odkazu

Zmrzlinový ráj
Kočička
Skupinka tmavě modrá
Skupinka světle modrá
Jeden kluk jménem Pepa šel jednou ze školy do
Byla jednou jedna kočička a narodila se jí tři
knihovny. Tam si vybral knihu Lexikon světa a nevěděl, že je
koťátka. Jmenovala se Tlapka, Punťa, Fousek. Jednoho dne
kouzelný. Přišel domů a začal si knihu číst. Otočil na stranu
si pro ně přišel nový pán, vzal si jen dvě, Fouska a Tlapku,
25 a tam si přečetl odstavec, ve kterém bylo kouzlo na
protože Punťa nebyl tak hezký a roztomilý. Zato byl však
zmrzlinu. Přečetl toto kouzlo. Najednou se objevil ve
chytřejší. Šel za maminkou a řekl jí, že si sourozence vzal
zmrzlinovém ráji.
jeden podezřelý pán.
Prohlížel si tento svět a narazil na skřítka Karamelku.
Ten mu řekl, že je ve zmrzlinovém ráji.
Společně s Punťou zjistili, že pán zavřel Tlapku
s Fouskem do klece. Kočka podhrabala plot a pána
„Chci domů,“ řekl Pepa.
sledovala. Nedával jim jíst ani pít, a tak museli jíst jen
„Běž za čarodějnicí Heřmínou,“ poradil mu
myši, které do klece vlezly.
Karamelka.
Heřmína Pepovi řekla, že se pokusí, najít nějaké
Podivný pán zjistil, že v plotě je díra. Koťátka ale
s mámou kočkou byla rychlejší, podařilo se jim utéct včas a
kouzlo. Za pár hodin přišel tedy Pepa znovu a čarodějnice
tak se zachránila. Společně našli i cestu domů, kde spolu
mu řekla, že kouzlo, které ho vrátí zpátky domů, našla.
zůstali navždy.
Řekla tedy to kouzlo a Pepa se zase objevil doma.
Autíčko
Pejsek
Skupina červená
Skupina fialová
Byl kluk Rudolf, který měl 8. narozeniny. Dostal
Byl jednou jeden pejsek a jmenoval se Hafík. Jeho
autíčko bílé barvy. Rudolf byl šťastný. S autíčkem si hrál
páníček mu koupil zmrzlinu s příchutí kostí. Pejsek
pořád a pořád, až se autíčko rozbilo. Rudolf plakal a naříkal,
spokojeně zamrkal, usmál se a papal dál. Druhý den se
že chce nové, ale rodiče mu to nedovolili. Leda že by na
seznámil s fenkou Lili a měli spolu psí rodinu.
vysvědčení dostal samé jedničky. Rudolf se začal snažit.
Bylo po pololetí, tak měl šanci se začít snažit.
Uběhlo půl roku, Rudolf měl skoro samé jedničky a
blížilo se vysvědčení. Rudolf byl napjatý, co dostane.
Nastalo vysvědčení. Rudolf čekal, až na něj přijde
řada. Když uviděl vysvědčení, byl šťastný, protože dostal
jedničky, takže mu rodiče koupili to samé autíčko.
Rudolf byl šťastný a také na sebe hrdý, že to zvládl.
Hříbě
Duha
Skupina oranžová
Skupina hnědá
Bylo, nebylo jedno hříbě. Bylo tak malé, že nemělo
žádné kamarády. To hříbě se jmenovalo Pepík. Všichni se
mu smáli. Nikdo si s ním nechtěl hrát.
Jednou šel Pepa na procházku a chytil se do sítě.
Byla jednou jedna duha, která neměla žádnou barvu.
Všichni se jí smáli.
Jednoho dne se stalo něco nečekaného. Duha
zničehonic získala barvy. Zelenou z trávy, žlutou ze slunce,
Kolem šla myška, uviděla ho a začala překousávat lano. Když
modrou z oblohy, červenou z lásky, fialovou z fialek a
ho vysvobodila, Pepík jí pomohl tak, že ji zbavil zakletí.
oranžovou z pomerančů. Byla moc krásná a všichni jí
Stala se z ní malá klisna Eliška. Chodili spolu na procházky a
záviděli.
žili až do smrti.
Sluníčko
O mráčku
Skupina zelená
Skupina žlutá
Bylo jednou jedno Sluníčko, které bylo smutné. Bylo
Byl jednou jeden mráček, který neměl
smutné, protože nemůže svítit i v noci. Každou noc
kamarády. Jednou se rozhodl, že si najde kamarády.
přemlouvalo Měsíc, který mu to povolil.
Nepovedlo se mu to, protože to pokazil. Nechtěl půjčit
Ve městě nastal zmatek. Lidé byli nevyspalí, usínali
při práci. Měsíc řekl: „ Takhle to dál nejde!!!“
Sluníčko se poučilo a svítí už jen přes den. Lidé byli
šťastní, že se jim vrátila noc. Sluníčko už nikdy nechtělo
svítit v noci.
svou oblíbenou hračku. Poučil se a našel nejlepší
kamarádku, kterou neopustil ani dodnes.
Hyhulák – sněhulák
Motýlí louka
David Holý
Skupina bílá
Píše se rok 2015, 21.listopadu. Bertík se těší do
Na krásné rozkvetlé louce, kde létají motýli všech
školy, a když se podívá z okna, vyhrkne: „Co to?!“
barev, byl jeden rozdílný a velice zvláštní. Jmenoval se
V noci asi bylo pod nulou, takže napadl sníh. Když šel Bertík
Duháček. Na té louce byly rozkvetlé květiny, kde bydleli
snídat, tak si zapnul rádio, kde hlásili: „V 5.zš v J.Hradci
motýli. V té nejkrásnější květině bydlel Duháček. Byl ale
dal pan ředitel ředitelské volno kvůli sněhu.“
celý bílý, protože byl jiný než ostatní. Proto se mu další
Tak šel Bertík ven se svojí sestrou Hankou. Domluvili
se, že postaví sněhuláka. Hanka šla ke krbu vzít uhlíky a
Bertík šel na půdu pro starý klobouk. Na zasněžené
motýli začali posmívat. Bylo to hloupé a Duháčkovi to bylo
líto.
Po čase si našel jeskyňku, kde trávil všechen čas.
zahradě stály tři sněhové koule položené na sobě, a tak
Jednoho dne si všiml, že se začíná zbarvovat. Tak zjistil,
spěchali na zahradu. Hanka mu udělala úsměv a obličej a
že je velmi výjimečný motýl. Po dalším čase byl celý
Bertík mu dal klobouk. Sněhulák ožil!!! Bertík řekl Hance,
duhový, a tak zjistil, proč mu rodiče dali jméno Duháček.
aby udělala úkryt a nachystala
si sněhové koule. „Ale co to?“
oba dva najednou řekli. „Au, to
bolí!“ Divili se, kdo to hodil.
Otočili se a údivem otevřeli
pusu. Potom ke sněhulákovi
došli, divili se, že je živý, ale
domluvili se spolu a zahráli si
koulovanou.
Měsíček
Vláček
Skupina světle žlutá
Skupina růžová
Jedné noci svítil Měsíc na nebi. Byl velký, krásný a
rozzářený. Ale za pár hodin ho potkala nešťastná příhoda.
Vyměnilo ho Slunce, které bylo zlé. Chtělo Měsíc
zničit. Měsíc se nechtěl nechat zničit, snažil se zářit víc
než Slunce. A tak se předháněli několik tisíciletí. Jednou,
když si Slunce skočilo na kafe, Měsíc nezaváhal, hned se
rozzářil se tak moc, že Slunce zmizelo z povrchu zemského.
Od té doby je na naší planetě temná tma.
Byl jednou jeden vláček jménem Tomáš. Byl moc
hodný na ostatní vlaky. Jednou ležel kámen na kolejích, ale
Tomáš se mu nevyhnul a vykolejil. Když se rozhlédl kolem,
zjistil, že tady nejezdí žádné vlaky.
Po týdnu mu došlo všechno uhlí. Kamarádi ho ale
hledali, a když ho našli, tak ho poznali a odvezli do depa.