Skylark I-LE

Transkript

Skylark I-LE
8
1|2010
Aktuální téma
Skylark I-LE
další bezpilotní letoun v ČR
Č
Čeští
vojáci mají k dispozici další nový bezpilotní průzkumný
pprostředek. Ministerstvo obrany sice odmítlo tuto zprávu jakkoliv
kkomentovat, nicméně ATM má informace, že na počátku prosince 2009
bbyly do České republiky dodány dva izraelské systémy Skylark I-LE
kkategorie mini UAV, vyráběné společností Elbit.
V minulých dvou číslech ATM jsme informovali o tom, že příslušníci 102. průzkumného praporu v Prostějově začali používat
malé bezpilotní průzkumné letouny Raven.
Na rozdíl od nich však systém Skylark I-LE nebude ve výzbroji běžného vojenského útvaru.
O plánovaném způsobu jeho využití tak nejsou žádné podrobnější zprávy, nicméně lze
předpokládat, že se rovněž objeví v zahraničních vojenských operacích AČR.
Stejně jako Raven je i Skylark I-LE prostředkem kategorie mini UAV a má tedy podobné
rozměry a hmotnost. Obdobným způsobem,
hodem z ruky, probíhá i vzlet a podobné je i základní určení systému – vzdušný průzkum terénu. Tím ovšem veškerá podobnost končí, neboť
izraelský systém je podstatně sofistikovanější
a nabízí mnohem lepší užitné vlastnosti. Mezi
jeho hlavní výhody patří především několik
automatických režimů ovládání, kvalitní optické průzkumné vybavení ve stabilizovaných hlavicích a velice snadná a rychlá obsluha.
Jedna souprava systému Skylark I-LE má
hmotnost necelých 50 kg a je umístěna ve
dvou přepravních kontejnerech. Systém obsahuje tři demontované bezpilotní letouny, dvě
hlavice pro denní a jednu pro noční průzkum,
pozemní počítačovou ovládací stanici a anténní jednotku. Dále jsou jeho součástí baterie a nabíjecí adaptér, přepravní batohy, nářadí a náhradní díly pro běžnou údržbu v poli.
Celý systém obsluhují dvě osoby, nicméně
v případě bojového nasazení, kdy se jeden letoun spolu s řídicí jednotkou vejde do batohu,
stačí k použití Skylarku i jediný voják.
Samotný letoun je vyroben převážně
z kompozitních materiálů a jeho celková hmotnost včetně baterií a průzkumného vybavení
dosahuje maximálně 6,5 kg. Rozpětí letounu
činí 2,9 m a jeho délka 1,45 m. Zkušená obsluha dokáže letoun z přepravní polohy sestavit
během pouhých pěti minut, a to i díky tomu, že
jednotlivé díly, jako je motor, trup a křídla, stačí
do sebe jednoduše zacvaknout a potřeba jsou
tak pouze dva klasické šrouby. Podobně snadné je i plánování jednotlivých misí, které se
odehrává prostřednictvím přenosné pozemní
stanice MGCU (Mobile Ground Control Unit).
Jde v podstatě o zodolněný notebook vybavený 10,4palcovým dotykovým displejem, jehož
prostřednictvím lze trasu letu zadávat pouhým
kliknutím na jednotlivé body na mapovém
podkladu. Software pracuje se všemi běžnými
mapovými standardními formáty NATO. Celý
proces sestavení letounu a naplánování letu se
tak může bez problémů vejít do deseti minut.
Vzlet Skylarku se provádí hodem z ruky
nebo pomocí jakéhosi improvizovaného katapultu, tvořeného pružným lanem přichyceným k pevnému bodu. Letoun ihned po vzletu
drží naplánovaný směr. Spojení operátora
s letounem zajišťuje malá anténní jednotka,
respektive pozemní digitální datový terminál
s dosahem až 15 km. Systém využívá 16 samostatných kanálů a spojení je díky takzvanému frekvenčnímu hoppingu odolné vůči
rušení. Díky kompresnímu formátu MPEG4
umožňuje i přenos kvalitního videosignálu. Pokud jde o letové vlastnosti, je Skylark
schopen létat až 1500 m nad terénem do
maximální nadmořské výšky 4500 m. Běžná operační výška se však pohybuje kolem
100–150 metrů nad zemí, kdy už není letoun
vůbec slyšitelný a je jen těžko viditelný, zejména při zatažené obloze. Akční rádius činí
15 km s tím, že stroj dokáže ve vzduchu vydržet až tři hodiny.
K řízení letu využívá Skylark I-LE stejné
letové módy jako větší bezpilotní prostředky
řady Hermes, vyráběné rovněž Elbitem. Na
rozdíl od zmiňovaného Ravenu jde ve všech
případech o poloautomatické režimy bez možnosti ovládat letoun podobně jako obyčejný
model. Řídicí systém vše vykonává automaticky a operátor ovládá pouze průzkumnou
optiku. Základním režimem je let k předem
označenému bodu, po jehož dosažení letoun
začne provádět rovněž předem stanovený
manévr. Druhým režimem je let po trati podle
letového plánu. Jeho parametry, jako je poloha jednotlivých navigačních bodů, výška nebo
rychlost, lze ovšem v kterýkoliv okamžik letu
jednoduše změnit. Při obou režimech je také
kdykoliv možné převést letoun do vyčkávací
fáze, kdy začne kroužit na místě.
Nejvíce používaným je ale režim „Camera
Guide“, kdy je letoun podřízen elektrooptické
průzkumné hlavici. Zjednodušeně řečeno,
kam se operátor prostřednictvím kamery podívá, tam letoun letí. Jde tedy o jakýsi ekvivalent přímého řízení, nicméně ani zde se operátor nemusí starat o samotný let a může se
věnovat průzkumu. Skylark I-LE tak umožňuje
například i „zamknout“ určený bod či objekt
Pomocí miniaturního videoterminálu V-RAMBO lze
přijímat obraz ze Skylarku na vzdálenost až 8 km.
kamerou a letoun pak automaticky létá tak,
aby byl cíl vždy v zorném poli.
Čím se izraelský stroj liší od Ravenu,
jsou i nouzové návratové režimy – Skylark
totiž v případě ztráty signálu automaticky nastoupá do větší výšky, a pokud do 60 vteřin
neobnoví spojení, odlétá na předem stanovený bod či místo vzletu, kde sám bezpečně
přistane. Přistání probíhá tak, že nad určeným
průzkum se používá rovněž plně otočná hlavice,
tentokrát o hmotnosti 0,8 kg, která obsahuje nechlazenou FLIR kameru s rozlišením 384 x 288
bodů. Její horizontální pozorovací úhel je 15,6°
a vertikální pak 11,7° s možností trojnásobného
přiblížení. Alternativně lze noční hlavici doplnit
také o laserový infračervený značkovač.
Skylark I-LE ovšem není jen jednoúčelové zařízení, jeho možnosti jsou mnohem širší
a v podstatě by jej bylo možné využít i jako
základ systému tzv. vojáka budoucnosti (Future Soldier). S tímto prostředkem je totiž
dodáváno rozhraní, k němuž lze připojit celou
řadu dalších prvků. Čeští vojáci tak už nyní ke
Skylarkům získali i miniaturní videoterminály
V-RAMBO (Video Reciever and Monitor for
Battlefield Operation), které dovolují využívat
obraz získaný bezpilotním letounem i vojákům
zapojeným do přímého boje. Jedná se o malý
zodolněný 3,5palcový displej o hmotnosti asi
1,2 kg, který si bojující voják může nasadit na
ruku podobně jako běžné hodinky. Vzhledem
k tomu, že v terminálu je integrovaná baterie
i anténa, nepotřebuje žádné další zařízení. I při
tak malých rozměrech přitom dokáže přijímat
obraz ze Skylarku na vzdálenost až 8 km.
K ovládání letounů Skylark I-LE slouží výhradně pozemní řídicí stanice MGCU.
bodem letoun přejde do prudkého, v podstatě
kolmého stoupání, při němž dosáhne pádové
rychlosti. Poté se kolem trupu nafoukne malý
airbag, na nějž pak stroj bezpečně dopadne.
Díky tomu nemá na rozdíl od Ravenu „životnost“ omezenou počtem přistání.
Průzkumné vybavení Skylarku je umístěné
ve snadno vyměnitelné hlavici v přední části trupu. Denní hlavice má hmotnost pouhých 0,6 kg
a uvnitř se nachází barevná CCD kamera s rozlišením 720 x 576 bodů s pozorovacím úhlem
46° a s plynulým, až desetinásobným zoomem.
Kamera je stabilizovaná ve třech osách s možností dopředného i bočního natáčení. Pro noční
O bezpilotním průzkumném systému Skylark už lze dnes hovořit jako o poměrně rozšířeném zařízení. Již v roce 2004 zavedla do
výzbroje jeho první verzi Skylark I izraelská
armáda a poté ji následovaly další. Z ostatních
známých uživatelů je možné jmenovat například speciální vojenské jednotky Austrálie či
Francie. Skylarky zakoupili rovněž američtí zákazníci, ovšem z řad nikoliv armády, ale zpravodajských služeb. Přesný seznam uživatelů
pochopitelně není znám, ale už nyní létá Skylark ve zhruba dvacítce zemí po celém světě.
Tomáš SOUŠEK ■
Foto: autor, ELBIT
9

Podobné dokumenty

Časopis Stavebnictví - příloha Dřevostavby

Časopis Stavebnictví - příloha Dřevostavby ■ vysoká kvalita a přesnost provedení; ■ nízké náklady na založení stavby vzhledem k nižší tíze dřevostavby (možnost stavět i tam, kde jsou složitější základové poměry); ■ větší užitný prostor ve...

Více

SVERKER 900 Systém pro testování ochran a

SVERKER 900 Systém pro testování ochran a Přísná dělicí čára mezi jednofázovým a třífázovým testováním již neexistuje. Moderní mikroprocesorové reléové ochranné platformy si vyžadují testování pomocí zdrojů třífázového napětí a proudu. Pře...

Více