Host v RoSe Ridina Ahmedová zpěvačka a autorka
Transkript
Host v RoSe Ridina Ahmedová zpěvačka a autorka
Rezidence RoSa pro seniory v Praze otevřena • Byty 1kk, 2kk – nájemní bydlení se službami pro seniory • Otevřenost vůči veřejnosti, bezpečnost a soukromí pro klienty • Výborná dopravní dostupnost do centra Prahy (trasa metra C, zastávka Kobylisy) • Asistenční pohotovostní služba • Praktický lékař a psychiatr přímo v objektu • Aktivizační programy, knihovna, multifunkční sál • Kavárna, restaurace, kadeřnictví, manikúra, pedikúra • 24h tísňová péče a ostraha objektu Střelničná 1680/8, Praha 8 | [email protected] | +420 234 097 838 | www.rezidencerosa.cz Úvodník Jaký byl červenec? Vážení a milí čtenáři, čas nezastavíme a léto Začátkem měsíce jsme si připomněli příchod slovanských se přehouplo do druhé poloviny. věrozvěstů a upálení Mistra Jana Husa. Náš stálý program Otevíráte stránky srpnového jsme obohatili o Módní přehlídku seniorů, na které nám dámy měsíčníku RoSení a poté, co jsme předvedly nové trendy v oblékání. Malou fotoreportáž si bujaře užili módu a módní přehlídku, vrháme se na neméně zajímavé téma a to „na hudbu“. z této výjimečné akce najdete na následujících stránkách. O módě jsme si povídali i s naším vzácným hostem - Přijde si s námi popovídat paní návrhářkou Martinou Nevařilovou, která nám vyprávěla kosmopolitní host paní Ridina o tom, jak vznikají její pletené modely a jak funguje český Ahmedová, která je autorkou textilní průmysl. Poslední pondělí v měsíci jsme strávili mnoha zajímavých hudebních u ohně, zpívali jsme a opékali buřty. Opékali jsme však nejen projektů a ráda Vás s nimi seznámí. Opět nás navštíví pan farář Brtník a na konci měsíce buřty, ale i sebe na parném slunci. Červenec jsme zakončili odpoledním pétanquovým turnajem. otevřeme novou výstavu, tento- Anna Sobotová krát pana Josefa Císařovského, který v červenci oslavil 90. narozeniny. Také se můžete se těšit na výlet lodí po Vltavě. Budeme rádi, pokud nám i nadále budete posílat své podněty na adresu [email protected] nebo prostřednictvím schránky v recepci Rezidence RoSa. Těšíme se na ně. Mgr. Anna Ježková Posezení u ohně 25. 7. 2016, fotografie Anna Sobotová ROSENÍ měsíčník, ročník 2., číslo 8/2016 vydává Centrum RoSa, z.s. Střelničná 1680, Praha 8 - Kobylisy tel. 212 270 611 [email protected] tisk: www.TISKDO1000.cz náklad 150 výtisků výrobní cena jednoho výtisku cca 30 Kč Redakce: předsedkyně: Mgr. Anna Ježková šéfredaktorka: MgA. Marta Dietrich Dvorská grafické zpracování: Bc. Anna Sobotová jazyková korektorka: RNDr. Anna Habersbergerová stálí spolupracovníci: členové Aktiv klubu a rezidenti RoSa Titulní strana: grafická úprava Sandra Šecová 1 Program srpen 2016 1. 8. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory 2. 8. 2016 úterý 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 14:00 Host v RoSe Ridina Ahmedová 10:30 Počítače začátečníci 10. 8. 2016 středa 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Aktiv klub 16:00 Jóga pro každého 19. 8. 2016 pátek 14:00 Čtenářský klub 11. 8. 2016 čtvrtek 13:00 Cvičení pro seniory 3. 8. 2016 středa 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Aktiv klub 16:00 Jóga pro každého 13. 8. 2016 sobota 10:30 Sobotní klub 4. 8. 2016 čtvrtek 13:00 Cvičení pro seniory 16. 8. 2016 úterý 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 6. 8. 2016 sobota 14:00 Bridžový turnaj 8. 8. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory 9. 8. 2016 úterý 10:00 Počítače pokročilí 15. 8. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory 17. 8. 2016 středa 9:00 Jóga pro seniory 11:00 Výlet lodí po Vltavě (nutno se nahlásit a zaplatit jízdné 150 Kč, odjezd z Rezidence RoSa 9:45) 16:00 Jóga pro každého 18. 8. 2016 čtvrtek 13:00 Cvičení pro seniory 22. 8. 2016 pondělí 10:00 Beseda s farářem Josefem Brtníkem 13:00 Cvičení pro seniory 23. 8. 2016 úterý 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 14:00 Promítání filmu Z. Zelenky Každý milion dobrý 24. 8. 2016 středa 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Aktiv klub 16:00 Jóga pro každého 25. 8. 2016 čtvrtek 10:00 Výtvarná dílna 13:00 Cvičení pro seniory Kostel Stětí sv. Jana Křtitele Románský kostel byl postaven kolem r.1180 na místě tří ještě starších staveb - velké rotundy a dvou podélných kostelů. Nejzajímavějšími nálezy výzkumu minulého století jsou odkryv ornamentální dlažby z pálené hlíny, která tvořila podlahu rotundy, a románské malby - jde o nejstarší dochovaný nástěnný mariánský cyklus v Čechách. Výlet do Chaber 4. července 2016 Za zajímavou a erudovanou doprovodnou přednášku děkujeme paní Martině Mrňavé z Občanského sdružení na ochranu památek v Dolních Chabrech. 2 14:00 Den otevřených dveří RoSa 27. 8. 2016 sobota 10:30 Sobotní klub 29. 8. 2016 pondělí 13:00 Cvičení pro seniory 17:00 Vernisáž obrazů Josefa Císařovského 30. 8. 2016 úterý 10:00 Počítače pokročilí 10:30 Počítače začátečníci 31. 8. 2016 středa 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Aktiv klub 16:00 Jóga pro každého Ceník Aktiv klub - 50 Kč kreativní myšlení, trénink paměti, slovní hry, tvořivé psaní pod vedením MgA. Marty Dietrich Dvorské Jóga pro každého - 50 Kč Jóga pro seniory - zdarma lektorka Jana Bláhová Čtenářský klub - zdarma Cvičení pro seniory - 50 Kč zdravotní cvičení mohou navštěvovat i handicapovaní lidé, cvičí se v sedě Beseda s farářem J. Brtníkem - zdarma Vernisáž - zdarma Host v RoSe - 40 Kč Promítání filmu - 40 Kč Tvořivá dílna - 40 Kč lektorka Jana Brodská Členové Klubu RoSa mají slevu 10 Kč na všechny aktivity Rezidenti RoSy mají vstup na veškeré akce zdarma Počítače - 20 Kč vyučuje Jana Brodská Změna programu vyhrazena Podrobné informace o jednotlivých akcích budou k dispozici na tabuli u recepce. Zájemce prosíme o registraci na recepci RoSa tel: 212 270 611 [email protected] Bílenecké náměstí - barokní Knorův statek - kulturní památka z 18.stol. - návštěva v kavárně Pod pavlačí. Za vyprávění osobního příběhu děkujeme panu Ondřeji Němcovi. (Otevřel nám, i když bylo pondělí - zavírací den) Výlet jsme zakončili na Hrušovanském náměstí a občerstvili jsme se v Chaberském dvoře v restauraci Karel. Za doprovod a svezení děkujeme panu Suchému a panu Pavýzovi. Fotografie Milan Pavýza 3 SeniorSen Martiny Nevařilové Doufám, že budu při smyslech. Což je asi to nejzákladnější, aby mohl člověk stáří strávit důstojně. Hodně věřím v rodinu. Myslím si, že mladí by se měli postarat o své starší členy rodiny, tak jak to vždy tradičně bylo. Doufám, že se moje děti o mne postarají, že se mi vrátí ta energie, kterou jsem do nich investovala. Přála bych si, aby moje děti byly zdravé a šťastné a aby byly zdravé a šťastné i jejich děti. A abych s nimi měla hezký vztah. Nejtěžší je, když je člověk ve stáří nemocný a opuštěný. Naštěstí existuje takové zařízení jako je Centrum RoSa - to si dovedu představit, že by bylo fajn, tady bydlet. Také si myslím, že je moc důležité být ve stáří pořád platný. Mít pocit, že nejste zbyteční a být v kontaktu s lidmi. Neuzavřít se, komunikovat, zajímat se - to všechno pomáhá k tomu, aby si člověk udržel svěží mozek a mysl. 29. srpna od 17 hodin JOSEF CÍSAŘOVSK CÍSAŘOVSKÝÝ Narozen 1926 v Hostouni u Prahy V 1945 – 1956 studoval na Filosofické fakultě Vysoké školy politické a sociální a Akademii výtvarných umění 1961 řádně habilitován na Karlově univerzitě na docenta estetiky výtvarných umění 1961 založil Lidovou školu umění ve Mšeně Signoval Chartu 77 V 1990 založil Evropský kulturní klub v Praze 4 úterý 2. srpna od 14:00 Host v RoSe Ridina Ahmedová BÁSEŇ Z ROSY XIV. zpěvačka a autorka hudebních projektů Narodila se v Praze. Po otci má súdánský původ, Josefa Tibitanzlová O čem dnes psát po matce napůl český a napůl ruský židovský. Do svých 4 let žila v Čechách a poté deset let v Oranu, abych vás pobavila největším alžírském přístavu. Od roku 1988 a k životu povzbudila je zpátky v Čechách. Každý z nás má přání jiné všem se vyhovět nedá První hudebním stylem, kterému se věnovala když každý něco jiného hledá profesionálně, byl jazz - několik let zpívala Naše přání před námi leží tzv. jazzové standardy po klubech. vzít je do rukou Je autorkou a spoluautorkou hudby k několika jde však stěží divadelním představením. Hostovala při nahrávání Najděte úsměv hudby k několika filmům. Byla přizvána na řadu Hle, tady je koncertů, jako host si v roce 2008 zazpívala společnou improvizaci s Bobby McFerrinem. a je tu i naděje že budou i dobré věci Spolu s kontrabasistou Petrem Tichým tvoří duo a dnešní den nebude promarněn HLASkontraBAS, vede hlasové dílny, založila centrum Úsměv na tváři pro práci s lidským hlasem Hlasohled a věnuje svět nám rozzáří se projektu Zpěvomat, který přináší živý zpěv a nám je hned líp do veřejných prostor ve městech. a chce se nám žít Spadlo z nás několik let a můžeme se proletět Už letíme i křídla máme tak si užíváme 5 Pan Karel Faktor se vyučil a pracoval jako truhlář. Přesto si život bez hudby neumí představit. V příštím životě by chtěl být profesionálním muzikantem a hrát v symfonickém orchestru na violoncello. Od ledna - po úrazu a následné operaci kyčelního kloubu - je upoután na lůžko. Cestovat v čase a ve vzpomínkách se naštěstí dá i z postele. A tak jsme si spolu povídali.... a jeho slova teď docházejí až k vám: Povídání s panem Faktorem - Nejen o hudbě Dětství ve Vleticích... Učitel Kofroň... Já měl život moc hezký! Opravdu. Už je mi osmdesát devět. Narodil jsem se na venkově jako sedmé dítě. Byli jsme čtyři kluci a tři holky. Každý z nás kluků měl jiné řemeslo. Já byl truhlář, další byl krejčí, pak kovář a zedník. Ale už jsem tady sám. Všechny jsem vyprovodil. Narodil jsem se u Krásné Hory nad Vltavou ve vesničce Vletice. Statek ve Vleticích To je malá, ale velmi hezká vesnička v takovém údolí, teče tam potok Brzina. Tam jsem vyrostl. konzervatoři. Za války byl se mnou na šachtě Můj soused byl kapelník, jmenoval se Kofroň, jako noční hlídač a vozil mi sešitky s notami, a ten mě učil hrát na trumpetu. Pak jsem hrál kde byly písničky a dával mi i brožurky ve venkovské kapele. Soused Kofroň měl dva s instrukcemi, jak se hraje na trumpetu. Tenhle syny, oba se věnovali hudbě. Jeden se jmenoval pan Jaroslav Kofroň jel pak na dovolenou na Zlaté Jaroslav. Později se stal hudebním skladatelem, písky a tam se utopil. Skočil uhřátý do vody dirigentem a také profesorem na Pražské a dostal infarkt. Měl nádhernej pohřeb v roce 1966. Toho jsem měl moc rád, hodně mi pomohl, byl to vlastně takový můj učitel. On i jeho otec. Hudební vojna v Táboře... Vyučil jsem se truhlářem. Pak jsem šel na vojnu do Tábora a tam jsem se opět dostal k muzice celé dva roky jsem hrál s vojenskou dechovou kapelou - hrál jsem na trombón. No, chvíli mi trvalo, než jsem se to naučil. Když jsem dirigentoPan Faktor (vpravo) se svými sourozenci a tatínkem 6 vi sdělil, že neznám basový klíč, řekl: „Nevadí. A jednou jsme účinkovali i v Lucerně na nějaké Odchod! Naučit!” A ještě jsem měl takovou zábavě - jednou hrál jazz, jednou dechovka. „kliku”, že jsme mezi sebou měli jednoho konzer- Musím vám říct, že se mi jazz nikdy moc nelíbil. vatoristu. Ten uměl hrát skoro na všechno a znal Tam jsou takový ty klouzavý tóny dobře teorii hudby. Když byl čas a volno, tak nám a moc improvizace. dělal přednášky o hudbě. Dirigent to podporoval, to jsme měli štěstí. Tak takovouhle hudební školu Práce v Československém rozhlase... já měl na vojně. V Československém rozhlase jsem pracoval přes čtyřicet let. Jako truhlář jsem dělal nahrávací Cesta do Prahy... Švitorka... studia. V Rozhlase byly tři místnosti vedle sebe. Po vojně jsem měl jít někam do fabriky do sériové Uprostřed byla hlasatelna, tam se nahrávalo, výroby. Ale to jsem v žádném případě nechtěl. vpravo byla místnost pro inspektora, který hlídal Ale jak se dostat do Prahy, když jsem byl a sledoval, aby se něco nespletlo, neřeklo špatně, z příbramského okresu? Pustit mě nechtěli. zkrátka to cenzuroval. A vlevo byl technik, Tak jsem šel za svým švagrem, který měl známosti který hlídal dokonalost zvuku. Do Rozhlasu na okrese... všechny ty známosti jsem obešel jsem nastoupil jako údržbář a pak jsem tam dělal a nakonec jsem dostal razítko a mohl jsem jet vedoucího truhlářů, vedoucího truhlářských dílen. do Prahy. To víte, to byla těžká doba. Staral jsem se o materiál, plánoval jsem kolik Bylo to v roce 1951. V Praze jsem nastoupil čeho objednat... byl jsem tam od začátku, jako údržbář do Československého rozhlasu. tak už jsem věděl, co všechno to obnáší. Tam jsem šel proto, že jsem pak po práci mohl Například jsem pomáhal budovat studio chodit hrát. Hrál jsem totiž v dechové kapele pro vysílání známého dopravního zpravodajství Švitorka na trumpetu, na trombón nebylo místo. Zelená vlna. A tam byl moc šikovný technik, A to mě moc bavilo. Hráli jsem na venkovských zábavách a hodně na pohřbech. Když byla měnová reforma v padesátém třetím, tak jsme s kapelou jeli na zábavu do nějakého malého městečka za Prahou a tam nám ucpali trumpety penězi. Také jsem hrál v Našich furiantech potřebovali ty muzikanty, kteří hrají na návsi. Vystupoval jsem i s hasiči na Vinohradech. Když jich tam bylo v kapele málo a měli nějaký větší koncert, tak si nás pozvali. 7 který se zajímal o akustiku, odebíral cizí časopisy Nejpikantnější bylo, když za mnou přišla manželka a tohle téma ho velmi zajímalo. Od něho jsem velvyslance, ta skupovala po Praze starožitný se hodně naučil. On jenom tlesknul a podle sluchu nábytek, a chtěla po mně opravit valchu. Říkala: poznal, co je potřeba udělat, aby ta akustika byla „Víte, my italské ženy si pereme osobní prádlo ideální. Pak jsem také stavěl studio, kde prvně na valše.” Valcha byla z balzy a opravoval jsem nahrával Felix Slováček a říkal, že je to dokonalý na ní nožičky, které už byly ztrouchnivělé. a zvukově nejlepší nahrávací prostor pro malé V Rozhlase jsem se seznámil i se svou ženou orchestry. Samozřejmě, dnes Alenou. To se ještě používal dálnopis je ta technika daleko dokonalejší. a to ona uměla skvěle. A byla tam také Dřív se muselo dělat všechno jako překladatelka, měla jazykovou školu mnohem pečlivěji, aby se ten zvuk a uměla dobře rusky a anglicky. Nastoupila neodrážel a nerozbil. Vyráběli jsme speciální tam v roce 1952, bylo jí osmnáct panely z překližek, za nimi byla skelná vata. nebo devatenáct a za čtyři roky To byla nepříjemná práce. jsme se brali. Svatbu jsme měli No, ale nestavěl jsem jenom studia. na Staroměstské radnici. Když třeba rozhlasový orchestr někam Víte, život byl jak procházka jel a potřeboval opravit různá pouzdra růžovou zahradou... na nástroje, tak jsem se do toho pustil. Tatínek mé ženy měl Ale copak to! Já jsem ta pouzdra celá vynikající sluch. Naučil vyráběl. Z Ameriky si objednali čtyři horny, se sám a bez znalosti ale bez pouzdra. Ta totiž byla dražší, not hrát na housle. než ten nástroj. Tak jsem ty futrály vyráběl Moje manželka však já. Pak jsem dělal í pouzdro na buben. mé hudbě moc nefan- Ta pouzdra byla ze smrkového dřeva, dila. Tvrdila, že je pořád to je lehké a jen tak se neprorazí, zevnitř sama doma. Když se nám to musí být pořádně vyložené, aby ten nástroj narodily děti, tak jsem musel to hraní trochu byl chráněný a nepoškodil se. Tam jsem dával omezit. Můj nejoblíbenější nástroj je trombón molitan a ještě takovou speciální pěnu. a violoncello. Má krásné hluboké, uklidňující tóny. V dalším životě bych se chtěl narodit Pikantnosti... jako violoncellista a hrát v symfonickém orchest- A nejen to - opravoval jsem například stůl ru. Hrál bych třeba Dvořákovu Novosvětskou. po Boženě Němcové a různé jiné starožitné Tu mám moc rád. Nebo Smetanovu Mou vlast. Vyprávění zaznamenala Marta D. Dvorská kousky. Pracoval jsem i pro italskou ambasádu. 8 Tvorba Aktiv Klubu Marty Dietrich Dvorské Humanitní husarská hříčka Housle, harfa, hoboj hrají harmonicky Haydnovu humoresku Horská hospoda hledá hladové hosty holdující hamburgerům Humorné historky herců hojí hoře Hedvábný hlas harmonia hebce hladí hudbymilovné Historický hrad hostí halasná hnízda holubů Hrom hřmí, háj hoří, hasiči hasí Hajný hlídá houby Hrdá hradní hierarchie hodiny hodnotí hloupá hlediska Hravý hudební hit Houslí hlas hradem hřmí Herec hněvem hýří Háj horský hlásí hvizd Hamižný hlas hrozí Hudbymilovný hoch hejska hlídá hasí hněv hada hlasem harlekýna Toť hovadina psána jest, ať úsměv či pláč vzbudí, vykročme krokem radostným a smažme jiné hovadiny! 9 (děkujeme paní J. a paní Č.) Zeptali jsme se našich rezidentů: Jaká byla v dětství Vaše hudební výchova? Maminka chtěla mít dcerušku hudebně vzdělanou, housličky byly připravené... ale tatínek byl velký muzikant a zakázal mi učit se na cokoli, protože jsem neměla hudební sluch. Já jsem si doma ráda zpívala, ale tatínek mě vyháněl a říkal, ať jdu do kopců a tam někde si zpívám. Ale ve škole jsem zpívala ve sboru. Taky to byla úleva - byla různá výročí - a mohla jsem se tak vyhnout škole. S nástupem do školy jsem s bratrem Já nic. Jenom hestru ten hrál v orc - a já jsem na trumpetu . la psát noty mu pomáha noty, m se naučila e js o h ě n d O chodila. m nikam ne e js k a n ji le a musela hrát na klavír. Musela! Sestra uměla perfektně a tak rodiče chtěli, abych hrála i já. Kdybyste věděli, jak mě to nebavilo! Do dneška neznám noty, neumím zpívat ani Ovčáci čtveráci. Já jsem chtě A to jsem se učila ale nesměla tak pět - šest let. protože prý la, jsem, nemám sluch. To mi řekli ve škole. Moje sestra o tři a půl roku starší byla nadaná na všechny obory. Klavír, zpěv, kreslení... V Prostějově nás chodil soukromě učit skladatel Vladimír Ambros. Ten mě povzbuzoval a chválil: sestra má sice lepší techniku, ale já mám větší cit. Ale protože jsem měla krátké prsty, nebyla má budoucnost v hraní. Já jsem se učila hrát od šesti let na různé Zpívala jsem je nom ve škole. nástroje. Začala jsem harmonikou, potom jsem hrála na klavír, saxofon, Já jsem vyrůstala na venkově a tam jsme si zpívali klarinet. Měli jsme rodinnou kapelu. pořád. S dětmi venku - kdejaký šlágr, kdejakou Hudba se stala součástí mého života písničku, když jsme šli v houfu po cestě, do lesa, a mé profese. Vystupovala jsem v cirkuse. všude. No, a pak jsem zpívala v kostele. 10 Já jsem nikam nechodila. Brácha byl vždycky nadanější. On hrál na všechno. A zpívám si jenom sama pro sebe. Já neměla hudební sluch. Chodila jsem jen na sborový zpěv. Dva roky jsem zkusila klavír, ale nebavilo mě to. Raději jsem chodila za školu. ele. y v kost n a h r a v na onium a utí. m r a h a ylo vyhn mn b e e js n l k á r a t H ář, c byl far M ů j ot e Celé dětstv í jsem chod ila na klavír . em to nikdy nevyužila. Ale pak už js ka jakživa ráda. Mamin Hudbu jsem měla od avír, k jsem se učila na kl mi hodně zpívala, pa ma. nutil, chtěla jsem sa ne ho to do ě m o kd ni o učitele, který učil Měla jsem výbornéh ižené. toři pro zrakově post na Deylově konzerva jsem o gymnázium a tam ov ák oř Dv m jse a al Studov avské ívali jsme nejvíc Mor zp u, or sb do ila od ch sbor. ltě jsme měli smíšený dvojzpěvy. I na faku 1951) kami (to bylo v roce Začínali jsme častuš kostele svatého a pak jsme zpívali v bovu mši. Jakuba tzv. malou Ry ík, sle, Ševč u o h a n ání jsem é vyučov m o r . Dobře k u lo a o S d e s m, co jsem astila jse m , t lá a a hrála a il ž M lo d o to jší. ak jsem ohodlně p je hrála. P o T iku. í harmon c a k u o f na Hudba - jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje je. Romain Rolland Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemrou se vší svou hudbou v sobě. Victor Hugo Hudba je těsnopis emocí. Emoce, které lze popsat tak nesnadno, jsou přímo sdělovány člověku v hudbě a v tom je její síla a význam. L. N. Tolstoj Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky. Friedrich Nietzsche Každý by měl denně poslouchat trochu hudby, přečíst nějakou báseň, podívat se na dobrý obraz a pokud možno říci několik rozumných slov. J. W. Goethe 11 Patron přehlídky Vlastimil Harapes se seznamuje s naší 102letou modelkou Františkou Modlitbovou Paní Blanka Trokan se svojí asistentkou Ľubicou Fotoreportáž z Módní přehlídky seniorů II. Akce se konala pod záštitou a za účasti místostarostky Prahy 8 Aleny Borhyové. 14.července 2016 Patron přehlídky: Vlastimil Harapes Moderátoři: Beata Greneche a Martin Kroh Klavír a zpěv: Zora Šecová Yoyo show: Tony Šec a David Kreibich Stylistka: Aneta Kaderková (CheckCzechFashion) Kadeřnice: Markéta Bílecová (Studio LaRossa) Vizážistka: Ivana Šotová Fotograf: Milan Pavýza Paní Eva Mojžíšová v doprovodu Anny Ježkové Modelky: Františka Modlitbová, Jiřina Prekopová, Irena Bednářová, Květa Turková, Vlasta Kratochvílová, Eva Mojžíšová, Blanka Trokan s Ľubicou, Danuše Wotřelová, Jitka Kučerová, Iva Hradečná, Marie Lacinová s vnučkou, Božena Brabcová, Jitka Dvorská, Jana Němečková, Pavla Georgeová, Jaroslava Feklová s vnoučaty Optimismus panoval i v zákulisí, paní Jiřina Prekopová a Jitka Dvorská Dámy se podporovaly navzájem, paní Irena Bednářová a Vlasta Kratochvílová 12 Paní Květa Turková předvádí model z dílny Marks&Spencer PSYCHOLOGICKÝ KOUTEK srpnová opora Radí PhDr. Jiřina Prekopová J.P.: Dostávám celou záplavu dotazů, které se týkají změny chování dětí k rodičům po jejich přestěhování do RoSy. Například: Paní R.: Přistěhovala jsem se do RoSy, ubytování zajistil syn. V pohodě a laskavě všechno zařídil podle mého přání, ale já najednou trpím pocitem odcizení. Nemám pocit, že jsem já zavdala příčinu. Změnil se on nebo já? Může to být vlivem ostatních členů rodiny? J.P.: O čem spolu hovoříte? Je vaše komunikace klidná, radostná? Řešíte nějaké problémy? Paní R.: Samozřejmě chci pro svého syna to nejlepší. Děkuji mu stále za to, co pro mne udělal. Mám na okně rolety, věšákovou stěnu lepší než doma... Ale říkám mu, ať je na sebe opatrný. Ví, že má ohroženou ledvinu a k tomu všemu trénuje fotbalový dorost. „Buď opatrný,” prosím znovu a znovu. J.P.: Chvála se dobře poslouchá, ale co říká syn na stálé rady týkající se přetěžování? Paní R.: Když má dobrou náladu, řekne s lehkou ironií: Mami, nech toho. Soused má jednu ledvinu a je tady v devadesáti. Myslím, že moje řeči jsou házením hrachu na zeď. Ale když má špatnou náladu, vůbec mě neposlouchá; jako by měl vatu v uších. Myslím, že distanc mezi nám se pořád zvětšuje. J.P.: A promluvila jste o této problematice se svým synem zcela otevřeně? Paní R.: Snažila jsem se, ale měla jsem pocit, že mě vůbec neposlouchá a má v hlavě jiné starosti. Párkrát mi naznačil, že s ním jednám jako s malým klukem. Nepochopil, že mám o něj velkou starost. J.P.: Co byste nám o svém synovi řekla? Paní R.: Vždycky to byl vstřícný, hodný kluk. Vyvíjel se normálně, byl inteligentní, na vysoké škole získal diplom. Pak založil rodinu, má šťastné manželství, dvě zdařilé děti. Já na rozdíl od něho měla dramatický život už od počátku. Jako dítě jsem byla skoro rok v sádře. Útěchu jsem dostala od své babičky, která vyprávěla pohádky o dobrých andělech, kteří mi určitě pomohou. Dodnes tito andělé zůstali v mém srdci a myšlenkách. A představte si, paní Jiřinko, že jsem svou poškozenou páteř rozcvičila a byla jsem ve školním gymnastickém oddíle nejlepší! Tomu nikdo nevěřil. Po válce zatkli mého otce a maminka nás utěšovala, že vše dobře dopadne. Můj manžel byl též dlouho nemocný v mladém věku, ale dostal se z toho. J.P.: Máte hodně životních zkušeností a vzpomínek. A už zase prožíváte novou krizi a tou je přestěhování do RoSy, noví lidé, nové prostředí, Jak vidím z vašich dřívějších zkušeností, jste velká bojovnice, kterou pořád doprovází ten anděl strážný z babiččiných pohádek. A tak víte a jste životem ponaučená, že každá krize má svůj význam, že přinese i dobré ovoce. Ale musíte se tomu postavit. Naděje se nesmí ztratit. Jak říká staré úsloví: „Přes průsery ke hvězdám”. Řešení je jedno a to - věřit v uzdravení a nový začátek. V Rose jsme přátelé na jedné lodi. Můžeme si vzájemně pomáhat. S láskou pro malé každodenní věci, pohlazením ruky, vyslechnutím toho druhého a vzájemnou pomocí budeme víc a víc spokojeni. Váš strach ze změny nepřenášejte na syna. Hluboce se nadechněte, podívejte se se synem z očí do očí a řekněte mu: „Já tě již nebudu poučovat, pomohu ráda, když budeš potřebovat. Kdybys udělal chybu, podpořím tě, ale už nebudu vychovávat. Ale jsem tu pro tebe vždy.” Krize v lidském životě jsou zapotřebí. Jsou solí země. 13