Leden - Časopis Život v Kristu

Transkript

Leden - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve
Ročník 22
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 1 / 2010
ŽIVOT V KRISTU
Renáta Hasilová
(Víno)
Fotománie
Adam Hlavka (Bible)
Renáta Hasilová (Léto)
Piotr Bielesz (Krajina)
Více na
straně 5.
Martin Voráč (Světlo ve tmě)
Miro Mesároš (Kříže)
Benjamin Wojnar
(Galilejské jezero)
Dana Navrátilová (List)
Alenka Soukupová (Cesta)
2
Hana Zpěváková (Nádraží)
Renáta Hasilová (Úroda)
4
Neseme ovoce?
Fotománie
2, 5
Fotománie 2009
Dar jazyků
6
Dar jazyků - znovunalezené dědictví
ěd
dictví
9
Kalné vody a zakalený pohled
11
12
Pane, našel jsi mě a já tě budu následovat
S Pavlem Lešťanem o Černé Hoře
Izrael
Misie
O
B
S
A
H
Sbory se představují
14
AC, křesťanský sbor Liberec se představuje
15
16
17
18
18
19
19
19
20
21
22
O Studijní bibli s výkladovými poznámkami
Seznamme se s Biblí podrobněji
První čech a Studijní bible...
Kristova škola
Svědectví
Moje zkušenosti z Kristovy školy
Škola Kristova - zde jsem Pane
Zpráva z tříměsíčního intenzivního kurzu...
Náš kurz v číslech
Ohlasy a výhled do budoucna
Kroky - nejen do nového roku
22
23
Možná přijde i antikrist
Svět ve vašem pokoji?
25
Modrá planeta
24
Jak nový den zaspal
Ze života církve
Čtenáři píší
Úsměvné i poučné střípky z minulosti
Povídanky
Výpravy do minulosti 15
26, 27 Judské království
Procházky světem Bible 15
26, 28 Řecko
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356
Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě
Ny
měli
mě
ěli plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim
pojal
poj
ojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem
světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval
ze sv
zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je
odd zl
pravdou;
tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa,
pr
rrav
takk i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby
i ooni byli v pravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale
i zza ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli
jedno
jed
dno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás,
aby ttak svět uvěřil, že jsi mě poslal. (J 17,13–21)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám v počínajícím novém roce.
Jsme vám vděční za vaši čtenářskou věrnost, angažmá prostřednictvím příspěvků do časopisu i, v neposlední řadě, vaše modlitby, které jsou Bohu vzácné. Váš
poklad je bezpečně uložen v nebi. (Mt 6,19–21)
Trocha historie:
• V letech 1989-1991 vycházel náš časopis v rozsahu
24 stran, posléze s barevnou obálkou, po celý čas však
jako občasník.
• v letech 1992–1994 jako měsíčník v rozsahu 16 stran
• v letech 1994–2002 v rozsahu 20 stran
• v letech 2003–2009 s 24mi stranami
Jako redakce jsme se dohodli
s naším nakladatelstvím o rozšíření časopisu o další čtyři strany,
celkem tedy na 28 stran počínaje
tímto číslem.
Od březnového čísla chceme
tyto čtyři strany věnovat výkladovým poznámkám k Bibli. Jako
naše čtenáře vás pozveme k pravidelné četbě Bible – průměrně
jednu kapitolu denně – spolu
s četbou těchto poznámek.
Co nás k tomuto přivádí?
Počátkem tohoto roku je nám k dispozici „Studijní
Bible s výkladovými poznámkami“ – unikátní projekt
v České republice. Skvělá příležitost pro četbu Bible
s hlubším teologickým vhledem.
Na druhé straně se však jedná o práci amerických teologů, jejichž pohled české teologické tradici není vždy
vlastní.
Rádi bychom tedy prostřednictvím výkladových poznámek uveřejňovaných v našem časopise vytvořili určité vyvážení teologie pocházející ze zámoří a zároveň
Studijní Bibli doplnili o rozměr, který jí, díky omezenému rozsahu, přirozeně schází: širší historické souvislosti, faktografické poznámky, aplikace do praxe. Zkrátka
všechno to, „co ve Studijní Bibli nenajdete“.
Uvítáme spolupráci z vaší strany. V případě zájmu
přispívat do tohoto projektu, který bude koordinovat
redakce časopisu, se s námi spojte.
Během necelých čtyř let chceme nejprve chronologicky projít Zákon nový, poté Starý.
Věřím, že tímto společně napomůžeme naplnění Ježíšovy modlitby citované v záhlaví – „Posvěť je pravdou;
tvoje slovo je pravda.“
Díky nedávnému rozšíření časopisu o barevnou stránku „pro nejmenší“ spolu s tímto růstem obsahu, dochází zároveň k úpravě jeho ceny.
Buďte požehnáni.
Aleš Navrátil
Sloupek
Úvodník
3
ŽIVOT V KRISTU
Neseme ovoce?
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce
a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. (J 15,16)
Úvodník
M
4
ilí bratři a sestry, drazí čtenáři!
Nejprve mi dovolte, abych Vám
popřál hojnost Božího požehnání
a milosti na prahu tohoto nového roku.
Bývá zvykem a tradicí v řadě sborů
i křesťanských denominací, že na přelomu roku se losují veršíky – křesťané očekávají, že Bůh k nim promluví, dá jim zaslíbení pro jejich životy a práci v novém
roce.
Přiznám se, že tomuto zvyku již řadu
let nehovím, nicméně na konci roku předcházejícího se modlím a studuji Písmo
v očekávání, že Pán nasměruje mé myšlení tím správným směrem. Stejně tomu
bylo i tentokrát – a výsledkem je výše uvedený verš. Dovolte mi, abych se
sdílel s několika
myšlenkami.
Předmětem tohoto textu je nesení ovoce. Pán
Ježíš tato slova
pronesl během
tzv. rozhovoru
v „horní místnosti“, kde slavil Hod beránka, tedy krátce před svým
zatčením a ukřižováním. Během tohoto
rozhovoru předává svým učedníkům poslední důležité instrukce, mimo jiné tedy
i slova o nesení ovoce.
Blíží se velmi důležitý a v dějinách spásy zásadní okamžik: Více než tři roky na
zemi působil Boží syn, Ježíš Kristus. Sám
svatý, neomylný, ve svém počínání bezchybný opět odevzdává Boží dílo do rukou omylného a chybujícího člověka. Ježíš své poslání naplnil. Naplní jej také
člověk? Pán Církve předpokládá, že ano.
Posílá své učedníky … aby nesli ovoce a jejich ovoce aby zůstalo. Již toto konstatování
by nás mělo naplnit radostí a mělo by nás
přimět, abychom pohlédli k nebi a vzdali
Bohu slávu: „Pane, ty sám jsi způsobil, aby
tvoji učedníci byli ve svém díle úspěšní!“
Je tomu v dnešní době skutečně tak?
Snad bude dobré si ujasnit, co je míněno pod pojmem ovoce. Jistě je zde hlubší
důvod, než jen obrazná a květnatá mluva starověku, která použije slovo „ovoce“
tam, kde by dnešní člověk použil jednoduše obrat „výsledek“. Ač obojí znamená
totéž, nemohu se zbavit dojmu, že slovo
„ovoce“ je lepší. Je konkrétnější, nese s sebou představu chuti, barvy, vůně. Vyvolá emoce a nadšení spíše než neutrální
výraz „výsledek“. (I když připouštím, že
zdaleka ne každé ovoce je chutné a voňavé…).
Věřím, že jde v zásadě o dvojí druh
ovoce: Skrze službu apoštolů (a vůbec
všech křesťanů v budoucích letech) má
být oslaven Pán Ježíš a církev má růst.
Zda tomu tak v naší zemi je, nechť posoudí laskavý čtenář sám.
Toto nesení ovoce je stále aktuálním
tématem: Ať již máme na mysli početní
růst našich sborů, proměnu životů Ježíšových následovníků, pronikání evangelia do společnosti, jde o něco, o čem se
mnoho mluví a píše. Pohled, který nabízím v tomto článku, vychází z perspektivy patnácté kapitoly Janova evangelia,
prvních sedmnácti veršů. Jde tedy o text,
z něhož je vzat úvodní verš.
V textu jasně vystupují dva důležité
pojmy; jde o slovo láska a slovo ovoce. Pokud byste si vzali barevné pastelky a tato
slova označili, zjistíte, že v první části,
tedy ve verších 1 – 8 převažuje slovo ovoce.
Jde o známé podobenství o vinném kmeni. V druhé části, tedy ve verších 9 – 17
zase převažuje slovo láska. Použití těchto
slov je téměř v rovnováze, osmkrát je zde
slovo ovoce a devětkrát slovo láska nebo
milovat.
Věřím tomu, že obě části tohoto textu
mluví na stejné téma. Podobenství o vinném kmeni mluví obrazně, druhá část
pak doslovně. Obraz o vinném kmeni
a jeho ratolestech má obrazným způsobem ukázat, že pouze v těsném spojení
s pravým vinným kmenem – Ježíšem – budeme plodní a úspěšní. Slova o lásce tento obraz vysvětlují. Zůstávat při kmeni
znamená zůstávat v Ježíšově lásce.
Výsledkem je pak verš 16, tedy náš hlavvní verš. Ovoce poneseme pouze tehdy, buu-deme-li napojeni na zdroj Ježíšovy lásky.
y..
Možná si řeknete „To není nic nového.
o..
Přikázání lásky je přece nejdůležitějším
m
přikázáním“. Budu s vámi souhlasit, nicc-méně si myslím, že láska jako strategiee
růstu je podceňována. Měli jsme tolik see-minářů o růstu církve, duchovním boji,
ji,,
zakládání sborů a podobně – a kolik see-minářů jsme měli o lásce?
Když nad naším textem rozjímám, uvěě-domuji si, že samou podstatou duchovníní-ho života a vztahu s Bohem je přijímání
ní
Jeho lásky. Zkusil jsem si vzít tužku a paa-pír a udělal jsem si malé cvičení: Napsal
al
jsem, co pro mě chození s Bohem konn-krétně znamená. Snažil jsem se rozlišoo-vat, kdy jde o pouhou frázi a kdy opravv-du zakouším Boží lásku. Nejde jen o to,
o,,
čemu věříme. Jde o to, co skutečně žijeme.
Poté jsem si uvědomil, že přijímání Boží
lásky mne automaticky zavazuje, abych jí
předával dále. Mám-li osobní zkušenost
s tím, že mne Bůh povzbuzuje, mám povzbuzovat druhé. Chválím Pána za to, že
mi žehná materiálně? Požehnání nebude
úplné, pokud se nerozhodnu žehnat materiálně druhé. Mám zkušenost s odpuštěním? Musím odpouštět druhým. Tak
bych mohl pokračovat dále. Život a dary,
jež proudí vinným kmenem, mám nejen
přijímat, ale i dávat dál. Pokud se budu
cítit milován, budu milovat druhé.
Osobně se cítím usvědčen prostotou
i hloubkou Ježíšových slov. Nejde o převratnou pravdu, tyto věci přece všichni
známe. Současně si uvědomuji, jak ta naše
stará lidská přirozenost přece jen chodí
po svých osvědčených cestičkách pohodlného sobectví, než aby se něco nového
opravdu naučila. Nicméně to, co zde čteme, není nějaký okrajový text druhořadé
důležitosti. Jde o Ježíšovu radu učedníkům předtím, než je vyšle do světa. Mluví
k nim o lásce jako podmínce nesení ovoce.
Dá-li Bůh naší zemi probuzení – a máli to být probuzení s trvalým ovocem,
musí se napřed něco stát uvnitř našich
srdcí: Musíme sami sebe vidět jako nástroje Boží lásky.
V tomto roce opět po nějaké době připravujeme větší evangelizační projekt.
Společně s řadou evangelistů z latinské
Ameriky uskutečníme řadu paralelních
evangelizací ve vybraných městech. Nepochybuji o tom, že nezávisle na této
kampani budou i jiné sbory vyvíjet řadu
evangelizačních aktivit. Tyto aktivity však
mohou vyšumět do prázdna, pokud se
lidé v našich sborech nesetkají s Láskou.
Sám Pán církve vyslal učedníky se slovy: „Posílám vás, abyste šli a nesli ovoce,
a vaše ovoce aby zůstalo“. Platí tato slova
i pro dnešní učedníky? Buďme těmi, kdo
předávají Ježíšovu lásku. Začněme dnes!
Martin Moldan, biskup AC
Ročník 22, leden 2010
F
otománie 2009 je již za námi. Téma
Pokoj potrápilo fotografy, ale ti, kteří se přece jenom osmělili, poslali
výjimečně zdařilé fotografie. Co se zdařilo méně, bylo právě podržení se tématu.
I do nejvyššího hodnocení se dostaly fotografie, které nám od tématu utekly, nicméně jsou to velmi pěkné snímky dobře
sladěné s vybraným veršíkem. Proto mezi
nejlépe vyhodnocenými snímky najdete
některé s označením „není o pokoji“ a za
nimi pak následují ty, které do první trojice patří, pokud bychom brali v potaz
všechna kritéria plynoucí ze zadání.
A jak to tedy dopadlo? Zde máme vítěze:
2. Hana Zpěváková – Nádraží
3. Ben Wojnar – Galilejské jezero
(– na hraně tématu)
3. Ondra Bartík – Střelec
K tomuto hodnocení mohu jenom dodat, že jediná Hana Zpěváková neměla na
srazu nikoho, kdo by tvořil její „fanklub“.
Tím nesnižuji úspěch ostatních fotografů, jenom tiše konstatuji, že právě tato
fotografie zamířila opravdu hodně vysoko v očích největšího počtu nezaujatých
hodnotitelů.
Všem vítězům gratuluji!!!
Hodnocení Fotománie 2009 POKOJ
1. porotce: Stanislav Johnki Galásek
1. Martin Voráč – Světlo ve tmě
2. Renata Hasilová – Úroda – pole
3. Renata Hasilová – Víno – plody
(– není o pokoji)
3. Miro Mesároš – Východ – nový den
(– není o pokoji)
3. Miro Mesároš – Strom
Stanislav Johnki Galásek o sobě napsal:
Nuže tedy: Fotím moc rád, nejvíce miluji momentky – „živočichy“ v akci (nejlépe,
když o tom nevědí), pak miluji kratičké
(vbrzku mizející) výjevy v přírodě – změny barev a světla, zkrátka: překvapivé
chvilky. Pozoruhodné je, že se tak děje
buď velmi brzy ráno, nebo když se loučí den. Vlastně to pozoruhodné není .
No a samozřejmě velmi miluji humor ve
fotografii.
2. porotkyně: Monika Tichá
1. Renata Hasilová – Léto (– není o pokoji)
? Dana Navrátilová – List (jsem mimo
soutěž )
2. Alena Soukupová – Cesta
3. Miro Mesároš – Kříže
Monika je fotograf amatér s bohatou
zkušeností s klasickou i s digitální fotografií. Kromě toho je rozený estét a různé výtvarno předává v olomoucké YMCE
komukoliv, od nejmladších po nejstarší.
V současné době se chystá do Afriky, kde
chce pomoct dětem tím, že je něco z výtvarných hrátek naučí a tady v Evropě to
prodá. Výtěžek bude pro africké děti.
Hodnocení účastníků srazu mládeže
1. Adam Hlavka – Bible
(– je více o naději než o pokoji)
1. Pioter Bielesz – Krajina
Každý jednotlivec může zaslat maximálně 5 fotografií a to buď e-mailem na
adresu [email protected], nebo
přes CD na adresu Dana Navrátilová, Zelená 7, 779 00 Olomouc. Budou umístěny
ve fotogalerii zřízené na internetových
stránkách AC.
Na srazu mládeže nebylo dost času,
abych vám mohla říct, že vnímám hlasy
ze zákulisí, které volají po tom, aby v soutěži byla kategorie pro mladší fotografy
a kategorie pro veterány. Proto v příštím
roce bude soutěž rozdělena na soutěž kategorie „-náct“ a „-cet“ samozřejmě, že do
první kategorie mohou přispívat i mladší
a do druhé i starší ročníky. Hodnocení
na internetu jsem letos zrušila pro malý
počet hodnotitelů. Pro příští rok uděláme jiný, jednodušší systém.
Galerie bude sloužit opět všude tam,
kde si o ni řeknete, pro výrobu kalendářů,
plakátů, záložek do Bible, pozvánek na
různé akce, ale i jako dekorace sálů i hal,
kde se konají různé křesťanské akce. Tak
tomu bude i s galerií Fotománie 2009,
takže stačí se mi ozvat (na adresu danka.
[email protected]) a já vám zajistím, aby se fotografie dostaly i k vám.
A teď už vám, fotografům, přeji dobré světlo a spoustu radosti a požehnání
z prostého fotografování zaměřeného
k oslavě našeho Pána.
Dana Navrátilová
Fotománie
Fotománie 2009
Miro Mesároš (Východ – nový den)
Miro Mesároš (Strom)
K Fotománii 2010
Téma pro Fotománii 2010
bude nejširší, jaké jsme zatím
otevřeli, a to „EVANGELIZAČNÍ“.
Prostě verš, který mluví přímo
k srdci, a k tomu foto, které zaujme, osloví, přitáhne pozornost
k Bohu, k Bibli a k tomu, co pro
nás znamená Ježíš a život s ním.
Jinými slovy – jsou v tom všechna dosavadní témata a k tomu
spousta dalších, takže se takřka
nemůže stát, že by se někdo netrefil do zadání.
Fotografie ve formátu JPG,
které dokreslují biblické verše na
„EVANGELIZAČNÍ“ téma, zasílejte se jménem a veršem. Galerie
bude otevřena hned po Novém
roce, ať můžete své fotky posílat
plynule v průběhu celého roku
a ne dva dny po skončení lhůty k posílání nebo na poslední
chvíli , což bude 30. září.
Ondra Bartík (Střelec)
5
ŽIVOT V KRISTU
Dar jazyků – znovunalezené dědictví
Dar jazyků
V
6
uplynulých dnech jsme si připomínali dvacet let od sametové revoluce. Pro mne osobně to zároveň znamená připomínku jiného
výročí. Je tomu necelých dvacet let, co
se v mém životě odehrála jiná revoluce – revoluce duchovní. Spolu s vnějším pádem politické zdi měla padnout
i vnitřní duchovní zeď ateismu. Stejně
jako pro tehdejší společnost, která hledala cesty, jak dál existovat, to znamenalo i pro mne klást si otázku, jak žít dál.
A také s kým. Pamatuji si, že jsem před
těmi téměř dvaceti lety přicházel ke Kristu a zároveň si volil domov, v němž budu
chtít nadále rozvíjet svůj duchovní život. V mém rodném městě nebylo zase
tak těžké si vybrat, protože tam kromě
římsko-katolické církve a malého sboru
ČCE bylo pouze společenství Apoštolské
církve. A toto společenství mi již vydatně
pomáhalo s prvními kroky ve víře, takže
jsem se rozhodl zakotvit tam. Navíc se
mi líbilo, jak si tito křesťané říkali letniční. Vlastně jsem zprvu myslel, že si říkají letní. A to ve mne vypůsobilo dojem
pohody, sluníčka, lehkosti. Říkal jsem si
– to bude dobrý domov. Když jsem posléze zjistil,
že správná forma pojmenováj
j
níí je letniční,
l
č í považoval
ž l jsem to stále
ál za
archaismus ke slovu letní – vždyť v tom
společenství se archaický jazyk (rozuměj
jazyk Bible kralické) používal velmi často. Místo apoštolové se říkalo „apoštolé“,
učedníci byli „učedlníci“ a tak podobně.
Teprve později, díky biblickému vyučování, jsem se dozvěděl, že slovo letnice
pochází odjinud. Tento původně židovský svátek má však přece jen s létem cosi
společného. Většinou se slaví na přelomu května a června (výpočet data slavení se odvíjí od výpočtu data Velikonoc)
a toto období je u nás spjato s nadcházejícím letním obdobím.
Letniční tedy své pojmenování nevztahují k létu, nýbrž k svátku letnic. Tento
židovský svátek se začínal každoročně
slavit padesátý den od oběti podávání,
k níž byl přinesen snopek na počátku
Velikonoc. Bývá také pojmenován jako
slavnost sklizně či den prvních snopků
(Ex 23,16). Vzhledem k tomu, že od Velikonoc k tomuto svátku uplynulo sedm
týdnů, byl znám také pod názvem svátek
týdnů (Dt 16,10). V židovské tradici je
Šavuot zároveň pojímán jako oslava darování Tóry. Lid si připomíná sedmkrát
sedm dní příprav od východu z egyptského zajetí
j po darování Tóry na hoře Sinaj
a považuje přijetí Tóry
na této hoře za
T
přirozené naplnění svobody
získané výsvo
chodem z Egypta.1 V kkřesťanské tradici
aktualizuje
se svátek letnic aktu
aliz skrze události
prvních
zaznamenané v prvn
ních dvou kapitolách
Skutků.
biblické knihy Skut
tků. Zde se dozvíme,
že právě k tomuto svátku
svvátk odkazoval Ježíš
jim čtyřicet dní po
své učedníky, když sse ji
vyučoval je o Božím
vzkříšení zjevoval a vyu
následně
jim při svém nanekrálovství a následn
ně ji
přikázal
zůstat v Jeruzalémě
bevstoupení přikáza
al zů
zaslíbení,
o kterém mlua čekat na Otcovo za
aslíb
Duchem
ví jako o křtu Duche
em svatým (Sk 1,4–5).
bylo
Toto zaslíbení byl
lo llogickým vyvrchopostupně
lením pravd postu
pně zjevovaných ve
ohledně
Starém zákoně ohle
edn Ducha svatého.
Apoštol
Apošt
tol Petr zdůrazňuje
tuto
spojnici se Starým
tut
o sp
zákonem,
když během
zák
kon
svého
své
ého letničního kázácituje starozákonníní citu
proroka
ho pror
oka Joela: ‚A stane se
dnech,
v posledních dn
ech praví Bůh, sešlu
všechny lidi, synové
svého Ducha na vše
budou mluvit v provaši a vaše dcery bud
rockém vytržení, vvaši mládenci budou
starci
mít vidění a vaši st
tarc budou mít sny.
na své služebnice
I na své služebníky a n
svého Ducha, a buv oněch dnech sešlu
u sv
(Sk
dou prorokovat…‘ (S
Sk 22,17). Izraelci neby1 DIVECKÝ, J. Židovskéé svát
svátky. Praha: P3K, 2005.
ISBN 80-903584-3-8. str. 16.
li zvyklí na takové univerzální dílo Ducha
svatého zahrnující syny, dcery, mládence
i starce. Pouze osobnosti typu proroků,
králů či soudců byly vedeny Duchem svatým a zmocňovány k nadpřirozené službě. Petr však mluví o tom, že dnem těchto konkrétních letnic se působení Ducha
svatého rozšiřuje na všechny věřící.
V souladu s tím letniční křesťané tento křest Duchem svatým považují za normativní zkušenost pro každého věřícího
a zároveň ji oddělují od zkušenosti znovuzrození. Vysvětlení, proč letniční teologie tyto dvě zkušenosti odděluje, přesahuje kapacitu tohoto článku. V tuto
chvíli zůstaňme u toho, že učedníci shromážděni v Jeruzalémě, prožili na den
letnic nevšední zážitek. Druhá kapitola
knihy Skutků jej popisuje následovně:
„Náhle se z nebe ozval hukot, jakoby se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky,
které se rozdělily a spočinuly na každém
z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim
Duch dával promlouvat“ (Sk 2,2–4; B21).
V ten den bylo v Jeruzalémě shromážděno množství židů ze všech národů na
světě, neboť podle nařízení Mojžíšova
zákona měli slavit letnice právě tam. Ačkoliv tito židé žijící rozptýleně v mnoha
zemích tehdejšího světa rozuměli aramejštině jako jazyku jejich domovské
země a řečtině jako jazyku obecně užívanému, ovládali také jazyk oblasti, v níž
bydleli. A právě v těchto konkrétních jazycích nyní slyšeli mluvit ty, na které sestoupil Duch svatý. A nejenom to! Slyšeli,
jak těmito jazyky mluví o velkých Božích
skutcích.
Ještě několikrát najdeme v knize Skutků popsánu podobnou zkušenost sestoupení Ducha svatého. V osmé kapitole je popsána evangelizace v Samaří. Je
zde uvedeno, že když obyvatelé města
slyšeli slova Filipa, jednoho z těch, kdo
utekli před pronásledováním v Jeruzalémě, a viděli znamení, která činil, byli zasaženi a přijali Boží slovo. Přesto k těmto
lidem byli následně posláni apoštolové
a ti se za ně modlili, aby i jim byl dán
Duch svatý. I když tu není výslovně uvedeno, že by po přijetí Ducha mluvili v jiných jazycích, muselo se tam odehrát nějaké viditelné znamení. Kouzelník Šimon
totiž dle Písma viděl, že na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého
(Sk 8,18). A tak ačkoliv zde není řeč přímo o modlitbě v jiných jazycích, muselo
se jednat o nějaké fyzické znamení a dá
se v kontextu dalších míst Písma předpokládat, že to byla právě modlitba v jazycích. V desáté kapitole té samé knihy
Skutků je totiž zaznamenán příběh Kornélia, zbožného pohana, jenž na základě
Petrova svědectví uvěřil v Krista. A následně je uvedeno, že židé doprovázející Petra užasli, že dar Ducha svatého je
vylit i na pohany – slyšeli totiž, jak mluví
v jiných jazycích a velebí Boha (Sk 10,46;
B21). Stejně tak je možné uvést příklad
zhruba dvanácti mužů z Efezu (Sk 19).
Na ně vložil apoštol Pavel ruce zhruba 25
let poté, co se sám obrátil ke Kristu. A výsledek byl tentýž – sestoupil na ně Duch
svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat (Sk 19,6). Jinými slovy,
i po mnohých letech zůstává vzor stejný.
Jak uvádí současný vedoucí největší americké letniční denominace Assemblies of
God George Wood ve své knize Living
in The Spirit (Život v Duchu), znamení prudkého větru a ohnivých jazyků se
při dalších zkušenostech křtů Duchem
svatým v knize Skutků již neobjevovala
(alespoň o tom nepodává záznamy). Znamení jazyků však ano. Navíc není napsáno, že na den letnic někteří mluvili v jazycích a jiní například prorokovali či se
u nich projevoval jiný dar, nýbrž všichni byli naplněni Duchem svatým a začali
mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával
promlouvat. Letniční teologie tomu rozumí tak, že modlitba v jiných jazycích je
prvotní důkaz křtu Duchem svatým a je
určena všem věřícím.
Vůči takovému pojetí existují samozřejmě i výhrady. Některé z nich shrnuje například Stanley Horton ve své Systematické teologii2. Nemáme zde prostor
se o všech zmiňovat, proto čtenáře odkazuji na uvedené dílo. Zde chci pouze
uvést, že sama historie svědčí o tom, že
si církev s tímto darem neuměla dost
dobře poradit. Ještě ve druhém století
po Kristu Polykarpův žák Ireneus hovoří o tom, že v církvi je mnoho těch, kdo
mají prorocký dar a kdo v Duchu mluví
všemi druhy jazyků.3 Podle knihy A. Butlera Lives of the Saints (Životy svatých)
například „otec egyptského mnišství“
a zakladatel prvního kláštera u řeky Nilu
Pachomius byl schopen v Duchu mluvit
plynně řecky a latinsky, ačkoliv se tomu
nikdy neučil.4 Přesto již ve čtvrtém století píše jeden z významných církevních
otců Augustin, že v Bibli sice čteme
o mluvení v jiných jazycích v souvislosti
se sestoupením Ducha svatého, avšak to
„bylo znamení pro jejich čas“. A dále se
ptá, zda-li když nyní vkládáme na někoho
ruce a ten člověk přijímá Ducha svatého,
vidíme, že by mluvil v jazycích? A jeho závěr je, že pokud i v jeho době lidé přijí2 V češtině vydalo nakladatelství Křesťanský život
v roce 2001.
3 BRUMBACK, C. What Meaneth This? Springfield: Gospel Publishing House, 1947. ISBN 0-88243624-4. Str. 90.
4 Tamtéž, str. 91.
mají Ducha svatého, avšak rozličnými jazyky všech národů nemluví, je to proto,
že sama Církev nyní mluví jazyky všech
národů5. Jinými slovy církev už modlitbu
v jiných jazycích nepotřebuje, protože už
se rozšířila natolik, že obsáhla všechny
národy tehdejšího světa i s jejich jazyky
a poradí si i bez tohoto daru. Následné
období shrnuje v knize The Gift of Tongues (Dar jazyků) její autor A. Mackie následovně: „Od období církevních otců do
reformace… se stal dar jazyků téměř zapomenutým fenoménem.“6
Možná je to proto, že z lidského hlediska není úplně lehké pochopit, proč Bůh
uděluje takový dar. Teorií již bylo navrženo několik. Jedna z nich říká, že jazyk je
nástrojem, skrze který vychází z člověka
nečistota srdce (viz Jk 3,2–6). Bůh tak naproti tomu nadpřirozeně uschopňuje jazyk, aby byl zdrojem dobra a požehnání.
Jiná teorie hledá analogie mezi příběhem
o stavbě babylonské věže (Gn 11,1–9)
a dnem letnic (Sk 2,1–12). V obou případech byli lidé jednotní, Bůh sestoupil
a výsledkem bylo mluvení v jiných jazycích. V prvním případě však šlo o vzpouru vůči Bohu a rozličnost jazyků byla
výsledkem zmatení jazyků. V druhém
případě šlo o pokornou jednotu učedníků před Bohem a výsledkem byla chvála
Hospodinových skutků v rozličnosti jazyků s následným výsledkem mnoha životů obrácených k Ježíši Kristu. Jak odlišné zkušenosti tedy tyto příběhy vyjadřují!
Ještě jiná teorie hovoří o tom, že stejně
tak, jako Izrael přijal na Sínaji slova Tóry,
tak přijali učedníci v horní místnosti
slova Ducha svatého. Carl Brumback ve
svém klasickém díle What Meaneth This
(Co tohle znamená?) uvádí sedm důvodů,
proč Bůh zvolil jazyky (mezi nimi následující: vnější důkaz, sjednocující zkušenost, odhalení osobnosti Ducha svatého, poukaz na Ducha svatého jako zdroj
pravdy apod.). Přesto se mi líbí slova již
zmiňovaného G. Wooda: „Proč Bůh vyvolil jazyky, se asi tady na zemi plně nedozvíme. Ovšem ačkoliv plně nevíme ‚proč‘,
určitě víme ‚že‘ je vyvolil.“
Ano, ono „že“ je totiž velmi důležité.
Mnohá „proč“ mohou totiž přínos tohoto vzácného daru zastínit. Může nám jich
ve skutečnosti vyvstat mnoho. Můžeme
se například ptát, proč jsme museli tak
dlouho čekat na obnovu této zkušenosti v církvi samotné, pokud je tak stěžejní. Již zmiňovaný A. Mackie k tomu říká:
„Lidé většinou nerozvíjejí dar jazyků, pokud nevědí, že tento dar existuje.“ Jistě
5 BURGESS, S.M. Holy Spirit: Ancient Christian
Traditions. Massachusetts: Hendrickson Publishers.
ISBN 0-913573-10-8 str. 189.
6 BRUMBACK, C. What Meaneth That? Str. 91.
to není kompletní vysvětlení. Pravdou
však – jak už bylo zmíněno – je, že tento
dar byl historií hodně opomenut. O projevech tohoto daru v církvi do období
reformace už bylo psáno výše. A podle
dostupných záznamů to ani po reformaci nebylo o mnoho lepší. Teprve přelom
devatenáctého a dvacátého století přinesl obnovený důraz na zkušenost modlitby v jazycích. Výrazněji se tento fenomén
v moderních dějinách měl objevovat již
na probuzeneckých shromážděních Edwarda Irvinga v roce 1831.7 Sám Irwing
hovořil o tomto jevu jako o významném
znamení křtu Duchem svatým. Podobně
v roce 1875 zažívaly malé skupiny posluchačů tutéž zkušenost během kázání slavného D.L. Moodyho na shromážděních
Y.M.C.A8. Podle dobových záznamů Moody zanechal skupinky posluchačů rozpálené a lidé v nich prorokovali a modlili se
v jazycích. V tomto smyslu někteří hovoří
o Moodym jako o pre-letničním kazateli.
Jiní hovoří o výraznějších projevech tohoto daru již během vln probuzení na americkém kontinentě v letech 1734 – 1859
nebo dokonce v rámci vznikajícího metodistického hnutí. Významně pak ovlivnili
rodící se letniční hnutí na přelomu devatenáctého a dvacátého století Charles
Parham, ředitel Bethel Bible School v Topece v USA a následně William Seymour,
hlavní protagonista slavného probuzení
na Azusa Street v Los Angeles. Mnoho by
mohlo být napsáno o těchto událostech,
avšak zůstaňme u toho, že od událostí na
Azusa Street se letniční hnutí stalo druhou nejvýznamnější silou v rámci křesťanství (hned po katolické církvi). Podle
statistik se dnes 2,1 miliardy lidí považuje za křesťany a z toho se 600–700 miliónů hlásí k letničnímu nebo (neo)charismatickému hnutí.9 Toto znovunalezené
dědictví dalo křesťanství nový náboj.
Další proč může směřovat k množství lidí, kteří tuto zkušenost nepřijali
(a to ačkoliv se za ně někdo modlil podle biblického vzoru se vzkládáním rukou). Není vždy po ruce jednoduché vysvětlení. Mohu v této souvislosti uvést
svou vlastní zkušenost. Uvěřil jsem, nechal se pokřtít, ihned se za mne pastoři
modlili a vzkládali na mne ruce, dar jazyků jsem však v tu chvíli nepřijal. Díky
Bohu že mne i bez této zkušenosti přijali
na tehdejší Letniční biblickou akademii.
Právě na této škole jsem se ukládal jeden
7 SYNAN, V. The Holiness-Pentecostal Tradition.
Michigan: Grand Rapids, 1997. ISBN 978-0-80284103-2. str. 87n.
8 Tamtéž.
9 WOOD, G. Living in the Spirit. Sprinfield: Gospel Publishing House, 2009. ISBN neuvedeno.
Str. 75.
Dar jazyků
Ročník 22, leden 2010
7
Dar jazyků
ŽIVOT V KRISTU
8
večer ke spánku (pamatuji si, že to bylo
na konci prvního ročníku), když ke mně
Duch svatý jasně promluvil. „Jdi nahoru
do špice (rozuměj půdní prostor internátu s velikým oknem otevírajícím nádherný výhled na oblohu; právě tam jsme se
chodívali se studenty modlit) a modli se!“
V tu chvíli to byla ta poslední věc, která
se mi chtěla dělat. Nicméně vnitřní hlas
byl natolik naléhavý, že jsem uposlechl.
Ve „špici“ jsem začal chválit Hospodina.
Cítil jsem, že se k něčemu schyluje, netušil jsem však k čemu. A najednou to přišlo. Proud vyvěrající z nitra a rvoucí se
ven mi uvolnil jazyk a já v modlitbě přirozeně přešel do uctívání v cizím jazyku.
Od té doby se modlitba v jazycích stala
neoddělitelnou součástí mého duchovního života. Pro mne osobně se zkušenost
téměř dvouletého „čekání“ na tento dar
stala povzbuzením k trpělivosti s těmi,
kdo v této oblasti bojují stejně jako tehdy já.
Jiné proč může být etické – toto proč
směřuje k životnímu stylu těch, kteří
jsou pokřtěni v Duchu svatém, ale svým
chováním jakoby to popírali. V tomto
smyslu je třeba nezaměňovat dary Ducha
svatého s ovocem Ducha (Ga 5). V korintském sboru se projevovalo tolik nadpřirozených darů, včetně modlitby v jazycích, až jejich používání musel apoštol
Pavel korigovat svým prvním dopisem
do Korintu! I přes mnohou rozmanitost
darů se tam však také objevovaly případy štěpení sboru, nemravností a hádek.
A byly to věci tak hluboce zakořeněné, že
ještě mnohem později, po Pavlově smrti, římský biskup Klement ve svém dopise témuž sboru vyzývá sbor k jednotě
a posvěcení. Jak tedy zdůrazňuje Stanley
Horton: důležitým hlediskem je v tomto
případě ovoce Ducha. Ježíš totiž řekl: „Po
jejich ovoci je poznáte.“ (Mt 7,16–20).
Ať už jsou však ona „proč“ jakákoliv,
neměla by – jak už bylo řečeno – překrýt
ona „že“. To, že je modlitba v jazycích
spojena se křtem Duchem svatým, jsme
si již uvedli. Je také uvedena jako jeden
z devíti darů Ducha v prvním listu Korintským 12. kapitole. Ekumenická verze biblického překladu místo o modlitbě
v jazycích hovoří o modlitbě ve vytržení.
To může zavdávat podnět k myšlence, že
takový člověk se neovládá. Nicméně čtrnáctá kapitola stejného listu jasně hovoří
o tom, že duchovní dary, včetně modlitby v jazycích, jsou dány ke společnému
prospěchu a můžeme je ovládat. V tomto oddíle Pavel hovoří o pořádku v rámci veřejných bohoslužeb a zdůrazňuje, že
v zájmu společného prospěchu bychom
se měli modlit za výklad modlitby v jazycích tak, aby jí mohli okolní lidé rozumět a vzít z této formy modlitby užitek.
Pěkný příklad uvádí G. Wood ve zmíněné
knize Living in the Spirit: „Když jsem byl
čerstvý student na Evangel College, zažívali jsme tam onoho roku 1958 probuzení. Během jedné večerní bohoslužby se
někdo modlil v jazycích. Výklad přinesla
jedna ze studentek, která – pokud jsem
já věděl – dosud žádným duchovním darem neposloužila. Následně v noci byl
evidentně dotčen na našem pokoji jeden
student z Taiwanu. Řekl následující slova: ,Byl jsem velmi zarmoucen. Daleko
od domova a od rodiny, v cizí zemi. Ptal
jsem se, jestli Bůh o mně vůbec ví. Modlitba v jazycích pronesená během dnešního shromáždění byla v mém rodném jazyce, mandarín. A výklad byl dokonalým
překladem. Obrovsky mne to potěšilo
a ujistilo, že Bůh o mne ví‘“.10 Možná se
tento příběh může zdát malicherný – Bůh
„jenom“ někoho utvrdí o své přítomnosti. Ovšem každý z nás víme, jak je to pro
nás v některých okamžicích života stěžejní a důležité.
Pokud zůstaneme na této osobní rovině, můžeme vyzdvihnout další přínos tohoto daru. „Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe“ (1 K 14,4). V tomto smyslu
Pavel říká, že on má dar modlit se v jazycích více než všichni Korintští. Toto
slovo je možné dát do souvislosti s osmou kapitolou epištoly Římanům. Tam
je uvedeno, že Duch přichází na pomoc
naší slabosti, protože často ani nevíme,
za co se máme modlit, ale sám Duch se
za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Mnohdy přicházíme před Boha
a vlastně nevíme, za co se přesně modlit. Necháme tedy průchod jemu samotnému, aby se skrze modlitbu v jazycích
Duch přimlouval a tak nás samotné vedl
v modlitbě. Často se mi stává, že lidé přijdou na závěrečnou výzvu při kázání dopředu a chtějí se modlit. Mnohdy nevím,
za co specificky se s nimi mám modlit.
Mám však zkušenost, že jestliže se začnu
modlit v jazycích, po nějaké chvíli cítím
vedení k určitému tématu. Velmi často
z reakcí zjistím, jak moc přesné toto vedení je. A zůstávám přemožen Boží milostí a znovu a zas s povděkem oceňuji
tento dar, který nám Bůh dal.
Zajímavé je spojení modlitby v jazycích s Velkým pověřením. V závěru Markova evangelia Ježíš vysílá učedníky do
celého světa a říká, že ti, kdo uvěří, budou mimo jiné mluvit novými jazyky.
V této souvislosti je zajímavé zmínit, že
průkopník letničního hnutí Charles Parham po zkušenosti na Bethel Bible College, kdy studenti mluvili v jednadvaceti
známých jazycích, začal vyučovat, že misionáři se nemusejí učit cizí jazyk. Jedi10 WOOD, G. Living in the Spirit, str. 75.
né, co potřebují, je zkušenost křtu Duchem svatým. Tento postoj sice většina
pozdějších letničních vedoucích odmítla, on si jej však zachoval až do smrti.11
Již zmiňovaný Stanley Horton vidí užitek
daru jazyků ve čtyřech oblastech: v uctívání (1 K 14,2), v budování sebe samého
(1 K 14,4), ve vzdávání díků (1 K 14,17)
a jako znamení pro nevěřící (1 K 14,22)12.
Možná můžeme zůstat u tohoto seznamu s tím, že není možné na tomto místě
vyčerpat všechny perspektivy, ze kterých
je možné modlitbu v jazycích vidět. Důležité je zdůraznit, že vše, tedy i používání duchovních darů včetně modlitby
v jazycích, se má dít v lásce. Jazyky by neměly být nástrojem štěpení, nýbrž budování. Navíc letniční hnutí má důrazů víc
a fenomén jazyků tedy není možné vidět
osamoceně. Stejně tak bychom mohli hovořit o důrazu na znovuzrození, uzdravení, misii a evangelizaci, druhý příchod
Ježíše Krista apod. Mnoho z těchto důrazů nezastává letniční hnutí samo – je
součástí širšího těla Kristova. Přesto, či
právě proto, si i po oněch téměř dvaceti
letech stále myslím, že letniční jsou dobrým duchovním domovem s bohatým dědictvím, které by se nemělo opět ztratit
kdesi v historii.
Na závěr jedna zajímavost. Jedním
z oněch jedenadvaceti jazyků, jimiž postupně promluvili v modlitbě studenti
na Parhamově Bethel Bible College byla
i čeština.13 Není to svým způsobem výzva?
Radek Smetana,
zástupce biskupa pro vzdělávání
11 SYNAN, V. The Holiness-Pentecostal Tradition,
str. 92.
12 HORTON, S.M. Systematická teologie. Albrechtice: Křesťanský život, 2001. ISBN 80-7112-069-3. Str.
487.
13 SYNAN, V. The Holiness-Pentecostal Tradition,
str. 92.
Kalné vody a zakalený pohled
I
srael Bashing – „bušení do Izraele“ – se
zřejmě stává celosvětově jedním z nejoblíbenějších sportů. Po „Prolomit mlčení“ v červenci a „Goldstoneově zprávě“
v září zveřejnila Amnesty International
(AI) koncem října 2009 zprávu „Kalné
vody – Palestincům je upírán spravedlivý
přístup k vodě“. „Kalné vody“ jsou v angličtině (troubled waters) metaforou pro
„obtížnou situaci“ nebo „nepříjemné postavení“. AI, organizace, která si ve svém
nasazení za lidská práva tolik zakládá
na své nezávislosti, nestrannosti a serióznosti, se svou 104 stránek dlouhou
zprávou vskutku jaksi dostává na tenký
led.
Na jednoho Palestince se podle AI dostane v průměru sotva čtvrtinové množství vody proti množství, které je k dispozici Izraelcům. 200.000 Palestinců na
Západním břehu vůbec nemá tekoucí
vodu. Voda v pásmu Gazy je z více než 90
procent nevhodná k pití. Tato tvrdá čísla
AI podle všeho víceméně opsala z loňské
zprávy Světové banky, aby je pak prošpikovala srdcervoucími příběhy z všedního
palestinského dne, které ovšem opět vyhrabala ze starých periodik. To vypluje na
povrch nejpozději v okamžiku, kdy například němečtí rozvojoví pracovníci vyčíslují škody v německých markách, ačkoliv
se v Německu používají eura.
Ještě před oficiálním úvodem ke zprávě se čtenářům spolu se zprávou z jižního pohoří kolem Hebronu názorně
prezentují obrazy utrpení postižených,
a hlavně ovšem jeho viníci. Odpovědnost
nese jednoznačně izraelská armáda, která v jižním hebronském pohoří ničí vodní nádrže. Odůvodnění izraelských úřadů,
že Palestinci je postavili bez stavebního
povolení, se vůbec nebere v úvahu. Pro
AI je to jasné: palestinští vesničané mají
být vypuzeni, aby se umožnilo rozšíření
„nezákonné osady“ Susia.
Že se v jihohebronském pohoří už po
desetiletí vede válka o půdu, je nepochybné. Odkud ale AI bere jistotu, že nároky
Palestinců jsou oprávněné, kdežto Izraelců nikoliv? Na stránkách 6 a 7 dotyčné
zprávy se hovoří o „historickém pozadí“.
Zmiňuje se tu pověření, které dostala Británie od Společnosti národů, nikoliv už
ovšem výslovný úkol zřídit židovskou domovinu na území Palestiny, která tenkrát
ještě zahrnovala i celé Jordánsko.
Je tu uvedeno usnesení Valného shromáždění OSN z listopadu 1947 o rozdělení britského mandátního území Palestina, nikoliv ale skutečnost, že to bylo již
druhé dělení Palestiny, když už v r. 1922
tři čtvrtiny území přislíbeného Židům
přihrála Británie saúdskému emírovi
Abdalláhovi. Zdůrazňuje se tu více než
800.000 palestinských uprchlíků vyhnaných izraelskou válkou za nezávislost,
ale o stejném počtu židovských uprchlíků, kteří v téže době museli utéct z arabských zemí, nepadne zmínka.
Obsazení Západního břehu Jordánskem a pásma Gazy Egyptem mezi roky
1949 a 1967 se označuje jako „kontrola“. Velkoryse se přechází skutečnost, že
po celou tu dobu o palestinský stát nikdo nestál. Pak ovšem tato území „dobyl“
a „obsadil“ Izrael, a „v rozporu s mezinárodním právem anektoval východní Jeruzalém“.
Že svou propagandu provozují političtí aktivisté na palestinské stejně jako
izraelské straně, je pochopitelné. Proč se
k tomu však nechává používat „nestranná“ Amnesty International? Proč se tu
úplně vymazává pokojné soužití izraelských a palestinských „osadníků“ – často
nit takovou úřední a kritickou zprávu, že
celá řada obyvatel jeskyní v Hamře po
léta marně usiluje o uznání své židovské a izraelské příslušnosti? To jsou fakta – a každému, kdo zdejší situaci zná, se
vnucuje otázka, proč je AI zřejmě na jedno oko slepá?!
Izrael ovládá vodní zdroje a omezuje
volný pohyb Palestinců. Pásmo Gazy je
rdoušeno izraelskou blokádou. To všechno jsou známé věci a AI tyto aspekty situace v Izraeli a na palestinských územích
omílá kolem dokola do omrzení. Nápadné je, že tato obhájkyně lidských práv neztratí ani slovíčko o dnes již přes tři roky
uneseném izraelském vojákovi Giladu
Šalitovi. A za slovo jí nestojí ani raketové ostřelování Izraele z území Gazy, které
izraelským civilistům brnká na nervy už
skoro deset let.
Palestinský teror je zmíněn jednou jedinkrát, a to ještě jen v citátu izraelských
úřadů, které stavbu plotu či zdi obhajují jako „obranné opatření proti pronikání
teroristů, zbraní a výbušnin na izraelské
území“ – což je podle názoru AI přiroze-
Izrael
Ročník 22, leden 2010
Uprostřed města na ulici Omara-Al-Muchtara
proudí z přerušeného potrubí voda celé hodiny, aniž se o to někdo stará.
v obvodu téže vesnice na jihohebronské ně naprosto scestné, protože bariéra má
pahorkatině –, které zde trvalo prokaza- v první řadě zabránit Palestincům v lepším přístupu k vodě.
telně po desetiletí?
Nespravedlnost a nedostatky na straně
Proč se vůbec neberou v úvahu výpovědi izraelských osadníků, že palestinští Izraele by se neměly přehlížet. Ale AI to
Beduíni se do blízkosti jejich osad sta- sobě i Palestincům příliš usnadňuje, když
hují teprve od té doby, co od nich do- je vyvazuje z veškeré odpovědnosti. Ano,
stali vodu? Proč se mlčí o tom, že v již- Izrael kontroluje a sleduje, kolik vody Paní hebronské pahorkatině jsou i židovští lestinci vyčerpají. Ale co jiného se dá děosadníci, kterým komplikují život jejich lat? Nechat Palestince neomezeně vrtat
– rovněž židovští – konkurenti, třeba tím, a čerpat, když nejsou schopni ovládnout
ani svou vlastní milici?
že ničí závlahová zařízení a vodovody?
AI propagandisticky staví proti sobě
Neví snad AI, jak s Beduíny a zmíněnými obyvateli jeskyní zachází úřady Pa- fotografie izraelských osadníků na koulestinské samosprávy? Neměla by zohled- pališti a beduínských dětí hrajících fotbal
9
Izrael
ŽIVOT V KRISTU
I na palestinských územích najdete naplněné bazény, dokonce i v době krize,
jako je podzim 2009.
Izraelští vyjednavači samozřejmě zastuve vyschlé vodní nádrži. Bazény luxusních hotelů v Ramalláhu nebo Betlému povali zájmy svého státu a usilovali o co
či sousedící vily palestinských milionářů, největší výhody pro své krajany. Nebylo
jejichž soukromé bazény si co do velikos- snad úkolem palestinských vyjednavačů
ti nezadají s veřejnými koupališti osadní- zastupovat palestinské potřeby? Jestliže
ků – takové obrázky ovšem ve zprávě AI vedení Palestinské samosprávy svůj sen
o návratu tří až pěti milionů uprchlíků
nenajdete.
K AI se patrně nedonesla ujištění jak myslí vážně a ne jen jako antiizraelský
Palestinců, tak Izraelců, že v celé letité propagandistický trik, měla potřebu pithistorii vzájemných válečných konfliktů né vody pro tyto lidi zahrnout do svých
nebyla voda nikdy zneužita k vojenským požadavků.
Proč AI nevyžaduje od obou stran stejúčelům. Pro palestinské teroristy by bylo
hračkou zničit vodovodní potrubí do iz- nou odpovědnost? Každému nestrannéraelských osad nebo vodu otrávit. Stejně mu pozorovateli musí být jasné, že je
tak by mohli Izraelci svým palestinským iluzorní, že by Izraelci nebo Palestinci
sousedům prostě zavřít kohouty. Nic mohli se svou vodou hospodařit zcela
nezávisle bez ohledu jeden na druhého.
z toho se nikdy nestalo!
Podle dohod uzavřených v Oslo má Iz- Dohoda a návazná spolupráce je mezi
rael povinnost svým palestinským souse- oběma sousedy nutností. Zde neexistuje
dům dodávat určité množství pitné vody. žádná alternativa. Proč AI a mezinárodNikdo dosud Izrael neobvinil, že by tuto ní společenství, které financuje mnoho
dohodu nedodržel. Ani zpráva AI nekriti- vodních projektů v zemi, nevymáhá tuto
zuje porušení smluv Izraelem, nýbrž prá- nevyhnutelnou spolupráci?
Podle zprávy AI se třetina palestinské
vě tyto smlouvy. Podle názoru odborníků
nemohou dohodnutá množství vody ani vody – podle spolupracovníků GTZ dozdaleka pokrýt spotřebu palestinského konce celých 40 procent – ztrácí v neudržovaném potrubí. Nedostatečné zásocivilního obyvatelstva.
10
bování vodou a špatné řízení spotřeby
představuje podle Světové banky akutní
nebezpečí pro veřejné zdraví v Gaze.
I tento problém dokáže AI přičíst k tíži
izraelskému státu, který prý svou restriktivní politikou Palestincům znemožňuje opravu vodovodních sítí. Že v centru
Gazy z prasklého potrubí stříká voda
celé hodiny, aniž to někoho zajímá, ať už
izraelské vojáky nebo palestinské instalatéry, to je AI očividně zcela lhostejné.
Týden před zveřejněním zprávy AI
oznámila UNICEF instalaci dvou odsolovacích zařízení na jižním území Gazy.
21. října ohlásila palestinská zpravodajská agentura Maan bez komentáře, že
„minulou noc“ byl materiál „přeložen na
přechodu Kerem Šalom“ – což nasvědčuje, že izraelská blokáda není zdaleka tak
hermetická, jak se často tvrdí.
Mluvčí UNICEF Sadží Mughani slíbil,
že obě tato zařízení začnou během dvou
měsíců zásobovat 40.000 lidí. Při kapacitě
50 kubíků za hodinu vyrobí jenom tato
dvě zařízení za rok více než 400.000 kubíků pitné vody. Jestliže je to teď najednou tak jednoduché, uvést do provozu
tato odsolovací zařízení na úpravu mořské vody, proč se tak nestalo už dávno?
Proč kritika AI není adresována všem zúčastněným, nejen Izraelcům a Palestincům, ale i podpůrným organizacím OSN,
že léta mařily čas politickými tahanicemi, místo aby otevřely alternativní zdroje
pitné vody?
„Lovit v kalných vodách“ by se dalo vyjádřit i obratem „kalit vodu“. Amnesty
International si po své zprávě, hemžící
se věcnými chybami, musí nechat líbit
otázku, proč se rýpá v kalných vodách
antisemitského resentimentu, místo aby
věcným a vyváženým šetřením přispívala
k vyjasnění nepřístojností v Izraeli a na
palestinských územích.
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
29.11.09
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com
Ročník 22, leden 2010
mi bylo zvěstováno evangelium a já jsem
přijal Pána Ježíše. Pochopil jsem, že v ten
den se mnou mluvil On.
Na základě svědectví mládežníků z Luteránského sboru ve Staré Pazové ve Vojvodině v severním Srbsku, jsem se k tomuto sboru připojil a můj duchovní život
se odvíjel podle toho. A přece, při četbě
Písma, jsem se dozvěděl o Duchu svatém.
Protože jsem ve svém okolí nepotkal nikoho, kdo by měl nějaké projevy Ducha
uvedené ve Skutcích apoštolských, myslel jsem si, že vytržení už proběhlo a my
jsme tu zůstali jen jako plevy. To mě téměř zlomilo, a proto mi důvěrně sdělili,
že existují křesťané, mezi kterými se projevy Ducha manifestují na každých bohoslužbách. Tak jsem přišel do styku s letSvědectví Pavla Lešťana
niční církví v Novém Sadu a v Osijeku
arodil jsem se v roce 1964 ve Sta- užít jen na to, abych mohl jinými lidmi (dnes je tam teologická fakulta).
Dodnes vzpomínám na mou první náré Pazové v Srbsku. Během základ- manipulovat tak, jak se mi to hodí. Nání vojenské služby i po ní jsem se sledně mě popadla taková hrůza, že jsem vštěvu letničního sboru. Žasl jsem, že ty
začal zajímat o duchovno a intenzivně chtěl nejprve umřít, ale pochopil jsem, babky nejsou stejné jako u nás v kostejsem pokračoval ve studiu dostupné, žel že smrt v tom okamžiku by znamenala, le, nebaví se o kapustě, o tom, co říkala
okultní literatury. Vědomí vlastní nedo- že ta hrůza bude nekonečně dlouho trvat Anča, co říkala Zuza, o tom, co kdo udělal
konalosti a pocitu hříšnosti mě pronásle- a bude nekonečně nesnesitelná. Potom a která dívka s kterým chlapcem šla ulidovalo až do té míry, že jsem pochopil, jsem chtěl být odvolán ze života – jakoby cí, ale už hodinu před bohoslužbami tyto
že hříšník si nezaslouží žít ve vesmíru, vymazán, abych nikdy neexistoval... Ješ- sedmdesátileté babičky mluvily o tom, co
kde je všechno do nejmenší podrobnosti tě mnoho dalšího jsem v tu chvíli prožil, během týdne zažily s Pánem. Byl jsem
v souladu. Cítil jsem se jako cizí element nakonec dialog skončil tím, že jsem do- tím úplně unešený. Potom začaly bohoa meditoval nad tím, že by jediným vý- stal naději a vstávajíc ze země jsem řekl: služby, nebyla tam žádná liturgie, to bylo
chodiskem bylo, kdyby někdo spravedli- „Nevím kdo jsi, ale našel jsi mě. Budu tě super. Najednou jedna z těch babiček zavý zaplatil za můj promarněný život, ale následovat a ty dávej na mě pozor, abych čala zpívat v jazycích, to mě úplně srao nikom takovém jsem nevěděl. Sám sebe opět nezabloudil.“ O tři měsíce později zilo. Já jsem byl tak šťastný, že jsem nejsem prohlásil za mrtvého, abych mohl
pokračovat v pozemském životě. Párkrát
jsem se i pokusil o sebevraždu tabletkami. Nikdo o tom nevěděl, žádné následky
to nemělo, jen jsem se dobře vyspal.
Moje meditace o smrti a spravedlnosti pokračovala tak, že jsem jednoho dne
vyslovil rouhání: „Bůh musí být se mnou
spokojený, protože já jsem spravedlivý.“
Když jsem to dořekl, proběhla mi myslí
otázka, kterou jsem si nepoložil já sám:
„Kdyby ses teď postavil před Boha, co by
On na to řekl?“ Ale já jsem nadále tvrdil,
že by musel akceptovat to, že si uvědomuji svou hříšnost a to, že jedině smrtí
můžu získat vykoupení z této hříšnosti.
Potom se stalo něco, co jsem dlouho neuměl nikomu vysvětlit, ale dnes vím, že
to byl dialog s Pánem. Nejprve mi ukázal celý můj život až po současnost, a já
jsem musel uznat, že v něm není nic, co
by bylo hodné uznání. Bránil jsem se tím,
že jsem chtěl být dobrý a že jsem jedné
babce pomohl s taškami. Následovala
otázka: „Proč?“ Musel jsem uznat, že to
bylo jenom proto, abych získal vnější podobu dobrého, ale v mém nitru se nic nezměnilo. Dále jsem se bránil tím, že jsem
přece chtěl poznat pravdu. Znovu následovala tatáž otázka: „Proč?“ Musel jsem
Černohorský národní park Durmitor
uznat, že jsem poznání pravdy chtěl po-
Pane, našel jsi mě
a já tě budu následovat
Misie
Roku 2004 naše Nehemie dostala od Finské letniční misie – Fida Internation (náš dlouholetý partner) kontakt do Černé Hory. FIDA má přímo v hlavním městě Podgorici své dvě
misionářky. Dosud funguje podpora misie v Černé Hoře stejně jako u všech našich projektů,
tzn. informujeme o potřebách v Černé Horě (osobní prezentace, časopis Nehemia Info, web).
Snažíme se pro podporu misijní práce v Černé Hoře sbírat finanční prostředky (těch je v posledních letech nemnoho, tedy přesně řečeno vůbec žádné). Celkem dvakrát byli lidé z N.f.N.
přímo v Černé Hoře na průzkumu. V těchto dnech navštívil Českou republiku černohorský
misionář a pastor Pavel Lešťan, aby nás seznámil se situací ve své zemi, prohloubil přátelské
vazby a představil vizi, kterou mu Pán dává na srdce. Rádi bychom získali z několika sborů
cca 10 000,- měsíčně na pravidelnou podporu Pavlova platu. Chceme začít pořádat krátkodobé misijní výjezdy do Černé Hory, které by pomohly růst tamější církvi.
Leoš Cásek
N
11
Misie
ŽIVOT V KRISTU
promeškal, že ještě stále Duch svatý je na
zemi, že ještě stále existuje pravá církev.
Ačkoli jsem chtěl přestoupit k letničním, oni sami mě od toho úmyslu odradili s tím, že bude lepší, když zůstanu
tam, kde jsem, abych mohl mezi luterány hlásat plné evangelium. Poslechl jsem.
V říjnu 1987 jsem začal studium evangelické teologie v Bratislavě jako stipendista Světového Luteránského svazu. Studium jsem ukončil v roce 1992 a hned jsem
nastoupil jako kaplan v evangelickém a.v.
církevním sboru v Leštinách, okres Dolní
Kubín. Jako evangelický farář jsem působil v tomto sboru do března roku 1998.
Ale letniční zkušenost už ze mě nemohl nikdo vymazat. To se odrazilo i na mé
službě a nakonec to byl jeden z hlavních
důvodů, proč mi byla služba v ECAV na
Slovensku odňata.
Od dubna 1998 jsem pracoval necelé
dva roky jako sociální pracovník v Domově důchodců v Dolním Kubíně. Koncem roku 1999 jsem začal pracovat jako
finanční poradce v ING Nationale Nederlanden na vlastní živnost, až do roku
2002 (neosvědčil jsem se jako obchodník). Po neúspěchu v manželství a nucenému rozdělení s rodinou, jsem se vrátil do rodného města, kde jsem byl jeden
rok bez zaměstnání až do léta r. 2003, kdy
jsem dostal pozvání od pastora letničního sboru v Podgorici Jovici Bacvanskeho.
Má práce v tomto sboru trvala až do ledna letošního roku.
Vize pro práci v Černé Hoře
Vize, kterou jsem přijal od Pána, je vybudovat sbor domácího typu, složený
z mnoha buněk, které jsou silně povázané sítí, která má zachytit nejen nově otevřené buňky, ale všechny křesťany, včetně těch, kteří jsou v institucionálních
sborech. Prakticky by to znamenalo, že
by v Podgorici existovalo jen jedno společenství věřících – větší (jako existující
Mausoleum Lovcen Njegos
12
sbory) a menší (jako domácí skupinky)
sjednocené stejným cílem – vzájemnou
úctou a společnou modlitbou. Jsem si
vědom toho, že to zní jako utopie, i mně
to tak znělo, a proto jsem se té vizi bránil.
Důležitá věc v celém tomto projektu je ta,
že já nejsem klíčová osoba, která by to
měla vést. Mým úkolem je jen připravit
věci, ukázat na základy, které jsou Pánem
postaveny. Věřím, že velmi brzy Pán postaví muže, který bude nosným sloupem.
Dnes jsou v Černé Hoře pouze tři
evangelikální sbory. Dva v Podgorici
a jeden v Niksici. Misie je tu velmi těžká,
velké nepřátelství ze strany pravoslavné
církve, xenofobie a fámy o protestantech,
které si tu pletou se svědky Jehovovými. V Srbsku je církev příliš zahleděná
do sebe a svých problémů, a proto nemá
sílu na misijní úsilí za hranicemi. Vládne
tam velká nejednota a rivalita mezi pastory, nakolik je mi známo, v každé denominaci je podobná situace. Převládá mí-
nění, že lidé na Balkáně jsou příliš tvrdí,
a proto i pastor musí dbát na to, aby si
držel odstup od lidí, ale i od jiných pastorů. Málokdo žádá o radu nebo o zpětnou vazbu na svou službu, protože by to
mohlo znamenat, že si není jistý ve svém
jednání a tak by ukázal slabost. Možná
se mýlím, ale tomuto dojmu se nemohu
ubránit. Chorvati se pokoušejí prorazit
s rehabilitačními centry pro choroby závislosti RETO, které se velmi osvědčily.
Jeden z nich funguje v blízkosti Podgorice. Mají vlastní bohoslužby, myslím si,
že z praktických důvodů. Slušně se představili v letničním sboru, když se chystali
začít svou práci, ale nedočkali se žádné
významné podpory. Celkově, začít něco
v Černé Hoře se odváží jen někdo, kdo
už má vybudované nějaké jméno. Proto
je tak málo sborů, protože se v případě
někoho nového hned nastoluje otázka
o jeho kompetenci. Z toho stanoviska,
po lidsku, i já jsem jen nekompetentní...
,
S Pavlem Leštanem o Černé Hoře
M
ohl bys nám představit Černou
Horu?
Je to sice malá země, ale je nádherná. Příroda je fantastická. Když jsem
viděl krásu Černé Hory, vyhrkly mi slzy.
Každý, kdo ji viděl, řekne, že je to neuvěřitelně krásná země. Jsou tam čtyři národní parky a také moře. Je to sice malá
země, ale mají tam velký záliv a několik menších zálivů, takže délka pobřeží
je 293 kilometrů, samozřejmě nejsou to
všechno pláže, jsou tam i místa, na která
se nedá přijít, protože končí strmým srázem do moře.
Největším městem je hlavní město
Podgorica, které má 152 tisíc obyvatel.
V Černé Hoře žije také hodně uprchlíků.
Jen v Podgorici je kolem 6 až 7 tisíc romských utečenců z Kosova. Také na seve-
ru země žijí desetitisíce utečenců z Kosova, z Bosny a Chorvatska – a to kromě
Romů. Nemají se kam vrátit, protože jejich domy zabrali sousedé a už v nich
bydlí někdo jiný.
Jací tam žijí lidé?
Je tam postkřesťanská kultura, která
má mnoho pozůstatků z biblických principů, ale často z těchto pozůstatků zůstaly už spíše jen pověry.
Mezi lidmi je velmi silný komplex méněcennosti, který se kompenzuje touhou
ukázat se značkovým oblečením, drahými auty, BMW, Audi, i kdyby na chleba
nebylo, toto musí být.
Černá Hora je také velmi hrdá na to, že
jádro země nikdy nebylo obsazeno Turky,
ani nikým jiným, vždy měli nějakou suverenitu, autonomii. V zemi jsou oslavováni
hrdinové. V historii tam určitě byly velké
bitvy a mnohé hrdinské činy, to je pravda, ale častokrát ta hrdinství byla způsobená tím, že pravidlem bylo, že když se
syn vrátil z boje a nebyl ani zraněný ani
mrtvý, tak byl pro rodinu hanbou. Raději
byli, když zahynul, pak rodina měla někoho, kým se mohla chlubit.
Dále jsou velmi pohostinní, to je pravda, ale zároveň i nedůvěřiví k cizincům,
takže když jim někdo přináší nějaké nové
myšlenky a nové ideje, oni si je vyslechnou, ale když cizinci odejdou, zase si žijí
postaru.
Jaká je tam duchovní situace?
Hlavním centrem moci je klášter Ostrog s hrobkou biskupa Vasilije. Jeho fot-
ku mají skoro v každém domě na čestném místě jako ikonu. Vychází z ní moc,
které se všichni bojí. Je zde uctíván podobně jako Marie v katolické církvi. Jenže
tady je to muž, žena by neprošla, protože
společnost je patriarchální.
Většina obyvatel se hlásí k pravoslavnému vyznání. Když se v Černé Hoře
řekne protestant, řeknou vám: „Aha, vy
jste ti ze Severního Irska, kteří se tam bijí
s katolíky.“ Čili povědomí o reformaci
a protestantismu mají jen mlhavé. Když
jim řeknete o Husovi a Moravských bratřích, ani nepřipustí, že něco takového
bylo, „vždyť to v učebnici dějepisu nebylo“, řeknou vám.
Misie
Ročník 22, leden 2010
Jak jste na tom s křesťanskou literaturou, máte vlastní knihy, nebo se vše překládá?
Skoro všechno se překládá. Něco málo
knih pochází ze Srbska. Pokud literatura
není schválená pravoslavnou církví, lidé
ji ani nebudou brát vážně.
Skupinky by neměly přesáhnout deset po tom, kde je potřeba pomoci. Protože
lidí, když toho počtu dosáhnou, musíme když se soustředíme jen na to, abychom
ji dělit, protože jakmile je skupinka větší, jen my rostli, pak neuděláme nic a nelidé se začínají uzavírat a nechtějí se za- budeme růst. My se musíme dívat kopojovat, neumí pak být svobodní, a po- lem sebe a dělat misii přátelství tím, že
kud chceme rozeznávat a budovat všech si budeme všímat potřeb lidí, kteří jsou
pět služebností, pak lidé musí mít pro- na tom ještě hůř než my. A i proto mají
stor a dostatečný pocit jistoty, že mohou být skupinky propojené v síti, aby si lidé
A je podobný češtině nebo slovenštině?
Je to slovanský jazyk, dá se tam doro- něco říct bez toho, aby je ostatní odsou- všímali potřeb i v jiných skupinkách. Dokonce, když bude možnost v některých
zumět, není to až tak strašné. Jsou tam dili.
Velmi mnoho s lidmi pracuji individu- oblastech, jistě nebudeme se rozplývat
jen některé odlišnosti, například slovo
úžasné tam znamená hrozné, něco tak álně, setkáváme se o samotě a povzbuzu- do každého učení, a ustupovat a povolohrozného, že se to nedá snést, nemůže to ji je v tom, co vidím, že by asi mohli dě- vat z toho, co nám je určeno jako vize
znít v pozitivním smyslu. A potom třeba lat. Toto mám na srdci, že ti, kteří jsou ve a strategie, ale když jsou nějaké projekhodina jim zní jako godina a to zname- vedení mají odhalovat talenty a povolání ty, do kterých se můžeme zapojit s jinými
ná rok. Takže když u nás byl poprvé tým u každého jednotlivce, aby nikdo nebyl sbory, tak proč ne. To vše deklaruje jedz Čech, zastavili se u sborového domu nečinný. A to se netýká jen těch pěti slu- notu, kterou má Pán Ježíš rád.
a řekli: „Přijdeme za hodinku.“ Místní se žebností, ale i ostatních nadání. Lidé modivili: „Co? Vždyť teprve teď přišli. Urazi- hou sloužit i pečením koláčů nebo umý- Děkuji za rozhovor a přeji mnoho Božího požehnání ve službě.
li jsme je nějak?“ Takže jsou tam některá váním oken.
Dále dávám důraz na to, že se nesmíme
slova, která zní podobně, ale mají úplně
Ptal se Pavel Slepička.
uzavřít a dívat se na to, že nám je potřejiný význam.
ba pomoci, ale musíme se naopak dívat
Jakým způsobem chceš pracovat s lidmi?
Vize, kterou mi Pán dal, je skupinkový sbor, samozřejmě na základě letničního učení, nemůžu si pomoct, to se nedá
vyoperovat. Skupinek by mělo být více,
aby byla menší koncentrace a větší efekt.
Jeden komentář děkana biblické školy,
teď už je to teologická fakulta v Osijeku
v Chorvatsku, říká, že křesťané jsou jako
hnůj. Když jsou na hromadě, smrdí, když
se rozhážou, tak přinesou úrodu. Velmi
výstižné. Takže mezi skupinkami by měla
být silná síť, která by je spojovala, tak,
aby se lidé ve skupinkách občas i prostřídali, a konečný efekt by mělo být Boží
světlo v každé domácnosti.
Podgorica
Jakým jazykem se v Černé Hoře běžně
mluví?
Je to srbština, teď ji nazývají černohorský jazyk, v podstatě tam jen přidali dvě
písmena.
13
ŽIVOT V KRISTU
,
AC, křestanský sbor Liberec
se představuje
Sbory se představují
P
okoj Vám!
Jmenuji se Standa Hart a jsem pastorem sboru z Liberce, který se do
konce listopadu jmenoval KS víry, naděje a lásky, a k 1.12. 2009 se stal součástí Apoštolské církve a přijal název AC,
křesťanský sbor Liberec. Byl jsem požádán napsat krátký článek, ve kterém bych
sbor i sebe představil.
Začnu osobním představením. Je mi
34 let, jsem jedenáctým rokem požehnaně ženatý. S manželkou Jiřinou (která pochází z Prahy) jsme se poznali během společného evangelizování Vysoké
školy ekonomické v Praze. Máme 3 děti,
všechny od „M“: Míša chodí do 2. třídy
ZŠ, Martínkovi jsou 4 a Markétce 1 rok.
Oba s manželkou pocházíme z ateistických rodin a uvěřili jsme během dospívání. Já jsem se obrátil krátce po revoluci během studia v USA. Po návratu jsem
přesahovala rovinu života místní církve
a otevřela dveře k širšímu sdílení a příležitostem, které přesahují možnosti sboru. Jsem vděčný za to, že se teď stáváme
součástí církve, jejíž letniční učení je totožné s tím, co mám v srdci, čemu věřím
a co žiju a kážu.
Vizi založit sbor v Liberci jsme přijali v roce 2000. Po třech letech modliteb
a přípravy jsme byli s manželkou koncem roku 2003 vysláni do Liberce. Město jsme téměř neznali, nevěděli jsme ani
nic bližšího o dalších sborech, které zde
již působily. Jen jsme věděli, že je to velké město se spoustou nespasených lidí
a že nás Bůh povolal založit a vybudovat
zde církev, která bude nástrojem v Božích rukou ke spasení nových lidí a růstu věřících. Přijeli jsme pouze s naší tehdy dvouletou dcerou a s bláznivou vírou,
že „u Boha není nic nemožné“. Týden
po příjezdu do Liberce se nám
ozvala známá, sestřička, kterou
jsme znali roky, že se stěhuje
ze studií zpátky k Liberci a hledá si sbor. Členská základna vyrostla o 50 %! Postupně se začali nabalovat další lidé a hlavně,
k naší radosti, se začali noví lidé
i obracet. Byli jsme (a jsme dodnes) aktivní v osobní evange-
lizaci i v evangelizacích klasických. Sbor
postupně rostl a každý rok se obraceli
lidé. Nyní je nás kolem čtyřiceti. Máme
ve sboru hodně dětí a také hodně hostů,
za které se modlíme. Trvale vidíme, jak
Bůh pozvedá nové vedoucí a nové týmy
služeb. Chodíme na ulice s hudební skupinkou – máme již své tradiční místo v Liberci, letos chceme jít i dále v regionu,
promítáme evangelizační filmy, evangelizujeme osobně. Sbor je generačně průřezový, radostné je, že máme ve sboru hodně mužů a ve většině případů celé rodiny.
Postupně rozvíjíme službu chval a uctívání, na kterou chceme klást velký důraz.
S růstem sboru se rozvíjí i služba pro
děti a mládež. Těšíme se, že v této oblasti
přijmeme požehnání z aktivit a akcí AC.
Vždy jsme byli aktivní v podpoře světové
misie.
Sbor vnímáme jako síť. Síť lidí, ve kterých je v každém jednom ohromný potenciál Božích darů a povolání, ale ten
skutečný život a dynamika práce na Božím díle je až v tom, kdy se lidé spojí
v jednotě Ducha k týmové práci.
Navštivte nás na našich webových
stránkách www.sborliberec.cz. Napište
nám. Těšíme se na nové kontakty.
S přáním Božího požehnání
Stanislav Hart
pastor AC,
křesťanský sbor Liberec
Stanislav Hart s rodinou
duchovně vyrůstal v ECM Litoměřice,
kde jsem také přijal povolání do služby
pastora a studoval konferenční biblický
kurz s výhledem stát se metodistickým
kazatelem. Za tyto časy mám stále v srdci
velkou vděčnost. Bůh má své cesty a časy,
a tak jsme v určité době přešli pod záštitu sboru KCV Praha, který má v Praze
historii od roku 1993 a který nás následně vyslal k založení sboru v Liberci. Věřím, že náš současný vstup do AC zakončuje naše hledání skupiny sborů nebo
zdravě nastavené denominace, která by
14
Foto ze sborové dovolené
Ročník 22, leden 2010
Rozhovor s Alešem Navrátilem
A
leši, jak „to všechno začalo“?
Pro mne osobně „to“ začalo cca
v roce 1998. Tou dobou jsem již dva
roky pracoval jako zástupce biskupa pro
pastoraci a vzdělávání a hledal cesty, jak
zajistit naší církvi přísun zdravé teologie
nejen „zevnitř“ – od sloužících bratří, ale
také „zvenku“ – tj. ze zahraničí.
ství přeložilo výkladové poznámky k Novému zákonu (NZ) z americké „Full Life
Study Bible“ (FLSB) a tyto ležely od té
doby nevyužity. Říkal jsem si, že je škoda tolika vynaložené práce a peněz. Chtěl
jsem tedy tento projekt dotáhnout do
konce.
dě vydání jen samotného Nového zákona
bychom později obtížně hledali sponzory pro vydání samotného Zákona starého. Lidé raději přispějí na celou Bibli, než
jednou, na Starý zákon (SZ) samotný.
Já byl tehdy nadšený a po takové nabídce jsem přímo skočil. Jsem rád, že bratři z vedení církve souhlasili a mohli jsme
pokračovat v jednáních.
Jakých?
Především bylo potřebné zajistit biblický text. Když chcete vydat Bibli s výkladovými poznámkami, nestačí mít poznámky. Aby mohla Bible vyjít, musíte
zvolit překlad biblického textu a zajistit
si na něj copyright.
Říkáš „výkladové poznámky k Novému
Proč zrovna volba tak náročného projek- zákonu“. Ale teď vychází Bible celá. Jak
tu? Bible s teologickými komentáři pře- k tomu došlo?
ce není žádný malý začátek?
Jednoduše. Ale nepochybně z Boží mi- Jak jste to udělali?
Obrátili jsme se na Českou biblickou
Odpovědi budou dvě: Za prvé, tou do- losti.
bou jsem spolu s dalšími plánoval menší
Když jsme se setkali se zástupci ame- společnost, která vlastnila práva na využíprojekty, které byly dokončeny podstatně rického nakladatelství „Zondervan“, aby- vání ekumenického překladu Bible. Vyšli
dříve. Byly to „První kroky“ určené pře- chom jednali o obnovení projektu, ze- nám vstříc a my jsme copyright zakoupili.
devším začátečníkům ve víře, které vyšly ptali se nás, zda nechceme místo Nového
v roce 2000 a potom „Systematická teolo- zákona přeložit raději celou Bibli včetně Proč zrovna ekumenický překlad? Vždyť
gie“ vydaná o rok později. Takže nemělo Zákona starého. To bylo pro nás jako zje- dnes máme přímo paletu překladů, ze
jít o začátek ale pokračování plánovitého vení. Bratři totiž zároveň nabízeli finanč- kterých lze vybírat?
Dnes ano. Díky Bohu! Ale tehdy ješúsilí vzdělávacího odboru naší církve.
ní pomoc, což v případě rozšíření proZa druhé, jsem „šetřílek“. Velmi mne jektu na celou Bibli pro ně znamenalo tě další moderní překlady nebyly. Volba
mrzí, když přichází lidská práce nazmar. podstatně větší zátěž. Ptal jsem se, co je tedy nebyla pro nás výběrem ale jediným
Věděl jsem, že před léty naše nakladatel- k tomu vede. A odpověď zněla, že v přípa- možným řešením.
Ze života církve
O Studijní bibli
s výkladovými poznámkami
STUDIJNÍ BIBLE
s letničními výkladovými poznámkami
Po dlouhých letech práce nadchází okamžik vydání „Studijní bible“ s bohatým odkazovým aparátem a letničními výkladovými poznámkami (anglická verze používá název „Full
Life Study Bible“). Je použit u nás nejrozšířenější ekumenický překlad biblického textu. Bible je
doplněna plejádou studijních článků ke klíčovým
tématům jako např. uzdravení, křest Duchem svatým atd. Taktéž mapkami a stručnou konkordancí. Na českém trhu půjde o publikaci jedinečnou,
s rozsáhlým teologickým komentářem vynikající
úrovně, jehož kvalitu v zahraničí prověřily již desítky vydání v přibližně čtyřiceti jazycích. Pokud nemáte
ve své knihovně více obsáhlých biblických komentářů
ve světových jazycích, ve kterých se dobře orientujete,
bude tato nová Bible v současné době ve vaši knihovně nezastupitelná.
Bible by měla být do České republiky dovezená někdy v polovině ledna, a ještě v lednu bychom chtěli tuto Bibli distribuovat. Bible je v jedné velikosti, 23,5 cm x 16,5 cm a ve třech provedeních. Velikost jednotlivých provedení se může malinko měnit v závislostí na vazbě.
Tvrdá vazba: 495,- Kč, Měkká vazba ve dvojbarevné kožence: 890,- Kč, Vázané v kůži: 1080,- Kč
Nakladatelství Křesťanský život, Pod Červenkami 504, 735 43 Albrechtice
Tel.: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected], www.krestanskyzivot.cz
15
Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
Nyní již vím, že jsi nebyl u prvopočátků,
kdy se začaly překládat poznámky k NZ.
Přesto ale, nevíš, co vedlo původně bratry z našeho nakladatelství, že si vybrali
překlad výkladových poznámek zrovna
z FLSB?
Opět z mojí strany dvě odpovědi. Za
prvé, bratři z amerických Assemblies of
God (AoG) jsou již desítky let pro naši
církev oddanými pomocníky a partnery
na Božím díle. Nabídka na překlad a vydání zpočátku jen NZ vyšla od nich. Naše
nakladatelství mohlo tedy počítat s jejich
pomocí, což při tak velkém projektu je
velmi důležité.
Za druhé, FLSB je v teologické oblas-ti dlouhodobě letničním „bestsellerem“.
Byla dodnes přeložena do více jak čtyři-ceti jazyků a počtu vydání se bude zřejmě
obtížné dopočítat.
tu Bible). Jak jsem totiž řekl, je zaměnitelný za jiný překlad. Samotné výkladové
poznámky jsou však do jisté míry unikátní a skutečně vynikající. Kromě toho doplněné celou řadou výukových článků ke
klíčovým tématům: mluvení v jazycích,
uzdravení, církev atd. To vše doplněno
mapami, konkordancí…
Na kolik to přijde?
To je již téma pro naše nakladatelství,
které bude Bibli distribuovat. Dle mého
soudu je cena velmi vstřícná.
Takže ekumenický biblický text jste zís-kali, copyright na překlad výkladových
poznámek také. Jak to šlo dál?
Z mého osobního pohledu obtížně. Na
jedné straně se v České republice vystří-dali američtí misionáři, kteří nám v kon-taktu s americkými partnery byli nesmír-nou pomocí: bratři Steve Walent, James
Sabella a Jason Morisson. Ani jednomu
z nich nemůžeme být dosti vděční za
jejich námahu, vstřícnost a diplomacii,
se kterou zajišťovali naši komunikaci
s Amerikou.
Na straně druhé, tím, že se FLSB vydává
již desítky let v desítkách jazykových ver-zí, vznikly určité vyšlapané koleje. A pro
nás nebylo vždy snadné se do nich vejít
a vzájemně se s Američany pochopit.
Jaký problém? Biblický text jste měli
český, poznámky jste přeložili, Bibli vydali… Jaképak koleje a domlouvání?
Naše původní úvahy byla také takto
nekomplikované. Američané však trvali
na tom, že díky svým zkušenostem zajistí sazbu i vydání knihy sami. Tím pádem
i zapracování případných korektur.
Když toto vše dělají lidé neznající česky s českou knihou, je to nesmírně náročné pro všechny zúčastněné.
To je podle mého názoru hlavní důvod,
že se projekt protáhl na léta.
Ale je to za námi, ne?
Je. Osobně však mám naději, že současné vydání může být jen prvním „oťukáním“ českého trhu. Bude-li zájem, mohou
následovat jistě další, možná již s biblickým textem v jiném překladu.
Na co se mohou čtenáři těšit? Ekumenický text většina z nich zná…
Ekumenický text je v tomto případě
jen kostrou celého díla (při vší úctě k tex-
16
Co závěrem?
Závěrem chci určitě poděkovat všem,
kteří se na projektu podíleli ať již na
americké nebo české straně. Za jejich
obětavost, štědrost a u mnohých i profesionální mistrovství, které dali do služeb
dobré věci.
Děkuji Ti za rozhovor.
A já za Tvoji trpělivost. 
Ptal se Pavel Slepička.
Seznamme se
s Biblí podrobněji
C
ože? Další nová bible? Velikonoce jsem strávil s Biblí 21, prázdniny
se Studijním překladem KMS, Vánoce a Nový rok s Jeruzalémskou biblí
a už je tu další? Tolik let nic a teď čtvrtá bible během jednoho roku? Mám
si ji vůbec koupit? Bude to mít nějaký
smysl?
Ano, takhle nějak se budou možná lidé
ptát, až se k nim donese zpráva, že vychází Studijní bible s výkladovými poznámkami. Pokusíme se všechny pochybovače
přesvědčit, že to smysl má.
Studijní bible se od všech výše zmíněných liší: nepřináší nový překlad (je použit překlad ekumenický), ale bohatý
studijní aparát uzpůsobený ke každodennímu praktickému studiu Bible. Proč vůbec taková bible? Dejme slovo iniciátoru
této bible a autoru výkladových poznámek Donaldu C. Stampsovi: „Uvědomil
jsem si, kolik křesťanských pracovníků
potřebuje bibli, která by udávala směr
jejich úvahám i kázáním. … Později
jsem zjistil, že podobně po studijní bibli touží také kazatelé i laici. … Duch svatý touží působit v církvi a skrze církev
stejně, jako činil v pozemské službě Ježíše a jako konal dále v apoštolské církvi
1. století.“
Nyní se podívejme blíže na obsah Studijní bible. Každá biblická kniha obsahuje
úvod. Úvod obsahuje 1) osnovu dané knihy, 2) informaci o autoru a době sepsání, 3) záměr, s nímž byla kniha napsána,
4) stručný přehled obsahu knihy, 5) seznam specifických důrazů knihy a 6) rozpis četby, jehož aplikace umožní přečíst
celou Bibli za dva roky (SZ za jeden rok
a NZ rovněž za jeden rok).
Text každé biblické knihy dále obsahuje pod čarou výkladové a studijní poznámky. Tyto poznámky se neomezují jen na
výklady typu „toto hebrejské slovo znamená to a to“ či „tento text doslova zní
takto a takto“, ale jsou paterého druhu:
1) Výkladové. 2) Teologické. 3) Pro pravou zbožnost (vysvětlují, jak je důleži-
té zůstávat v úzkém vztahu s Bohem).
4) Etické. 5) Praktické. Studijní poznámky
obsahují dále obsáhlý poznámkový aparát z Písma i odkazy k jiným částem Studijní bible.
Do textu je rovněž zařazeno 77 tematických studijních článků (např. Bázeň Boží,
Podstata modlářství, Znovuzrození, Víra
a milost) a 43 různých přehledů, tabulek
a map (např. Židovský kalendář, Izraelští a judští králové, Dary Ducha svatého,
Dílo Ducha svatého). Ty pojednávají obšírněji a důkladněji o jednotlivých tématech a poskytují přehled o biblické geografii. V závěru knihy je zařazeno dalších
16 stran barevných map.
Studijní poznámky i tématické články
jsou psány z letničního pohledu, a představují proto teologický názor pouze
jedné části Církve. Autoři jsou si vědomi, že jakožto nedokonalí lidé pouze komentují a vykládají dokonalé Slovo Boží
podle svého poznání. Nečiní si proto nárok na neomylnost. Neomylný je pouze
Bůh. Jsme přesvědčeni, že i čtenáři z jiných církví mohou nalézt ve Studijní bibli
mnoho dobrého právě proto, že není zaměřena úzce teologicky, ale hlavně prakticky a zde teologické rozdíly nehrají žádnou roli..
Samotný biblický text je rozčleněn na
jednotlivé oddíly. Jejich nadpisy mají napomoci k snadnějšímu pochopení textu
a často odkazují na paralelní nebo podobné pasáže Písma. Biblický text je vysázen do dvou sloupců a mezi nimi je sloupec, který obsahuje odkazy k příslušným
souvisejícím místům. Biblický text dále obsahuje i poznámky k biblickému textu, které jsou převzaty z Ekumenické bible.
Na okraji mnoha stran čtenář spatří svislé linky a vedle nich jakési obrázky a biblické odkazy. Každý z těchto tematických ukazatelů představuje jedno ze
dvanácti důležitých témat letniční tradice, např. ovoce Ducha svatého, druhý
příchod Ježíše Krista či chození v poslušnosti a spravedlnosti. Symboly informují
o tématu označených veršů a biblický odkaz odkazuje k následující pasáži, která
se zabývá stejným tématem.
Studijní bible dále obsahuje tabulku
měr a vah, věcný rejstřík, index tematických ukazatelů, plán četby Bible, konkordanci a rejstřík k barevným mapám. Tabulka
Míry a váhy uvádí přehled starověkých
měr a vah použitých v biblickém textu
a jejich dnešních ekvivalentů. Věcný rejstřík čtenáře povede k nejdůležitějším studijním poznámkám a článkům. U každé-
ho hesla (např. Den Hospodinův/Páně,
Den odpočinku, Den smíření) nalezneme
odkaz na biblický text, studijní poznámky na dané téma a dále odkazy na úvody
k jednotlivým knihám a na studijní články. Index tematických ukazatelů uvádí
seznam oddílů Písma, které pojednávají
o 12 důležitých tématech (viz výše). Plán
četby Bible uvádí přehled četby Starého
i Nového zákona uspořádaný tak, aby
bylo možno přečíst SZ i NZ během jednoho roku. Ke Studijní bibli je přiřazena
rozsáhlá výběrová konkordance. (Mimochodem je to první konkordance k Ekumenické bibli vůbec.) Rejstřík k barevným mapám umožňuje nalézt jednotlivé
lokality na barevných mapách.
Doufáme, že jsme vás o kvalitě Studijní
bible přesvědčili nikoli množstvím svých
slov, ale silou argumentů, a že si Studijní
bibli koupíte a doporučíte svým bratřím
v Kristu, přátelům a známým.
Na závěr bychom chtěli popřát všem
čtenářům Studijní bible, aby z jejích stran
načerpali mnoho požehnání, a věříme, že
pro ně bude její studium stejně podnětné, jako bylo a je pro nás, kdo jsme se podíleli na přípravě jejího vydání.
Ze života církve
Ročník 22, leden 2010
Milan Hruška
První Čech a Studijní bible
s výkladovými poznámkami
ky k překladu, mnohdy užitečné pro odborníky, ale tato je šikovným výkladovým
komentářem pro každého, zejména pro
letniční křesťany. Budu to muset ještě vydržet než budu mít svou. Jsou tam barevpro kazatele. Je to systematická letnič- né mapy a má 2336 stran (KMS má jen
hoj.
Musím ti s potěšením oznámit, že ní teologie pro každého. Od pastora po 1562)! a jsou skoro stejně veliké.
jsem první Čech, co držel v rukou nově obráceného, protože je srozumitelS pozdravem Pavel Harabus
náš dlouho očekávaný studijní překlad! ná i obsáhlá. Nyní může každý věřící mít
Myslím, že je to skvělá kniha, protože přístup k informacím, které by jinak stá(Pavel je u mne na návštěvu v USA. Žáobsahuje Bibli, biblický slovník, konkor- ly každého pastora nebo učitele mnoho
danci i komentáře v JEDNOM SVAZKU! času vyučovacích hodin. Církev tak může dal jsem ho, aby napsal svůj první dojem z té
Bible poté co měl příležitost ji několik dní
Systém odkazů je udělaný tak, že velmi mít stabilní teologii pro každého.
Od studijního překladu KMS se liší tím, číst. Jason Morrison)
rychle získáš informace o jakémkoli biblickém tématu. Je to mobilní kancelář že KMS je zaměřena na textové poznám-
A
17
ŽIVOT V KRISTU
Kristova škola
Ze života církve
V
ních, Boží věrnosti, lásce a milosti, se
mě Duch Svatý dotkl. Cítila jsem Boží
dotek na svém srdci, byl tak něžný, ale
Pane, jak to chceš udělat? Ve své hlavě zároveň tak usvědčující. Z očí se mi hrnuly slzy a já jsem najednou věděla, že
a možná i srdci jsem hledala odpověď.
Možná to bude, až Pán vyslyší všechny slovo proroctví je pravdivé a že mu
mé dlouholeté prosby za spasení mých věřím.
Pochopila jsem, že se ani okolnosti nenejdražších, možná už brzy přijde průlom a budu vidět spousty zachráněných musí změnit k lepšímu a ani jiný zázrak
lidí. Opravdu jsem nevěděla, ale hlavně Pán nemusí udělat, aby se toto slovo nanevěřila. Můj nejmladší syn mi říkával: plnilo. Boží blízkost a úzké obecenství
„Mami, jak tomu nemůžeš věřit, když ti s Pánem nám mohou zabezpečit ty nejto Pán třikrát řekl?? On to může naplnit, krásnější dny našeho života.
Věřím, že Pán je věrný a že každé své zapro něj není nic nemožné.“ Cítila jsem se
slíbení naplní těm, kteří na něj očekávají.
zahanbená.
Ivanka Apetauerová,
Asi v polovině týdne, když jsem poAC Brno
slouchala vyučování o Božích zaslíbe-
polovině listopadu probíhal ve středisku Karmel ve Smilovicích další
cyklus vyučování bratra Clendennena, tzv. „Kristova škola“. Měla jsem
tu milost a možnost zúčastnit se. Musím se přiznat, že jsem nejela s příliš velkým nadšením. Věděla jsem, že dny jsou
opravdu doslova nabité vyučováním. Vydržím to vůbec? Nejsem zvyklá celý den
sedět, být soustředěná a poslouchat Boží
slovo. A bude to trvat deset dní. Co moje
hlava, záda a nohy?
Bratr biskup Martin Moldan nás na začátku ubezpečil, že je to opravdu velmi
kvalitně investovaný čas, a tak jsem byla
v očekávání.
Po dvou dnech mě bolelo úplně všechno, ale nechtěla jsem se vzdát. V neděli
večer jsme se se sestrou Janou modlily, aby nám dal Pán sílu do dalších dnů.
A v pondělí ráno byla naše těla odpočatá
a hlavy byly schopny přijímat další údery
Božího slova. Ano, byly to pro mě doslova
údery nádherného čistého Božího slova.
Téměř po každé lekci jsem musela činit pokání z nesprávných postojů a mnoha jiných hříchů. Duch svatý pracoval,
usvědčoval, ale také hojil a obvazoval.
Do mého života přišlo proroctví od
Pána, kterému jsem se zdráhala uvěřit.
Proroctví bylo určeno i mému manželovi. Pán nám asi před čtyřmi roky skrze
bratra Eda Trauta řekl, že ty nejlepší časy
jsou teprve před námi. S tím jsem neměla problém, vždyť vím, že v nebeském
království to bude nádherné, v Boží přítomnosti, bez hříchu, bez zápasů… Ale to
sem Bohu vděčný, že jsem mohl být beckému JÁ, a nechávali jsme Kristův žiproroctví znělo tak, že to bude tady na
součástí Kristovy školy (ve Smilovi- vot v nás přebírat vládu. Viděli jsme, co
této zemi.
cích). Byl to nádherný čas strávený jsme v Kristu a co On je schopen v nás
Tak tohle už byl pro mě problém. Asi v Boží blízkosti a pod vyučováním Bo- a skrze nás učinit. Bylo to volání po obza dva roky jsem toto poselství přijala od žího slova, které spalovalo vše, co v na- novení oltáře modlitby, půstu a poslušjedné sestry z Ameriky, a třetí totéž slovo šem srdci nepocházelo z Krista. Vše, co nosti Bohu a jeho slovu. Bylo to volání
přišlo letos v létě od bratra z Walesu.
jsme byli vyučováni, ukazovalo na Ježíše k církvi, aby povstala a odvrhla vše, co jí
Pán třikrát poslal toto slovo a já jsem Krista jako jediného Pána našeho života brání v tom, aby svět mohl znovu vidět
ho stále nemohla přijmout, vždyť nic a také jediný život, který stojí za to žít. Krista takového, jaký je, skrze jeho tělo,
tomu nenasvědčovalo. Svět je stále hor- Procházeli jsme cestou kříže, kdy jsme které kráčí v jeho moci, lásce a svatosti.
ší, zápasů neubývá, sil je čím dál méně. skrze Ducha svatého umírali svému soMichal Turčinek, AC Brno
Svědectví
J
Školící středisko Karmel, Smilovice
18
Moje zkušenosti z Kristovy školy
C
htěla bych se s vámi podělit o jedno ulehnu. Pak jsem si ale řekla: „Co mi to
malé svědectví, které mě hodně po- udělá, půjdu“. Tak jsem šla a ještě pěšvzbudilo.
ky, asi 2 km. Řekla jsem si: „Chci tam být
Minulý týden ve čtvrtek jsem byla hod- a slyšet co Bůh bude mluvit“.
ně nachlazená, bolelo mě v krku tak silně,
Ráno vstávám a sama jsem se nestačila
že mi bylo jasné, že to je minimálně jasná divit, mé tělo je úplně zdravé, nebolí mě
angína. Přišla jsem z práce domů a samo- v krku a nemám ani žádné další projezřejmě byla ještě fůra práce, kterou bylo vy nemoci. V pátek i v sobotu jsem pak
třeba zvládat, no a večer jsem měla jít do dělala venku, máme hospodářství, a dnes
sboru. U nás jsou ve čtvrtky lekce Kris- v úterý chci říct k oslavě Pána, že jsem
tovy školy a já jsem se přihlásila, že tam zdravá. Sláva Pánu, On činí zázraky.
budu chodit. Přemýšlela jsem, že to dnes
zabalím, když to stejně vypadá na to, že
Turoňová Anna
Zpráva
z tříměsíčního
intenzivního
kurzu KidsQuest
Drug Free
Z
Boží milosti se nám podařilo 7. září
2009 odstartovat misijní kurz KQ.
Ten byl realizován ve spolupráci
Kids Quest projektu s odborem dětí, odborem vzdělávání, střediskem Teen Challenge ve Šluknově a v neposlední řadě
i sborem AC ve Varnsdorfu. Naším cílem
bylo dostat prevenční protidrogový program do škol, do sborů, prostě do podvědomí církve a společnosti. A zároveň ho
také vystavit zátěžovým situacím, doladit
jej a dospět k tomu, aby byl církvi k dispozici častěji, než párkrát do roka.
Do kurzu se přihlásili 4 lidi naplno.
Pracovali bez nároku na mzdu a bydleli
ve středisku Teen Challenge ve Šluknově, daleko od domova. Doplnila jsem je
já (Mirka S.), David Ellmrich, pracovník
TC ve Šluknově, a příležitostní dobrovolníci převážně ze sboru AC ve Varnsdorfu,
celkem dalších cca 8 lidí.
Ze života církve
Ročník 22, leden 2010
Škola Kristova – zde jsem Pane
M
ůj život byl v posledních letech
naplněn zaměstnáním a prací kolem našeho nového domu. Cítil
jsem se jako na kolotoči, ze kterého nelze vysednout... Když přišla možnost přihlásit se na 9-ti denní „Kristovu školu“,
viděl jsem to jako jedinečnou příležitost,
jak zatáhnout za záchrannou brzdu a vystoupit. V posledních dnech před zahájením jsem musel bojovat o to, abych si
vůbec mohl vybrat dovolenou.
Velmi jsem se těšil na oddělený čas
plně vydaný Bohu a toužil jsem po doteku, který v mém nitru opět zažehne oheň.
Slovo bratra Clendennena bylo burcující a tak netrvalo dlouho a podobně jako
ostatní jsem se modlil, postil, činil pokání z nevydaného života a hledal Boží
náruč. Asi po třech dnech Bůh vyslyšel
mé volání a při společných modlitbách
jsem byl povzbuzen jeho dotykem. Ano,
Bůh je věrný a odpoví těm, kteří ho hledají. Bůh naplnil mé vlažné nitro svým
Duchem svatým a ohněm. Znovu mohu
vyznat Ga 2,19–20: „Jsem ukřižován spolu
s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře
v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ a Ř 8,15: „Tak Boží
Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží
děti.“
Vše v čem jsem padal, s čím jsem bojoval a snažil se pomalými krůčky odstraňovat ze svého života, je najednou pryč
a místo toho je v mém srdci pokoj a oheň.
Díky Pane za tvou lásku a trpělivost!
Chci povzbudit všechny, kteří stejně
jako já ztratili první lásku, jejichž srdce
jsou vlažná a z jejich života se stal běh za
spoustou povinností. Zastavte se a hledejte toho, který si nás zamiloval.
1 Janův 1,9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám
hříchy odpouští a očišťuje nás od každé
nepravosti.“
Martin Štěrba
19
ŽIVOT V KRISTU
Náš kurz
v číslech
Ze života církve
D
20
íky našim sponzorům, převážně
z USA, se nám podařilo koupit starší auto pro 7 lidí Mitsubishi L300,
se kterým jsme najezdili přes 4000 km.
Dětem jsme rozdali celkem 6 000 komiksů s názvem „Staň se tygrem!“ (rozuměj
Buď silný, moudrý a svobodný jako tygr, jedna z hlavních postav programu, a odolej
nabídce alkoholu či drog) a 4000 stejnojmenných náramků. Navštívili jsme 23
škol, kde náš program proběhl celkem
43 krát.
Mimoto se program uskutečnil ještě 7
krát ve spolupráci se sborem AC v Kolíně a následně 9 krát ve spolupráci s VOŠMT. Tyto programy byly představeny na
školách v Kolíně a okolí a personálně je
zabezpečovali hlavně lidé ze zmíněných
subjektů.
Během kursu jsme také přivítali americkou misionářku Jan Cunningham, která v Rumunsku pracuje nejen v projektu
Kids Quest. Během jednoho týdne odučila zhruba 40 hodin semináře pro pracovníky s dětmi. Za tento seminář zájemci
obdrželi 2 kredity v rámci celoživotního
vzdělávacího programu Ezdráš.
Kurz navazoval na úspěšnou práci Davida Ellmricha, který na školách působí
s prevenčními přednáškami zaměřenými
hlavně na druhý stupeň základních škol.
Prevenční program Kids Questu míří do
řad prvního stupně. Stávalo se také, že
si školy našly náš program na internetu
a pozvaly nás.
L
etošní tříměsíční kurz byl hodně
specifický. Nejenom svou délkou,
ale i složením týmu vskutku mezinárodním. Měl jsem možnost poznat blíže
lidi, které jsem znal z dřívějška, některé
více, druhé méně, ale i seznámit se s novými. Podle svých možností jsem se zapojil a vyjížděl s týmem do vzdálenějších
míst a častokrát i na více dnů. Protože
jsem rád s dětmi a obdivuji na nich jejich
živelnost, upřímnost a otevřenost, využil
jsem příležitosti předat jim pro ně vlastní a srozumitelnou formou poselství
o nebezpečí skrývajícím se v drogách, alkoholu a kouření.
Kromě radostných a příjemných chvil
KidsQuest přinášel i ty méně příjemné.
Někdy stačilo jen to, že člověk hraje stále dokola to samé, několikrát denně, což
může být občas hodně náročné a po této
zkušenosti chápu, že herci mají nelehký
kočovný život. Ale děti dokázaly jak mávnutím kouzelného proutku proměnit i ty
situace, kdy se mi už nechtělo před oponu. Vždy svou přítomností utvářely celé
představení, ve kterém se odrážela jejich
otevřenost, reakce a zapojení se. Jednou
byly k nezastavení, jindy seděly tiše a skoro nehnutě. Rozhodně bezkonkurenční
byly ty děti, které díky představení vstoupily do děje, povídaly si s námi a taky se
neostýchaly klaunům radit, co mají dělat
nebo raději nedělat. Jejich upřené pohledy a angažovanost mě vždycky znovu nadopovaly novou silou a chutí jít opět do
dalších představení. Ne nadarmo se říká,
že jiný kraj, jiný mrav, a Morava nejsou
Čechy – i na dětech to bylo poznat, co
město či škola, to jiné děti, různé reakce.
Jen jedno zůstávalo u většiny dětí stejné –
upřímnost a důvěřivost – a to je to, co na
nich nejvíce oceňuji.
Pokaždé bylo vidět, že se dětem vystoupení líbilo a absolutní idol pro ně byl samozřejmě tygr TJ, kterého děti doslova
zbožňovaly. Když se zbavily prvotního
ostychu a ty menší někdy i strachu, nadšeně skočily tygrovi do náruče a pomazlily se s ním. Stejně tak byli oblíbení i klauni. Bylo vidět, že celé představení nejvíce
ocenily děti z prvních až třetích tříd, páťáci někdy dávali více najevo to, že přece
oni už nejsou žádná prťata a jsou dost
velcí na takovéto představení, nakonec
ale i na nich byla vidět radost a nadšení.
Mám velkou radost z toho, že tolik kluků a holek školou povinných mohlo slyšet o nebezpečí, které na ně číhá v drogách, alkoholu a kouření, a uvědomuju
si, že je to jen nepatrný zlomek dětí v našem národě. Věřím, že má smysl – i když
tento program není primárně zaměřený
evangelizačně (ideální je, aby na něj navazoval KidsQuest Classic) – preventivně
pomáhat dětem, a tím je uchránit před
zbytečnými životními problémy a nezáviděníhodnými osudy. Přeju si, aby se
všechny staly opravdovými tygry – byly
silní, moudří a svobodní.
Chci poděkovat Bohu za otevřené dveře ve školách, svému šéfovi Martinu Pencovi za jeho vstřícnost i trpělivost, stejně
tak i celému týmu KQ a všem vám, kteří
jste na nás mysleli, doprovázeli nás svými modlitbami nebo poskytli střechu
nad hlavou, výborné jídlo či zázemí. I vy
máte podíl na této službě.
A co příště? Pokud budu schopen
a moci, znovu se rád zapojím.
Zdeněk Kratochvíl
Ročník 22, leden 2010
Ohlasy a výhled
do budoucna
Ze života církve
V
ětšinou máme velmi pozitivní ohlasy na program. Dětem, učitelům, rodičům, ale i policistům nebo lidem
věnujícím se prevenční péči se program
moc líbil (pro případné zájemce máme
k dispozici knihu, kterou jsme vozili s sebou a kam mohli všichni přispívat svými
poznámkami, pochvalami a připomínkami). Často jsme se setkávali s faktem, že
paní učitelky měly zprvu mírné obavy, že
program zaštiťuje křesťanská organizace.
Nakonec však měly zájem o další spolupráci na podobná témata. Dokonce nám
byla nabídnuta i pomoc při akreditaci
našeho programu.
Během třech měsíců jsme získali mnoS projektem Kidsquest jsem se blíže
ho cenných zkušeností. Ty mne vedou seznámil asi před třemi měsíci. Zrovna
k zamyšlení, jak dále pokračovat s tímto jsem totiž dostal výpověď ze své tehdejkonkrétním projektem (kromě prevenč- ší práce a čekalo mě pracovní volno. To
ního programu nabízí Kids Quest i čistě mělo kvůli mé čerstvě zlomené ruce trevangelizační program určený pro jed- vat asi tři měsíce. Do toho mi tedy byla
notlivé sbory, ovšem to je zase jiná ka- nabídnuta tato neplacená, leč zajímavá
pitola). Prezentace programu na školách práce či spíše služba. Tu jsem pro její poje časově velmi náročná. Osobně bych do slání přijal. „Možnost oslovit tolik mabudoucna chtěla jít cestou těsnější spo- lých dětí dobrou věcí přeci nemám každý
lupráce se sbory a většího zapojení míst- den“, řekl jsem si totiž. Navíc, přesto, že
ních členů do realizace konkrétních pro- tento projekt nemluví o víře, tak mi přigramů na školách. Intenzivní kurs, kdy jde jako kladná prezentace církve. A i jen
máme k dispozici stálý tým, nám poskytl na tom by přeci stálo za to se podílet.
mnoho výhod. Lidé v týmu se dobře znají,
V průběhu doby jsem pak hodnopředstavení postupně velmi dobře zvlá- til kladně nejen výše uvedené věci. Přídají, mohou cestovat a nabízet služby nosným jsem shledal také seznámení se
školám i sborům. Na druhou stranu re- s novými lidmi, či jen městy, ve kterých
alizace programu lidmi z místního spo- jsem dosud nebyl. Pár lidí, které bych jilečenství má také své výhody. Hostující nak nepoznal, bylo i v samotném týmu.
tým totiž přijede, odslouží a zase odjíždí pryč. Místní lidé zůstávají. Pokud by
se stali na několik dní i aktéry programu,
mohou být k dispozici dětem či vyučujícím i nadále k případným rozhovorům či
následné službě. A zájem o rozhovory či
další kontakt jsme registrovali na mnoha
místech, která jsme navštívili. Nehledě
na to, že aktéři programu získají účinkováním v programu dobrou zkušenost.
Manžele Benintendiovi, autoři projektu Kids Quest, již připravují další program, tentokrát opět čistě evangelizační,
s tématikou Vánoc. V naší kultuře by se
mohl stát dobrým nástrojem k získávání opět především dětí pro Ježíše Krista.
Budu usilovat, abychom během příštího
roku připravili tento program k realizaci.
Závěrem přikládám svědectví členů
týmu Kids Quest Drug Free kursu, pár
fotek a obrázků. Připojuji také velký dík
všem, kdo se na programu jakoukoliv formou podíleli. Bez investice každého jednoho z vás bychom nikdy nemohli oslovit tolik životů. Mirka Smetanová, Kolín
Vztahy v něm byly skvělé a věřím, že si
všichni stejně jako já užili nejen práci, ale
i plno zábavy.
Kidsquest Drug Free nám tedy skončil a já jen vzpomínám na ranní vstávání,
zalepené oči a únavu nebo tahání aparatury a rekvizit sem a tam. To však muselo
předcházet tomu, abychom mohli vidět
veselé děti podávající si ruku s tygrem či
skotačící děti plácající se s klauny. Věřím,
že z tohoto programu si neodnesli jen
ulití ze školy, ale i pravdy, které jsme jim
ukázali. A nesmím zapomenout na paní
učitelky, či pány ředitele škol, z nichž
většina byla nadšena naším vystoupením
stejně jako děti. Stálo tedy za to necelé
tři měsíce na tomto projektu a s tímto týmem „pracovat“? Já za sebe říkám „rozhodně a doporučuji to každému“!
Jindra Svoboda – zvukař
21
ŽIVOT V KRISTU
Kroky – nejen do nového roku
Ze života církve, Čtenáři píší
Č
M
ilí bratři, milé sestry!
miksy, recenze na filmy či knihy, články
Když se Česká Duha proměnila o přírodě, vyučující články (Krok za krov Kroky, dostala jsem od šéfredak- kem k Ježíši; Krok za krokem s Ježíšem)
torky Ireny Zemanové nabídku, zda bych nebo fotopříběh.
se na nich nechtěla podílet. Přikývla jsem
A tak mě napadlo, že možná podobný
s radostí a od té doby mám k časopisu časopis hledáte pro své děti a nebo byste
velmi osobní vztah. Začínala jsem na jed- se rádi stali našimi spolupracovníky. Čím
né rubrice – Plaveme proti proudu – což více lidí, tím více napádů. Čím více hlav,
jsou příběhy, které by měly naše děti po- tím pestřejší a zajímavější může časopis
vzbudit ve víře. Postavit se problémům být. Stačí do něj nahlédnout nyní a příště
v rodině, ve škole či mezi kamarády. Ně- už tam může být vaše „trocha do mlýna“.
které jsou zcela vymyšlené, pro jiné jsem Věřím, že křesťanský život přináší mnočerpala náměty ze skutečných událos- ho svědectví o tom, jak Bůh jedná s námi
tí našeho rodinného života. Postupem a s našimi dětmi. A to vše jsou cenné
času jsem začala psát 13-komnatu a ně- a neotřelé náměty.
které další články a zjistila jsem, že po
Seznámit se s KROKY můžete na invšech těch letech by to chtělo nové nápa- ternetové adrese www.kroky.cz Zájemci
dy, nové pohledy.
o spolupráci mohou napsat na adresu
Všem z vás, kteří KROKY neznáte: jed- [email protected] nebo na mou internená se o dětský křesťanský časopis, který tovou adresu [email protected]. Je
vzniká poskládáním článků jednotlivých možnost obdržet jedno číslo k nahlédnupřispěvatelů (všechny prochází rukama tí zdarma nebo si objednat ročník 2009
šéfredaktorky). Má za úkol zasáhnout za poloviční cenu; rovněž na výše uvedeširší věkovou kategorii dětí. Ne všechny ných emailových adresách.
články jsou vhodné pro předškoláky, své
Na všechny reakce se moc těším a do
najdou i čtrnáctiletí. Ale hlavní věková nového roku přeji všem čtenářům ŽvK
skupina je 8-11 let. Témata jsou různo- Boží požehnání.
rodá. Najdete v něm články o evoluci, koMichaela Švecová, AC Vyškov
22
Možná přijde
i antikrist?
lánek, který budete číst, není popisem věcí, které se nutně musejí stát.
Je pouze upozorněním, abychom byli
připraveni, kdyby se staly.
Křesťanům, kteří pozorně sledují dění
kolem sebe, nemůže jistě uniknout pohyb na světové scéně, kterou stále více
ovládá okultismus. Setkat se s ním, a to
v nejrůznější podobě, je možno prakticky
všude. V politice, vědě, kultuře, školství,
zdravotnictví, kriminalistice a mnoha
dalších oborech lidské činnosti. Aniž bychom si to nějak zvlášť uvědomovali, stal
se běžnou součástí našeho života. Jeho
působení nejsou ušetřeny ani děti, a to
již od nejútlejšího věku. Konečně praktikuje se i v církvi a nejenom katolické.
Situace dospěla tak daleko, že věci, které se ještě před několika málo lety zdály
být pouze námětem pro sci-fi, jako například nastolení Nového světového řádu,
se dnes jeví jako uskutečnitelné. Ti, kdo
na podobná témata až donedávna pouze
diskutovali, teď velice rychle přecházejí
od slov k činům. Například rok 2012 se
má stát rokem převratných změn v politicko-společenské sféře.
Jedná se pouze o další humbuk, nebo
se děje cosi podstatného, co od samého
základu změní tvář lidské společnosti?
„Demokracie, coby vláda mafií, selhala
a lidé o ní nestojí,“ můžeme slyšet z nejrůznějších stran. „Nadešel tedy čas přijít
s něčím novým a my to nové můžeme nabídnout!“
„Končí éra církve a měli bychom dodat:
Konečně! S jejím nezadržitelným pádem
je naprosto přirozené, že si lidstvo jako
živočišný druh žádá dominantního VŮDCE, který by namísto Boha stanul v čele
lidské tlupy!“
„Rok 2012 není koncem světa. Naopak,
tento rok bude rokem nastolení Nového
světového řádu, který lidstvu zajistí nebývalý rozkvět a prosperitu!“
„I ti nejzapřísáhlejší pochybovači se již
brzy přesvědčí, že nemluvíme do větru.
Naším cílem není nic menšího ani většího než Nový světový řád!“
Věty hozené jen tak do vzduchu nebo
realita blízké budoucnosti?
Znepokojující je, že za takovými a podobnými výroky nestojí nějaká malá skupinka slavomanů, kteří by si rádi vynutili pozornost široké veřejnosti. Jedná se
o politické, vědecké, ekonomické a hlavně movité k okultismu tíhnoucí globalizační špičky s celospolečenským dosahem vlivu. Naplněním jejich činnosti
je pád starého a nastolení nového. Že
se v tomto směru začínají věci skutečně hýbat, a to v celosvětovém rozměru,
je neoddiskutovatelné. Hroutí se ekonomika, zdravotnictví, školství, soudnictví,
věda a další instituční celky, které ještě
donedávna neměly žádné problémy. Do
očí bijící je rovněž bezprecedentní morální úpadek, který likviduje společnost
v daleko širším měřítku, než by to dokázal zmutovaný vir „prasečí“ chřipky. Není
pochyb, že se jedná o destrukci záměrnou a řízenou s ďábelskou rafinovaností.
„Nic již nebude tak jako dřív!“ prohlašovali jednohlasně odborníci po ekonomické krizi odstartované na WALL STREET.
Diskuze o nutnosti nastolení Nového
světového řádu má svůj vznik v období
„studené války“.
Od samého počátku se v nich angažovali zástupci všech světových velmocí, včetně církevních hodnostářů a dalších představitelů světových náboženství
a rovněž skupin tíhnoucích k okultismu či spolků jej praktikujících. Impulz
k těmto setkáváním všech lidí „dobré
vůle“ přišel s největší pravděpodobností z Tibetu. Mimochodem někteří čtenáři
si jistě vzpomenou na první celosvětové
meditativní soustředění okultistů v roce
1992, a to právě za Nový světový řád. Tyto
meditace pokračují dodnes a z velké části je lze přičíst na vrub aktivitám pana
dalajlámy.
Svět i církve se dnes obávají sílícího
vlivu islámu. Oproti tomu celosvětová
manipulace stran okultistů a jejich krajně nebezpečná činnost nechává širokou
veřejnost v klidu. Globalizační snahy
mají tedy dostatek volného prostoru připravit vše krůček po krůčku pro nastolení vlády, v jejímž čele nemusí ještě nutně
stanout Antikrist, ale ti, kdo jeho vládu
předejdou.
Jako křesťané bychom neměli brát dění
kolem nás na lehkou váhu. S nastolením
Nového světového řádu je totiž plánována i totální likvidace církve. Jak mi nedávno řekl jeden můj známý, okultista:
„Budoucnost nemá žádné místo pro ty,
kdo vyznávají Ježíše Krista jako jediného
Spasitele světa.“ Pak se mile usmál, je to
hodný a milý člověk, a dodal: „Je ti doufám jasné, že se jedná i o tu vaši církev.
Tak se podle toho zařiď!“
Je docela možné, že se v blízké budoucnosti střetneme s okultismem v podobě,
v jaké jej doposud neznáme. Mocné dílo
lži a podvodu zaplaví zemi. Pokud do té
doby nepřijde náš Pán, čeká Církev nejenom život na periférii, ale počítat bude
zřejmě nutné i se ztrátami na životech.
Otázka, zda jsme pro evangelium Ježíše
Krista ochotni položit i život, se může
stát velice brzy aktuální i tam, kde ji cír-
kev nemusela již značně dlouhou dobu řádu v roce 2012 nebude doba, která Krisřešit. Hodně v tomto směru napovídá tovy následovníky čeká, lehká. Postavit se
i celosvětově se vzmáhající vlna nenávis- bezvýhradně na stranu Beránka a nelašti vůči Jménu Ježíš, Izraeli a s tím samo- kovat dále se světem je jediná možnost,
jak jí projít vítězně.
zřejmě i vůči Církvi.
Účelem tohoto krátkého zamyšlení
Ježíš svým učedníkům řekl: „Budete
není vyvolat strach. Jedná se o pouhé
upozornění, že situace se do budoucna v nenávisti mezi všemi národy pro mé
může vyvíjet zcela jinak než různá „pro- jméno…, ale doufejte, já jsem přemohl
roctví“ o dlouhé době pokoje a církevní- svět!“
ho mega-růstu.
Pavel Dolejší,
Jedno je však jasné již dnes. I bez příVeselí nad Lužnicí, sbor AC Čáslav
padného nastolení Nového světového
Svět ve vašem pokoji?
M
ožná si někteří pamětníci vzpomenete na velké reklamy s tímto
sloganem, každopádně se to dá
vyložit různě.
Jednu uplynulou zářijovou neděli, ve
shromáždění AC Oldřichovice zaznělo svědectví na toto téma: Svět ve vašem pokoji…
Řekněme si poctivě, kolik z nás ve
svých obývacích pokojích nebo dokonce
ložnicích máme tu „kouzelnou“ krabici,
vysílající modré či barevné světlo mockrát večer (někdy i přes den!) do našich
myslí, srdcí. A nejen to světlo. Mnohem
děsivější je obsah televizního vysílání,
kterému mnohdy dáváme více prostoru, než si zaslouží. Pak se stává, že naše
postoje se netvoří podle toho, co čteme
v Bibli, ale podle toho, co se odehrálo během posledních pár dílů nekonečného
seriálu. Chceme chodit s Bohem, chceme
být svatí, chceme, abychom voněli nevěřícím, ale o čem si s nimi budeme vlastně
povídat, když poslední myšlenky zobrazují superfilm, který jsme nedávno shlédli… Jak chceme naše děti chránit od hříchu, když jim dovolíme sledovat v TV to,
co jim nejen vůbec nenáleží, ale nakonec
se s nimi díváme a možná si alibisticky
říkáme „no co, však ať se ve škole necítí hloupě, když se spolužáci zeptají, jestli
už viděl poslední díl Pirátů z Karibiku“.
Ach jo, kdy se konečně a statečně pod-
volíme Boží vůli a nenecháme si televizí
mluvit do života?
Je jasné, že to, co jako rodiče dětem
ukazujeme na svém životě, to opakují,
a to, co jim dovolíme, s nadšením dělají.
Jak prosté. Pokud by nás viděli, že žijeme
naplno s Ježíšem, a náš život by byl na
100% podřízen Pánu, nemuseli bychom
řešit, zda naše děti mají zlé sny (z hororu) nebo agresivní chování (filmy s bojovým uměním) nebo dokonce zda mládež
uvažuje – neuvažuje o čistém způsobu
života (filmy s předmanželským sexem,
s večírky) apod.
Nedovolme, aby ten Zlý ovládal nás
nebo naše děti právě kvůli televiznímu
vysílání nebo nevhodnému filmu na DVD.
Věnujme se prospěšným věcem, raději
veďme děti k aktivitě, ke čtení, ke sportu
a hlavně ke vztahu s Ježíšem. Vždyť jsme
tady na Zemi všichni jen nakrátko a svá
občanství máme v nebesích. Investujme
svůj čas do hledání Božího království a…
Dalo by se toho vyjádřit mnohem více,
ale asi je to zbytečné, protože každý snad
cítíme někde v nás, vevnitř, že ne všechno, co děláme, prospívá. Na základě tohoto svědectví byl čas na pokání a již dnes,
kdy svědectví píši na PC, vím, že několik
mladých, ale i dospěláků pokání učinilo
a učí se, jak získaný čas využít. Najednou
zjistíme, že TV nás celou dobu okrádala
a světe div se, už nejsi v našem pokoji!
Kéž by těchto pár
vět bylo inspirací
pro změnu životního stylu pro další
ze čtenářů tohoto
čísla Života v Kristu. Všem nám přeji Boží sílu vytrvat
v dobrých rozhodnutích.
Čtenáři píší
Ročník 22, leden 2010
Hana Penkalová, AC
Oldřichovice
23
ŽIVOT V KRISTU
Jak Nový den zaspal
Povídanky, Recenze
V
24
stávej, no tak vstávej přece!“ To se
už vážně jednou zlobila Venuše. Ně„
kdo jí říká Jitřenka, to když je na ranní obloze a pečlivě sleduje, co se kde děje.
Zlobila se marně. Nový den ne a ne vstávat. Jenom se líně protáhl, otočil se na
druhý bok a spal dál. Jitřenka se raději
schovala za mrak, aby nemusela koukat
na to nadělení, co se stane, když Nový
den nevstane. A taky že se stalo.
Markétka vystrčila hlavu z peřin, a když
viděla, že je pořád kolem tma, tak se
zase honem zatulila zpátky a marně jste
jí mohli říkat, že za chvilku musí jít do
školy. Co by tam taky po tmě dělala, že?
Pro jistotu si přetáhla peřinu přes hlavu,
aby bylo všem jasné, co si o tom vstávání myslí.
A Markétka nebyla sama. Zaspali i pekaři, ale i pan řidič autobusu, který měl
všechny odvézt do práce.
Ten totiž nikdy
p
nenatahuje budík, vzbudí ho sluníčko.
No ale jak ho mohlo
vzbudit, když
m
Nový den ještě
je spal?
Jitřenka si lámala svou
stříbrnou
stříbrno hlavinku, jak to
všechno
ještě zachránit,
všech
až konečně
dostala nák
pad.
pad Co takhle zkusit
vzbudit
Včerejší den?
vzb
A hned to šla vyzkoušet.
še Zatahala jej za rukáv,
k udělala na něj ty
nejkrásnější
oči, jaké
n
dovedla
a pěkně pod
vídá:
„To byl ale včera
ví
krásný
den. Takových
krá
kdyby
kdy bylo více. Škoda,
že nejde
vrátit.“ Včerejn
šek se celý zatetelil spokojeností
kojenos nad tou chválou
a hned na
n to: „A proč by ne?
Co není, může
mů být.“ A hned vyskočil a pustil se do práce. Ani si
moc neuvědomil, že takhle Markétka
znova rozbije ten svůj
sv nový hrníček na
dostane ččtyřku z češtiny a taččaj, Pavlík
lk d
tínka začne bolet zub, který stejně nakonec pan zubař bude muset vytrhnout.
A všichni si nakonec pomyslí: „Že jsem
jenom vstával, vždyť je to to samé, co včera. Jak je to možné?“ A jak to šlo všechno
stejně jako včera, tak každý hned věděl,
co se za chvilku stane a někdo se těšil
a někde se úplně lekal a volal: „Nenene, proč dělám stejné chyby, jako včera?“
Nejhůř na tom byl Pavlík. Tak se snažil,
aby si tu čtverku opravil, fakt se učil a nejednou jakoby v té hlavě zase nebylo nic
z toho, co se večer přece tak pořádně učil.
Ale Pavlík nebyl hloupý. Naopak. A tak
když přišel do školy a uviděl Markétku,
jak je smutná, že zase rozbila hrníček, jak
paní učitelka ve středu rozdává diktátové sešity, když ale vůbec nemá být čeština, pochopil, že něco není v pořádku. Jak
tak nad tím přemýšlí, oči mu zabloudí
k obloze, a co to tam vidí? Za mrak se
schovává Jitřenka, která už touhle dobou
normálně není vidět, ale dnes ano a byla
celá červená. To jak se styděla. Zachytila Pavlíkův překvapený pohled, sklopila
oči a jenom špitla: „Když já jsem vážně
chtěla pomoct. Já jsem vůbec nepomyslela na to škaredé, co se včera stalo, já jsem
chtěla vrátit jen to pěkné. A Nový den ne
a ne vstávat, tak co jsem měla dělat.“ „Tos
to teda pěkně vymňoukla!“ zabrblal zamračený Pavlík. Jenže u něj zrovna stála
paní učitelka, koukala mu přes rameno
do sešitu a její hlas zněl stejně jako včera: „Kdes nechal hlavu? Jestli to hned nespravíš, tak z toho nic lepšího než čtyřka
nebude. Já ti dám, že jsem to vymňoukla!“
„Ale to jsem neříkal vám,“ zaúpěl Pavlík.
A vtom se to stalo. Jitřenka najednou
dostala nápad, jak ten Nový den rychle
probudit. No přece mrak jí pomůže. On
byl veliký, ale strašně lechtivý. A Jitřenka jej začala lechtat a foukat do něj a on
se chechtal a hnal oblohou, až byl přímo
nad postýlkou, kde pořád spal Nový den.
No a to už úplně brečel smíchy tak, že
z toho byla malá průtrž mračen. Než se
Nový den vzpamatoval, bylo v celé postýlce mokro a studeno. „Brr, fuj, jejda honem ven, honem pryč z postele.“ A hned
bylo dobře. Pavlík koukl do sešitu, opravil všechny chyby, tatínka nebolel žádný
zub a Markétka? Měla svůj nový hrníček
a opatrovala jej, jako malý poklad, protože se jí strašně moc líbil. Doma se Pavlík
zeptal tatínka: „Tati, je možné, aby se někdy zastavil čas?“ Tatínek, když už jej nebolel zub, měl dobrou náladu, šibalsky se
usmál, otevřel Bibli a řekl: „Tak pojď, já
ti o tom něco přečtu.“ A četl, jak Chizkijáš onemocněl a jak Bůh zastavil čas, aby
jej přesvědčil, že vyslyšel jeho modlitby
a že ho zázračně uzdraví. Nevěříte? Tak
si to honem pojďte přečíst také. To musíte otevřít Bibli, najít 2. Královskou knihu,
dvacátou kapitolu a číst a číst.
A také Jozue bojoval, aby získal zaslíbenou zem a slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den.
Tak Hospodin bojoval za svůj lid. Vojsko totiž potřebovalo světlo, aby dosáhlo
vítězství.“ Pro Boha je totiž možné úplně všechno!“ A tak zastavil čas, zastavil
slunce na jeho cestě po obloze.
I pro tebe může udělat zázrak, když to
bude potřeba.
Dana Navrátilová
Nepřemožitelné
světlo
N
akrájej mi to na žížalky“, říkává náš
čtyřletý Ondra, když je mu něja„
ký krajíc chleba příliš tlustý, velký
nebo těžký do ručky. Boží pokrm: jeho
Slovo, jeho záměry a skutky, které nás
mají nasytit a vybudovat naši víru, jsou
nám také někdy těžké, hutné, příliš nestravitelné…(Možná jsme trochu rozmazlené děti?)
Myslím, že bratr Rudek Bubik se pokusil nám předložit několik pořádných
krajíců (rekonstruovat některé příběhy
našich bratrů a sester žijících v historii)
a nakrájel nám je, abychom se snáz do
nich pustili.
V minulosti živých křesťanů to byla
vždy znovu Boží moc, která z „proher“,
strachu, bolesti a dokonce i smrti dokázala nechat vzejít světlo a Boží slávu
a také nový život, důvěru a radost...
O tom je, myslím, kniha Nepřemožitelné světlo od emeritního biskupa Rudolfa
Bubika. Může obohatit váš duchovní stůl
s chlebem. Je to „na žížalky“, nebojte se.
Veronika Kmetová,
AC Lysá nad Labem
NEPŘEMOŽITELNÉ SVĚTLO
Rudolf Bubik
Formát A5, tvrdá vazba, 327 stran.
Cena: 245,- Kč
Nakladatelství Křesťanský život
Pod Červenkami 504, 735 43 Albrechtice
Tel.: 558 742 323, 558 711 436
E-mail: [email protected]
www.krestanskyzivot.cz
Ročník 22, leden 2010
ZVEME VÁS NA 2. MODLITEBNÍ
SETKÁNÍ PRO ŽENY
Kde? Kolín, V Zídkách 402, 280 02
Kdy? 23. ledna 2010, od 9:00 hodin
Budeme se modlit v sedmi půlhodinových blocích za témata, která jsou
nám ženám blízká. Provázet nás bude
biblický příběh z knihy Ester. Podrobný program naleznete na www.evanet.
estranky.cz.
Ve chválách nás doprovodí sestry
Tesárkovy a spol.
Na modlitební setkání se nemusíte dopředu přihlašovat. Budeme rádi,
pokud budete moci tento čas strávit
v půstu, nabízíme ale duchovní stravu
v čase snídaně, oběda i svačiny.
Předpokládaný konec bude okolo 15:00, můžete se ale zdržet déle
a shlédnout film o královně Ester.
Těšíme se na Vás!
Olga Moldanová
Úsměvné i poučné střípky z minulosti
M
své neoddiskutovatelné trhliny. Zároveň
ilí čtenáři Života v Kristu!
Náš krátký seriál, několika po- z nich však dýchalo cosi zvláštního, řekrůznu sebraných příběhů nazva- li bychom mile domáckého. Nejlépe to
ný „Střípky z minulosti“, bychom rádi snad vystihl jeden dabér z tehdejšího
uzavřeli básní, která stejně jako stovky barrandovského filmového studia, jemuž
ostatních, vznikla za minulého režimu, se několik kazet dostalo do rukou:
„Strašné..., opravdu strašné,“ neskrýval
a to z touhy přinést lidem evangelium.
Recitovaly se při tehdejších evangelizač- zděšení, „ale ať mi někdo vysvětlí, proč
ních shromážděních, „sborových dnech“, nemohu jinak, než tuhle hrůzu stále doa mnoha dalších křesťanských setkáních, kola poslouchat?!“
O několik let později jsme se s tímto
na kterých nechyběli ti, kdo se s evangeliem setkali poprvé v životě. Také se, stej- mužem, nyní již znovuzrozeným křesťaně jako nekonečná řada písní, nahrávaly nem, setkali právě v jednom domácím
na audio kazety. Existovala rozsáhlá síť nahrávacím studiu, kde namluvil svým
těch, kdo se starali, aby se tyto amatér- sytým, příjemným hlasem Bibli pro neské nahrávky dostaly na nejrůznější mís- vidomé...
Zkuste si tedy přečíst následující báta, z nichž se opět šířily dál. Dnes by si
již zřejmě nikdo netroufl říci, jaké množ- seň, starou něco přes třicet let. Co se
ství kazet kolovalo v tehdejším Českoslo- umělecké stránky týče, jistě si zaslouvensku. Každopádně by se však jednalo ží řadu připomínek. Není však vyloučeno, že umění – neumění, úroveň – neúo šestimístné číslo.
Kolik lidí skrze tuto službu uvěřilo roveň, osloví po tolika letech i někoho
v Pána Ježíše? Statistiky pochopitelně ne- z vás.
jsou, ale určitě se nejednalo o nějaký malý
Pavel a Eva Dolejší
hlouček. Nic na tom nemění ani skutečz Veselí nad Lužnicí
nost, že umělecká úroveň nahrávek měla
Modrá planeta
M
ezi miliardami hvězd ve vesmíru
je planeta, která se jmenuje Země.
Říká se jí Modrá. Září prý jasně
a jemně do temna vesmírných dálek. Nikdo by neřekl, co na ní bylo a je bídy, utrpení, nářku a válek.
Když se k té hvězdě přiblížíš, je ještě
krásnější. Až do mraků tyčí se na ní hory
a s nádherou květů střídá se úroda polí.
Jak krásné, čisté vše kolem zdá se, však
skloň se níž a krása rozplývá se.
Komíny k nebi chrlí dým. Těch zápachů a barev! A tam, kam padne jejich stín, umírá všechno. Od největšího čtvernožce do malých broučích
larev.
A na té planetě, kde věci vypadají na první pohled jinak než ve skutečnosti jsou, je ještě cosi zvláštního.
Člověk. Muž a žena, kterým byla kdysi
zahrada Eden Bohem přisouzena. Muž
má široká ramena, štíhlý pas, je svalnatý, má hluboký hlas. Žena je jemnější,
plnější ve své ladné křivce těla... Drží se
za ruce, muž má ve tváři odhodlaný výraz a žena... jak vzlétnout by chtěla.
Tak přece je na Zemi něco, co dobré
zdá se. Člověk, no řekněte, nezní to
hrdě a šťastně?
Bojím se, nechci nikomu iluze
brát, nechci soudit, avšak nechci
ani lhát. Ostatně, jděte se sami
těch dvou ptát!
„Jestli jsem šťastný? Jděte, prosím
vás! Možná tak vypadám, konečně...
Tak je to tedy! Závist, lži, krádeže, vraždy, nepokoje, nevěra, smilstvo, o první
člověk přec nějak vypadat musí, i když se místa boje. Alkohol, drogy..., copak snad
na Zemi není místo, kde by bylo skutečobčas sám sobě hnusí.“
„Šťastná? Snad někdy přeběhne prcha- ně bez přetvářky čisto?
„Pojďte ke mně všichni, všichni lidé!
vá chvíle,“ naskočí ženě na čele vráska,
U mě je pokoje, čistoty dost a ještě zby„ostatní je jen přetvářky maska.“
de!“
„Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete!
Kdo se denně za přeludy štvete!“
„Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi! Lidé slabí, skleslí, hříchem
unavení!“
„Cože... Kam...? Proč...? Na co...?
K čemu nám to bude? Za kolik a za
co?“
Je jediné místo na planetě Zemi
a není jiné, kde pramení Pravda
a odkud se Cesta k Životu vine.
Vše je zde skutečné, ne jenom jako.
Kde? Pod křížem, u Ježíšových nohou. Tam vše, i hřích, dostane své
pravé jméno, však místo odsouzení,
zní tam ... ODPUŠTĚNO!
Pochybuješ?
Nevěříš?
Nechceš?
Odmítáš? Jistě, právo na to máš.
Klidně odejdi, dál schovávej svou
pravou tvář před lidmi, i sebou samým. Pohrdni darem od Boha daným.
Než však uděláš krok zpět,
než otočíš se k Ježíšovi zády,
uvaž: stojí ti to vůbec za to, žít
dál svůj život pouze jenom
JAKO?
25
ŽIVOT V KRISTU
Rok vládnutí
931/30–913
15
913–911/10
JUDŠTÍ KRÁLOVÉ
Král
Hodnocení dle Bible
Rechabeám Dopouštěl se toho, co je zlé, neboť se nedotazoval Hospodina upřímným srdcem (2Pa 12,14).
Abíjám
911/10–870/69
Ása
870/69–848
Jóšafat
(spoluvláda 873/72–870/69)
848–841
Jóram
(spoluvláda 853–848)
841
Achazjáš
841–835
Atalja
835–796
Jóaš
15
796–767
Amasjáš
767–740/39
Azarjáš
(spoluvláda 791/90–767)
(Uzijáš)
740/39–732/31
Jótam
(spoluvláda 750–740/39)
732/31–716/15
Achaz
(spoluvláda 735–732/31)
716/15–687/86
Chizkijáš
(spoluvláda 729–716/15)
687/86–643/42
Menaše
(spoluvláda 696/95–687/86)
643/42–641/40
Amón
26
Chodil ve všech hříších svého otce (1Kr 15,3).
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako David (1Kr 15,11).
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako David (1Kr 22,43; 2Pa 17,3).
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích (2Kr 8,18).
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích (2Kr 8,27).
Svévolná dcera Jezábel sváděla lid k modloslužbě baalům.
Činil to, co je správné v Hospodinových očích (2Kr 12,3);
po smrti kněze Jójady opouští Hospodina (2Pa 24,17–18).
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ne však jako David (2Kr 14,3).
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako jeho otec Amasjáš (2Kr 15,3).
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako jeho otec Uzijáš (2Kr 15,34).
Nečinil, co je správné v Hospodinových očích (2Kr 16,2).
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako David (2Kr 18,3).
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích (2Kr 21,2).
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích (2Kr 21,20).
640/39–609
Jóšijáš
Činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako David (2Kr 22,2).
609
609–597
597
597–587
Jóachaz
Jójakím
Jójakín
Sidkijáš
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích (2Kr 23,32).
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích (2Kr 23,37).
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích (2Kr 24,9).
Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích (2Kr 24,19).
se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přiŘecko
Někomu se v souvislosti s Řeckem vybaví krásná dovolená cházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je záu teplého a slunečného moře, jinému typická řecká hudba, slav- vist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shůry
né starověké památky či kolébka evropské demokracie… Veliký je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se
význam pro utváření způsobu myšlení celé západní polokoule přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přemá i řecké kulturní dědictví a především řecká filosofie. Z odka- tvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.“
zu řady řeckých myslitelů čerpalo nejen nespočet filosofických (Jk 3,13–18)
Aby lidé poznali, kdo jde za Pánem a kdo ne, přicházejí v žiškol během evropských dějin v posledních více než 2 500 letech,
ale též církev a křesťanská teologie. Ale to je pro život církve votě na mnoho křižovatek. Někteří odbočí podle svého vzdětaková „nejistá lávka“. Na jednu stranu nám Řekové umožni- laného mínění a zkušenosti – to je přece logické, ale jiní si vyli rozvoj vědy, odborného názvosloví, systematické uspořádání berou tu cestu o které Pán ukazuje, že je Jeho – to ale nemusí
našich poznatků… To může být užitečné, ale musíme s tím umět být vždy (podle Řeků) logické. I samotné evangelium je takové
dobře zacházet. Pokud si křesťané neuvědomí, že životní moud- „nevědecké“…
„Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám,
rost a zkušenosti, filosofická obratnost myšlení, logika či všelijaké vědecké poznatky jsou pouhými nástroji ke službě Pánu, za- kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: ‚Zahubím moudrost
čnou na nich stavět svůj život, doufat v ně, spoléhat, že s jejich moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde jsou učenci, kde
znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa blázpomocí obstojí. Chyba lávky. 
„…Řekové vyhledávají moudrost.“ (1K 1,22) My ale patříme Bohu, novstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudjsme Jeho lid, máme tedy spoléhat na Něj. Lidská vzdělanost rém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.“
není špatná, touhu poznávat a učit se stvořil Hospodin, ale spo- (1K 1,18–21)
Proč? Proč to tak Hospodin ustanovil? Možná proto, že touléhat na to je hřích. Proto apoštol Pavel píše církvi do Korintu
o rozdílu mezi moudrostí lidskou a moudrostí Boží, která člo- ží po našem srdci, ne po našich rozumech:
Panovník praví: „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí
věka přesahuje. Hospodin je Pánem nad moudrostí, On „určuje
pravidla“, Písmo nás učí: „Neboť moudrost dává Hospodin, poznání mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bái rozumnost pochází z jeho úst.“ (Př 2,6) Proto jen On má tu moc zeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem, proto i já
odlišit, co bude pravou moudrostí a co jen lidskou snahou, či budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zadokonce jen chytráctvím. „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? nikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude
Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává zakryta.“ (Iz 29,13–14)
Přebývat v Něm, je ta pravá moudrost.
moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte
15
J
Jó
J
óóšš f a Ch
C
i kijáš (E
hijáš) patřili
řili
Jóšafat
Chizkijáš
(Ezechijáš)
j p
jjudským
ý králům.
k nejlepším
udské království
Na rozdíl od království Severního Izraele, kde
vládli samí „špatní“ králové, se v Judsku střídala
období odpadnutí od Hospodina s pokáním a náboženskými reformami. Mnozí dobří králové ve čtyřech vlnách pozdrželi Hospodinův soud nad Judou.
Byli to Ása se synem Jóšafatem; Jóaš (ale jen za života kněze Jójady); Chizkijáš a Jóšijáš.
Období odpadnutí králů od Hospodina znamenalo vždy tragédii pro celý lid. Např. 2Kr 21,10-15 líčí
tvrdé důsledky neposlušnosti končící v Babyloně.
„Ano, Judu postihlo to, co vyšlo z úst Hospodinových.
Hospodin jej odehnal od své tváře za Menašeovy hříchy,
za všechno, čeho se dopustil, i za nevinnou krev, kterou
prolil a jíž naplnil Jeruzalém. To nehodlal Hospodin odpustit.“ (2Kr 24,3-4)
Běžné nádobí z pálené hlíny používané
(nejen) ve starozákonním Judsku.
Judské
mince
z pozdější
doby.
Výhled na judské království z hory Nebó.
Kněz Jójada vložil královskou čelenku
na hlavu sedmiletého Jóaše.
Král Uzijáš
byl stižen
malomocenstvím
za to, že chtěl
pálit kadidlo
v Chrámu místo kněží.
(Rembrandt)
Prorok Izajáš
působil (v 8. stol.
př. n. l.) v Judském
království za vlády králů
Uzijáše, Jótama, Achaza
a Chizkijáše a obdržel
od Hospodina
mj. známé zaslíbení
o narození Mesiáše.
Chilkijáš ohlásil písaři Šáfanovi: „Nalezl jsem
v Hospodinově domě knihu Zákona.“ … A Šáfan
ji před králem (Jóšijášem) četl. Když král uslyšel
slova Zákona, roztrhl své roucho… „Jděte se dotázal
Hospodina ohledně mne i lidu, který zůstal
v Izraeli a Judsku, pokud jde o slova této
nalezené knihy. Vždyť je na nás vylito velké
Hospodinovo rozhořčení za to, že naši otcové nedbali
na Hospodinovo slovo a nejednali podle toho
Král Menaše vyznává hříchy a činí pokání. všeho, co je v této knize napsáno.“ (2Pa 34,15-21)
(Harry Anderson)
Král Jóšijáš slyší slova
nalezené knihy Zákona.
Vlajka
dnešního
Řecka
15
Ř
Typický dům slunného Řecka,
jehož území je tvořeno asi z 20 % ostrovy.
Hornaté Řecko má nejen krásnou přírodu,
ale i bohatou kulturní historii.
Styly klasické řecké architektury
dórský, iónský a korintský.
ecko
Na evropském území se kulturní život začal nejvýznamněji rozvíjet právě v oblasti Egejského
moře. Řecké kmeny, které se zde později usazovaly,
přejímaly kulturní prvky svých předchůdců a rozvinuly je do nejrůznějších směrů umění a vzdělanosti. Řecká moudrost je pověstná a ovlivnila jak naši dobu, tak
i myšlení či chápání Bible mnohem víc, než si uvědomujeme a než bychom si přáli.
Jednou z nejtragičtějších událostí v řeckých
dějinách byla dlouhá a vyčerpávající
Peloponéská válka – bratrovražedná válka
o moc mezi Athénami a Spartou.
Vykopávky ve slavném městě Korintu.
Řekové vytesávali svá divadla do skály.
Athény platily již ve starověku za metropoli
řecké kultury a vzdělání.
„Pavel zůstal v Korintě ještě mnoho dní, pak se
s bratřími rozloučil a odplul s Priscillou a jejím
mužem Akvilou do Sýrie. Protože učinil slib, dal
si v Kenchrejích ostříhat vlasy.“ (Sk 18,18)
Typická korintská váza a helma těžkooděnce
(7. stol. př. n. l.)
Apoštol Pavel káže na Areopagu v Athénách
(Raphael, 1515).
Řecké nádoby oplývaly nepřeberným množstvím
tvarů a způsobů dekorace.
Řekové na svých vázách zachycovali historii,
mýtické
výjevy
ý
ýj y i běžnýý život.
Raphaelova nástěnná freska
Škola v Athénách
zachycuje Platóna a Aristotela.

Podobné dokumenty

Dějiny křesťanství - Advent

Dějiny křesťanství - Advent Tento popis je uveden ve 2. a 3. kapitole knihy Zjevení. Můžeme ho vnímat nejenom jako popis skutečných církví, které Jan ve své době znal, ale také jako prorockou předpověď. V ní jsou popsány podm...

Více

Zpravodaj 3/2014

Zpravodaj 3/2014 Mám dojem, že vzrůstající počet občanů Zličína se projevuje právě na oslavách dne čarodějnic. Každý rok je účastníků více a více, zvláště když se ještě vydaří i počasí jako letos. A nejsou to jen r...

Více

Téma mesiaca

Téma mesiaca Milí čtenáři,

Více

Prázdniny - Časopis Život v Kristu

Prázdniny - Časopis Život v Kristu Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 5...

Více

Izraelská lobby a americká zahraniční politika

Izraelská lobby a americká zahraniční politika všech ras, náboženství nebo etnik těší stejným právům. Naproti tomu byl Izrael zřízen výslovně jako židovský stát, a občanství je tu založeno na principu pokrevní spřízněnosti.26 Vzhledem k tomuto ...

Více

1 Dar jazyků - znovunalezené dědictví V uplynulých dnech jsme si

1 Dar jazyků - znovunalezené dědictví V uplynulých dnech jsme si pronesená během dnešního shromáždění byla v mém rodném jazyce, mandarín. A výklad byl dokonalým překladem. Obrovsky mne to potěšilo a ujistilo, že Bůh o mne ví´“.10Možná se tento příběh může zdát m...

Více