Překvapivá historie vysvěcování žen

Foto. P. Poslušný
PODHOUBÍ
Překvapivá historie
vysvěcování žen
Příloha k časopisu
Z RÁJE DO RÁJE
4-2011
Příloha k časopisu Z ráje do ráje
5- 2011
Adresa redakce:
Vydavatelství a nakladatelství
Jurica Jaroslav - Ráj
Lubenská 630
739 11 Frýdlant n. Ostr.
IČ: 87221284
MK ČR E 15637
ISSN 1801-0059
Tel: 0049 8031-9412291
E-mail: [email protected]
[email protected]
Překlad: Podhoubí - Pra del Torno Publishing
Z ráje do ráje
2
4 2011
- Příloha
PODHOUBÍ
Část 1.
Předkládáme našim čtenářům krátký záznam
jednoho snu, jak je zaznamenán ve Svědectví pro
církev. Tento sen měla sestra White pravděpodobně
někdy koncem února nebo začátkem března r. 1867,
a pokud je nám známo, nikdy ho nekomentovala.
Vzhledem k vývoji událostí poslední doby
si dovolujeme upozornit čtenáře, aby tento záznam
četl velmi pozorně. Ačkoliv v minulosti mu nebyla
věnována značná pozornost (snad i záměrně),
věříme, že význam poselství slov Boží Inspirace
zůstává nezměněn. Mnohé biblické pasáže a
proroctví zůstávaly po dlouhou dobu lidských dějin
nepochopeny a světlo na ně bylo vrženo vždy ve
chvíli, kterou ve své prozřetelnosti určil sám Bůh.
Kéž je Jeho Duch nápomocen všem, kdo čtou tyto
řádky – Ježíš praví, kdo čte, rozuměj!
Té noci jsem měla sen, že jsem byla v Battle
Creeku a dívala jsem se bočním sklem dveří. Viděla
jsem společnost, jak po dvou kráčejí směrem
k domu. Vyhlíželi odhodlaně a nepřívětivě. Znala
jsem je a otočila jsem se, že jim otevřu dveře do haly,
abych je vpustila dovnitř, když vtom jsem si řekla,
že se podívám ještě jednou. Scéna se nyní změnila.
Společnost teď představovala podobu katolického
procesí. Jeden držel v rukou kříž a druhý třtinu.
A když se přiblížili, ten, který držel třtinu, učinil
kruh kolem celého domu a prohlásil třikrát: „Tento
dům je postaven mimo zákon. Majetek musí být
zkonfiskován. Oni mluví proti našemu svatému
řádu.“ Zachvátila mne hrůza. Proběhla jsem rychle
celým domem, vyběhla severním vchodem a v té
chvíli jsem se octla uprostřed společnosti lidí,
z nichž některé jsem znala. Obávala jsem se však
pronést jediné slovo ze strachu, že budu prozrazena.
Snažila jsem se najít nějaký osamělý kout, kde bych
mohla plakat a modlit se bez toho, že bych byla
pozorována dychtivýma, pátravýma očima, ať se
pohnu kamkoliv. Stále jsem opakovala: „Kéž bych
tohle mohla pochopit! Kdyby mi alespoň řekli, co
jsem řekla nebo udělala!“
Když jsem viděla, jak konfiskují majetek,
plakala jsem a velmi jsem se modlila. Hledala jsem
soucit nebo lítost v očích těch, kteří se nacházeli
okolo mne, a všimla jsem si několika z nich, kteří,
jak se mi zdálo, by ke mně bývali promluvili slova
útěchy, kdyby se nebáli, že to ostatní zpozorují.
Jednou jsem se pokusila z tohoto zástupu uniknout,
ale když jsem viděla, že jsem pozorována, skryla
jsem svůj úmysl. Nyní jsem začala plakat nahlas
a volat: „Kdyby mi jen řekli, co jsem udělala nebo
řekla!“ Můj manžel, který spal na lůžku v téže
místnosti, mne slyšel nahlas plakat a probudil mne.
Polštář byl zmáčený slzami a já jsem se nacházela
ve smutné stísněnosti ducha. (Svědectví, str. 578)
Část 2.
V šedesátých letech dvacátého století byl
náš lid šokován zprávami z časopisu National
Geographic o tom, že naše sbory na ostrovech Tonga
(dříve zvané Přátelské ostrovy) světili biblickou
Sobotu v neděli. „Obyvatelé ostrovů Tonga přísně
zachovávají wesleyovský Sabat (neděle). Rybáři,
kteří by lovili v neděli, by se vystavili potenciálnímu
nebezpečí zatčení. I adventisté sedmého dne, kteří
v jiných zemích zachovávají svůj Sabat (sobotu),
zde svůj Sabat světí v neděli. Místní pastor
adventistů sedmého dne vysvětluje postoj jeho
církve: „Když Bůh stvořil zemi, učinil, aby den
přecházel od západu na východ. Na mapě takzvaná
časová hranice u nás prakticky přeskakuje o jeden
celý den. My zastáváme názor, že den, který je na
ostrovech Tonga nazván nedělí, je vlastně sobota,
protože se nacházíme na východní straně časové
hranice (pokud by se táhla přímou čarou).“ Luis
Marden: The Friendly Islands of Tonga (Přátelské
ostrovy Tonga), National Geographic, březen 1968,
str. 358.
3
To je očividně jen plané rozumování,
protože tento časopis říká, že ti, kteří pracují
v neděli (a jediným dostupným zaměstnáním na
ostrovech Tonga je rybolov), jsou uvězněni zřízením,
které je ovládáno metodisty. A tak uprostřed
osmdesáti tisíc obyvatel třiceti pěti ostrovů Tonga
pracují naši adventisté šest dnů v týdnu a odpočívají
ve svatý den metodistů.
V době, kdy bude vydán nedělní zákon, to
bude docela pohodlné. A pohodlné to bude také i
po jeho vydání. Jistě máme spoustu jiných členů
církve, kteří by si přáli žít v okolí datové hranice,
aby tak mohli být mezi adventisty světící neděli.
Nesmíme si namlouvat, že tento problém
ignorují. Liberální vůdcové i řadoví členové pracují
na metodách, jak přivést davy neadventistů do
našich shromáždění.
Oslavné církve se svým nedostatkem zásad
začaly vznikat kolem roku 1988 za účelem zvýšení
počtu lidí v kostelech. Křesťanská měřítka a
zásady stály v cestě pokřtění neobrácených lidí. Od
poloviny devadesátých let byl uveden do chodu plán
zakládání sborů se stejným cílem: vynalézt formu
bohoslužby, která by byla přijatelná pro světské lidi.
A to nebylo snadné.
Dělící zeď
Na zadní straně jedné ze svých knih se
Samuele Bacchiocchi zmiňuje, že i římskokatolická
církev by ráda zvýšila své počty na mších a za tím
účelem si pohrávala s myšlenkou o zavedení těchto
obřadů v sobotu večer. Stále více katolíků užívalo
neděli jako den volna ke sledování sportovních
utkání anebo k víkendovým cestám. Proč se tedy
neúčastnit mše v sobotu večer?
Aby zvýšili příliv peněz, byli vůdcové ve
Vatikánu ochotni zavést služby v sobotu večer i za
tu cenu, že by museli obětovat nedělní návštěvnost.
To mělo zvýšit příliv darů do církevních pokladen.
Peníze a popularita jsou silnými stimuly, a to nejen u
politiků, ale až příliš často u mnohých náboženských
organizací. Některým našim vedoucím bylo také
jasné, že naší největší překážkou byly ranní sobotní
pobožnosti. Evangelíci, kteří navštěvují bohoslužby,
je chtějí mít v neděli, a ti z nich, kteří na pobožnosti
nechodí, by je přijali, kdyby se konaly večer nebo
v pozdním odpoledni před tím, než se vydají za
svou večerní zábavou.
Římští politici se poučili před mnoha
staletími: dejte lidem chléb a hry v příhodnou chvíli
a výsledek je zaručen. Oni přijdou.
Jak se liberální adventisté liší od ostatních
protestantů? Ne příliš. A každým rokem se dělící
čára smazává více a více. Obě strany se živí masem,
pijí kávu, hrají fotbal, jsou promiskuitní, čtou
romány, moderní a postmoderní filosofy a teology,
pomlouvají druhé, jejich měřítka morality jsou
věrným obrazem měřítek světa, nestudují Bibli,
jejich duchovní pokrm sestává především z toho,
co jim řekne jejich pastor, jejich představa spasení
spočívá v milosti Boží bez poslušnosti Jeho zákona,
atd., atd. Mnozí z nich také pijí pivo, víno a jiný
alkohol, kouří a v sobotu se stravují v restauracích.
Je zde však ještě jedna bariéra, která tyto dvě
třídy liberálů dělí, a kterou by rádi odstranili. Jedna
její část je již z víry adventistů účinně odstraněna.
Tou částí je zachovávání Božího zákona. Zbytek
bariéry ještě setrvává. Tím zbytkem je sobotní
bohoslužba.
Božím plánem bylo, aby Jeho svatá přikázání
byla „ochrannou zdí“ kolem nás (viz Biblický
komentář,sv. 1, str. 1105). Sobota je dělící zdí
mezi pravým Bohem Izraele a nevěrci“ (viz Rané
spisy, str. 33). Církev je Boží vinicí, „ohrazenou
přikázáními Jeho zákona. Poslušnost těchto
zásad se měla stát jejich ochranou.“ (viz Kristova
podobenství, str. 287). Sobotní bohoslužba neměla
být překážkou evangelia; naopak – měla zabránit
Jeho lidu v přizpůsobování se světu.
Liberálové, kteří se mezi námi nacházejí ve
stále větším množství, usilují o stržení této dělící
zdi. Ačkoli jeden každý osobně odložil poslušnost
Desatera jako něco nedůležitého, to, co je stále
ještě obtěžuje, je sobotní bohoslužba. Kdyby jen
tuto poslední překážku mohli odstranit, byli by
vřele přijati evangelíky, a pro ty, kteří nenavštěvují
bohoslužby vůbec, by se tak otevřela přijatelnější
cesta do modliteben.
Z ráje do ráje
4
4 2011
- Příloha
Hledání cesty ke zvýšení počtů návštěvníků
Neděli světící sbor v Las Vegas
„Adventní nedělní sbor“ – tak zněl ozdobný titul
hlavního článku adventního časopisu Pacific Union
Recorder v únoru r. 2000. Tento hlavní článek byl
věnován celý adventnímu společenství v Las Vegas
ve státě Nevada. Církevní vedoucí byli na tento
úspěch hrdí a udělali vše pro to, aby se všech dvě
stě tisíc členů jejich unie o této věci dovědělo.
Hovořil tento článek v Pacific Union Recorder
o bohoslužbě nebo o evangelizačním úsilí? Tvrdil,
že jde o evangelizační úsilí. Nalézalo se v něm však
několik skutečností, které z něho doslova křičely, že
zde jde o nový typ nedělních bohoslužeb:
• V názvu článku se mluví o „adventním
nedělním sboru“
• Podtitulek pravil: „Pomoc pro ty, kteří
nenavštěvují kostely“; tj. opatření kostela
(modlitebny) těm, kdo se neúčastní žádných
bohoslužeb
• Název sboru, který trvá až do dnešního dne,
je zcela církevnický: „Obecní sbor vyšší
podstaty“, takže potenciální návštěvníci
mají za to, že se zde jedná o nedenominační
obecní modlitebnu. Ti, kteří vstoupí dovnitř,
dostanou přesně to – církevní bohoslužbu,
ale mnohem více vzrušující, než ve většině
ostatních kostelů.
• Reklamní letáčky, zasílané do poštovních
schránek po tisících, to označovaly jako
kostel. „Tohle je pro lidi, kteří se vzdali
myšlenky na tradiční pojetí církve.“
• Shromáždění netrvala jen na nějakou dobu
jako obvyklá evangelizační shromáždění
– na několik týdnů nebo měsíců. Trvají
až do dneška. Onen článek v Pacific
Union Recorder pravil, že adventisté zvou
neadventisty k návštěvě jejich „nedělních
bohoslužeb“. Zajímavé. Je možné, že si
naši vedoucí pracovníci myslí, že je možné
používat nedělní bohoslužbu k tomu, aby
učili veřejnost, že je třeba zachovávat
Sobotu? V časopise naší největší unie je
uvedený článek, který chválí tuto činnost a
doporučuje ji jiným místním sborům ve své
unii (sedm sdružení v pěti státech a několik
ostrovů v západním Tichomoří) jako něco
hodného následování. Jako mnohé další
sbory podle nového modelu, i tento zavrhl
název adventisté sedmého dne. Vedoucí
církve se soudí před světskými soudy s těmi,
kteří jsou věrni adventnímu učení a používají
na svých modlitebnách název adventisté
sedmého dne, ale přitom se sami tomuto
názvu pozvolna začínají vyhýbat.
Článek v časopisu Pacific Union Recorder nám
však říká i další fakta:
• Reklamní letáčky, zvoucí na shromáždění,
nazývají normální tradiční bohoslužby
„rozsudkem k trestu vězení“.
• Nedělní bohoslužba zahrnuje zpěvy s bubny
a elektrickými kytarami, po kterých
následuje kázání.
Tento podivný „nedělní sbor adventistů“ je jen
dalším vzorkem „programu zakládání sborů“, který
je v současné době propagován Severoamerickou
unií sborů adventistů sedmého dne. Společným
jmenovatelem celého programu je, že „vše je
dovoleno“, pokud se jen modlitebny zaplní. Žijeme
v době, kdy až příliš mnoho stavebních kamenů
biblické víry padá – mravní měřítka, pilíře víry a
dokonce i biblická Sobota. Nás už nezajímají ani tak
měřítka Bible jako to, kolik nám to vynese.
A tak ti, kteří přicházejí do takových modliteben,
jsou především neadventisté, kteří nikdy naše měřítka
a učení neměli v úmyslu přijmout. Přicházejí, aby
si zadarmo vypili kávu, dostali vydatnou snídani
či oběd a aby si poslechli hlasitou elektrifikovanou
hudbu. (Známá komunitní centra.)
V časopisu Pacific Union Recorder také
stojí, že v té době používala nedělní bohoslužby i
Andrewsova univerzita při školení našich budoucích
mladých kazatelů k tomu, aby mohli pořádat nedělní
bohoslužby při svém působení v poli. Zjevným
úmyslem celého článku bylo připravit naše členy
na pokojné postupné zavádění „inovací“ do myšlení
adventního lidu.
Naši členové v Las Vegas jsou „dobře
připraveni“ na vydání nedělního zákona a vynucené
svěcení neděle. Oni ji světí už teď.
Nedělní sbor v Riverside
Jeden náš sbor v kalifornském Riverside
hledal způsoby, jak zvýšit počet svých členů. Protože
se nachází v blízkosti institucí Loma Linda a La
Sierra – tedy v oblasti, kde není nouze o velké počty
adventistů a jejich modliteben – tento úkol nebyl
lehký. Návštěvnost v Riverside, poměrně početného
sboru, soustavně po několik roků klesala, až nakonec
byl jejich počet zredukován na osmdesát. A tak na
podzim r. 2009 se pastorka(!) sboru Tami McGrew
rozhodla, že zajde do kanceláře Severovýchodního
sdružení, které se také nachází ve městě Riverside,
a požádá o dotaci k provedení „experimentu“. Její
návrh byl schválen s tím, že se vyzkouší „všechny
možné prostředky“, jak přivést do modliteben
neadventisty.
Se slušnou částkou peněz zakoupila Tami
všechny hudební nástroje a zařízení, jako elektrické
kytary, baskytaru, soustavu bubnů, silné zesilovače
a reproduktory potřebné k burácející bohoslužbě.
Dalším krokem byla změna názvu
modlitebny. Potřebovali nějaké šikovné přitažlivé
jméno, které by dobře znělo v uších těch, kteří „jdou
s dobou“. Dnes se tedy tato modlitebna jmenuje
Riverside Community Church.Com (Obecní kostel
Riverside.com).
Až do tohoto bodu měla Tami McGrew vše
5
dobře promyšleno a materializováno. Byl tady však
ještě jeden háček: bohoslužby v sobotu dopoledne –
to nezní moc dobře.
Přišla tedy s nápadem zavedení dvou
druhů bohoslužeb. Ta první zůstane ve stejnou
dobu v Sobotu dopoledne pro staromódní či skalní
adventisty, a druhá v pět hodin odpoledne. To
ovšem znamená, že po určitou část roku, především
v zimě, se tato druhá bohoslužba odehrává v neděli.
Po zbytek roku začíná v Sobotu a končí v neděli.
Tento sbor se ani nesnažil o nějaký zastírací
manévr, jako tomu bylo v Las Vegas, kde to nazývají
„evangelizačním úsilím“. Tohle je nefalšovaná
nedělní bohoslužba adventistů se vším všudy.
S nadcházejícím výnosem nedělního zákona teď už
stačí jen zrušit ranní bohoslužbu nebo ji přesunout na
neděli dopoledne. A jak uvedu níže, Tami nebojácně
obhajuje svou pozici a rozhodnutí.
Jeden přítel, který se účastnil jedné z jejích
bohoslužeb v pět hodin, sdělil, že Tami přišla na
jeviště a ke své kazatelně oblečená v džínech. Když
byla později otázána proč, odpověděla, že takto
se posluchači cítí uvolněně. Varhanní doprovod
byl odstaven a na jeho místo nastoupila rocková
skupina. Mezi „lahůdkami“ večera se nacházela
káva, koblihy a zákusky.
Jedna přítelkyně, která se také přišla podívat
na nezvyklé bohoslužby, prohlásila, že tam už víckrát
nevkročí. Na otázku proč, řekla, že v průběhu těchto
„bohoslužeb“ byla znenadání udeřena ze strany do
hlavy nafukovacím balonem. Návštěvníci si s ním
pohazovali, což bylo vysvětleno jako „způsob
k uvolnění“… Vítejte v novém adventismu!
Systematická teologie
Milý čtenáři, zraky tě neklamou – naše
nedělní bohoslužby jsou docela v pořádku – alespoň
tak si to tvoji vůdcové představují. A aby tě jako
staromódního adventistu přesvědčili o správnosti
svého nového postoje, rozvíjejí také soustavu nového
adventního náboženství. Myslím, že přiléhavým
názvem pro tento nový systém by byla „Teologie
zoufalství“. Je to stejný druh zmateného smýšlení,
jaký najdeš v knihách tvých liberálních teologů, kteří
obhajují „právo žen“ na to, aby byly pastorkami a
vedoucími sborů. Nazývají to „biblickou teologií“,
ale jen špetka zdravého rozumu ti postačí na to, abys
odhalil, že je to jen snůška chatrných výmluv.
Tito lidé se zoufale snaží najít „důvody“ pro
to, co chtějí dělat. Jsem si jistý, že jsi dostatečně
obeznámen s bezduchými výmluvami evangelických
Z ráje do ráje
6
4 2011
- Příloha
pastorů a teologů na obranu svěcení neděle. A naši
liberální teologové, pastoři a vůdcové na různých
úrovních používají právě tak vyšinuté argumenty.
Pokud byste někdy mluvili s Tami McGrew, jistě
vám velmi ochotně vysvětlí, právě tak, jako to již
mnohokrát vysvětlovala jiným, proč její bohoslužby
jsou prováděny v neděli.
• Tami považuje limit svatých hodin mezi
západem slunce v pátek a západem slunce
v Sobotu za „legalistický“, neboli zákonický.
Říká, že je zákonické omezovat týdenní
bohoslužbu na kteroukoliv hodinu nebo den.
Podle ní mají bohoslužby být konány tehdy,
kdy jsou dostupné co možná největšímu
počtu lidí, bez ohledu na den nebo hodinu.
Pokud v dané oblasti žijí hlavně muslimové,
pak je namístě, aby byly konány v pátek.
Pokud cílem úsilí jsou evangelíci, konejte
bohoslužby v neděli.
• Tami říká, že čtvrté přikázání nespecifikuje
hodinu nebo den, v který se mají konat
bohoslužby, a proto mohou být konány
v kterýkoliv den a v kteroukoliv hodinu.
Zcela ignoruje skutečnost, že tento den je
Bohem označen za den bohoslužeb na jiných
místech Bible.
• Dále má za to, že Izraelci na poušti
nenavštěvovali stánek úmluvy za účelem
bohoslužeb. V Sobotu jen zůstali doma
ve svých stanech a odpočívali. Návštěva
bohoslužeb podle Tami „nemá nic společného
se svěcením Soboty.“ Jasné příklady svěcení
Soboty a navštěvování bohoslužeb v tento
den Pánem Ježíšem, apoštoly a také pohany
v Knize skutků jsou zcela ignorovány.
• V její hlavě Sobota symbolizuje odpočinutí
od „skutků“. Odpočinek v posteli nebo pod
stromem je pro ni svěcením Soboty. Ale
návštěva modlitebny, svaté zpěvy a vše,
co souvisí s úkony v modlitebně, pro ni
svěcením Soboty není.
• Pravda o Sobotě se nemá při bohoslužbách
vůbec
připomínat
s výjimkou
evangelizačních
shromáždění.
Proto
Tami říká, že v jejích shromážděních pro
neadventisty o páté hodině se Sobota
nikdy nepřipomíná. A tak lidé, kteří
přicházejí na její bohoslužby, nemají ani
ponětí o tom, že naslouchají adventistce
v adventní modlitebně. V historii naší církve
jediným důvodem pro pořádání zvláštních
shromáždění v neděli, na která byli všichni
pozváni, bylo pořádání evangelizačních
shromáždění. Přesto v tomto sboru je
nepřípustné zmiňovat se o Sobotě v jejich
nedělních bohoslužbách. Stěží tedy můžeme
jejich činnost kvalifikovat jako evangelizační
shromáždění.
Čtenář by si měl povšimnout dvou zajímavých bodů:
Za prvé, je zcela nemožné, aby Tamiiny radikální
náhledy na Sobotu nebyly přijaty sdružením, ke
kterému její sbor patří. Sdružení se dokonce nachází
ve stejném městě jako její sbor. Takzvaní „teologové“
v Loma Lindě a v La Sierra jsou bezpochyby v plném
souladu s tím, co Tami McGrew dělá. Kdyby tomu
tak nebylo, byla by velmi rychle předvolána na
kobereček nebo propuštěna z kazatelské služby.
Je nepochybné, že tato žena požívá plné podpory
církevních vůdců.
Za druhé, je oprávněným důvodem se domnívat,
že zde máme co činit s daleko rafinovanějším a
komplexním plánem, než jaký by se mohl zrodit
v hlavě jedné ženy. Její novoty musí být pouze
součástí daleko rozsáhlejšího programu; programu
teologické obrany postupného přesunu ze svěcení
Soboty na svěcení neděle – programu, který naši
liberálové (kterých je mimochodem více než 90
procent mezi vedoucími a stále rostoucí procento
mezi řadovými členy) chtějí uvést do chodu, jakmile
se k tomu naskytne vhodná příležitost.
Jaký asi může být důvod k tak horečnému úsilí
ke zvýšení návštěvnosti, a to i za cenu obětování
biblického učení? Nechť si čtenář udělá vlastní
obraz.
Můžeme si být zcela jisti, že pokud se projekt
Tami setká s „úspěchem“, začnou se nedělní
bohoslužby zavádět i v ostatních oblastech.
Hlavním projektem bude uvést pastory adventistů
sedmého dne do takového stavu smýšlení, aby byli
ochotni „přepnout“, kdykoliv nastane příležitost,
na nedělní bohoslužby se všemi jejich atributy.
Čtenář se možná připravuje na události spojené
s vydáním nedělního zákona. Naši liberálové
se na to připravují také. Pokud se jim to podaří,
pak se svěcení Soboty v církvi stane minulostí.
Bohoslužby jsou pro věřícího každotýdenním
cyklem. Zaměňte Sobotu za neděli a stanete se
světiteli neděle! Tami říká, že její bohoslužby
jsou nyní navštěvovány jak adventisty tak i
neadventisty. Zdá se, že její úsilí se setkává
s úspěchem.
Její otec, Ted Tessner, dřívější liberální pastor
v San Diegu, přispěchal, aby posílil její úsilí.
Nyní funguje jako pomocný pastor v Reverside
a požívá plné podpory sdružení. Možná, že jí
pomáhá shánět po obchodech hračky a vynalézat
nové triky jak přivábit více lidí na její služby o
páté. Možná, že se dočkáme toho, že Tami začne
provozovat čarodějnické triky běžné v cirkusu,
začne učit nesmrtelnost duše, zavede v modlitebně
knihovnu na půjčování publikací s Harry Potterem,
na chodbách postaví automaty na videohry
a automaty s Coca-Colou, v příslušnou dobu
na podzim vyzdobí svou modlitebnu strašidly
na podporu svátku Halloween a do prostor za
modlitebnou postaví stoly na kulečník.
Možná, že se ti, vážený čtenáři, tento výčet
zdá trochu přehnaný nebo dokonce znevažující. Já
se však dovolávám tvého zdravého rozumu a toho,
že existuje neomylný zákon příčiny a následku.
Uvolni jedno stavidlo, učiň jeden kompromis,
vzdej se jednoho pevného milníku pravdy – a
uvolníš celou povodeň, která zaplaví tvé učení,
tvou víru a tvé jednání záplavou neodvratitelné
hereze. Tvoje víra a láska ke Kristu bude ta
tam, láska a milosrdenství k bližnímu se stane
jen pozlátkem zakrývajícím sobectví a lásku ke
světu, a veškeré tvé jednání bude prosáknuto
pokrytectvím. Historie (a především historie
církve) o této zásadě podává neomylné svědectví
a je smutné, že je tak nepatrně málo těch, kteří
chyby minulosti nechtějí opakovat. Slyšel jsem
pořekadlo, že jediným poučením z historie je to,
že se z ní lidé nikdy nepoučili. A to je smutná
skutečnost.
Závěrem se podívejme do inspirovaných spisů,
co identifikuje Babylon a šelmu z trojandělského
poselství ve Zjevení 14. „Po varování proti klanění
se šelmě a jejímu obrazu proroctví vyhlašuje:
′Tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a
víry Ježíšovy.′ A protože ti, kteří zachovávají
Boží přikázání, jsou postaveni do protikladu
vůči těm, kteří se klanějí šelmě a jejímu obrazu,
těm, kdo obdrží znamení šelmy, vyplývá z toho,
že zachovávání Božího zákona na jedné straně a
jeho pošlapávání na straně druhé, je rozlišovacím
znamením mezi vyznavači Boha a vyznavači
šelmy.“ Velký spor, str. 445-446.
Pravdou je, že jak svěcení neděle tak i učení o
nesmrtelnosti duše jsou dvě učení charakterizující
Babylon. Avšak spor mezi Sobotou a nedělí je
zvláštním testem konečné krize, který oddělí ty,
kdo mají jeho znamení, od těch, kteří mají Boží
pečeť.
7
Co znamená světit neděli? Svěcení neděle
zahrnuje zdržení se v tento den od světského
díla a zahrnuje to také nedělní bohoslužby. A to
i bez ohledu na to, že Tami nesměle podotýká, že
„církevní bohoslužby neustavují akt uctívání“.
Čtenáře jistě napadne oprávněná otázka, co tedy
bohoslužba je, když ne uctívání.
Ve spisech Ducha proroctví nacházíme
poučení, že až dojde k této krizi (nedělní zákon),
Boží lid může v neděli buď provádět evangelizaci
anebo v tento den v tichosti zůstat doma. Avšak
neúčastnit se na nedělních bohoslužbách. Učinit
něco takového by bylo totéž jako klanět se před
zlatou sochou na pláni Dura. A vůdcové, kteří jsou
zapojeni do tohoto hanebného plánu, si přejí více,
než jen navštěvovat nedělní služby. Oni je chtějí
sami vést!
Jakmile udeří tvrdá pěst nedělního zákona,
ochota účastnit se nedělních bohoslužeb rozhodne
o mohutném zástupu adventního lidu, který opustí
čistou pravdu a spojí se se zástupy zatracených.
Zde je několik dalších odkazů ke spisům Ducha
proroctví, popisujících, co je svěcení neděle:
• Je to praktické uznání základních principů
Říma (Svědectví, sv. 5, str. 712).
• Je to uctění papežství (Velký spor, str. 579).
• Je to uctění šelmy a jejího obrazu (Velký
spor, str. 449; Svědectví ke kazatelům, str.
133).
• Je naplněním proroctví ze Zjevení 13:1116 (Velký spor, str. 578-579), protože je
znamením autority Říma (Evangelizace,
str. 234).
• Je to uctění papeže nad Boha (Velký spor
449; Synové a dcery Boží, str. 383).
• Je to znamení šelmy (Biblický komentář, sv.
7, str. 976-980; Evangelizace, str. 234,235;
Svědectví, sv. 8, str. 117; Svědectví ke
kazatelům, str. 133).
• Je to v rozporu s Božím zákonem
(Svědectví, sv. 6, str. 193).
• Pro ty, kteří vědí, že to nemají činit, je to
modlářství (Základy výchovy, str. 287).
• Je to uznání základního kamene zásad
Říma (Svědectví, sv. 5, str. 712).
• Je to poslušnost vůči moci, která odporuje
Bohu (Velký spor, str. 605).
•
Vynucování svěcení neděle (prostřednictvím
nedělního zákona) bude znamením blížícího se
konce a znamením toho, že Boží trpělivost je u konce
(Svědectví, sv. 5, str. 451). Lidé v odpovědných
pozicích budou na lid naléhat, aby světili neděli.
Z ráje do ráje
8
4 2011
- Příloha
Závěrem chceme dát čtenářům příležitost
nahlédnout mostem víry do budoucnosti a udělat
si obraz toho, kam je zavedou všechny novodobé
inovace jejich víry, které se snaží liberální
vůdcové adventního lidu prosadit: „Neexistuje
na světě smutnější obraz, než obraz těch, kteří
byli koupeni drahou krví Kristovou, kteří byli
poctěni udělením hřiven, kterými mohli oslavit
Boha, kteří obracejí vzácná poselství evangelia
v posměch, popírajíce božství Krista a důvěřujíce
svému vlastnímu rozumování a argumentům, jež
nemají žádné opodstatnění. Až budou procházet
zkouškou utrpení, až budou čelit hrozbě smrti, pak
se všechny tyto bludy, které si chovali, rozplynou
jako jinovatka pod slunečními paprsky.
Jak hrozné je stát vedle rakve člověka, který
odmítl pozvání Boží milosti! Jak hrozné je říct,
zde leží ztracený život. Leží zde člověk, který mohl
dosáhnout nejvyššího měřítka a získat věčný život.
On však dal svůj život satanu, nechal se ošálit
pošetilou lidskou filosofií a stal se tak hříčkou
v rukách toho zlého! Naděje křesťana je jako kotva
duše – je jistá a je pevná – a prostupuje až za oponu,
kam vstoupil náš Předchůdce Ježíš Kristus. Máme
před sebou osobní dílo, které nás má připravit na
velké události, které jsou před námi.
Mladí potřebují hledat Boha s větší vážností.
Bouře nadchází a my musíme být připraveni na
její zuřivost tím, že činíme před Bohem pokání,
že věříme v Pána Ježíše Krista. Pán povstane,
aby strašlivě zatřásl světem. Uvidíme nepokoje na
všech stranách. Tisíce lodí bude uvrženo do hlubin
mořských. Celé flotily půjdou ke dnu a miliony
lidských životů budou zmařeny. Požáry vypuknou
zcela neočekávaně a žádná lidská moc nebude
schopna je zastavit. Lidské paláce budou smeteny
zuřivostí plamenů.
Katastrofy na železnici budou stále a stále častější.
Zmatky, neštěstí a smrt bez jakéhokoliv varování
se budou vyskytovat na všech velkých linkách
dopravy. Konec se blíží a zkušební doba je u konce.
Ó hledejme Boha, dokud může být nalezen, volejme
k Němu, dokud je blízko. Prorok praví ′Hledejte
Boha všichni tiší země, kteříž soud jeho činíte;
hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se
ukryjete v den hněvu Hospodinova.′“ Poselství
k mládeži, str. 88-90.
Zkráceně sestaveno z materiálů Vance Ferrella
Pra del Torno Publishing
Podhoubí v České republice
Nemusíme jezdit do USA hledat podhoubí. Někdy stačí
v neděli dopoledne otočit knoflíkem rádia a jsme např. u
nedělní Bohoslužby CASD v Brně na Střední ulici. Podařilo se
mi to. Bylo to asi letos v dubnu. Z obsahu již nevím téměř nic,
jen si pamatuji, že pastor CASD vyprávěl nebo četl nějakou
povídku, a co vím zcela jistě, z obsahu kázání nešlo rozeznat,
zda pastor je katolík, evangelík, adventista, nebo patří ke
svědkům, atd. Žádné typické poselství CASD nezaznělo. Je
to náhoda nebo záměr?
Všichni jsou spokojeni, jak posluchači v sále, tak i ti,
kteří záměrně poslouchají v rozhlase nedělní pobožnost
Církve adventistů sedmého dne, obsahově stejnou všem
křesťanským církvím. Určitě je také spokojena i Ekumenická
rada církví (ERC), protože obsah i termín kázání odpovídá
jejím požadavkům. A když je spokojená ERC, je také
spokojeno vedení CASD, které zve členy k návštěvám
ekumenických pobožností, a to jak prostřednictvím svých
pastorů, tak i přes oficiální církevní internetové stránky.
Cesta ke společným oslavám v neděli se nám otevírá,
nebo je již otevřena?
Na kvalitním podhoubí začínají růst houby.
Jaroslav Jurica, redakce
9
Jak nás peníze přivádějí do problému
Velice překvapivá (a zajímavá) historie
ohledně
vysvěcení žen
C. Mervyn Maxwell, PhD
Emeritní profesor církevní historie,
Teologický seminář adventistů sedmého dne, Andrewsova univerzita
[Tento článek je přetiskem 13 kapitoly knihy Všechny věci zkoumejte: Odpověď na „Ženy ve službě“
(2000) [Prove All Things: A Response to “Women in
Ministry”], práce která přesvědčivě vyvrací argumenty, jenž bývají použity na podporu svěcení žen.
Poprvé vydáno v Adventist Affirm (1998), strana 1822.]
Když budete číst tento příběh, pamatujte,
že správcové jsou lidé jako každý z nás a potřebují
naše modlitby. Pamatujte také, že peníze, které se
pokoušeli ušetřit, což je zásadní v tomto příběhu,
byly Božími desátky; nebyly to jejich vlastní peníze.
Jedná se o příběh, který ukazuje, jak vedení
Severoamerické divize (SAD)1 došlo do stavu, že (a)
vysvěcení2 je pouze záležitostí církevní politiky a ne
posvátným závazkem a (b) pověření3 je rovnocenné
s vysvěcením.
Abychom se v příběhu smysluplně posunuli,
je potřebné vrátit se na několik okamžiků o pár set
let nazpět.
Vývoj příspěvku na bydlení duchovních
Když byla Amerika mladá, mnoho církví
zajišťovalo pro své pastory bydlení bez nájmu.
Tato obydlí byla známá jako „fary“4. Jelikož patřily
jejich církvím, zákon stanovil, že tyto „fary“ byly
osvobozeny od daní. Tak vznikla zvyklost, díky
které duchovní5 bydleli v domech, které byly bez
nájmu a osvobozeny od daně. Jak se časy měnily,
více a více církví začalo platit jejich pastorům6
„farní příspěvek“7, umožňující mužům najít si
vlastní bydlení na církevní náklady. Protože tato
nová zvyklost byla úpravou staršího zvyku, církve
přesvědčily vládu, aby nakládala s farními příspěvky
jako s příspěvky osvobozených od daní.
Nepožadování platby daně z příjmu, z
Z ráje do ráje
10
4 2011
- Příloha
příjmu použitého na nájemné, hypotéku a služby,
je samozřejmě plus pro pastory, ale proto, že
většina z nich nebyla dobře placena, jevilo se,
že pouze pár lidí jim závidělo. Skutečně, tato
výhoda byla povážlivě odstraněna s růstem
sociálního zabezpečení od roku 1950. Americká
vláda požadovala, aby zaměstnavatelé odváděli
jednu polovinu daní sociálního (důchodového)
zabezpečení za své řádné zaměstnance a ponechala
tak zaměstnance se zátěží placením pouze druhé
poloviny. Duchovní, díky zvláštní zvyklosti zákona,
jsou považováni za „osoby samostatně výdělečně
činné“ a tak je požadováno, aby se vypořádali s celým požadavkem platby sociálního zabezpečení. I
přesto, většina duchovních v Americe platí poněkud
nižší daně, než jiní lidé se srovnatelnými příjmy.
Námitka IRS
V roce 1965 si finanční úřad ve Spojených
státech (Interní služba státních příjmů, dále IRS8)
začal stěžovat, že mladí duchovní Adventistů
sedmého dne, kteří byli označeni jako „pověření
duchovní“9 a nebyli zatím vysvěceni, nebyli skuteční
duchovní, a tak nejsou oprávněni pobírat „farní
příspěvek“. Ale pokud by nevysvěcení duchovní
byli oficiálně zařazeni jako řádní zaměstnanci,
namísto „osob samostatně výdělečně činných“10
(jako duchovní), církev by musela platit polovinu
jejich sociálního zabezpečení. V tehdejší době bylo
kolem 850 povolaných duchovních, pro které se
jevily celkové náklady církve ve Spojených státech
hodně vysoké.
Po dobu dvanácti let zaměstnávalo vedení
církve11 právníky, aby přesvědčili vládu ke změně
jejich náhledu tak, aby církev mohla ušetřit peníze
z darů. Když bylo zřejmé i právníkům, že IRS svůj
názor nezmění, kdy v podstatě šlo o zabrání majetku
konference namísto daní a sankcí, se vedení obrátilo
na IRS s otázkou, co mohou udělat, aby přesvědčili
vládu, že nevysvěcení duchovní jsou skutečně
duchovními (a byli by tak oprávněni získat „farní
příspěvek“ a statut „osob samostatně výdělečně
činných“).
Odpověď IRS zněla, že pokud církev
odhlasuje, že „povolaní duchovní“ byli oprávněni12
k vykonávání svatebních obřadů, IRS bude
spokojena. Tak vedení církve hlasovalo, (1976) aby
v Severoamerické divizi (NAD) byli „nevysvěcení
duchovní“ oprávněni vykonávat to, k čemu nikdy
neměli dostat oprávnění, jmenovitě k vykonávání
svatebních obřadů a křtů.
Toto rozhodnutí - učinit „nevysvěcené
duchovní“ v podstatě rovnocenné k plně vysvěceným
- nebylo odhlasováno bez protestu. Částečně, někteří
z pokladníků Generální konference, muži zabývající
se financemi, argumentovali, že je špatné zredukovat
hodnotu vysvěcení pouze k tomu, aby se ušetřily
peníze, i když se jedná o peníze z darů. Robert
Osborn, asistent pokladníka Generální konference,
napsal na vedení NAD: „Tady je odhalen nesporný
pocit, že stěží dojde k tomu, aby se změnil náš
postoj k našim „pověřeným duchovním“ v určité
zemi [USA] z daňových důvodů.”
Odpověď nejvyššího vedení13 zněla:
„Rozdíl mezi funkcí nevysvěcených a vysvěcených
duchovních není otázkou morální nebo teologickou,
ale záležitostí církevní politiky,14“ a že „proces,
kterým církev vychovává své duchovní, samozřejmě
není záležitostí teologie nebo doktríny, ale metodiky
a politiky.“
Tím, z důvodu úspory peněz, zbavila církev
„vysvěcení“, jejího zvláštního významu. Generální
konference už dále nepohlížela na vysvěcení jako
na povolání těch, jejichž podstata byla určena skrze
Písmo a Ducha prorockého. Práce vysvěcených
duchovních již dále nebyla záležitostí studování
teologie, místo toho se stala záležitostí činnosti
výboru a administrativní politiky. A zdá se, že tento
pohled se promítá do oficiálního postoje dnešní
NAD, pokud jde o roli žen.
Zavedení termínu „pověřený“15
Teď je důležité, že když IRS řeklo (1978),
že by mohlo přijmout „pověřené duchovní“ jako
rovnocenné k vysvěceným duchovním, bylo použito
slovo, které mělo tehdy malý význam v naší církvi.
IRS řeklo, že pokud je osobě dovoleno provádět
svatební obřady, bude přijata jako osoba, rovnocenná
k vysvěceným duchovním, bez ohledu na to, jestli
byla povolána, vysvěcena nebo pověřena. Tady bylo
nové slovo: „pověřený“. Jak uvidíme, byl to zárodek
pro význam v budoucnu.
Po léta mnohým pokladníkům, vedoucím
a sekretářkám jednotlivých oddělení a vedoucím
institucí16 bylo uděleno „povolání“ a později byli
vysvěceni. Tito „povolaní“ byli jednotlivci, převážně
muži, kteří byli uznáni jako specializovaní služební,
ačkoliv sotva sloužili ve smyslu vysvěcených,
někteří z nich byli minimálně považováni za
oprávněné pobírat příspěvek na bydlení. Ale
v polovině 70. let vznikla protireakce. V době, kdy
GK a NAD označila vysvěcení za zcela politický
akt, mnoho Adventistů sedmého dne si stěžovalo,
že vysvěcení pokladníků, vedoucích a sekretářek
jednotlivých oddělení a vedoucích institucí, jen aby
mohli pobírat příspěvek na bydlení, je špatné a vážně
oslabilo hodnotu vysvěcení služebníků evangelia.
Tak mnoho činovníků, kteří byli v předchozích
letech oprávněni pobírat příspěvek na bydlení, by
ho již dále nedostávalo.
Pak někdo přišel se zákonným typem
rozlišování. Co třeba změnit název „pověření“ za
„pověřené duchovní“, a dát jim právo vykonávat
svatební obřady a křty? IRS slíbilo, že dovolí, aby
tito lidé pobírali příspěvek na bydlení. Kromě toho,
jestli takový člověk nebude vysvěcen, členové
církve by si přestali stěžovat.
A tak bylo formálně odhlasováno, a
minimálně někteří pokladníci, vedoucí a sekretářky
jednotlivých oddělení a vedoucí institucí znovu
uznali sami sebe jako oprávněné, když každoročně
kolem 15. dubna přišel v Americe čas platby
daně. Bibličtí pracovníci začali být poprvé také
„pověřeni“. A lidé cítili, že je správné, že tito tvrdě
pracující pracovníci evangelia17 by měli dostat
zvláštní uznání. Pak přišla myšlenka „pověřených“
učitelů církevních škol, ne jako duchovní, ale jako
„pověření učitelé“. Lidé znovu pociťovali, že je
správné uznat tyto neopěvované bojovníky.
Pověření kazatelek18
Dlouho bylo chápáno, že přidělení
oprávnění k duchovní službě naznačuje, že pokud
něco nepůjde úplně špatně, během několika let bude
osoba vysvěcena do služby evangelia. Jinými slovy,
osoba, jíž bylo uděleno oprávnění k duchovní službě,
byla považována za „na cestě k vysvěcení“ (nebo
populárněji, „na dráze k vysvěcení“). Na několik
žen, kterým bylo oprávnění za ta léta uděleno,
nebylo nahlíženo jako „na cestě k vysvěcení“, a tak
církev zřejmě následovala jasné Biblické instrukce,
11
že staršími19 by měli být muži.
V roce 1975 byla ukončena praxe udělování
oprávnění k duchovní službě ženám, ale ve stejné
době každoroční zasedání GK odhlasovalo, aby
vybrané ženy mohly být vysvěceny jako místní starší
sboru. Měli byste vědět, že k tomuto překvapujícímu
obratu událostí došlo na neústupné naléhání relativně
malé skupiny výřečných zastánců.
O dva roky později (1977) bylo ženám
dovoleno sloužit jako „spolupracovníci v kazatelské
péči.20“ Tento název byl pečlivě vybrán. Ženy
neměly být označovány jako „spolupracovnice
kazatelů.“ Mnozí vedoucí byli znepokojeni ohledně
povolení ženám sloužit jako kazatelé.
Boj se zostřuje
V roce 1984 mladá starší sboru, sloužící
jako kazatelka ve sdružení Potomac, někoho
pokřtila s podporou místního sdružení, ale bez
oprávnění, vyplývající z církevního řádu21. V roce
1985 každoroční zasedání GK zakázalo jakékoliv
další křty vykonávané ženami jako staršími, ale
v roce 1986 sdružení Jihovýchodní Kalifornie
hlasovalo, aby bylo přesto ženám umožněno křtít.
Generální konference přislíbila, že bude hlouběji
rozebírat problém vysvěcení žen pro službu
evangelia a přesvědčovala sdružení v jihovýchodní
Kalifornii, aby se stáhlo. Kalifornské sdružení se
na krátký čas opravdu stáhlo, ale s tím upevnilo
svou výřečnost. Následně jsme začali slyšet pojmy
jako „diskriminace,“ „pohlavní všeobsažnost1,“
„pozitivní diskriminace,“ a „spravedlnost!“. Mnoho
adventistů se cítilo zarmouceně, když jazyk politiků
a radikálního feminismu napadal naši církev.
Nesnadná volba
V roce 1989, v přípravě na zasedání GK
v Indianapolis (1990), vedení sestavilo velkou
studijní skupinu nazývanou „ženský výbor,22“ aby
hlasoval Ano nebo Ne ke dvěma možnostem23.
Doporučení bylo zasláno každoroční radě GK
k dalšímu postupu a nabízelo dvě možnosti: (1)
ženy nemohou být vysvěcovány jako duchovní a
(2) pokud země splní určité požadavky, mohou v
pod-statě vykonávat všechny funkce jako vysvěcení
duchovní v jejich místních sborech.
Mnoho členů ženského výboru pohlíželo
na výběr jako na neobjektivní. Kdyby hlasovali
1 Pohlavní všeobsažnost (gender inclusivenss),
jedná se například o používání slova „člověk“ místo „muž“ (Genesis 2.kap), nebo „bratři a sestry“
místo „bratři“ v epištolách.
Z ráje do ráje
12
4 2011
- Příloha
Ano na (1) nepovolit ženám být vysvěceny jako
duchovní, bylo nevyhnutelné hlasovat Ano na (2)
dovolit ženám fungovat v podstatě jako vysvěcení
duchovní. Většina lidí v ženském výboru hlasovalo
Ano, což znamenalo obojí, že ženy nemohou být
vysvěceny jako duchovní, ale mohou si počínat
téměř jako vysvěcení duchovní v divizi, která to po
nich bude chtít. Toto doporučení šlo na každoroční
zasedání a odtud pak na GK 1990.
Na GK v Indianapolis 1990 byla tato dvě
ustanovení rozdělena, a středeční hlasování šlo drtivě
proti vysvěcení duchovních žen. Když byla druhá
otázka otevřena ve čtvrtek, mnoho delegátů z ciziny,
vnímajíc, že velké hlasování už proběhlo, odešlo ze
svých míst, zřejmě prohlížet městské památky a
nakupovat. Hlavní argument, nabídnutý mluvčími
NAD, byl adresován k přítomným zahraničním
delegátům, a byl tento: „Včera jsme hlasovali s vámi pro to, co jste chtěli; dnes vás žádáme, abyste
hlasovali s námi a vzali v úvahu kulturní potřeby
Ameriky.“ Nebylo tam žádné odvolání na Písmo.
Tentokrát hlasování šlo příznivě, ačkoliv s viditelně
menším rozdílem než ve středu.
Všichni dobře víme, že o pět let později
otázka vysvěcení žen jako duchovních byla znovu
předložena, ačkoliv v odlišném stylu. Tentokrát
Severoamerická divize žádala o právo vysvětit ženy
jako duchovní pro službu evangelia na jejich vlastním
území. Prostřednictvím NAD byli jmenováni čtyři
mluvčí, aby přesvědčili lidi k hlasování Ano, a
pouze jeden řečník byl jmenován, aby přesvědčil
k hlasování Ne. Ten „Ne“ řečník představil dobře
sestavenou Biblickou studii, a jak si už sami
vzpomínáme, delegáti hlasovali 1481 k 673, že Ne,
Severní Amerika by neměla být oprávněna jít si
svou vlastní cestou.
Nátlak pokračuje
Během několika týdnů po tomto hlasování
sbor Sligo, situovaný pouze pár mil od ústředí
Generální konference, vysvětil nějaké ženy
kazatelky, a o něco později sbor univerzity La Sierra
příklad následoval.
Jak jsme již uvedli na jiném místě, během tří
měsíců NAD jmenovala výbor k hledání způsobů,
jak rozšířit pole působnosti žen jako kazatelek.
Přibližně ve stejné době, vyvstal nápad „pověření
do služby24“ pro ženy kazatelky.
Pověřující služba
Pokladníci konference, vedoucí a sekretářky
jednotlivých oddělení, vedoucí institucí, kterým byl
udělen statut „pověřený“ obdrželi pouze oznámení
poštou.
Najednou se taková soukromá věc jevila
nepřiměřená. Naléhavé hlasy trvaly na tom, aby
jmenování žen do stavu „pověřený duchovní“25
bylo prováděno více veřejně, více jako bohoslužba
vysvěcení. Takto byla „pověřující pobožnost“
rozvinuta, kompletně včetně modliteb, čtení Písma,
kázání, poučení od starších, a vkládání rukou, vše
rozvinuto, aby naplnilo snad celou hodinu na velkém
shromáždění, jako stanové setkání.
Tímto způsobem proces, který začal s plánem snížit daně z příjmu, (a) vytváří představu,
že vysvěcení je pouze záležitostí církevní politiky,
(b) rozvinulo se do pojetí, kdy pověření žen jako
duchovních je rovnocenné k vysvěcení mužů jako
duchovních.
Když se o tom dozvídají mnozí Adventisté
sedmého dne, považují to za velmi překvapivou
(a zajímavou a smutnou) historii.
_________________________________________
[POZNÁMKA VYDAVATELE: Na konci tohoto článku
původně otištěného v Adventist Affirm, byla poznámka z kruhu
redaktorů, která naznačovala, že materiály „byly odvozeny
z telefonních hovorů se správci na všech úrovních církve, z
materiálů které napsal Bert Haloviak, Kit Watts, Samuel
Koranteng-Pipim, a z dodatečného bádání, a ze zkušeností
redaktorů.“]
_________________________________________
(Endnotes)
1
North American Division
2
Vysvěcení - Ordination
3
Pověření - Commissioning
4
Fary - Parsonages (or as manses, vicarages, and so on)
5
Duchovní - Ministers
6
Pastor - Pastor
7
Farní příspěvek - Parsonage allowance
8
The Internal Revenue Service
9
Povolaní duchovní - Licensed ministers
10 Osoby samostatně výdělečně činné - Self-
employed persons
11
Církev - Denomination
12
Oprávnění - Authorized
13
Nejvyšší vedení - Top leadership
14
Církevní politika – Church policy
15
Pověřený - Commissioned
16
Vedoucí institucí - Institutional managers
17
Pracovníci evangelia – Gospel workers
18
Kazatelky – Women pastors
19
Starší - Elders
20 Spolupracovníci v kazatelské péči - Associ-
21
22
23
24
25
ates in pastoral care
Církevní řád - Church Manual
Ženský výbor - Women‘s Commission
Doporučení - Recommendation
Pověřující služby - Commissioning services
Pověřený duchovní - Commissioned-minis-
ter
Internetové stránky CASD
28.7.2011
Gary Krause v Kroměříži bořil
„mýty adventismu“
Modlitebna křesťanského sboru není cílem, ale naopak výchozí
základnou duchovní, zdravotní i sociální misie zdravé církve, uvedl na
červencovém Biblickém týdnu moravských a slezských adventistů v
Kroměříži Gary Krause, celosvětový
vedoucí této služby církve. Ve svých
přednáškách vyvracel také rozšířený mýtus o tom, že adventisté,
křesťané očekávající brzký druhý
příchod Ježíše Krista, nemají bydlet ve velkých městech. „Právě ve
městech je nejvíce lidí, kterým chce
Bůh naším prostřednictvím nabídnout
svou spásu v Kristu,“ zdůraznil Gary
Krause.
Bez komentáře
Prosím, ať si čtenář otevře Bibli, a přečte
si (od prvních stránek až do posledních),
co je napsáno o městech a jejich osudech
a sám posoudí, zda jde o mýty adventismu. (Na doplnění je také možné vzít rady
EGW.)
J. Jurica, redakce
13
Tady jsem
Jan Ámos Komenský
Tady jsem, Pane Bože můj a milosrdný Stvořiteli.
Unavil jsem se hledáním východiska,
ale kromě nebezpečí, strachu
a nejistoty nic nenalézám.
Nikdo pomoci nemůže, proto přicházím
k Tobě a klekám u Tvých nohou,
do vůle tvé se zcela odevzdávám.
Nalož se mnou pro Ježíše Krista
jako s tím, kdo se do náruče
Tvého milosrdenství pokládá.
Hospodine, Panovníku nebe i země,
Tvému jménu budiž čest, ne mně.
Ty sám jsi hoden vzít moc, moudrost,
sílu a čest, slávu i požehnání.
Nikdy Tě neopustím.
Nyní se zabydluji v hlubině Tvého milosrdenství.
Místo hradeb, štítů se kladu do Tvé všemohoucnosti,
před sebe jako stráž stavím Tvoji vševědoucnost.
Tvé vůli odevzdávám klíče od brány mého srdce
a všech mých úmyslů- odmykej, zamykej, čiň, co ráčíš.
Před Tvým obličejem stojím takový, jaký jsem
a zbavuji se všeho, i sebe samého.
Odevzdávám se Ti cele, plně a bez výhrad.
Dělej se mnou, co chceš a co vidíš za dobré.
Nebráním se, nic nežádám, ať se děje Tvá vůle
se mnou i skrze mně, podle Tvého přání.
Jen o jedno Tě prosím, nikdy mě neopouštěj.
Amen.