Hodnota člověka

Hodnota člověka
Slyš, dcerko, a viz, nakloň své ucho a važ si důstojnosti své duše
… tvá duše je vzácnější pro Boha než nebe a země… Proto si
jí má člověk vážit, protože duše je chrám Boží a Duch Boží
v ní přebývá.
Dcerka, kapitola 7
To slyš, dcerko, a hleď si důstojnosti své duše a neboj se utrpení. Hle, Spasitel pro tebe plakal; plač i ty sama pro sebe.
On se potil krvavým potem pro tebe a prolil svou krev, na to
ráda s vděčností pamatuj. On pro tebe umřel, umři i ty hříchu
pro něho a pro sebe. Zdali je malá důstojnost lidské duše, že
se pro ni a její spásu Bůh stal člověkem, aby se člověk mohl
nějak stát Bohem? Věčný Bůh se rozhodl stát se bídným v těle,
aby člověk mohl být slavným. Nesmrtelný Bůh chtěl zemřít,
aby smrtelný člověk mohl věčně žít. To slyš, dcerko, a važ si
důstojnosti své duše a udržuj ji v čistotě.
Dcerka, kapitola 7
Lidé jsou ničeni svojí pýchou, když si více váží těch, kdo mají
postavení a majetek, místo aby si vážili lidství každého člověka proto, že byl stvořen podle Boží podoby. Protože když si
vážíme lidí pro to, co mají, nevážíme si jich pro to, kým jsou.
Postilla, čtení 54
Skutečně téměř celý svět se zde mýlí, když si váží více toho, kdo
je bohatý, než toho, kdo je pokorný a chudý. Bůh tak nejedná,
on nedělá rozdílu mezi lidmi, že by si více vážil někoho pro
jeho bohatství, postavení nebo tělesnou krásu než toho, kdo
© 2015 České studny
21
je chudý, nemá významné společenské postavení a je chudě
oblečený.
Postilla, čtení 54
Slyš, dcerko, a viz, nakloň své ucho k tomu, co ti na prvním
místě říkám, abys poznala sama sebe a věděla, k čí podobě jsi
byla stvořená.
Nebuď jako ti, kteří všechno znají, ale sami sebe neznají,
na druhé lidi hledí, ale na sebe nepamatují. Ty začni sama
u sebe, aby se ti nestalo, že budeš chtít zbytečně poznávat jiné
věci kvůli tomu, že neznáš sama sebe. Poznej sebe, neboť čím
více poznáš sebe, tím více poznáš Boha; a čím více poznáš
Boha, tím blíže k němu budeš a budeš ho více milovat; a čím
více ho budeš milovat, tím více budeš milována…
Proto mysli na to, že tě Bůh stvořil podle své podoby. Pochop, že on sám je Stvořitel světa, a proto se jemu jedinému
klaněj. On sám je to největší dobro, proto ho nejvíce miluj.
Když si vzpomeneš na Boha, nepůjdeš daleko, nalezneš ho
v sobě a pokocháš se v něm, jak on ti dovolí…
On nikým nepohrdá a s každým, kdo na něj myslí, poznává ho a miluje, zůstává jeho láska. A proto ho má každý
milovat, protože on nejdříve začal milovat nás a učinil každého
podobného k sobě…
Všimni si, jak slavné jsi stvoření, Bohu podobné, jemu velmi milé. Hleď, abys do svého srdce nepustila nic zlého, ačkoli
by se ti to líbilo; hleď, co vypouštíš při řeči z úst, aby to nebylo
nic marného. Každý den pečlivě mysli na to, jak jsi podobná
Bohu, abys toto podobenství nezšeredila smrtelným hříchem.
Dcerka, kapitola 1
22
© 2015 České studny
Jan říká: Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, co budeme. (1J 3,2) Augustin napsal: „A kým jsi ty?“
Řekni: „Člověk. Živočich rozumný, smrtelný.“ Jsi-li rozumný,
podívej se, zda žiješ rozumně. Žít rozumně znamená se pokořit
a nežít nevázaně jako šelma, neuchvacovat cokoli tak, jak to
dělají psi a šelmy. Když tak jednáš, pak nejsi rozumný, protože jsi potlačil rozum a klesl jsi mezi zvířata, a tak ses snad
změnil ve vepře nebo v kance svou nevázaností, nebo ve psa,
když znova a znova opakuješ zvrhlosti. Pokud zavrhuješ rozum
a žiješ jako zvíře, a přitom říkáš, že jsi člověk, lžeš, protože
ses změnil ve zvrhlého psa, řehtajícího koně a líného osla.
Žiješ jako zvíře zvířecím způsobem. Čím se staneš nakonec?
Dravým zvířetem, nebo rozumným člověkem?
Kázání 21. prosince 1410
A protože skutečná láska začíná u sebe samého, je třeba, aby se
člověk nejprve smiloval nad sebou samým, dříve, než se smiluje
nad druhým… I kdyby byl někdo hrozně ošklivý a plný vředů,
přece se Bohu líbí více než ten, kdo je sice krásný na těle, ale
žije ve smrtelném hříchu.
Kázání 5. července 1411
Pokud poddaní žijí bez smrtelného hříchu a kněz naproti tomu
je ve smrtelném hříchu, protože žije s ženami, pak jsou ten
prostý člověk nebo babka daleko důstojnější než jejich kněz,
protože oni jsou ve skutečnosti svatí, kdežto on patří do generace zatracených.
Kázání 20. prosince 1410
© 2015 České studny
23
Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani
jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ano, i vlasy
na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu
než mnoho vrabců. (Lk 12,6–7) Ale ani vlas z vaší hlavy
se neztratí. (Lk 21,18) Řehoř k tomu dodává: „Jako by řekl:
Vlasy nebolí, když se stříhají, a přesto je Bůh váží; a ještě
mnohem více si cení toho, co člověk ztrácí s bolestí.“
Kázání 12. listopadu 1410
Někdo namítne: „Třeba si hříchem uškodím, ale pak si zase
penězi duši vykoupím.“ Odpovídám: „Nic není tak hodnotné, aby se tím dala vykoupit lidská duše. Všechny pozemské
majetky mají menší váhu a cenu před Bohem než jediná duše
kteréhokoli nejchudšího člověka, protože pro tu duši Kristus podstoupil smrt, ne pro bohatství světa. Kdyby o tom
lidé přemýšleli, neprodávali by lacino svou duši za jakoukoli
cenu, jedni za jediný groš, jiní za všelijaké mámení, jako je
hra v kostky a jiné věci.“
Kázání 28. září 1411
Zdali je někdo na světě tak hloupý, aby nechtěl být raději
dobrým sedláčkem než zlým biskupem? Musel by být bláznem
oslepeným od ďábla, aby nevěděl, co je lepší! A protože nevíme,
kdo z nás je na zemi nejdůstojnější před Bohem, hledíme jen
na světské povýšení a mylně se domníváme, že je důstojnější
ten, kdo je výše postavený v úřadě nebo má více majetku.
Svatý Řehoř ale říká: „Před Bohem činí důstojnějším ne vysoké
postavení, ale lepší život ve skutcích.“
Výklad Desatera, kapitola 65
24
© 2015 České studny