový, racionání, soustavný výklad, zatímco žánrem mýtu je MYTHOS — do minulosti promítnuté vyprávění. Jde o dva rozdílné způsoby vyjádření našeho porozumění světu. Jejich odlišnost však nespočívá — jak se obvykle má za to — v tom, že by věda říkala, jak to je, zatímco mýtus by pomocí vymyšlených bájí naznačoval, jak to na světě chodí, nebo dokonce jen, jak by to chodit mělo. Vždyť ani věda nám nesděluje, jaký je svět skutečně: cílem vědeckého poznání jsou obecná pravidla, přírodní zákonitosti, ideální modely, formální popisy, praktické pokyny a metodické předpisy — což je jen jiný způsob sdělení, jak to na světě chodí. K tomu užívá věda právě tak pomyslných představ, jako hmotný bod, dráha planety apod., jako pohádky a mýty. Tělesa, na něž nepůsobí žádné vnější síly, existují právě tak málo (či rovněž tak?) jako draci, skřítci či víly. Požadavek závaznosti, souvislosti, bezrozpornosti 36 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY platí jak pro výklad, tak pro vyprávění. Právě Tolkien se snažil vytvořit celistvý, vnitřně konzistentní popis světa Středozemí a jeho dějin. Jeho perfekcionismus se mu stal nakonec osudným: z jeho titánského podniku kosmické nadstavby zbyly toliko rozvaliny — jako z babylónské věže. Vědci vám na to ale řeknou: vymysleli jsme nové antibiotikum, které zachrání život spoustě lidí, tím pádem jsme odhalili objektivně fungující princip. Tak jaképak dohadování o proměně vědy a o mezích vědecké poznatelnosti světa? Podobné novověké pokusy vědy o vševědění potkává tentýž osud: shromažďuje vědomosti tak dlouho, až se její původní zdánlivě bezrozporná a jednoznačná stavba začne komplikovat a její obrysy, zprvu tak jasné a zřetelné, zamlžovat. Musí pak být uměle udržována při životě tím, že se z ní násilně vylučují nové poznatky, které se do „staré“ podoby vědy nevejdou. Antibiotika jsou skutečně účinná — o tom není sporu. Zda díky molekulárnímu mechanismu, který jejich účinnost vysvětluje, lze mít pochybnosti. Za své vědecké kariéry jsem už zažil mnoho změn a revizí těchto vysvětlení. Ani ten nejlepší kuchař se nemusí zabývat fyziologií; ale že by neplesal nad BrilletSavarinovou Fyziologií chuti, to není možné. Vědci, kteří chápou svou práci takto omezeně, jsou v situaci myši, která běhá bludištěm a neumí se podívat na jeho celkovou stavbu. Co se stane, když se rozporů nahromadí příliš mnoho? Většina vědců nakonec uzná, že „je něco shnilého ve státě dánském“, že nám něco schází, že musí být něco vadného v původních předpokladech. Dojde k „vědecké revoluci“: objeví se nové „paradigma“, tj. vzor, nové základní jevy, poznatky, východiska, přístupy, do jejichž rámce výborně zapadnou ty skutečnosti — fakta, data, jevy — které se do původního rámce buď vůbec nevešly, nebo si vzájemně odporovaly. Zmíněný omas S. Kuhn přirovnává změnu vědeckého paradigmatu k revolučním změnám politického systému. Když se v politice nahromadí problémy nad únosnou mez, dojde k revoluční změně struktury, která obvykle také vyřeší palčivé základní problémy. Ve svých pracích často kritizujete scientismus. Co to je? Pod „scientismem“ rozumím přesvědčení o všeobecné aplikovatelnosti vědeckých metod, o monopolu vědy na poznání, či dokonce o defi nitivnosti stávajících vědeckých poznatků. Scientismus je postoj, dle 284 něhož „nevědecký“ rovná se ipso facto nesprávný, klamný, klamající a tudíž nepřípustný a odsouzeníhodný, zatímco to, co „je vědecky dokázáno“, nepřipouští pochybnost. Je to sice karikatura vědeckosti, paskvil jejích ideálů, pohříchu však živá — žitá, pro mnohé jako životní přesvědčení až příliš reálná. Obvinil jste scientismus z vytvoření amorálních rysů moderní společnosti. Taková revoluční změna paradigmatu nás ve vědě opět čeká? Ve jménu vědy sice nebylo napácháno o nic více zločinů než třeba ve jménu křesťanské víry, zato však vznikly ideologie a totalitní režimy, chápající a navrhující lidskou společnost jako mechanismus: když to zařídíme vědecky, musí to fungovat. My ji už zažíváme! Do současného vědeckého rámce dnes mnoho z nových i dřívějších faktů nezapadá. Nemusí to být jen módní kvantové podivnosti či parapsychologie. Stačí se podívat na celou velkou německou biologii 19. století. Jaká to byla úctyhodná a vznešená, především však pravdivá a poctivá věda, a přesto se z ní do současného neodarwinistického paradigmatu a molekulární biologie nedostalo takřka nic! Proč to ale nikdy nefungovalo, proč se vědecky promyšlený ráj vždycky změnil v peklo s hromadami mrtvol? Z pochopitelných důvodů: lidé — tak jako ostatní živé bytosti — jsou přirození, tělesně skuteční — a tudíž mnohorozměrní 37 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY a svébytní. Tělesnost, subjektivita, osobnost, život, vědomí do vědeckého postoje nezapadají: každý objektivní výklad je s to zahrnout jen jeden rozměr skutečnosti, představuje její určitý průmět, rozměr, stránku. Stín, který se osamostatní od toho, co jej vrhá, se stává fantomem. Výklad je mapou — a mapa není teritorium: vylučuje se s niterností. Společnost na vědeckých zásadách postavená, vědeckými postupy spravovaná je zřízením pro fantomy, nikoliv pro bytosti — nadto lidské. Neexistují žádné objektivní škatulky, formuláře, zákony, žádné racionální struktury, na něž by bylo možno převést dynamický, vyvíjející se, sebe sama bez přestání proměňující prostor lidských vztahů, potřeb, tužeb. hřešit: nezbývá než to uznat a vše ostatní tomu podřídit. Objektivní je hodnotově neutrální, jednostejné — lhostejné. Koho by dnes například napadlo, že pitva, pronikající k tomu, co je skryté, by mohla být chápána jako cosi nenáležitého? Zevnějšek nebo vnitřnosti: vše prostě jest a jako takové je k dispozici naší zvídavosti — zvědavosti! Aby nedošlo k nedorozumění: neprosazuji zákaz pitvy — naše civilizace je na její přípustnosti, ba nezbytnosti založena. Upozorňuji pouze na to, jak snadno ztrácíme pochopení pro společenství a kultury, pro které je podobná diskrétnost konstitutivním prvkem jejich duchovní architektury. Filosof Petříček přirovnal vědu k pornografi i, odhalující i věci, které měly zůstat skryty. Neměli by se vědci za některé své objevy stydět... Filosofové často kladou zvěrstva 20. století za vinu chladnému vědeckému přístupu ke světu. Věda rezignovala na morálku, protože ji nelze analyzovat mikroskopem a spektrometrem. Racionalista, stavící jen na exaktních vědeckých faktech, ale nedokáže vysvětlit, proč je zneužití vědeckých poznatků nemravné. Ne přímo stydět — věda je povolání a poslání, jež má svou vlastní mravnost a čest. Dejme tomu však: jemně a uctivě rozlišovat. Gregory Bateson — biolog, antropolog, epistemolog, který do přírodovědy zavedl kybernetické myšlení — zdůrazňuje nezbytnost respektu k „posvátnému“ (vedle „vědomého“ a „krásného“). To pro něj znamená diskrétnost: respekt k rozdílům a hranicím k racionalitě bytostně náleží. Ne vše, co je vědeckým poznatkem, je proto už hodno stát se součástí veřejného prostranství či obecného vědění, má právo vstoupit ve všeobecnou známost. Ovšem, sama objektivizace je již zvěcněním, zpředmětněním, zobecněním, zpřístupněním. Stud, respekt, takt musí proto poznání předcházet: pro decentnost, mravnost atp. neexistují z principu věci žádná objektivní kritéria — toliko kritéria obecné sluš287nosti — tj. příslušnosti k obci — a s ní související zřetel k obecným měřítkům a zvyklostem — nejen těm zdůrazňovaným „ryze odborným“. Musí být aplikována na vědu, nikoliv ve vědě. Zda se rozhodnu něco poznat, objevit, zjistit, vysvětlit či nikoliv a zda je to vhodné a dovolené, dobré a spravedlivé, prospěšné a žádoucí, zda se to slučuje s bázní, úctou, vděčností, to jsou mravní rozhodnutí — nikoliv jen teoretická, praktická či faktická. Vše je — „objektivně Tímto způsobem rozvíjená rétorika mi vůči samotné vědě připadá poněkud nefér. Věda hodnoty nepopírá, toliko od nich záměrně odhlíží. Soustředila se jen na tu stránku skutečnosti, která je objektivní, a tedy — mimo jiné — hodnotově neutrální. To teprve pro scientismus platí, že to, co se vymyká objektivnímu vědeckému pohledu, neexistuje, je toliko subjektivním zdáním, předsudkem, klamem. Stejný je postoj všech ideologií, které se zhlédly ve vědecké podobě pravdy týkající se objektivního průmětu skutečnosti. Viním vědce z toho, že nepřiznávají, že jejich poznávací činnost je jak vymezená, tak omezená, že nevěnují pozornost a péči právě mezím platnosti objektivní pravdy: vždyť právě v těchto mezích spočívá její účinnost. Kdyby úspěšnost a moc vědy nezavdávala důvod k neodolatelnému metafyzickému pokušení ztotožnit skutečnost s její objektivní stránkou, nebylo by vědu z čeho vinit. Takto však nás právě vědecký postoj naučil pojímat skutečnost jako objektivní realitu — opak by byl „nevědecký“! Proti tomu, co je objektivní, se však nelze pro38 Pravděpodobnost, že by se vědění jiné kultury, třeba mimozemské civilizace, týkalo mechaniky či elektromagnetismu, je stejně nepatrná, jako že by tato kultura mluvila anglicky. Jsme přesvědčeni, že náš prostor je geometrický, a přesto byla geometrie objevena jen jednou — v Řecku. KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY vzato“ — věditelné a tudíž poznatelné. Objektivní postoj pojímá skutečnost jako oproštěnou od všeho intimního, tajemného, posvátného — tj. odděleného, skrytého (tedy — cizím slovem — „okultního“; snad proto se výraz „okultní“ stal nadávkou, stejně jako „tmářský“, tj. beroucí v potaz temnou stránku skutečnosti). Jakožto vědci se žádné indiskrece na skutečnosti nedopouštíme; mravně se můžeme svým poznáním na skutečnosti provinit jen jako lidé. Prohlašovat třeba pokusy na lidech či rasové teorie za „nevědecké“ je nebezpečné matení pojmů. Je to, jako bychom výzkum toxických látek pro vojenské účely označili za „nechemický“. Z hlediska objektivní vědy jsou tedy vlastně Mengeleho pokusy zajímavým vědeckým experimentem. Neobchází vás z toho hrůza? Pochopitelně. Nejvíce pak z toho, že Mengelemu mohla vědeckost poskytnout morální alibi. (Jako vědci ovšem — nikoliv jako lékaři pod hippokratovskou přísahou!) Nemyslím si však, že to mělo s vědou cokoliv společného. Mravní odpovědnost vědců jakožto lidí není zdaleka odpovědností za čin — kde se mluví o tzv. zneužití vědeckých poznatků či dovedností. Činy — od pokusů po provoz — jsou toliko důsledkem selhání původnějšího. Totéž co pro rasismus — všeobecně odsuzovaný — platí třeba pro sociobiologii a její teorii tzv. sobeckého genu — dnes naopak všeobecně uznávanou a hlásanou, dle níž jsou všechny projevy života — včetně lidského — výhodnými přežívacími triky a strategiemi, kterými se šíří příslušné „sobecké geny“, dědičné předpisy pro tyto projevy. K nim též náleží — dle téhož učení — všechny projevy ducha: veškerá kultura, fi losofi e, umění, náboženství (a rovněž i věda, máme-li být důslední, tedy racionalističtí!). To vše jsou prý toliko výsledky či vedlejší projevy rozmanitých způsobů, které umožnily či umožňují, že tyto geny — tj. vlohy pro takové sklony a schopnosti — náboženské, tvůrčí, poznávací — dodnes existují, tj. přetrvaly a prosadily se, ježto si jimi zvyšují pravděpodobnost předání potomstvu. 39 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY Ujišťuji, že nepřeháním! Nejde nikterak o krajnosti či výstřelky: teorie sobeckého genu je obecně uznávaným, bigotně vyznávaným teoretickým rámcem evoluční biologie, poskytující vědě o životě univerzální výkladový princip. Nejedná se ani o karikaturu: přes nutné zjednodušení se závažného překroucení nedopouštím. Přesvědčte se o tom v knize klasika této teorie E. O. Wilsona: O lidské přirozenosti, nebo v Dawkinsově Sobeckém genu, že si nedělám legraci — zde totiž vskutku přestává každá legrace! Maska mravně a hodnotově neutrální objektivity spadla: sobectví bylo vyhlášeno za základní, ba jediný princip, na který má být převedena veškerá morálka, obětavost, služba, altruistické chování, láska k bližnímu, ke kráse, dobru i pravdě. chodiska a předpoklady oné racionality, která nás přivedla k tak očividně zvrácenému, lživému pohledu na skutečnost. Neříkám nesprávnému či nepravdivému: říkám „lživému“: k lživé pravdě! S vědeckostí, racionalitou a objektivitou, pokud se stanou cílem o sobě, nejvyšší, absolutní normou pravdy, jež nepotřebuje vydávat 289počet ze svých východisek ani brát odpovědnost za své závěry, zřejmě není něco v pořádku. Ve filmu o magické Praze, na kterém jste spolupracoval, se mluví o tom, že jsme cestou k dnešní „vědecké“ podobě civilizace něco ztratili. Nic menšího než domov — přirozený svět společného pobývání, místo mezi Zemí a Nebem. Co nelze zvážit a změřit, to pro vědu neexistuje. Důraz na veličiny — počítání, měření a vážení — je dědictvím tržní zkušenosti. Vpravdě hokynářská mentalita tohoto původu nabývá v teorii sobeckého genu patologických rozměrů a všechny teorie samospasitelnosti tržního mechanismu svého ospravedlnění. V pohádkách a náboženských mýtech takto mluvíval sám ďábel (DIABOLOS = pomlouvač) — vpravdě „duch, který vše popírá“, jak o sobě praví Goethův Mefi stofeles. Ze sociobiologického přesvědčení plyne skutečný a naprostý relativismus pravdy a hodnot, daleko přesahující vše, s čím zkusila přijít celá „postmoderní skepse“, která je z toho vědci halasně obviňována — zřejmě zástupně, co projekce vlastního stínu. Trh je trh: tento vynikající lidský vynález má své přesné místo a čas. Prohlásíme-li veškerou přírodu, celou živou skutečnost za neomezené, ničím neohraničené, neřízené a nezřízené tržiště, promění se v něco, vůči čemu je i tzv. „džungle“ hotovým rájem — totiž v Peklo. K tomu není třeba ideologií — ať vědeckých či jiných. Stačí bezuzdná vědeckost, bezohledná racionalita, na princip povýšená objektivita. K zvrácenému, obludnému a zlému pohledu na svět, jaký představuje sociobiologie a neodarwinismus, nedošlo snad pro zanedbání objektivní nezaujatosti a racionální přísnosti. Naopak: jde o nutný a naprosto nevyhnutelný logicky závěr důsledné aplikace těchto vědeckých ctností. Byl-li už jednou mechanistický výklad světa uznán za jediný vědecky přípustný, pak Darwinův přírodní výběr je jediným myslitelným mechanismem biologického vývoje. (Nejde o vysvětlení evoluce, spíše o její od-vysvětlení — ale to by byla jiná pohádka!) Teorie sobeckého genu a její sociolobiologické závěry jsou pak nutným a nevyhnutelným logickým důsledkem tohoto způsobu myšlení, jehož zrůdnost je jen plodem jeho logické důslednosti. Racionalita a objektivita však nepřipouštějí mravních námitek proti pravdivosti. Buď tedy kapituluji před zlem — to je reakce většiny informovaných intelektuálů — nebo je nutno vrátit se zpět („obrátit se a činit pokání“ ve starobylé mluvě): totiž zkoumat sama vý- Je proto lépe uznat — dokonce v duchu samotné sociobiologie! — že racionalita a objektivita jsou mocnými, rafi novanými nástroji zcela zvláštního přístupu ke skutečnosti, jež jsme si zvykli nazývat vědou. Není skutečnosti vlastní, zanášíme ji do ní až my jako naše pravidla hry. Svět ale naštěstí není racionální a skutečnost není pouhou objektivní realitou; jinak by pro lidi, pro žádnou bytost, ba pro žádné jsoucno — snad krom těch abstraktních, matematických — nebyl svět vůbec obyvatelný. Normální smrtelník se s „objektivní vědeckou stránkou skutečnosti“, sestávající z atomů a molekul, povětšinou ne40 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY setkává. Jsou sice vyvolení, kteří tvrdí, že s pomocí tunelového scanovacího mikroskopu a mlžné komory molekuly, atomy či částice přímo „vidí“ — tj. „ohmatávají“ je, ale jsou stejně vzácní, jako ti, co patří na anděly, ufony či strašidla. směšování různých režimů řeči a nesouměřitelných přístupů ke světu, ale o prosazování výlučnosti a závaznosti jednoho jediného přístupu, diskursu, obrazu, světonázoru — totiž toho současně vědeckého a o potlačení jakéhokoli jiného způsobu myšlení, než toho, který jedině znají, který se jim — zřejmě s obtížemi — podařilo za život osvojit. Na vlastní uši jsem slyšel prominentního mluvčího tohoto spolku prohlásit, že jejich snahou je vnést vědeckou racionalitu do všech oblastí života! V Praze ale funguje spolek Sisyfos, sdružující vědce, kteří uznávají jen objektivní pohled na svět a bojují proti proutkařům, homeopatii, astrologii a dalším „iracionálním“ jevům. Členové Sisyfa se zasloužili o zákaz clusterové medicíny, vyloučení homeopatické sekce z lékařské společnosti J. E. Purkyně a o vytlačení psychotroniků a astrologů z televize. Nedá se už mluvit o cenzuře a mocenském teroru vědy? Tento záměr proměnit přírodu a lidský svět v jednu jedinou laboratoř považuji za přímý útok na přirozenou zkušenost ohrožující bohatství života, popírající mnohorozměrnost pravdy, redukující skutečnost na jediné schéma, jedinou projekci. Co takovému nezodpovědnému, fanatickému horlení pro uniformní vědeckou racionalitu zoufale schází, je vzdělaná moudrost. Moudrost pak je dar polyfonie: skýtá schopnost uvádět rozmanité rozměry zkušenosti ne do formální jednoty, nýbrž do organické sounáležitosti, tedy do harmonie — přirozeného 291souladu. („Transverzální rozum“ se tomu dnes říká.) Vědecké poznání však má svůj původ v hledání moudrosti — bylo projevem lásky k ní. Je totiž přímo životně důležité všímat si i jiných postojů a přístupů, než kterými disponuje současná věda, zahrnovat je do své zkušenosti. To nám dává možnost čerpat ze zkušeností, které byly získány jinak, než jak to činí současná věda. Vždyť byly získány dávno před jejím vznikem! Jinak nám hrozí, že se vzdáme pokladnice tisíciletých zkušeností lidstva, jichž je věda jen nepatrným, nahodilým výhonkem. Jen tak si zachováme člověka důstojný — tj. rozumný — přístup k těm rozměrům skutečnosti, z nichž sestává svět, jenž je naším domovem. Neobýváme totiž svět atomů, molekul, těles, mechanismů, genů, hmotných bodů, funkcí a fungování — ani svět slepé náhody a neúprosné nutnosti, do něhož se nás pokouší vědecký světonázor zaklít. Bezpochyby — přinejmenším o pokusu o něco podobného. (F. A. von Hayek to označil ve své stejnojmenné knížce, která u nás před časem vyšla, „kontrarevolucí vědy“.) Pokusy o totalitní monopol vědy už existují. Nedávno jsem slyšel člena řečeného spolku v diskusi o nemožnosti „paměti vody“ prohlásit, že ten, kdo se podrobuje homeopatické léčbě, by potřeboval léčbu psychiatrickou. Zeptal jsem se, zda by neměli být psychiatrické léčbě podrobeni i katoličtí či pravoslavní křesťané, kteří věří v proměnu vína a hostie, v moc ostatků světců, dotýkaného růžence či svěcené vody, právě tak jako pacienti věřící v účinek homeopatických preparátů, jenž je rovněž důsledkem určitého způsobu zacházení v minulosti. Dotaz zůstal bez odpovědi — implicite kladné. Nuže, léčit „neuvědomělost“ psychiatrií se neodvážily — alespoň v našich zeměpisných šířkách — ani totalitní režimy nedávné minulosti! Ti, kteří říkají, že náboženství je jen projevem nevzdělanosti a že iracionalita a nevíra ve vědu stoupá, se chovají jako komunisté, kteří chtěli proti disidentům bojovat „zkvalitněním ideologické práce“. Kdyby onomu spolku skutečně záleželo na racionalitě ve smyslu důslednosti, koherence a čistoty myšlení, bytí a poznání, byla by taková péče v době současného změtení jazyků jen vítaná. Mám však dobré důvody se domnívat, že nejde o snahu bránit Proč vůbec podobné spolky vznikají? Sdružuje se v nich vědecká generace, odkojená oslnivými úspěchy sovětské vědy, Mičurinem a Lysenkem, nebo jsou za tím konkurenční 41 KAZIT MLÁDEŽ A ZAVÁDĚT NOVÉ BOHY důvody? Před listopadem 1989 jsme žili ve „vědecky řízené společnosti“, odkud byla iracionalita vyháněna pomocí pendreků, teď věda svou výlučnost ztratila. základem jsou molekulární mechanismy, je homeopatie nesmyslem. Jenže nemoc a zdraví nejsou objektivními kategoriemi a člověk není mechanicky fungujícím strojem. Trend na obranu „vědeckosti“ je dnes celosvětový, netýká se tedy jen posttotalitních společností. Zato se týká jen zanedbatelné vrstvy lidí — fundamentalisticky založených členů vědecké komunity. Před dvěma lety se sešli nositelé Nobelovy ceny a vydali prohlášení, ve kterém vyzývají k boji proti astrologii a jiným „pavědám“. Důvody, které uvádějí — totiž neslučitelnost s astrofyzikou — jsou typickým příkladem iracionality, totiž směšování diskursů. Kromě fi losofa jste i vědcem. Co byste si vzal na nachlazení vy? Já osobně spíš ten salicylát — tedy aspirin či acylpyrin, přičemž mi nevadí, že jeho „mechanismus účinku“ tak jak tak není přesně znám. Ze setrvačnosti, z úcty k tradici, a hlavně proto, že se v homeoterapii nevyznám. Manželka mi však podá spíše homeopatika. Vyzná se v tom, jsou zjevně účinnější — a navíc: není nad něžnou péči... Jsou zde i ony konkurenční důvody — asi proto jsou tak neuroticky nedůtkliví. Proč by jinak chtěli hájit objektivní pravdu, která je z defi nice na nás nezávislá a prosadí se údajně sama? Nevím. Asi proto, že jsou malé víry. Připomíná mi to snahu inkvizitorů bránit zjevenou Boží pravdu před kacíři, ba samotného Boha před ďáblem a jeho přisluhovači. P. S. Mezitím mi moji skuteční kolegové — jakkoliv zastánci a propagátoři sociobiologie — předvedli dvě jiné možnosti, jak ideologii sobeckého genu „exorcizovat“. Jednu předvedl doc. Jan Zrzavý v Olomouci: chápat a přijímat sociologické závěry a přístupy tak, jak se dávají, a v mezích, v nichž se dávají, tj. s ohledem na výchozí rámec odborné problematiky, z níž vyplynuly. Zajisté můžeme a smíme se pokoušet je aplikovat i jinde (jak činí O. Wilson), ovšem s vědomím, že jde o zkusmý přenos — tj. metaforu, pouze obrazné vyjádření. V nových souvislostech (kulturních, mravních, náboženských ap.) mohou působit jak provokativně, tak inspirativně, podnětně — a to je také vše! Do jiných zkušenostních oblastí byly dodatečně vneseny — nevyplynuly z nich, a nejsou jejich logickými důsledky, tj. nejsou v těchto zkušenostech 293implicite obsaženy, a tudíž nemohou uplatňovat nárok na bezpodmínečné uznání jako ve výchozí oblasti, kde dnes představují řešení zcela konkrétních problémů (např. jak z hlediska přirozeného výběru vysvětlit jev tzv. altruismu, tj. existenci vrozených vzorců chování pro skupinu prospěšného, jedince však znevýhodňujícího) a odhalily jevy opačné, evolučně paradoxní (např. vraždění potomstva). Odpovědné, závazné použití těchto výpůjček („abdukcí“ — epistemologických únosů) by bylo teprve třeba vypracovat, ošetřit, Skutečná vědecká pravda, ta, v niž skládám svou důvěru já, nepotřebuje ke své platnosti potírat pravdy jiné, tak jako geometrické pravdy nepotřebují potírat negeometrické způsoby znázornění světa. Snad se obránci vědy cítí v situaci katechetů a farářů z dob nástupu osvícenství, kdy náboženská dogmata přestala být obecně a výlučně přijímána a kazatelny ztratily své postavení jediného zdroje závazné a nezpochybnitelné Pravdy. A přesto zjevená Pravda zůstala nedotčena a dnes se možná těší větší a opravdovější víře než dříve. Když člověk dostane rýmu, měl by mít právo rozhodnutí, zda se bude léčit „vědeckým“ acylpyrinem nebo „šarlatánskými“ homeopatiky. Jenže spolek Sisyfos chce homeopatii zakázat jako iracionální a nevědeckou. Homeopatie už dnes de facto zakázaná je, protože ji zdravotní pojišťovny nesmějí proplácet. Důvody pochopitelně nejsou ekonomické, natož mravní, nýbrž ideologické. V rámci současného paradigmatu, objektivního vědeckého pojetí skutečnosti, jehož 42 PEKLO NENÍ METAFORA: ZJEVENÍ PANNY MARIE VE FATIMĚ MŮŽE PŘISPĚT K ZÁCHRANĚ NAŠÍ I CELÉHO SVĚTA. PROČ JE FATIMSKÉ POSELSTVÍ NA INDEXU? ŽIJEME V ÉŘE ĎÁBELSKÉ DEZORIENTACE. teoreticky zavést, racionálně zdůvodnit, což obvykle vede k hlubokým proměnám původního významu. Názorným, aktuálním příkladem je aplikace představ o sobectví informace genetické, jako hybné síly evoluce biologické, na informaci psychickou, kde „sobeckým genům“ odpovídají „sobecké mémy“ (e.g. motivy, ideje, předsudky, dogmata, styly, názvy, obraty, díla, poznatky, zvyky, zákony, zásady, postupy, výrobky ap.), jejichž konkurence v úspěšnosti v šíření a prosazení má být dle této abdukce per analogiam hybnou silou vývoje kulturního. Memetika neboli teorie sobeckých mémů se svým důrazem na autonomii psychického a kulturního vývoje dostává do sporu se sociobiologickými výklady kulturních a společenských jevů. Ve svých důsledcích vede memetika k problematizaci samotné sociobiologie, z níž vyšla: z jejího hlediska je i sociobiologické učení toliko mémem, který se v současném vědeckém klimatu (tj. „v duchu doby“), tj. v prostředí vyznačujícím se sociobiologickým způsobem uvažování, ukázal jako úspěšný! To je výzvou k další stránce kritičnosti, na niž kolega Zrzavý upozornil: ani v rámci biologie nesmíme při zobecňování sociobiologických principů ztrácet ze zřetele, že jde o důsledky určité biologické teorie — tj. určitého pohledu na život, jednoho z nesčetných možných způsobů pojmového uchopení biologického řádu skutečnosti, přístupu k životním jevům, a nikoliv o důsledky plynoucí ze samotné povahy života, a tudíž beze všeho platné a závazně aplikovatelné na veškeré biologické jevy jen proto, že jsou biologické! Abdukce z genetiky na memetiku má na teorii sobeckého genu dopad ještě osudnější: zjevil a připomněl, že gen není molekula — hmotné, objektivní jsoucno, nýbrž informace: struktura příslušného úseku DNA, s níž bývá nekriticky ztotožňována, už náleží k fenotypu, je toliko jejím projevem. Tento závěr kolega Zrzavý také vyvodil a naznačil jeho nečekané důsledky: informace jako taková není něčím, co 294 se množí, co zabírá místo a konkuruje o ně... Na těchto představách nekriticky přenesených z tělesné úrovně na úroveň informační však teorie sobeckého genu spočívá. Důsledky to- hoto na pohled triviálního postřehu jsou jistě nedozírné — je třeba je teprve vyvodit a domyslet. Z uvedeného příkladu však plyne poučení, o které jsem chtěl svůj tehdejší rozhovor doplnit: racionality netřeba se obávat, ani té vědecké, pozitivistické, objektivní. Pokud je to racionalita rozumná, vzdělaná a kompetentní. To jest, pokud se s logickou důsledností pojí důsledná kritičnost. V tomto směru nepřestaneme — kazit mládež. Doplňuji, že autor rozhovoru, RNDr. I. Brezina jako absolvent naší fakulty — obor parazitologie, je rovněž biolog. Odtud příjemná kolegialita našeho rozhovoru. Peklo není metafora: Zjevení Panny Marie ve Fatimě může přispět k záchraně naší i celého světa. Proč je fatimské poselství na indexu? Žijeme v éře ďábelské dezorientace. Michal Semín pokračuje v úvahách o různých aspektech fatimského poselství a osvětluje, proč kladou modernisté překážky jejímu šíření i proč má dávné zjevení Svaté Panny praktické významy pro život všech z nás, ať o něm víme, nebo ne Ve středu uplynulo 98 let od chvíle, kdy se třem fatimským pasáčkům – Lucii, Hyacintě a Františkovi – poprvé zjevila Panna Maria. Žena, jejímuž dějinotvornému poselství zasvětil svůj život P. Nicolas Gruner, o jehož životě a náhlé smrti jsme rozjímali minulou neděli. P. Gruner věděl, že bude-li šířit fatimské poselství v jeho autentické podobě, bez revizionistických úprav a falešných výkladů, nebude mít v modernismem infiltrované církvi na růžích ustláno. Čím je toto poselství tak kontroverzní, že vede mnohé církevní hodnostáře k tomu, že o něm buď zcela mlčí, nebo jeho význam překrucují? 43 PEKLO NENÍ METAFORA: ZJEVENÍ PANNY MARIE VE FATIMĚ MŮŽE PŘISPĚT K ZÁCHRANĚ NAŠÍ I CELÉHO SVĚTA. PROČ JE FATIMSKÉ POSELSTVÍ NA INDEXU? ŽIJEME V ÉŘE ĎÁBELSKÉ DEZORIENTACE. Slepí vedou slepé Jednu z možných odpovědí lze najít ve výrocích sestry Lucie. Tato nejdéle žijící vizionářka, jež zemřela teprve před deseti lety v karmelitánském klášteře v portugalské Coimbře, se ve svých dopisech několikrát zmínila o tom, že žijeme v době, pro níž je typická „ďábelská dezorientace“. Jde o dopisy z přelomu 60. a 70. let, tedy z let, kdy byly v církvi zaváděny liberální reformy v mnoha ohledech přelomového II. vatikánského koncilu. Že svým hodnocením doby nemířila do oblasti světské politiky, ale do řad církevní hierarchie, je zřejmé nejen z kontextu oněch dopisů, ale i z opakovaných poznámek o tom, že v pokoncilní církvi slepí vedou slepé. Není divu, že si tím v řadách progresivně laděných stoupenců koncilové revoluce mnoho sympatií nezískala. Je také mimo jakoukoli pochybnost, že výrazem „ďábelská dezorientace“ nepopisovala sestra Lucie stav bádání o fatimském zjevení, ale celkové směřování církve. svět vyskáčou na těle pupínky. Toto církví uznané mariánské zjevení důrazně upozorňuje na závažnost hříchu a nezbytnost pokání. Přitom hříchem nemyslí netřídění odpadků či kouření, ale dnes tak široce rozšířené „samozřejmosti“, jako jsou braní Božího jména nadarmo, zanedbávání modlitby či hříchy proti čistotě. Francouzská revoluce v církvi Při hlubším seznámením se s průběhem i obsahem fatimského zjevení Panny Marie totiž nelze nedojít k závěru, že poselství koncilu a poselství z Fatimy mají zcela protikladné vyznění. Zatímco ideologie koncilové reformy relativizuje pravdy víry, mění po dlouhá staletí ustálené obyčeje či bohoslužebné obřady a smiřuje se s moderním světem (progresivní kardinál Suenens označil koncil za Francouzskou revoluci v církvi) vše, co patří k obsahu fatimských zjevení, tradiční katolické postoje, progresisty odmítané, naopak posiluje. Dohady o obsahu „třetího fatimského tajemství“ zveřejněním dosud nepublikovaného popisu vize sestry Lucie rozhodně neskončily. Jedno víme jistě: Fatimské poselství i samotné tajemství obsahuje klíč k pochopení řady současných dějů. A nejen to. Že nelitované hříchy mají důsledky, nad nimž nelze jen tak mávnout rukou, je zcela zřejmé ze zjevení, jehož se pasáčkům dostalo 13. června 1917. Tehdy na krátký okamžik spatřili peklo a siluety duší nekajících hříšníků, padajících do věčných plamenů jako podzimní listí ze stromů. Sestra Lucie ve svých pamětech píše, že kdyby tento obraz trval jen o pár vteřin déle, nejspíš by Peklo není z pohádky Uveďme alespoň několik důvodů, proč modernistům při sebemenší zmínce o důležitosti fatimského poselství pro církev i celý 44 PEKLO NENÍ METAFORA: ZJEVENÍ PANNY MARIE VE FATIMĚ MŮŽE PŘISPĚT K ZÁCHRANĚ NAŠÍ I CELÉHO SVĚTA. PROČ JE FATIMSKÉ POSELSTVÍ NA INDEXU? ŽIJEME V ÉŘE ĎÁBELSKÉ DEZORIENTACE. hrůzou na místě zemřela. Hyacintě, jež zesnula pouhé tři roky po této vizi, se Panna Maria zjevila v následujících letech ještě několikrát. V jednom z těchto navštívení Hyacintě sdělila, že nejvíc duší dnes končí v pekle za přestoupení přikázání „Nesesmilníš“. Liberálně smýšlející křesťan, chce-li zůstat liberální, takové vizi odmítá uvěřit. Pro něj je však již dostatečně skandální samotné „strašení peklem“. Tvrdí, že peklo je pouhou metaforou, ostatně jako vše, co není „vědecky prokázané“ nebo se příčí mentalitě doby. Někteří teologové, kráčející cestou kompromisu, pracují s hypotézou všeobecné spásy. Peklo sice existuje, je však prázdné (jakkoli by si nejspíš přáli, aby to alespoň pro ty „bigotní fundamentalisty“ neplatilo). Zjevení anděla Úpadek eucharistické úcty Všimněme si dalšího aspektu, pro který je fatimské poselství liberálům trnem v oku. Vlastnímu zjevení Panny Marie ve Fatimě předcházelo trojí zjevení anděla. Naučil děti této modlitbě: „Bože, obětuji ti tělo a krev, duši i Božství našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa.“ A při své poslední návštěvě jim podal svaté přijímání. Jenomže ti, kteří v tento zázrak a skutečnou přítomnost Krista v eucharistii odmítají uvěřit, nejsou jen nekatolíci, ale i mnozí z těch, kteří se bohoslužeb pravidelně účastní. Jinak si nelze vysvětlit jednotlivá znamení nesmírného úpadku eucharistické úcty, s nimiž se lze dnes v progresivně vedených farnostech setkat – přijímání Těla Páně na ruku, absence poklekání před svatostánkem či odstranění svatostánků z hlavního oltáře do vedlejších prostor kostela či liturgie, vedená ve stylu mládežnické zábavy. Tato krátká, leč nesmírně hluboká modlitba není ničím jiným, než antitezí současných hedonistických sklonů od Boha odvrácené západní společnosti. A protože církevní modernisté chtějí mít vždy palec na tepu doby, je tato modlitba nesrozumitelná také jim. Tělem, krví, duší a božstvím je zde myšlena eucharistie, tedy proměněná hostie a proměněné víno při mešní oběti. To, co bylo původně chlebem a vínem, se při mši svaté stává svátostným Kristem. Teologové tomu říkají transsubstanciace - my se zde spokojíme s tvrzením, že se jedná o tajemství a zázrak. Jsou to právě děti z Fatimy, kteří nám jsou spolu s jejich rodiči a desítkami předcházejících generací vzorem toho, jak máme ke svátostnému Kristu přistupovat. Když jim anděl podával svaté přijímání, přijímaly do úst a vkleče, pohrouženi do hluboké děkovné modlitby. Tato starobylá praxe, všudypřítomná do koncilové liturgické reformy, je však církevním inženýrům trnem v očích. Pro mnohé z nich je Kristus v eucharistii přítomen toliko symbolicky, neboť 45 TTIP POSÍLÍ EUROSKEPTISMUS I PROTIAMERICKÉ NÁLADY mše pro ně není obětí, ale jen jakousi vzpomínkovou hostinou. Pořádají „bohoslužby“, v jejímž středu není Bůh, ale člověk. aby se o vcelku snadném receptu Panny Marie na světový mír pokud možno nevědělo. Daly by se uvést ještě další důvody, pro které je fatimské poselství v progresivních církevních kruzích na indexu. Pro někoho je však možná zajímavější jiná otázka – proč i přes zjevnou přezíravost pokoncilní církevní hierarchie zájem o fatimské poselství přetrval a v některých církevních kruzích v posledních letech dokonce narůstá? Protiproud však o poselství z Fatimy rozhodně mlčet nebude. A již brzy začne hledat odpovědi na otázky, jež si ti, kdo podlehli oficiální mystifikační linii Vatikánu, klást odmítají. zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovnisvet/1683-peklo-neni-metafora-zjeveni-panny-marie-ve-fatimemuze-prispet-k-zachrane-nasi-i-celeho-sveta-proc-je-fatimskeposelstvi-na-indexu-zijeme-v-ere-dabelske-dezorientace-valkus-ruskem-bychom-mohli-odvratit.htm Známe úplné fatimské tajemství? Že je církev v krizi, dnes snad popírají už jen ti, kteří ji způsobili. A jejich „duchovní děti“, jež se denně starají o to, aby se viry, vpravené do mystického těla Kristova, nepřestávaly množit. Jak je jistě většině čtenářů Protiproudu známo, fatimské poselství je spojováno s tzv. tajemstvím, jež Panna Maria třem malým vizionářům sdělila. Zatímco první dvě části tohoto tajemství byly známy již před vypuknutím II. světové války, její třetí, závěrečná část až do roku 2000 veřejnosti známa nebyla. TTIP posílí euroskeptismus i protiamerické nálady Koordinátorka kampaně Špatný vTTIP přibližuje největší rizika, která souvisejí s dohodou TTIP. V druhém ze série textů poukazuje na horšící se vztah občanů k integraci a klade otázky, na které by si měl odpovědět nejen premiér Sobotka. Z mnoha dostupných informací přitom bylo zřejmé, že má vztah k událostem v církvi a ve světě, jež dnes prožíváme. Dokument, který Svatý stolec v roce 2000 zveřejnil, však zdaleka nepřinesl odpověď na všechny existující otázky. Vedl naopak k tomu, že byly nastoleny otázky nové a ještě palčivější. Dohady o obsahu „třetího fatimského tajemství“ tedy zveřejněním dosud nepublikovaného popisu vize sestry Lucie tedy rozhodně neskončily. Jedno víme jistě: Fatimské poselství i samotné tajemství obsahuje klíč k pochopení řady současných dějů. A nejen to. Úmluva o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) vzbuzuje v celé historii evropské integrace bezprecedentní vlnu občanské aktivity. Ať už máme na TTIP názor, jaký chceme, chystaná úmluva může dost dobře představovat zlomový moment v budování evropské identity a občanství – v dobrém i zlém. Přináší i návod na to, jak ve světě dosáhnout opravdového míru bez toho, že by mu musela předcházet sebezničující válka s Ruskem. Možná i proto mají mnozí mocní tohoto světa z autentického fatimského poselství strach. A jejich spojenci, infiltrovaní do vysokých pater církve, se budou i nadále snažit o to, 46 Evropské barvy už netáhnout tak jako kdysi. Projekt, u něhož občasné cítí rozpor mezi oficiální propagací a logickými důsledy, nedůvěru dále prohloubí. TTIP POSÍLÍ EUROSKEPTISMUS I PROTIAMERICKÉ NÁLADY Právě před pětapadesáti lety, 9. května 1950, navrhl tehdejší francouzský ministr zahraničí Robert Schuman vytvoření organizace, jež by dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl evropských zemí a koordinovala jejich aktivity. Schumanova deklarace se stala impulsem k poválečné spolupráci a základním stavebním kamenem pro pozdější vznik Evropské unie (EU). Od roku 1985 se tento den slaví jako Den Evropy, kdy by si měli obyvatelé členských zemí připomínat své evropské občanství a hodnoty, které jsou s ním spojeny. Taková je teorie. ého sjednocení. Kde není občan, není možná politická unie; a jestli Evropské unii něco chybí, jsou to aktivní občané, kteří by si byli vědomi své evropské identity a na jejím základě spoluvytvářeli projekt evropské politické integrace. Ignorovat nebo bagatelizovat stále sílící občanskou kritiku úmluvy TTIP, znamená nahrávat euroskeptickým náladám. Absolutní prioritou Evropské unie a stěžením prvkem její politické identity, je dokončení společného vnitřního trhu. Regulatorní konvergence mezi USA a EU, která je jádrem úmluvy TTIP, posune ohnisko zájmu od dosažení jednoty vnitřního evropského trhu a vystaví ho americkému tlaku skrze formalizované struktury a procedury, které americké vládě a zájmovým skupinám dávají právo spoluvytvářet unijní pravidla. V realitě se Evropská unie potýká s ohromným demokratickým deficitem. Poslední volby do Evropského parlamentu byly provázeny vysokým stupněm skepse vůči evropským institucím i projektu evropské integrace jako takové. V České republice byly volby do Evropského parlamentu poznamenány nezájmem a výslednou účastí kolem devatenácti procent voličů. Jak probíhají (a budou probíhat po uzavření TTIP) vyjednávání v oblastech, kde EU ještě nedosáhla jednoty – v energetice, financích, telekomunikacích, digitálním a obranném průmyslu a v oblastech, kde jsou zájmy USA v přímém rozporu s evropskými zájmy, například v zemědělství? A jak se vypořádáme s možností, že USA po uzavření TTIP v srdci legislativního procesu evropské integrace rozvinou strategii „rozděl a panuj“? Letošní den Evropy nicméně probíhal ve znamení rodící se evropské občanské společnosti. Téměř dva miliony lidí se připojilo k petici určené Evropské komisi, žádající zastavení vyjednávání TTIP a CETA (podobné úmluvy mezi EU a Kanadou). Dne 10. května se mezi země odmítající úmluvu TTIP přiřadila i Česká republika, když dosáhla kvóra podpisů nutných k úspěšnému prosazení takzvané evropské občanské iniciativy. Otázky pro Sobotku Český premiér Bohuslav Sobotka se 4. května v projevu s názvem Evropa na křižovatce proneseném na Humboldtově univerzitě přihlásil k politickému táboru, který by měl být ke kritice TTIP apriori otevřený – k táboru, pro nějž je Evropská unie více než dojná fondová kráva a prostor k obchodování, k táboru, který chce posilovat společnou evropskou identitu nejen v hospodářské, ale i politické a občanské dimenzi. Jaké chceme mít Evropanství a Evropu? TTIP překonává dosavadní obchodní smlouvy a dostává se na roveň rozhodování o tom, kdo, jak a v čím zájmu bude v budoucnu vytvářet unijní pravidla ovlivňující běžného člověka na každém kroku. Čím více se veřejnost o povaze této úmluvy dozvídá, tím více je proti tomu, aby se tak zásadní změny dojednávaly v utajovaných jednáváních za zavřenými dveřmi, do nichž mají privilegovaný přístup pouze vybraní. O vlastní TTIP ovšem premiér řekl: „Podpis dohody nepřinese jen obchodní růst, ale také potvrdí důležitost našeho partnerství [s USA] (...) Nepochybuji, že USA jsou silný hráč, který se bude zasazovat o své zájmy, o to víc je však nutné pamatovat na Ignorování historicky největší občanské iniciativy prohlubuje demokratický deficit EU a v důsledku ohrožuje projekt politick47 LIKVIDACE KŘESŤANSTVÍ JAKO ZAVRŠENÍ ARABSKÉHO JARA to, co jsem zde již zmiňoval, totiž na základní principy evropské spolupráce. Musíme být jednotní, vůči sobě navzájem solidární a dát Komisi pro její vyjednávání silný mandát, aby pro Evropu vyjednala co nejvýhodnější podmínky.“ Míní-li Sobotka svá slova doopravdy, proč tedy Česká republika zcela nesolidárně chce po ostatních členských státech, aby přistoupily na začlenění systému arbitráží do úmluvy TTIP? Proč se Evropská unie neprojeví jako minimálně stejně silný protihráč jako Austrálie, která v roce 2005 arbitráže ve své smlouvě s USA odmítla? A dále: Jak přesně útok evropských vyjednavačů na finanční regulace chránící Američany před dalším ekonomickým kolapsem stvrzuje naše přátelství se Spojenými státy? A proč chce Unie zakázat americké programy Buy Local tvořící pracovní místa a nesnaží se z nich v rámci utužování transatlantického přátelství inspirovat? Hlasů, jež vyjadřují obavy o budoucnost evropské demokracie, přibývá i mezi zemědělci nebo členy odborů. Sobotka má pravdu, když říká, že: „V sázce je dnes vnitřní soudržnost Unie, kterou vystavila zkoušce hospodářská a finanční krize a s ní spojené ekonomické a sociální dopady.“ Pak je ovšem na čase začít pro TTIP argumentovat, nejen ujišťovat. Premiér může začít odpovědí na otázku, kdo zaplatí obrovské sociální náklady, které TTIP zcela nepochybně vyvolá. Jak si ostatně může být premiér tak jist ekonomickou prospěšností TTIP, když ani dva roky od zahájení vyjednávání Česká republika stále nemá žádnou studii možných dopadů této úmluvy na českou ekonomiku? Oficiální analýza zadaná Evropskou komisí slibuje nárůst HDP v důsledku TTIP o 0,5 %, v roce 2027. Stejná analýza předvídá, že TTIP povede ke ztrátě milionu pracovních míst na obou stranách Atlantiku. Proč slyšíme pouze čísla udávající růst HDP, ale čísla upozorňující na obrovské sociální náklady TTIP leží bez povšimnutí na stránkách studie, jejíž závěry zjevně zaskočily i bývalého komisaře pro obchod Karla de Guchta? zdroj:http://denikreferendum.cz/clanek/20406-ttip-posilieurospektismus-i-protiamericke-nalady Likvidace křesťanství jako završení Arabského jara Úmluva o spolupodílnictví USA na tvorbě evropských pravidel, které nás ovlivňují na každém kroku, pochopitelně vyvolává řadu závažných a oprávněných otázek. Nezačnou-li představitelé Evropské unie i čeští politici vést s evropskými občany otevřený dialog, hrozí, že se TTIP stane dalším z nepovedených evropských projektů, který tentokrát přídavkem k euroskeptismu vyústí i ve vlnu antiamerikanismu. Pád režimu Bašára Asada bude znamenat konec křesťanské civilizace nejen v Sýrii, ale i na celém Blízkém východě, obávají se experti. Už dnes jsou přívrženci učení Ježíše Krista v tomto regionu bezohledně pronásledováni. 48 LIKVIDACE KŘESŤANSTVÍ JAKO ZAVRŠENÍ ARABSKÉHO JARA Farid Salman je přesvědčen, že se v Sýrii dostanou k moci islamisté, bude scénář likvidace křesťanství mnohem tvrdší než například v Iráku: -Zatímco v Iráku byly mezikonfesní vztahy čistě partnerské, pak v Sýrii mají humánní a humanitární ráz. A vztah islamistů ke křesťanům bude proto naprosto jiný. Z hlediska islamistů musí být všechno, co je spojeno s křesťanstvím, zničeno. Na vlastní oči jsem viděl, jak se už teď v Sýrii likviduje veškeré křesťanské dědictví. Země Západu, které vyhlásily válku Asadově vládě, se nezamyslely nad tím, že vlastně podepsaly rozsudek smrti křesťanství v Sýrii. O tom je alespoň přesvědčen politolog Aždar Kurtov, kterého oslovil Hlas Ruska: Hned za křesťanstvím odtud mohou zmizet i všechna tradiční náboženství. Ti, kdo dnes v Sýrii bojují proti Bašáru Asadovi, to jsou lidé spojení s teroristickými organizacemi, například s Al-Káidou. Neuznávají hodnoty žádného náboženství, kromě svého vlastního. A proto všichni, kdo jejich názory nesdílejí, patří mezi „cizí“. O tom je přesvědčen muftí Farid Salman, který o tom hovořil v interview pro Hlas Ruska: -Když sleduji výroky západních politiků a publikace v západním tisku, musím konstatovat, že problémy, o nichž se informuje v souvislosti se Sýrií, se obyčejně týkají porušování mezinárodního humanitárního práva vůči civilním obyvatelům. Zatímco mezikonfesní problémy se ignorují nebo se speciálně zamlčují. Když v hlavních městech západního světa politici tvrdí, že jejich cílem v Sýrii je, aby tu situace odpovídala vysokým normám, mimo jiné i z oblasti lidských práv, pak by měli věnovat pozornost i prudkému vzestupu mezikonfesního nepřátelství. -Al-Káida je jedním z islamistických hnutí, které vůbec nepokládá křesťany za lidi. Z hlediska radikálů, islamistů nejsou ani křesťané ani židé nejen partnery, s nimiž by mohl být navázán mezikonfesní dialog, ale vůbec nejsou lidmi jako takovými. Podobný jev dnes vidíme v Egyptě. Jakmile se dostali salafité a Muslimské bratrstvo alespoň částečně k moci za svrženého prezidenta Mursiho, vyhrotily se v této zemi okamžitě mezikonfesní protiklady. A většina křesťanů-koptů byla nucena ze země uprchnout. Totéž se dnes odehrává i v Sýrii. Podle mínění mnoha historiků a politologů byla právě přítomnost křesťanů v Sýrii a na Blízkém východě svéráznou zárukou zachování a upevnění tradičního civilizovaného islámu v regionu. zdroj: http://cz.sputniknews.com/czech.ruvr.ru/2013_09_04/Likvidacekrestanstvi-jako-zavrseni-Arabskeho-jara/ 49 V RUSKU NASTAL NÁVRAT KE KŘESŤANSTVÍ A SNAHA SKLOUBIT NEVÁBNOU KOMUNISTICKOU MINULOST S KONZERVATISMEM. MUSLIMSKÁ KULTURA SE ROZVÍJÍ V EVROPĚ A UKAZUJE NA ÚPADEK EVROPY V Rusku nastal návrat ke křesťanství a snaha skloubit nevábnou komunistickou minulost s konzervatismem. Muslimská kultura se rozvíjí v Evropě a ukazuje na úpadek Evropy uživatelů. Odpovědět na otázku, proč je to dneska jinak, není snadné. Základním faktorem je individualistické myšlení, které vede člověka k jakémusi druhu izolace, pohled se zaměřuje na jednotlivce a odvádí od obecnosti. Na první pohled se dá říci, že individualismus je podstatou problému, protože brání obecnému pohledu na společnost a upřednostňuje zájmy jednotlivce. Jednotlivec je si potom vědom svých práv, nepřizpůsobuje se obecnému modelu a není tlak, který by to dokázal změnit. Ale s tímto odsudkem individualismu bych ještě posečkal, než vysvětlím další části paradigmatu. Střet civilizací a naděje konzervatismu Odpor jiných civilizací ve střetu s civilizací západní je veden nějakou formou domácího konzervatismu, většinou náboženského nebo založeného na tradicích odlišných způsobů života. Samotná existence tohoto odporu není vždy dána jen skupinovými zájmy materiálního charakteru, ale i obavou o osud vlastního společenstva tváří v tvář bezperspektivní čistě konzumní a hédonické podobě západních mravů. Viditelným společenským jevem je postupný, velkou mohutnost prokazující zánik kolektivních ctností – věrnost, jednota, solidarita, svornost, loajalita, úcta k autoritám atd. - vztahovaných k podstatným kolektivům důležitým pro přežití společnosti: k rodině, k obci, k národu, ke státu. Věrnost se už dokonce ve značné míře nevztahuje ani k takovému kolektivu jako je rodina, nemluvě o obci a státu. Bojovat za vlast je směšná výzva. Současné paradigma západní civilizace Probíhající diskuse o šátcích muslimských žen zase ukázala, že západní civilizace neumí integrovat jiné kulturní modely. Chybí silně působící kulturní vzor, jak to bylo dejme tomu v devatenáctém století, kdy moderní kulturu přijaly všechny odlišné skupiny (křesťané, židé, muslimové v Turecku a p.) a náboženské odlišnosti nebyly napohled patrné, ani se neprojevovaly v civilním životě včetně zaměstnání. Proč to dnes není možné? Vždyť i ta muslimská děvčata, která odmítla ve škole odložit šátek, utekla z muslimského světa před pronásledováním. Přesto je modernitní společnost nepohltila a nestala se pro ně vzorem. V dřívějších dobách by jistě takové děvče chtělo cvičit v Sokole a muselo by šátek odložit, ostatní děvčata by se divila, proč má šátek, není snad nějaká divná? Kluci by se smáli a šátek by jí strhávali. Prostě asimilační schopnost měla společnost sama a adept se musel rozhodnout, zda konvertuje nebo ne (v Turecku konvertoval k modernímu životu celý národ). Přitažlivá byla nejenom kultura svojí úrovní, ale rozhodnost a sebevědomí jejích Jiné civilizace, které nezašly tak daleko ve vývoji k modernitě, se drží svého celonárodního konzervatismu. V Rusku dokonce nastal návrat ke křesťanství a snaha skloubit nějak nevábnou komunistickou minulost s konzervatismem. Navzdory paradoxním výsledkům tohoto netradičního mixu je to jistě trend konzervativního charakteru. O islámském konzervatismu není pochyby a čínský je zatím na rozpacích. Návrat k tradicím je výsledek hledání řešení ve světě, kde není jiný funkční vzor. Západní civilizace se už za vzor nepovažuje nejenom ve jmenovaných zemích, ale i pro přistěhovalecké menšiny v západních zemích. Vzorem může být jen svojí vysokou materiální úrovní, která spíše budí závist a požadavky na přerozdělování bohatství. 50 V RUSKU NASTAL NÁVRAT KE KŘESŤANSTVÍ A SNAHA SKLOUBIT NEVÁBNOU KOMUNISTICKOU MINULOST S KONZERVATISMEM. MUSLIMSKÁ KULTURA SE ROZVÍJÍ V EVROPĚ A UKAZUJE NA ÚPADEK EVROPY Vzpoura proti přirozenosti konstruktivistickým způsobem (zaváděním nevyzkoušených teorií - komunismus, nacismus), které katastrofálně neuspělo, a proto přesvědčilo většinu k opačnému extrému - plánovat se nesmí, ale je zapotřebí vývoj ponechat samovolnosti (F. A. Hayek – spontánní řád, K. R. Popper – budoucnost je otevřená). Svévole označovaná za svobodu vznikla v šedesátých letech na Západě tzv. revolucí mladých, kteří chtěli rovnost a volnost. Generace těchto lidí postupně vytvořila organizace, které hlásaly různé druhy rovnosti, ale svobodu měly jako prvořadou. Ale pouze neekonomická rovnost (rovnost sexuálních orientací, rovnost muže a ženy, rovnost ras, rovnost náboženské víry atd.) se zachovala do dneška, zatímco svoboda expandovala do svévole. Tato revoluce zbourala tradiční řád a tím zanikla praxí vyzkoušená hranice svobody a rovnosti a rovnováha mezi právy a povinnostmi. Lidská práva se stala bezbřehými. Svévolí bych v tomto případě nazval přesahující míru svobody, která nebere na zřetel zájmy společnosti a celého prostředí, tedy i přírody. Svévole vedená hédonismem, tedy stále se navyšujícími požitky, výhodami, právy, vyústila ve vzpouru nejen proti lidskému řádu, ale i proti přirozeným principům života planety. To není jen nadměrné vyčerpávání zdrojů a ničení prostředí konzumním životem, ale i ničení lidského rodu nízkou porodností a fyzicky pohodlným způsobem života. Svévole je základní famózní fenomén, podstata současné západní kultury. Je to anarchistická vzpoura kosmickým principům, vzpoura přirozenému uspořádání světa. Z důvodů svévolného charakteru působících sociálních dějů není možno ponechat vývoj samovolnosti jen pod vlivem trhu a peněz, plánovat systém také nelze, je zapotřebí se rozejít s oběma rámci a přijmout experimentální metodu. Protože minulost je jedním velkým experimentem, je jediné východisko: konzervativní návrat k ideálům z doby, kdy zhoubný vývoj nebyl. Jedna věc je ovšem podstatná: žádná stará ideologie není vcelku použitelná, protože se paradigma zásadně změnilo. Není možno použít původní pravidla pro zakládání rodin v době, kdy existuje téměř dokonalá antikoncepce, taktéž není možno stejně zacházet s odpadky a chemizací potravin jako kdysi. Protože nelze navrátit celé civilizační paradigma, experimentální metoda tedy musí vybírat a aplikovat jen jednotlivé relevantní mechanismy uvnitř nějakého rámce. Ten je v podstatě velmi jednoduchý, je to nadčasové myšlení (viz 3, způsob myšlení zohledňující zodpovědnost za budoucnost lidského rodu a celé přírody) a zároveň uvědomělá kampaň návratů k minulým zkušenostem (obroda). Takovéto anarchistické jednání má velkou hédonickou přitažlivost. Většina tzv. lidských práv má svévolný charakter, adoruje jednotlivce a nemá reciproční povinnosti ke společnosti (třeba agresivní člověk nesmí být izolován a často během svého života zavraždí několik lidí). Mohl bych tuto kontinuitu od minulosti do budoucnosti nějak vyjádřit sám, ale už kvůli výrazovým prostředkům se opřu o Burkův konzervatismus (viz 1), jehož podstata je vyjádřena rčením: „Společnost je partnerstvím nejen mezi žijícími, ale i mezi žijícími, mrtvými a dosud nenarozenými“. Je to opravdu jen obecné vyjádření, neříká v podstatě nic převratného ani konkrétního, nicméně nabízí základní schéma - opozici proti ponechání samovolného vývoje, který je v rukou rozkladných sil a vede k diskontinuitě. Potřeba konzervatismu Potřeba konzervatismu vyplývá z obecně pojaté vize pokračování civilizace. Zatím existují dva základní rámce představy o budoucnosti: Jedním je plánování budoucnosti Partnerství předpokládá kolektivní ctnosti, především věrnost a soudržnost. Dovolil bych si zavést výraz sounáležitost, který 51 V RUSKU NASTAL NÁVRAT KE KŘESŤANSTVÍ A SNAHA SKLOUBIT NEVÁBNOU KOMUNISTICKOU MINULOST S KONZERVATISMEM. MUSLIMSKÁ KULTURA SE ROZVÍJÍ V EVROPĚ A UKAZUJE NA ÚPADEK EVROPY je obecnější a lépe vyjadřuje podstatu. V rámci partnerství s mrtvými musí ctít tradiční řád. Řád garantuje občanskou svobodu, ale i rovnost umožňující vztah nazývaný partnerství. postupné uznávání jakékoliv odlišnosti (tedy i šátků muslimských žen), včetně vlastností, činů a produktů, které jsou pro společnost nebezpečné. Zbožňovaný jednotlivec nebude plnit svoje poslání v přirozeném řádu světa a svévolně se proti tomu vzbouří. Vyhne se nepříjemným přirozeným povinnostem, ve svém konzumerismu se nebude ohlížet na ničení přírodních zdrojů, pokud se mu zachce, vyhne se potomstvu, bez činností vyžadujících vůli a námahu bude psychosomaticky degradovat. Mezi nepříjemné povinnosti patří i povinnosti ke společnosti, k rodině, obci, státu, které budou stéle méně vyžadované, protože modle (lidskému jednotlivci) není možno ukládat povinnosti. Odloučení a sounáležitost – opoziční principy dilematu Dovolil bych si pokročit dále a objasnit hlubší podstatu vzpoury proti přirozenosti, která se stala základem „nového světového řádu“ šířeného do jiných zemí, hájících svoje konzervativní ideje, „řádu“ tak přitažlivého pro povrchní život v blahobytu, plýtvání, ničení přírody a hédonických požitků bez zodpovědnosti a tak odsuzovaného lidmi, kteří nežijí jen pro sebe a kterým leží na svědomí budoucí existence jejich národa, společenstva, kultury a celé přírody; lidmi, kteří mnohdy bloudí v konstruktivistických fantaziích nebo dogmaticky vyžadují konání podle dávno překonaných ideologií. Povinnosti jednotlivce jsou pouze materiální, zajišťující obživu a materiální statky, což ve svobodném prostředí vede k soutěži jednotlivců, která je tím tvrdší, čím je prostředí materiálně náročnější. Bez tradičního řádu dostává soutěž svévolných charakter jakéhosi chaotického boje mafií a zájmů skupin, ze kterého lidé hledají východisko v oligarchické vládě, protože se sami bez kolektivních ctností nezmohou na opravdový odpor (nedosáhnou jednoty, nejsou věrni svým zásadám atd.). Nakonec ztrácejí svobodu, protože jsou příliš individuálně svobodní a tím izolovaní. Svévole mající počátek v revoluci mladých šedesátých let vzniká na základě pýchy člověka, který se stal bohem, která přisuzuje lidskému rozumu jakési „božské“ vlastnosti.Ideová základna současné společnosti pomíjí lidskou nedokonalost a nedokonalému člověku připisuje morální vlastnosti, které nemá. Spojovat „božství“ s individualismem by mohlo být zavádějící. Izolace od podstatných vazeb a povinností ke společnosti je především hlavní viditelný následek adorace lidského jedince. Izolaci, která „božství“ provází, jsem nazval „odloučení“ (opak partnerství), obecný fenomén (fenomén „odloučení“ označuji uvozovkami) stojící jako esence celé této famózní svévole. Svévole má esenciální podstatu v odloučení od prostředí a zákonitostí kosmu. Alexandr Tomský ve svém článku (viz 2) píše: „Evropa se sekularizovala… Ve skutečnosti však žijeme v době velkého kultu, zdánlivě bez Boha, ale na rozdíl od taoismu, buddhismu a stoicismu, tato nová fundamentalistická víra ctí a adoruje nadpřirozené božství Člověka – je to náboženství liberálního humanismu“. Dále Tomský odmítá, že se jedná o ideologii: je to víra v „nadpřirozenost lidství“: „Lidství je vlastnost jednotlivých lidí a z toho plyne absolutní nedotknutelnost svobody. Tato posvátná přirozenost je zdrojem veškeré autority a politické moci a hlavní přikázání (lidská práva), se zaměřují na ochranu svobody, rovnosti a nároků jednotlivce.“ „Odloučení“ vytváří soubor (božských) jednotlivců neidentifikujících se dostatečně se společenským útvarem, ve kterém žijí, majících jen požadavky na plnění svých práv; nezajímá je společnost a její osud, mohou odejít kamkoliv za vlastním prospěchem a zanechat svoje rodiče na starosti zchudlému K tomu dodávám: Ve smyslu „božství člověka“ existuje i tolerance ke všemu souvisejícímu s jednotlivcem, to znamená 52 V RUSKU NASTAL NÁVRAT KE KŘESŤANSTVÍ A SNAHA SKLOUBIT NEVÁBNOU KOMUNISTICKOU MINULOST S KONZERVATISMEM. MUSLIMSKÁ KULTURA SE ROZVÍJÍ V EVROPĚ A UKAZUJE NA ÚPADEK EVROPY státu, mohou se vyhnout jakýmkoliv občanským povinnostem, zatímco společnost jim musí plnit jejich práva. Kolektivní ctnosti (viz výše) zanikají a tím i šance se nějak domluvit, shodnout, organizovat. Demokratické instituce pozbývají smyslu s mírou „odloučení“, vládnou stále více úředníci státu a nadstátních organizací. Soudy neustále řeší banální neshody, zákony jsou jen eklektickým souborem vzájemně nesouvisejících pravidel, není jednotná idea, od které by byly zákony odvozeny. Byl zpochybněn tradiční řád, který obsahoval pravidla vyzkoušená generacemi, proto nejsou samozřejmá obecná pravidla. Zájmy jednotlivců jsou protichůdné a stále se měnící podle tlaků různých mocenských skupin. Lid nemá rozhodnou vůli si vládnout, ani neví jak, protože „odloučení“ jednotlivců od společnosti nedovoluje najít společnou obecnou ideu, což je jen vnějším znakem odloučení od všeho: od tradic, od rodiny, od přírody, od národa, od státu – od podstatných společenstev, která vyžadují povinnosti a zodpovědnost. „Odloučení“ popírá celou éru humanismem obnoveného antického dědictví, odmítá pojetí lidského osudu, ve kterém je cenné jen to, co se děje na agoře, na fóru, na veřejnosti. se o svoje přežití, organismus mající sebezáchovné mechanismy. Dnes se takové věci těžko chápou, nicméně bez návratu k tomuto konzervativnímu ideovému paradigmatu není řešení. Prvořadou záchrannou akcí je obnova občanské sounáležitosti založené na úctě ke státu a národu, k tradicím a všem těm, kteří nezištně pro společnost pracovali a umírali. Obnovit společnost znamená nahradit uctívání lidského jedince vztahy partnerství se společností jako přirozeným mechanismem. K tématu: Neototalitní EU je tragikomická, ale Evropa umírá a za pár let už tu nebude. Evropská komise jako soubor kreténů a parazitů Jak zabránit smrti západní křesťanské civilizace a českého národa? Evropská unie musí být zničena, aby Západ mohl přežít Druhou nutností je nadčasové myšlení, tedy to, co nazývá Burke „partnerstvím s dosud nenarozenými“. Do toho patří práce pro budoucnost, správná výchova dětí k práci, ekologická výchova a péče o rodinu. Pro řešení těchto problémů budoucnosti má být vzorem tradiční řád a jeho dlouhodobě experimentálně vyzkoušená pravidla. Tak vzniká vlastně pro moderní dobu upravená a doplněná verze Burkova konzervatismu, kterou nazývám Nadčasový humanismus (viz 3). Opakem „odloučení“ je „sounáležitost“ , což je výraz zde ekvivalentní „partnerství“ avšak lépe popisující věcný obsah. Sounáležitost nutně vyžaduje odmítnutí lidského „božství“ a „pýchy rozumu“, návrat k uznávání nadřízených kosmických principů (základní přirozené zákonitosti světa) a lidské přirozenosti nebo alespoň tradičního řádu, ve kterém jsou obsaženy atributy věčnosti, obvykle v postačující formě kolektivních ctností jako předmětu výchovy a morálního působení. Sounáležitost je podle Burka povýšena na vztah k minulosti a budoucnosti (partnerství s mrtvými a dosud nenarozenými). Metodou řešení nadčasové společnosti je obroda v minulosti působících principů. Tato obroda je v této době ono „partnerství s mrtvými“. Přechod k podřízenosti přirozeným mechanismům je naturalizace - obroda přirozenosti – obnova systému automaticky fungujících mechanismů (trh, rodina, obec, stát). Lidství je zde podřízeno přirozeným mechanismům a míra uctívání jednotlivce je řízena pravidly společenstev (rodiny, obce, státu). Naturalizace nemá nic společného s technickou regresí, technika jí v cestě nestojí a může se stát pomocníkem (rodině pomáhá auto, mobilní telefony, internet umožňující práci doma bez dojíždění apod.) a je jen záležitostí správného použití. Problém je ovšem v pochopení doby, kdy Burke hovořil k lidem, kteří rozuměli, co to je občanská sounáležitost, čest položit život při obraně vlasti, loajalita k autoritám a institucím. Společnost byla tenkrát nejenom souborem jednotlivců vymáhajících svá práva, společnost byl živý organismus starající 53 V BACHOVĚ HUDBĚ JE OBROVSKÉ MNOŽSTVÍ EMOCÍ - TĚŽKÝ SMUTEK, BEZNADĚJ, NADĚJE I RADOST Závěr 2/ Alexander Tomský – časopis Kontexty 2/2014, článek: Modus moriedy evropských politiků Nastínil jsem problémy západní civilizace a jejich řešení konzervativní metodou nadčasového myšlení. Jiné civilizace odmítají přijmout současnou podobu západní civilizace, přičemž se obvykle obrací ke svým konzervativním ideologiím, které jsou ovšem zaostalé a do současného světa se vesměs nehodí. Jejich umanuté prosazování je kontraproduktivní. Západní civilizace musí najít svoji cestu ke konzervatismu s vědomím, že na současné úrovni poznání žádná stará ideologie vcelku neplatí. 3/ Vlastimil Podracký - Nadčasový humanismus, Marek Belza 2013 Timeless Humanism, Marek Belza 2014 www.nadcasovy-humanismus.cz zdroj:http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/12736-vrusku-nastal-navrat-ke-krestanstvi-a-snaha-skloubit-nevabnoukomunistickou-minulost-s-konzervatismem-muslimska-kulturase-rozviji-v-evrope-a-ukazuje-na-upadek-evropy.aspx Nevím, jak dopadnou spory mezi civilizacemi, vím pouze, že v nich hraje roli mnoho aspektů. Na rozdíl od doby, kdy byla západní civilizace přitažlivá pro celý svět, se dnes cizí civilizace brání způsobem, který naznačuje, že nejde jen o nějakou vládu, zisky, ovládnutí trhů a zdrojů, ale i o ideovou podstatu. To z principu není jen na základě nějakého šovinismu, ale na základě pocitu, že stávající kulturní podstata západní civilizace je závadná. Určitá snaha o vnucování západní civilizace viditelná od začátku tisíciletí, je vedena rozličnými metodami vojenskými a mocenskými. Vidíme, že je to bez výsledku. Naopak muslimská kultura se rozvíjí v Evropě, což ukazuje na vnitřní slabost evropské kultury a celé úpadkové paradigma. V Bachově hudbě je obrovské množství emocí - těžký smutek, beznaděj, naděje i radost Narozeniny Johanna Sebastiana Bacha jsou ve velké rodině Eurorádia datem vhodným pro soustředěnou oslavu staré hudby - uměleckého druhu, oboru a fenoménu. Ve vysílání Českého rozhlasu Vltava se letos kolem 21. března, kdy slaví Den staré hudby, seskupuje řada exkluzívních hudebních programů a mezi nimi i dva nebo tři, v nichž figuruje jméno sopranistky Hany Blažíkové: interpretky s nezaměnitelným hlasem, přední specializované tuzemské vokální umělkyně, jejíž akční rádius je čím dál víc výrazně mezinárodní. Zpívá se soubory Václava Lukse, Jany Semerádové, Marka Štryncla, Roberta Huga nebo Adama Viktory, ale třeba také s Philippem Herreweghem. Je členkou souboru Tiburtina Ensemble, objevuje se sólově, ale také s gotickou harfičkou… A někdy v jiných souřadnicích, tedy někde úplně jinde, dokonce s baskytarou. Nabídky na projekty, v nichž by se míchala rocková a klasická hudba, však odmítá. Je otázka, za co bojovat a co jiným civilizacím nabízet? Nabízet jim vzor, který nedovede udržet svoji populaci, nedovede asimilovat cizí prvky, žije neudržitelným konzumně-hédonickým životem? Nebo snad je donutit, aby rozklad a demoralizaci podstoupili také a tím se nestaly náhodou konkurenčními ideovými vzory? Jen obnovená sebevědomá západní civilizace, schopná vést udržitelný život hmotný, kulturní i populační, se může stát vzorem ostatním. Klasika a to druhé, čemu se v hudbě také věnujete, mají nějakou spojitost, nebo přepínáte mezi dvěma jinými světy? Narážíte na to, že se také věnuji rockové hudbě. Hudbu vnímám Zmíněná literatura: 1/ Edmund Burke – Úvahy o revoluci….. , CDK 1997 54 V BACHOVĚ HUDBĚ JE OBROVSKÉ MNOŽSTVÍ EMOCÍ - TĚŽKÝ SMUTEK, BEZNADĚJ, NADĚJE I RADOST jako jednolitý celek, nerozlišuji kvalitativně mezi hudbou takzvaně klasickou a hudbou třeba jazzovou, rockovou a podobně. V hudbě mě vždy zajímalo jen to, jestli mě něčím osloví - a styl je pro mě podružný. Také často provozuji hudbu středověkou - a dá se i ta nazývat klasickou…? Samozřejmě ale každý styl vyžaduje trochu jiný přístup, to také na sobě pociťuji, když se mezi těmito světy pohybuji. Nejde jen o způsob zpěvu nebo hraní, ale i o trochu jiné vnímání. Je třeba poznat, co je v kterém stylu důležité a co tam naopak nemá své místo. Jaké historické časové rozpětí vnímáte jako „starou hudbu”? Sama přesně nevím, co by měl tento pojem označovat - je to všechna hudba do smrti Bacha? A proč? Trochu to pokulhává. Zní to jako označení něčeho, co již nežije, je dávno překonané a sedá na to prach. Ale od Bacha hluboko do minulosti se táhne dlouhá řada naprosto odlišných hudebních stylů a struktur, velmi různorodý hudební jazyk, který označením „stará hudba“ smažeme v jednu nevýraznou masu! Pro mě osobně je „starou hudbou“ ještě hudba středověku a rané renesance, protože je založena na jiných principech a zní našemu uchu jinak a překvapivě. A to už vůbec nemluvím třeba o pokusech o vzkříšení hudby antické, ta přece nemá s hudbou baroka už vůbec nic společného. Lidé kolem staré hudby - interpreti a posluchači - bývali tak trochu alternativní komunitou, býval to i výraz životního stylu… V době, kdy jsem na scénu staré hudby u nás přišla já, už byl tento životní styl zřejmě pasé. S žádnou alternativní komunitou jsem se – bohužel - nesetkala, i když je pravda, že jsem vyslechla mnoho historek z počátků této éry. V dnešní době už není hradba mezi klasickými hudebníky a „starohudebníky” tak vysoká, mnohdy se oba světy prolínají, oba se od sebe také navzájem učí. Samozřejmě například v Praze je jen několik ansámblů, všichni se mezi sebou známe a i přátelíme a komunita to rozhodně není velká. Ale jako lidé jsme rozdílní, vedeme různé životy a ke staré hudbě nás přivedly často velmi odlišné důvody. 55 V BACHOVĚ HUDBĚ JE OBROVSKÉ MNOŽSTVÍ EMOCÍ - TĚŽKÝ SMUTEK, BEZNADĚJ, NADĚJE I RADOST Před čtvrtstoletím po otevření hranic bylo jasné, že jsme ve staré hudbě kvůli nedostatku informací a kontaktů hodně pozadu. Dohnali jsme už zpoždění? Myslím, že od devadesátých let si už spousta hudebníků pocházejících z Čech a Moravy vydobyla ve světě velké renomé. Troufla bych si říct, že rozdíl byl už téměř smazán. Co ale u nás stále chybí, je vzdělávací instituce, kde by hudebníci mohli předklasickou hudbu studovat. Pokud se chcete staré hudbě věnovat podrobněji, musíte zamířit na některou ze škol do zahraničí - a spousta vystudovaných muzikantů tam poté i zůstává... K souborům staré hudby patří mezinárodní obsazení, působení v několika současně... Ano, je u nás možná až nedostatek zpěváků zabývajících se na úrovni barokní a starší hudbou. Někdy můžete mít i pocit, že stále do kola slyšíte ty samé lidi. Co se ale dá dělat, když většina mladých zpěváků o tuto hudbu nejeví zájem. Všichni chtějí být operními hvězdami a řada z nich snad ani netuší, že existuje nějaká hudba před Mozartem… Ale když se vydáte za hranice, zjistíte, že tam je zájem mladých zpěváků o tuto hudbu veliký a s tím samozřejmě narůstá i konkurence. Konkurence je zdravá a žene člověka vpřed, nutí ho na sobě pracovat. Snažím se nikdy nebrat jako samozřejmost, že zpívám s určitými lidmi a ansámbly, vždyť na světě je tak obrovské množství dobrých zpěvaček! Problém malého množství specializovaných hudebníků u nás také dělá vrásky dirigentům, často dochází ke kolizi termínů a pak je to bolavé pro obě strany. Rozhodně si ale nemyslím, že by to znamenalo, že tyto ansámbly hrají stejně - zde je zásadní role dirigenta či vedoucího souboru – a každý z nich je natolik odlišný, že je to slyšet i na výsledku. Co se týče mezinárodního obsazení, tak to je ve světě naprosto běžné. U nás se stále ještě hodně držíme domácích zpěváků i hudebníků, cizinec v českých ansámblech bývá výjimkou. Domnívám se, že to je hlavně tím, že pozvat si cizince stojí poměrně víc peněz - a co si budeme povídat: kultura na tom u nás není zrovna nejlépe, aby šlo nad podobnými výdaji vždy mávnout rukou. Je poslouchání staré hudby v některých zemích spojeno s elitářstvím? Nebo s módou? Myslím, že v dnešní době už ne. Stará hudba už si dokázala najít své publikum, a ti, kterým se doopravdy nelíbila a kteří ji poslouchali jen z nějaké módy, už dávno odpadli. Pravda je, že najednou máme pocit, že třeba barokní hudby je všude kolem nás plno, v mnoha evropských zemích se hrají barokní opery naprosto rovnocenně vedle oper romantických. Zpěváci se už striktně nedělí na ty, kteří se věnují pouze jednomu druhu hudby. Jen u hudebníků to je díky dobovým nástrojům trochu složitější… A barokní „hity“ zná téměř každý. Ale já myslím, že to je hlavně proto, že tato hudba konečně ukázala, že není méněcennou starší sestrou hudby pozdější, ale že je pořád živoucí a že má dnešnímu člověku co sdělit. Jak vnímáte Bacha - je jeho hudba „něco víc“, nebo jedna z mnoha? Obojí. Bach v kontextu své doby byl samozřejmě také „jeden z mnoha“, svou hudbu neskládal proto, aby světu dokazoval, jak je výjimečný - i když věřím, že si byl své výjimečnosti dobře vědom - ale jako oslavu Boha. A hlavně také z méně poetických důvodů: jako zdroj obživy, pro peníze. V tom se nelišil od většiny skladatelů své doby. V čem se ale zjevně lišil, byl 56 FATIMSKÉ DRAMA VRCHOLÍ: DO ZÁCHRANY LIDSTVA ZBÝVAJÍ POUHÉ DVA ROKY. hudební jazyk. Ten si vytvořil tak svébytný, že si ho téměř nelze splést s nikým jiným. Teď budu mluvit z pozice zpěvačky, vyjadřovat se k Bachovým instrumentálním dílům bych si netroufla. Pro mě osobně je jednoznačně Bachova hudba „něco víc“, měla jsem tu čest zpívat desítky jeho kantát a všechna jeho větší vokálněinstrumentální díla a ke všem jsem si vytvořila hluboký vztah. Není to jen obdiv k naprosto dokonalé řemeslné práci, užití kontrapunktu a harmonie, ale hlavně pocit, že v jeho hudbě je navíc obsaženo obrovské množství emocí - těžký smutek, beznaděj, ale právě i naděje a radost. A všechny tyhle emoce jsou skutečné, nejde jen o pouhé naplnění afektové teorie. Spojení slova a hudby u Bacha často vytváří tak dokonalý celek, jaký si nezadá s pozdějšími skladateli písní – se Schubertem, Schumannem a dalšími. na Pražskou konzervatoř, kde v roce 2002 absolvovala ve třídě pěveckého pedagoga Jiřího Kotouče. Studovala také hudební vědu. zdroj:http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/hanablazikova-v-bachove-hudbe-je-obrovske-mnozstvi-emocitezky-smutek-beznadej-nadeje-i-radost.html Fatimské drama vrcholí: Do záchrany lidstva zbývají pouhé dva roky. Michal Semín pokračuje v úvahách o významu fatimského poselství pro naši dobu a nabízí odpověď na otázku, proč moderní papežové v otázce zasvěcení Ruska selhali Letos vysíláme vaše bachovské nahrávky s Philippem Herreweghem, uměleckým vedoucím Collegia Vocale Gent. Jak se s ním pracuje? Je v něčem jedinečný? Spolupracuji s ním pravidelně už deset let a musím říct, že práce s ním je velmi obohacující a jedinečná. Jsem velmi vděčná, že jsem se s ním osobně setkala a že jsem mohla poznat jeho hudební myšlení. Naučila jsem se od něj mnoho věcí: opravdu vnímat to, co zpívám, vědět, co tím chci vyjádřit, a chápat hudbu skrze text. Také je na něm vidět, že hudbu doopravdy hluboce prožívá a že je své práci maximálně oddaný. „Nakonec moje Neposkvrněné Srdce zvítězí.“ Tato útěšná věta uzavírá dosud známý text fatimského tajemství. Opět se zamýšlíme nad poselstvím z nebes a vstupujeme do jedné z důležitých interpretačních rovin novodobé historie. Protože však proroctví z Fatimy stále ještě zcela naplněno není, netýká se jen naší nedávné minulosti, ale i naší bezprostřední budoucnosti. V roce 2017 uplyne právě sto let od začátku oněch pozoruhodných událostí z portugalského Cova da Iria a dalších míst těchto přirozeně nevysvětlitelných událostí. Může být toto stoleté výročí pro nás nějak významné? Rozhodně ano. Jak to děláte, že vám to zpívá tak, jak vám to zpívá? Co si budeme povídat, za vším stojí především práce na sobě a láska k tomu, co dělám. A věčně se sebou nejsem spokojená. Snažím se nepodlehnout falešné iluzi úspěchu. To mě neustále táhne ke cvičení. Také se snažím zůstat věrná svému ideálu hudby a zpěvu, vycházím z toho, že zpěv by měl působit hlavně přirozeně. Nikdy bych se nechtěla vzdát přirozeně znějícího hlasu a možnosti zpívat i jiné styly než klasiku! Přišel čas zasvětit Rusko Panna Maria poprvé vyzvala k slavnostnímu zasvěcení Ruska papežem a dalšími biskupy jejímu Neposkvrněnému Srdci 13. července 1917. Jen tak se prý svět vyhne dalším pohromám, Hana Blažíková zpívala v pražském dětském sboru Radost a věnovala se hře na housle. Po hudebním gymnáziu byla přijata 57 FATIMSKÉ DRAMA VRCHOLÍ: DO ZÁCHRANY LIDSTVA ZBÝVAJÍ POUHÉ DVA ROKY. válkám a trestům za prohlubující se odpad původně křesťanských společností od Božího zákona. 13. června 1929 obdržela již jediná žijící vizionářka Lucie, tou dobou řeholní sestra v klášteře v Tuy, vidění Nejsvětější Trojice a Panny Marie, na něž vzpomíná ve svých pamětech těmito slovy: „Naše milá Paní mi řekla: »Nastal čas, kdy Bůh žádá, aby Svatý otec ve spojení se všemi biskupy zasvětil svět a Rusko mému Neposkvrněnému Srdci. Slibuje přitom, že vás skrze toto zasvěcení zachrání«.“ a doporučí dříve požadovanou smírnou pobožnost o prvních sobotách.“ Tuto výzvu církevním autoritám zaslal biskup z Leirie tehdejšímu papeži Piu XI. V roce 1931 měla Lucie další zjevení, tentokrát během zdravotního pobytu ve španělském Rianju. Sám Kristus si jí stěžoval, že k požadovanému zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie doposud nedošlo. „Nechtějí vyslyšet mou prosbu. Budou litovat jako francouzský král, ale už bude pozdě. Rusko rozšíří své bludy po světě a ty vyvolají války a pronásledování církve. Svatý Otec bude muset mnoho trpět.“ Přijde zasvěcení pozdě? 29. května 1930 píše sestra Lucie P. Josému Gonçalesovi TJ: „Bůh slibuje, že ukončí pronásledování v Rusku, jestliže Svatý otec bude ochoten vykonat slavnostní a veřejný akt pokání a zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a když nařídí, aby to stejným způsobem učinili všichni biskupové světa, a když Jeho Svatost slíbí, že po skončení tohoto pronásledování uzná Proroctví, jež mohlo zachránit krále i celou Francii Co znamená onen odkaz na francouzského krále? Když 17. června roku 1689 zjevil Ježíš sv. Marii Alacoque své Nejsvětější Srdce, požádal ji: „Sděl nejstaršímu Synu mého Nejsvětějšího 58 FATIMSKÉ DRAMA VRCHOLÍ: DO ZÁCHRANY LIDSTVA ZBÝVAJÍ POUHÉ DVA ROKY. Srdce (jednalo se o krále Ludvíka XIV., pozn. MS), že tak, jako obdržel své časné narození skrze úctu a zásluhy mého nejsvětějšího Dětství, tak také svého zrození pro věčnou slávu dosáhne skrze mé nejúctyhodnější Srdce. Mé Srdce chce vládnout v jeho paláci, být zobrazeno na jeho praporu a vytepáno na jeho zbraních, aby získaly vítězství nad jeho nepřáteli a nepřáteli svaté církve. Můj Otec žádá krále k uskutečnění svého plánu, jímž je vybudování chrámu, v němž bude vystaven obraz mého Nejsvětějšího Srdce a zde se mu bude dostávat úcty od celé Francie.“ k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Ani jedno se dosud nestalo. O příčinách selhání v onom druhém případě jsme psali v předcházejícím článku. Proč však doposud nedošlo ani k zasvěcení Ruska? Proti křečovité snaze fatimských revizionistů prokázat opak zde stojí fakt, že žádný ze zásvětných aktů papežů Pia XII. (1942) či Jana Pavla II. (1982 a 1984) nebylo Rusko výslovně zmíněno. V kontextu fatimské výzvy byl zasvěcen celý svět, Rusko však nikoli. Když se sestry Lucie salesián P. Umberto Pasquale ptal, jestli s ní Panna Maria hovořila o zasvěcení světa, sestra Lucie odpověděla: „Ne, Otče Umberto! Nikdy!“, a zopakovala, že její žádost se týkala pouze Ruska. Má to svojí logiku. Tak, jako se bolševické Rusko stalo nástrojem šíření mnohého zla ve světě, tak se má skrze zasvěcení Panně Marii stát pro svět požehnáním. Svatý stolec je ve věci zasvěcení Ruska nečinný. Před nadpřirozenými prostředky dává přednost světské politice a podbízení se jinověrcům Ludvík XIV. ani jeho syn toto zasvěcení nevykonali. Ludvík XVI. Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu nakonec zasvětil, nikoli však na královském dvoře, ale ve vězení revolucí zmítané „první dcery Církve“. Právě zde byly nalezeny obrázky Božského Srdce s textem zasvěcení Francie, podepsané královnou Marií Antoniettou, manželkou Ludvíka XVI. Pro záchranu království a Francie coby jedné ze strážkyň víry, však už bylo pozdě. 17. června 1789, tedy přesně sto let ode dne, kdy Ježíš prostřednictvím svaté řeholnice k zasvěcení Francie vyzval, svrhlo ústavodárné shromáždění monarchii a zahájilo éru revoluční hrůzovlády. V roce 1793 král i jeho choť skončili pod gilotinou. Proč Jan Pavel II. krátce po zásvětném aktu v roce 1982 prohlásil, že „se pokusil učinit vše, co bylo za daných okolností možné“, kdyby býval učinil přesně to, co od něj Panna Maria požadovala? A proč o dva roky později spontánně připojil k předem připravené zásvětné modlitbě slova: „Osviť zvláště ty národy, jejichž zasvěcení očekáváš“ ? Co vedlo téhož papeže k tomu, že vykonal další podobné zasvěcení v roce 2000, přestože Vatikán považoval zasvěcení z roku 1984 za definitivní? V jednom ze svých posledních rozhovorů (1985) pro média sestra Lucie na přímý dotaz novináře ze Sol de Fatima, zda papež splnil očekávání Panny Marie, odpověděla: „Nikoli. Aktu se neúčastnili všichni biskupové a Rusko při něm nebylo zmíněno“. Sto let… Není právě rok 2017 tím rokem, v němž spočívá poslední příležitost uposlechnout výzvy Panny Marie z Fatimy? Pokud ji promarníme, může se pod pomyslnou gilotinou ocitnout celý svět. Vatikánská Ostpolitik vs. Panna Maria Rusko tedy způsobem, který Panna Maria požadovala, zasvěceno nebylo. Tím si můžeme být zcela jisti. Opět se tedy ptejme – proč? Jeden ze stěžejních důvodů byl zcela jistě politický. Svatý stolec byl pochopitelnou součástí tehdejších geopolitických tahů. Sovětský blok byl programově ateistický a církev v Polovičatost Jana Pavla II. Jak jsme si již řekli, podmínkou odvrácení této zkázy není jen dosud řádně nevykonaný zásvětný akt, ale i šíření úcty 59 VÝVOJ SMĚŘUJE K VÁLCE. LIDÉ HLOUPNOU A MÉDIA SI JE PŘETVÁŘEJÍ, JAK CHTĚJÍ. něm byla v menší či větší míře, v závislosti na místních podmínkách, pronásledována. Osmdesátá léta minulého století byla však dobou, kdy se začaly pokládat základy pro globalisty zamýšlenou konvergenci obou systémů a ukončení studené války, respektive rozpuštění východního bloku v důsledně unipolárním „světovém společenství“. Zásvětný akt papeže a biskupů po celém světě působící církve, jímž by bylo sovětské Rusko vystaveno jisté formě exorcismu, by mohl být vnímán jako provokace a projev nepřátelství, jež by mohl vést ke zhoršení životních podmínek věřících ve východním bloku. Ze svědectví řady osob se ví, že stoupenci tzv. vatikánské Ostpolitik na Jana Pavla II. naléhali, aby Rusko v zásvětném aktu zmíněno nebylo. Což se také stalo. orientovanými církevními hodnostáři za prohřešek proti nyní všudypřítomnému ekumenismu. Svatý stolec je tedy ve věci zasvěcení Ruska nečinný. Před nadpřirozenými prostředky dává přednost světské politice a podbízení se jinověrcům. Z výroků Panny Marie však víme, že jednou Rusko zasvěceno bude. Hrozí však, že stejně jako v případě předrevoluční Francie, již „bude pozdě“. Než nastane doba skutečného míru, plynoucího z návratu lidstva k zachovávání Desatera, čekají nás nelehké časy. Co vše nám mohou přinést, lze vyčíst z tajemství, jež Panna Maria fatimským dětem svěřila. Z tajemství, o jehož autentické znění se dodnes vedou spory. Ale o tom až příště. zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovnisvet/1712-fatimske-drama-vrcholi-do-zachrany-lidstvazbyvaji-pouhe-dva-roky-rusko-jako-nastroj-bozi-politikyproc-jsou-papezove-hlusi-k-vyzve-nebes-poslechneme-nezbude-pozde.htm Past falešného ekumenismu Druhý důvod, možná neméně významný, spočívá v nové církevní politice tzv. ekumenismu. V jejím rámci se činí kroky, jež relativizují dosavadní nárok katolické církve na svou výlučnou totožnost s církví, již Kristus před dvěma tisíci lety založil. Proto se po Druhém vatikánském koncilu přestalo v církevním prostředí hovořit o schizmaticích či hereticích, jež jsou nyní bratry a sestrami jiných křesťanských církví. Dvoutisíciletá praxe, vycházející z přesvědčení, že k jednotě křesťanů je třeba obrácení jinověrců, vzala pastoračně pojatým koncilem za své. Proto dnes papež František hovoří o „smířené různosti“ a tradiční požadavek na návrat nekatolíků do lůna katolické církve je protagonisty takto pojatého ekumenismu považován za faux pas. V souvislosti se zasvěcením Ruska se však hovoří o jeho následném obrácení. Jistě se tím nemyslí jen rozchod ruské společnosti s protikřesťanskou ideologií sovětské éry, ale i uznání papeže ze strany pravoslavných křesťanů za viditelnou hlavu všeobecné církve. Proto je příslib Panny Marie, že se Rusko po vykonání zásvětného aktu obrátí, považován modernisticky Vývoj směřuje k válce. Lidé hloupnou a média si je přetvářejí, jak chtějí. Za velký problém současného světa považuje profesor Peter Staněk, člen Slovenské akademie věd, skutečnost, že příliš úzká skupina lidí vlastní obrovský díl světového majetku. Ti se buď mohou dobrovolně vzdát jeho podstatné části, nebo se situace vyhrotí v sociální nepokoje. Ekonom a prognostik poukazuje na zhoršující se pozici zaměstnanců, což je dáno snahou Evropské unie konkurovat asijským zemím snížením výdajů na cenu práce. Varuje před trendem, kdy imigranti mají pomalu větší práva než domácí obyvatelstvo. Ve svých vystoupeních jste za jeden z velkých problémů hospodářských potíží ve světě uvedl, že příliš úzká skupina 60 VÝVOJ SMĚŘUJE K VÁLCE. LIDÉ HLOUPNOU A MÉDIA SI JE PŘETVÁŘEJÍ, JAK CHTĚJÍ. Jak by na takovou výzvu reagovali velcí boháči v Česku nebo na Slovensku? Vybavuji si průzkum mezi českými podnikateli, v němž se jich ptali, zda by byli ochotni obětovat alespoň jednu českou korunu ve prospěch chudých. No a většina podnikatelů odpověděla, že nedá ani jednu korunu ve prospěch řešení majetkových nerovností. Majetek je jejich a tečka. Opakovaně poukazujete na zhoršující se situaci zaměstnanců i vinou nových opatření typu tzv. kontraktu s nulovou hodinovou výměrou nebo kontraktu s flexibilními pracovními normami. Nehrozí, že se tento způsob zacházení se zaměstnanci může stát postupem času standardem a nehraničí to téměř s novodobým otrokářstvím i ve světle výroků o tom, že by lidé měli pracovat i zadarmo, aby neztratili pracovní návyky? lidí vlastní obrovský díl majetku – sedm procent lidí 90 procent světového majetku – a že je nepřijatelné, aby se vytvářela taková obrovská majetková nerovnost. I kdyby to bylo nepřijatelné pro významnou část z těch 93 procent lidstva, existuje vůbec způsob, jak by bylo možné tuto skutečnost změnit? Bohužel mám pocit, že se to standardem stane, protože Evropská unie zvolila strategii, v níž chce konkurovat například asijským zemím snížením výdajů na cenu práce. A tady jsou jen dvě možnosti. Buď snížíte odvody, nebo snížíte mzdy. Pak je ještě třetí možnost, o které třeba němečtí průmyslníci nehovořili, a to zavedení těchto flexibilních kontraktů. Zatím to vypadá tak, že se Evropská unie těm tvrdým flexibilním kontraktům postaví, čemuž nasvědčuje například směrnice na ochranu agenturních pracovníků a podobně. Na druhé straně je velmi reálný předpoklad, že bude preferovat strategii „nezmenšíme mzdy, ale snížíme odvody do pojistných systémů, však se později uvidí“. To ale znamená snížení odvodů na penzijní, zdravotní a nemocenské pojištění. Jsou dvě možnosti. Jednu z nich načrtl americký investor Warren Buffett, když konstatoval, že se klidně vzdá 90 procent majetku ve prospěch ostatních lidí, aby se změnila majetková nerovnost, protože pak mu deset procent zůstane. Druhou možností je opravdu to, že to vyhrotí tu situaci tak, že když ta většina už nebude mít co ztratit, tak hrozí skutečně vlna sociálních nepokojů se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Copak se dá předpokládat, že by se bohatí dobrovolně vzdávali části svého majetku? I když se to nezdá pravděpodobné, tak paradoxně například i v Německu vznikla iniciativa na dobrovolné dodanění vyšších majetkových vrstev. A dnes se to týká už desítek tisíc lidí, kteří si dobrovolně zvýšili daně z majetku nad 225 tisíc euro, takže tam už jde o menší skupinu. Ale závisí to na charakteru společnosti. V některých zemích, jako jsou ty skandinávské nebo Německo, to umím pochopit. V jiných zemích jako v Itálii, Řecku nebo Španělsku to bude asi problém. Neustálý pokrok s sebou přináší dramatický pokles kvalifikovaných pracovních míst, která jsou nahrazována méně kvalifikovanými. Je to zákonitý proces, nebo i nějak řízený vývoj směřující k tomu, že méně kvalifikovaní lidé mohou být snáze ovladatelní? 61 VÝVOJ SMĚŘUJE K VÁLCE. LIDÉ HLOUPNOU A MÉDIA SI JE PŘETVÁŘEJÍ, JAK CHTĚJÍ. Určitě ano, protože s tím souvisí proces, který někteří nazývají digitální zhloupnutí. To znamená, že vytváříme situaci, v níž média formují žádoucí vzory, žádoucí chování, sociální sítě umožňují ventilovat svoje – nazvěme to – „různé úrovně zájmů“, ale vcelku si s vámi dělají stále víc a víc. Bohužel se tento proces vzhledem k pokračujícímu rozvoji kontrolované společnosti stále urychluje. Ostatně je dobře známé, že lidé nechtějí přemýšlet. A když jim chybí potřebné myšlení a uvažování, tak jsou plně manipulovatelní. studené války. Za druhé vezměte si tu sérii geopolitických konfliktů, které vznikají na Blízkém východě, Dálném východě a tak dále. A za třetí zatím stále vždy sáhlo lidstvo v případě zásadní společenské krize k nepochybně vhodnému způsobu řešení válečným konfliktem. A ten zase vyrovnává demografický potenciál. Tak mám obavu, bohužel, že hromadění zásadních problémů může být řešeno tímto způsobem. Má lidstvo k válce nakročeno i z důvodu nedostatku práce, nebo jsou mnohem vážnější hrozby? Už někdy od 70. let se strašilo nedostatkem ropy, v poslední době se mluví o hrozbě nedostatku vody a potravin pro lidstvo. Jak ve srovnání s tím vnímáte hrozbu nedostatku práce jako důsledek technologického rozvoje v mnoha odvětvích? Podle mého jde o kumulaci všech problémů. To znamená té obrovské příjmové polarizace, technologického rozvoje, neschopnosti zvládnout smysluplnost lidské civilizace, rozporu mezi civilizací a přírodním prostředím a v konečném důsledku i nerozumností jednání samotné lidské společnosti. Takže, bohužel, mám pocit, že to k tomu směřuje. Bez vody nepřežijete, to je dobře známé. I proto se bude v srpnu konat summit Modrá revoluce. Stejně tak ale, když člověk ztratí pocit smysluplnosti svého života, ztratí pocit, že ho někdo potřebuje, tak se mnohokrát stane, že i když dostane nějaký finanční obolus, tak ho ztráta smysluplnosti může devastovat, a to nejdřív psychicky a potom i fyzicky. Nejlépe je to vidět na příkladu starších lidí. Pokud má starý člověk alespoň nějakou možnost péče o vnoučata, pracovního naplnění, věnuje se koníčkům a podobně, tak se ani zdravotní problémy tak rychle nedostavují. Ale pokud má pocit úplné zbytečnosti a čekání na konec života, tak ty zdravotní problémy postupují velmi rychle. No a mám obavu, že tato analogie bude platit i pro další vývoj. Přejděme k tomu, co v nejbližší době bude muset řešit Evropská unie. Nejprve co jí může přinést Transatlantické obchodní a investiční partnerství s USA? Řekl bych, že plusy i mínusy jsou s otevřeným výsledkem. Je pravda, že by nás právě požadavky Američanů a Transatlantická zóna měly iniciovat k reformám, k nimž jsme zatím nenašli odvahu a nechtěli je uskutečňovat, tedy reformám pracovního trhu, finančního trhu a podobně. Ale i Američané získají jen to, co jim dovolíme při vyjednávání, protože jde o dohodu, dohodu dvou smluvních stran. I když by celkový charakter dohody mohl být rozumným rozvojem obchodu, existuje tam řada vnitřních problémů. Například řešení sporů s investory podle jednotlivých forem práva, anglosaského, či evropského, s tím, že investoři mají právo požadovat úhradu ušlého budoucího zisku. Otázkou je, jestli se dohoda bude chápat i pro všechny americké státy, nebo je to jen dohoda na federální úrovni a znovu budou další dohody i s jinými zeměmi. To závisí na vyjednáváních a našich vyjednávacích schopnostech. Samotný princip dohody je rozumný, protože umožní zvětšit rozsah vzájemného obchodu Co se s lidmi bez práce, kteří nebudou „mít co do pusy“ nebo se budou cítit nepotřební, stane? Nehrozí řešení, o kterém před 200 lety psal britský ekonom Thomas Malthus, tedy o nevyhnutelnosti válek, které dramaticky sníží počet obyvatel a umožní další fungování systému do doby, než znovu nastane krize? Mám obavu, že Malthus měl pravdu, ostatně vezměte do úvahy jen to, jak se teď zbrojí. Zbrojí se tak jako ve vrcholných časech 62 VÝVOJ SMĚŘUJE K VÁLCE. LIDÉ HLOUPNOU A MÉDIA SI JE PŘETVÁŘEJÍ, JAK CHTĚJÍ. bez bariér. Ale jaký obsah dáme této dobré myšlence, závisí jen na nás. Nejsem přívržencem konspiračních teorií, ale stačí si přečíst práce některých politologů, jako je Friedman nebo Kagan ze 70. a 80. let, nebo začátku 90. let a chápete, že vždy považovali Rusko za klíčového nepřítele, ale zároveň trvali na tom, aby v žádném případě nedošlo k rozšíření spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskem. V tomhle slova smyslu bych spíš řekl, že vývoj na Ukrajině urychlil mnohé věci, které byly v pozadí a dnes vystoupily jasně na povrch a jsou součástí globálního geopolitického tlaku na zemi. Rád bych připomněl, že dnes se ekonomika, bohužel, stává nástrojem geopolitiky, a ne opačně. V tomto slova smyslu, že Evropská unie doplácí na sankce vůči Rusku, to je zřejmé. Navíc bude řešit tu obrovskou vlnu imigrace. Ale zase, kdo ji způsobil, ten rozpad režimů severní Afriky a Blízkého východu? A k tomu ještě samotná Evropská unie neměla odvahu uskutečnit reformy, které uskutečnili Američané po roce 2008. Takže tohle všechno dohromady bude pro Evropskou unii velký problém. Jak dalece může toto partnerství prospět Spojeným státům a jak lze hodnotit jejich nynější pozici ve světě v porovnání s vývojem čínské ekonomiky? Spojené státy potřebují vyvážet své zboží, které výrazně zlevnilo po snížení cen plynu pro podnikatele. Za druhé celý systém řešení krize v Americe umožnil dřívější oživení než v Evropské unii. Za třetí když se Američané rozhlédnou po světě, tak kde ještě najdou stále tak bohaté vrstvy obyvatelstva jako v Evropské unii? Tedy je to pro ně nevyhnutelné vyvážet právě sem. A za čtvrté to souvisí s celkovou změnou vývoje čínské ekonomiky. Čínská vláda si uvědomuje, že když nebude velkou část doma vyráběné produkce spotřebovávat doma, bude mít obrovský problém s nezaměstnaností. Vzpomínám si na diskuse, kdy se hovořilo o 180 milionech nezaměstnaných v Číně, což je vlastně počet nezaměstnaných na světě jako celku. Takže Spojeným státům může dohoda TTIP hodně přinést, potenciál k tomu má, ale je to jako s kuchyňským nožem. Můžete se s ním pořezat, ale také s ním velice pohodlně můžete krájet chleba. Jaká tedy může být budoucnost Evropské unie právě ve světle toho, že uzavírá pro ni problematickou smlouvu TTIP, že sama doplácí na sankce uvalené vůči Rusku, že je zaplavována migrační vlnou, kdy se musí postarat o statisíce uprchlíků navíc s výrazně odlišnou kulturou? Před chvilkou jste zmínil, že to je dohoda dvou stran. Občas se ale spekuluje o tom, že Spojené státy vyjednávají z pozice silnějšího. Myslíte, že to tak může být? Když vezmete míchání různých kultur, národností, máte před sebou dva obrazy: Evropskou unii a Spojené státy. Spojené státy vlastně vyvažují demografický propad příchodem obrovského množství imigrantů. Ty imigranty integrují do americké společnosti, a i když zůstávají samostatné vyhraněné oblasti, například China Towny nebo ty tvořené hispánským obyvatelstvem, přece jen dochází k určitému tavícímu kotli národností. V Evropě jsme se léta chlubili multikulturalismem a akceptovali jsme příchod cizinců. Ale na nepokojích ve Francii před pěti lety se dá všimnout, že to byly nepokoje už první generace narozené ve Francii a v Německu. Tedy těch, kteří by měli být etablovaní do společnosti, měli by mít přijaté zásady, měli začít fungovat. My jim totiž v rámci multikulturalismu vy- Ne. Osobně jsem se zúčastnil některých rokování a vím, že když předestřete americké straně, že ji máte velmi dobře přečtenou a víte, proč prosazují určité body dohody, velmi rychle pochopí, že je možná jedině oboustranně výhodná dohoda. Pokud ale jen s otevřenou pusou hledíte na jejich požadavky a odsouhlasujete je, pak platí to, co jste řekl. Evropská unie sice přijala a stále uplatňuje sankce vůči Rusku, ale sama na ně také doplácí. Myslíte, že jejich uvalení bylo jen důsledkem událostí na Ukrajině? 63 VÝVOJ SMĚŘUJE K VÁLCE. LIDÉ HLOUPNOU A MÉDIA SI JE PŘETVÁŘEJÍ, JAK CHTĚJÍ. cházíme v ústrety tak, což se někdy kritizuje, že například imigranti v Rakousku nebo v Německu mají pomalu větší práva než domácí obyvatelstvo v případě trestněprávních soudních sporů, vyhoštění a podobně, a to není dobré. Pak to vytváří i xenofobní nálady a vede to k nevraživosti vůči imigrantům. A mám obavu i vzhledem na důsledky těch zmíněných problémů, tedy poklesu potřeby práce, příjmové polarizace, krize, chudoby a zadlužování, že nevraživost vůči cizincům bude narůstat. Z tohoto pohledu se obávám, zda právě tyto xenofobní nálady i ve vazbě na celkový vývoj hospodářství v Evropské unii nepovedou k obrovskému nárůstu antiimigračních vln. A jestli se snaha Američanů přinutit Evropu, aby – nazvěme to – inkorporovala ty vlny migrantů, nemůže ukázat jako úplně kontraproduktivní. Spíš zastávám názor, pomozme těm zemím, aby z nich jejich obyvatelstvo neodcházelo. Ale neřešme problém imigrace v Evropě. Mohou Česko a Slovensko jako členské země Evropské unie přijít v dohledné době s nějakým návrhem řešení, který by pomohl tyto hrozby odvrátit? Je třeba uskutečnit sérii zásadních reforem v oblasti fiskálního okruhu, hospodářské politiky i regionálního rozvoje Evropské unie. Pokud se ptáme na zdroje, máme obrovské zdroje v šedé a černé ekonomice, v korupci, v operacích na hraně zákona. Třetina těchto zdrojů by umožnila řešit problémy vlastního obyvatelstva, stárnutí, zaměstnanosti a podobně a umožnila by i řešit problémy imigrantů z hlediska finančního zabezpečení. Ale jedna z věcí, kterou budeme muset udělat, je zásadní změna v nás samotných. Je Evropa připravená na to, aby přijala i jiné kulturní a civilizační vzorce do svého rámce? Chceme, aby přijali naše civilizační vzory, nebo je chceme ponechat v jejich vlastní kulturní identitě, která je jiná než evropská a vytvářejí pak problémy střetu civilizací přímo v evropských podmínkách? Ale zásadní otázkou je, jaké reformy má Evropa udělat. Přijme ty pracovní normy, o kterých jsme v úvodu mluvili, nebo bude respektovat to, že člověk rád pracuje, protože vidí smysluplnost práce, ale zároveň chce dostávat i slušnou mzdu, ne aby byl odíraný nějakými flexibilními pracovními normami. A to je to, co já říkám. Proč by Slovensko a Česko nemohly ukázat přátelskou společnost přátelských občanů a přátelských firem? Chce to jen změnu myšlení každého z nás. A myslím si, že změnu myšlení jsme dokázali i po devadesátém roce. U nás není veřejnost ani politická reprezentace v čele s vládou Bohuslava Sobotky přijímání uprchlíků nakloněna. Ale občas zaznívají hlasy jako třeba od bývalého ministra zahraničí Cyrila Svobody, že jsme sobci, protože z bývalého Československa lidé utíkali na Západ, který je přijímal, zatímco my i pár stovek imigrantů odmítáme. Co si o tom myslíte? Pokud jsme rozvrátili systém v Libyi, a ta se rozpadla na sedm kmenových území, tak se ptám, co s tím chcete dnes dělat. Druhá věc je o hodně závažnější. Když odcházeli naši lidé na Západ, tak to byli lidé, kteří byli podobného kulturního okruhu. Dnes však do Evropy přicházejí skupiny obyvatelstva, které mají jiné náboženství, jiné kulturní zvyklosti, jiný způsob života. A otevřeně říkám, že to může být pro Evropany velký problém. Pamatuji si jeden materiál asi před deseti lety, že nejlepší imigrant je muž, běloch, ve středním věku, hovořící anglicky, s vysokoškolským vzděláním a bez širší rodiny. Dnes s těmi imigranty přicházejí široké rozsáhlé komunitní svazky, rodiny, takže to bude problém. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Profesor-Peter-Stanek-Vyvojsmeruje-k-valce-Lide-hloupnou-a-media-si-je-pretvareji-jakchteji-Nejlepsi-imigrant-je-vzdelany-beloch-ve-strednim-vekuTakze-mame-problem-377679 64 NÁHLÁ SMRT „FATIMSKÉHO KNĚZE“. TEMNÁ PŘEDPOVĚĎ ŘÍMSKÉHO EXORCISTY život. Jeho hluboká zbožnost i nesmírná pracovitost se zasloužily o to, že apoštolát, který od roku 1978 vedl, svedl dohromady statisíce duší z celého světa, pro něž se poselství Panny Marie Fatimské stalo významnou součástí jejich náboženského života. O fatimském poselství jsme již na Protiproudu několikrát psali. A mohu slíbit, že psát nepřestaneme. Důvodů je pro to celá řada. Činíme tak především proto, že obsahuje výzvu k pokání za hříchy, zvláště pak za ty, jež jsou pro moderní, od Božího zákona odkloněný svět, charakteristické: ateismus, náboženská lhostejnost, magie, potraty, útoky proti manželství a rodině, propagace sodomie. Tedy hříchy, na jejichž pravou povahu a důsledky se snažíme svým malým dílem upozorňovat i my. Náhlá smrt „fatimského kněze“. Temná předpověď římského exorcisty MEMENTO MORI… Pamatuj na smrt! Přemýšlím o těchto slovech vždy, když se dozvím o něčí náhlé smrti. V příkrém protikladu k dnešní světské mentalitě, pro níž je tou nejlepší možnou smrtí nečekaný skon během spánku, si všichni opravdoví křesťané přejí, aby jim byl dán určitý čas k přípravě na setkání se svým Stvořitelem. Ne každému však Pán Bůh takový čas dopřeje. Tragické je to v případech, byla-li vůle nebožtíka ve vědomém a dobrovolném protikladu s vůlí Boží. Poselství z Fatimy říká, že nepřijde-li z naší strany pokání a z něj vycházející náprava života, pak zakusíme jaké to je, když se Bůh hněvá. Tento prorocký charakter fatimského poselství je něčím, co jej činí zvláště naléhavým. Svět si stále ještě může vybrat mezi spravedlivým pokojem ve světě, plynoucím z následování Boží vůle, či katastrofálními událostmi, jež povedou, jak Panna Maria předpovídá, ke „zničení mnoha národů“. Záleží jen na nás, jaký úděl si zvolíme. A kdo zná obsah fatimského poselství, pak ví, že mnoho času nám již nezbývá. Poznal jsem však osoby, u nichž chovám velkou naději, že i v situaci zcela nečekaného skonu odešly na věčnost v Boží přízni. Mezi ně patří i „Fatimský kněz“ Nicholas Gruner, jenž před několika dny zemřel ve své pracovně v kanadském Ontariu na náhlé selhání srdce. Bylo mu necelých 73 let. ”Ztracené” tajemství je dosud v archivu Nejde tu jen o obecně platnou výzvu k pokání a vnitřnímu obrácení srdcí. Poselství klade konkrétní požadavky na jednotlivé věřící (pravidelná modlitba svatého růžence, úcta k Neposkvrněnému srdci Panny Marie apod.), ale i na samotného papeže. Panna Maria jej prostřednictvím vizionářky Lucie vyzvala, aby spolu se všemi biskupy zasvětil Rusko Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Rusko - jež se po roce 1917, kdy ke zjevení Panny Marie ve Fatimě došlo, stalo nástrojem šíření mnohého zla - se v důsledku zásvětného aktu obrátí, Poslechneme Pannu Marii? Byli jsme dobří přátelé. Zval mne na konference svého Fatimského centra, byl mým průvodcem po Věčném městě, jež často navštěvoval, stejně jako v portugalské Fatimě a na jiných místech spjatých s mariánským zjevením, jemuž zasvětil svůj 65 NÁHLÁ SMRT „FATIMSKÉHO KNĚZE“. TEMNÁ PŘEDPOVĚĎ ŘÍMSKÉHO EXORCISTY z fatimského poselství zůstává aktuální již jen obecná výzva k pokání, tvrdil on a jím vedené Fatimské centrum opak. Rusko prý řádným způsobem zasvěceno nebylo a úplný text třetí části tajemství dosud zveřejněn nebyl. P. Gruner důrazně upozorňoval, že dokud se tak nestane, bude se svět posouvat k okraji propasti, z níž již pro značnou část lidstva nebude návratu. Pořádal poutě a konference, vydával časopis i knihy, založil televizní stanici, organizoval petice adresované papežům, byl ve spojení se stovkami kněží a desítkami biskupů z celého světa a především – nepřestával se modlit a přinášet mešní oběť na úmysl co největšího rozšíření fatimského poselství. Dnešní církevní hierarchie, zasažená ničivým virem koncilového modernismu, si však nebezpečí trestů za neuposlechnutí výzev Panny Marie nepřipouští. Nepopírá sice fatimské události jako celek, k jejich prorocké naléhavosti je však zcela netečná. Mnozí z nich považují tzv. fatimské tajemství za výplod mysli sice zbožné, leč prosté a teologickými tituly neoplývající řeholnice. Je proto nemalý počet církevních hodnostářů, kteří od zhruba poloviny 80. let usilují o to, aby byl fatimský apoštolát rozehnán a P. Gruner umlčen. Vyvolali intriky, v nichž úředníci vatikánského Státního sekretariátu či Kongregace pro klérus kladli fatimskému apoštolátu překážky do cesty. Mimo jiné tím, že šířili nepravdivou informaci o tom, že byl P. Gruner suspendován. Šikana dospěla tak daleko, že v roce 1992 byl P. Gruner při procházce po Fatimě fyzicky napaden. Nebýt přátel, kteří jej doprovázeli, mohl tento útok odnést i něčím daleko horším, než jen několika šrámy a natrženou sutanou. Jeden z útočníků později dosvědčil, že jednal na základě výzvy rektora fatimské svatyně Mons. Luciana Guerry. O jiném podobném incidentu, relativně nedávném, jsem psal svého času zde. a stane se požehnáním pro celý svět. Pokud však k tomuto slavnostnímu zasvěcení Ruska nedojde včas, svolá tím papež na Církev a celý svět Boží tresty. Součástí fatimského poselství je rovněž tajemství, svěřené Pannou Marií třem fatimským pasáčkům. Sestra Lucie toto tajemství písemně zaznamenala a jeho neúplné znění je veřejně známé již dlouhá desetiletí. Jeho závěrečná část - tzv. třetí fatimské tajemství – mělo být z příkazu Panny Marie zveřejněno nejpozději v roce 1960. Z rozhodnutí papeže Jana XXIII., jenž téhož roku ohlásil svolání Druhého vatikánského koncilu, se to však nestalo. Zájemci o fatimské tajemství čekali celých čtyřicet let, než Svatý stolec vydal dokument, jenž má být onou dosud nepublikovanou závěrečnou částí fatimského tajemství. Dnes se nebudeme věnovat otázce, zda je tomu opravdu tak, odpověď na ni si necháme na některý pozdější článek. Kněz, nenáviděný modernisty Již tento rok může přijít katastrofa Vraťme se raději k osobě P. Nicholase Grunera. Oproti oficiální linii, podle níž se všechny předpovězené události již naplnily a Přes všechny pokusy o umlčení jediného autentického fatimského apoštolátu – oficiální Fatimský apoštolát, jenž působí i 66 PAPEŽ FRANTIŠEK SE SETKAL S PREZIDENTEM PUTINEM v České republice, se přidržuje oficiální vatikánské linie – se P. Grunerovi podařilo uchovat fatimské poselství v jeho celistvosti a předat ho statisícům věřících. Ani nenadálá smrt tohoto mimořádného kněze nic nemění na tom, že i nadále bude poselství Panny Marie z Fatimy pro nás všechny mimořádně aktuální. Jen dva roky nás již dělí od stého výročí zjevení. Z okolností, jimž se budeme věnovat příští neděli, lze vyvodit, že nevyslyší-li papež a vysoké církevní kruhy do roku 2017 výzvu Panny Marie, nečeká ani je, ani nás, vůbec nic příjemného. V posledním dopise, který jsem od něj obdržel, P. Gruner mj. píše: „Vrátil jsem se nedávno z Říma, kde jsem se účastnil jmenování nových kardinálů. Stalo se přitom něco zcela nečekaného, něco, co otřáslo mou duší. Hovořil jsem zde s P. Gabrielem Amorthem, patrně nejznámějším žijícím exorcistou. Řekl mi, že již jen krátký čas zbývá do chvíle, než tresty, Pannou Marií ve Fatimě předpovězené, změní náš svět k nepoznání. Nedojde-li prý do konce letošního října k zasvěcení Ruska právě tak, jak to Panna Maria požadovala, pak se temná proroctví z Fatimy mohou začít uskutečňovat třeba hned následující den. Vezměme si slova P. Amortha k srdci. Čas se nachýlil, musíme okamžitě jednat!“ Papež František se setkal s prezidentem Putinem P. Nicholas Gruner již ví, zda na slova P. Amortha dojde či nikoli. Ví, zda papež František, jehož mnohá slova i činy vhánějí všem opravdovým katolíkům slzy smutku do očí, k překvapení všech Pannu Marii uposlechne a Rusko jejímu Neposkvrněnému srdci zasvětí. Vatikán. Papež František přijal dnes po osmnácté hodině v apoštolském paláci prezidenta Ruské federace Vladimira Putina. Jejich soukromý rozhovor trval přibližně 50 minut. Vatikánské tiskové sdělení uvádí, že „se týkal hlavně konfliktu na Ukrajině a situace na Blízkém Východě, jak bylo možné předpokládat. Svatý otec ohledně Ukrajiny prohlásil, že je zapotřebí upřímné a velké snahy k uskutečnění míru, a bylo konstatováno, že je důležité znovu nastolit klima dialogu, aby se všechny strany přičinily o uskutečnění dohod z Minsku. Podstatné je rovněž zasadit se za řešení vážné humanitární situace, kromě toho Nám, co to dosud nevíme, nezbývá, než se ještě pevněji přitisknout k Bohorodičce a jejímu Synu, neboť ať už se v příštích měsících či letech stane cokoli, jejich rámě je tím jediným, o co se nejen katolický ”prepper” může opravdu spolehlivě opřít. zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovnisvet/1664-nahla-smrt-fatimskeho-kneze-cirkevni-sikana-zavernost-panne-marii-ste-vyroci-se-blizi-jsme-jiz-na-hranepropasti-temna-predpoved-rimskeho-exorcisty.htm 67 SITUACE V JEMENU A SÝRII, ČERVEN 2015 zaručit přístup humanitárním pracovníkům a za účasti všech stran přispět k postupnému zklidnění v regionu. Pokud jde o konflikty probíhající na Blízkém východě, na území Sýrie a Iráku, bylo v zásadě stvrzeno to, v čem již bylo dosaženo shody ohledně naléhavosti snahy o mír s konkrétní účastí mezinárodního společenství, a zajištění nezbytných podmínek k životu pro všechny složky společnosti, včetně náboženských menšin, zvláště křesťanů. Během přijetí prezidenta Putina se konalo setkání mons. Paul R. Gallaghera, sekretáře pro vztahy se státy, s ministrem zahraničí Ruské federace, Sergejem Lavrovem. Hovořilo se hlavně o tématech konfliktu na Ukrajině a znepokojivé situaci na Blízkém Východě,“ končí se sdělení tiskového střediska Svatého stolce. teroristů staré asi tak dva roky. Tak se jí tato fakta jednoduše tají. Sýrie již zajala první vojenské poradce Saúdů a Turecka v bojích kolem Idlibu, včetně jejich spojovací techniky, takže můžeme čekat zajímavá odhalení. Důsledkem tvrdé ofenzívy teroristů Al-Nusry a ISIL podporovaných západními zbraněmi, poradci a informacemi je dobytí Palmyry a velké části území kolem Idlibu. Tichá vzpoura alavitských generálů Reakce armády byla dvojí. Za prvé, alavitší generálové kolem Assada nechtějí uznat, že ofenzívy vedli špatně, protože vyčerpali již tak vyčerpané vojsko na rozsáhlém území, které v žádném případě nešlo strategicky udržet. Výsledkem bylo přetnutí komunikací a dobytí izolovaných posádek. Naopak se jasně ukázalo, že strategie spojenců, tj. Íránu a Hizballáhu, má zcela opačný účinek. Hizballáh nyní ve velkém stylu čistí po odtání sněhu celé pohoří Kalamún, kde Al-Nusra zabírala rozsáhlé enklávy a kontrolovala přechod pro přístup zbraní z Libanonu. S tím je konec, protože poslední klíčové průsmyky byly dobyty a šéf teroristů je na útěku do libanonského Arsalu, kde mají teroristé Al-Nusry kmenovou oporu. zdroj:http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21983 Situace v Jemenu a Sýrii, červen 2015 Poslední článek z dění v Sýrii se nazýval Fakta o Sýrii aneb boj o Aleppo a Golany . Tehdy muselo odhodit masku Turecko. Překvapivá ofenzíva SAA průlomovou operací osvobodila města (anglicky) Bashkoy, Ratyan a Hardetneen na sever od Aleppa. Ale stovky teroristů (Al-Nusra, Al-Šamía, Hnutí Hazm) a odpůrců Asada ze skomírající FSA se spojily a Turecko je přímo vyzbrojuje konvoji zbraní a munice. Proto musela SAA prozatím vyklidit Ratyan, protože tomuto náporu zbraní nemohla odolat. Mapa ukazuje strategii Hizballáhu. Pomocí dronů a špionáže měsíce zjišťoval místa pobytu teroristů, zaútočil naprosto cíleně, rozbil jejich spojení a zásobovací trasy, izoloval je v jednotlivých horských enklávách a ty postupně dobyl. Nyní čistí poslední území na výškách kolem 2500 metrů a tlačí teroristy z Al-Nusry před sebou, přičemž je má obklíčené, jak ze strany Libanonu, tak i Sýrie, kde byly přechody a silnice dobyty už loni. Viz tato mapa. Nápor teroristů Al-Nusry a hlavně ISIL byl masívní zejména v oblasti Idlibu (cca 5000 tis.) a byli přímo podporovaní Tureckem, Katarem a Saúdskou Arábií, nepřímo přes USA, EU a NATO. Na Golanech teroristy z Al-Nusry a jejích odnoží speciálně založených pro obranný účel Golan přímo podporuje Izrael. AlNusra je tedy praporečník demokracie, alespoň v očích Západu. Podpora těchto extrémních uřezávačů hlav šla tak rychle, že veřejnost by si na to asi nezvykla, protože má zažité schéma Stejně začal postupovat i Írán, který na územích Sýrie okupovaných ISILem a podporovaným USA a Izraelem také nasadil příslušníky speciálních komand, které mají za úkol teroristy a jejich západní poradce jednoduše zavraždit. Připomeňme, že Západ a především Izrael postupuje úplně stejně. Alavitští generálové 68 SITUACE V JEMENU A SÝRII, ČERVEN 2015 69 SITUACE V JEMENU A SÝRII, ČERVEN 2015 nechtěli uznat svou strategickou porážku, která byla zřejmá. Viz vítězství Hizballáhu a konzolidace Iránci řízené frontové linie, která jde bránit. Assad musel dokonce dát domácí vězení své bezpečnostní klice a neposlušné a neschopné generály poslat na ”odpočinek” do alavitské Latákie, kde nemohou ničemu škodit. Saúdové, a tím i Západ, mají zaděláno na starosti. Poslední rakety dodané Íránem (Najm al-Thaqeb 2) mají dolet 75 km a nesou trhavinu o váze 75 kg. Dají se umístit na dodávkové auto a lze střílet téměř okamžitě. Arogantní politika na způsob USA daná zničením měst a bombardováním civilního obyvatelstva udělala Saúdům nepřítele na další generace. A trefit rafinerii v poušti podobným typem rakety je jen otázkou času. Další vývoj ukáže, zda tato strategie přinese i vojenské úspěchy. V každém případě končí zásobování Al-Nusry a ISILu z Libanonu. Po dobytí předměstí Damašku (Ghutta, Jobar) vznikne kompletní území ovládané silami SAA. Dalším krokem bude vyčistění předpolí Golan a hranice s Tureckem, odkud masivně proudí zbraně a teroristé. Tuto část hranice už úspěšně čistí i Kurdové, ovšem ve vlastním zájmu pro vznik nezávislého Kurdistánu. ISIL přijde na řadu až úplně poslední, protože kontroluje celistvá území a je zásobován ze sousední enklávy v Iráku. Jak zkřížit sionismus a wahabismus Výše uvedená situace v Sýrii a Jemenu nyní už veřejně spojila Saúdy a Izrael. Několikrát jsme psali o izraelské podpoře teroristů na Golanech. Saúdové od začátku konfliktu v Sýrii sem posílají teroristy všeho druhu, pilně je platí a vyzbrojují. Totéž dělá i Izrael v tzv. ”buffer zones”, viz toto heslo. Takže nebyl problém pro obě země, aby uzavřely účelové spojenectví. Navíc jsou oba režimy vyplašeny z nově vznikající osy ropovodů a plynovodů na Indii, Pákistán a na Čínu, které zcela pochopitelně podporují i Rusové. Viz náš poslední článek na toto téma, který se týká i EU (Realita západního boje za demokracii ). Situace v Jemenu Poslední článek o dění v Jemenu se nazýval Jemen, klasický scénář US-politiky . Politika Saúdů je stejná jako USA. Vybombardovat, co se dá, a pak nadiktovat tzv. ”příměří” a rozvrácenou zemi tzv. ”demokratizovat”, což v případě Saúdů zní hodně směšně. Scénář se nedaří v Jemenu naplnit, a to z několika důvodů. Bombardování civilních měst běží na jedničku, s tím problém není. Ale odbojné kmeny mají legitimní vládu a dostaly zbraně díky zabaveným zbraním USA, a hlavně díky dodávkám z Íránu. První salva raketometů z 50 km na saúdské pohraniční město a vojenskou posádku ukázala, co znamená krevní msta ve velkém. Za zabití civilistů následovalo okamžitě ničení příhraničních měst. Vyplašení Saúdové okamžitě nabídli příměří, protože jejich žoldnéři při přímém přepadení pohraničních posádek přestali bojovat a jednoduše utekli. Nebyli placení proto, aby umírali, ale aby měli peníze na důchod. Druhá strana už nemá co ztratit. Jejich rodiny zahynuly při bombardování a žene je i náboženská nenávist mezi saúdskými sunnity a šíity. Pochopitelně, že západní média nebudou mluvit o strategické prohře USA na Blízkém východě, kterou dokonal Bush mladší děsivou a nelegální druhou válkou v Iráku. USA přišly definitivně o hegemonii na Blízkém východě minimálně na jednu generaci. A nyní jsou v defenzívě, což znamená lokální války, teror a použití teroru. Takže západním mediálním korporátkám nezbývá, než strašit zdejší lidi ISILem, který NATO tajně podporuje. Irák už spojencům jedno zásobovací letadlo sestřelil a jasně řekl, že sestřelí každé další letadlo NATO, které ISILu bude shazovat vojenskou pomoc. Spojenci cíleně bombardují, co potřebují, aby Irák byl oslaben a islamisté je cíleně ničili dalších sto let. Navíc se děsí toho, že Irák zmobilizuje místo své zkorumpované žoldnéřské armády také občanské gardy šíitů a místní kmeny, které Američany nenávidí až za hrob. Vyčištění 70 ZTRÁTA JAKO DŮLEŽITÝ ZISK: ZEMAN A OKAMURA PROTI SAÚDŮM. území ovládaných ISILem pomocí těchto skupin by znamenalo i konec staletého soužití obou náboženských skupin v tzv. ”sunnitském trojúhelníku”. Co nedokázala staletí náboženské nenávisti, to se nakonec podařilo ”demokratické” politice USA. A to nepočítáme vyvraždění Jezídů a křesťanů, na kterém se obě extrémní a ozbrojené islámské skupiny bez problémů shodnou. Dále lze české a západní čtenáře strašit íránským jaderným programem. Jenže s Íránem minulý měsíc USA podepsaly v podstatě Rusy vytvořenou smlouvu o mírovém využití jaderném programu. Tato fakta ukazují, v jaké bídné situaci se mediální korporátky nachází, a kam Západ v podpoře teroristů dospěl. A to vůbec nemluvíme o Libyi rozvrácené Francií, Itálií a USA. Aspoň má úklidová četa českých humanistů o čem psát, ohledně zahynulých uprchlíků ve Středozemním moři. Náš web se s chutí připojil (Pan Pehe a jeho uprchlíci ). také poslanec Tomio Okamura, který na svých stránkách vyzýval k odporu vůči islamizaci, k venčení pejsků u mešit a k bojkotu kebabu, jehož prodejem se živí část muslimské populace v Evropě. A co na tomhle má být, prosím vás, pozitivního, zeptají se mnozí. Česko přece přijde o peníze, o investice bohatých šejků… To bohužel ano, o ty nejspíš přijde. Ale přesto si nemohu pomoci a stále nacházím na téhle zprávě nejméně čtyři pozitiva: zdroj:http://e-republika.cz/article3168-Situace-v-Jemenu-aSyrii-%C4%8Derven-2015 Ztráta jako důležitý zisk: Zeman a Okamura proti Saúdům. K čemu ve skutečnosti slouží investice? 1) Poodhalení plánů. Kouzlem nechtěného nám tu sám pan král naznačil, že ty úžasné saudské investice mají kromě obchodu pravděpodobně i nějaké další, dosud nezveřejňované cíle a podmínky. Že by jednou z nich mohla být třeba i taková lehká, maličká islamizace? Takový malý ústupeček, dnes tuhle, zítra támhle. Lubomír Vylíčil si všímá zprávičky, která poděsila „kavárenské“ elity, vědomky i nevědomky sloužící islámským zájmům v Česku Medii nedávno probleskla drobná, ale veskrze pozitivní zprávička: Saúdská Arábie zrušila plánované česko-saúdské fórum a místní firmy mají na příkaz krále Salmana zakázáno se účastnit jakékoli spolupráce s českými soukromými i státními firmami. Zprávu přinesl deník Gulfnews. 2) Úspěšné varování. Tuhle prudkou a zlobnou reakci, vyhlášenou osobně králem Saudské Arábie můžeme vnímat i jako jakési pomyslné ucuknutí a tlumené zasyknutí při neopatrném dotyku rozpálených kamen. Čtyři dobré důvody Uvědomme si, že politický život cílových států, výroky místních politiků, jejich vstřícnost či nevstřícnost, nálady obyvatelstva… Důvodem k tomuto kroku mají být slova našeho presidenta Miloše Zemana, který označil islám za anticivilizaci. Zmíněn byl 71 ZTRÁTA JAKO DŮLEŽITÝ ZISK: ZEMAN A OKAMURA PROTI SAÚDŮM. to vše je v centrále islámské invaze bedlivě sledováno a vyhodnocováno. Jde o plyn a ropu 4) Vyděšení tuzemských „elit“. Ne sice celou havlistickou kavárnu, ale přinejmenším její vrcholné představitele (myslím ty bilderbergské a trilaterální, že, pane kníže) už chytá moření. No tohle to je průůůšvih. Báječná a úžasně demokratická Saudská Arábie už čeká, aby vám (skoro) nezištně poskytla své obrovské zdroje! Ano, je. Dlouhodobou snahou našeho velikého bratra je odříznout nás, a nejen nás, ale celou Evropu, od Ruských zdrojů. Ukrajina, South Stream a nejnověji pak potíže Makedonie na trase nově plánovaného plynovodu… to vše má jediný cíl. Učinit přepravu plynu a ropy z Ruska do Evropy nemožnou. Takže neskrývaná uraženost, která z vyhlášení přímo čiší, naznačuje, že někdo namyšlený a bohorovný narazil. A zrovna v této maličké zemičce! To je druhé pozitivum. Dává nám naději, že jsme se v islamizačním plánu právě přeřadili z kategorie „potenciálně perspektivní“ do kategorie „obtížné“ – terén je hájený, obrana nespí, frontální útok prozatím nemožný. A náhrada? Nu přece naši spojenci! Báječná a úžasně demokratická Saudská Arábie už čeká, aby vám (skoro) nezištně poskytla své obrovské zdroje! Nevažte se na tmářské a zpátečnické Rusko! Připojte se. Nelamte si hlavy. A kdyby měli páni u kohoutků vašich zdrojů časem nějaké nevýznamné požadavky, tak se s nimi určitě dohodnete. Koupí Bruselu nekoupíte Evropany 3) Osvěta středověké monarchie. Takovéto sebevědomé, silové a jednostranné prohlášení Saudů může být, při znalosti arabské mentality, i jakýmsi fíkovým listem, sloužícím k zakrytí zmatku ve wahábistickém generálním štábu: co jsme udělali špatně? To je otázka, kterou si možná právě lámou hlavu prominentní členové vládnoucí dynastie. Vždyť těm jejich vůdcům platíme majlant! Na tomto plánu (a mnohých dalších) spolupracuje v každé evropské zemi místní agentura. U nás je pracovně nazýváme „havlisty“. Jejich špičky plán v hrubých rysech znají a odpovídají za jeho uskutečňování. Extrémně důležitý zisk Jen hloubejte, holoubkové! Možná, že právě díky takovým zemím, jako je Česká republika, se některému z chytřejších princů časem rozsvítí a on pochopí rozdíl mezi způsobem vládnutí u nich a v Evropě. Už, už to pro ně vypadalo nadějně. A teď jim do toho křupan Zeman s nýmandem Okamurou hodí takovéhle vidle! To je tedy Soros nepochválí! A já v sobě ne a ne vykřesat jiskru soucitu… Aby bylo jasno: uvědomuji si, že jakákoli zmařená investice znamená ztráty pro konkrétní lidi a firmy. Že několik našich občanů možná nezíská práci, která už se rýsovala na obzoru. Že naše lázně, které se tak tak zmátořily a začaly hospodařit v černých číslech, mohou přijít o dobře platící arabskou klientelu. Že s tím může souviset i ztráta tržeb místních obchodníků a ztráta zaměstnání pro některé zaměstnance. Je mi to líto. Moc. Pochopí, že koupí Bruselu si nekoupili občany evropských států. Dojde mu, že (k jeho nesmírnému údivu), koupě starosty nějaké obce neznamená žádnou záruku loajality, vstřícnosti a povolnosti obyvatel této obce. A tohle (případné) poučení feudála je, uznejte, k nezaplacení. 72 MAGIC MUSHROOMS ’LESS HARMFUL THAN THOUGHT’ AND SHOULD BE RECLASSIFIED, SAYS LEADING PSYCHIATRIST Ale pokud je to cenou, kterou je třeba zaplatit, aby moje vnučka nemusela zanedlouho chodit v burce, pak mi nepřipadá tak astronomicky vysoká. zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1731-ztrata-jako-dulezity-zisk-zeman-a-okamura-protisaudum-hra-o-plyn-proti-rusku-a-civilizaci-jen-dumejteholoubkove-ctyri-dobre-duvody-proc-si-zachovat-tvar.htm Magic mushrooms ’less harmful than thought’ and should be reclassified, says leading psychiatrist Large trials of the drugs are ’almost impossible’ due to ’bureaucratic obstacles’, says psychiatrist Dr James Rucker Charlie Cooper Author Biography Psychedelic drugs including LSD and magic mushrooms are much less harmful than has been claimed, and should be reclassified to make it easier for scientists to research their potential benefits, a leading psychiatrist has said. Promising medical research into psychedelics ground to a halt as long ago as 1967, when they were made illegal amid widespread concern about their psychological and social harms. However, larger trials are “almost impossible”, Dr Rucker argues, because of the “practical, financial, and bureaucratic obstacles” imposed by the drugs’ legal status. However, writing in the BMJ, psychiatrist Dr James Rucker, said that no evidence had ever shown the drugs to be habit-forming. There is also little evidence of harm when used in controlled settings, and a wealth of studies indicating that they have uses in the treatment of common psychiatric disorders, he said. In the UK, magic mushrooms and LSD are class A and schedule 1 drugs. Institutions that wish to conduct research require a licence of £5,000 to hold the drugs, and only four hospitals in the UK possess one. Researchers are beginning to look again at how LSD and psilocybin – the active compound in magic mushrooms – might be of benefit in the treatment of addiction, for obsessive compulsive disorder and even, according to one small Swiss study, to alleviate the symptoms of anxiety in terminally ill patients. The small number of manufacturers willing to produce the drugs must also comply with international regulations, leading to hefty charges for researchers wishing to acquire the drugs, 73 MAGIC MUSHROOMS ’LESS HARMFUL THAN THOUGHT’ AND SHOULD BE RECLASSIFIED, SAYS LEADING PSYCHIATRIST In the UK, drugs regulations are the responsibility of the Home Office, which takes advice from the Advisory Council on the Misuse of Drugs. A former chairman of the council, Professor David Nutt, who was dismissed after saying that LSD and ecstasy are less harmful than alcohol, is currently conducting research into psychedelics’ effects on the brain. His team at Imperial College London are the first in the world to conduct brain scans on people under the influence of LSD. An outspoken critic of the restrictions around studies of psychedelics, Professor Nutt has compared the repression of such research to the censorship of Galileo and the banning of the telescope. Amid difficulty securing funding, his team recently announced they would have to crowd-fund the next stages of their research. Doses of LSD, in the form of stamps, seized by French Customs authorities in 2008 Minister for Policing, Crime, Criminal Justice and Victims Mike Penning said: “Drugs are illegal where scientific and medical analysis has shown they are harmful to human health. with one manufacturer quoting a cost of £100,000 for 1g of psilocybin, according to Dr Rucker, of King’s College London’s Institute of Psychiatry, Psychology and Neuroscience. “Psychedelic drugs destroy lives, cause misery to families and communities, and this Government has no intention of decriminalising them. “These restrictions, and the accompanying bureaucracy, mean that the cost of clinical research using psychedelics is five to 10 times that of research into less restricted (but more harmful) drugs such as heroin – with no prospect that the benefits can be translated into wider practice,” he writes. “We have a clear licensing regime, supported by legislation, which allows legitimate research to take place in a secure environment while ensuring that harmful drugs are not misused and do not get into the hands of criminals.” National and international bodies should reclassify psychedelics as a schedule 2 drugs, he argues, “to enable a comprehensive, evidence based assessment of their therapeutic potential”. Read more: Psychedelic drugs ’as safe as riding a bike’, says study Psychedelic drugs could alleviate symptoms of depression Professor David Nutt: Why I think terminally ill should take LSD LSD may not be bad for you, says study zdroj:http://www.independent.co.uk/life-style/healthand-families/health-news/reclassify-psychedelic-drugs-sowe-can-properly-research-them-says-leading-psychiatrist10277332.html 74 REALITY DOESN’T EXIST UNTIL YOU LOOK AT IT, PIONEERING QUANTUM PHYSICS EXPERIMENT FINDS To perform the test, scientists isolated a single helium atom. They then dropped it through a laser beam, and used a random number to decide whether a second set of beams were added that would interfere with the atom’s path. But the researchers found that number wasn’t calculated until after the atom had passed through the crossroads of lasers and decided which way to go. Though the atom had already decided whether it would behave like a wave or a particle, it wasn’t decided which way it would go until it was measured, the research found. ”The atoms did not travel from A to B. It was only when they were measured at the end of the journey that their wave-like or particle-like behavior was brought into existence,” said associate professor Andrew Truscott, the scientist who led the experiment. Reality doesn’t exist until you look at it, pioneering quantum physics experiment finds Reality doesn’t exist until it’s measured, at least for very small things, new research has found. The test is known as the delayed-choice thought experiment, and was proposed by John Wheeler. When he came up with it in 1978, it seemed impossible that it could ever be put to the test — but researchers from the Australian National University were able to run a slightly varied version of it in tests. By replicating a famous experiment where an object is given a choice for how to behave, physicists found that the object doesn’t actually make its decision until it is seen. The finding proves one of the central parts of quantum theory, a branch of science that has been applied to make much of our modern technology. ”It proves that measurement is everything. At the quantum level, reality does not exist if you are not looking at it,” Truscott said. Scientists gave an object a chance either to act like a wave or a particle, and looked to find out when the decision was made. While one might expect that it is either one or the other, quantum physics predicts that it will only act one way or the other when it is measured, after it has decided — and that was confirmed by the experiment. READ MORE Large Hadron Collider starts sending data that scientists hope will solve mysteries of extra dimensions and dark matter Google Doodle honours quantum physicist Erwin Schrödinger (and his theoretical cat) Scientists achieve quantum teleportation breakthrough that could prove Einstein wrong Truscott and his team published their findings in Nature Physics. zdroj:http://www.independent.co.uk/life-style/gadgets-andtech/news/reality-doesnt-exist-until-you-look-at-it-pioneeringquantum-physics-experiment-finds-10305047.html 75 LETOŠNÍ BILDERBERG JE POKRAČOVÁNÍM JEDNÁNÍ G7 Letošní Bilderberg je pokračováním jednání G7 zasedne v Bílém domě, či kdo obsadí místa v americké vládě nebo velení ozbrojených složek či CIA. Chybět nebudou ani zástupci Trilaterální komise, zajišťující administrativu pro postupné vytváření globální světovlády. Mnohé z více než tři sta účastníků (na seznamech hostů polovina účastníků chybí) navíc spojuje společná přísaha v zednářských lóžích a zasvěcení Velkému architektu, jehož „luciferiánské“ dílo aktuálně korunuje Nový světový řád, tedy světová totalitní ”vesnice”. Václav Danda komentuje další veřejnosti nepřístupné setkání světových ”elit” a představuje stoletého oslavence, který je spolu se svými soudruhy více než kdo jiný zodpovědný za neradostný stav světa Dýchánek nejvyšších představitelů Spojených států, Kanady, Británie, Francie, Itálie, Německa a Japonska sdružených v organizaci G7, který včera skončil v přísně střeženém zámku Elmau v Alpách na jihu Bavorska byl pouhou předehrou. Opravdu velké představení, začne až pozítří, kdy se představitelé zemí G7 přesunou jen pár kilometrů do přísně střežené lokality TelfsBuchen v Tyrolsku, kde bude od čtvrtka do neděle probíhat výroční konference skupiny Bilderberg. „Zasvěcenci“ si potrpí na symboliku, která je často spojená s kabalou a magií čísel. Letošní zasedání Bilderbergu je ovšem slavnostnější než jindy. Osobou, která všechny globální organizace propojuje a která patří k zednářskému „vnitřnímu kruhu“, je David Rockefeller. Ten mimochodem v době zasedání oslaví (12. června) své sté narozeniny. Tento „duchovní otec“ Bilderbergu, který patřil v roce 1954 k jeho zakladatelům, stejně jako v roce 1972 k zakladatelům Trilaterální komise, si jistě právem zaslouží od svých „bratří a sester“ cenné dary a blahopřání. Oslava na Bilderbergu Ne všechno se ale daří tak, jak si mocní přejí. I nyní se chybička vloudila. Nový světový řád by již byl téměř realitou, kdyby se mu nečekaně nepostavilo do cesty současné Rusko. Hlavním bodem zasedání Bilderbergu bude tedy stejně jako při jednání G7 diskuse o tom, jak se zbavit prezidenta Putina a přimět Rusko opět k poslušnosti. Na zasedání proto jistě nebudou chybět ani vyhnaní oligarchové z Moskvy, žijící dnes na Západě, jejichž význam pro svržení Vladimíra Putina, ovládnutí ”Eurasie” včetně převedení jeho pohádkového nerostného bohatství do rukou světových „elit“, maximálně vzrůstá. Za Borise Jelcina se to již málem podařilo - dokud se na scéně neobjevil ”zpropadený” Putin. Chybět nebude nikdo kdo v současném světě politiky, financí, byznysu a médií na Západě něco znamená. Přítomen bude jistě i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker či šéfka MMF Christine Lagardeová. Nejvyšší představitelé států i bankovních korporací, šéfové automobilek i Pentagonu. Chybět nebudou hlavy obchodních řetězců, ani mediální magnáti - vlastníci novin a televize, ani „vzácní hosté ze zákulisí.“ Po letošním zasedání Bilderbergu můžeme očekávat že světové politické, hospodářské a mediální ”elity” přepnou opět na vyšší rychlost. David Rockefeller přece jen není nesmrtelný. A jistě i tuší, kam po svém skonu zamíří David Rockefeller budovatel NWO Pád sovětského bloku na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let minulého století byl zcela v režii Bilderbergu. Šlo Mezi ty nejvlivnější patří představitelé Rady pro zahraniční vztahy (CFR) z Washingtonu, rozhodující po desetiletí o tom, kdo 76 LETOŠNÍ BILDERBERG JE POKRAČOVÁNÍM JEDNÁNÍ G7 o dlouhodobě připravovaný scénář. Právě proto David Rockefeller vždy udržoval nadstandartní vztahy s komunistickými režimy. I přes formálně antikomunistickou rétoriku Bilderbergu, tvořil vždy jakýsi most ke komunistickému bloku. Známé byly jeho úzké vazby na sovětského vůdce Nikitu Chruščova nebo Mao Ce-tunga. Vřelý vztah měl zejména k Václavu Havlovi, kterého ostatně významně finančně podporoval. Ale dnešní oslavenec - a jeho dílo - má mnohem hlubší kořeny. facto sám sobě, čímž svoji moc ještě posílil. Dnes, po různých fúzích, tyto giganty známe jako Exxon Mobil (v Evropě čerpací stanice Esso), BP (Aral), Unilever, Chevron nebo Texaco. John D. své ropné zisky náležitě využil, když se doménou Rockefellerů stalo bankovnictví. Spoluprací s Rotschildy se dostali mezi osm hlavních bankovních rodin (Chase Manhattan Bank, Citigroup). Rozhodující podíl měl John D. Rockefller i na vzniku Federálního rezervního systému (FED) v roce 1913. To byl asi vůbec největší obchod moderní historie: Od té doby mají v rukou americkou měnu a ”prodávají” dolary vládě. Šestnáct let po zřízení FEDu, po černém pátku na Wall Street a vypuknutí velké hospodářské krize, zkrachovaly menší banky a tisíce podniků. Tehdy je bankéři v čele s Morgany, Rockefellery a Rothschildy za babku skoupili, a jejich moc se tak stala prakticky neomezená. Ostatně podobný ”úspěšný scénář” od té doby ještě několikrát zopakovali. David Rockefeller pokračuje v díle svého otce Johna D. Rockefellera, který vybudoval obrovské impérium a získal obrovský politický vliv nejprve ”díky” největší ropné společnosti světa Standard Oil. Jak píše ve své knize Akta Rockefeller novinář Gary Allen, již v roce 1877 ovládal Standard Oil na americkém trhu s ropou 95% akcií. V roce 1882 musel John D. kvůli antimonopolnímu zákonu přistoupit na to, že části svého impéria rozprodá. A také to udělal - po svém: Založil nové firmy a prodal vše de 77 LETOŠNÍ BILDERBERG JE POKRAČOVÁNÍM JEDNÁNÍ G7 Ropa média i neziskovky Od Geralda Forda mají USA v hrsti Rockefellerům a jejich ”nadacím” (ve spolupráci s podřízenými velkými zemědělskými podniky) můžeme poděkovat i za přechod od tradičního obdělávání půdy k syntetickým hnojivům, která se samozřejmě nevyrábějí z ničeho jiného než z ropy. Revoluce příznačně pokrytecky nazvaná „zelená“ způsobila i vylidňování venkova, likvidaci drobných zemědělců, zamoření pesticidy, vyčerpání půdy a kontaminaci potravin. Globální agrobyznys tak naftařům získal nové trhy. Gary Allen mluví až o deseti tisících nadacích a dalších „neziskovkách“, které Rockefellerové rozeseli v USA a všude ve světě. Stali se spolu s Rothschildy (s nimiž vždy úzce spolupracovali a dnes již vytvořili společnou fúzi) postupně v Americe skutečný stát ve státě. V posledních sto letech zásadním způsobem ovlivňovali ekonomiku a politiku Spojených států, ale k úplnému ovládnutí země, jim vždy něco chybělo. Vždycky se ”vloudila chybička” (jako nyní na světovém hřišti zvolením Vladimíra Putina). Proti jejich zájmům se jim doma postavil John F. Kennedy a naposledy se je pokusil zbrzdit prezident Richard Nixon. Ten se odvážil označit jejich aktivity za nebezpečné pro svobodu ve Spojených státech a Davidem Rockefellerem založenou Trilaterálu za bezpečnostní hrozbu pro celý svět. Rockefellerovo ropné impérium způsobilo revoluci i v medicíně. Financovalo ve velkém univerzity, nemocnice a vědecká pracoviště, pokud se věnovaly výzkumu nových léků - založených na ropě. Nechemické výzkumy dotovány nebyly. V roce 1939 založil jejich Standard Oil spolu s kartelovým partnerem, německou korporací I. G. Farben (dnes Bayer či BASF), s níž čile za války obchodoval a jež mimo jiné vyráběla i ”věhlasný” smrtící plyn Cyklon B, jehož uplatnění v nacistických koncentračních táborech je dobře známé. Rodiný klan má dnes rozhodující vliv na významnou část farmaceutického průmyslu a platí si k tomu ostatně i Americkou zdravotnickou asociaci. První byl zastřelen a druhý smeten inscenovanou aférou Watergate. Právě odstranění Nixona považují mnozí znalci americké politiky za rozhodující okamžik, kdy klan Rockefellerů reprezentovaný současným oslavencem Davidem spolu s Rotschildy a dalšími zasvěcenci plně ovládli Spojené státy. Od té doby až dodnes rozhodovali a rozhodují o každém prezidentovi a složení vlády - lhostejno zda demokratické nebo republikánské. Gerald Ford, dosazený do Bílého domu přímo Rockefellerem - začal uskutečňovat jeho plány. Naplno se rozběhla činnost Trilaterální komise a začala se rodit celosvětová vláda. ”Stažení” neproduktivního komunismu z ”dějinného oběhu” (přípravou a organizací takzvaných sametových revolucí ve východní Evropě a posléze i v Sovětském svazu) a následnou ”mírovou konvergencí” Západu s Východem bylo vrcholným číslem této konspirace, jejíž trpké plody dnes ”konzumujeme”. Rockefellerové stáli též za založením Harvardovy univerzity či univerzit v Princetonu, Stanfordu a Yale. V Evropě „zasponzorovali“ například nejvlivnější ekonomickou univerzitu, která určuje, co si ostatní mají o ekonomii myslet – London School of Economics. Vytvořili i americkou Národní vzdělávací asociaci, jež má vliv například na to, jaké budou ve školách učebnice. Vytvářením nadací a různých trustů se tak nejen vyhýbali placení daní, ale především ovládli směřování mnoha generací intelektuálů, novinářů, právníků, vědců a politických elit. Stoletý David Rockefeller nemíní ještě hned tak opustit náš svět, na jehož současných dramatických problémech se tak výrazně spolupodepsal. Letos úspěšně absolvoval již (od roku 1976) šestou transplantaci srdce. Ke globálním změnám, jejichž cílem je nastolit Nový světový řád, chce stále ještě aktivně přispět. 78 VÁCLAV CÍLEK: KE ZMĚNĚ NÁS PŘINUTÍ AŽ PRVNÍ NÁRAZ KRIZE Ukrajinská krize, která nad světem opět rozestřela stín možné jaderné války, stejně jako otevření stavidel uprchlické vlny do Evropy, patří ke klasickým „urychlovačům“ dějinných procesů. Po letošním zasedání Bilderbergu můžeme proto očekávat že světové politické, hospodářské a mediální ”elity” přepnou opět na vyšší rychlost. David Rockefeller přece jen není nesmrtelný. A jistě i tuší, kam po svém skonu zamíří. Rád by se proto ještě pokochal dokončením svého krvavého díla. Projektu, v němž jsme zatím jen domněle bezstarostnými a blahobytnými statisty - brzy však bezmocnými otroky. Měli bychom to alespoň vědět. Pokud už proti tomu něco zásadního nepodnikneme. zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1730-letosni-bilderberg-je-pokracovanim-jednani-g7-davidrockefeller-tam-oslavi-ste-narozeniny-dostane-jako-darek-planna-putinovu-hlavu-chystaji-nam-otroctvi-a-my-mlcime.htm mlada bývaly všude hromady sněhu. A sotva to máme, tak nostalgie trošku vyprchala. Druhá věc je, že kromě globálního stavu klimatu a globální teploty existují také lokální vlivy. A zejména pro středoevropskou zimu jsou vždy mnohem silnější než ty globální. Václav Cílek: Ke změně nás přinutí až první náraz krize Co tedy ochlazuje zimy posledních let? Mluvíme o něčem, čemu se říká chod arktické oscilace. Nyní to vypadá, že možná někdy kolem roku 2005 jsme vstoupili do její chladnější fáze, která se projevuje tím, že studený vzduch zejména v zimě proudí častěji k nám do středních šířek. Často používám příměr o domu ve střední Evropě, který má okna na sever a na jih, a větrá jednou na sever a jednou na jih. Je pro to charakteristická situace, kdy někde středem Evropy běží hranice, a zatímco severní polovina kontinentu je mnohem chladnější, jižní polovina je mnohem teplejší. Ještě zřetelnější je to v USA. 9.3.2011 V roce 1995 se zamýšlel nad povodněmi, které přišly dva roky nato. Poté podobně předpověděl rychlé přívalové lokální povodně. V roce 2009 uvažoval o tom, co by udělal s počasím výbuch sopky, k němuž došlo loni. Prognózy Václava Cílka bychom měli brát vážně. Zatím se totiž vždycky vyplnily. Letos jsme zažili další zimu s krutými mrazy a množstvím sněhu. Znamená to, že jednoduché představy o globálním oteplování nefungují, nebo jde o reakci planety na klimatické změny? Jaká je perspektiva dalšího vývoje? Tyto chladné fáze arktické oscilace trvají typicky kolem 30 až 40 let. Takže svět jako celek je velmi teplý, jde o jeden z nejteplejších stavů za posledních tisíc let, a zároveň funguje velmi Jde o více věcí. Především když byly teplé zimy, pořád jsem slýchával nostalgické vzpomínky, jak to bylo krásné, když za 79 VÁCLAV CÍLEK: KE ZMĚNĚ NÁS PŘINUTÍ AŽ PRVNÍ NÁRAZ KRIZE silný ochlazovací mechanismus. Zároveň platí zákon klimatického průměru. To znamená, když máte klimaticky velmi teplou polovinu roku, tak je to často vykompenzováno abnormálně studenou druhou polovinou roku. travin. Nejhorší scénář podle mě představují změny jihovýchodního monzunu, který zásobuje vodou Indii, Čínu a kus Afriky. Na něm závisí zhruba tři miliardy lidí. Je přirozeně kolísavý, i kdyby nebylo lidského vlivu. Podle mě je pravděpodobné, že k suchu v této oblasti dojde do deseti let. A Čína, která je relativně bohatá, umí rychle reagovat a má velké finanční přebytky, skoupí potraviny, stejně jako teď skupuje australské a jihoafrické uhlí. Panika na trzích by mohla být za této situace devastující po dobu několika měsíců, než se ustálí na nějaké nové cenové úrovni. Je třeba mít na paměti, že kromě primárních dopadů klimatických změn, kdy se neurodí, jsou i sekundární dopady, které jdou přes ekonomickou sféru do oblasti politické a sociální. A tam, myslím si, je zakopaný pes. Loňská konference v Cancúnu nepřinesla shodu o postupu při snižování emisí skleníkových plynů. Kolik podle vás zbývá ještě času, než se oteplování dostane do nevratné fáze? Myslím, že žádná konference v příštích letech nic nepřinese. Kvůli určité nejistotě v rámci klimatické komunity, státnímu egoismu a ekonomice. Vypadá to tak, že vítězem boje o energetickou soběstačnost je uhlí. Ale to zároveň uvolňuje nejvíce CO2. Jaderná energetika se bude rozvíjet velmi pomalu. Abychom nahradili všechny tepelné elektrárny jadernými, muselo by se ve světě ročně otevírat několik desítek jaderných elektráren. To ještě dlouho nenastane. Něco se začne dělat až v okamžiku, kdy bude zjevné, že za změny klimatu může člověk. V okamžiku, kdy se problém naplno projeví. Globalizovaný svět sice na jednu stranu pomáhá překonávat lokální výkyvy, na druhou stranu nás zatahuje do problémů na opačné straně světa. Pomohl by ke stabilitě větší důraz na lokální zdroje? Myslím, že k němu budeme nějakým způsobem dotlačeni. Nedávné záplavy v Austrálii výrazně ovlivnily světové ceny uhlí. A najednou vidíte, jak cenné jsou domácí zdroje. Alespoň na nějakou překlenovací dobu v případě podobné krize. Naše uhelné zásoby, které jsou v době klidu a přebytku ekonomickou komoditou, se stávají strategickou surovinou v době nedostatku. Je potřeba mít něco doma a umět s tím hospodařit. Při jakémkoliv podobném výpadku, ať už je to zaplavení šachty nebo sucho a nedostatek potravin, se přitom proti nám obrací ekonomický systém „just in time“, kdy nemáme žádné zásoby a vše dovážíte přesně ve chvíli, kdy to potřebujete. Proč nefunguje lépe prevence? Myslím, že takhle jsme jako lidi „naštelovaní“. Z hlediska arktické oscilace, o které jsme mluvili, by to mohlo být tak, že zhruba za 30 až 40 let chytíme plnou oteplovací fázi přírodní a plnou oteplovací fázi lidskou. Nyní je to hlavně v zimě silně potlačené. Těžko říci, co bude v létě. Kvůli rozkolísání klimatu to nikdo neví. Já již několik let čekám na sucho. Především proto, že sucho bylo v okolních státech a v Evropě bylo během posledních deseti let zejména ve Středomořské oblasti poměrně běžné. Mohou v dohledné době hrát roli strategického lokálního zdroje například sluneční či geotermální energie? Jsou místně dostupné a jejich ceny v posledních letech klesají. Takže teď se máme připravit na sucho? Stejně jako povodně i sucho je lokální záležitost. Může zasáhnout 20 či 30 procent Evropy, a může rozkolísat celý kontinent. Ale v okamžiku, kdy existuje kooperace a dobrý obchod uvnitř Evropy, nemusí se stát skoro nic. Až na určitý růst cen po- S alternativními zdroji souvisí velké nebezpečí, že v okamžiku, kdy se objeví velká subvence, přijdou velcí hráči, kteří vyšachují ty malé. Přitom bychom potřebovali přesně opačný mechanis80 VÁCLAV CÍLEK: KE ZMĚNĚ NÁS PŘINUTÍ AŽ PRVNÍ NÁRAZ KRIZE mus. Například u solárních panelů ty malé „střechaře“, kteří začnou dodávat elektřinu do svého domu, k sousedům, do osady. Mělo by dojít k vytvoření energeticky nezávislých ostrovů. Raději zespoda, než ze shora. V současné době hodně schází zařízení na skladování energie. I když se zdá, že tento vývoj byl uměle blokován velkými výrobci energie. Můj sen je opravdu domácí elektrárna, která je velká jako lednička, obsahuje akumulátory a umožňuje skladovat přebytky z takzvané chytré sítě. Podobná zařízení sice už existují, ale zatím jsou hodně drahá. Určitě nás nespasí, ale mohou hodně pomoci. losti. Myslím si také, že má cenu mít doma potraviny na několik dní. Loňský výbuch islandské sopky způsobil kolaps letecké dopravy a ukázal, jak snadno zranitelný je náš svět. Jak můžeme obstát při dalším a mnohem závažnějším výpadku elektrického proudu, počítačových sítí nebo dodávek ropy? Mě to trochu zneklidňuje, protože stačí větší výbuch sopky nebo neúroda, a najednou musíte překlenout období od sklizně ke sklizni. Část konceptu strategických zásob počítá s tím, že stát v případě potřeby zrekvíruje zásoby ve skladech. Přitom zboží v samoobsluze se při běžné úrovni nakupování vymění zhruba každé tři dny. Takže stačí jedno odpoledne, aby vám zmizela většina potravin ze samoobsluhy. Já si nemyslím, že stát je schopen zareagovat rychle a účinně. A pak najednou není kde brát, nebo za velké peníze. Když jsme u zásob potravin. Měl by něco podobného dělat i stát? Stát má strategické rezervy. A bohužel neznáme jejich výši. Běžně uváděné číslo je, že většina rozvinutých států má potraviny na dobu třiceti dnů. Není trochu paradox, že je to kratší doba než jsou strategické zásoby ropy? Na jedné straně je politika prováděná státem. Ovšem ta by znamenala velké omezování, což je v této chvíli pro veřejnost nepřijatelné. Proto je důležité hledat možnosti v těch oblastech, které mohou lidé ovlivnit sami. Pro mě je jeden z automaticky používaných principů v životě energetická návratnost. To znamená: Hlídám si, kolik energie spotřebuji a kolik doopravdy získám. Jde o to, kupovat výrobky a vytvářet takové aktivity, které jsou nějakým způsobem energeticky efektivní nebo úsporné. Například vzít zboží s menším obalem. Další takový osobní návod je něco, čemu se v antice říkalo autarkie. Dopady možné krize v oblasti potravin zhoršuje proměna venkova. Stále větší část lidí tam už nemá žádný vztah k zemědělství. Dnes žije ve městských oblastech zhruba 60 procent evropské populace. Před druhou světovou válkou to bylo 40 procent a většina těch lidí měla příbuzné na venkově, kteří byli producenty potravin. To znamená, že téměř každá rodina znala někoho, kdo sám vyrábí potraviny. To dnes není. Protože ani necelá čtyři procenta lidí se u nás zabývají zemědělstvím. Situace je čím dál tím svízelnější, proto je potřeba využívat globalizace k omezení zranitelnosti. A co musí být podle mě také řečeno, je nezapomínat na potenciál zahrádek. Málo platné, je hloupost rušit zahrádky. Je to soběstačnost nebo samostatnost. Je to takový životní styl, kdy jste si vědom, že čím víc je věcí, na kterých jste závislý, tím větší je pocit neklidu nebo životního neštěstí. Tato společnost je tak složitá, že nějaká absolutní autarkie vůbec není možná. Nicméně je možné mít doma kolo vedle automobilu. Mít doma sekyrku. Mít doma filtr na vodu. Hrozí-li blackout, je výhodné mít doma peníze, protože přestanou fungovat bankomaty. Pokud kupuji spacák, vezmu lepší, kdyby došlo v zimě k několikadennímu výpadku plynu. Prostě omezovat závis- Když jsem před lety četl knihu o zániku starověkého Řecka, zamrazila mě podobnost se situací současného západního 81 VÁCLAV CÍLEK: KE ZMĚNĚ NÁS PŘINUTÍ AŽ PRVNÍ NÁRAZ KRIZE světa. Včetně citací dobového historika Polybia, jak stále zhýčkanější Řekové přestávali mít vlastní děti a v zemi přibývalo otroků z jiných částí světa… Dá se ještě uhnout z této cesty, po níž jde i současný západní svět? strach nebo zkušenost, že neklid v přírodě znamená neklid ve společnosti. Brzy budeme zřejmě konfrontováni v boji o zdroje s lidmi, kteří žijí v mnohem tvrdších ekonomických i bezpečnostních podmínkách. Obstojí zhýčkaní Evropané v takové konfrontaci? V posledním roce jsem hodně četl antickou literaturu, protože mě to bavilo. V rané vrstvě Hérodotos nebo Thukididés zaznamenávali historii proto, „abychom se z ní poučili“. Jak šel vývoj dál, třeba Tacitus je již úplně skeptický. A říká, že není problém informace mít, protože my to víme a známe, ale že je problém v lidské povaze. Řekl bych, že nyní se na rozdíl od antiky dá tento proces zpomalit nebo zastavit. Protože lidé jsou propojení. Dříve byli lidé, kteří si něco mysleli a měli určitou kreativitu, v podstatě sami. Dnes se díky Facebooku a podobně mohou velmi rychle propojit s ostatními a vytvořit určité hnutí. Takže si myslím, že současná situace je kvalitativně lepší. Nicméně vyžaduje alespoň první nápor krize, která rychleji povede k mobilizaci společnosti. Otázka je, jak obstojí mladá generace. Pokud bude méně energie nebo bude dražší, bude nutné například více fyzické práce. A zvládnou to mladí lidé? Z toho mám obavy. Uvědomil jsem si to, když jsem mluvil s kolegou, který pracuje v Anglii. Říkal, že když tam na letišti Heathrow napadnou dva nebo tři centimetry sněhu, už z toho mají kalamitu. A mají zkušenost, že se jim vyplatí nemít stroje na odklízení a počkat, až to samo roztaje. Chvíli o tom mluvil a pak řekl: „Víš vlastně, my v Anglii už nechápeme, jak jsme mohli být země, která byla schopná něco dobýt a udržet koloniální říši.“ Doopravdy to vypadá, že v západní civilizaci došlo k velké ztrátě schopnosti přežít. Ale na druhou stranu si myslím, že zkušenost staletí je v nás natolik silná, že jsme schopni se k ní vrátit poměrně rychle. Je to náhoda, že v minulosti velké historické předěly kromě určitého napětí ve společnosti vždy souvisely s velkou klimatickou změnou nebo přírodní katastrofou? Tady budou existovat dvě odpovědi. Jedna z nich je vědecká. Když se zkoumají kolapsy civilizací, ukazuje se, že základním problémem je pokles primární produkce – množství energie na jednotku plochy. To znamená, kolik určité území může dát potravin a energie. Pokles vždy vede k určitému oslabení a rozbití sociální soudržnosti. K poklesu může dojít i náhle kvůli suchu či povodni. Zároveň k němu dochází i nyní zastavováním zemědělské půdy a dalšími kroky. Druhou odpověď často nacházím v antických materiálech. Například Thukididés, který byl jako vojevůdce velmi realistický člověk, má hned na začátku Dějin Peloponéské války odstavec o tom, že nikdy nebylo pamatováno tolik zemětřesení, povodní a různých nebeských úkazů, jako právě v době Peloponéské války. Takže si myslím, že je v nás jakýsi Není to podobný proces, jako když římští legionáři odmítali nosit výzbroj, kterou měli celé generace římských vojáků před nimi, protože se jim zdála příliš těžká? Ano, to je docela přesné. V tehdejší Sýrii bylo popisováno tažení, kdy legionáři žili celý život ve městě a najednou byli překvapení, že musí bojovat. Jakou roli v tomto kontextu může hrát fakt, že stále větší procento obyvatel Evropy přišlo ze států, které nemají žádnou demokratickou tradici? V antické literatuře kolem roku nula se objevují neustálé nářky na to, že už v Římě nebydlí Římani, že jsou tam lidé odjinud. Ono to zní hrozně xenofobně, ale je třeba zdůraznit, že se ne82 SVĚTU HROZÍ SUCHO. jedná o etnikum, o rasovou záležitost, ale o hodnotovou. Jakmile je příliš mnoho přistěhovalců, kteří mají příliš jiné hodnoty, dochází jasně k oslabení reakcí státu, hůře se hledá a obnovuje celospolečenská jednota. Etnicky homogenní stát je určitou výhodou, nikoliv ve smyslu etnicity, ale ve smyslu hodnototvornosti. Všichni jsme si toho nějak vědomi. Proto dobře přijímáme Vietnamce, kde cítíme, že budou mít snahu k práci, ke konsenzualitě, ke konstruktivnímu přístupu. A bojíme se etnik, která mají parazitickou nebo teroristickou tradici. Myslím si, že je to zcela oprávněné. nějaké vojenské tažení nebo událost, která komunitu ohrozí. Ale pokud si z něčeho chceme sebrat určitou naději, pak z toho, že evropská civilizace vždy procházela střídavými cykly vzrůstů a pádů, že to umíme zvládat, že jsme na to vyškolení. A že v podmínkách, kdy máme relativně hodně úrodné půdy a relativně hodně chytrých lidí, se dá něco dělat. Já si myslím, že přicházíme do nějakého dočasného krizového období, které může trvat 30 nebo 40 let. A potom je šance na nastartování určitého typu společnosti. Teď je mnoho lidí pesimisticky naladěných, když čtete ty různé rozbory negativního vývoje, a zároveň nikdo nenabízí řešení. Podle mě to řešení není momentálně možné nabídnout, protože by znamenalo tak velkou restrukturalizaci našeho myšlení, že to vůbec není průchozí. Řešení tady jsou, ale v tuto chvíli jsou psychologicky nebo politicky nepřijatelná. I obyvatelé upadajícího antického Říma nakonec pálili nádherné sochy na vápno, protože již s původní římskou kulturou a civilizací neměli nic společného. Nemůže nás v Evropě potkat za pár desítek let něco podobného? Přijde jejich čas, jak jste o tom již mluvil, až přijdou první výraznější dopady krize? Jedna věc je síla a tradice dané země absorbovat příchozí lidi – známý tavící kotlík. V okamžiku, kdy je těch lidí moc, kdy je jejich kultura hodně odlišná nebo jsou ti lidé zarputilí, jako například mladí muslimové, je otázka, nakolik bude nebo nebude Evropa schopná přetavit cizí obyvatelstvo. Je to určitě riziko. Proto jsem vděčný za Ukrajince, protože to jsou lidé z podobné kultury, kteří navíc vzhlížejí k naší společnosti a jejím hodnotám, nechybí tam motivační prvek vyrovnat se české společnosti, přijmout její kulturu. Tyto zdánlivé drobnosti budou hrát v budoucnu velkou roli. Rozhodně bych byl pro omezení přistěhovalectví do České republiky. Jakkoli to zní xenofobně. Právě z důvodu, že čekají-li nás obtížné doby, pak hodnotově jednotná společnost má větší šanci obstát. Myslím si, že ano. A že má cenu o tom mluvit. V paleontologii se tomu říká předpřipravená evoluce. Proto má cenu vést všechny tyto diskuze, které zdánlivě k ničemu nevedou. Protože doopravdy připravují lidi na to, co přijde. My všichni potřebujeme především psychologickou adaptaci. zdroj:http://euro.e15.cz/profit/vaclav-cilek-ke-zmene-nasprinuti-az-prvni-naraz-krize-901543#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink Světu hrozí sucho. Většina věcí, o kterých tu mluvíme, směřuje trochu k pesimismu. Vidíte někde ve vývoji přírody nebo společnosti pozitivní trendy? V minulém díle jsme rozebírali aktuální zprávu OSN, která říká, že už za 10 let můžeme čekat v řadě zemí velké sucho, které bude mít katastrofální důsledky. V některých regionech mají už dnes lidé na celý den tolik vody, kolik my spotřebujeme při jediném spláchnutí záchodu. Především je otázka, jestli optimismus je normální stav lidské společnosti, nebo anomálie. Já mám pocit, že žijeme ve velké anomálii. Lidé jsou po celou dobu existence lidstva navyklí na očekávání, že během svého života jednou nebo dvakrát prožijí 83 SVĚTU HROZÍ SUCHO. Václav Cílek: Pojďme se si říct, na co vlastně vodu spotřebováváme. Běžně mluvíme o pití a o koupání. Méně se mluví o tom, že nejen v rozvojových zemích mizí až 50 % vody v netěsnícím potrubí. Další spotřeba je na závlahové zemědělství. Z něho se získává několik desítek procent světových potravin. Další věc je koncepce tzv. virtuální vody. To znamená v každém kilogramu hovězího masa, abych ho vůbec dostal, tak spotřebovávám několik hektolitrů. V každém počítači, v každém kusu železa je obsažena spotřebovaná voda. A nejenom to. Ta spotřebovaná voda je obsažena v každé kilowatthodině elektrické energie. I kdyby se klima neměnilo a jen přibývali lidé nebo jen spotřebovávali stále víc, jak to pozorujeme například v Indii atd., tak se spotřeba vody bude stále zvyšovat. V tom je velká zrada. V západních zemích o hrozbě sucha přemýšlí zatím jen pár odborníků a veřejnost toto téma nezajímá prakticky vůbec. Jenže svět je příliš provázaný a to, že má někde někdo žízeň, zásadně ovlivní i ty země, které se doposud zelenají. Hosty Martiny Kociánové v druhém déle minicyklu o nebezpečí sucha byli geolog Václav Cílek a agrární analytik Petr Havel. Neopravujeme vodovodní sítě, proto nám z potrubí uniká mnohdy až 50% vody Petr Havel: Trubky v zemi nevidíme, a když něco nevidíme, tak se nás to netýká. V lokalitách, kde se neinvestovalo do vodohospodářské infrastruktury, tak se ztrácí až 60 % vody. A my se snažíme mít vodu co nejlevnější, tudíž na opravu nejsou peníze. I kdyby se klima neměnilo, tak se spotřeba vody bude stále zvyšovat. V tom je velká zrada Martina: Pane Havle, minule jsme se zmínili, že už i v západních zemích, dosud bezstarostných a vodou oplývajících, se to pozvolna mění. Je úbytek vody v těchto zemích jen lapálie typu, že si tak často nemůžeme kropit golfový trávník, anebo už je to někde opravdu vážné? Česko tedy stojí nejen před problémem zadržování vody v krajině, ale také se musí dát do účelné obnovy vodohospodářské infrastruktury. Nedáváme do toho tolik peněz, kolik bychom dávat měli. To je taková tikající bomba, o které málokdo ví a hlavně o ní skoro nikdo nechce slyšet. Petr Havel: Například Kalifornie, kde je právě sucho velkým problémem, přistupuje k další redukci využívání vodních zdrojů. Místní si nebudou moci bezmezně kropit zahrádky a budou muset měnit strukturu plodin tak, aby nespotřebovali tolik vody. A to jsme ve vyspělé části světa. Čili, je to problém. Václav Cílek: To je taky proto, že voda je privatizovaná. Vodárenská firma musí prostě vykazovat zisk. A ten zisk se dá vykazovat například tím, že neudržuji infrastrukturu, nebo že ji udržuji lajdácky. Martina: Pokud se 3 miliardy lidí dají na pochod, protože jejich domov bude vody prostý, co z toho vyplývá pro nás? Petr Havel: Naprosto souhlasím, ale realita aspoň v české politice je momentálně spíš taková, že v malé obci nezkoncen84 SVĚTU HROZÍ SUCHO. trují dostatečný kapitál, takže do toho de facto nemohou investovat. Ale když to mám říct upřímně, dostali jsme se sice ze stádia diskuzí odborníků do stádia tvorby nějakého koncepčního materiálu, což je nějaký krůček, ale rozhodující jsou činy, ne ty kecy. Čili ona nás ta voda možná v některých případech donutí, což by bylo dalším z mnoha plusů. Donutí nás k určité integraci, spolupráci regionů, několika obcí v nějaké lokalitě, ve spádovém území, aby nám z těch vodovodních kohoutků nakonec taky vůbec nějaká tekla. Václav Cílek: A ty činy, to je pětiletka po pětiletce. Voda není nic, co se dá, stejně jako energetika, opravit okamžitě. To chce mít doopravdy ten dlouhodobý výhled pěti, deseti, patnácti nebo dvaceti let a každým rokem uskutečnit určitou etapu, zkontrolovat ji a jít dál. U potravin můžeme být soběstační tak na dvě třetiny. U vody musíme na 120 % V naší politice chybí na tuto kontinuitu vůle, protože naši politici jsou čím dál tím profesionálnější a profesí politika je být znovuzvolen. To znamená, že jsou v tom čím dál tím lepší, vynalézavější, chytřejší. Ale to je stojí tolik energie a tolik času, že pak už je na koncepční myšlení málo času. Martina: My jsme se v tématu zemědělství bavili o tom, že by bylo dobré být potravinově lokálně soběstační. Dá se to aplikovat i na hospodaření s vodou? Nebo to musí být centrální? Václav Cílek: To ukáže život. Ale pravda je, že pro jednotnou vodovodní síť je měřítko třetina až půlka kraje. Když jste někde v Podkrušnohoří, na horách máte vody dost a v pánvi málo. To znamená, že to musíte nějakým způsobem vykompenzovat. Úplné lokální zásobování dobré není. Optimálním měřítkem může být, podle mého názoru, okres až několik okresů. Petr Havel: Nepopulární opatření vždy vedou k tomu, že politik riskuje, že nebude zvolen. Stavíme v záplavových oblastech a přestali jsme budovat přehrady a rybníky Martina: Říkáte nepopulární opatření. Která to jsou? U potravin můžeme být soběstační tak na dvě třetiny, zbytek se doveze. U vody musíme být soběstační na 120 %, abychom dokázali vykompenzovat nějaké delší období sucha. Petr Havel: Vyjmenuju dvě, které jsou podle mého názoru nejkontroverznější. První je naprosté přehodnocení způsobu, jakým se dnes zachází s výstavbou v různých záplavových oblastech atd. Martina: Pánové, vidíte u nás, že by byla politická vůle zabývat se třeba tím, jak vodu v Česku, které stojí na rozvodí, zadržet? My prostě víme, že tam ta voda poteče, už tam tekla, zřejmě tam ještě ve větší míře poteče znova, přesto tam stavíme baráky. Obce a starostové lobbují, aby se taková území vyjmuly ze záplavových zón. Petr Havel: Doufám, že ta starost se rodí. Vznikla komise VODASUCHO, dokonce už připravila materiál, který půlce resortu v této zemi ukládá nějaké úkoly, které by měly vést k minimalizaci rizik povodní a sucha. Takže první věc je, že musíme začít u rozvojových územních plánů, kde musí být totální stavební uzávěry a ty se musí respektovat. A to se neděje. Ten dokument, který vzniká, má ambice a je podložen poměrně rozsáhlými datovými soubory, které ukazují, jak to skutečně je. Jsou tam pojmenované suché lokality včetně příčin a důsledků. Takže ano, trochu se něco mění. Druhou kontroverzní věcí jsou přehrady, které nikdo nikde nechce. Nejprve jsme stavěli přehrady všude možně, kde jsme 85 SVĚTU HROZÍ SUCHO. ani nemuseli, pak jsme je naopak totálně stopli a teď nechceme dělat vůbec nic. Přehrada v obci Nové Heřminovy se řeší dvacet let, zbouraly se nějaké domy, ale ještě se nekoplo. Jeden z nástrojů, jak zadržet vodu v krajině a mít zásobu jsou právě přehrady. Všichni jsme nasměrovaní na utrácení za nové věci, ne na opravování starých Václav Cílek: Navíc je tady určitá psychologie. Já to vidím na svojí ženě, ta se vždycky pochlubí novými botami, ale nepochlubí se opravenými botami. A podobně i politik se pochlubí tím, jaký nový projekt začal a co postavil, ale už hůř se chlubí tím, že opravil kanalizaci nebo vodovodní řad. „Václav Cílek: Všichni jsme nasměrovaní na utrácení za na nové, velké, krásné věci a jsme mnohem míň psychologicky připravení na opravování starých, ošklivých a nezbytných.“ Martina: Jakým způsobem třeba mohou postupovat starostové malých či větších obcí? Petr Havel: Základní heslo je, aby se na věc dívali selským rozumem. Aby se nějakým způsobem poučili i od našich předků (myslím ty víc než sto let dozadu), kteří byli v těsnějším kontaktu s přírodou, znali dobře její projevy. No a musíme se samozřejmě starat o půdu, protože ta umí výborně vodu zadržet. Nehledal bych v tom nějakou vědu, akorát bych počítal s tím, že v úhrnu budou sucha častější a srážky budou větší. Václav Cílek: No, tak já být starostou, tak si udělám nejdřív revizi toho, kde mám prameny, jakou mají vydatnost, jak moc ta vydatnost kolísá. Kdyby byly dva nebo tři suché roky a vydatnost byla o 30 % nižší, jestli by to obec utáhla. Voda ze srážek odteče, bude hrozit víc přívalových dešťů. To znamená, když si vybuduju rybník, musím mít korunu hráze v dobrém stavu. Já si myslím, že to je doopravdy prostá a jednoduchá analýza místních podmínek, která mi ukáže, co mám dělat nebo kde jsou moje největší slabiny. V současné době máme méně než jednu třetinu ploch - Foto: pixabay.com Pak bych se podíval, v jakém stavu jsou trubky a z toho vám vyplynou ta nejslabší místa. Ono většinou jedna obec nestačí, chce to, aby to byla aspoň trojková obec, nebo aby to bylo prostě nějaké širší území, protože ne každá obec má své zdroje vody. 86 SVĚTU HROZÍ SUCHO. V současné době máme méně než jednu třetinu plochFoto: pixabay.com V česku bychom měli mít ambici udržet aspoň to, co u nás vyrábíme. Tím, že máme velmi dlouhé nepřerušované plochy zeminy, na které velkou část roku nic neroste, tak hrozí riziko povodní eroze. Ta nejúrodnější část je odnášena vodou mimo pole. Petr Havel: Mimochodem plocha rybníků je v současné době 52 tisíc hektarů, v minulosti jsme měli 183 tisíc hektarů. Čili my máme méně než jednu třetinu ploch. Samozřejmě to byl ten zlatý věk rybníkářství. Možná že 183 bylo fakt hodně. Ale 52 tisíc je zase fakt málo. My hlavně musíme zachovat úrodnost a údržnost, protože jsme ve stadiu, kdy spíš pracujeme na tom, abychom tady produkovali méně než je ta prognóza. Abychom mohli zvyšovat produkci, musíme mít v půdě organismy a dostatečně vysokou vrstvu svrchní úrodné části. Václav Cílek: Ale nejedná se jenom o plochu, jedná se taky o hloubku rybníka. V nedávné době se naprosto záměrně volily ty nejdražší způsoby čištění rybníků, ale dneska se to dělá poměrně jednoduše jakýmsi podvodním vysavačem, který jezdí a kydá bahno do vedlejšího člunu. A kdykoliv ten proces můžete zastavit. Nemusíte ho dotáhnout do 100% čistého rybníku. Prostě každý kubík je dobrý. „Petr Havel: Kdyby se hnojilo organicky, tak půda zadrží vodu, nebude se tolik odplavovat a nemusí se pak hnojit tolik chemicky.“ Martina: A mimochodem, o hnojení také hovoří část zprávy OSN, která varuje před narůstajícím zamořováním podzemních zdrojů vody těžkými kovy a dalšími látkami, které se používají v zemědělství a průmyslových odvětvích. Takže to je potom další problém, který se ovšem také přímo týká vody. Zvyšování zemědělské produkce je na úkor půdy a vody Martina: Vědci upozorňují na to, že v případě, že ve stejné míře poroste populační křivka, budeme muset do roku 2050 zvýšit produkci v zemědělství o 60 %, v rozvojových zemích o 100%. Řekněte mi, jde ještě vůbec takto dramaticky zvýšit zemědělskou produkci? Petr Havel: Všechno nakonec skončí ve vodě. Jílové minerály - tedy bláto, to je přesně ta složka, která vodu zadržuje - Foto: pixabay.com Petr Havel: V rozvojových zemích jistě. V některých lokalitách je potenciál dokonce ještě větší, ale zase si musíme říct, co za to. Protože každá vyšší efektivita obvykle znamená, že je na úkor stavu krajiny, což se zase projevuje na stabilitě vodních režimů, abychom se dostali zpátky k té vodě. Jílové minerály - tedy bláto, to je přesně ta složka, která vodu zadržujeFoto: pixabay.com Václav Cílek: To, co my pozorujeme při erozi půdy, je zejména odnos jemnozemě, to znamená jílových minerálů a organiky. Jílové minerály - tedy bláto, to je přesně ta složka, která vodu zadržuje. Písek to umí mnohem méně. Organická hmota navíc zadržuje i hnojiva. Pokud se týká vyspělého světa, Evropy, Ameriky tak s těmi 60% navýšení si tak úplně jistý nejsem. A protože se už dlouho řídíme heslem, že „o peníze jde až v prvé řadě“, tak zemědělci ve vyspělých zemích už maximalizovali své zisky a minimalizovali své náklady. Hloubku problému uvedu na příkladu Egypta nebo Blízkého Východu. Tam je eroze obrovská. Mnoho lidí půdu neobdělává proto, že si ji nemůže dovolit zavlažovat. Na zavlažování potřebuje elektřinu, na kterou nejsou peníze. „Petr Havel: Další navyšování produkce by bylo výrazně na úkor krajiny. Muselo by se zřejmě asi ještě intenzivněji hnojit.“ 87 ZLOČINNÉ REŽIMY Pak dojde k nevyhnutelnému zdražení energie a cen potravin, lidé přestanou kupovat ostatní věci, tím začne kolabovat ekonomika. To znamená, že já dalších několik desetiletí čekám chronické a prohlubující se problémy, které v některých částech světa povedou k destrukci a v jiných, jako u nás, k nutnosti začít uvažovat a chovat se jinak. zdroj:http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/vaclav-cilek-svetu-hrozi-sucho-a-u-nas-az50-vody-z-naseho-vodovodniho-potrubi-zbytecne-unika– 1489286 Zločinné režimy Ivan Štampach V neděli bylo uveřejněno, že saúdskoarabský nejvyšší soud potvrdil trest deseti let vězení a tisíce ran bičem pro uvězněného saúdského poddaného Raifa Badawiho za to, že po čtyři roky provozoval na internetu Liberální saúdskou síť, která povzbuzovala diskuse o náboženských a politických tématech. Bylo to označeno jako urážka islámu. Nepomohly mohutné protesty světové veřejnosti po prvním zveřejnění trestu. Manželka bloggera Ensaf Haidarová oznámila, je to konečné rozhodnutí, které je nezvratné. Je teď bezpodmínečně nutné tomuto nelítostnému rozhodnutí zabránit a přimět saúdské instance k civilizovanému jednání. Kolem uveřejňování karikatur na adresu různých náboženských a politických směrů, v tom i islámu, například v periodiku Charlie Hebdo, se rozvinula mohutná diskuse. Některé postavy českého náboženského a mediálního světa sice potvrdily jaksi povinný soucit u příležitosti hromadné vraždy redaktorů, ale mnohem 88 ZLOČINNÉ REŽIMY hlasitěji dodávaly, že náboženství má být chráněno. Že náboženské cítění je hranicí svobody projevu. Odsun náboženství do soukromí a dohled nad tím, aby se chovalo civilizovaně, to je znamení pokroku. To se dalo očekávat i při obnově demokratických pořádků u nás počínaje rokem 1990. Právem bychom byli očekávali, že církve budou svobodně evangelizovat, kázat, pastorovat a vykonávat obřady, ale že zůstanou, jak ostatně požaduje někdejší československý a nynější český ústavní pořádek, striktně odkázány do soukromí. Nyní se stává zřejmým, co může být považováno za urážku náboženství, v tomto případě islámu. Zdaleka nemusí jít o sarkastický výsměch, který asi doopravdy může být nevhodný. Jak vidno, stačí liberální přístup k náboženství. Stačí docela skromné podněcování k nastolení svobody vyznání. To už je pro saúdskou náboženskou policii a pro tamní soudy zločin, který fakticky trestá smrtí. Ubitím svého obyvatele k smrti, protože nic jiného tento trest neznamená. Saúdskoarabský nejvyšší soud potvrdil trest deseti let vězení a tisíce ran bičem pro liberálního bloggera Raifa Badawiho. Spojenec USA se tak znovu prezentoval světu jako jeden z nejhorštích režimů současnoti. Na příkladu Raifa Badawiho se ozřejmuje, jak blahodárný by odpor státní moci ve sféře západního křesťanstva vůči církevní moci založené mimo jiné na falsifikátu takzvaných Isidorských dekretálií. Mám na mysli odpor v době sporu o investituru a ve válkách císařů svaté říše římské a papežů římské církve ve 13. století. Saudskoarabský středověk Saúdská Arábie prokazuje včera publikovaným rozhodnutím, že je to primitivní, barbarský režim. Je to ten nevulgárnější fanatismus povýšený na státní ideologii. Na internetu se objevila srovnávací tabulka trestů Saúdské Arábie a tzv. Islámského státu za různé kriminální delikty i za náboženské prohřešky. Saúdská Arábie z toho vychází jako krutější. Ukazuje se, jak šťastná byla emancipace vědy od církevní moci v renesanci a jak potřebný byl zrod humanismu v konfrontaci s dosavadním vyhroceným teismem, jak nutná byla emancipace státu od církve v souvislosti s osvícenstvím v 18. století a jak žádoucí bylo uzákonění plné svobody vyznání v 19. století. Saúdská Arábie je významným spojencem USA v regionu. Tento americký postoj znamená, že Spojené státy schvalují a podporují tamní zločinný režim. A to také znamená, že se na saúdské barbarské krutosti podílejí. Toto licoměrné impérium křičí o porušování lidských práv tam, kde se nepodporují jeho ekonomické a vojensko-strategické zájmy, a ignoruje zločiny tam, kde nachází podporu. Americký agresivní režim musí být demaskován jako škůdce demokracie a liberalismu. Stát přestal být poslušný, začal čerpat ve svém politickém rozhodování z jiných než církevních zdrojů a nebyl už ochoten fyzicky likvidovat lidi, kteří nábožensky smýšleli jinak, než je zrovna vládnoucí názor církevního establišmentu. Náboženstvím byla velkoryse, navzdory jejich krutosti, ponechána svoboda projevu, ale byla odkázána do soukromí. Důsledná odluka státu a církve uskutečněná například ve francouzské III. republice na začátku minulého století zbavila církve ekonomické moci a postavila je pod kontrolu. Všude, kde by prosazovaly své tendence proti humanistickému základu liberálního a demokratického systému, se dočkaly omezení. Sekulární stát tlačí na judaismus, křesťanství a islám a nutí je jednat civilizovaně. Kruté biblické tresty nejsou v prostoru vlivu judaismu a křesťanství uplatňovány. Totéž platí tam, kde převládá islám a systém je spíše sekulární, například v Turecku. Náboženství si vnější tlak na civilizované chování zvnitřnila. A tak rabíni již dlouho (ve své většině) nepokládají za závazné ne89 Saúdskoarabský nejvyšší soud potvrdil trest deseti let vězení a tisíce ran bičem pro liberálního bloggera Raifa Badawiho. Spojenec USA se tak znovu prezentoval světu jako jeden z nejhorštích režimů současnoti. ČESKO JAKO DOJNÉ VEMENO ZÁPADU milosrdné tresty a různá opatření stanovená v Bibli za různé delikty a v různých situacích. Dávají přednost přikázání Desatera Nezabiješ. Křesťanské církve říkají, že by dnes už nepožadovaly, aby stát potrestal kacíře „milosrdně bez prolití krve“, tedy upálením. Kacíře sice v mnoha případech stále odsuzují a trestají, ale připouštějí, že fyzické násilí nemusí být správným trestem. Dokonce vyslovuj politování nad utrpením obětí jejich minulé ukrutnosti. Sekularismus jako humanismus Můžeme dokonce připustit, že sekulární stát nepřiměl náboženství ke slušnosti jen vnějším tlakem. Můžeme se domnívat, že sekulární humanismus je květem tam, kde kořeny jsou biblická a antická tradice. Že judaismus, křesťanství a islám mohou samy sebe nalézt v konkretizovaném humanismu, tedy v systému svobodném, rovnostářském, sociálním a ekologickém, i když se na toto politické vyústění nemusí omezit. Měla by existovat právní procedura, jak ze strany státu zabránit působení sektářských, extremistických a násilnických náboženských ideologií. zdroj:http://ivan-stampach.bloger.cz/Politickeaktuality/Zlocinne-rezimy Můžeme opatrně důvěřovat dobré vůli některých náboženských činitelů, ale musíme důtklivě trvat na vytlačení náboženství do soukromí. Musíme se bránit tendenci zvrátit ústavní řád a klerikalizovat stát. V takové situaci církve a náboženské společnosti totiž rychle zapomínají na své dobré mravy. Pak rychle nacházejí zázemí u despotických a diktátorských hnutí a režimů. Česko jako dojné vemeno západu Přisluhovači mocných poplatní českému řiťolezectví rozhodli, že se bude tak, jako již v minulosti, opět zbrojit. Je třeba uzákonit novou brannou povinnost pro jistotu i pro ženy, navýšit počty vojáků, a to jen proto, že si to přeje náš velký bratr, který má stovky vojenských základen po celém světě a daří se mu úspěšně rozpoutávat jeden válečný konflikt za druhým. Vždy z něj ovšem pro sebe vyrazí nějaký ten vojenskoekonomický profit. Nemyslím, že by v USA nebo Evropě dnes hrozilo něco tak surového, jako trest pro Raifa Badawiho. Přesto však je nutno se vrátit k omezením náboženské činnosti, jíž stanovuje náš stát v Zákoně o církvích a náboženských společnostech. Měl by být stanoven postup, jímž by se naplňovalo to, co je zatím deklarováno zcela do prázdna, bez praktického naplnění, že totiž nemohou vznikat a vyvíjet činnost náboženské subjekty, které porušují základní demokratické principy. 90 ČESKO JAKO DOJNÉ VEMENO ZÁPADU Opakující se historie Tohle tady ale již v minulosti bylo mnohokrát. Jak je možné, že se toto válečné svinstvo opět dere k moci? K moci, jež umožňuje zabíjet, drancovat a plundrovat národy, které se nechtějí podvolit hegemonistickému diktátu. Amerika financuje a zásobuje zbraněmi každého, kdo chce válčit, s cílem vydělat na nesmyslné válce, která je příčinou tragedie celých národů a zbytečné smrti tisíců lidí. USA financovaly Německo v první světové válce a opětovně i Hitlera v té druhé. Vyzbrojily Afghanistán – Al Kajdu a podle posledních nejčerstvějších informací intenzivně vyzbrojují i Islámský stát. Česko jako poslušný dobře vycvičený skákající pejsek Dovede si vůbec někdo ze současných zákonodárců představit, co by znamenala válka, například s Ruskem? Rusko je proti NATU v oblasti vedení konvenční války vojensky podstatně slabší protihráč, a z těchto důvodů by mu v zájmu sebezáchovy nezbylo nic jiného, než použít atomové zbraně. Tohle chcete? Pokud ano, tak byste, vážení poslanci, měli vědět, že ten slavný protiraketový deštník, kterým se USA zaštiťuje, dokáže zachytit cca 75, maximálně 85, procent odpálených raket. To je současná realita, zbytek udělá z členských zemí NATO liduprázdnou spálenou neobyvatelnou radioaktivní poušť. K čemu vám budou pandury, gripeny, letadla CASA a ženy v armádě. Pokud náhodou zůstane někdo naživu, o dokončení vyhubení českého národa se postarají naše dvě jaderné elektrárny, které pokud čirou náhodou nebudou zasaženy raketami, samy posléze bez obsluhy, která zahyne, explodují a postarají se o vyhubení zbytku Čechů, poslušných hloupých poslanců nevyjímaje. Poté text naší hymny pro zbylé Čechy (dlící tou dobou někde u protinožců) opravdu nalezne své pravé podstaty, neboť si po právu budou moci zazpívat – Kde domov můj…. Nevyhlášená „ekonomická“ válka v podstatě již v naší zemí probíhá celých 25 let Je to válka na ekonomickém bitevním poli, kde ČR byla skrytě, ale přesto cílevědomě, napadena bohatšími státy. Z naší země se po hospodářském ochromení zpackanou privatizací našeho průmyslu a zemědělství stala dojná kráva. Od sametové revoluce, kdy národu byla slibována prosperita, naše země kráčí krok za krokem do dluhové propasti, ze které, jak se zdá, není lehkého návratu. Následkem bezohledné politiky cíleného dluhu, diktované zahraničními majiteli bank, jsme se stali kořistí, což naší zemi bez klasické války přináší nezaměstnanost, bezdomovectví, trvalou 91 ČESKO JAKO DOJNÉ VEMENO ZÁPADU závislost na bankovním průmyslu a následnou bídu. Kdyby nám před sametovou revolucí, mimo jiné plánovitě řízenou komunisty, chartisté řekli, že Česko bude mít 500 000 nezaměstnaných, každá třetí domácnost s dětmi bude mít potíže s příjmy, že 370 000 lidí bude mít své bydliště nahlášené na obecním úřadě a že jeden milión občanů bude čelit exekucím, že se v době ekonomické stagnace stát zaváže vrátit majetek církvím v celkové hodnotě cca 130 miliard i přes odpor 80% obyvatelstva, že se úřednicko-byrokratická mafie rozroste pětinásobně a že právo se pro občana stane zcela nesrozumitelným a nevymahatelným, možná by sametovo-komunistická revoluce ani nebyla. Takhle si v minimální mzdě, která se týká cca 100-120 tisíc lidí, tedy jejich životní úrovně, stojí naše země po 25 letech proklamované svobody, demokracie a volného trhu, který západním ekonomikám usnadnil kořistnický vpád a okupaci bez jediného výstřelu. Podotýkám, že ceny zboží jsou v těchto zemích na srovnatelné úrovni, ale s výší platů to je již poněkud horší. Pokud někdo poukazuje na to, že jsou na vině zaměstnavatelé, tak se stačí podívat na statistiky insolvencí a krachujících českých společností, zbouraných cukrovarů, textilek, zavřených závodů na čepelky, sirky atd. a pochopíte, že banky, řetězce a další nadnárodní společnosti bohatnou a naše výrobní závody a živnostníci, co ještě zbyli, buď přešlapují na místě, nebo chřadnou. To podstatné, na co nikdo nechce znát odpověď, je fakt, že drtivá většina bohatších zemí (měřeno např. výškou výdělku) je zadlužena jednou, ale i dvakrát větším dluhem než ČR, a to je jádro pudla. Uvedu jen pár informací, proč kořistnickým zemím dluhy tolik nevadí. Minimální hodinová mzda uzákoněná EU • ČR není exportní zemí, jak nám do nekonečna politici předhazují, neboť vlastníkem dominantní výroby vývozu např. automobilového průmyslu jsou Němci. Proklamovaná „podpora“ vývozu Českou centrální bankou tedy směřuje převážně do Německa. Negativní dopad na devalvaci naší měny naopak zůstává v Česku. Je to podvod, za který by měli jít představitelé ČNB do basy, neboť otevřeně podporují ekonomické zájmy cizích zemí. • Devadesát osm procent bankovní mašinérie je vlastněno zahraničním kapitálem, který zcela kontroluje finanční průmysl a diktuje pravidla tak, aby dojení za pomoci úroků a stovek nesmyslných poplatků přineslo prosperitu zahraničním majitelům, a ne ČR. • Veřejný dluh ČR si roste vesele dál a dosahuje 1,85 biliónu Kč. I když se vláda snaží tuto nepříjemnou realitu ledasjak zamaskovat, vydává dál dluhopisy, které skupují převážně 92 ERIK BEST: EXISTUJE V ČR SVOBODA TISKU? Erik Best: Existuje v ČR svoboda tisku? zahraniční banky a na úrocích z dluhopisů vydělávají ročně cca 20 miliard, které opět směřují do jiných zemí, jen ne do té naší. Každý občan již v podstatě dluží 176 tisíc. Co se týká domácností, není to o mnoho lepší, zde se jedná o 1,3 biliónu Kč, a přesto vám lichváři, převážně se sídlem v daňových rájích, neustále ve všech médiích nabízí další a další půjčky. Bankovní zahraniční kapitál drží ČR v ekonomických kleštích třemi bilióny dluhu. Zeptejte se třídy českých studentů žurnalistiky, jestli jejich rodiče byli členy komunistické strany, a začnou se nervózně dívat po místnosti. Co je vám do toho, pomyslí si nejspíš okamžitě. Pětadvacet let po revoluci mladí lidé nechtějí být nálepkováni na základě rozhodnutí, která jejich rodiče učinili v minulosti. Co se stane po dalších dvaceti pěti letech, až tu bude nová generace studentů žurnalistiky? Také jim bude trapné odpovídat na otázku, jestli jejich rodiče pracovali pro jednoho z českých mediálních oligarchů? • Obchodní řetězce vlastněné opět zahraničním kapitálem hrnou do naší země přednostně produkty svých zemí a diktují českým dodavatelům jak ceny, tak pofiderní kvalitu, čímž likvidují klasické české výrobce i obchodníky, a v neposlední řadě i zdraví naivních Čechů. Je nespravedlivé srovnávat členství v komunistické straně za totalitního režimu s prací pro mediálního barona v demokratickém zřízení? Jestli jde o srovnání spravedlivé, ukáže jenom čas, ale počáteční hodnocení nevypadá příznivě. Opravdu se zdá, že práce pro jednoho z mediálních oligarchů nebo minioligarchů je u novinářů a dalších mediálních profesionálů vskutku svým způsobem srovnatelná s rozhodnutím vstoupit do bývalé komunistické strany. • Za posledních 15 let z naší země odteklo téměř dva bilióny korun na dividendách, a to ponejvíce z bank, které krmí své zahraniční matky, neboť ve své domovině si nedovolí v takové míře dojit svoji klientelu. Dividendy z Česka jsou v poměru k HDP třetí největší v Evropě. Dá se tedy říci, že pro vyspělé ekonomiky je ČR největším dojícím vemenem. Dluhy ekonomicky bohatších zemí zřejmě platí celý východní blok kolonizovaný západem, včetně nás, Čechů, kteří jsme se dobrovolně stali poslušnou námezdní silou pod taktovkou zaprodaných a bohužel i hloupých papalášů stojících v čele našeho státu. Někteří z těchto profesionálů mohou tvrdit, že není jiný dobrý způsob, jak vykonávat své povolání. Účetní, grafici a reklamní asistenti mohou přesvědčivě prohlašovat, že pracovat pro jednoho z těchto vlastníků médií je nutnost, pokud chtějí mít perspektivu kariérního růstu – právě tak jako mnozí níže postavení bývalí komunisté. Podobně je to s lifestylovými a sportovními novináři, z nichž většina může své řemeslo provozovat bez vměšování shora. Nicméně zpravodajští, političtí a byznysoví editoři, a hlavně šéfredaktoři, jsou ve středu dění. Jejich kariéra je neúprosně svázána s budoucností jejich oligarchy. A tak se závěrem naskýtá otázka: Komupak opět naši zákonodárci lezou do zadnice? Do té levé to není zrovna „in“, tak holt to musí jít do té pravé. Že to přinese Čechům ponížení, ekonomickou závislost, bezdomovectví, bídu a možná i válku, to je poslancům přece jedno, oni mají za své služby těm, co shora rozhodují, svůj nadstandardní příjem jistý, a o to jim přece šlo. Zmiňovanými oligarchy jsou vlastník Mafry Andrej Babiš, majitel Economie Zdeněk Bakala a Daniel Křetínský s Patrikem Tkáčem, vlastníci Czech News Center. (K posledním dvěma by se měl počítat ještě Martin Roman, což okomentujeme později.) Vlastenectví se opět nekoná. zdroj:http://svobodnenoviny.eu/cesko-jako-dojne-vemenozapadu/#more-38562 93 GLOBÁLNÍ ZLOČINCI MAJÍ UKRAJINU V HRSTI, AŽ SE LIDÉ PROBEROU, BUDE POZDĚ. MŮŽE EVROPĚ S PŘÍVALEM IMIGRANTŮ POMOCI PUTIN? Globální zločinci mají Ukrajinu v hrsti, až se lidé proberou, bude pozdě. Může Evropě s přívalem imigrantů pomoci Putin? Minioligarchy jsou majitel Empresy Jaroslav Soukup a vlastník Mladé fronty František Savov. Dohromady ovládají většinu trhu tištěných a internetových zpravodajských médií. Ve všech případech mají hlavní obchodní aktivity mimo oblast vydavatelství a média jim slouží jako nástroj vlivu na veřejné mínění a ochrany jejich dalších zájmů. „Kauza Ukrajina se vyvíjí pro ty zkušené globální zločince docela úspěšně. Mají už v tom praxi,“ shrnuje nejnovější vývoj předlistopadový signatář Charty 77, někdejší pracovník BIS a nyní bezpečnostní analytik a spolupracovník Lidových novin a České pozice Jan Schneider. Lobbisté vojensko-průmyslového komplexu prý stále bojují proti míru a my zatím prohráváme. Schneider rovněž nastínil zajímavý nápad, jak by Rusko mohlo Evropě pomoci s imigranty. Všichni tvrdí, že jako vlastníci do zpravodajské činnosti nijak nezasahují, ale u každého z nich se najdou doklady o tom, proč to není pravda. Vměšování ze strany vlastníků vytváří zvláštní situaci, kdy jsou novináři nuceni obhajovat své jednání, podobně jako bývalí komunisté často považují za nutné obhajovat své rozhodnutí vstoupit do strany. Někteří novináři se prý do svých textů snaží bez vlastníkova vědomí propašovat některé věci, což se podobá argumentu exkomunistů, kteří do strany vstoupili, aby ji „reformovali zevnitř“. Mezi zaměstanci Mafry je teď populární říkat „alespoň víme, kdo to vlastní“. To je narážka na Czech News Center, jehož koneční vlastníci nejsou známi. Dostupné záznamy končí u dvou offshorových společností, jedné se sídlem v Nizozemí a další se sídlem ve Velké Británii. Prosby, aby Czech News Center doložilo, že jedním z benefičních vlastníků není Martin Roman, zůstaly bez odezvy. Řešení ukrajinské krize stále v nedohlednu. Separatisté nedávno nejprve zveřejnili velmi vstřícné návrhy Kyjevu, které uznávaly východní oblasti jako součást Ukrajiny. Oficiální Kyjev na to však nereagoval a ozvalo se jen několik hlasů, že se separatisty se nebude jednat o žádném, byť sebevstřícnějším návrhu. Jak tomu celému rozumět? Hodlá prezident a vláda přistoupit pouze na variantu bezpodmínečného dobytí východu? V ČR technicky vzato existuje svoboda tisku, stejně jako Československo bylo technicky vzato signatářem Helsinských dohod. Ve skutečnosti musí čeští novináři čím dál častěji zakládat vlastní tituly, aby se svobodě tisku mohli těšit. V tomto ohledu česká mediální scéna zažívá jedno z nejdynamičtějších období za dlouhá léta. Má to tak vypadat – a v horším případě tomu tak skutečně je. Porošenkův režim zřejmě procitá v těžké kocovině. U Ukrajinců je to docela překvapivé – jako by nevěděli, že když někdo někomu poroučí kořalečku a slibuje hory doly, nikdy to není zadarmo. Jako by nepochopili, že šlo především o štengrování Ruska. Nicméně tyto nezávislé tituly nečte o mnoho více lidí než samizdat, jelikož Čechy zatím oligarchizace médií nijak zvlášť netrápí. To jsou dobré zprávy pro mnoho českých novinářů (a jejich děti), kteří v budoucnu nechtějí být nálepkováni, ale dost špatné zprávy pro českou novinařinu coby váženou profesi. Je mnoho způsobů, jimiž se může konflikt vyvíjet. Současní kyjevští vládci mají asi pocit, že tvrdým přístupem mohou ještě něco zachránit. Nebo si spíše chrání bok (nebo už záda?) před ultranacionalisty. Otázkou je, zda neprobíhají nějaké pokusy o skryté rozhovory se separatisty. Není vyloučeno, že na obou stranách roste počet střízlivějících, kteří si uvědomují, že by se zdroj:http://www.ac24.cz/zpravy-z-domova/6170-erik-bestexistuje-v-cr-svoboda-tisku 94 GLOBÁLNÍ ZLOČINCI MAJÍ UKRAJINU V HRSTI, AŽ SE LIDÉ PROBEROU, BUDE POZDĚ. MŮŽE EVROPĚ S PŘÍVALEM IMIGRANTŮ POMOCI PUTIN? měli na Ukrajině nějak sami srovnat. Protože jinak jsou asi jen dvě varianty – buď jich bude v té opotřebovací válce čím dál méně, nebo se tak zadluží, že až se proberou, nebude jim patřit ani ta půda pod nohama. Výslednice bude asi kombinací obou těchto neutěšených variant. všech neziskových subjektů, ať již působí v politice, humanitární oblasti či jinde, které přijímají finance ze zahraničí. V Rusku nedávno přijali zákon i pojmově totožný, který vzbudil slastné nářky pologramotných lidskoprávníků, jak je ten Putin ohavný. A já znovu a znovu budu navrhovat, abychom podobný zákon přijali i u nás. A měli by ho přijmout i na Ukrajině! Mnoho věcí by se tím vyjasnilo a mnoho věcí by se v budoucnu mohlo odehrát jinak, pro Ukrajinu příznivěji. Situace Ukrajiny se nadále zhoršuje. Všichni dokola hovoří o tom, že Ukrajina stojí nad ekonomickou propastí, že se blíží bankrot a válka na východě stojí Kyjev denně 5–7 milionů dolarů. Aby armáda ušetřila, dokonce prý vojáky na dovolené označuje oficiálně za dezertéra, aby jim nemusela platit. Jak dlouho ještě je toto udržitelné? Nepodřeže si EU větev, když bude Ukrajině poskytovat finanční pomoc, o které ani nemá jistotu, v jakých kapsách skončí, když vláda není schopna provádět skutečné a hluboké reformy, jak už upozorňují i renomovaná západní média? Gruzínský exprezident, který nedávno získal ukrajinské občanství a prezident Porošenko ho jmenoval gubernátorem Oděské oblasti, dle dostupných zpráv řídí oblast dosti autoritativním způsobem. Zhruba padesátka oponentů sedí ve vězení, kritičtí novináři jsou zatýkáni a vyslýcháni. A to pod vládou člověka, který čelí ve své zemi trestnímu stíhání a je na seznamu Interpolu. Je to v pořádku? Proč jsme dosud neslyšeli žádné výrazné kritické hlasy z Bruselu či od evropských politiků a státníků? Z jednoho úhlu pohledu to všechno neradostné dění dává smysl. Popsala to perfektně Naomi Kleinová v knize Šoková terapie. Je potřeba využít (nebo pomoci vyvolat, či přímo vygenerovat) nějakou krizi. Obyvatelé pak mají základní existenční starosti a nemají kapacitu hlídat demokracii (což je ostatně problém i v mírových dobách, jak jsme sami denně svědky). Zákonodárný proces ovládnou dosazené zmanipulované figurky a provedou tu požadovanou „legislativní smršť“, aby se všechny ty bezprostředně následující (zejména pozemkové) změny udály takzvaně „podle zákona“. A až to lidem dojde, bude pozdě. Požadované reformy, jimiž jsou a budou různé půjčky a další formy pomoci podmíněny, pochopitelně nebudou splněny (otázkou je, zdali jsou vůbec splnitelné – a jestli ano, zda nejsou zločinné). Z tohoto úhlu pohledu se tedy kauza Ukrajina vyvíjí pro ty zkušené globální zločince docela úspěšně. Mají už v tom praxi. Na Ukrajině už pro jistotu zavedli i stanné právo. Chtělo by se říci, že snad i za to může „agresivní ruská propaganda“, a že zřejmě nic z toho není pravda, a že Saakašvili je bezpochyby ryzí humanista – a zavírá-li lidi, bude to z humanitárních důvodů. A jestli jsou kritičtí novináři – humanitárně, jak jinak – konfrontováni s jiným světovým názorem, nepochybně to je ve prospěch jich samých. A nenavádějte Evropu, aby se vměšovala do ukrajinské svrchovanosti! Fotogalerie - Malikí u Zemana Prezident Miloš Zeman přijal na Hradě palestinskéh... Vlajka Česka a Palestiny Prezident Miloš Zeman přijal na Hradě palestinskéh... Prezident Miloš Zeman Prezident Miloš Zeman Prezident Miloš Zeman Ale vážně. Vysvětlení, k němuž docházím, spočívá na empirickém faktu, že evropští politici jsou z valné části zbabělí a chamtiví. Protože i my máme doma evropské politiky. Jdou vždy v houfu, čůrají po větru a mají téměř masochistické potěšení z toho, jak jsou vzájemně vůči sobě jištěni znalostí kompromitujících materiálů na druhé, jejich manželky, milenky, úplatky, K té finanční pomoci znovu a znovu je třeba připomínat, že finanční toky musí nabýt na transparentnosti. Ve Spojených státech platí od roku 1938 zákona FARA, o povinné registraci 95 GLOBÁLNÍ ZLOČINCI MAJÍ UKRAJINU V HRSTI, AŽ SE LIDÉ PROBEROU, BUDE POZDĚ. MŮŽE EVROPĚ S PŘÍVALEM IMIGRANTŮ POMOCI PUTIN? financování jejich stran a podobně. Ale i Velký bratr (NSA) to všechno poslouchá a znamená si. Takže celá ta zkorumpovaná banda už téměř ani neví, komu všemu musí „podržet“. A to jsou přitom „ti nejlepší z nás“, které jsme si zvolili „nejlepším ze všech myslitelných způsobů“, totiž demokraticky. To jsou prý ti reprezentanti evropské kultury, založené na křesťanských hodnotách! Ale ovšemže – čest těm nemnohým výjimkám! někdo nedodržuje minské dohody, je to Moskva? Případně která ze stran Minsk II dodržuje, plní podmínky a kdo neplní? Víte, chování Evropy mi připomíná ty staré hokejové hry, kdy se ještě hojně bojovalo u mantinelů. Někteří hráči vynikali obrovskou záludností – a sprostě napadení hráči pak byli vylučováni za „hrubost“, protože první, co bylo vidět, byla jejich obrana. Hráč dostal skrytě hokejkou mezi žebra, tak ji soupeři nakouřil pěstí – a byl vyloučen. A onen provokatér se tvářil jak neviňátko. Agentura AP citovala slova experta na bývalé sovětské státy Matthewa Rojanskeho z Wilson Centre, který říká, že mezi lidmi na Ukrajině roste velké znepokojení z postoje Západu. Ukrajinci prý mají pocit, že toho zatím moc nedostali a že kontakty mezi Američany a Rusy v jiných světových otázkách, než je Ukrajina, pokračuje a obecně přístup Evropy naznačuje, že bude Ukrajina Západem hozena přes palubu. Tak takhle nějak to je se Západem a Ruskem. Ostatně sám George Friedman, jeden z nejprestižnějších analytiků, před sedmi lety napsal, že „ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné“. Nicméně o dodržování minských dohod se můžeme pouze dohadovat, aniž bychom si dělali iluze. Porušení jakéhokoliv příměří lze vyprovokovat mnoha způsoby. Profitovat z toho mohou velmi překvapivě různí, méně či více zjevní aktéři. Tento pocit není nereálný. Zahraniční obchod mezi Ruskem a Spojenými státy utěšeně vzkvétá. Německo zřejmě již prošvihlo příležitost překvapit Evropu pozitivně, pomoci ji postavit na vlastní nohy a začít přemýšlet vlastní, evropskou hlavou. Nic takového se nechystá, vynořuje se jen spousta ploskolebců s ostrými tesáky. Velké potěšení pro ty, jimž dělala starost pozice dolaru jako světové rezervní měny. Zdá se, že dolar ustál hrozbu eurem, takže posílen může se soustředit na BRICS. Z druhé strany zase Putin tvrdí, že za současné špatné vztahy RF se Západem není odpovědné Rusko a Evropě podle něho nejde o vážný vztah a rovnocenné partnerství, ale hledá jen vlastní prospěch. Kde je pravda? A co na základě těchto prohlášení máme očekávat ve vzájemných vztazích? Začínám chápat, proč mnozí lidé se vzrůstajícím poznáním propadají skepsi a cynismu. Srovnejte ty filigránské výdobytky lidského ducha, a sledujte, s jakou pravidelností jsou destruovány totálními primitivy. Kde je pánbůh, kde je jeho stvořitelský plán? Kde je jeho dobrota, všemohoucnost, věrnost vlastním zásadám? Nebo i to je jen moskevská propaganda? Je zřejmé, že zhoršení vztahů nepřišlo z ruské strany. Tedy pokud dobrými vztahy nemyslíme to, že se Rusko nechá rabovat, jak tomu bylo za Jelcina. Nicméně nelze souhlasit s Putinem (jestli to opravdu řekl), že „Evropa hledá jen vlastní prospěch“. Kdyby ho opravdu hledala, chovala by se jinak. Za prvé, nepřihlížela by pasivně destrukci SSSR a Ruské federace, protože by si dopočítala, co by se mohlo stát s jaderným arzenálem „zhrouceného státu“. Tohoto nebezpečí Evropu a svět reálně zbavil až Putin – ať se to komu líbí, nebo ne. Státníci skupiny G7 se shodli v tom, že případné zrušení protiruských sankcí záleží pouze na samotném Rusku a jeho chování. Šéf Evropské rady Donald Tusk dokonce poznamenal, že jakákoli diskuse o sankcích se může týkat pouze jejich možného rozšíření. Takže tomu rozumím správně, že pokud 96 GLOBÁLNÍ ZLOČINCI MAJÍ UKRAJINU V HRSTI, AŽ SE LIDÉ PROBEROU, BUDE POZDĚ. MŮŽE EVROPĚ S PŘÍVALEM IMIGRANTŮ POMOCI PUTIN? Za druhé, kdyby Evropa hledala svůj prospěch, chovala by se důsledně tak, jako mnohé evropské státy po americkém varování, aby nevstupovaly do nově vzniklé Asijské investiční banky pro infrastrukturu (AIIB). Kdyby tedy Evropa hledala svůj prospěch, nechala by Spojené státy, aby omezovaly svůj obchod s Ruskem nejnesmyslnějšími sankcemi, a sama by obchodovala ostošet. Ona však si pokrytecky hraje na mravokárce – a ostošest obchodují Spojené státy. Fendrych píše do nějakého humoristického časopisu? Na něj – na rozdíl od Putina – se totiž hodí definice, že lže tak, že dokonce ani opak není pravdou! Možná, že by bylo lepší si vždycky dát nejdříve studenou sprchu, a pak se teprve zabývat politikou. Aby se člověk neocitl v souřadnicích víry. To je konec rozumu. A tam asi začíná Fendrychova humoristická doména. Když dostanete politické problémy do této oblasti, pak je možné všechno – argumenty nehrají roli, důležitá je jen víra. Moc pěkně o tomto pokrytectví a realitě nedávno pohovořil expremiér Petr Nečas. Jako by z něj něco spadlo, byl překvapivě upřímný. „Já jsem přesvědčený, že je třeba napětí co nejdříve utlumit, nenechat se vyprovokovat, že budeme běžet v čele zástupu se zvednutou vlajkou. Tady bych chtěl připomenout jen vztahy Spojených států ke Kubě a český razantní postoj vůči kubánskému režimu, ke kterému nás vyzývala tatáž administrativa, která dnes vede politiku usmíření s kubánským režimem, okamžitě následovaná klíčovými státy EU, jež se chtějí na Kubě hospodářsky prosadit. A z těch 28 států EU bude zřejmě jen jeden, kterému kubánské vládní orgány ukážou vztyčený prostředník. Kontrolní otázka, který stát to bude? Kdo se nechal zblbnout tupým sledováním utilitárních cílů americké politiky? Teď na to budeme ekonomicky doplácet.“ – Zlatá slova – škoda, že to neřekl dřív a „ex kathedra“! Putinova slova je potřeba zařadit do nějakého rámce, existujícího nezávisle a před Putinem. Patří sem například dávné poznání již carského ministra zahraničí, že jen nepatrně zvětšené Rusko je mnohonásobně těžší ubránit. V této logice vlastně rozpad SSSR pomohl Rusku najít přiměřené hranice, snáze uhájitelné kapacitami, které má Rusko nyní k dispozici. To, v kombinaci s pásmem neutrálních zemí v sousedství, skýtalo Rusku poměrně komfortní bezpečnost. Nezapomeňme, že Ukrajina je dosud podle ústavy neutrálním státem – a že celá krize vznikla až poté, co se ukrajinští politici dopustili vlastizrady (co jiného je vědomé pošlapání ústavy?) a začali vyjednávat o vstupu do vojenského paktu! V této souvislosti je také dobré zrekapitulovat, že Rusko nemá již žádné vojenské základny po světě (otázkou je pouze syrský Tartus). Všechny zlikvidovalo. To – v porovnání s rozmístěním amerických vojsk po světě – také bez jakýchkoliv komentářů charakterizuje spor o tom, kdo je agresivní. Podobně tomu bylo kdysi s Libyí. Pěkně jsme ji vytrestali, že jsme se stáhli z tamějších trhů. Tleskali nám nejvíce Němci a Francouzi, kteří ta naše místa ani nenechali vychladnout… Komentátor Martin Fendrych se rozepsal na téma „lháře“ Putina, kterému bychom prý neměli věřit vůbec nic. Ani to, že se nechystá napadnout pobaltské státy, tedy NATO. Otázkou prý je, jak dlouho se nechají Rusové oblbovat a zda bude Západ ochoten a schopen se bránit. Měli bychom geopolitickou realitu vnímat takto? Přece jen Putin tvrdil, že na Krymu ruští vojáci nejsou a později to přiznal… Ruský prezident navíc oznámil dokončení vývoje nového typu jaderných raket, které „budou schopny překonat libovolné, dokonce i technicky nejvyspělejší systémy protiraketové obrany“. Do toho se před pár týdny objevila informace, že USA uvažují o rozmístění vojenské infrastruktury v Evropě včetně jaderných raket země–země. Co z toho vzejde? Jde o pouhé strašení nebo se máme chystat i na nejhorší scénář? 97 GLOBÁLNÍ ZLOČINCI MAJÍ UKRAJINU V HRSTI, AŽ SE LIDÉ PROBEROU, BUDE POZDĚ. MŮŽE EVROPĚ S PŘÍVALEM IMIGRANTŮ POMOCI PUTIN? O strašení jde v každém případě. Jde o nejhorší ze všech možných scénářů, jde o manipulaci se strachem, z něhož profituje vlivný vojensko-průmyslový komplex. nitské monarchie v Perském zálivu, které kupují zbraně už i z Francie. Jde o dočasný trend, nebo o věc mnohem vážnější? S tím Krymem to je věcně v pořádku. Souhlasím s kritikou anexe Krymu, ale mluvím o anexi v roce 1954, kdy Chruščov bez jakéhokoliv věcného důvodu, bez jakéhokoliv referenda, prostou svévolí připojil kus Ruska k Ukrajině. Proto nemám problém s tím považovat Krym za součást Ruska – na rozdíl od těch, kteří se tváří „západně“, přitom však věcně obhajují stav způsobený skutečně typickou komunistickou svévolí. Tím se oni „západnici“ prozrazují: je to ve skutečnosti tentýž druh revolucionářů, kteří nejprve z Východu světu revolučně nutili jeden šunt, a nyní ze Západu (zase revolučně – podle toho jsou snadno identifikovatelní!) by chtěli lidem vnutit šunt jiný. Dlouhé roky za socialismu jsem tento pojem slýchával, myslel jsem si, že jde o „bolševickou propagandu“. Pak jsem zažil existenciální šok, když jsem zjistil, že před touto hrozbou varoval v roce 1961, na konci svého prezidentského mandátu, generál Dwight Eisenhower. Komunisti nám nelhali! Jen neřekli celou pravdu – i oni sami měli svůj vojensko-průmyslový komplex. Jak jsem se dočetl v Rybasově portrétu Gromyka, byl jím jakýsi generál Ustinov. A politici obou stran měli co dělat, aby tyto exponenty vojensko-průmyslových lobby udrželi na uzdě. Protože oni konali (a konají!) v jakési shodě, ani se nepotřebují domlouvat, protože se navzájem znají a potřebují. Oni se vlastně svým zvrhlým způsobem milují! Mají společného nepřítele – mír, snižování napětí, ukončování konfliktů, odzbrojování. Mají mnoho pomocníků: pošuky, válečné štváče, neschopné, závistivé, chamtivé, úchyly, zamindrákované impotenty, paranoiky. Neskonale horší je to s Polskem! Polsko žádá na svém území umístit jaderné zbraně, což je v ostrém rozporu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní. Daly by se předpokládat závažné diplomatické demarše z celého světa, ale nic se neděje, zřejmě je to zase „privátní věc“ svrchovaného polského státu. Prohrávajícím je společnost. Všiml jste si, s jakým potěšením někteří novináři komentovali nějaký paskřivý průzkum, údajně dokazující, že se lidé více bojí? Zejména Ruska? Když k tomu doplníte ještě strašení v televizi, v kině, strašení epidemiemi, zemětřesením tu, obřími pavouky zase jinde, zvýšenými daněmi, chemikáliemi dodávanými do jídla i do vzduchu – pak je div, že lidem z toho ještě nejeblo. (Ale nemusí to dlouho trvat, v Americe se nyní rozjíždí prezidentská kampaň JEB 2015!) Rozmístění amerických jaderných nosičů v Evropě by pohřbilo desetiletí odzbrojovacích jednání. Svět se civilizační šlupičkou potahuje velmi klopotně – zničená je ale lusknutím prstů. Říká se, že holokaust byl způsoben nadkritickou koincidencí fanatismu a chamtivosti. A o té chamtivosti už máme doklady z nejvyšších míst americké politiky. Pro Albrightovou je Rusko (resp. Sibiř) příliš bohaté na to, aby patřilo jednomu národu. Jeden americký senátor (citát se mi nepodařilo ověřit, proto ho nebudu jmenovat) prý řekl, že Rusko má nerostné bohatství, o které se s USA nechce podělit – tudíž je nepřítelem. Jasněji to snad ani říci nelze. Každopádně se vyčerpává imunitní systém společnosti, jako u každého organismu, když je vybuzován neustálými poplachy. Oslaben pak takový organismus zachází na vcelku banální ataky. Možná ale bude všeho jen do času – jako vždy v dějinách, mezi vojáky nejsou jen samé zelené mozky, a nemnohým už došlo, a mnohým už dochází, s jakými šílenostmi si zahrávají. Potom můžeme očekávat, že zase – překvapivě – z těchto kruhů vyjdou velmi silné a velmi kompetentní impulsy k odzbrojování. K tomu všemu Rusko straší, že by mohlo jaderné zbraně rozmístit na Krymu a má na to prý právo. Co na to říkáte? Ostatně všeobecné náklady na zbrojení stoupají, a to jak na Západě, tak v Rusku. Zbrojí Rusko, zbrojí NATO, zbrojí sun- 98 GLOBÁLNÍ ZLOČINCI MAJÍ UKRAJINU V HRSTI, AŽ SE LIDÉ PROBEROU, BUDE POZDĚ. MŮŽE EVROPĚ S PŘÍVALEM IMIGRANTŮ POMOCI PUTIN? Finančník, miliardář a filantrop George Soros říká, že třetí světová válka je opravdu za rohem. „Pokud začne konflikt mezi Čínou a americkým spojencem, jako je například Japonsko, budeme na prahu třetí světové války. Rozšíří se to na Blízký východ, a pak do Evropy a Afriky,“ řekl přesně Soros při své nedávné přednášce ve Washingtonu. George Soros přitom není žádný konspirační teoretik. Máme to varování brát skutečně vážně? A co všechno by něco takového mohlo spustit? starého, moralizujícího politruka, který žije z milosti a almužen druhých, a je i se svými pokrytecky hlásanými pseudoprincipy pro srandu králíkům. EU se hrozí migrace a chce si migranty vybírat podle jejich „kulturnosti“! To samo o sobě je skutečně znamením veliké „kultury“… Dále chce po migrantech, aby se asimilovali a dodržovali zákony. Teoreticky se to poslouchá dobře, v praxi je to ale docela až protimluv. Buď se přistěhovalci asimilují, to znamená přizpůsobí normám chování místního obyvatelstva, nebo budou dodržovat zákony... Nemám rád to sousloví „konspirační teorie“. Nikdo nedefinoval, co se tím myslí, jen se má za to, že se ví, co se tím myslí, aniž se tím ve skutečnosti může něco myslet. Je to jen takové pejorativní klišé, které má cosi nebo kohosi jaksi znevěrohodnit – aniž by kdo dokázal vysvětlit proč. Máme podle vás očekávat v horizontu deseti dvaceti let významné změny v samotné struktuře obyvatel Evropy? Budou uprchlické vlny z Afriky či islámských zemí tak silné, že umírající Evropu s nízkou a stále klesající porodností původních obyvatel, zcela převálcují? A měli bychom se tomu snažit zabránit, nebo jde o přirozený vývoj, s nímž se pouze musíme smířit a přizpůsobit tomu svůj styl života? Mne zajímá konspirační praxe a samozřejmě též vyšetřovací (respektive analytické) hypotézy. Na nich není nic směšného. A konspirační praxe v podstatě už z principu musí alespoň trochu předbíhat fantazii a běžnou životní zkušenost nejen průměrného člověka, ale zejména kvalifikovaného protivníka. Víte, co je příznačné? Po internetu chodí jakýsi pokus o humor, nahými ženami bojovat proti islámskému fundamentalismu. Podle představ zpitomělých Evropanů prý nahou ženu spatřivší islamista musí spáchat sebevraždu. Jedna věc je tu ovšem příznačná. Nahotu neskrývající, ba vyzývavě odhalující a nejrůznější kombinace křížení pohlaví propagující Evropa vymírá. Jednoznačně ztrácí kreativitu a s tím spojený přirozený sexuální apetit. A to na rozdíl od kultur, skutečných kultur, které zachovávají tajemství a oceňují krásu skrytého, naznačeného, tušeného. Nejde o žádnou prudérnost a bigotnost, jde o velmi sofistikované umění, kreativnost a radost ze života. Se vším všudy. To, co říká Soros, je skutečně mez, k níž se nebezpečně blížíme. Obzvláště nehorázné ovšem je, že právě Soros je k rozeznání (zejména svým financováním) za mnohými aktivitami, které přispěly k současné destabilizaci světa. K takové destabilizaci, kdy se zvyšuje napětí tak nepředvídatelně, že k propuknutí vážného konfliktu může dojít skutečně kvůli prkotině. Jaký je váš výhled do delší budoucnosti na mezinárodní scéně ve světle ukrajinské krize, (ne)spolupráce Západu a Ruska, situace na Blízkém východě i Evropské unie a eurozóny, kdy se navíc začíná i na vyšších úrovních hovořit o odchodu Řecka z eurozóny. Úpadkové jsou také všelijaké reakce na migraci. Hysterie a přestrašování paralyzují duši i tělo, vedou k zablokovanému myšlení a oslabování obranyschopnosti. Mám za to, že celá Evropa utře. Chechtat se budou ti velcí, budou vesele obchodovat, a z Evropy si budou utahovat jako ze 99 GLOBÁLNÍ ZLOČINCI MAJÍ UKRAJINU V HRSTI, AŽ SE LIDÉ PROBEROU, BUDE POZDĚ. MŮŽE EVROPĚ S PŘÍVALEM IMIGRANTŮ POMOCI PUTIN? Zoufalé je poslouchat neustálé kvílení, že uprchlíky nechceme – aniž by ti mluvčí byli většinou schopni cosi jen trochu rozumného navrhnout. Neopakovat chyby západoevropských zemí, byť za cenu jisté regulace bezbřehé volnosti pohybu a pobytu.) A pak ještě jeden ztřeštěný nápad – jak by totiž ztrápené Evropě mohl pomoci Putin. Migrace by totiž mohla vyústit do zalidnění Sibiře, tam je neskutečně malá hustota obyvatelstva, které navíc musí pracovat, aby nezhynulo – Rusko by tak mohlo překvapivě odlehčit Evropě a získat si tak její neskonalý dík – a toto realistické vyústění by se jistě rozneslo po Africe a možná by účinně snížilo poptávku po migraci. Dost šílené je poslouchat, jak druhdy důstojní občané bez uzardění vypouštějí slova o fyzické likvidaci uprchlíků a běženců. Dlouhá léta mi vrtalo hlavou, jak se z kulturního německého národa mohla stát ona nelidská vraždící mašinérie. Jsem otřesen, že některé reakce mých spoluobčanů mi tento přerod ozřejmily. Ta vyřčená slova, jimiž na povrch vyvěraly skryté zločinecké a ukrutně necivilizované způsoby, ta se nedají vzít zpátky. Ta se jednou obrátí proti nám. Co tedy dělat? Pro ty nejméně důvtipné snad poslouží přirovnání k fotbalovému mužstvu. Nechce dostat gól, ba naopak by samo rádo nějaký dalo. K tomu má útok, zálohu a obranu. To vše znamená nevzdávat se, ale místo laciných a ve svém důsledku kontraproduktivních výkřiků zkusit se vrátit a načerpat sílu a poučení ze svých kořenů, na něž neustále odkazujeme – nejsou-li ovšem již mrtvé. A obrátit se k budoucnosti, neboť – slovy Jacka Matlocka – historie se neopakuje, ale s přítomností se rýmuje. Útok je v obou srovnávaných případech aktivní činnost na soupeřově území (aktivní pomoc zdrojovým zemím migrace, ale ve formě nikoliv peněz či zbraní, ale ve formě výrobních zařízení a zajištěného odbytu). Je to daleko od vlastní brány a lze zaznamenat úspěch. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Analytik-Jan-Schneider-Globalnizlocinci-maji-Ukrajinu-v-hrsti-az-se-lide-proberou-bude-pozdeMuze-Evrope-s-privalem-imigrantu-pomoci-Putin-Stacilo-bykdyz-380386 Záložníci kromě podpory útoku znesnadňují přechod soupeře z vlastní půlky na tu naší. Posílit zálohu znamená především odstíhat ty politiky, kteří rozbili a rozbíjejí Libyi a Sýrii, a stabilizovat situaci v těch zemích, a zvýšit jejich životní úroveň natolik, že budou spolehlivě zadržovat migraci (mnoha uprchlíkům bude stačit dostat se tam). A pak obrana – kdo ji zanedbá, je vlastizrádce. Neznamená to, že cizí útočníky na svém území chceme. Ale když už proniknou, musíme je pojednat důsledně, ale podle pravidel. To znamená, že se musí budovat a cvičit a sehrávat všecky tři lajny, a ne jen neustále řvát, že nechceme dostat gól. (Sem patří mechanismus důsledného rozptylování migrantů po celém území republiky, tak, aby nevznikala místa kritické koncentrace, která by svou atmosférou přímo připravovala přijetí extremistických myšlenek. 100
Podobné dokumenty
Českokamenické noviny
tě. Celou poutí korytem ve městě dostávala přítoky další sílu a
pokračovala v ničení na své cestě k Labi.
Od sobotního rána byli na nohou lidé z povodňového štábu a
také pracovníci technických služ...
3. KORPORÁTNÍ FAŠISMUS A DESTRUKCE SPOLEČNOSTI
Ve stádu je vlk - František Sahula
"No právě. Byl velikej, a na to dojel. Kdyby vchod do podsvětí hlídal jorkšír nebo
krysařík, tak by přežil. Je na nich málo masa a mají moc kostiček... jako ryba."
"Vondráčková Helena... zpěvačka,"...
patrik ouředník / rafel mai amech izabi almi
prvního dne? Ale v tom případě, jak mohl dát Adam jména zvířatům? A jsme tam,
kde jsme byli, jak konstatuje o nějakých dvě stě let později Isidor:
„Je obtížné zjistit, jakou řečí mluvil Bůh na počá...
Člověk jako občan v demokratickém státě
společenství, které si na určitém území
nárokuje pro sebe monopol legitimního
násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako
prostředek vynucování státního zájmu,
tak by stát zanikl a místo něj by
nasto...
Jak dlouho vydrží levná ropa?
jsou trochu jiná, protože
určení je také jiné,
ale to není v principu důležité).
Pomaleji se začnou prosazovat
podle odborníků i jiné
typy reaktorů, které jsou
účinnější, produkují méně odpadu a ma...
