Sex jako zbraň Satana

SEX
JAKO ZBRAÒ SATANA
SEX JAKO ZBRAÒ SATANA
ÚVAHY KOLEM SEXUÁLNÍ ZVRHLOSTI
[1] VLASTNOSTI SEXU
Sex dokáže zatemnit duši. Dokáže z mírumilovného èlovìka udìlat tyrana. Je úèinný nástroj satana,
úèinný nástroj vládcù. Bývá pozadím politických rozhodnutí nad celými národy. Dokáže týrat, klamat.
Uèiní èlovìka bezbranným. Krade energii, èas. Mnozí by ho nejradìji nemìli ve svém životì. Jiní si libují,
myslí si, že jsou plodiví, že to je známka zdraví, životní energie.
Vzduch je nasycen démony a provokují lidi podle toho, jak mají naøízeno od satana a tím øídí svìtabìh.
[2] ZÁLETNICTVÍ
Nìkdo rád podlehne více pokušením i jako tøeba manželé ve spoøádané rodinì a pak pán najednou
zjistí, že ho styk se svou ženou nemùže uspokojit. Touží po záletech ale i ty jsou stále ménì uspokojivé.
Trápí se, vadí mu to ale nevzdá se zcestného života.
[3] STUDUJÍCÍ
Mnozí by rádi studovali nerušenì, intenzivnì, ovšem cítí, že jim nutkání pohlavní bere soustøedìnost,
musí nìco pro to dìlat, aby se zbavili dotìrností. Hledají všemožné zpùsoby a èasto místo toho, aby se
potíží zbavili, zaplétají se do rùzných vztahù, které je ještì více svazují a dokonce mohou i mazat životní
ideály. Konec studia, nedokonèená vìdecká práce, vyhazov ze zamìstnání, zmaøená politická kariéra,
ztráta majetku, penìz, atd.
[4] FUNKCIONÁØI
Satan ví, kde koho jak si má podat, aby se daøilo jeho plánùm. Jisté lidi ve vysokých funkcích dráždí k
touze po moci, po majetku, po penìzích. Inspiruje je, aby k tomu použily nástroje, jako šíøení a propagace
svobodného sexu. Homosexualita, záletnictví, nevìra manželská, bisexuální tendence a podobnì
dostávají zelenou, jsou nabízeny jako správný, zdravý, žádaný životní styl. Tolerance k nim jsou
podmínkou pro získání vysokých funkcí.
[5] HNANÍ PUDEM
Uchýlený sex lidi dohání k vraždám, k sebevraždám, k válkám, ke krádežím, k likvidaci poøádkù. Plodí
neštìstí, zvraty, komplikuje životy.
[6] STØEDOVÌKÉ PRAKTIKY
Mnozí se posmívají støedovìkým praktikám na léèení sebe i druhých. Vìøili v démony, v èerty, vìdìli,
že jsou to strùjci provokací, svìdìní. Znali úèinek sebezáporu. Vìdìli, že umí pošpinit duši,
zdegenerovat èlovìka, zaèernit duši. Dávali si dùtky, bièovali sebe, postili se, léèili se prací, modlitbou.
Zeslabovali své tìlo, vystavovali ho nepøízni poèasí, aby posilnili svou duši.
Znali rady nebes, zákony Boží, vìøili v nì, zkoušeli jim vyhovìt, zjišovali že fungují, že jim pøinášejí
úlevu. Nebrali to jako zlo, protože zlo bylo právì pokušení, které je omezovalo, svazovalo od šastného,
nerušeného života vzdalovalo.
Jenže právì ze života lidí, svìtcù je známo, že existuje lék proti vetøelcùm, které provokovali k
høíšnému sexu. Pøi správném postoji èlovìk pøestane být okamžitì obtìžován, svazován. Dokonce je mu
dáno vidìt ïábla, jak odchází.
[7] MYLNÉ NÁZORY
Nìkdo se mylnì domnívá, že tyto nezdravé výkyvy v èlovìku se utváøejí již v lùnì matky a pøináší se na
svìt od narození a je potøeba s nimi žít, nejsou høíchem, jsou nutností a posléze životním stylem, který se
má respektovat.
[8] POSTOJE K POKUŠENÍM
Chceme-li mít pokoj, musíme pro to nìco obìtovat, bojovat. Odmìna je sladká, nastane klid,
bezproblémový život. Démoni se rádi vrací do takových klidných oáz duševních a jestli nìkdo si nedává
pozor, mohou v jedinci nadìlat mnohem vìtší škody, než døíve.
Hodnì záleží na výchovì, jakým smìrem se bude nìkdo ubírat. Vìtšinou jde o postoje, ne o
nezmìnitelné situace.
[9] MUSÍ TO MÍT NÌJAKÝ ØÁD
Èlovìk je stvoøen k vyšším vìcem, než je vyžívání se v sexuálních radovánkách napøíè životem. Podle
Božího øádu, zámìru, zákonu, muži musí staèit jedna žena v rámci manželského svazku a taktéž ženì
jeden muž. Mohou si žít svùj intimní vztah mezi sebou a u toho dostanou klid a potøebné podmínky pro
zajištìní a výchovu potomkù. Posléze se mohou dožít i šastného stáøí, obklopeni láskou svých dìtí a
vnouèat.
[10] DÙSLEDKY ŽIVOTA BEZ ZÁBRAN
Dnešní svìt je zkažený natolik, že nabádá stále èastìji ke zvrhlostem, ke zvíøecímu stylu života.
Èlovìk ztrácí smysl pro hodnoty, degraduje sebe i druhé. Jeví nezájem pro vìci vznešené, vìèné. Chce
žít bez zábran pouze pro tuto chvíli a nemyslí na svou budoucnost. Nezná, nechce si uvìdomit, neuèí
druhé o možných následcích za jisté životní situace. Stává se tvorem lehce napadnutelným,
ovladatelným v rukou jiných a hlavnì satanových. Nezøízený sex je past, ze které se tìžko dostává a
dobøe se v nìm zamotává. Jak sex ztrácí svùj pùvodní úèel, je jed, zhoubný nádor na tìle lidstva.
[11] ZMATEK V HODNOTÁCH
Jakoby sex byl jedinou radostí, pro co stojí za to žít. Ve zprávách na internetu jsem èetl o jednom
africkém biskupovi, který se vyjádøil asi v tom smyslu, že projevuje nevalný zájem o nebe, jestli tam
nebude možnost sexuálnì se volnì vyžívat.
[12] OBRAZ DNEŠNÍ DOBY
Nebeská poselství již desítky let nás upozoròují, že tato generace je mnohem horší, než byla v
Sodomì.
[13] ZBABÌLOST A VLAŽNOST NA VEDOUCÍCH POZICÍCH
Mnozí tvrdí, že co není zakázáno, je povoleno. Jenže nelze brát míru od høíšných èelních pøedstavitelù
tohoto svìta, když vedoucí místa odspodu až po vládní posty jsou prošpikována lidmi, kterým høíchy jako
homosexualita atp. nic neøíkají.
Je na tìchto vedoucích funkcích málo ochráncù, kteøí jsou ochotni a schopni svùj názor vyjadøovat,
nebo prosazovat bohulibé tendence. Schovávají se za prùzkumy a hlasování, což jsou pøedem ztracené
vìci, protože v tìchto místech jsou i kádry, které na nic jiného neèekají a dávají zkreslené výsledky,
takové, které jim vyhovují, dávají zelenou pro zásahy proti normálnímu životu. Tak je lid sevøen,
bezmocný až úplnì znehybnìn.
Žijeme dobu hlubokého temna, kdy všechny posty, které by mìly mít za úkol povznést spoleènost ke
krásnìjšímu zítøku, selhaly. Zástupci mají ztemnìlou mysl, nechávají se øídit strachem, hamižností,
kariérizmem, úplatkáøstvím, chladnou nadøazeností vùèi tìm, kterým mají sloužit. Lze je pøirovnat spíš
kobylkám, které všechno požerou, zpustoší, až sami zahynou, protože jsou neproduktivní. Jak mohou
být krádež, homosexualita, a podobné neøesti produktivní, neškodné?
„Vždy není upøímnosti v jejich ústech, jejich nitro strojí úklady, jejich hrdlo je otevøený hrob, lichotí
svým jazykem.“
[14] V ÈEM JE UTOPIE
Jakési malé øešení by bylo, kdyby nejen lid ale i vedoucí osoby, kteøí sedí na vedoucích místech,
museli krátce výstižnì jednoznaènì vyslovit svùj názor a ten se porovnal zda je v souladu se zákonem
Božím. Jak zapadá do požadavkù normálních lidí a tradice, která se pøechovává jako poklad pro zdravý
rùst národa.
Bylo by potøeba vyluèovat jedince, kteøí zamlžují pojmy a myšlenky. Míra schopnosti zastávat úøad by
byla podmínìna, mimo jiné, (napøíklad každoroèní pøezkušování o znalosti zákonù Božích) schopností a
ochotou se jasnì vyjadøovat.
Mnozí øeknou, myslet si dnes, že je to uskuteènitelné, je utopie. Vìdí, že žijeme ve spoleènosti, která
ztratila Boha a tím zároveò vpustila k sobì satana, do jehož strategie tyto abnormality patøí. Ano, je tøeba
se pøiznat, že z hlediska pohledu na souèasnost to je utopie, tìžko realizovatelné.
Ovšem z hlediska pohledu na budoucnost je ještì vìtší utopie to, že tento stav mùže dlouho trvat.
A co Bùh? „Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu svého služebníka Davida, jak slíbil od pradávna
ústy svých prorokù, aby zachránil nás od nepøátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí.“
„Pohleïme na mocného Krále, Ježíše Krista: pøichází jako Spasitel, aby nás vysvobodil.“
„Pøijde a stvoøí pro nás nové nebe a novou zemi, kde bude domovem spravedlnost a mír.“
[15] ZMATEK V POJMECH
Žijeme dobu, kdy místo ochoty pøinášet obìti pøevládá sobectví, bezohlednost. Èlovìk volá po
svobodì a myslí pod tím odvázanost. Tento druh odvázanosti je svázanost satanem. Na krocení svých
vášní má výraz omezování se, omezování svých práv, brzda bránící nás v rozletu.
[16] STØEDOVÌK ZNÁME JEN TAK, JAK NÁS UÈILI ATEISTÉ - ŠPATNÌ
Dnešní èlovìk je nauèen pohlížet na støedovìk jako na dobu tmáøství, jako na odstrašující období po
všech stránkách. Ovšem právì to poznávání, které nabyl støedovìk v oblasti duchovní, schází této
epoše. Umìt krotit své vášnì a umìt konkrétnì pojmenovat zlo. Dnešní èlovìk nezná støedovìk jak by
mìl, proto ani cestu nezná ze své bídy morální a duchovní. Stal se velice polapitelným pro satana.
[17] KDO DOOPRAVDY ÈERNIL A ÈERNÍ TVÁØ CÍRKVE JEŽÍŠE KRISTA
Lze odsledovat, že v prùbìhu celých dìjin se Satan vždycky choval jako cizopasník, vetøelec. Ve
stopách pravých božích bojovníkù vždy kráèeli vlci s pøetváøkou a veškeré výdobytky božího lidu zneužili
ke svým mocenským ambicím, úèelùm. Je zøejmé, že byli pøítomni uvnitø církve i mimo církev. Použili
také osvìdèený farizejský zpùsob, že lidem dávali obrovská bøemena jménem Boha a sami si žili
prostopášnì. Kazili tím zámìrnì tváø církve a dnes tentýž zloduch poukazuje na èernou stránku té doby a
tvrdí, že to byl pravý obraz církve. Je to pøedevším zpùsob, jak Satan bojuje proti Bohu. Zkouší zaèernit,
bagatelizovat, vymazat Boha ze života všech pokolení. Zpùsobuje slepotu, která brání vidìt Pravdu, a
bere šanci pouèit se na minulosti. Nic nového, vše se opakuje a jsme horší než kterékoliv období pøed
námi. Vlci mají volné pole pro své zpustošení.
Cizopasnictví se dnes upøesòuje slovem infiltrace, prosakování. Vnikání, pronikání cizorodého do
nìèeho. Tak se šíøí choroby høíchu a blud jak v církvi, tak i mimo.
[18] PODRAZ NA PODRAZ PODLÝM ÚTOKEM NA CELOU SPOLEÈNOST
Homosexuálové kradou ze státního rozpoètu pro etnika a pro rodiny a pro školství. Jejich tažení konèí
asi tím, že se bude muset pro nì pøispívat i z armádního rozpoètu, aby mohli likvidovat ty, kteøí s nimi
nesouhlasí. Poslední dobou se chovají oficiálnì jako etnikum, podávají sebe jako menšinu na úrovni
národnostních menšin a považují sebe za málo respektovanou menšinu, místo toho, aby si
uvìdomovali, že prožívají zhoubnou nemoc, kterou by si mìli snažit léèit. Samozøejmì bez nároku
finanèního, protože to tak má fungovat. Èili tato léèba není otázka penìz, nýbrž sebekritického postoje.
Ano, šíøí nejrùznìjší nemoce. Bùh asi již døíve chtìl, aby se jim dostalo z rozpoètu pro zdravotnictví, když
tak èile pøedávají pohlavní nemoci, AIDS a podobnì. Každá zvrhlost je mnoha zpùsoby na obtíž
spoleènosti.
Sami sebe prohlašují za rodinu. Žádají takovou podporu, finanèní a uznání pro své partnerství, jako
øádné rodiny.
Prosazují ve školství nutnost svérázné sexuální výchovy, která po mnoha stránkách nièí dìti a
mládež. I za tu èinnost žádají plat a uznání že konají blahodárnou èinnost, pøesto, že je to vrchol
perverze.
Tyto zvrácenosti nemálo škody zpùsobují v produktivitì práce, v rùstu pøíští generace, brzdí strategii
rozvoje spoleènosti.
Volili si postup arogance, lži a tichých lstivých zadních vklouznutí, jakousi hadí taktiku
nepozorovaného útoku. Celé národy žasnou, jak se mohli dostat do všech institucí, do vládních sekcí, do
nejvyšších pozic v zákonodárství. Jednoduše nutili spoleènost k drobným ústupkùm na bázi
ohleduplnosti a hle, co se stalo. Máme co èinit s jevem gigantických rozmìrù, který vesele rozežírá
spoleènost. Celý západní svìt se utápí v pedofilii a v sodomském høíchu.
[19] CO BÙH?
Nejvyšší zákon pro sexuální zvrácenosti již od poèátku existence lidstva vyøkl BÙH. Známe jeho jasné
NE. Proti tomu mohou bojovat státní i svìtové instituce, tzv. vìdecky i zákonodárstvím. Boží NE
nesmažou a ani dùsledkùm se nevyhnou.
[20] PØEKÁŽEJÍCÍ MATEØSTVÍ
Jak zdánlivì nevinnì to zaèalo již pøed mnoha lety. Není v módì si poøídit dítì pøed ètyøicítkou, vždy
èlovìk kolem tøicítky si teprve zaèíná žít, seberealizovat. Pak lékaøi tiše upozoròují, že se nemá moc rodit
po ètyøicítce, protože to není zdravé. Biologické zmìny v èlovìku dávají malou šanci pro bezproblémové
rodièovství. Ideálnìjší je zaèít kolem dvacátého vìku rodit. Kdekdo pak zjišuje, že již opravdu stárne
vehementnì po ètyøicítce a novorozenì je na obtíž, na pøekážku, protože schází døívìjší energie, elán
stihnout zvýšené požadavky, stihnout nároky dítìte mezi prvním a dvacátým vìkem. A tak to jde dál
skopce, problém za problémem se vrší.
Zrujnuje se kdekdo antikoncepcí.
Pak nìkdo zaène toužit po rodinì. Dítì si chce pøesto alespoò koupit. Pøíležitostí je málo, jde se do
jiných krajin. Nakonec nejpohodlnìjší je si vytvoøit nový zákon, který umožòuje øádné rodinì sebrat dítì
pod jakoukoliv nesmyslnou záminkou. A spoleènost i s jejím výhledem na skvìlou budoucnost je tatam, v
bryndì, v neøešitelných nesnázích. Pro pomoc zbývá jen Bùh.
[21] I ZÁKONY ŠKODÍ JAK JEN MOHOU
Legalizuje se obchod s dìtmi.
Dává se právo v právním øádu každému pøiznat si jiné pohlaví, než opravdu má a to se všemi
neblahými dùsledky pro spoleènost. Taktika uvedení zmatku a rozporù do nejhlubších základù lidského
bytí, do zákonù, na kterých lidstvo prosperovalo pøes tisíciletí.
Vlastnì nic nového z jistého hlediska. Nelze øíci, že sexuální zvrhlosti døíve, v minulých stoletích
neexistovaly. Byly vytlaèovány na periferii spoleènosti, to znamená, že se to dìlalo potají, ojedinìle kvùli
tomu, že výchova a zákony nenahrávaly zvrhlíkùm. V udržování tìchto vìcí na uzdì ne malou roli hrála
Církev Kristova.
[22] CO NECHTÌJÍ VÌDÌT HOMOSEXUÁLOVÉ
Problém je v tom, že vìtšina homosexuálnì se chovajících (a to zámìrnì neøíkám homosexuálù) kteøí
jsou ochotni se úèastnit hromadných protestních shromáždìní na námìstích a ulicích mìst, si
neuvìdomují, že jsou v oèích Satana a jeho tìsnìjších spolupracovníkù jen smìšnými pìšáky. Jsou
obìtí vyšších plánù v Boji Satana proti Bohu a jeho lidem. Totiž èlovìk díky prarodièùm beztak ztratil své
èisté neporušené božské a byl ponížen smìrem k oblasti zvíøecí v tom smyslu, že je v nìm, v jeho
reprodukèních schopnostech sex. Nikoliv ve zvrácené podobì. Tu zvrácenost si èlovìk sám vyhledá a
sobì si urèí, pøipustí, pøièemž mu nevadí, že klesne pod úroveò zvíøat.
[23] SATAN JE VELKÝ STRATEG NEBÝT SEXUÁLNÍ ZVRHLOSTI, BYL BY JAK BØÍDIL
HOMOSEXUÁL JAKO SMÌŠNÝ NÁSTROJ V RUKÁCH SATANA
Mnozí o sexu nechtìjí uvažovat, pouze si chtìjí užít. Právì v tom okamžiku je èlovìk pouhým
nástrojem Satana a démonù, protože tìm je dána schopnost probouzet v èlovìku sexuální chtíè, napìtí,
pud, žádostivost. Pøemrštìná touha po sexu je jako opium, droga od Satana. Díky tomu dokáže
realizovat celosvìtové zvraty v politice, v zákonodárství, v mezilidských vztazích. Že to chce mít ve svém
dùsledku co nejškodlivìjší, o tom není pochyb.
Pro názornost je to asi tak, jako býèí zápasy. Nìkdo je organizuje, má z nich svùj prospìch hmotný,
politický, mocenský, atp. Druhý dráždí, tøetí je štván na strunách svých vášní, nehledì na to, že je pøi tom
zraòován a èasto mu to stojí život. Je pøedem poèítáno s ním do plánovaných ztrát. Je brán jako kdejaké
zvíøe. Lidská dùstojnost se nachází úplnì jinde.
[24] DÙLEŽITOST SEBEPOZNÁVÁNÍ A SEBEOBRANY
Svatí mìli a mají právì tu schopnost, že si vèas uvìdomí, rozeznají, že je démonické síly chtìjí štvát,
brát jim klid, atd. Proto nezdráhali okamžitì použít zbranì na pøemožení démonù. Zní to dnes
nepopulárnì, ale stále platí sebezápor pùst, bdìní, vyèerpání svého tìla, zpùsobit tìlu mírnou bolest, èi
odejmout tìlu to, co má rádo, napøíklad místo tepla chlad v bederní oblasti. Samozøejmì modlitba,
odvádìní myšlenek, zmìna místa. Každý musí vìdìt, jestli chce zvítìzit a co u nìho k tomu nejlépe
funguje.
Nejsou to myšlenky støedovìké. Jde o obyèejné sebepoznávání, vùle si zachovat svou dùstojnost, mít
snahu žít spoøádanì.
Všimnìte si, jak Satan je neúnavný, posmívá se nám, dìlá z nás blbeèky. Mnohdy se mu daøí. Styïme
se.
Dokonce si vymýšlíme lži o své podstatì a prapodstatì, jen abychom mu mohli sloužit. Dokonce i Boží
lásku si vysvìtlujeme, jakoby Bùh byl bez rozumu a citech otupìlý. Ano, Bùh nás stále má rád.
Obraznì øeèeno chytá nás pøi našem pádu do propasti. Ovšem kdo se mu chce pøitom za každou
cenu vymknout, ten mùže pokraèovat volným pádem do propasti pekelné. Totiž, ti si stále myslí, že
nepadají, ale jen tak hezky létají, pøeletují.
Když sleduji oblohu, ani ptáci si nejsou stále jistí. Obèas se objeví na horizontu dravec a hned je
prázdný prostor. Ten náš dravec je stále na horizontu.
[25] PODLOSTI NA VYŠŠÍ ÚROVNI
Dìlají synody, prùzkumy, konference, schùze, po kterých rádi píšou hlášení do sdìlovacích
prostøedkù s pøikradenými texty pozmìnìnými tak, aby se to dalo chápat rùznì a hlavnì se daly zneužít v
budoucnu. Podlost bez hranic. Obrana proti rozumným pøipomínkám posmívají se, vysmívají se
každému, kdo chce nìco rozumného. Omluva a náprava odpadá. Hraje se divadlo. Ví, že není potøeba
se omlouvat, protože se snažili být pøedvídaví a za svými zády si vybudovali kádry, které je z každé špíny
vytáhnou. Tak se to dìje celosvìtovì. Satan není žádný lokální pidimužík s krátkýma rukama.
Pøijde doba, kdy nám Bùh ukáže, co mu to bylo platné.
[26] POCTIVÉHO ÈLOVÌKA LZE ZAPUDIT SMEÈKOU VLKÙ
Spoøádaného èlovìka brzy pøejde chu pøebývat mezi vlky, protože prožívá trauma. Jestli ne,
falešnými obvinìními i tak lze odpudit toho, kdo stojí v cestì. Tak to bylo za komunizmu, tak to bývá vždy,
když se buduje nìjaká budoucí diktatura. Vždy režisér se nemìnil. Proto to musí být tak i dnes. Stále
dokola, lákaèka, past. Toto pravidlo širokého úsmìvu nepøestává fungovat. Jak ten úsmìv je škodolibý,
podlý, to se pozná vždy, ale vìtšinou když už je pozdì.
Stále je mi originálnìjší, sympatiètìjší, dùvìryhodnotnìjší èlovìk, který upøímnì (ne naoko) ledacos
odepøe svému tìlu, aby si ho krotil, než ten, který uèí druhé žit život takzvaný plnými doušky a je-li tøeba i
zvrhlý.
[27] KDYŽ NEDBÁME NA SPRÁVNOU VÝUKU DÌJIN
Tìží se z toho, že dìjiny v nejzávažnìjších vìcech mají krátkou pamì. Zkušenost starých èasù se
línì pøedává, nebo není dostateèná ochota je pøebírat. Otázkou je také, jak sdìlit úèinnì bolest ve své
rozmanitosti tomu, kdo ji nezakusil. Je to neštìstí každé nové generace. Pro satana je to obrovský plus.
Proto se mùže opakovat.
Kdo je ochoten dnes se bavit s dìtmi o skuteèném nebezpeèí, jako je napøíklad homosexualita?
Jedinì Kristova církev. Kdo se snaží Kristovu církev nejvíc oèeròovat a ochromovat? Diktatury a
vychýlená spoleèenství. Velice záludná je pøestrojenost, napøíklad vydávat se za pøedstavitele Kristovy
církve a potají být v pøíkrém rozporu s ní.
Je to nìco nového? Ani ne. Jiní si napøíklad hrají na doktory léèitele, a pøitom s velkým požitkem
zabíjejí lidi.
[28] JAK ROZEZNÁME KRISTOVU CÍRKEV OD LŽIVÝCH, KTERÉ JI NAPODOBUJÍ
Kristova církev je církví muèedníkù. Èím jiným by mìla být, když hlava církve prožila nejkrutìjší
muèednickou smrt? Každá bolest prožitá pro Krista je pøíbuzná s muèednictvím. Závoveò, bolest tohoto
druhu není jen zbraò, ale i dílèí vítìzství k dosažení koneèného velkolepého vítìzství.
O HØÍCHU, ÈILI ZPYTOVÁNÍ SVÌDOMÍ KOLEM SMILSTVA
Høích do nebe o pomstu volající = sodomský høích
Devatero cizích høíchù = 1. Ke høíchu radíme. 2. Jiným høešit velíme 3. Svolujeme jiné ke høíchu. 4.
Ponoukáme jiné ke høíchu. 5. Vychvalujeme høíchy jiných. 6. Mlèíme ke høíchu jiných. 7. Netrestáme
høíchy jiných. 8. Bereme podíl na høíchu jiných. 9. hájíme høíchy jiných.
Sedmero hlavních høíchù = Pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestøídmost, hnìv, lenost
Høíchy proti pøikázání šestému Neèisté myšlenky z mysli nevypuzovat, kochat se v nich, svolovat v
nich. Neslušným prohlížením, dotýkáním se prohøešovat. Nechat se od jiných neèistì se dotýkat. Vést a
poslouchat neèisté øeèi. Dopustit se smilstva nebo cizoložství.
Dobrovolné neèestné myšlenky, žádosti, øeèi, žerty, písnì, pohledy, skutky (cizoložství). Vše, co k
porušení èistoty svádí, jako všeteènost oèí, nemravné obrazy, ètení nemravných knih a spisù.
Nepoèestnost odìvu.
Pøíliš volné obcování s osobami opaèného pohlaví a lehkovážná spoleènost. Neslušné tance a hry.
Zahálka. Nestøídmost v jídle a pítí.
Církev neustále hájí, že homosexuální jednání odporuje pøirozenosti èlovìka. Potom je tøeba na ni
nahlížet jako na nemoc a není možné z nemocného èlovìka dìlat zdravého. Pozn. Svatí uzdravovali z
této náklonnosti, z tohoto sevøení, z tohoto pokušení, z tohoto ohnì, z této svázanosti.
NÌKOLIK UKÁZEK ZE ŽIVOTA SVATÝCH.
Svatý Ondøej
Starý èlovìk, jménem Mikuláš, pøišel k apoštolu Ondøejovi a øekl mu: „Pane, je mi už sedmdesát. Za
celý svùj život jsem sloužil rozkoším. Kdysi jsem èetl evangelium a prosil jsem Boha, aby mi dal
zdrženlivost, ovšem já, zarytý høíšník, hned jsem se vrátil ke starému životu. Pøišel jsem jednou
rozkošnicky do bordelu, a zapomnìl jsem, že mám u sebe Evangelium. Dìvka na mne ihned zaøvala:
»Jdi odtud, starèe, kliï se okamžitì, protože jsi andìl Boží! Nedotýkej se mne a opovaž se sem vkroèit!
Vidím na tobì velké zázraky. Zkoprnìl jsem ze slov té coury, a pøišel jsem na to, že jsem vzal sebou
Evangelium. Nyní tedy svatý Boží, oroduj za mne svou modlitbou. Když to Ondøej uslyšel, dal se do pláèe
a zaèal se dlouho modlit. Potom se postavil a øekl: „Nebudu jíst, dokud nebudu vìdìt, že se Pán smiloval
nad tímto starcem. Postil se pìt dnù a pak vnitøní hlas mu sdìlil: „Dostaneš, Ondøeji, co jsi žádal v zájmu
toho starce. Ale jak jsi trápil sebe pùstem i on musí týrat sebe pùstem, aby se vysvobodil! A tak se to stalo.
Šest mìsícù žil o chlebì a vodì, vykonal mnoho dobrých skutkù a tak v míru zemøel. Potom vnitøní hlas
sdìlil Ondøejovi: „Díky tvé modlitbì jsem získal zpìt Mikuláše, kterého jsem ztratil.“
Svatý Antonín
Odolal mnohým pokušením od èerta. Pøi jedné pøíležitosti, když zvítìzil nad duchem smilstva silou své
víry, zjevil se mu èert v podobì èerného jinocha, který padl pøed ním na zem a pøiznal se Antonínovi, že
byl pøemožen od nìho. Totiž Antonín prosil ve svých modlitbách, aby mohl vidìt ducha smilstva, který
èíhá na mládež. Když ho uvidìl, jak vypadá, øekl: „Tak ty jsi tak zrùdný? Pøíštì se tì vùbec nebudu bát.“
Svatý Jakub (mladší) apoštol
Øehoø z Nyssy tvrdil, že tøi vìci mohou za to, že máme v sobì zlé pudy: špatná výchova, špatná
spoleènost, špatné zvyky tìla a høích nevìdomosti. Jak øíká, lze je dobrými návyky, dobrými cviky a
usilovným studiem léèit. I svatý Jakub se tak léèil a byl pøipraven konat mnoho dobra. Pro svoje obrovské
ctnosti byl zabit jako muèedník pro Krista.
Svatá Markéta
Dívka nutila èerta, aby øekl, proè pøišel. Èert øekl, že ji chtìl pøesvìdèit, aby byla poslušná pokynùm
místodržitele. Markéta ho donutila, aby se pøiznal, jak pokouší tak mnoha zpùsoby køesany. Øekl, že má
pøirozenou nenávist vùèi ctnostným lidem. Pøesto, že je mnohokrát pøemožen, stále vrèí na lidi, protože je
v nìm touha klamat. Závidí èlovìku to štìstí, o které sám pøišel, a jestli on již nemùže být šastný, nepøeje
ani druhým.
Svatý František
Když se modlil František, èert ho tøikrát oslovil jeho jménem. Když mu svatý František odpovìdìl, øekl:
„Nikdo není tak høíšný na tomto svìtì, aby mu Bùh neodpustil, jestli se obrátí, ovšem kdo si sobì pøivodí
smrt tím, že provádí neúprosné kající skutky, nenajde milost ve vìèném životì.“ František ihned poznal
pikle nepøítele, jak se snaží ho pøivést k vlažnosti (Zj 3,16). Odvìký nepøítel vidìl, že tak nedosáhne cíle a
zaèal silnì pokoušet jeho tìlo. Když to František ucítil, svlékl si své šaty a hrubým provazem se zaèal
byèovat, pøitom øíkal: „Tady máš bratøe osle, musíš vydržet, musíš vydržet to byèování.“ Ovšem když to
pokušení nepøestalo, vrhl se nahý do snìhu, pak udìlal sedm snìhových koulí. Ty poskládal pøed sebe a
takto mluvil ke svému tìlu: „Hle, ta vìtší je tvoje manželka, tyto ètyøi jsou tvoje dva syny a dvì dcery,
zbytek jsou tvoji sluhové.: rychle je obleè všechny protože v té zimì zmrznou, ovšem jestli ti zpùsobují
mnoho starostí, služ jednomu pánu s vìtší péèí.“ Èert byl z toho pomatený a hned se vypaøil. František
chválil Boha a vrátil se do své cely.
Svatá Brigita
Tento pøípad je o ženì, která byla nevìstkou, která se chtìla vrátit k dobrému životu, protože ji ïábel
ubližoval dnem i nocí natolik, že jí viditelnì vtlaèil oèi do hlavy a pøed nìkolika svìdky ji vytáhl z postele.
Potom, v pøítomnosti mnoha spolehlivých svìdkù, svatá paní Brigita pravila zøetelnì: „Ztra se, ïáble,
dost jsi toto stvoøení Boží trápil.“ Poté, co to øekla, ležela žena pùl hodiny s oèima na podlaze, naèež
vstala a pravila: „Vskutku, vidìla jsem ïábla v nejohavnìjších tvarech, jak odchází oknem a slyšela jsem
hlas, který mi øíká: „Ženo, byla jsi vpravdì osvobozena.“ Od této chvíle byla tato žena osvobozena od
veškeré nezøízenosti a už netrpìla neèistými myšlenkami a došla svého odpoèinku skrze dobrou smrt.“
Svatá Kateøina Sienská
Kateøina se pozdìji o boji s vlastním tìlem vyjádøila velmi sebekriticky. „Dokonalost nezáleží v tom, že
èlovìk své tìlo trýzní a umrtvuje“, øíká, „ nýbrž v tom, že usmrcuje zvrácenou svéhlavost.“ Skutky
kajícnosti nesmìjí být samoúèelné, nýbrž mají pouze sloužit k pøekonání sobectví, nebo „záleží jedinì
na síle lásky“. Jaký totiž má smysl, když èlovìk koná kajícné skutky a myslí si, že je jimi velký a naplnìný
Bohem, a vùbec nepozoruje, jaká domýšlivost se v jeho jednání skrývá?
Nikoli, kajícné skutky jsou pouze nástroj, kterého se má použít v pravý èas a na pravém místì.
Kateøina øíká: „Jestliže tìlo v nadbytku síly vzdoruje duchu, chop se metly, postìní, uzlovitého kajícného
pásu s velkým noèním bdìním, abys je zkrotil. Je-li však tìlo slabé a neduživé, vyžaduje pravidlo
rozlišování jiný postup. Pak se má nejen upustit od jakéhokoli postu, nýbrž se má jíst maso; a nestaèí-li
jednou za den, jez tøeba ètyøikrát.“
Je úžasné a nepochopitelné, jak právì hezcí šviháci ze sienských šlechtických rodin Kateøinu pozornì
poslouchali a najednou už nepotøebovali žádné erotické úspìchy, jen protože jim promluvila do svìdomí
tato bledá, svìtu vzdálená polovièní jeptiška z nepøíliš vznešené fontebrandské ètvrti. Vypravují se
neuvìøitelné historky o sebejistých posmìváècích, které dokonale obrátilo jediné setkání s Kateøinou.
Bohatý Francesco di Messer Vanni Malavolti, pìtadvacetiletý manžel pìkné, inteligentní ženy, ale
nenapravitelný suknièkáø, doznává, že se najednou zaèal tøást strachy, když se mu Kateøina dívala do
oèí. Od té doby se snažil žít jinak.
Aurelius Augustinus
Druhé tøídì manichejcù, „slyšícím“, staèilo, když vyvoleným prokazovali službu; se svými høíchy si
nemìli pøíliš lámat hlavu, nebo za ty byla odpovìdná jejich pøirozenost, ještì neoèištìná a jednající
jakoby z pøinucení. Augustin øíká: „Tehdy jsem ještì vìøil, že nehøešíme my, nýbrž nìjaká jiná pøirozenost
v nás...“ Brzy však pochopil, že tu jde o jakousi dosti prùhlednou pomocnou konstrukci: „Ve skuteènosti
ale jsem to byl já, zcela já, a jenom k mé zkáze mì rozpoltila má bezbožnost...“
Augustin podal bezohledný chorobopis své duše. Svùj vlastní vnitøní svìt pozoroval takøka s požitkem,
a na šokované souèasníky to jistì pùsobilo jako exhibicionismus. Místo dùvìrnì známé klasické ideální
figury na klidné, pøesnì zamìøené cestì k dokonalosti tady nacházeli èlovìka zlomeného, potácejícího
se od recidivy k recidivì. Líèil svùj život jako „nepøetržité pokušení“, jako historii obrácení, která nikdy
není uzavøena a stále znovu ji pøedbíhá nemilosrdná minulost.
Filippo Neri
„Mladí muži se v žádném pøípadì nemají nechávat pohromadì s dìvèaty a jednomu svému žákovi
dokonce vytkl dùvìrný styk se sestrou. Ïábel prý ho mohl pøi vhodné pøíležitosti pøemluvit, aby v ní vidìl
spíše ženu než sestru.
Nikoliv, nebyl to pøípad pro inkvizici: byl to nanejvýš sebekritický knìz, který docela vážnì prosil Boha:
„Pane, nevìø Filipovi! Kdybys mì nechránil svou milostí, ještì dnes bych tì zradil a dopustil bych se
všech høíchù svìta.“
Jean-Marie Vianney
„Nábožensky nevìdomý èlovìk,“ dokazoval faráø, „nevidí zlo, které napáchá, ani dobro, které
znehodnotil høíchem.“ Protože nevìdomost v otázkách víry považoval za nejhlubší pøíèinu náboženské
lenosti a lhostejnosti...
„Jsou matky, které ovìší své dcery všelijakými šperky a samy se utápìjí v dluzích, matky, které dcery
povzbuzují, aby nebyly tak stydlivé a pilnì navazovali známosti... Nemùžeme pøece házet suchou slámu
do ohnì a naivnì ji napomínat, aby nehoøela. „Slepé matky!“ usoudil Vianney rezignovanì.“
Svatý Mikuláš
Ve všem zachovával stejnou pokoru a vážnost mravù jako døíve, bdìl na modlitbách, umrtvoval své
tìlo postem, vyhýbal se styku se ženami, pokornì pøijímal každého, pùsobivì mluvil, zanícenì
povzbuzoval a pøísnì domlouval.