3 1 2

1
2
3
4
5
La gare ferroviaire
Le Théâtre Polonais
Il a été édifié dans les années 1889–1890 sur
l’emplacement des anciens jardins du château selon le projet d’un architecte viennois
Emile Ritter von Förster. Les frais de la construction furent assumés par les habitants de la
ville. Le bâtiment fut modernisé en 1905 – on l’agrandit d’annexes latérales et on remania
la salle de spectacles. Récemment les intérieurs ont été restaurés avec une très grande
fidélité, mettant en relief le décor authentique de 1905.
Польський Театр
Побудований у 1889–1890 роках, на території колишніх замкових парків, за проектом
віденського архітектора Еміля Ріттера фон Форстера. Витрати пов’язяні з будовою,
оплачувалися з внесків місцевого населення. Будівлю модернізовано у 1905 році.
Збільшено тоді споруду бічними добудованими частинами та відновлено глядацьку
залу. Недавно чудово відреставровано інтер’єр, повертаючи декор з 1905 року.
Polské divadlo
Postavené v letech 1889–1890 na území původních zámeckých zahrad, podle projektu
vídeňského architekta Emila Rittera von Förstera. Náklady stavby byly kryty z místních
společenských sbírek. Budova byla modernizována v 1905 roce. Byla rozšířena základní
budova o boční přístavby a byla provedena přestavba hlediště. Nedávno interiéry byly
nádherně zrestaurovány a navrácena výzdoba z roku 1905.
6
Construite en1889, elle a été soigneusement restaurée ces dernières années. Sur le
fronton de la gare une inscription gravée sur un tableau de marbre rappelle que la station
appartenait aux « Chemins de fer du Nord, privilèges de l’Empereur Ferdinand » – une des
lignes chemin de fer les plus vieilles de cette partie d’Europe. Dans le hall on peut admirer
de belles fresques datant des origines, découvertes et conservées pendant les travaux de
rénovation.
L’église fur érigée dans les années 1782–89 ; entre 1849 et
1852 on ajouta une tour. En 1881 elle fut reconstruite en style
néo-gothique selon les plans d’ Henri von Ferstel, auteur de
l’église votive à Vienne. Intérieur, équipement, en style néogothique du XIXe. Belles orgues de 1881.
Побудований у 1889 році, красиво відновлений в останні роки. На фасаді
будівлі напис, на мармуровій таблиці, нагадує на те, що станція належала
„ц.к привілейованій північній залізниці Імператора Фердинанда”, одних
з найстаріших залізниць у цій частині Європи. У вестибюлі красиві фрески, що
прикрашають первинне приміщення, виявленi і збережені під час ремонту.
Bylo postaveno v roce 1889, v posledních letech nádherně zrestaurované. Na průčelí
budovy se nachází nápis na mramorových tabulích, který připomíná, že stanice patřila
„c.k. privilegované Severní železnici císaře Ferdinanda“ /“c.k. uprzywilejowanej Kolei
Północnej Cesarza Ferdynanda“/, jedné z nejstarších železničních tratí v této části Evropy.
Ve vestibulu se nachází nádherné fresky, zdobící původní místnost, které byly odkryté
a zakonzervované při rekonstrukčních pracích.
La statue de Martin Luther
Œuvre d’un sculpteur viennois François Vogel de 1900, à l’époque – deuxième monument
du réformateur érigé dans l’Autriche des Habsbourg, à présent – l’unique monument de
Luther en Pologne.
Пам’ятник Мартина Лютера
Робота віденського скульптора Франца Фогла з 1900 року, тоді другий пам’ятник
реформатора у Габсбурзькій Австрії, в даний час єдиний в Польщі.
Pomník Martina Luthera
Dílo vídeňského sochaře Františka Vogla z roku 1900, v oněch časech druhý pomník
reformátora v habsburském Rakousku, v současné době jediný v Polsku.
7
La plus vieille construction monumentale située dans le périmètre de la ville, siège
des Piast de Cieszyn et de familles nobles (entre autres celles de Sunneghi et Sułkowski), centre administratif et économique de « l’état de Bielsko ». Les plus vieux fragments du château datent de la deuxième moitié du XIV siècle. Pendant des siècles
il fut plusieurs fois agrandi et obtint son aspect définitif à la charnière des années
1850 et 1860.
L’église évangéliste d’Augsbourg
du Sauveur
Залізничний вокзал
Železniční nádraží
Le Château et le Musée
à Bielsko-Biała
8
Замок та музей у місті Бельсько-Бяла
Євангелицькa Церквa Спасителя
Ауґсбурзького віросповідання
Церква була побудована в 1782–89 роках, y роки
1849–52, добудовали. вежy. У 1881 році церквy,
перебудовано в неоготичному стилі згідно з планами Генрі фон Ферстеля,
творця церкви у Відні. Інтер’єр і устаткування з ХІХ століття. Красивий орган
з 1881 року.
Найстаріша і найбільша старовинна будівля у місті, місцеперебування
цєшинських П’ястів шляхецьких родів (м ін. Суненгів та Сулковських),
з 1572 року, адміністративний та економічний центр, так званої Бельської
держави. Самий старий із збережених частин замку, походять з 2 середини
XIV століття. Протягом століть він неодноразово розбудовуваний,
а сьогоднішій вигляд отримав у 50 і 60 роках XIX століття.
Zámek a Muzeum v Bielsku-Białé
Evangelicko-augšpurský kostel Zbavitele
Kostel byl postaven v období let 1782–89, v letech 1849–52 byla dostavěna věž. V roce
1881 byl kostel přestavěn v novogotickém slohu podle plánů Henryka von Ferstela, tvůrce
votivního kostela ve Vídni. Vnitřní novogotická výzdoba pochází z XIX. století. Překrásné
organy z roku 1881.
Nejstarší a největší historicky cenná budova na území města, sídlo Cieszynských
Piastů a šlechtických rodin (m.j. Sunneghů a Sułkowských), od roku 1572 správní
i hospodářské centrum tzv. bielského státu. Nejstarší zachované části zámku pochází
z II. poloviny XIV. století. V průběhu století byl mnohokrát přestavován, a současný
vzhled získal na přelomu 50. a 60. let XIX. století.
10
9
L’eglise évangéliste d’Augsbourg
Martin Luther
L’église romaine catholique
de la Providence
Construction baroque dressée par les jésuites dans les
années 1760–1769 sur l’emplacement d’une chapelle en
bois de 1708. Un des plus beaux temples de Bielsko-Biała.
Décoration de l’intérieur baroque et rococo. Des œuvres
d’art précieux : chaire et baptistère.
L’église paroissiale de Bielsko, construite au milieu
du XV siècle, détruite plusieurs fois par les incendies,
agrandie à sa forme actuelle dans les années 1908–1910.
Munie d’une tour haute de 61 m, d’un portail d’entrée
néo-roman imposant et ornée de quatre vitraux sécession
dans sa partie occidentale. Intérieur rénové en 2002.
Римсько-католицька церква Божественна
Римсько-католицька кафедра святого Миколая
Будинок y стилі бароко, побудований єзуїтами, в 1760–1769 роках, на місці
ранішої дерев’яної каплиці з 1708 року. Один з найкрасивіших храмів
у Бельсько-Бяла. Інтер’єр в стилі бароко і рококо. Цінні пам’ятники амбона
й хрестильница.
Парафіяльна церква, побудована в середині XV століття, неодноразово знищенa
в результаті пожежі, розбудована до теперішнього вигляду у роках 1908–1910.
Вона має високу вежу висотою 61 м, ефектний неороманський вхідний портал,
а в західній частині чотири сецесійні вітражі. Інтер’єр відремонтований y 2002 році.
Římsko-katolický kostel Boží prozřetelnosti
Římsko-katolická katedrála sv. Mikuláše
Tchèque, éloignées de quelques dizaines de kilomètres. Les télécabines
modernes montant sur Szyndzielnia – un des sommets situés dans les limites
de la ville – constituent aussi une grande attraction de Bielsko-Biała.
Bielsko-Biała est aussi une ville dont l’histoire fut très mouvementée. C’est
une ville riche de monuments. Plusieurs d’entre eux rappellent, par leur charme
et leur style, la capitale de l’Empire Austro-Hongrois. C’est pour cette raison que
la ville, placée aux confins de la monarchie des Habsbourg a été appelée « La
Petite Vienne ».
De toutes les villes polonaises c’est Bielsko-Biała qui peut se prévaloir des
sou-venirs les plus nombreux liés au mouvement luthérien qui s’y développa à
partir de la Réforme.
Характерною рисою населення Бeльська та Бялої аж до Другої світової
війни була їй багатонціональність та багаторелігійність. Жили біля себе німці,
поляки, євреї, чехи, морав’яни, католики, лютерани та особи єврейського
віросповідання. Всі ці національності внесли тривалі елементи своєї культури,
створюючи націонільний тигель, якому край поклала Друга світова війна.
У даний час, до Бельсько-Бялей, гостей приваблює, не тільки краса міської
архітектури, але й мальовничі краєвиди навколишніх гір. Багато туристичних
маршрутів починається в місті. Можна ними мандрувати десятки кілометрів
аж до Словаччини та Чехії. Безсумнівно, великою привабливістю БeльськаБялої є сучасна канатна дорога на гору Шиндзєльня – одну з вершин
Бескидів, яка знаходиться у межах міста.
Бeльсько-Бяла це також місто цікавої історії та багатьох пам’яток
старовини. Багато з них відноситься привабливістю та стильом до столиці
Австро-Угорської імперії. Таким чином, місто це яке лежало на межах
габсбурської монархії, було назване „Малим Віднем”. З усіх населених
пунктів у Польщі, Бeльсько-Бяла, може похвалитися найбільшим числом
пам’яток, пов’язаних з лютеранством, яке розвивалoся після Реформації.
Barokní stavba postavena jezuity v letech 1760–1769 na místě dřívější dřevěné kaple
z roku 1708. Jeden z nejhezčích chrámů v Bielsku-Białé. Vnitřní výzdoba je provedena
v barokně-rokokovém slohu. Zvlášť cennými pamětihodnostmi jsou kazatelna
a křtitelnice.
B
ielsko-Biała, remarquable par son emplacement aux pieds de la
chaîne des Beskides, est une ville des plus intéressantes du sud de
la Pologne. Elle porte son nom depuis le premier janvier 1951 lorsque
deux localités séparées, Bielsko et Biała, situées sur les rives opposées de la
rivière Biała, qui marquait la frontière entre la Petite Pologne et la Silésie,
furent officiellement réunies.
Bielsko, ville silésienne créée au XIII siècle, se trouve déjà au XIV siècle
dans les confins du royaume tchèque pour être annexée avec lui en 1526
à la monarchie autrichienne. La bourgade de Biała, existant depuis le XVI
siècle au sein de la Petite Pologne, était située sur la frontière occidentale
de la République Polonaise. Après le premier partage de la Pologne en 1772,
elle fit aussi partie d’une province autrichienne nouvellement instaurée – la
Galicie. Ce n’est qu’en 1918 que les deux localités revinrent à l’état polonais.
La multinationalité et la présence de plusieurs religions on été un trait
caractéristique de la population de la ville jusqu’à la deuxième guerre
mondiale. Allemands, Polonais, Juifs, Tchèques, Moraviens, catholiques,
protestants, juifs pratiquants vivaient côte à côte. Toutes ces nations ont
apporté des éléments durables de leur culture en créant un creuset de
métissage culturel spécifique auquel la II guerre mondiale a mis fin.
A présent les touristes sont attirés à Bielsko-Biała non seulement par la
beauté de son architecture, mais aussi par les paysages magnifiques offerts
par les montagnes qui l’entourent. Beaucoup de routes touristiques partent
du centre de la ville. Elles mènent jusqu’à la Slovaquie et à la République
La cathédrale romaine catholique
St Nicolas
Б
ельсько-Бяла чарівно розташована у підніжжя гірського ланцюга
Бескидів є одним з найцікавіших міст на півдні Польщі. Під такою
назвою місто існує тільки з 1 січня 1951 року, коли офіційно приєднали,
дві раніше окремі місцевості, Бeльсько і Бяла, розташовані на протилежних
берегах ріки Бяла, яка є кордоном між Сілезією і Малопольською.
Сілезькe Бельсько, засноване у XIII столітті, вже у XIV столітті було
у межах Чеського Королівства, а потім разом з ним, було приєднане до
Австрійської монархії у 1526 році. Малопольська Бяла, яка існувала, як
поселення з XVI століття, розташована на західному кордоні Річпосполитої.
Після І розподілу Польщі у 1772 році, також і вона увійшла у склад Австрії,
у новоствореній провінції – Галичина [Галіція]. Тільки y 1918 році, обидві
місцевості повернулася до Польщі.
Současná podoba Farního kostela Bielska pochází z období let 1908–1910. Kostel byl
postaven v polovině XV. století a několikrát byl zničený v důsledku požárů. Má 61 m
vysokou věž, nádherný novorománský vstupní portál, a v západní části čtyři secesní
vitráže. Interiér byl obnoven v roce 2002.
B
ielsko-Biała, která se kouzelně rozkládá na úpatí horského pásma
Beskyd, je jedním z nejzajímavějších měst na jihu Polska. Jako město
s tímto názvem existuje teprve od 1. ledna 1951, kdy se oficiálně spojily
dosud samostatné obce Bielsko a Biała, nacházející se na protilehlých březích
řeky Białé, jež tvoří hranici mezi Malopolskem a Slezskem.
Construction néoclassique érigée dans les années
1792–1798 sur l’emplacement d’un vieux cimetière
évangéliste du début du XVIII siècle. En 1832 le chœur
en bois fut remplacé par un chœur en pierre et on
exécuta la voûte de l’église. Sa petite tour fut haussée
vers la moitié du XIX siècle. A l’intérieur un baptistère
de 1817 ; autel et chaire de la moitié du XIX siècle ;
orgues de 1848.
Євангелицькa Церквa Мартина
Лютера Ауґсбурзького
віросповідання
Класицистична будівля побудована в 1792–1798 роках, на місці старого
євангелічного цвинтаря, використовуваного ще на початку вісімнадцятого
століття. У 1832, дерев’яні хори були замінені мурованими і виконано
склепіння церкви. Невелику початкову башту підвищено у 2 половині
ХIХ століття. В середині хрестильниця з 1817 року. Баптистерій, вівтар та
амбона з 1 половини XIX століття, орган з 1848 року.
Evangelicko-augšpurský kostel Martina Luthera
Klasicistická stavba postavena v období let 1792–1798 na místě starého evangelického
hřbitova, využívaného již v začátcích XVIII. století. V roce 1832 dřevěné chóry byly
nahrazeny zděnými a byla udělána klenba kostela. Ne příliš velká původní věž byla
ve 2. polovině XIX. století zvýšena. Uvnitř se nachází křtitelnice z roku 1817, oltář
a kazatelnice z 1. poloviny XIX. století, a navíc organy z 1848 roku.
Slezské Bielsko, založené ve XIII. století, se již ve XIV. století ocitlo
v rámci hranic zemí Koruny české, a následně spolu s ní bylo v roce 1526
připojeno k Rakousko-Uherské monarchii. Malopolská Białá jako osada
existovala od XVI. století, a rozkládala se na západní hranici Polska. Po
I. dělení Polska v roce 1772 také ona se ocitla v Rakousku, v rámci nově
utvořené province – Halič /Galicja/. Až v roce 1918 se obě obce vrátily
k polskému státu.
Charakteristickým znakem obyvatel Bielska i Białé až do II. světové války
bylo jejich mnohonárodnostní rozvrstvení a různorodost náboženského
vyznání. Žili zde vedle sebe Němci, Poláci, Židé, Češi, Moravané, katolíci,
evangelíci a příslušníci Mojžíšova vyznání. Všechny tyto národnosti
vtiskly zdejšímu kraji trvalé prvky své kultury, a vytvořily tak specifický
národnostní směsici, kterou ukončila II. světová válka.
V současné době návštěvníky do Bielska-Białé přitahuje nejen
krása architektury města, ale také překrásná krajina okolních hor.
Mnoho turistických horských tras začíná právě ve městě. Je možné po
nich putovat až na několik kilometrů vzdálené Slovensko a do České
republiky. Nepochybně velkou atrakcí Bielska-Białé je moderní lanovka
na Szyndzielni – jeden z beskydských vrcholů nacházejících se v rámci
hranic města.
Bielsko-Biała je také městem se zajímavými dějinami a četnými
pamětihodnostmi. Mnoho z nich navazuje svým kouzlem a stylem na
hlavní město Rakousko-Uherského císařství. Proto také toto město,
nacházející se na pohraničí Habsburské monarchie bylo nazýváno
„Malou Vídni“. Mezi všemi obcemi v Polsku Bielsko-Biała se může
pochlubit největším počtem pamětihodností spojených s rozvíjející se
zde luteránskou reformací.
La Maison du Tisserand
Reconstruction fidèle d’une maison en bois, de la moitié du XVIII siècle. De telles
maisons étaient typiques des faubourgs de la ville. Au XVIII et XIX siècles elle fut habitée
par des familles des tisserands-drapiers. Depuis 1992 elle abrite une annexe du Musée
de Bielsko-Biała. A l’intérieur, un atelier de tisserand avec un métier à tisser de haute
lisse, original du XVIII siècle. Intérieurs d’habitation typiques pour les familles des
artisans de Bielsko à la charnière des XIX et XX siècles.
Ткацький Дім
Вірна реконструкція дерев’яного будинку з середини ХVIII століття, яких багато
у минулому, знаходилоcь на передмісті Бельська. У XVIII та XIX столітті жили
у ньому сімЇ ткачів – сукновиробників. З 1992 року – філія музею в Бельськo-Бяла.
Всередині знаходиться ткацька майстерня з оригінальним дерев’яним, нитяним
коросном з вісімнадцятого століття, житловий інтер’єр будинку, типовий для
сімей Бельських майстрів з дев’ятнадцятого і двадцятого століття.
Tkalcův dům
Přesná rekonstrukce dřevěné stavby z poloviny XVIII. století, kterých se kdysi mnoho
nacházelo na bielských předměstích. V XVIII. a XIX. století v nich bydlely rodiny tkalců
– soukeníků. Od roku 1992 se v něm nachází pobočka Muzea v Bielsku-Białé. Uvnitř
se nachází tkalcovský pracovní stůl s originálním dřevěným tkalcovským nitěnkovým
stavem z XVIII. století, interiéry jsou obyvatelné, typické pro rodiny bielských řemeslníků
z přelomu XIX. a XX. století.
La Maison sous les grenouilles
Construite en 1903 en style sécession pour Rudolf Nahowski,
membre du conseil municipal et propriétaire d’un débit de
vin renommé. Au dessus du portail d’entrée, du côté de
la rue Targowa, on admire les sculptures des grenouilles
festoyantes. Le mur est orné de hannetons rampants.
Кам’яниця Під Жабами
Побудована в 1903 році сецесійна кам’яниця
Рудольфа Наговського, члена міської ради і власника
відомої винарні. Над вхідним порталом, з боку
вулиці Таргова, знаходяться скульптури трапезуючих
жаб. Стіни прикрашені повзаючими хрущами.
Obytný dům Pod Žabami
Postavený v roce 1903 secesní obytný dům Rudolfa
Nahowského, člena městské rady a majitele renomované
vinárny. Nad vstupním portálem od ulice Targowé se
nachází plastika hodujících žab.
11
L’ Hôtel de Ville
Edifice néo-renaissance appartenant à la Caisse d’épargne communale et à la mairie
de Biała, à présent siège de l’Office Municipal /Mairie/ de Bielsko-Biała. Construit
selon les plans de l’architecte de Bielsko Emanuel Rost. Mis en service en 1897.
Totalement restauré en 1997.
Ратуша
Неоренесансова спрпуда комунальної каси та міської ради Бялей,
сьогодні це місцезнаходження міського управління Бепьська – Бяла.
Побудована за планом бeльського архітектора Емануеля Роста. Переданa
на користування у 1897 році. У 1997 році будівлю було ретельно
відремонтовано.
Radnice
Novorenesanční stavba Komunální spořitelny a Magistrátu /originální název:
Komunalna Kasa Oszczędności i Magistratu/ Białé, v současné době sídlo Úřadu
města w Bielsku-Białé. Postavený podle plánů bialského architekta Emanuela Rosta.
Byl předán do užívání v roce 1897. V roce 1997 byl objekt od základů zrestaurován.
12 13
Les sculptures de Reksio et de Bolek et Lolek
Les premières sculptures en Pologne qui mémorisent ces personnages
principaux de séries animées très connus.
Les deux séries- « Reksio » et « Bolek et Lolek » ont été créées au Studio
des Dessins Animés à Bielsko-Biała. Le chien – Reksio a été inventé par Lechosław
Marszałek – réalisateur et scénariste. Les premiers épisodes ont été produits
en 1967. Il y avait 65 épisodes au total. Alfred Ledwig, Leszek Lorek i Władysław
Nehrebecki, inspirés par les personnages de leurs propres fils, étaient auteurs des
effigies animées de Bolek et Lolek. La série a débuté en 1962. On a créé 150 épisodes
au total et deux longs métrages.
Скульптури Рекся та Болека і Льолека.
Перші в Польщі скульптури, що увічнюють цих героїв популярних
багатосерійних мультфільмів. Як Рексьо, так i Болек і Льолек народилися в
Кіностудії мультиплікації в місті Бєльско-Бяла. Собаку придумав режисер і
сценарист - Лєхослав Маршалек. Перші серії показали в 1967 році. Загалом
створено 65 серій. Авторами рисунків Болека і Льолека були Альфред Лєдвіґ,
Лєшек Льорек і Владислав Негребецкі, який черпав натхнення з власних
синів. Мультфільм появився в 1962 році. Загалом створено 150 серій і два
повнометражні фільми.
Sochy Rexíka a Bolka a Lolka.
Jedná se o první sochy v Polsku, připomínající tyto populární hrdiny kreslených
seriálů. Stejně tak Rexík, jako i Bolek a Lolek vznikli ve Studiu kreslených filmů (Studio
Filmów Rysunkowych) v Bielsku-Białé. Psa vytvořil režisér a scénárista – Lechosław
Marszałek. První díly byly vyrobeny v roce 1967. Celkem bylo natočeno 65 dílů.
Oproti tomu, autory kreslené podoby Bolka a Lolka byli Alfred Ledwig, Leszek Lorek
a Władyslaw Nehrebecki. K vytvoření těchto postaviček posledně jmenovanému byli
inspirací vlastní synové. Série byla zahájena v roce 1962. Celkem vzniklo 150 dílů a
dva celovečerní filmy.